38D. Obětní rituály a jejich následky

Realita nehmotných přírodních bytostí

„Ještě před nedávnem (a mnozí z nás určitě ještě dodnes) jsme se smáli „hlouposti“ našich předků, kteří v každém stromu, v každé studánce, v každé skále viděli „duchy“, „přírodní bytosti“, „démony“, „skřítky“, konali „nesmyslné“ obřady, vyhýbali se „prokletým“ místům. Jenže v posledních letech se ukazuje, že řada těchto „nesmyslů“ a „pověr“ má racionální jádro, jehož kořeny můžeme hledat daleko, daleko v minulosti…“ (Aleš Česal, Otomar Dvořák, Vladimír Mátl: Utajené dějiny Čech I, str. 9). Podívejme se z tohoto pohledu na určité střípky z naší české minulosti, tak jak se nám odkryly při karmickém čištění řady osob. Zejména vše, co souvisí s magií, obětními rituály a jejich následky pro zúčastněné osoby i místa v Přírodě, kde tyto rituály probíhaly.

Přinášejí lidské oběti prosperitu pro kmen?

Původní zemědělci chrání své území, obydlí, zvířata, a za tím účelem postupně navazují kontakty s neviditelnými duchovními silami či bytostmi. Zpočátku zakopávají poklady – to jsou první oběti bohům, duchům, démonům. Tyto poklady měly fungovat podobně jako setba, kdy každé zrno vydá ze země nový klas jako příslib příštího zmnožení bohatství.

Přichází další období, objevují se noví osadníci, kočovní pastevci. Ti po sobě zanechávají jen hroby a žádné osady. Své mrtvé, zemřelé museli zanechat na místě a potřebují je chránit, aby nebyli zneužiti.  „A co je nejdramatičtější změnou - svým ochráncům jako první u nás nabízejí cenu nejvyšší, lidskou oběť. Jaké tím způsobí problémy sobě i svým nástupcům, zjevně nedomysleli. Přichází čas „krvavého býka“ (zhruba 1000 let př. n. l.). Civilizace založená na krvavých obětech dosáhla během zhruba tisíce let úžasného vrcholu. Svědčí o tom honosné hroby vládců... nad jejich posmrtnými příbytky jsou vztyčovány umělé hory, mohyly...“ (Utajené dějiny Čech I, str. 61).

Oběti jako cesta k uzavírání svazků s temnými

Příběh 1 (karmická očista z 2.10.2010): Osoba je veleknězem kmene, provádí obětní rituál zaměřený na posílení ochrany a prosperity kmene. Obětováno několik osob. Přivolává se nehmotný vládce - síla, která je bude chránit. Oni však netuší, že je temný, protože povahu energií nedokážou rozpoznat. Objevuje se nehmotná či polohmotná zrůda, démon s ohromující temnou silou, která prosycuje prostředí všude kolem. Všichni se tou vyzařovanou silou opájejí a nasávají ji do sebe. Naplno jí otevírají své nitro. Získávají pocit ohromné síly a nedotknutelnosti. Celá ta akce však má formu temného úpisu obrovské síly – superúpisu. Netuší, že za propůjčení zvláštních schopností a obrovské magické síly prodali svou bytost, a že za čas se bude účtovat. Superúpis jim leží na zádech přes všechny čakry zdola nahoru jako nezničitelný temný pancíř, který všude povlečou s sebou. Doba 5 tisíc let př. n. l.

Příběh 2 (karmická očista z 24.10.2010): Osoba je členem potulného kmene. Sami nic netvoří, jen parazitují na výsledcích jiných kmenů. Konají loupeživé přepady, občas vykonají obětní rituál. Ovládá je temná síla, které se zavázali úpisem. Ten je umístěn na zádech, 3., 4. a 5. čakra. To, co je ovládá, vypadá jako neurčitá bytost v podzemí mimo život, zrůda, zombie. Dotyční jí splácejí svůj dluh částmi své životní síly v oblasti srdce. Období 2 tisíce let př. n. l.

Příběh 3 (karmická očista z 5.10.2010): Shromáždění kmene, další obětní rituál. Vedoucí kněz čaruje nad ohněm, ve kterém pak upalují vězně. Kolem něj vytvářejí kruh. Vzývá záhrobní síly z podsvětí. Cosi vylézá na povrch – obrovská nehmotná zrůda, bytost, zřejmě zombie pravěkého ještěra. Ovládá celý kmen, připojuje si energie všech zúčastněných – každý má vzadu na zádech v oblasti 2., 3. a 4. čakry odsávací systém. Zrůda jim odsává plodivou sílu, která u každého člověka sídlí ve žlázách produkujících zárodečné buňky pro nový život. Zrůda se očividně chce využitím této energie oživit. Celá událost má ještě další peripetie. Upalovaný vězeň sousedního kmene stačí ještě před smrtí proklít celý kmen, který jej připravuje o život, i celé jeho území. Toto magické prokletí všude padá na celé území kmene jako temná neviditelná deka bránící volnému proudění čistých přírodních energií. Nikdo netuší, jaké následky do budoucna to bude mít. Období 900 let př. n. l.

Příběh 4 (karmická očista ze 7.10.2010): Shromáždění kmene, visí tam několik oběšenců, zajatců z bojů se sousedním kmenem. Dávají je do jakýchsi rakví a magicky je oživují. Stávají se z nich ovládnuté bytosti, otroci, bez vlastní vůle, stroje na plnění příkazů. Posílají je zpátky do jejich kmene, aby celý svůj původní kmen vyvraždili. Období 900 let př.n.l.

Vyvolané démonské síly z podsvětí si vybírají daň

„Takto vyživovaní démoni se stávají opravdu silnými – a začínají terorizovat i vládce, kteří využívají jejich služeb. Požadují víc a víc...“ (Utajené dějiny Čech I, str. 68). Národy, skupiny, kmeny, které neopatrně vyvolaly temné síly z podsvětí, často končí katastrofou, masakrem. „Také u nás se z nepochopitelných důvodů vylidňují celé oblasti... je to tam, kde žili dobytkáři sázející na tradici paktů s démony. Když tudy po nějakém čase táhnou Keltové, aby se usadili v České kotlině, míjejí tato opuštěná sídla v krajině mohyl, jako by byla prokletá...“ (Utajené dějiny Čech I, str. 69).

Příchod Keltů na naše území

Na naše území přicházejí Keltové. Podle archeologických nálezů k nám první keltská vlna, označovaná jako halštatská, dorazila někdy kolem 8. století př. n. l. Tito Keltové se usídlili na vrchovinách a v podhůří hor, v zalesněných územích horních povodí našich řek. (Zdroj - Ivo Wiesner: Národ v lénu bohů, str. 18 a 45). A s nimi přichází kněžská elita, noví mágové, Druidové, kteří vědí, jak obnovit ztracenou rovnováhu mezi člověkem, krajinou a paralelními světy. Co víme o Keltech? Národ Keltů byl kolem 5. století př. n. l. nejmocnějším národem v západní a střední Evropě. Byl však roztříštěn na velké množství kmenů, které hovořily různými dialekty. Druhá keltská vlna přichází ze západu kolem 5. století př. n. l., na území Čech se objevuje keltský kmen známý jako Bójové.

Keltové mají své tajné zbraně, mezi které patří rituální meče a ochranný keltský nákrčník torques. Z pověstí známe například legendární meč Excalibur krále Artuše. Tyto „kouzelné“ magicky ovlivněné meče propůjčují Keltům velkou sílu. Vystěhovalecké vlny Keltů ze západní Evropy v 5. století př. n. l. postupně dobývají velkou část zbývajícího území Evropy.

Druidové jako privilegovaná vrstva Keltů

Kdo to byli Druidové? Při hledání jazykového významu slova Druid narazíme na dvě možná vysvětlení. Toto slovo naznačuje buď moudrého muže, nebo také souvislost s posvátným stromem Keltů, za který byl považován dub, na kterém roste jmelí. Druidové představovali privilegovanou vrstvu Keltů. Mnozí badatelé však naznačují, že Druidové se objevili na evropské scéně dávno před vznikem Keltů. A i v době Keltů Druidové tvořili vlastní organizace a struktury nezávislé na kmenovém zřízení a zůstávali tak jakousi vyšší kastou nad běžným lidem. Druidové řídili duchovní i společenský život Keltů. Můžeme je považovat za určité mudrce, znali dobře astronomii, rozuměli Vesmíru, Přírodě, znali principy fungování přírodních i vesmírných energií a dokázali tyto energie využívat při léčbě. Ale především to byli mágové. Proto také uměli hledět do budoucnosti, dokázali měnit projevy počasí, jako vyspělí mágové dokázali zřejmě měnit strukturu hmoty, možná i měnit podobu člověka. Uměli pozorovat události dějící se daleko od místa jejich pobytu.

Arthur Cotterell v „Encyklopedii mytologie“ na adresu Druidů uvádí (str. 114): „Oduševnělí věštci a kouzelníci keltských mýtů byli obdařeni výjimečným darem věštby, moudrosti a uzdravování. Byli hluboce spojeni s Přírodou i nadpřirozenými silami a vystupovali jako prostředníci mezi světem živých a mrtvých, mezi viditelným světem lidí a neviditelným zásvětím, obývaným podivuhodnými bytostmi… Ačkoliv mudrcové většinou smrtelníkům pomáhali, některé temné čarodějky používaly svých nadpřirozených darů k očarování a ovlivňování smrtelníků ke svému vlastnímu prospěchu.“

Vybudování posvátných hájů

Druidové na našem území dokázali zpočátku znovuobnovit harmonii Přírody a vytěsnili démony do jakýchsi rezervací, posvátných hájů, aby jim zde zajistili nerušené podmínky pro existenci. Jedním z těchto míst zřejmě bylo tajemné hradiště Obří hrad na šumavském vrcholu Valy, o kterém se zmíním v další části tohoto textu. Z tohoto pohledu Druidové představují na první pohled velmi pozitivní skupinu, která vedla národy ke spojení s Přírodou, Vesmírem a přirozenými energiemi. Kmeny pod jejich vedením prospívaly, počet obyvatel vzrůstal.

Keltské obyvatelstvo postupně obsazuje i původně „prokleté“ oblasti Čech. Druidové se tak nejen v Čechách, ale i v ostatních oblastech Evropy dostali také do oblastí, které byly těžce karmicky postiženy dříve probíhajícími temnými rituály. Na mnohých místech se stále ještě vyskytovaly posílené, jakoby z řetězu utržené temné síly z jiných rovin a dimenzí života.

Keltské hradiště Obří hrad na Šumavě

V polovině července přišel duchovní impuls očistit kolektivní akcí známé keltské hradiště Obří hrad na šumavském vrcholu Valy s nadmořskou výškou 1005 metrů, i dávné keltské pohřebiště na sousední Popelní hoře. Protože obě tato temnými energiemi postižená místa představovala nemocné vředy na místní šumavské Přírodě.

 Hradiště se nachází nedaleko šumavské obce Nicov. Z parkoviště v rekreačním středisku Popelná je vybudována naučná stezka „Keltové na Šumavě“ vedoucí na vrchol kopce. Na tomto kopci vybudovali v dávných dobách Keltové opevněné hradiště. Se svojí nadmořskou výškou 940 až 980,5 metrů je to nejvýše položené pravěké hradiště na území ČR. Je zde horské klima, mnoho měsíců ležící sníh, skutečně drsné podnebí. Toto místo vykazuje řadu pozoruhodných skutečností. Celý výběžek masivu Valy se jakoby rozpadá do kamenných bloků, i budované několikametrové zdi jsou netypicky poničené jako po silném zemětřesení, které však v této oblasti nebylo. Na některých místech je vidět balvany rozdrcené jakousi neznámou silou na několik kusů. Přitom na dalších přilehlých kopcích v okolí se již žádné takové náznaky neobjevují. Šumava přece po dlouhé věky patří z pohledu horotvorných pochodů ke klidným oblastem.

Spíš to všechno mohou být náznaky silného působení duchovní magické energie, kterou je nebo byl tento vrchol prosycen. Je známo, že magická energie dokáže přetvářet strukturu a povahu hmoty. A má-li dostatečný destrukční náboj, dokáže hmotu rozkládat, bortit. Magie zde zřejmě v minulosti nastartovala v nitru Země pod touto horou a uvnitř ní temný proces, vytváření jakéhosi temného žáru, který urychluje rozpad hmoty nepřirozeným způsobem. Jehož skrytou silou pukají kameny a celý kopec se jakoby rozpadá, sesouvá.

Jaký byl účel Obřího hradu?

K čemu toto hradiště kdysi sloužilo? Z nedostatků archeologických nálezů uvnitř samotného hradiště je zřejmé, že zde nebylo místo trvalého osídlení. Hradiště bylo naprosto nelogicky nejlépe opevněno nad příkrým srázem z nejméně dostupné strany. Ochrana proto byla vytvářena proti něčemu jinému. Proti tomu, co nepřichází po zemi, ale spíše vzduchem, prostorem. Muselo tedy spíše jít o jakési strážní stanoviště zajišťující ochranu posvátného místa, místa uskutečňování obětí, a to nejen zvířecích, ale i lidských, místa konání tajných zasedání, tajných rituálů Druidů.

V citované knize „Utajené dějiny Čech I“ autoři píší o „čarovných kopcích elfů“, v keltštině nazývaných „sidhe“: „Zdá se, že druidové dokázali navázat kontakt s informačním polem podsvětí a alespoň některým nelidem (pozn.: autoři tímto slovem označují bytosti z jiných světů, dimenzí, rovin života nebo kompozitní bytosti s lidskými i zvířecími prvky) dokonce „znovuotevřeli“ vchody do jejich tajemných říší, i do posmrtného světa mrtvých. „Kontaktní místa“ byla na vrcholech posvátných hor. Prostí lidé se jich velice obávali, tvrdili, že v nich mají uvíznout ti, kdo nejsou dostatečně obezřetní. Za žádnou cenu by na takový vrcholek nevystoupili, zejména v době přelomových okamžiků roku – v předmájové noci, kdy se slaví beltain, za letního slunovratu (pověstná svatojánská noc) a v podzimně pochmurném svátku smrti samhainu. Zde možná můžeme hledat i odpověď na dosud nerozluštěnou hádanku jménem Obří hrad… Právě na kopce sidhe odcházejí Druidové, aby posílili svou moudrost a magickou moc. Právě zde mohli obdržet mocné dary z jiného světa…“ (Utajené dějiny Čech I, str.77).

Autoři v této knize zdůrazňují, že „právě v době Keltů, kdy Druidové otevírali brány do podsvětí, nacházíme počátek a podstatu Blanických a dalších „rytířů“. Podsvětím je ovšem v tomto textu myšlen jakýkoliv jiný prostor v pozadí za hmotou – nejen třeba peklo, ale i jiné oddělené části astrální roviny - říše démonů, trpaslíků, víl, i oddělené dimenze posmrtného světa, kam mají odcházet lidé po překročení hranice fyzické smrti.

Zároveň však stejně jako Ivo Wiesner v knize „Děti moudrých draků“ varují: „Ten, kdo pronikne bránou sidhe do jiného prostoru, prožije efekt relativity času. Podle svého subjektivního mínění stráví v nitru kopce několik hodin, ale mezitím venku uběhne řada let.“ (Utajené dějiny Čech I, str. 79). To jsou skutečné kořeny neobvyklých jevů popsaných v pohádkách. Kdy po návratu z třídenní služby v pekle člověk zjistil, že na povrchu za tutéž dobu uplynuly celé tři roky.

Očista Obřího hradu

Dva dny před plánovanou a duchovními silami doporučenou akcí jsem začal zjišťovat, jaká je duchovní a energetická situace na vrcholu Obřího hradu. Vnímal jsem obrovský bodák, jakoby klín či gigantické kopí, které je shora vraženo přímo do vrcholu a takto proniká až do vnitřních struktur Planety a Přírody. Zároveň z místa zranění prýštila neviditelná krev a slzy.

Bylo nám řečeno (Petra Nováková: duchovní komunikace s Přírodou z 17.7.2010): „V minulosti zde probíhaly zásadní akce, které ovlivnily vývoj celé Šumavy temným směrem. Je-li potřeba změnit podobu Šumavy a celé Přírody, je nutné začít očistou tohoto místa. Obří hrad spojoval podobně jako menhiry kosmické energie shora s energiemi zemskými. Navíc však tento kopec byl zásobárnou významné energie určené pro celou oblast Šumavy, která měla vysoce regenerační účinky. V tuto chvíli je uvnitř kopce uzavřena, před temnými silami a vlivy měla schopnost se uzamknout do neproniknutelné spory. Tuto energii bude nutné probudit a osvobodit, protože její regenerační síla je právě to, co Šumavě a z širšího pohledu i celé Přírodě, schází. Místo bylo stižené velmi silnou kletbou. Tento temný zákrok představovalo ono zabodnuté silné kopí, které prostupovalo všechny hmotné i duchovní úrovně území od nejvyšších k nejnižším. To samozřejmě poznamenalo celou Šumavu. Tato kletba se týkala převážně fungování samotné Šumavy do budoucna. Jejími hmotnými důsledky nejsou náhlé zvraty a pády, ale spíše postupná degenerace jako pomalu působící jed. O to více byl takový temný zákrok dokonalejší a méně rozpoznatelný. Krev představovala čištění z krvavých událostí na hmotné rovině, které zde při rituálech proběhly. Slzy pak očistu z duchovních nánosů, z duchovních pozadí událostí. Je to symbolické, protože slzy představují jakoby bolest duše, bolest vnitřní. Vaším úkolem bude vše dočistit a kletbu sejmout.“

Kolektivní akce proběhla 18.7.2010 přímo na vrcholu návrší Valy (viz fotografie). Jejím výsledkem bylo sejmutí a rozpuštění dávné kletby. Kopí vražené do vrcholu bylo postupně během několika desítek minut rozpuštěno a přivolaná kosmická energie pomohla místo očistit a nastartovat. V tom samém místě pak vytryskl z vrcholu obrovský gejzír probuzené čisté energie a ta se začala šířit na všechny strany, aby postupně čistila okolní území, i dávné pohřebiště na sousední Popelní hoře. Nová energie byla nastartována. Další předpoklad pro spuštění určitých událostí ve hmotě byl splněn. Probuzení této energie s vysoce regeneračními účinky má význam nejen pro samotnou Šumavu. Schopnost se postupně přenese i na celou pozemskou Přírodu a také na lidstvo. Aby nová regenerační síla nás, lidských bytostí, začala znovu vycházet z regenerační síly očištěné Přírody.

Další měsíce po skončení léta potvrdily důležitost této akce. Během září se u mnoha osob spustilo karmické čištění z dávného období Keltů a pokračovalo až do listopadu. A to i v souvislosti s prací na tématu o morfických polích a astrálních egregorech. Na povrch začaly vyplouvat dávné obětní rituály, které tak těžce poškodily Přírodu Planety. Den za dnem se odkrývaly další příležitosti rozpouštět temné nánosy z dávných dob na jiných nemocných místech Planety.

Zásahy magií přitahují jiné temné zásahy

Druidové disponovali silnou magií. To, co dokázali, však nebylo přirozenou očistou Přírody, ale šlo o vytloukání klínu klínem, o zastření a dočasné zatlačení či umrtvení problémů vyvěrajících z duchovního pozadí světa zásahem silné magie. Každé používání magie však znamená určité násilí na Přírodě, na druhých bytostech. Mnozí Druidové tím, že sami konali určité násilí, i když třeba v dobrém úmyslu, tak do sebe přitáhli silnější temné síly, které se vyskytovaly v okolí. Někteří z nich této temné síle postupně zcela podlehli chyceni úpisem a tato síla je začíná skrytě vést a inspirovat k činnostem jednoznačně podporujícím a posilujícím temnou stranu světa. Dostáváme pak zcela jiný pohled na tyto temnem chycené Druidy: Ti vystupují jako vysoce postavená šlechta nad lidem, která magickými praktikami zneužívá přírodních sil k uplatnění a neustálému udržování a posilování svého vlivu na svět. Není náhodou, že jednoho dne dochází k další změně situace, k nové historické okolnosti.

„Jenže pak dochází k pohromě… Keltové se dostávají do mocenských kleští. Z jihu postupují římské legie, ze severu hordy Germánů… Keltové za krvavých bojů ustupují, ustupují a ustupují. Utéct není kam. A v této tragické době se pokusí o zoufalý kousek: snaží se využít, podobně jako jejich předchůdci, služeb démonů, kterým strhnou magická pouta. Existují o tom písemné i archeologické doklady: v nárazníkových oblastech se opět probouzí kult lidských obětí.“ (Utajené dějiny Čech I, str. 80).

Praktiky obětování se tak na mnoha místech hromadně vracejí na scénu, v některých oblastech již daleko dříve. Pohledem do minulosti při karmické očistě se nám odkryla řada způsobů, technik, rituálů, kterými tito zatemnění Druidové posilovali svoji magickou tvořivou sílu, a navazovali spojení s temnými silami.

Další příklady z karmické očisty

Příběh 5 (karmická očista z 4.10.2010): Vládce, mág čaruje, zaříkává Přírodu, provádí keltský rituál. Zabíjí zvíře a všichni pijí čerstvou, ještě teplou krev, aby do nich vstoupila síla zvířete. Objevuje se něco temného, neurčitá bytost, přízrak, propůjčuje jim sílu, moc, magické schopnosti. Osoba, které se tyto vrstvy obnažily, je mladým bojovníkem, začínajícím válečníkem - získává pouze malinkou část této síly. Všichni mají na zádech od 2. do 4. čakry nasazen úpis. Netuší, že za získání vyšších schopností se zavázali démonu věnovat část svojí plodivé síly a prodlužují tak možnost jeho existence. Období 700 let př. n. l.

Příběh 6 (karmická očista z 28.10.2010): Dotyčná osoba vypadá jako kněžna, patří ke skupině Druidů. V rukou nese dítě, je to její dítě. Stane se nejvyšší obětí, kterou může démonům poskytnout. Sama mu vyřezává a vytrhuje srdce z těla. Objevuje se temný vír, do oblasti začíná pronikat jiná rovina reality, objevují se obrovské zrůdy, zombie ještěrů či draků vyčnívají ze země. Další temné drobnější zrůdy čekají opodál na oběť, je jich všude plno, přiživují se zbytky energií, které pro ně zůstanou. Všichni zúčastnění mají na zádech úpisy. Období 500 let př. n. l.

Příběh 7 (karmické čištění z 3.10.2010): Kněz vede pohřební průvod. Ale není to běžný pohřeb. Mrtvý bude předán temným silám z podsvětí. Předávají tak automaticky zřejmě každého desátého nebožtíka. Probíhá smuteční obřad – objeví se černý vír, který vtahuje do sebe uvolněného ducha nebožtíka. Neviditelná zrůda si ho takto odnáší. Kněz provádějící rituál dostává zlomek této síly na posílení svých magických schopností – opět má na zádech temný pancíř zdola nahoru v podobě extrémně silného superúpisu. Období 500 let př. n. l.

Příběh 8 (karmická očista z 18.11.2010): V tomto životě jsou manželé a mají malé dítě, stejně jako v období z dávné minulosti, které se vynořilo z vrstev. Žena se v noci vzbouzí a vnímá obrovskou nenávist vůči svému muži. Ráno mne požádala o pomoc. Situaci je potřeba vyčistit, karmicky rozvázat a obnažené karmické vrstvy rozpustit. Při vyšetření vnímám následující scénu z minulosti. Její manžel, tehdy mág, velekněz, vede průvod, je přichystána obětní hranice. Na zádech v oblasti srdce má těžký úpis. Za moc a schopnosti prodal sám sebe. Temná síla jej ovládá, skrytě inspiruje a řídí. Bude se upalovat, obětovat. Je přesvědčen, že to, co dělá, je správné. Má pocit, že musí poskytnout nejvyšší oběť, aby se situace změnila. Věří, že to je jediná záchrana pro jejich kmen. Rozhodl se obětovat svoji vlastní ženu i s dítětem. Žena křičí, nechce se poddat… Při tomtéž čištění z minulosti vnímám, že po nějaké době se obětovaná žena pohybuje územím jako zmutovaný, těžce postižený, šílený duch. Vrhá se na živé. Kompletní vysátí životní síly jim přináší smrt. Původní manžel je jednou z prvních obětí. Období 250 let př. n. l.

Příběh 9 (karmická očista z 21.9.2010): Dvě osoby z jedné rodiny mne požádaly o pomoc. Necítí se dobře, mají pocit ovládnuté, jakoby odpojené hlavy. Nalaďuji se na obnažené karmické vrstvy. Vypadá to na pohřeb, oba patří ke skupině Druidů. Jeden vede rituál, druhý funguje jako odchytávač duší, které se uvolní během rituálu. Mrtvé nepropouštějí, ale během této procedury je ovládnou a uzavřou do magicky vytvořené prostory k dalším již dříve chyceným duchům. Společná ovládnutá síla všech těchto uchvácených „dušiček“ je základem síly jejich druidské magie. Období 150 let př. n. l.

Některé keltské kmeny prohrávají svůj boj o existenci

A výsledek všech podobných akcí a rituálů? V kdysi magicky klidných místech začíná být nebezpečno. Narůstající temné energie v místě přivolávají další temné energie z okolí v podobě germánských nájezdů. Těsně před počátkem našeho letopočtu byli Bójové a další keltské kmeny z druhé kolonizační vlny vytlačeni. Novými pány na rozsáhlém území Čech se stávají Markomané. Vytlačit keltskou populaci z první kolonizační vlny se jim však nepodařilo. Po třiceti letech jsou nuceni české území opustit. (viz Ivo Wiesner: Národ v lénu bohů, str. 45 – 47).

I když se novými pány na území Čech stali dočasně Markomané, druidské tradice ve skrytu přetrvávají a přenášejí se dál ústním podáním staletími z generace na generaci. Takto se dostáváme až k postavě kněžny Libuše, která je dobře zdokumentovanou postavou ze 7. či 8. století.

Kníže Krok a jeho dcera, kněžna Libuše

České pověsti vyprávějí o knížeti Krokovi, kterému se podařilo pod silným vedením spojit rozptýlená malá, izolovaná knížectví země: „Již v čase příchodu Nýských kmenů byla na Budči škola, ve které se vzdělávali pod vedením k tomu určených druidů potomci keltské správní i vojenské šlechty. Posléze do této školy, či spíše učiliště byly přijímány i děti nýské šlechty, a tak spolu vyrůstali a studovali mladí Nýsové i Keltové, stejně dívky jako mládenci. Přibližně v druhé polovině 7. století n. l. vedl toto učiliště keltský velekněz mezi všemi proslulý a vážený. V té době bylo mnohým moudrým lidem jasné, že je nutné do čela kmenů postavit jednoho náčelníka, který by je vedl, soudil a učil. Obecnou vůlí lidu byl touto funkcí pověřen právě onen velekněz učiliště šlechticů v Budči, který měl jméno Krokan či Krakan, které se do dnešních dnů dochovalo v podobě „Krok“. Jak říká pověst, měl tři dcery: Kazi, Tetu a Libuši (Liban). Všechny tři byly žákyněmi budečské školy, kterou však v jinošském věku navštěvoval i prvorozený syn vladyky Lemúzů jménem Přemysl. Jak už to mezi mládeží bývá, našli v sobě zalíbení keltská drusada Liban (Libuše) a Přemysl z rodu nýských Lemúzů… Krok umírá a předává otěž vlády do rukou své dcery Liban.“ (Ivo Wiesner: Národ v lénu bohů, str. 64).

„Podle vyprávění byl kníže Krok nejen statečný, ale měl zřejmě vzácný dar, že mohl vstoupit ve spojení s těmi bytostmi, které jako sluhové Boží nás ještě dnes řídí, ale mohou je viděti jen někteří lidé. Říká se, že kníže před všemi důležitými rozhodnutími měl se svými pomocníky vnitřní rozhovor. Lid brzy zpozoroval, jak dobré a užitečné byly rady „neviditelných“. Považovali to však za něco, co bylo všem prospěšné. Díky takovému výsledku bylo pochopitelné, že se knížeti podařilo přesvědčit kmenová knížata o nutnosti tuhého vedení. Sklonili se pod jeho vedením a uznali jej jako pána české země.

Z knížecího manželství byly tři dcery, avšak žádný mužský potomek. Kníže Krok ale brzy poznal, že nejmladší z nich, vedle vysokých duchovních darů delšího pohledu a rozhodnosti, měla také schopnost vidět světlé bytosti a navázat s nimi spojení. To bylo pro něj rozhodující, aby ji určil jako následnici, neboť žádný z knížat země se mu nezdál vhodný pro tak vysoký úřad. Tato dcera se jmenovala Libuše… Přes své mládí vzala otěže vlády pevně do ruky a hleděla, aby svůj úkol splnila podle svých sil; stále prosila neviditelné o jejich pomoc.“ (České dějiny, www.ao-institut.cz).

Je nepochybné, že Libuše byla proslulou věštkyní, která udržovala původní druidskou tradici. Jak Ivo Wiesner (str. 75), tak také autoři knihy Utajené dějiny Čech I (str. 111) naznačují, že jméno Libuše mohlo být pojmenováním funkce věštkyně, podobně jako se všem věštkyním v řeckých Delfách říkalo „Pýthie“ a ve starověkém Římě „Sibyly“. Že možná Libuše byla věštkyní, která sice ze zákulisí tahala za nitky hospodářství a politiky, ale faktickou moc neměla. Některé údaje o Libuši si totiž odporují: „Neexistuje jediný dochovaný původní písemný pramen. Je totiž málo známá skutečnost, že jak Keltové, tak i Árjové přísně odmítali písemné, či grafické záznamy a veškerá sdělení tradic a etických principů byla založena výhradně na řetězovém ústním podání.“ (Ivo Wiesner: Národ v lénu bohů, str. 68).

Co všechno mohou naznačit karmické vrstvy?

Kým tedy vlastně Libuše byla a měla vůbec faktickou moc vládce Českých zemí? Následující informace vycházejí z karmického čištění bytosti, u které se ukázalo, že v minulosti byla kněžnou Libuší. K tomu je nejprve potřeba vysvětlit následující. Karmická vrstva má vždy určité energetické složení. Náplní karmického čištění jsou v drtivé většině případů vrstvy, kdy dotyčná osoba byla ovládána, zneužívána a pasivně tak přispívala svými energiemi na posílení temna, nebo naopak sama svojí činností aktivně pracovala pro temnou stranu světa. Pokud například dostanu informaci, že náplň karmické vrstvy je ze 100 % tvořena temnými energiemi, znamená to, že osoba pracovala jednoznačně pro temnou stranu, ať byla kýmkoliv.

Pokud například člověk svojí magií manipuloval, ovládal, prováděl zásahy na lidech či na Přírodě, i když třeba s dobrou vůlí a navíc byl oficiálním vyslancem strany Světla, náplň takových karmických vrstev z minulosti je ze 100 % temná. To jednoznačně znamená, že takovou činností, i když ji prováděl ve jménu Světla, ve skutečnosti posiloval stranu Temna. To je největší paradox naší minulosti. To je důvod, proč je pozemská civilizace z energetického pohledu v trvalém pádu. I když mnoho světelných pracovníků bylo vysíláno do hmoty a plnili zde důležité úkoly a má se i za to, že tyto úkoly třeba splnili. Podstatné však je, jaká strana vesmírné síly byla jejich misí posílena. Podívejme se z tohoto pohledu na karmické vrstvy týkající se kněžny Libuše z dávné minulosti někdy v 7. či 8. století n. l.

Příběh 10 (z karmického čištění jedné osoby):

12.9.2010: Kněžna je korunována na královnu, tedy na vládnoucí osobnost. Jde o určitý akt zasvěcení. Podstatné je, že náplní vrstev je temná energie ze 100 %. Znamená to, že samotná povaha zasvěcovacího procesu a jeho praktické používání jednoznačně posilovalo temnou stranu, a tím současně napomáhalo postupujícímu pádu ve Světle. V pozadí za energiemi zasvěcení vnímám temné posilující rituály a oběti.

13.9.2010: Opět kněžna Libuše, vypadá sněhově bílá, náplň karmických vrstev je však temná ze 100 %. Kněžna čaruje, používá nejvyšší stupeň druidské magie. Některé z jejích sloužících či spolupracovníků dobrovolně podstupují z jejích rukou zvláštní rituál, jakési zasvěcení, magické ovlivnění, které zajišťuje absolutní věrnost a oddanost. Podstatná je opět okolnost, že používání magie pro takové „zmanipulování“ člověka, i když to třeba bylo v zájmu pomoci Světlu ve hmotném světě, má v karmických vrstvách stoprocentně temné ohodnocení. Opět to tudíž jednoznačně podporovalo a posilovalo temnou stranu vesmírné energie.

14.9.2010: Tentokrát má dotyčná osoba opravdu vysoce nepříjemné pocity – pocit ztráty energie, silný tlak v oblasti žaludku a hrudníku, pocity narušení vědomí. Opět vnímám pohled do dávné minulosti, kdy kněžna rozkazuje, magicky čaruje, ovládá další skupinu lidí, manipuluje je. Náplň vrstev tohoto dne je opět temná na 100 %.

15.9.2010: Tento den nepříjemné psychické pocity. Vnímám, že přes všechny magické schopnosti, jednoho dne Libuše umírá, lidé jí chodí prokazovat poslední úctu, ale nikdo ji nemá opravdově rád. Umírá mezi všemi a přitom je sama opuštěná. A jako obvykle náplň vrstev 100% temná, což opět způsobuje nejvyšší druidská magie, kterou má v sobě, i když už ji zřejmě v této kritické chvíli života nepoužívá.

Co nejvíce přispělo k jednoznačně temné náplni karmických vrstev z života Libuše, i když je ona sama považována za pozitivní bytost v rámci našich dějin? Jednoznačně šlo o její magickou sílu, kterou disponovala, o magický systém na který byla napojena a způsob, jakým tuto sílu v životě používala. Tento magický druidský systém čerpal svoji sílu z obětí a ze zneužitých energií mnoha dalších bytostí. To však není nic nového. Takové okolnosti doprovází i další existující magické systémy.

Nepříznivé energie přitahují další katastrofy

Na dalším příkladě vysvětlím, jak se nepříznivé události na jednom místě řetězí. Jak se z místa, na kterém původně vyvěrala čistá energie z nitra Planety, postupně stává temný vřed. A to vše jako výsledek dávných rituálů či obětí prováděných na těchto původně čistých a energeticky příznivých místech. Naznačím, jak vysoce nepříznivé karmické vrstvy v tomto místě přitahují další násilné činy, masakry, popravy, náhlá úmrtí i jiné nepříznivé události. Takové místo se pak postupně stává doslova prokletým místem. Lidé taková místa označují jako patogenní zóny a běda tomu, kdo se rozhodne si na takovém místě postavit obydlí.

Po nastartování Nové duchovní cesty v dubnu 1999 jsme s dalšími spolupracovníky podnikli ještě před koncem roku i v následujících letech na základě impulsů z duchovních sfér řadu cest, abychom očistili určitá místa spojená s historií na území Českých zemí. Uvedu zde dva příklady z těchto očistných akcí a informace, které jsme přitom získali. Prvním místem je zřícenina Nového hrádku v Krčském lese na okraji Prahy. Druhým je lokalita husitské bitvy na návrší u Lipan a památník připomínající toto tragické období.

Nový Hrádek v Krčském lese v Praze

Ještě před koncem tisíciletí, konkrétně 10.12.1999, jsem podnikl s jedním kolegou a jeho psem okružní cestu po Krčském lese na okraji Prahy, abychom očistili několik lokalit, například studánku s pramenem, kam lidé chodí čerpat pitnou vodu s mimořádnou energií. Naší poslední zastávkou byla oblast zříceniny Nového Hrádku. Vnímal jsem silně nepříznivé energie, v oblasti byly i silně pokroucené a nádory znetvořené stromy.

Historie Nového Hrádku v Krčském lese obsahuje několik nepříznivých událostí. Před počátkem letopočtu zde bylo místo keltského osídlení, protože návrší vykazovalo silné pozitivní energetické působení. A jak už to tak bývá, na energeticky nejsilnějším místě, na samotném ostrohu nad údolím protékajícího potoka, kmen konal magické obřady a obětní rituály. Původní čisté energetické působení tak bylo překryto temným energetickým povlakem magických rituálů a obětí. A tato nepříznivá energie přitáhla další podobnou událost. To jsme se ovšem dozvěděli až na místě.

Nejprve jsem hledal místo, které bylo jakýmsi energetickým středem oblasti. Našel jsem ho pod úrovní terénu, v místě zbytků místnosti, kde tehdy vyrůstala dvojice stromů. A tam jsme začali očistnou akci. Plynoucí energie při terapii zároveň přinášejí informace z energetického obalu místa, co se tam kdysi v minulosti odehrávalo. Dozvěděli jsme se následující: Někdy na počátku nového letopočtu jeden z místních zradil a napomohl nečekanému přepadení kmene německými Markomany. Celý kmen byl poté hromadným masakrem vyvražděn a zůstalo zde několik stovek zajatců Planety, duchů zemřelých osob. Uvěznila je temná energie, temný vír masakru – lidští duchové se dostali mimo vývoj do energetického propadu, díry, což je na podobných místech náhlého násilného úmrtí mnoha lidí běžné. Toto temné pouto je celá staletí násilně vázalo k tomuto místu až do té doby, dokud nepřijde pomoc zvenčí, která dokáže zajatce osvobodit. Místo poznamenané vrstvami temných magických rituálů tak bylo překryto dalším vysoce nepříznivým karmickým nánosem. A výsledkem byla rozsáhlá patogenní zóna. Při léčebném zákroku jsem po několika desítkách minut začal vnímat, jak se uvěznění duchové uvolňují a stoupají do prostoru, aby je následně energie odvedly tam, kam patří. Pes se od nás odvrátil a po celou dobu, kdy duchové stoupali ze země vzhůru, zuřivě štěkal na všechny strany. Protože jak je známo, zvířata dokážou podobné jevy vnímat lépe než člověk.

Venkovské sídlo Václava IV.

Během staletí však lidé ztratili schopnost rozeznat energeticky příznivá či nepříznivá místa. A tak se stalo, že na tomto místě dal český král Václav IV. postavit v letech 1411 - 1412 Nový Hrádek jako své venkovské sídlo. V nové budově často pobýval a nechal sem přestěhovat i svou knihovnu. V roce 1419 zde však náhle zemřel na mrtvici ve věku 57 let. Tím však temná historie tohoto místa nekončí. V roce 1420 Hrad po obléhání dobyli a definitivně rozbořili husité, přitom zničili i knihovnu. Hrad už nikdy nebyl obnoven a historie jeho fungování byla vlivem rozsáhlé negativní zóny, která přitahovala další negativní energie zvenčí, velmi krátká. Zkáza Nového Hrádku byla dovršena v roce 1881, kdy zbylé několikametrové zdi nad úrovní terénu dala zbořit správa kunratického panství, aby prý tolik nelákaly turisty, kteří zde pak plaší lesní zvěř. Dnes najdeme pouze zbytky rozvalin na ostrohu, který má mnoho sportovců spojeno s Velkou Kunratickou, známým listopadovým terénním během v Praze, který vede právě přes Nový Hrádek.

                    
Po energetickém očištění a vyléčení místa v roce 1999 se zde otevřela jedna z čaker evropského kontinentu. Tato čakra představuje energetický vír o průměru odhadem 20 - 25 metrů vyzařující zemskou energii do prostoru. Rotuje proti směru hodinových ručiček (souvislost směru rotace čakry se směrem proudění energie čakrou jsem vysvětlil v článcích 28A. Princip fungování čaker člověka, 28B. Kdy je čakra otevřená pro vstupující energie?). Střed čakry se nachází v oblasti zbytků místnosti pod úrovní terénu (viz fotografie). Citlivý člověk vnímá po chvíli pobytu uvnitř čakry silné brnění, až pocit přeenergetizování. Vnímání energie na tomto místě je mnohem silnější než na jiných podobných vrcholcích či skalních útvarech. Při návštěvě místa v listopadu 2010 jsem zjistil, že průměr čakry dosahuje již zhruba 70 metrů. Celé návrší mi připadalo jako ohromný vroucí kotel, ze kterého se valí čistá energie v podobě páry na všechny strany.

V Krčském lese nedaleko Nového Hrádku se nachází jezírko, kde podobně velkou čakrou opačné rotace vstupuje kosmická energie do Země. Informace o směru proudění energie lze i na uvedených fotografiích ověřit kyvadlem, které potvrdí směr rotace obou zemských čaker.

Místo husitské bitvy u Lipan

Těsně před Vánocemi 1999 jsme jasně cítili, že se bojuje o budoucnost Planety, protože ve vzduchu stále visela hrozba katastrofy a evakuace Vesmírnými lidmi, jak jsem vysvětlil v článku 37F. Plánovaná evakuace pozemšťanů Vesmírnými lidmi. A přicházely další duchovní impulsy, co všechno je ještě potřeba udělat, která další místa je nezbytné očistit, aby se jazýček vah přiklonil na stranu pokojného vývoje Planety ke Světlu bez násilné katastrofy. Například jsme čistili na dálku místa mnohých historicky známých bitev na našem území, která nebyla karmicky zablokována, aby se do nich zatím nezasahovalo. Vnímali jsme přitom, jak se čistící energie postupně rozšiřují i na další oblasti Evropy a světa. Přitom jsme dostali urgentní duchovní impuls, že jedno místo ještě musíme navštívit osobně, a sice Lipskou horu v blízkosti Lipan. Stalo se tak 20.12.1999.

V tomto místě u Lipan se 30.5.1434 odehrával bratrovražedný boj, ve kterém husité, vyznavači kalicha, bojovali na obou stranách. Na jedné straně husitské polní vojsko Táborů a Sirotků vedené Prokopem Velikým a Janem Roháčem z Dubé, proti němu vojsko panské jednoty. František Palacký uvádí údaj 13 tisíc padlých, navíc mnozí zajatci byli po vítězství panské jednoty upáleni ve stodole. Dlouhá léta zde bylo upoutáno mnoho zajatců planety a výsledkem byla rozsáhlá negativní energetická zóna. Mohyla z roku 1881 dodnes připomíná tuto tragickou bitvu slovy: "Ó místo bezmezného zármutku, přehořké slzy v proudech po věky Tě budou omývat. Kdo zastavíš se zde, zamysli se, kam vede nesvornost národa."

Aleš Česal, Otomar Dvořák, Vladimír Mátl v knize „Utajené dějiny Čech I“ popisují magické pozadí celého husitství i této poslední bitvy. Hru s démony, kterou husité začali hrát, a která způsobovala, že mnohem silnější a lépe vybavená křižácká vojska v panice před husity prchala, až prchající kardinál vykřikl: „Sám ďábel jim pomáhá“. Celé probouzející se hnutí má magický podtext.

Vzniká spontánní hnutí, jakoby někým v pozadí řízené. Nešlo jen o Jana Husa, ale i o dvě tajné magické sekty v pozadí, zvané valdenští a beghardi. „Potulní kazatelé… zaplavují užaslé venkovany smrští sugestivních obrazů, strhávají je do vizí, hypnotizují je očima vytřeštěnýma do prázdna. Jsou to svatí muži, jsou v extázi, jsou napojeni… Na co? Čeho se stali médiem? Kdo jim dal pokyny, kam mají zmanipulované davy posílat?… Na sklonku července roku 1419 se schází vůbec největší shromáždění… A právě na tento kopec, který kazatelé pokřtili Tábor, proudily nekonečné zástupy z celých Čech a dokonce z Moravy. Sešlo se tu 40 tisíc lidí! Přinesli všechen majetek a složili ho do rukou kněží. Celý den prožili v jakési extázi při společném zpěvu a modlitbách. Došlo k velkému aktu „sbratření“, pečetěného společným přijetím symbolického chleba a vína. Duchovní energie tisíců lidí je vržena jedním směrem. Magické síly se daly do pohybu. (Tajné dějiny Čech I, str. 282).

Toto vše dává poněkud jiný pohled na husitství jako na období, kdy temní démoni byli puštěni ze řetězu a celá záležitost pak měla drtivé následky pro zúčastněná husitská vojska využívající síly temné moci: „Bitva u Lipan, kterou nám učitelé v hodinách dějepisu předkládali jako národní tragédii, nebyla nic víc a nic míň než likvidace polních táborských vojsk, která už byla pro všechny strany nejen nepohodlná, neuživitelná a nebezpečná, ale také poznamenaná prokletím krve, spojená s příliš mocnými démony… Ze zbytků polního bratrstva, které lipanskou řež přežily, vzniklo námezdní vojsko operující za žold v cizině… Odešli a jejich ochranní démoni s nimi. Lidé si oddechli. Ale země byla zpustošená, vyhladovělá, také počasí jakoby zešílelo. Neustálý déšť, vlhko, zimy tuhé a léta chladná, že kronikář píše: „v srpnu sedláci žali obilí v kožiše“. Možná i to byl důsledek naprostého rozvrácení geomantického systému.“ (Utajené dějiny Čech I, str. 290).

Při příchodu na místo opět vnímáme tísnivou těžkou atmosféru a v okolí se nachází několik ležících zdánlivě bez důvodu uhynulých zajíců. Další ostudné místo pro český národ. Další temný vřed na našem území. Když jsem se pokoušel vyjet autem až k mohyle, auto se najednou na uježděném sněhu začalo samo neovladatelně sunout dozadu s kopce dolů. Naštěstí se mi podařilo se udržet na cestě, což se nepodařilo jiným, jak svědčila místa v okolí cesty s vylámaným křovím po nájezdu dalších takto sesouvajících se aut. Také toto místo bylo očištěno a uvěznění zajatci Planety uvolněni. Přesto na takových místech ještě najdeme pozůstatky negativního působení ve formě neobvykle pokroucených a zakřivených stromů a stromů s nádory.

Dva dny poté, 22.12.1999, se konečně aktivovala geomantická síť Planety, jak jsem již naznačil v článku 37G. Převedení Země přes období hrozících katastrof. Jak k tomu mohlo dojít? V předchozích týdnech se planeta Země probudila k plnému vědomí. A možná několik očistných operací završených čištěním místa husitské bitvy u Lipan znamenalo překročení určité kritické hranice, a to vyvolalo další pozitivní posun vpřed.

Důsledky magického způsobu ovládání světa

V tomto textu jsem popsal následky magických rituálů i destrukce vzniklé používáním nepřirozené magické moci při pokusech změnit vývoj. Příklady naznačují, jak tvrdě dopadli mnozí z těch, kteří svými akcemi probudili dřímající magické síly na Planetě. V pozadí toho všeho je magický způsob ovládání světa, používání magických systémů pro umělou manipulaci s energiemi, Přírodou, duchovními silami v pozadí světa i v podsvětí.

Magie jako tvořivý systém způsobila mnohé destrukce, zkázy, katastrofy. Většina z toho dosud nebyla karmicky vyrovnána. I proto na povrchu naší Planety i uvnitř ní stále ještě zůstává mnoho vředů s vysoce nepříznivými energiemi. Současný vývoj však tlačí k odstraňování všech takových karmických vředů.

Známe to i z vlastní karmické očisty. My, co jdeme po Nové duchovní cestě, jsme také byli v minulosti mágy, také jsme aktivně používali magii, rozšiřovali ji a doporučovali. Prostřednictvím své karmické očisty však nahlížíme do minulosti a plně vnímáme následky, které takové akce vyvolávaly. Proto se svých magických systémů z minulosti dobrovolně vzdáváme a vědomě se jich zbavujeme. A přijímáme závazek, že magii už nikdy nebudeme znovu používat a opět vyvolávat k životu.

Riziko aktivních mágů

Riziko aktivních mágů je, že zůstávají připojeni k systému, kterému se v dalším vývoji světa směrem ke Světlu začnou postupně karmicky vracet drtivé následky všech možných činů magie za dlouhou dobu historie. Každý sám se bude rozhodovat, zda se vědomě dokáže používání takového systému vzdát a zvolí cestu karmického vyvázání se z používání magie. Nebo zda raději zvolí možnost i nadále zůstat spojen s potápějícím se systémem, jako kapitán na své lodi. Jsou totiž dvě možnosti, jak se karmicky očistit z minulosti. Buď vzestupem, karmickým rozvázáním, pochopením, uznáním a nápravou svých chyb, nebo utrpením a prožitím sám na sobě drtivých následků svých činů z minulosti. O tom všem bude více v dalším tématu 39, které bude o karmě a karmické instituci. Předtím ještě bude toto téma 38 uzavřeno poslední částí 38E. Informační pole a duchovní knihovny.