91F. Život s čistou třináctou komnatou

Text připravila k publikování a vložila na web Marie Holoubková

Tento text je pokračováním článků  91A. Výzvy a výsledky roku 2020, 91B. Očista třinácté komnaty,  91C. Očista třinácté komnaty II,  91D. Dílčí očisty,  91E. Očista třinácté komnaty III.
Oba autoři se podíleli na jednotlivých oddílech tohoto textu společně.

Ozývá se Sféra dlouhověkosti

Téma očisty třinácté komnaty nás doprovázelo celý podzim. Bylo pořád co vysvětlovat, rozvíjet, aby jednotlivci na NDC věděli předem, jak očista třinácté komnaty probíhá. Aby nebyli překvapeni tím, že tato fáze karmické očisty už od nich vyžaduje přijmout podstatně vyšší podíl vlastní zodpovědnosti na karmické očistě. Bylo potřeba neustále vysvětlovat, co vše během očisty třinácté komnaty probíhá. Jaké typy slabin se vynořují, aby je člověk dokázat definitivně překročit a nahradit novými přístupy, novými způsoby jednání. Co vše se změní, když člověk očistu své třinácté komnaty dokončí. Především tímto tématem se zabývá tento článek.
 

V čem je život s vyčištěnou třináctou komnatou jiný?

Život jako takový se po vyčištění třinácté komnaty nemění. Změní se ale naše vnímání reality. Třináctou komnatu si od tohoto mezníku můžeme představit jako čistou, světlem prozářenou studánku. Podstatné ale je, abychom nadále zvládali všechny dílčí zkoušky, které nás budou očekávat. Jedině tak zamezíme, abychom svoji třináctou komnatu už nikdy neproměnili v děsivou bažinu.

Z jistého úhlu pohledu se po očistě třinácté komnaty nic nezmění. Stále jsme pod drobnohledem Spojených Sil Světla, Karmy a Přírody. Stále jsme znovu a znovu prověřováni, přicházejí nové zkoušky. Přesto je spolupráce s vyššími sférami radostnější.

Jakým způsobem můžeme dosáhnout konečného dočištění své třinácté komnaty? Jedině tak, že budeme schopni žít v každém okamžiku svého života vědomě. Že zůstaneme trvale vyladěni na Sféru dlouhověkosti. Že budeme zvládat 19 zkoušek z 20. Neboli budeme vnášet světelné principy do svého každodenního života lépe než na 95 %. Pokud projdeme následnými zkouškami a toto trvale zvládáme, naše třináctá komnata se naplní čistým zářivým světlem a uzavře se.
 

Duchovní cesta versus normální život v počátcích NDC

V počátcích budování Nové duchovní cesty bylo velmi obtížné sladit dohromady běžný život s budováním duchovní cesty. Téměř každodenní duchovní energetické útoky a potřeba na ně urgentně reagovat, to vše patřilo k běžné situaci. Nová duchovní cesta v té době ještě nebyla dostatečně stabilní. O informace a energie z duchovních rovin nad hmotou jsme se často vůbec nemohli opřít. Mnohé původně „světelné“ duchovní instituce byly částečně zatemněné nebo i zcela vychýlené. Přicházející impulsy z různých hladin frekvencí duchovních energií si někdy protiřečily. Postupně jsme začali chápat, že se pokoušíme jít cestou, kterou nikdy nikdo předtím neprošel. Proto nebylo odkud vzít zkušenosti. Nebylo o co se alespoň informačně opřít. Často bylo potřeba řídit se jednoduchými reakcemi vlastního nitra nebo dokonce prostým selským rozumem, když bylo patrné, že informace přicházející shora jsou vadné. V té době byl potřeba pořádný kus odvahy a zároveň důvěry v sebe, ve světelné energie, v signály vlastního nitra i v určité základní informace, které se jevily jako správné.

Nejvíce tomuto informačnímu chaosu podléhali právě lidé s mimořádným duchovním vnímáním. Nedokázali přijímat situaci, že frekvenčním postupem vzhůru se často měnilo duchovní vedení a to, co bylo jeden den správné, bylo následující den úplně špatné. Nebylo jednoduché se v tom všem vyznat a postupovat krok za krokem dál a přes to všechno si dokázat uchovat základní důvěru v cestu, kterou společně budujeme.

Když o Velikonocích jednoho z tehdejších let přišel útok skupiny zatemněných Stvořitelů na nás, polovina jednotlivců odpadla, protože to vše už bylo příliš pro jejich slabou důvěru v novou cestu. Když hluboko v sobě měli uloženou informaci Staré cesty, že tam nahoře je přece vše čisté, světelné, dokonalé.

V těch prvních letech mezi roky 2003-2010 se po seminářích a veřejných přednáškách v Kulturním domě Vltavská v Praze přidávala k Nové duchovní cestě řada jednotlivců. Vesměs šlo o ty, kteří se doposud hluboce zajímali o Starou duchovní cestu, a i proto se jevili jako duchovně pokročilí. Až později jsme pochopili, že pokročilost ve smyslu Staré duchovní cesty, tedy zejména mimořádné duchovní vnímání, velký přehled o nejrůznějších teoriích Staré cesty, znalost různých technik, pomůcek a postupů, není předpokladem pro úspěšnost v budování cesty světelného vzestupu.

Takováto forma duchovní pokročilosti bývala naopak překážkou, kterou tito jedinci nedokázali v situaci dílčí krize překonat. Z tohoto období vydrželo na NDC sotva 10-20 jednotlivců. Mnozí další postupně odpadali. Někteří proto, že nedokázali unést, že informace předávané shora byly v rozporu s tím, co doposud četli na duchovně orientovaných webech. Nebyli připraveni na to, že budujeme zcela novou cestu, která je a čím dál více bude v rozporu prakticky se vším, co doposud lidstvu přinášela Stará duchovní cesta.

Další odpadali proto, že neunesli nápor vyhrocené karmické očisty. Světelné energie ještě nebyly dostatečně silné na to, aby s touto očistou lidem výrazně pomohly a učinily ji snesitelnou. A tak mezi prvními odpadali právě ti, co například viděli auru, rozpoznávali anděly nebo měli jiné všeobecně ceněné duchovní předpoklady. Důvodem byla magie, kterou měli v sobě, a která na ně přitahovala další a další temné vlivy, kterým pak nebyli schopni účinně čelit.

Zůstalo nás pár jednotlivců, nikdo z nás neměl detailní duchovní vnímání. Tehdy jsme to brali jako problém, že duchovně nevidíme, jsme odkázáni jen na duchovní komunikaci a na reakce vlastního nitra. Skutečnost ale byla taková, že toto nás vlastně ochránilo před detailními vjemy z probíhající karmické očisty, které byly mnohdy silně nepříjemné. Právě tyto zviditelněné situace nedokázali lidé s výborným vnímáním psychicky nebo fyzicky unést, a i proto odpadali.

U nich ovšem byla i celá řada dalších důvodů. Neukotvenost ve hmotě, podceňování hmotné výživy a dalších okolností běžného života ve hmotě. Vnitřní neochota vzdát se kompletně svého vnitřního přístupu k magii, a tím i ke zvláštním schopnostem, k možnostem skrytě manipulovat, ovládat, řídit druhé. Neochota pracovat na sobě, na svém osobním rozvoji, na zvyšování harmonie a rovnováhy ve hmotném životě, na vyváženosti duchovních rovin života s hmotnými. Dokázat ze sebe postupně dostávat extrémní výchylky, mezi nimi zejména nadřazenost a její opak, přílišnou podřídivost. Příliš hluboce v nich bylo zažito, že duchovní cesta je přece něco úplně jiného než běžný hmotný život. Toto myšlení, tyto postoje, přetrvávají i v dnešní době u některých jednotlivců na NDC. Jenže jsme už v jiné době. Píše se rok 2021. Jsme už 22 let od zahájení budování Nové duchovní cesty. Situace se za těchto 22 let zásadně změnila.
 

Výzva k překonání stagnace NDC

Jak už bylo vysvětleno v textech  91A. Výzvy a výsledky roku 2020,  91B. Očista třinácté komnaty,  91C. Očista třinácté komnaty II,  na počátku roku 2020 nás duchovní sféry na špičce NDC vedoucí v té době vývoj, upozornily, že komplex NDC stagnuje. Že je důležité něco změnit, pokud se chceme pohnout dál. V té době jsme si začali postupně uvědomovat, že i v dnešní době se stále ještě mnoho jednotlivců na NDC domnívá, že duchovní cesta je něco jiného než běžný život. Oni na jedné straně uznávali světelné principy, které tvoří Novou duchovní cestu. A podporovali je tím, že pravidelně cvičili Pět Tibeťanů a starali se o vyváženou stravu. Pravidelně se napojovali na energetické očisty. Ale co jejich běžný život? Ukázalo se, že světelné principy vnášejí do hmotného života třeba pouze na 20 %. Že mnohé činnosti dělají v životě stejně jako tomu bylo před vstupem na NDC. Že vlastně nedokázali svoji duchovní cestu výrazněji promítnout do změny ve hmotném fungování.

Začali jsme chápat, že toto je ta podstatná okolnost, kterou všichni potřebujeme zásadně zlepšit. Ve větší míře vnášet světelné principy do svého běžného každodenního života ve hmotné rovině. Uvědomit si, že teď v roce 2021 bychom se měli naučit zcela novému přístupu. A sice, že duchovní cesta a vyvážený hmotný život je vlastně totéž. Většina jednotlivců na NDC to také pochopila a jejich promítání světelných principů do hmotného každodenního života se postupně zlepšovalo. Z původních 20 % na 50 %, 70 % a zlom nastal při překonání hranice 80 %.

Jak jsme vysvětlili v článku  91B. Očista třinácté komnaty, při této úrovni vnášení duchovních principů do života se člověku obnažila jeho třináctá komnata a mohla se u něj zahájit další fáze očisty. Překročení hranice 80 % znamenalo, že dokázal úspěšně zvládat osm běžných drobných denních zkoušek z deseti.

V této době na počátku roku 2021 již většina jednotlivců na NDC prochází postupnou očistou své třinácté komnaty. A proč to někteří další ještě nezvládli? Uvedu jeden z typických příkladů. Od jednoho člověka na NDC jsem vyslechl následující vyjádření: „nejsem schopen být součástí cesty světelného vzestupu a zároveň normálně fungovat v životě“. Právě tato jediná věta byla pro mne impulsem k tomu, abychom se důkladně zamysleli nad tím, jak se přístup jednotlivců postupně během dosavadních 22 let vyvíjel. A to nás dovedlo až k napsání tohoto i předcházejícího oddílu.
 

Duchovní cesta není nic jiného než eticky čistý normální život

Zatímco doposud se mnoho jednotlivců na NDC domnívalo, že duchovní cesta je něco jiného než normální život, pak při úspěšné očistě třinácté komnaty potřebuje člověk tento svůj postoj zásadně změnit. Nezbytné je uvědomit si, že duchovní cesta neznamená nic jiného než žít normální čistý, čestný, poctivý, harmonický (vyrovnaný) každodenní život. Během očisty třinácté komnaty se učíme lépe prolnout svoji duchovní cestu s běžným životem. A to je zásadní poznání.

Co vlastně znamená podmínka zvládat 19 zkoušek z 20, která je nezbytná pro dokončení očisty třinácté komnaty, pro její naplnění světlem a uzavření? Tato podmínka naznačuje, že jsme schopni vnášet eticky čisté principy vzestupné světelné cesty do života ve hmotné rovině lépe než na 95 %. Takto se učíme, že duchovní cesta není něco odtrženého od reálného života. Poslední měsíce, ve kterých dokončujeme očistu třinácté komnaty, nás vedou k tomu, abychom světelné principy žili ve hmotném životě přesněji a soustavněji než předtím. A to se týká každého, mne i všech dalších jednotlivců na NDC, kteří jsou odhodláni svoji třináctou komnatu dočistit.

O tom je přece světelná duchovní cesta. Není to nic zásadně fantastického. Je to normální život. V tomto hmotném světě má člověk dvě možnosti. To už bylo vysvětleno v prvních textech na webu i v naší první knize a znovu ve čtvrté knize. Buď je člověk vědomě na cestě Světla a pomáhá Světlu, Planetě, Přírodě. Dokáže reagovat především na duchovní poselství každé situace, události.

Například: Někdo mi ukradl peněženku. Nebudu nadávat, křičet, naopak se zamyslím nad situací takto: Co mi to má naznačit, kdy jsem se nezachoval správně? Kdy jsem já někomu druhému něco neoprávněně vzal? Například svobodu, volnost, čas?

Nebo funguje nevědomým způsobem, reaguje spíše na to, jak se situace, událost jeví z pohledu běžných smyslů, případně běžné hmotné logiky.

Například: Někdo mi ukradl peněženku. Uvažuji pak takto: Proč zrovna mně se to stalo? To je smůla. Měl jsem si dát větší pozor.

V takové situaci člověk nechá na sebe působit různé vlivy, aniž by dokázal rozlišit jejich povahu. Nechápe, že situace nepříznivá pro něj může být jakýmsi vyrovnáním za to, že on sám dokonce vědomě škodí druhým lidem, svému okolí. A protože neusiluje o nápravu svého vadného přístupu, může se stát, že jej postupně chytí Temno svými temnými energiemi a udělá z něj skrytého otroka. A on se stane součástí temné duchovní cesty, ať už o tom vědomě ví nebo žije nevědomý život.

Toto dokonce může platit i pro jednotlivce, kteří sice hovoří o své cestě ke Světlu, ale vzali to za špatný konec a nechali se chytit zatemněnými metodami Staré duchovní cesty. Tito lidé ve skutečnosti nejsou na světelném vzestupu. Naopak jsou v pádu směrem k temné straně světa, ve skutečnosti tak pomáhají budovat temnou stezku, temnou síť ovládacích a parazitujících systémů na Zemi.

Zde na Zemi i jinde ve Vesmíru není možné zastávat pozici neutrality na duchovní cestě. Jakákoliv volba vede člověka buď ke Světlu nebo k Temnu. Vědomě nebo nevědomě. Skrytě nebo otevřeně. Není nic mezi cestou ke Světlu a cestou k Temnu. Více o tom bylo v textu  71E. Objektivní existence Dobra a Zla, temné systémy „Třetí cesty“ .
 

Co především brání zahájení nebo dokončení očisty třinácté komnaty?

Drtivá většina z nás, co jdeme cestou stabilního světelného vzestupu, měla v sobě dlouhou dobu zbytky podřídivosti a současně i nadřazenosti, pýchy. Oba tyto protikladné extrémy obvykle běžný jedinec zažil opakovaně během historie svých životů. V tomto životě byl třeba od počátku vychýlen do výrazné podřídivosti. V dávné minulosti byl někdy naopak nadřazený a ubližoval těm, kteří jej dnes ovládají.

Pokud člověk v tomto životě nastoupil cestu neomezeného světelného vzestupu, jeho postupným cílem je dokázat jakékoliv zbytky nadřazenosti i podřízenosti ze svého jednání vytěsnit. Ve svém každodenním fungování se čím dále více přibližovat vyváženému středu v jednání. Ani podřídivost, ani nadřazenost.

Někteří to zvládají hůře a nemohou se posunout přes určitou hranici. Nejsou pak schopni dopracovat se ke vnášení světelných principů do hmoty alespoň na 80 %. V důsledku toho stále ještě nezahájili očistu své třinácté komnaty. Další to posunuli dál, blíže k optimu, pohybují se mezi 80 % a 90 %, ale hranici 90 % vnášení světelných principů do hmoty už nejsou schopni překonat. Život po nich chce další detailnější změny návyků a ty už jim dělá problémy udělat. Projeví se to tak, že třináctou komnatu nejsou schopni dočistit do dna.

Důvody mohou být rozličné. Například žijí v nevyrovnaném partnerském vztahu a zkušenost podřídivého jednání je v nich tak hluboce zarytá a upevněná, že přes veškeré úsilí se posouvají jen velmi málo nebo vůbec. Nebo si pletou funkční podřízenost vůči svému vedoucímu v práci s podřídivostí. Stávají se pak doslova poskokem a nechávají si naložit činnosti, které už jim nepřísluší. Nedokážou se vzepřít, postavit na svoji ochranu.

Jiná možnost: V člověku i nadále zůstávají zbytky jeho mimořádného duchovního vnímání, které nejsou pro tento život běžnou výbavou. Mimořádné vnímání, ať bylo v minulosti propůjčeno od strany Světla nebo od temných, bývá obvykle spojeno s možností vnitřního přístupu k magii. Bytost takového člověka se nechce svých zdánlivých výhod vzdát. Tyto výhody mu například dávají možnost čerpat energii na život na úkor druhých lidí. Nebo druhého skrytě manipulovat, dotlačit k určitému způsobu jednání. I když to obvykle bývá na nevědomé úrovni, v důsledku toho u něj i nadále přetrvávají v běžných situacích zbytky nadřazenosti. A to nejen vůči běžným lidem mimo duchovní cestu, například kolegům v zaměstnání, ale dokonce i vůči dalším jednotlivcům na NDC. Vnímavý člověk pak toto rozpoznává v určitých okamžicích jednání dotyčného, i když on si to sám neuvědomuje.
 

Odlišné cíle Nové duchovní cesty a Staré cesty

Připomeňme, že tyto pohnutky bránící přesnějšímu vnášení světelných principů cesty světelného vzestupu do každodenního hmotného života souvisí s dřívějšími představami v rámci Staré duchovní cesty. Tam obvykle šlo v konečném důsledku o to, aby se člověk postupně oprostil od zatěžující hmoty. Aby se v prvé řadě zaměřil na metody a techniky duchovní práce s konečným cílem trvalého odchodu do nehmotných duchovních sfér. Nová duchovní cesta naopak od svého počátku v roce 1999 zdůrazňuje mimořádný a nezastupitelný význam hmotné roviny pro evoluci nového lidstva druhého typu. Toho nového lidstva, které postupně na Zemi nahradilo dříve rozšířené lidstvo prvního typu disponující dlouhověkostí a mimořádnými duchovními schopnostmi.

Nová duchovní cesta je o pochopení skutečného významu a trvalého místa hmoty v evoluci dnešního člověka. Nová duchovní cesta nás od počátku učí klást čím dál větší důraz na dosažení vysoké harmonie v běžném životě ve hmotě, na získání vyváženosti mezi hmotnou a duchovní rovinou života.

Klade důraz na osobní rozvoj ve smyslu den za dnem se stávat lepším člověkem, více vyrovnaným, harmonickým, respektujícím druhé bytosti. Ne v tom, jak zvládáme různé náročné duchovní teorie. Ale v běžném každodenním životě, v drobných situacích a událostech běžného dne. Zároveň aby člověk byl schopen postavit se sám za sebe, za svůj život, svá práva, svoje základní potřeby. Dokázat natolik zpracovat a vyvážit své emoce, aby jimi neubližoval ani sobě, ani druhým. Zvládnout pravidelné spojování se se světelnými duchovní rovinami vedoucími vývoj rovnoprávnou duchovní komunikací. Pokud člověk na NDC na sobě v tomto smyslu vytrvale pracuje a posouvá se k vyšším hladinám frekvence vnitřního naladění, pak se mu jednoho dne otevře i očista třinácté komnaty. A postupně se naučí chápat dnešní svět novým způsobem.
 

Jak se mění naše vnímání reality?

Jak si můžeme představit ono nové vnímání reality po dokončení očisty třinácté komnaty? Jednoduše budeme dalším životem procházet s čistým štítem. Už nás nebudou táhnout mimo světelnou cestu naše nánosy z minulosti. Dokázali jsme se jich kompletně zbavit. To je ideál.

Ve skutečnosti v nás drobné či větší stopy minulých vychýlených návyků stále ještě zůstávají. I nadále se učíme ze sebe dostávat drobné předsudky, strachy z budoucnosti, nejistotu v sebe sama, nepřiměřená očekávání na sebe, na druhé jednotlivce atd. Práce na sobě tak nekončí ani po završení očisty třinácté komnaty. Jen se vše stává jednodušší, plynulejší, očistné operace mají více pozitivní průběh. Sami jsme na této cestě světelného vzestupu mnohem jistější. Minulost už nás „nebolí“. Nebojíme se reality. Nehroutíme se, když slyšíme pravdu, ať je jakákoliv. Nestresuje nás, když jsou kolem nás lidé, kteří pravdu a v pravdě nedokážou žít. Tím pádem jsme méně zranitelní. Nejsme vydíratelní. Neznamená to ale, že nemáme emoce. Naše emoce nám zůstávají. Jsme ale schopni udržovat je v rovnováze. Dokázali jsme vytěsnit zásadně vychýlené emoce, které měly dříve sílu naši světelnou cestu omezovat, nebo dokonce úplně blokovat.
 

Proč třináctá komnata kompletně nezmizí?

Třináctá komnata představuje místo, kam se ukládají velké životní prohry. Jedná se o prožitky, které jsme nedokázali v dané etapě svého života beze zbytku zpracovat a kompletně unést – emocionálně, psychicky, rozumově. Například smrt blízké osoby, náhlá ztráta majetku, ztráta vlasti, přírodní katastrofa apod. Třináctá komnata zde musí zůstat jako trvalá pojistka. Aby člověk zvládl dožít konkrétní život i s bolestí, která by byla pro něj v okamžiku jejího vzniku natolik nepřiměřená, že by dokázala zablokovat, zdestruovat jeho další život ve Světle.

Třináctá komnata tak s námi trvale zůstává jako místo, kam bychom mohli v případě obrovského životního traumatu uložit nepřiměřenou, nesnesitelnou bolest. V případě, že jsme dokázali třináctou komnatu nejen vyčistit, ale také naplnit světlem a uzavřít, je reálný předpoklad, že neadekvátní bolest už neprožijeme, pokud se vyvarujeme velkých zásadních chyb v životě. Předpokladem je dokázat žít v souladu s impulsy, které nám bude předávat nová karmická instituce. Být schopni včas napravovat malé chyby, kterých se případně dopustíme. Aby nedocházelo ke kritickému nahromadění drobných chyb, které by mohlo vyústit až v chybu zásadní. Podmínkou je také dokázat udržovat trvale pozitivní myšlení a emoce, aby nás vysoce nepříznivé události nedokázaly příliš vykolejit. Abychom si i ve složitých a nepříznivých situacích dokázali udržet duchovní nadhled a nenechali se vtáhnout do mučivých destrukcí, do postoje oběti.
 

Jak vypadá život mimo NDC s naplněnou třináctou komnatou?

Bytost mimo cestu světelného vzestupu se opakovaně dostává do energetického propadu. Důvody k tomu jsou nejrůznější. Jednak to, co se člověka vnitřně týká – rozvod, ztráta blízkého člověka, závažné onemocnění, ztráta zaměstnání, osobní bankrot a jiné. A pak také řada vnějších situací – války, pandemie, nepříznivá politická situace, informace o nevratném poškozování Planety a Přírody, rozsáhlá přírodní či planetární katastrofa atd. Takový člověk pak žije život skrze třináctou komnatu. Některé jeho prožitky se stávají pro něj nesnesitelné. Člověk je vytěsňuje z mysli, nemůže nebo nedokáže s tím v dané situaci nic udělat. Jednoduše pak odsouvá jejich řešení od sebe, odkládá je na později a tím tato traumata ukládá do třinácté komnaty.

První příklad: Matka pečuje o dítě s leukemií, dokáže v této situaci fungovat, zvládá svůj život. Trauma zůstává uloženo ve třinácté komnatě. Pak ale dítě umře a matka přestane až teprve v této situaci zvládat život. Závěrečné trauma je už pro ni extrémní a výsledkem je obrovský propad.

Druhý příklad: Dítě je týráno rodiči. Je silné, statečné, zvládá to, dokáže procházet životem. Zhroutí se až mnohem později v okamžiku, kdy už to nikdo nečeká. Například až jako dospělá žena v období přechodu.
 

Proč je praktické třináctou komnatu čistit?

Zaplněná třináctá komnata představuje slabé místo člověka. Dokud třináctou komnatu člověk kompletně nevyčistí, má uvnitř sebe něco, co bude vždy přitahovat pozornost temných vlivů, temných systémů. Něco, kvůli čemu bude vylomitelný ze své cesty, ze svých životních zásad, svých hodnotících žebříčků. Kvůli této slabině může v obtížných životních situacích nečekaně selhávat. Naopak jejím vyčištěním vznikne uvnitř člověka čisté místo, pozitivní prostor naplněný světlem. Tím se logicky uleví jak fyzickému tělu člověka, tak také jeho Vnitřnímu duchovnímu já. Člověk takto dostává šanci začít nový život, s jinou vizí, novými předpoklady. Z pohledu Světla pokrokověji.
 

Shrnutí našich výhod na NDC

Pro dnešní svět je typický nadbytek informací všeho druhu. Současný svět je ale extrémně vychýlený a mnoha různými způsoby je šířeno velké množství nepravd. Problémem je, že drtivá většina z veřejně dostupných informací je neobjektivních, vychýlených, zdeformovaných, zmanipulovaných. Často naprosto záměrně, aby jednotlivci měli problém s rozpoznáním skutečné podstaty jevů a událostí ve světě. Běžní lidé jsou doslova otráveni způsobem informování veřejnými sdělovacími prostředky. Vyhledávají pak konspirační média. Ale to je krok doslova z bláta do bažiny. V těchto typech médií se už jedná o dokonale promyšlenou, záměrně cílenou dezinformační kampaň. Vzít zrnka pravdy a doplnit je manipulujícím nepravdivým balastem, který účinně svádí jednotlivce do nevýhodných životních cest.

V tomto směru mají lidé na NDC zřetelnou výhodu. Alespoň někteří z nás dokážou duchovní komunikací s Přírodou spolehlivě rozpoznat celkovou objektivitu a pravdivost předložených informací. A informují pak o tom další. Dokážeme se tak vyhnout vychýleným i záměrně zmanipulovaným informacím. Jsme schopni ze svého života úplně vytěsnit dezinformační webové stránky, rozhlasové vysílače, vydané knihy.

V orientaci nám pomáhá zjištění charakteru vyzařování daného média. V jakých procentech jsou v jeho vyzařování zastoupeny temné levotočivé bioenergie. Pokud se ve světě něco zásadního děje, jako je například současná pandemie, dostáváme aktuální impulsy, co je vhodné dělat, jak se ochránit. Jsme pak včas připraveni na novou situaci informacemi Spojených Sil Světla, Karmy a Přírody.

Dokážeme si vybrat hodnotné knihy, které jsou pro nás důležitou inspirací na cestě světelného vzestupu. V tomto směru se pro nás staly zásadními například knihy Louise L. Hay: Miluj svůj život, Síla je ve vás, Allan a Barbara Peasovi: Odpověď, Napoleon Hill: Jak přelstít ďábla, Clemens Kuby: Zázračné zdraví a jeho další tituly. I když je každá z těchto knih do určité míry zatížená informačními vlivy Staré duchovní cesty, dokážeme si z nich vybrat to, co je účinné a současně i bezpečné pro cestu světelného vzestupu.

Mezi naše hlavní přednosti ovšem patří to, že procházíme soustavnou karmickou očistou a takto se zbavujeme krok za krokem veškeré zátěže z minulosti. Mnozí z nás už završili prvotní fázi karmické očisty a posunuli se k očistě své třinácté komnaty. Toto je to nejzásadnější, co nás na NDC odlišuje od běžné populace.
 

Co mají k dispozici v současné době lidé mimo NDC?

Lidé mimo cestu světelného vzestupu tuto možnost rozpoznat pravdu nemají. Pro orientaci mezi informacemi mají především svůj rozum nebo většinové veřejné mínění. Obvykle se nenaučili naslouchat své intuici. A když ano, tak netuší, zda je směruje ke Světlu nebo k Temnu.

Toto vše jim neumožní rozpoznat pravdu od zmanipulované informace. Nemají k dispozici žádný čistý světelný zdroj, na který by měli napojení. Se kterým by informaci mohli porovnat. Jsou odkázáni na ne zcela objektivní informace z veřejných médií a tisku. Nebo na konspirativní zdroje, které je ale cíleně manipulují. V této pozici je i drtivá většina vyznavačů teorií, metod a technik Staré duchovní cesty. I když mnozí z nich vnímají určité napojení do duchovního pozadí světa, obvykle se nejedná o rovnoprávnou duchovní komunikaci, ale jednostranný channeling. Informace takto získané je pak nevedou ke Světlu, ale ještě více prohlubují jejich pád směrem k temné straně světa. O duchovní komunikaci a jejím srovnání s channelingem je více v textech  34A. Komunikace s duchovními bytostmi a institucemi,  34B. Komunikace na Nové duchovní cestě.

Většina těchto jednotlivců prožívá svůj život skrze svoji třináctou komnatu. I když zastávají relativně čisté životní principy, vnější podněty způsobují, že se z nich začnou pod tlakem vylévat silné vychýlené emoce jako je zlost, nenávist, sebelítost, bolest, deprese. Je to vyvolané tím, že jejich nitro s naplněnou třináctou komnatou rezonuje s vnějšími temnými energiemi. Tyto vnější energie pak z nich vytahují do projevení zlomky uvnitř ukrytých stop extrémně nepříznivých temných vlivů.

Oni se nedokážou orientovat v některých situacích, často nejsou schopni rozpoznat, kdy se jedná o impuls nebo zkoušky a kdy o povinnost nebo dokonce vychýlený nezdravý zvyk. O tomto tématu bylo více v textu  Výzvy, zkoušky, povinnosti - jak poznat rozdíl?  Toto lze naopak snáze rozlišit a správně reagovat, jestliže máme čistou třináctou komnatu. A začali jsme žít jako „nový člověk“.
 

Naše další výhody po vyčištění třinácté komnaty

Hlavní zásadou člověka, který prošel očistou třináctou komnaty a chce trvale zůstat naladěn na Sféru dlouhověkosti, je upřímnost sám k sobě a tím pádem i k druhým. I toto se potřebuje postupně naučit. Upřímnost neznamená říci každému všechno. Předávané informace je potřeba odlišovat podle připravenosti druhého člověka. Abych mu předčasně sdělenými informacemi neublížil.

Důležité je naučit se používat metodu Mental Healing. Která mi umožňuje narovnat vztahy s blízkými lidmi, aniž bych jim musel sdělovat informace, které by v dané chvíli nebyli schopni přijmout. Velmi nápomocné je to zejména v začátcích, než se naučíme jednat opravdově tak, aby to neublížilo nám ani druhým.

Pokud je naše třináctá komnata čistá, neneseme už v sobě bolesti, předsudky, křivdy, nadřazenost. Mluvíme pak s druhým člověkem v nejhlubší pravdě, aniž bychom se jej dotkli nebo jej urazili, ale dostatečně důrazně na to, aby nám porozuměl a respektoval nás.
 

Opakovaně se vracíme k základům

V článku 91C. Očista třinácté komnaty II  jsme se zmínili o čtyřech fázích očisty třinácté komnaty. Poslední čtvrtou fází je očista ze tkání.

To není tak, že k této fázi karmické očisty dochází až v samotném závěru. Očista ze tkání se ve své podstatě děje od samého začátku. Úroveň naší očisty ze tkání závisí na tom, jak vysoko se dokážeme napojit v duchovním pozadí. Tento typ očisty vždy znamená návrat k základům, k problematice, která souvisí s naší první čakrou – spojení s Přírodou, s planetou Zemí, vyvážené hranice vlastní bytosti.

Nejprve čistíme díky přechodu k čisté vyvážené straně s vysokým podílem syrové stravy své trávicí ústrojí. Zpočátku jde o optimální složení žaludeční šťávy, jejíž vylučování se začne přizpůsobovat nové zdravější stravě. Poté se řeší střevní klky, budujeme pozitivní mikroflóru našich střev (mikrobiom). Tím si můžeme pomoci v případě mírných alergií, rýmy, kašle, jiných mírných záležitostí. Ale pak jsou zde věci zapeklitější. A ty už souvisejí s tím, jak jsme karmicky zatíženi. A ještě hlouběji nacházíme genetické zatížení s tím související.

V další fázi, už při očistě třinácté komnaty, se vracíme k základům v oblasti mezilidských a partnerských vztahů – tedy druhá rovina čaker. Podřídivost, nadřazenost, role muže a ženy, vyvážený rovnoprávný partnerský vztah.

Po dokončení očisty třinácté komnaty toužíme po vyšších regeneračních schopnostech. Opět se po nás nechce nic jiného než vrátit se ve hmotě k základům neboli první až třetí rovina čaker. Vyvážený život ve hmotném světě v různých oblastech fungování. A znovu přicházejí další nové zkoušky – jak dále zlepšit stravování, životní styl. Jak ještě více přiblížit k optimu svůj partnerský vztah. Naučit se novému přístupu k sobě i dalším lidem.

Je reálný předpoklad, že pokud jsme vyčistili třináctou komnatu, zkoušky nás budou prověřovat, jestli už jsme natolik pevní, že se k dřívějším vychýleným vlastnostem nevrátíme. V této fázi se učíme naplno důvěřovat impulsům od nejčistších světelných sfér z duchovního pozadí. Pokud bychom se to nenaučili, nemohli bychom se posouvat v životě dále. Zároveň chápeme, že naším úkolem je toto vše předkládat dalším lidem tak, aby to bylo pro ně pochopitelné. Dát jim impuls, popostrčit je k dalším rozhodnutím. Ale takovou formou, aby se nezablokovali.
 

Vlna rozhodnosti záměru

Světelné sféry vedoucí vývoj nám sdělily, že mnoho lidí se na cestě světelného vzestupu zásadně posunulo díky očistě své třinácté komnaty. Že tito jednotlivci začali jednat s rozhodností záměru. Takto jsme kolektivně vytvořili jakousi "vlnu rozhodnosti záměru", na které se vezeme.

Tato "vlna" je praktická pro nás i vývoj na světě. S rozhodností záměru jsme vlastně pracovali vždy, ale tím, že nebyla vyčištěna třináctá komnata, byl tento pozitivní zvyk stále znovu a znovu přerušován našimi očistami a propady. Až teprve nyní fungujeme dlouhodobě, trvale, jen s minimálními malými zdravými pauzami. To celé se týká zejména pozitivního nastavení mysli, vnášení světelných principů do života ve hmotné rovině, každodenní stravy velmi blízké optimu.
 

Je výsledek důležitější než samotná cesta?

Závěrečná fáze očisty třinácté komnaty před každého z nás klade další výzvy. Především překonat i zbytky dřívějších vychýlených postojů, které v nás ještě zůstávají. Většina jednotlivců, kteří dnes čistí svoji třináctou komnatu, se dříve zabývala metodami a technikami Staré duchovní cesty. Typické pro tyto metody byla často snaha dostat se k určitému pozitivnímu výsledku, například k osobní pohodě, plnému zdraví, rychleji, než tomu odpovídal samotný průběh života.

Nahlížení do duchovních rovin, kam ještě úrovní své vnitřní harmonie nemám právo nahlížet. Navíc to pro mne vůbec není vhodné, protože bych tím mohl zauzlovat svůj další duchovní vývoj. Některé techniky slibovaly jednorázovou kompletní karmickou očistu. Nejde o to, že to ani nebylo možné, jde o to, že lidé na sebe nechali působit techniky, které jim blokovaly světelný vzestup – magické zásahy na odbourání karmy, očistu čaker, regresní terapie, rodinné konstelace, metody ezoterní léčby s energiemi od mimozemských civilizací apod. Zásadní pro tyto metody bylo upínání se na konečný výsledek – uskutečnit kompletní karmickou očistu, získat určité duchovní schopnosti, například duchovní vnímání, dokázat ovládat určité situace ve hmotné rovině atd.

Touha dokončit očistu třinácté komnaty, mít ji konečně za sebou, je naprosto přirozená a pochopitelná. Nemuset se znovu a znovu zabývat tou nepříjemnou minulostí, mít to konečně za sebou.  Ale tato touha po konečném výsledku by neměla nahradit vlastní prožitek, vlastní cestu, kterou se krok za krokem stáváme novým člověkem. Jak se říká v mnoha duchovní textech, samotná cesta je přece to nejdůležitější. To pochopení, nové poznání, kterého se člověku na této cestě dostalo. Ty nové více pozitivní vlastnosti, přístupy, které si osvojil. Nikoliv ten samotný konkrétní výsledek.
 

Nechme plynout očistu a buďme u toho

Člověk nedokáže dočistit svoji třináctou komnatu do dna, pokud se soustředí v prvé řadě na konečný výsledek a méně vnímá samotnou cestu. Mohli bychom to vyjádřit slovem trpělivost. Jenže někdo namítne, že slovo trpělivost má kořen trpět a toto slovo už nemá pozitivní nádech.

Pokud se někomu zdá, že slovo trpělivost nevystihuje přesně situaci, může ho nahradit vyjádřením „nechat plynout očistu a být u toho“. Co je tím míněno? Ve třinácté komnatě máme uloženu celou řadu svých zásadně vadných postojů i s poučením, jakou nepříznivou situaci takový postoj přinesl. My jsme je tam pohřbili. Nechceme je vidět. Nechceme je dokonce vidět ani při očistě třinácté komnaty. Chtěli bychom být na konci očisty a nějak to přeskočit, obejít, zahodit, aniž bych se tím musel zabývat. Jenže my nutně potřebujeme přepsat tuto svoji slabou stránku novou vlastností. A nemůžeme ji přepsat, dokud se na ni nepodíváme. Dokud si neuvědomíme, v čem je tento náš skrytý postoj vadný. Až teprve poté jej dokážeme nahradit novým návykem. Nový návyk pak potvrdíme tím, že projdeme následnou zkouškou.

Po nás se tedy nechce jen formálně dospět k prázdné třinácté komnatě. Po nás se chce, abychom jednu svoji slabinu po druhé nahradili novým pozitivním návykem. Toto je ta cesta, kterou potřebujeme sledovat.

Pokud se člověk upíná především na profit, zisk, bonus, pak se málo koncentruje na samotnou změnu vlastností a postojů. Často pak srovnává svoji rychlost očisty s druhými lidmi. Neuvědomuje si, že všechno chce svůj čas. Že každý se nachází v jiné situaci. Proto i tempo očisty vždy bude individuální.
 

Uvědomit si podstatu svého zlozvyku

Člověk potřebuje dopřát sám sobě čas na to, aby dokázal vnímat, v čem tehdy dříve pochybil. Aby pochopil podstatu toho zlozvyku. Protože jedině pak bude mít šanci svůj vadný postoj změnit v přítomnosti. Předpokladem k tomu je projít určitými podobnými situacemi, zkouškami. Kdy se mu jeho zlozvyk zobrazí v některé běžné situaci během dne. Pokud se rozhodne správně, den proběhne v pohodě. Ale co když jej ten den potkají nepříznivé následky? Je pak jednoduché zamyslet se nad tím, co jsem dělal předtím, jaká moje rozhodnutí, činy, postoje, bylo možné vyladit lépe.

Takto si očistu třinácté komnaty užijeme tím, že postupně přicházíme na to, co nám tato očista přináší. Ve smyslu nových vlastností, nového přístupu k mezilidským vztahům. Umožní nám pochopit a změnit záležitosti, které jsme dosud nebyli schopni vidět, vnímat. Je nám poskytnut čas, abychom dokázali situace rozpoznat, pochopit, něco s nimi udělat, změnit svoje jednání, své postoje tady a teď.

Připodobnění této cesty najdeme v románu Alchymista světoznámého brazilského spisovatele Paula Coelha. Román vypráví příběh španělského pastýře, který se vydá na cestu za pokladem, o kterém se mu zdálo ve snu. Na této cestě se naučí porozumět řeči duchovního pozadí světa. Začne si uvědomovat význam znamení, které ho při jeho cestě za pokladem doprovázejí. Naučí se naslouchat svému srdci. V pokoře takto poznává i duchovní rovinu světa a smysl lidského života. Ke svému překvapení nakonec poklad najde u sebe v rodné vesnici. Aby nakonec pochopil, že ten poklad není tím nejdůležitějším, co na této životní cestě získal.

Jde o symbolické naznačení cesty k sobě do vlastního nitra. V každodenních činech získáváme nové sebevědomí. A to nám pomůže překonávat strach, podřídivost, pohodlnost, sobectví a omezenost, které jsme doposud měli uvnitř sebe. A o tom všem očista třinácté komnaty je.
 

Chrabrost, hrdost a odvaha místo pýchy

Drtivá většina z nás, co jdeme cestou stabilního světelného vzestupu, měla v sobě dlouhou dobu zbytky podřídivosti a současně i nadřazenosti, pýchy. Oba tyto protikladné extrémy obvykle běžný jedinec zažil opakovaně během historie svých životů. V tomto životě byl třeba od počátku vychýlen do výrazné podřídivosti. V dávné minulosti byl někdy naopak nadřazený a ubližoval těm, kteří jej dnes ovládají. Pokud člověk v tomto životě nastoupil cestu neomezeného světelného vzestupu, jeho postupným cílem je dokázat jakékoliv zbytky nadřazenosti i podřízenosti ze svého jednání vytěsnit. A vyladit se do zdravého středu.

Zbytky podřízenosti vedou jedince k tomu, aby se se svými názory schovávali. Protože člověk vegetarián, a ještě cvičící Pět Tibeťanů je stále ještě někdy považován určitými jednotlivci za podivného. Naopak zbytky nadřazenosti a pýchy vedou k tomu, že člověk na cestě světelného vzestupu se někdy považuje za lepšího, moudřejšího. A to může vést k tomu, že druhými lidmi dokonce i částečně pohrdá, přestože se jich současně bojí.

Co nás má očista třinácté komnaty naučit? Abychom byli více odvážní. Abychom dokázali před druhými lidmi mluvit o tom, jako cestu jsme si v životě vybrali. Co výjimečného nám tato cesta přináší. Abychom měli odvahu jít do diskuse v okamžiku, kdy to dává smysl, je pro to vhodný čas a příležitost. Pokud je druhý na určité téma přiměřeně připraven. Důležité je dokázat si v každé situaci uchovat základní obezřetnost. Rozhodně není vhodné pouštět se do zbytečných a nebezpečných diskusí s vysoce zatemněnými a kontraverzními lidmi. Nebo přesvědčovat druhé, vyvolávat agresivní konfrontaci, hádku. Snažit se nátlakem nutit druhého ke změně jeho života.

Takto se učíme sebeúctě a zároveň úctě k druhým. Nedělá nám problém respektování druhých. Vylepšujeme tím vztahy s jinými lidmi. Neschováváme se za někoho druhého. Dokážeme hovořit otevřeně, i když víme, že vždy nesklidíme pochvalu a pochopení druhých. Těmito vlastnostmi nahrazujeme svoje dřívější ego a antiego, o kterých je více v textu  71A. Co je ego, jak se projevuje a jak se s ním vypořádat? I 
 

Poučit se z chyby a už ji neopakovat

Chybovat je běžné. Během karmické očisty mnoha jednotlivců na NDC vyšlo najevo, že chybovali i Stvořitelé a různé druhy andělů vysoko nad námi. Tedy ty bytosti, které jsou v rámci Staré duchovní cesty považovány za dokonalé. Například stvořili nepovedený výsledek, poté to spláchli, zlikvidovali a začali znovu, zkusili to udělat lépe. Až Nová duchovní cesta našla cestu ve frekvencích bioenergií až nad Stvořitele tohoto Vesmíru. Sami jsme si potvrdili moudrost obsaženou v některých dávných textech. Že ke každé úrovni čistoty existuje úroveň vyšší. Žádná pravda tak není dokonalá, nejvyšší. Podrobně jsem se tímto tématem zabýval v knize  Kniha 1 - Cesta za hranice hmotného světa  a částečně i v článku  36A. Co všechno se skrývá pod pojmem Bůh?

Podstatné tak není brát chybu jako něco, co se nikdy nemělo stát. Zásadní je svoji dřívější chybu pochopit, poučit se z ní, případně se snažit ji napravit. A už nikdy ji neopakovat. To je zdravý přístup k sobě samému. Jestliže se příliš zaobírám vlastními chybami nebo chybami druhých, mám v této oblasti problém. Chyby je třeba rozpoznat a snažit se jich vyvarovat. Ne se jimi trápit, pranýřovat.

Není to tak, že úspěšní lidé chyby nedělají. I každý úspěšný člověk bez výjimky udělal spoustu chyb. Od těch neúspěšných jej odlišuje to, že se ze svých chyb dokázal poučit, nikdy svoji cestu nevzdal, znovu a znovu pokračoval dál. Chyby se pro něj staly prostředkem k poučení, překážkami k překonání. Dílčí chyby jsou nevyhnutelnou součástí procesu růstu zejména v situacích, kdy dělám něco úplně nového, s čím ještě nejsou žádné zkušenosti.
 

Nenechme se vtáhnout do cizí hry

Lidé budou mít vždy tendenci vtáhnout nás do své hry. V tomto směru nejčastěji pro nás past chystají partneři, příbuzní, známí, kolegové i nadřízení ze zaměstnání.

Například si budou stále na něco stěžovat. Chtít po nás politování. Přitom my často vnímáme, že ten člověk nutně potřebuje změnit svůj přístup. Zavést do svého života změny. Ale na to není připraven. Žádné změny nechce. Jen nás vtahuje do své hry a snaží se nás přimět, abychom byli součástí jeho řešení. Snaží se nás přesvědčovat o svém řešení, které vnímáme jako vychýlené. Nebo vlastně nechce nic řešit. Jen si stěžuje, zabývá se sebelítostí nad svojí situací, místo aby hledal řešení.

Nenechme se do cizí hry vtáhnout. Ztrácíme tím energii, nadhled. Jestliže vkládám energii do šachové hry druhých osob, nezbývá mi energie na moji vlastní čistou hru. Když ale někdo projeví zájem chtít svoji situaci skutečně řešit a bude otevřený novým informacím, poradím, naznačím správnou cestu, ale nebudu dělat potřebné změny za něj.

Například moje známá řeší situaci v jiné firmě, kde je jednatelkou. Přeposílá mi maily na toto téma. Chce po mně hodnocení, souhlas, očekává, že se nějak zapojím. Moje zásada je: Neodpovídám, nevyjadřuji se, nezapojuji se, nenechám se k tomu vyprovokovat.

Nebo, moje matka mne nutí do své šachové hry o stravování. Sama si nepotřebuje poslechnout školu zdraví o glykemickém indexu, vše už slyšela, všechno ví, všechno zná. Moje rady nevyslyší. Co udělám? Nechám ji být. OK mami, to je v pohodě. Dříve by mne to mrzelo, teď už dokážu zůstat neutrální.
 

Respektujme mužský a ženský princip ve vztazích

Žena obvykle uvažuje jinak než muž. Proto pak může docházet k nedorozuměním, aniž by to bylo třeba. Základem je, aby každý hrál zcela čistou, světelnou hru. Při očistě třinácté komnaty bychom měli směřovat k tomu, aby se vzájemné vztahy ještě více vyladily. U trvalého partnerského vztahu, který má budoucnost (je podporován Přírodou ve smyslu článku 56C. Energetické pozadí přitažlivosti muže a ženy), obvykle směřujeme k prohloubení. Chce to po nás ještě více upřímnosti a trpělivosti s druhým. A zároveň ještě více sebelásky a sebeúcty sám k sobě.
 

Moucha musí přeprat obra

Nejslabší stránkou řady jednotlivců, kteří hledali světelnou duchovní cestu, je nebo byla podřídivost. A to tak silná podřídivost, až dosahovala obřích rozměrů. Vždy, když došlo na lámání chleba a odhalila se další zauzlená záležitost s karmickým kontextem, objevila se podřídivost v podobě OBRA a já jsem byl/a jako malá MOUCHA. Podstatné je, že během očisty třinácté komnaty tato moucha potřebuje přeprat obra. Potřebuje najít způsob, jak se s obrem své podřídivosti vypořádat. Jinak třináctá komnata nikdy nebude dočištěna a prozářena Světlem.

Proč se někdy lidé tak pevně drží své určité slabiny? Protože z ní stále mají určitý profit. Je pro ně „výhodná“. Někdo jim za ni jde na ruku. (Toto téma je zmíněno v článku 90C. Proč se držíme problému, nemoci, konfliktu, bolesti? ). Například sklízejí obdiv za svoji obětavost.
Ale čas od času přestávají pro toto své vychýlení zvládat své záležitosti. Nikdo jim pak nepomůže. Okolní lidé nejsou zvyklí, že tento podřídivý sloužící může někdy sám potřebovat pomoc. Vývoj vztahu, kde jeden je chronicky podřídivý, nevěstí nic dobrého. Zpočátku se oba mohou dobře doplňovat. Protože jeden nahrazuje druhému to, co jemu chybí. Ale takový vztah postupně spěje k vyhrocení. Podřídivý se stává ještě více podřídivým. Nadřazený se stává ještě více nadřazeným Až to jednoho dne praskne. Pokud se taková situace dlouhodobě neřeší, může dospět až ke kolapsu. K zdravotnímu kolapsu, k vyhrocení vztahu apod. Například když jednoho dne přeteče pomyslná nádrž a celá situace musí být řešena odvozem jednoho z aktérů do nemocnice. Nebo dojde k prudké agresi jednoho z nich s předzvěstí rozpadajícího se vztahu.

Když přepíšeme svoje slabiny, nepůjdou nám sice na ruku všichni lidé kolem nás. Některým budou vadit změny v našem chování. Třeba to, že se dokážeme vzepřít. Že už vždy neuděláme to, co navrhuje druhý. Ale každopádně nás začnou podporovat Světelné sféry na špičce NDC. Tyto instituce jsou trpělivé jako nejtrpělivější rodiče. Odměňují, povzbuzují, nabádají, dávají impulzy a jednoho dne třeba pomohou s opravou našeho genetického programu.
 

Frustrace z neporozumění ze strany rodičů

Mnoho jednotlivců má ve hmotném životě rodiče, se kterými nejsou a ani nebyli vyladěni. Když se naladí na světelné vedení nového vývoje zde na Zemi, přestávají tím trpět, oporu nalézají sami v sobě. Nacházejí jiné lidi, kteří jim pomohou, inspirují je, motivují na životní cestě. Ale až teprve poté, co dokážou vyčistit svoji třináctou komnatu, se jim podaří ze sebe dostat frustraci z neporozumění ze strany rodičů. A tato situace je přestane psychicky deptat, stahovat.

Toto téma bude pokračovat dalšími díly.

V textu  Hledáte změnu?  jsou obsaženy základní informace pro čtenáře, kteří hledají změnu ve svém životě a potřebují poradit. Za jakých podmínek a jak jim můžeme pomoci. Návod, jak co nejefektivněji vyhledávat informace na našem webu.

---