33B. Jak vnímáme a prožíváme realitu čakrami II
Čakry od 5. do 7. úrovně přinášejí do života informace o neviditelném duchovním pozadí světa. Jejich otevřenost je typická pro člověka, do jehož rozhodování a fungování zasahují i vyšší složky jeho bytosti, tedy Vyšší Já a Věčné Já a také všudypřítomná Příroda a Kosmické vědomí. Na 5. úrovni dochází k vyjadřování a sdělování pravdy nebo naopak k jejímu překrucování či zastírání. Na 6. energetické úrovni se vytváří nový způsob vnímání. Smyslový zrakový pohled doplněný rozumovým hodnocením je ještě navíc ovlivněn přijímanými informacemi o nehmotné duchovní stránce reality. A na základě toho se vytváří konečný vnitřní postoj člověka. Čakrami 7. úrovně jsou přijímány aktivační energetické impulsy, které předznamenávají každou novou etapu života a přinášejí zásadní změnu buď ve vnějším, nebo ve vnitřním fungování člověka. Podle čeho poznáme člověka, kterému optimálně a harmonicky fungují jeho čakry? A čím se naopak vyznačuje ten, jehož energetický systém nefunguje optimálně? V situaci, kdy člověk narazí na strop svého vzestupu a nemůže dál, je nezbytné vrátit se k základům - k tématům zpracovávaným na své 1. energetické úrovni.
Opakování z části I – první čtyři roviny čaker
V první části tohoto tématu 33a. Jak vnímáme a prožíváme realitu čakrami I jsem vysvětlil, že každé jednotlivé hlavní čakře odpovídá určitá oblast vnímání a prožívání bytí a způsobu zpracování vnější reality. V některých knihách to bývá označováno jako „psychologický význam čaker“. Každá čakra, pokud je otevřena, pak automaticky přijímá právě informační bioenergie popisující tuto určitou stránku jak vnější reality, tak i místa člověka ve vnějším světě.
První úroveň čaker lze charakterizovat jako úroveň, na které se formují základní hranice člověka ve hmotném světě, a vytvářejí se tak hranice jeho individuality – co je on a co už není on. Zde člověk zpracovává svůj postoj k zajištění základních hmotných potřeb - jídla, výživy, bezpečí, sexu, materiálního zajištění.
Bioenergie procházející druhou rovinou čaker umožňují pocitově rozlišit a vyvážit protiklady jak v postojích vůči sobě samému, tak také v postojích a jednáních vůči okolí, druhým bytostem a Přírodě. Zde se člověk učí z vylučujících se protikladů vybírat správný postoj a naopak vylučovat špatný (dobro a zlo, láska a nenávist). V případě doplňujících se protikladů se naopak učí vyladit každou takovou dvojici do optimální vzájemné jednoty – například správně vyvážit přijímání impulsů a vlastní aktivitu, a tím vyladit ženskou a mužskou složku v sobě. City a pocity se na této rovině stávají oživujícím prvkem v životě člověka, který fyzickým prožitkům dodává první rovinu ohodnocení. Výsledkem je pocitově ovlivněný, vyladěný nebo naopak deformovaný prožitek reality. City jsou tím, co mi dodává životní sílu, vnitřní motivy a impulsy mého jednání, nebo co naopak životní sílu bere a může vést až k vnitřní destrukci.
Ve třetí úrovni se vytváří nejvyšší rovina ohodnocení prožívané hmotné skutečnosti - hodnocení rozumové, intelektuální, které spojí všechny ostatní vlivy dohromady v jediný výsledek, na základě kterého se pak člověk rozhoduje a jedná. Tato úroveň je hnacím motorem fyzické bytosti. Je úrovní rozhodování, které vychází z individuálního hodnocení dané situace. Touto úrovní dává člověk najevo sílu své hmotné osobnosti. Schopnost rozhodovat se a jednat – jak vůči sobě, tak také vůči okolí.
Čtvrtá úroveň čaker se nachází přibližně v rovině fyzického srdce. Tedy v místě, kde sídlí nejčistší a nejvyšší duchovní energie v člověku – jeho životní jiskra. Právě to propůjčuje této úrovni nebývalou schopnost - být tou úrovní, která dokáže nižší hmotné a vyšší duchovní impulsy vyvážit a spojit v jeden optimálně fungující celek. Nikoliv rozumem a hlavou, ale v rovině srdce se člověk učí vnímat a rozpoznávat i duchovní pozadí událostí a spojovat je s čistě hmotnými prožitky.
Pátá až sedmá úroveň čaker - průnik za hranice hmotné reality
Tyto energetické úrovně přinášejí do života informace o neviditelném duchovním pozadí světa. Jejich otevřenost je typická pro člověka, do jehož rozhodování a fungování zasahují i vyšší složky jeho bytosti, tedy Vyšší Já a Věčné Já a také všudypřítomná Příroda a Kosmické vědomí. Takový člověk už překonal nadřazenou roli svých hmotných podmíněných citů a zejména svého rozumu. Do svého života vpouští také hodnotící impulsy dalších vyšších rovin vědomí ve Vesmíru. Tím se stává otevřeným vůči vnějším informačním bioenergiím, které přinášejí vyšší úroveň pravdy.
Na život člověka mají v takovém případě výrazný vliv roviny vědomí s daleko širším nadhledem, než má hmotný rozum. Ať už je to vlastní Vyšší Já a Věčné Já nebo přímo Příroda a Kosmické vědomí. Za takového předpokladu bude evoluce člověka probíhat v souladu s evolucí vyšších celků a celého Vesmíru. Výsledek je pak jednoznačný. Protože člověk žije v souladu s Přírodou, Planetou a Vesmírem, do svého života přitahuje harmonii, soulad a řád. Přitahuje všechno, co si přeje, a co je zároveň příznivé pro jeho evoluci. Naopak přirozeně odpuzuje vše negativní, co jeho evoluci brání. Někdy však nezbývá nic jiného, než prožít i určitou negativní událost, aby se člověk dokázal posunout dál.
Pátá úroveň čaker - komunikace, vyjadřování a sdělování pravdy
Na této úrovni dochází k vyjadřování a sdělování pravdy nebo naopak k jejímu překrucování či zastírání. Je to úroveň komunikace se sebou samým, s okolními fyzickými bytostmi, s vyššími úrovněmi své bytosti i s duchovními bytostmi a světy. Pokud člověk dokáže být upřímný a vstřícný vůči sobě i svému okolí, zůstává v této úrovni otevřený i vůči přicházejícím informačním bioenergiím. A to je předpokladem pro to, aby mohl z duchovních sfér čerpat vyšší moudrost formou intuice a inspirace, a aby takto získané impulsy přirozeně vnášel do svého života. Úroveň se nachází v oblasti krku, odpovídající čakra bývá označována jako krční čakra či komunikační čakra.
Čakra 5A - upřímnost a otevřenost vůči sobě
Bioenergie procházející touto čakrou podporují vyjadřování pravdy vůči sobě samému (sebevyjádření). Zde se formuje vnitřní upřímnost, přímost jednání a otevřenost vůči sobě. Člověk si dokáže uvědomit, kým vlastně je. Dokáže připustit, že není pouze fyzickým tělem opatřeným rozumem a city. Že jeho bytost má i vyšší roviny svého fungování. Že nepřišel na svět jenom proto, aby dosáhl hmotného úspěchu. Že má i svůj duchovní úkol, jehož plnění a uskutečňování je pro jeho život rozhodující. Aby si však tento úkol dokázal uvědomit, potřebuje se stát plně otevřeným vůči svému Vyššímu Já a Věčnému Já i vůči vyšším hladinám vědomí ve Vesmíru. Jedině za takové situace je pak schopen ve vztahu k sobě zachovat vyvážený postoj, který respektuje jak svoji hmotnou osobnost, tak také nehmotnou duchovní stránku své bytosti. Neodmítá pak informační podněty z duchovních sfér ve formě intuice, kterou je přenášena vyšší hladina pravdy. A dokáže tyto informační impulsy uplatnit ve svém životě. Člověk využívající intuici ve svém životě a chápající zdánlivě náhodné shody okolností je schopen dojít k plnému pochopení hloubky své bytosti. Ve svém životě pak dokáže tvořivě uplatnit celou svoji kompletní bytost a nejen fyzickou osobnost.
Příčiny informační uzavřenosti čakry 5A
Rotace této čakry proti směru pohybu hodinových ručiček nebo její úplný kolaps mohou být vyvolány některými z následujících příčin: Hmotný svět považuje za jedinou skutečnost, těžko si připouští pocity svého nitra a podněty z duchovních úrovní nepřijímá. Nebo odmítá ve svém životě provést změny, které tyto vnitřní impulsy naznačují. Často neví, co uvnitř chce a za své vnitřní pocity vydává hodnotící myšlenky svého intelektu, který vše převálcuje. Odtud vychází deformovaný postoj k sobě samému, neupřímnost k sobě, neochota přiznat si skutečný stav věcí, zastírání a odmítání vyšších rovin své bytosti. Vážné deformace ve své upřímnosti jakoby nevidí a nedokáže si je připustit. Změnám ve svém životě se brání nejrůznějšími výmluvami: „Udělal bych to, ale...“. Nebo „Je to rozumný nápad, jenže...“.
Výmluva se tak stává prostředkem, jak nepřijmout to, co přichází zevnitř jako impuls duchovní složky bytosti. Pro člověka, který je plně pod vlivem svého hmotného Já, pak čakra 5A přestává být místem pro sdělování pravdy a stává se naopak čakrou výmluv. Změnám se může bránit i z obavy, co řekne okolí. Bojí se pocitu nejistoty. Může také žít ve věčném shonu a stresu a v přemíře povinností bez možnosti na chvilku se zastavit a naslouchat svému vnitřnímu Já. Je to jedna z možností, jak zastřít jakékoliv vnitřní impulsy, které ho motivují ke změně.
Čakra 5B - centrum komunikace s ostatními lidmi a světem
Bioenergie procházející touto čakrou formují zásady vyjadřování pravdy vůči okolí, vůči světu. Zde se vytváří vnější upřímnost a otevřenost i přímost jednání. Výsledkem bývá nezkreslené a jasné vyjádření svého vztahu a postoje k okolí. Člověk zůstává otevřený, nezastírá a netaktizuje. Sděluje druhým věci tak, jak je cítí, přitom však s dostatečným taktem a ohleduplností. Tato otevřenost vůči vnějšímu světu přináší také otevřenost vůči příjmu vnějších informačních bioenergií. Člověk si pak snáze uvědomí, jaká je jeho úloha ve vnějším světě.
Dokáže také přijímat vnější informační podněty z duchovních sfér ve formě inspirace, které jej motivují k určité činnosti. Přitom si umí zachovat svoji svobodu a nezávislosti vůči světu, nepodléhá předsudkům. Zároveň také nemanipuluje s ostatními formou komunikačního nátlaku. Vyšší hladinu pravdy získanou intuicí a inspirací sděluje i druhým lidem, každému však ponechá právo svobodné volby, zda ji přijme nebo ne. To vše do jeho života přirozeně přitahuje právě ty informace, které právě potřebuje.
Příčiny informační uzavřenosti čakry 5B
Příčiny rotace čakry 5B proti směru pohybu hodinových ručiček nebo její poškození či ucpání můžeme hledat v následujících deformacích: Neochota upřímně a otevřeně vyjádřit svůj vztah vůči vnějšímu světu. Nejistotu a odmítání skutečnosti zastírá neupřímností, mlžením a překrucováním. Také však může hrát roli oběti nebo použít masku pýchy a nadřazenosti.
Nebo odmítá kontakty s ostatními lidmi a v komunikaci s nimi se raději drží zpátky, protože se obává odmítnutí a neúspěchu. Je příliš plachý, tichý, bojácný, neprůbojný, nejistý ve vnějším projevu, může i koktat. Raději příliš nemluví, protože se obává reakcí druhých. Může však také naopak zneužívat své výřečnosti a vyjadřovacích schopností k manipulaci s druhými lidmi, působí pak příliš dominantně, arogantně, až drze. Chce za každou cenu vypadat silný a schopný a tím sám sebe dostává pod velký tlak. Musí si pak vypomáhat neupřímností a zastíráním.
Pátá úroveň čaker – úroveň pravdy a přijímání života
Ještě si všimněme další významné souvislosti fungování páté roviny čaker pro oblast zdraví. Pátá rovina čaker odpovídá krku, kde sídlí štítná žláza zajišťující hormonální řízení metabolismu, tedy základního fungování lidského těla. Souvislosti jsou pak naprosto zřetelné. Pokud člověk žije v pravdě vůči sobě i svému okolí, příjem bioenergií je naplno otevřen a hormonální funkce štítné žlázy mohou naplno fungovat. Svým postojem se člověk vnitřně otevřel plnému zdraví a optimálnímu fungování svého těla. Žije-li naopak člověk ve lži, příjem bioenergií pro oblast metabolismu je omezen nebo úplně zastaven. Člověk pak na takový způsob života doplácí vychýleným celkovým zdravím.
Šestá úroveň čaker - pronikání mentální síly za hranice fyzické reality
Na šesté energetické úrovni se vytváří nový způsob vnímání. Smyslový zrakový pohled, který je doplněn rozumovým posuzováním či hodnocením, je ještě navíc ovlivněn přijímanými informacemi o nehmotné duchovní stránce reality. Síla lidského vědomí tak proniká za hranice fyzické reality a bere v úvahu i mimosmyslové informace.
Právě mimosmyslové informace jsou přinášené zvenčí bioenergiemi nasávanými hlavními čakrami od čtvrté do sedmé úrovně. V šesté úrovni člověk nachází cesty vedoucí k vidění a vnímání neviditelné vyšší pravdy přesahující hranice hmotné reality. Z této úrovně vidí svět jinak než pouhým pohledem svého zraku, svých smyslů. Otevřel si jakoby třetí oko, kterým vnímá skutečnost v mnohem větší šíři a komplexnosti. To mu umožňuje rozpoznávat nejen hmotnou rovinu, ale i detaily nehmotné duchovní stránky okolní reality.
Úroveň však zároveň přináší zodpovědnost za uplatnění vyšší pravdy ve svém životě i za svoji vnější realizaci. Z této úrovně někteří léčitelé či mágové mentálně ovládají bioenergii a převádějí ji z jednoho místa na druhé, ať už ji používají k „pomoci“ druhým nebo naopak k mentálnímu ovládání jiných bytostí a k manipulaci s nimi. Úroveň se nachází v oblasti čela těsně nad kořenem nosu, čakra bývá nazývána čakra čela nebo čakra třetího oka.
Čakra 6A - dovedení mentálního úsilí ve vnitřní záměr
Bioenergie procházející touto čakrou podporují spojování mentální síly svého vědomí s informacemi o nehmotné duchovní stránce světa. Výsledkem je tvořivé myšlení oproštěné od jednoznačné převahy hmotného intelektu a vycházející naopak z duchovního nadhledu, představivosti a mimosmyslového vnímání. Zde člověk bere na vědomí vnitřní impulsy vyšších úrovní své bytosti i impulsy duchovních sfér. Zde se mu vybavují zkušenosti a znalosti získané v minulých existencích. Vnitřní impulsy jsou pak převáděny do myšlenek vyjadřujících záměr. Výsledkem jsou náhlá poznání, vyšší vhledy, odhalování vnitřních souvislostí ukrytých v duchovním pozadí. Zde člověk přijímá svoji osobní zodpovědnost za přetvoření těchto informačních impulsů do vyšší roviny pravdy.
Příčiny informační uzavřenosti čakry 6A
Opačná rotace čakry 6A nebo její poškození či úplný kolaps může mít jednu z následujících příčin: Nadměrný vliv hmotného intelektu, za jedinou pravdivou skutečnost je považován vnější viditelný svět. Člověk myslí podle převládajícího mínění ve společnosti, jediné pravdy zprostředkovává jeho rozum, chybí jakýkoliv duchovní nadhled. Platné je pouze to, co dokáže rozum a věda. Duchovní oblast je považována za namáhavou a neužitečnou, duchovní pravdy odmítá jako nevědecké a navíc nepraktické nesmysly. Jeho vnímání světa je proto výrazně deformované. Vnitřní záměry, ke kterým na základě toho dospěje, pak odrážejí pouze hmotnou stránku reality a obvykle zcela ignorují nehmotný duchovní svět. Tvořivé myšlení je z toho důvodu u něj zablokováno a to, co vytváří, neodhaluje skutečnou pravdu.
Často má nepravdivé a obvykle negativní představy o světě. V mnoha situacích odmítá jakoukoliv osobní zodpovědnost za současný stav i za budoucnost. Bojí se postavit realitě a raději zodpovědnost přenáší na jiné. Své negativní představy promítá do vnějšího světa a vytváří si tak svůj vlastní svět. Může mít i přístup k duchovnu, ale nerozezná opravdový význam podnětů a směšuje je s vlastními představami a fantaziemi. I při takto pokrouceném pohledu na svět se může snažit působit na věci a lidi silou svých myšlenek za účelem demonstrace vlastní moci. Výsledkem může být manipulující fanatik, povýšený dogmatický stoupenec určitého učení. Takto vystupují i mnozí tvrdí zastánci jednostranného materialismu nebo někteří duchovní učitelé propagující vehementně magii, mučednictví a další již přežité metody duchovní práce.
Čakra 6B - realizace vnitřního záměru ve vnějším světě
Bioenergie v této čakře podporují nasměrování mentální síly šesté úrovně k realizování vnitřního záměru v praktickém životě. Výsledkem je dovedení tvořivých myšlenek, nápadů a představ do konkrétních činů, tedy realizace vyšší pravdy ve hmotném světě. Vnitřní záměr má význam jen do té míry, jak jej člověk dokáže ve svém životě uplatnit. Informace, nápady a záměry, které nebudou postupně přetvořeny do praxe, se stanou bezvýznamnými. Pravda, kterou nelze v životě realizovat, přestává být pravdou. Zde člověk přijímá osobní zodpovědnost za realizování svých tvořivých myšlenek, nápadů a záměrů. Osobní zodpovědnost za přetvoření svých vnitřních záměrů do nového způsobu života.
Příčiny informační uzavřenosti čakry 6B
V pozadí za rotací čakry 6B proti směru pohybu hodinových ručiček nebo jejím poškozením či ucpáním mohou být následující deformace: Člověk nemá sílu uskutečnit své vlastní nápady. Nechce nést zodpovědnost za prověření svých myšlenek praxí. Zodpovědnost za realizaci vkládá na druhé a chce, aby se všechno uskutečnilo hned a bez námahy. Intelektuální činnost považuje za rozhodující, realizaci v praxi za podřadnou. Diví se, že praxe nefunguje tak, jak to vymyslel, na realizaci však není ochoten vynakládat další čas a bioenergii. Chybu pak hledá v druhých a přestává věřit i svým myšlenkám.
Jedinec tohoto typu je pro svět neškodný. Naopak škodit může člověk, který má uzavřenou čakru 6A a otevřenou čakru 6B. Dokáže pak dovést do praktické realizace své deformované a šílené představy o světě. Lidstvo během své historie zažilo mnoho takových nebezpečných diktátorů.
Nebo se člověk může snažit usilovat o to, co je ve fyzickém světě nemožné. Avšak pozor, zdání někdy klame, protože právě za takové šílence byli v historii považováni vynálezci automobilů, letadel, plynového osvětlení a dalších později prakticky využitých vynálezů.
Sedmá úroveň čaker - úroveň pro přijímání aktivačních bioenergií
Bioenergie v této úrovni přinášejí přímé spojení a energetické splynutí s Přírodou a dalšími vesmírnými duchovními zdroji vyšší úrovně harmonie a moudrosti. Čakrami této úrovně jsou přijímány aktivační energetické impulsy, které předznamenávají každou novou etapu života a přinášejí zásadní změnu buď ve vnějším, nebo ve vnitřním fungování člověka.
Tato úroveň zprostředkovává mystické zážitky duchovního splynutí se svojí věčnou podstatou i s Přírodou, Kosmickým vědomím a jejich tvořivými silami. Sedmá úroveň se nachází na temeni hlavy, čakra se nazývá korunní čakra či temenní čakra.
Čakra 7A - centrum pro splynutí se svojí věčnou podstatou
Touto čakrou jsou přijímány aktivační energetické impulsy zaměřené na zahájení nové etapy v kvalitě fungování mé bytosti. Tyto impulsy vyvolávají probuzení vyšších tvořivých schopností, rozpomenutí se na to, co kdysi dávno moje bytost znala a co měla ve své tvořivé výbavě. Bioenergie této čakry mohou zprostředkovat zážitky splynutí se svojí věčnou podstatou, člověk se rozpomíná na své poslání v životě, kvůli kterému se narodil, i na vazby s předcházejícími inkarnacemi na Planetě a v jiných světech. Tato čakra přijímá také léčitelské a harmonizační bioenergie určené pro vlastní osobu.
Příčiny neprobuzení čakry 7A
Čakra 7A dosud není u drtivé většiny lidí probuzena. Vyjadřuje to skutečnost, že fyzická osobnost všech těchto lidí je doposud oddělená od jejich Věčného Já. Člověk zatím nedokázal zharmonizovat své základní energetické fungování nad požadovanou úroveň 95 % vůči svému osobnímu optimu. Jeho organismus doposud nefunguje optimálně, a proto není možné zvyšovat jeho výkonnost na vyšší úroveň obrátek.
Rozšíření činnosti jeho energetického systému proto prozatím nepřipadá v úvahu a posílení energetického i informačního spojení se svým Vyšším a Věčným Já není na pořadu dne. Člověk nedokázal soustavnou péčí o svoji výživu a fungování svých čaker dosáhnout požadovaného vnitřního vyladění. Následkem toho není schopen vnímat revoluční změny odehrávající se na Planetě i v celém systému úrovní a světů ve Stvoření. Jeho bytost bude tyto změny pouze pasivně následovat, dotlačena k tomu vnějšími bioenergiemi a měnícím se prostředím Planety.
Čakra 7B - centrum pro splynutí s Kosmickým vědomím
Čakrou 7B jsou přijímány aktivační energetické impulsy zaměřené na zahájení nové etapy života, na změnu ve své vnější realizaci, na změnu vztahu k okolí, k Přírodě, k Vesmíru, ke Kosmickému vědomí. Bioenergie procházející čakrou vyvolávají prožitky splynutí s Přírodou, Planetou, Vesmírem, se zdroji vyššího poznání. Pokud čakra 7A není doposud probuzena, člověk přijímá čakrou 7B veškeré léčitelské bioenergie pro sebe i druhé bytosti. S léčitelskými bioenergiemi automaticky přijímá také informace a pokyny pro vedení léčby. Záleží pouze na úrovni jeho vnitřního vyladění, jestli tyto informace dokáže přijmout a rozpoznat. Po probuzení čakry 7A budou čakrou 7B procházet pouze léčitelské bioenergie určené pro druhé osoby.
Příčiny informační uzavřenosti čakry 7B
Rotace čakry 7B proti směru pohybu hodinových ručiček, případně její utlumenost nebo úplná nefunkčnost, mohou být vyvolány některou z následujících deformací: Člověk se cítí oddělený od Vesmíru a Kosmického vědomí, svojí hmotnou osobností a zejména intelektem je sám sobě nejvyšším bohem. Žije pouze vnějším hmotným světem, který považuje za jedinou skutečnou realitu. Jeho život se ubírá směrem, který nevede ke splnění osobního a světového úkolu.
Jakékoliv spojení s nehmotnými duchovními rovinami života odmítá, informace o duchovním pozadí světa i jeho bytosti jej nezajímají, vůči příjmu aktivačních bioenergií je zablokován. Ignoruje příležitosti udělat na své hmotné cestě životem radikálnější změnu a snaží se zakonzervovat svůj současný stav. Přitom nemá dostatek radosti ze života, trpí nedostatečným vnějším oceněním a často se u něj projevuje nejistota i pocit ztráty cíle. Někdy může prožívat i pocit nesmyslnosti života a výrazný strach ze smrti. Utíká do přehnaného množství vnějších aktivit, činností, funkcí, které považuje za nepostradatelné. Nezbývá mu pak ani chvilka času, aby se čas od času ztišil, uchýlil se do svého vnitřního klidu a měl šanci vnímat duchovní impulsy.
Co zvyšuje a udržuje bioenergii
Z předchozího přehledu oblastí vnímání a prožívání reality jednotlivými čakrami vyplývá následující. Člověka, kterému optimálně a harmonicky fungují jeho čakry a energetické potřeby jeho bytosti jsou tak plně pokryty, lze stručně charakterizovat takto: Je to člověk, který přijímá realitu, mluví pravdu sobě i druhým, dělá to, co říká a co si myslí, že je správné dělat. Je opravdový a žije v přítomnosti. Ví, že je zodpovědný sám za sebe, za to, co prožívá v současnosti a co bude prožívat v budoucnosti. Minulost využívá ke svému poučení, ne však k sebetrýznění. Pečuje o svoje hmotné tělo i o duchovní složku své bytosti. Sleduje své pocity, aktivně naslouchá vnitřním impulsům.
Nelpí na určitém výsledku, zůstává stále otevřený a nechává věci přirozeně plynout. Prožívá vyváženě jak svoji individualitu, tak také jednotu s kosmickým celkem. Udržuje silné vnitřní spojení se svým Vyšším Já. Jakmile dostane impuls, přijme rozhodnutí a bez odkladu je začne realizovat - nemá ve zvyku ještě dlouho o svém rozhodnutí pochybovat. Je si vědom toho, že přirozeně přitahuje vše, co si přeje a co je zároveň optimální i pro jeho evoluční vývoj. Je-li potřeba, aby změnil životní cestu, ví, že k tomu včas dostane vnitřní impuls a příležitost. Toto všechno udržuje a zvyšuje vnitřní bioenergii člověka.
Postoj k chybám
Stává se, že lidé dělají chyby. I proto se říká, že dělat chyby je lidské. Jaký postoj zaujmout k chybám? Dostanu-li jasný a zřetelný impuls, že jsem udělal chybu, nejlepší je okamžitá omluva, pokání a snaha o nápravu situace, dokud ještě následky nedosáhnou velkých rozměrů. Říká se, že člověk dostane vždy další příležitost. To však nemusí být pravda. Člověk už mohl za podobné situace pochybit vícekrát, a třeba právě toto už byla definitivně poslední možnost, jak věc napravit.
Nelze spoléhat na to, že budou chodit stále nové a navíc jednodušší příležitosti. Pokud něco zkazím, musím počítat s tím, že další možnost, pokud ještě vůbec nějaká přijde, dostanu za méně příznivých okolností. A proto rozhodnutí bude ještě těžší, než tomu bylo teď. Navíc zkušenosti z karmické očisty naznačují, že situace příznivé pro určitá rozhodnutí vedoucí ke změně ve vývoji jednotlivců i celé civilizace se neopakují desetkrát za život. Dokonce nepřicházejí ani jednou v každém životě, ale třeba jednou za 12 tisíc let. Což souvisí s cyklem Platónského roku, o kterém jsem se zmínil v článku 32. Transformace lidstva - skutečně probíhá nebo ne? Takže nehřešme na to, že když jsem udělal chybu, nic se neděje, protože přece automaticky dostanu další příležitost.
Co brání proudění bioenergie
Naopak člověka, jehož energetický systém nefunguje optimálně a řada čaker je psychologicky uzavřena pro příjem informačních bioenergií, lze poznat podle následujících příznaků: Stále něco očekává, ale průběh jeho života a vnějších událostí tomu obvykle neodpovídá. Je pak zklamaný, odmítá realitu, stále něco kritizuje a těžko se mu žije v přítomnosti. Příliš se pak upíná k minulosti nebo budoucnosti. Je neupřímný, stále něco překrucuje a zastírá, lže sobě i druhým, dělá něco jiného, než říká, neustále taktizuje. Odmítá zodpovědnost sám za sebe, vinu svádí na druhé, na vnější politickou situaci, ekonomické prostředí, smůlu, nepříjemnou náhodu.
Brání se změnám, rozhodnutí stále odkládá a donekonečna o nich polemizuje, aniž by dospěl k nějakému výsledku. A když už se konečně nějak rozhodne, začne svého rozhodnutí litovat a zpochybňovat je. Ignoruje vyšší pravdu, zapírá ji a překrucuje ji podle svých představ. Odmítá své vnitřní impulsy a rozhoduje se především svým intelektem podle vžitých zvyklostí. Nejraději následuje názor většiny. Zapírá sám sobě, čím skutečně je na této Planetě, považuje se pouze za hmotnou bytost, ignoruje své duchovní Já. Prožívá oddělenost své individuality a odmítá si připustit i svoji jednotu s lidstvem, Přírodou, Planetou a Vesmírem. Ve všech těchto případech člověk ztrácí bioenergii a brání jejímu volnému proudění.
Duchovní postoje vyžadují hmotnou podporu
Jestliže nemám dostatečnou energetickou oporu ve třech nejspodnějších úrovních čaker, pak budu harmonizovat fungování dalších úrovní čaker jen s největšími obtížemi. Někteří jednotlivci nemohou pochopit, proč se jejich evoluce zastavila, proč se nemohou dostat dál, proč stále stojí na místě, zatímco lidé kolem nich duchovně rostou. Vždyť ještě nedávno byli tito okolní lidé daleko pozadu. O duchovní problematice neměli nejmenšího ponětí a najednou tuto ztrátu začínají rychle dohánět. Proč jenom já jakoby stojím na místě?
Strop duchovního vzestupu
Těmito slovy jsem chtěl naznačit, že každý člověk má určitý strop svého duchovního vzestupu. Strop, na který v určitém období svého života narazí, jeho duchovní vzestup se zastaví – nemůže dál a dočasně skončí. Někdo narazí a zůstane stát už velmi nízko, jiný se dostane mnohem výše. Tento strop není dán tím, jak často člověk medituje, kolik knih s duchovní tématikou přečetl nebo kolika druhým lidem pomohl. Je dán něčím mnohem obyčejnějším. Něčím, co leží v samé podstatě života na této Planetě. Člověk je limitován především tím, nakolik dokázal vyladit zejména první rovinu svého hmotného a energetického fungování na úplném začátku své duchovní cesty v tomto životě. To znamená, jak přesně dokázal vymezit své hranice ve hmotném světě, jestli si dokáže ochránit to své a zároveň vždy respektuje druhé, jaký je jeho postoj k zajištění základních hmotných potřeb, jak pečuje o sebe, o své zdraví a své energetické fungování, nakolik je energeticky spojen s Přírodou a Planetou, jakou stabilitu ve hmotném životě si zajistil.
Pokud dokázal tuto první rovinu vyladit téměř dokonale za pomoci všech dostupných prostředků, jeho duchovní vzestup může být prakticky neohraničený. Pokud naopak nevyužil všechny možnosti a příliš brzy přešel k vyšším energetickým rovinám své bytosti, jeho duchovní vzestup se dříve nebo později zastaví. Rád bych předal druhým jednu dobrou radu, která se v mém životě již vícekrát potvrdila.
Každému se jednoho dne nebo i vícekrát na jeho duchovní cestě stane, že si začne uvědomovat, že už dlouho stojí na místě. Bude vnímat příliš dlouhé období stagnace, a to třeba tím zřetelněji, když okolní svět nebo další lidé kolem něj se budou měnit mílovými kroky. Prožije si pocit zastavení svého vzestupu nebo dokonce ucítí menší duchovní propad. Obvykle to znamená, že v takovém období dosáhl stropu svého duchovního vzestupu. Aby mohl pokračovat dál, potřebuje tento strop posunout výše. Jak by řekli stavbaři - potřebuje zvednout krov, aby stavba domku mohla pokračovat dalším patrem.
Zvednutí stropu vyžaduje zpevnění základů
V duchovní evoluci je jediná možnost, která funguje za všech okolností. A která je současně nejúčinnější a působí nejrychleji. V situaci, kdy člověk narazí na strop svého vzestupu, je nezbytné vrátit se k základům - k tématům zpracovávaným na své první energetické úrovni. Bude-li člověk hledat řešení jinde, s největší pravděpodobností neuspěje. Neříkám, že nemůže uspět, ale pravděpodobně neuspěje. Jeho stagnace bude pokračovat. Pokud bude člověk příliš váhat a řešení svého skrytého vnitřního konfliktu bude neustále odkládat, stává se pak, že konflikt zmizí sám od sebe. To však není to pravé – konflikt se zahladil, zatlačil zpátky do neprojevení, ale nevyřešil se. Člověk při tom může svojí vnitřní bioenergií propadnout na nižší hladinu své harmonie.
Stagnace se tak změnila v propad, který on sám nedokáže vnímat. Právě naopak může mít pocit větší stability a pevnosti, protože vnitřní konflikt zmizel. A on má dojem, jak jej krásně vyřešil. Ve skutečnosti nevyřešil nic. Jenom dopustil, aby se konflikt zahladil. Propadu si pak všimnou pouze lidé v okolí, kteří mají duchovní vnímání.
Vzestup nebo propad po vyhrocení vnitřního konfliktu
Vnitřní konflikty se obvykle vyhrocují při překonávání duchovního prahu, který musí člověk překonat předtím, než jeho vědomí pronikne do další vyšší duchovní hladiny – viz články 18. Cesta k duchovnímu probuzení člověka, 19. Mystické zážitky a vzestup do sféry Věčného Já, 21A. Nová duchovní cesta - vzestup za hranice Vesmíru.
Člověk má pak dvě možnosti. Buď konflikt uspokojivě a dostatečně rychle vyřeší. Pak překoná očistnou bariéru duchovního prahu a postoupí frekvencí své vnitřní bioenergie i dosahem svého vědomí výše. Dostal se tak do vyšší sféry své bytosti. Nebo bude příliš dlouho vyčkávat, řešení problému stále odkládat a vlastně přesvědčovat sám sebe, že problém není podstatný. Stane se pak druhá možnost. Propadne zpět pod duchovní práh a problém zmizí. Ne proto, že by byl vyřešen, ale proto, že na nižší hladině vnitřní harmonie už tento problém přestává být podstatný. Vynořil by se znovu jenom tehdy, pokud by se člověk opět pokusil o duchovní vzestup.
Příklad - hledání svého nejslabšího místa
Vše názorně přiblížím na následujícím příkladu. Dejme tomu, že duchovně pokročilý člověk má určitý nesoulad ve stanovení pevných hranic své bytosti. Je až příliš zaměřen na pomoc druhým lidem a sám sebe vnímá pouze v okamžicích nejvyšší nouze a razantních nepříjemných změn svého zdravotního stavu. Nezharmonizoval tedy dostatečně první úroveň čaker. Je to nesoulad, který ve srovnání s druhými lidmi je drobný, přesto však vytváří strop pro duchovní vzestup tohoto člověka. Jeho nejslabší místo, které brání dalšímu postupu, se nachází právě v první úrovni. A tato neharmonie prosakuje i do vyšších vrstev jeho fungování a bioenergie v těchto duchovních úrovních nepříjemně deformuje.
Jednoho dne narazí na svůj duchovní strop a začne pociťovat, že něco není v pořádku. Že u něj vznikl vnitřní konflikt, který brání jeho dalšímu postupu. Bude se snažit s tím něco udělat a pokusí se ještě více harmonizovat čtvrtou, pátou a šestou úroveň čaker, protože si myslí, že tudy vede cesta dál. Ví přece z mnoha knih, že láska je největší silou a zároveň nejvyšší pravdou ve Vesmíru.
Proto se ještě více než dříve zaměří na pomoc druhým a snaží se jim nezištně předávat co nejvíce lásky. Stále více zdůrazňuje potřebu této služby lidem a mluví o tom při každé příležitosti. Sám je v konkrétní praktické pomoci druhým daleko vehementnější než dříve. Začíná jim trochu vnucovat svůj úhel pohledu, který pro ně nemusí být vždy optimální. V tomto směru začíná vnímat více svoji touhu a potřebu pomáhat než námitky svého okolí. Jeho láska se stává trošičku agresivní. Kudy z této situace ven?
Částečné zablokování vůči informačním bioenergiím
Je to paradoxní. Problém však není v samotné lásce, ani v lásce nevznikl. Přenesl se do jím vyzařované lásky z nesrovnané první energetické roviny jeho bytosti, kde je částečně zablokován vůči příjmu informačních bioenergií. Aby tuto situaci dokázal pochopit, potřebuje ještě více zvýšit kvalitu své výživy, ještě více posílit a vyladit své energetické fungování a upevnit tak své spojení s hmotnou rovinou Planety. Pak bude více otevřený vnějším informačním bioenergiím z této oblasti a snáze rozpozná, co je pro něj správné a co není. To mu pomůže znovu revidovat hranice své bytosti na první úrovni. Hranice, které jsou mírně pokřivené. Pochopí, že se potřebuje naučit více pomáhat sám sobě a méně se tvářit jako mistr, který je seslán pomáhat druhým lidem.
Proč nereagoval na duchovní impulsy?
Duchovně pokročilý člověk teď řekne významnou námitku. Vždyť ten člověk přece musel dostávat řadu duchovních náznaků, že je třeba ve svém životě provést změnu. Proč na ně nereagoval? Zaprvé, pokud šlo o náznaky z rovin lidských Duchovních hierarchií, pak tyto náznaky jej mohly ještě více směrovat k další a další pomoci druhým. A to z toho důvodu, že v této oblasti vedení lidské civilizace tyto nesprávné myšlenky dlouhodobě přetrvávaly a jedním z důsledků takového stavu bylo „tlačení“ mnoha bytostí do mučednických životů, i dokonce mučednických smrtí – Ježíš Kristus, Jana z Arku, Jan Hus, desítky dalších ukřižovaných nebo upálených. Také tomuto tématu budu věnovat samostatný článek v nejbližší době.
Jediné, co by jej mohlo nasměrovat jinam, by byly impulsy Přírody a Kosmického vědomí. Na jejich příjem však neměl dostatečnou vnitřní čistotu a frekvenci. A pokud přesto takový impuls k němu přece jen pronikl, nepřipouštěl si, že by se týkal právě jeho. Myslel si, že jsou to náznaky, které ukazují, jak jsou na tom druzí lidé a celé lidstvo. Pochopil je nesprávně tak, že jeho povinností je ještě více druhým pomáhat. Odmítl přijmout, co náznaky skutečně vyjadřovaly. Že totiž především on sám potřebuje pomoci, aby mohl postupovat dál a naplnil své životní poslání na Planetě. Že potřebuje pomoci sám sobě přímo – přímou péčí o sebe samého, a ne tím, že bude pomáhat druhým lidem. Navíc pomoc druhému s podtónem vnucování, manipulace a trochou agrese není optimální pomocí. Nepochopil, že sám se nutně potřebuje vrátit ke svým základům a tyto základy znovu a lépe vyladit. Jak to ale má pochopit, když sám sebe vnímá na duchovní cestě tak vysoko? Když má pocit, že on je někým „vyšším“, kdo byl na svět seslán proto, aby ukazoval cestu dalším?
Je důležité si uvědomit následující: Skutečně tady mohu být proto, abych pomáhal druhým. Takový úkol dnes má řada zrozených bytostí. Moje pomoc druhým, Planetě, Přírodě, však nebude dostatečně účinná a trvalá, dokud nebudu schopen v prvé řadě pomoci sám sobě a vyladit se na dostatečnou úroveň nadhledu. Tak, abych byl schopen přijímat informační a očistné bioenergie dostatečné frekvence a pracovat s nimi. Nejprve musím sám pokročit ve svém vlastním vnitřním vyladění a karmické očistě - a pak teprve budu schopen pomáhat kvalitně i dalším bytostem a systémům v okolí.
Obtížné návraty k základům
Ano, je velmi těžké vracet se zpět, když jsem došel ve srovnání s ostatními lidmi velmi daleko na své duchovní cestě a jsem-li navíc sám přesvědčen o tom, že právě moje cesta je správná. Člověk musí naprosto změnit úhel svého pohledu, aby pochopil. Tímto chci naznačit, že vrátit se k základům je pro každého velkým problémem. Na čas se přestat zabývat výhradně informacemi o duchovním pozadí světa a vrátit se k obyčejné péči o sebe, o své hmotné tělo a své energetické fungování. Vrátit se k novému a přesnějšímu vyladění hranic své bytosti vůči okolnímu světu.
Člověk to může mnohdy cítit jako určitou degradaci. Že místo propagování „vysokých duchovních myšlenek“ a předávání pravdy okolnímu světu musí najednou sestoupit až k nejnižší úrovni ve hmotě a začít se znovu zabývat svojí stabilitou ve hmotném životě. Ne tím, jak medituje, ale jakou výživu si ve svém životě zajišťuje, jak dbá na optimální fungování svých čaker a jak si upevňuje své hranice vůči světu. Také to znamená znovu si dát do pořádku svůj denní režim. Znovu prověřit, jestli mne někdo neovládá a nemanipuluje se mnou, nebo jestli totéž sám nedělám druhým. Připomenout si, co je moje zodpovědnost, právo a povinnost a do čeho už naopak nemám právo zasahovat.
Pro člověka bývá takový návrat bolestný a těžko se s novou situací smiřuje. Je-li to však pro jeho další duchovní vzestup nezbytné, život jej k takové změně dotlačí. Možná bude nejprve skřípat zuby, co se mu to děje, po překonání této překážky však pochopí. Vím, o čem mluvím. Sám jsem musel v roce 2002 na rok opustit svoji duchovní práci a vrátit se k novému přesnějšímu vyladění první hladiny své bytosti. Zpočátku jsem nechápal, proč ještě nemohu léčit druhé. Respektoval jsem však přicházející náznaky, i když změna byla pro mne nepříjemná. Poté, co jsem překonal tuto svoji další zkoušku, pochopil jsem zpětně, proč to tak muselo být a jaký význam to pro můj další vzestup mělo.
Rozhodně nelze v duchovním postupu uplatňovat heslo proletářů „kupředu levá, zpátky ni krok“. Naopak, každý člověk se bude muset v určité fázi své duchovní evoluce vrátit zpět a zdokonalit své hmotné zázemí, aby mohl znovu vyrazit dopředu a pokračovat dál. Tím však nemyslím to, že bude muset nahromadit více majetku a uložit do banky více peněz. Myslím tím hmotné zázemí ve smyslu dokonalé péče o své tělo a zdraví, o svůj energetický systém, o prostředí, ve kterém žije, i o své spojení s Planetou a Přírodou. Toto téma bude ještě pokračovat závěrečnou třetí částí 33C. Osm stupňů energetického fungování člověka.
© Jiří Novák, červenec 2010
www.novaduchovnicesta.cz
Anketa
Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).
-
295
-
27
-
25
-
19
-
24
Celkový počet hlasů: 390