40F. Sbližování dnešní vědy s duchovními poznatky

Startuje celosvětová věda k novým břehům?

Kam směřuje vývoj současné vědy? Zvětšují se rozpory mezi tradiční materialistickou vědou a duchovními poznatky? Nebo je naopak patrné postupující sbližování obou prozatím protikladných pólů lidského poznání? Na jedné straně stále v Evropě vyvíjí aktivní činnost hnutí skeptiků, kteří se pokládají za součást vědy. A kteří tvrdě a nesmlouvavě bojují proti všemu duchovnímu, tedy nemateriálnímu a tudíž podle nich i nevědeckému. Samozřejmě, vždy jsou a budou vědečtí dinosauři, kteří budou do poslední chvíle obhajovat své zkostnatělé názory a svoji nenávist vůči všemu duchovnímu. Ti však neurčují směr vývoje světové vědy.

Bedlivý pozorovatel si totiž všimne, že řada vědeckých objevů 20. a 21. století vnáší do vědy více skrytého, nematerialistického, duchovního. Do vědy a jejích objevů se čím dál více dostávají duchovní prvky. Striktní oddělení vědy od duchovních nauk se začíná pomalu ale jistě rozplývat. Postoj mnoha vědců k duchovním jevům se postupně začíná měnit. V tomto článku však budu psát pouze o tom, co je světovou vědou otevřeně přijímáno. Všimnu si zde především tří základních oblastí: Zaprvé – všepronikající informační spojení v celém Vesmíru, zadruhé – organizující vliv duchovního pozadí světa na hmotu a zatřetí – jevy levitace, teleportace a další. Až v dalších pokračováních 40G. Proč jde tajná věda proti lidstvu?, 40H. Je již lidstvo připraveno na skutečné odhalení? se budu zabývat tajnými výzkumy nebo naopak výzkumy, které byly celá desetiletí mocensky potlačovány.

Také vědci čím dál více připouštějí mimosmyslové schopnosti

 Viktor Farkas (Skryté skutečnosti, str. 300) uvádí:

„Ankety na amerických univerzitách a jiných vysokých školách kupodivu ukázaly, že 65 % profesorů považuje mimosmyslové schopnosti a vnímání za prokázané. Vědeckých přednášek na neortodoxní témata přibývá a je třeba dodat, že přednášejícími jsou uznávané kapacity… Ať je tomu jakkoliv, hráze mezi seriózním a neseriózním se prolomily, musely se prolomit… Spěcháme k novým břehům. O jejichž existenci se dříve ani nediskutovalo. I když veřejností téměř nepovšimnut, rozrůstá se nezadržitelně tábor vědců, kteří se zabývají esoterickými, mystickými a paranormálními fenomény.“

Ludvík Souček (Tušení souvislostí, str. 79) napsal o dvou moskevských seminářích s mezinárodní účastí konaných v dubnu 1968:

„Přítomní geologové, geofyzikové, fyziologové, matematici, fyzikové, elektronici, psychologové, lékaři a další odborníci uzavřeli zasedání usnesením o několika bodech, z nichž první začíná doslova: Objektivní existence biofyzikálních jevů (tzn. proutkařství, práce s kyvadlem) je mimo jakoukoliv pochybnost.“

Připomeňme si vědecké objevy, rysy a skutečnosti, které lze označit za první vlaštovky v poznávání duchovního pozadí světa vědou a vědeckými metodami.

Teorie kosmického lepidla

Jednou ze skutečností dokázanou vědou je teorie kosmického lepidla (superluminální spojení), kterou vytvořil a matematicky dokázal již v roce 1964 John S. Bell, fyzik Evropské organizace pro atomový výzkum CERN ve Švýcarsku. John S. Bell touto teorií prokázal, že kvantové jevy jsou vysvětlitelné pouze na bázi okamžitého přenosu informací mezi částicemi. Tato teorie vyjadřuje skutečnost, že elementární částice, světelná kvanta, pocházející z téhož zdroje, jsou vzájemně infor­mačně spojeny způsobem, který přesahuje prostor a čas. Cokoliv se stane jedné částici, působí i na částice ostatní, přičemž tento efekt je okamžitý a probíhá nadsvětelnou rychlostí.

Také toto je pro tradiční vědu „nelogická“ skutečnost odporující poznatku, že se nic nemůže šířit rychleji než je rychlost světla, přitom však již byla experimentálně prokázána. Přístrojové vybavení tehdejší doby ještě neumožnilo J.S.Bellovi podpořit tuto teorii také experimentálně, ale podařilo se to dalším fyzi­kům. V roce 1982 provedl Francouz Alain Aspect nezpochybnitelné experi­mentální potvrzení Bellova teorému - podrobnosti uvádí Viktor Farkas (Zázračné skutečnosti, str. 87).

Vědecký svět ani veřejnost na tento přelomový objev až na výjimky prakticky nereagovaly. Nositel Nobelovy ceny Brian Josephson však k tomuto důkazu poznamenal:

„Z toho lze usuzovat, že jedna část Vesmíru obsahuje vědomosti o zcela jiné části, vzdálené třeba miliardy světelných let.“ – viz Viktor Farkas (Zázračné skutečnosti, str. 87).

A jaké jsou bezprostřední důsledky této matematicky i experimentálně prokázané teorie? Fyzika v dnešní době prokázala, že Vesmír vznikl velkým třeskem, tedy jakousi obdobou výbuchu z jednoho bodu. Z toho důvodu mají všechny částice, prvky, složky, ze kterých se současný Vesmír skládá, jednotný původ. To však podle Bellovy teorie kosmického lepidla znamená, že jakákoliv dnešní část Vesmíru má k dispozici okamžité informace o stavu ostatních částic, struktur, oblastí tvořících Vesmír.

Takže všechny elementární částice ve Vesmíru jsou navzájem telepaticky spojeny. Vědecky dokázáno a podtrženo. Stejně tak jsou navzájem informačně spojeny libovolný objekt ve Vesmíru s jiným objektem. Tedy i člověk s jiným člověkem, třeba i s bytostí jiné civilizace, ať se nachází v libovolné vzdálenosti daleko. A také člověk s celým Vesmírem.

A to je přímo zásadní skutečnost, která prokazuje, že můžeme mít k dispozici okamžité informace o tom, jestli například v oblasti hvězdného obra Arktura vzdáleného 36 světelných let žije rozvinutá lidská civilizace. Takové informace se však nemohou šířit na bázi elektromagnetické energie, tedy jako světlo, protože rychlost jeho šíření je omezená a světelná informace z Arktura na Zemi putuje 36 pozemských let.

Na vysvětlení těchto jevů tedy nestačí zabývat se výhradně energiemi elektromagnetického typu, jak to dělá věda doposud. Vesmír však nabízí jinou možnost, informační přenos prostřednictvím jiné hladiny energie, v rámci které informační přenos probíhá prakticky bez ztráty času. Nutně to musí být energie, která má co dělat s duchovním pozadím světa. Podstatné je, že řada osob s rozšířeným vnímáním může tímto způsobem komunikovat s jinými formami života bez ztráty času na jakoukoliv vzdálenost.

Mystické zážitky Stevena M. Greera

Záleží na každém člověku, zda svým způsobem života dokáže vyladit své vnímání tak, aby byl schopen přijmout informace z tohoto potenciálně existujícího telepatického všepronikajícího spojení. Konkrétní příklady z praxe naznačují, že to není nemožné. Zážitky tohoto typu, kdy se člověk svým vnímáním stává součástí Planety, Přírody a Vesmíru jsou označovány jako mystické zážitky a více jsem o nich psal v článku 19. Mystické zážitky a vzestup do sféry Věčného Já. O vlastních zážitcích tohoto typu píše podrobně například Steven M. Greer v knize „Utajovaná pravda – zapovězené poznání“. Poprvé naplno tento stav zažil, když se dostal do blízkosti smrti (str. 21 - 25):

„Tento stav mě přivedl na pokraj smrti, v jednom okamžiku jsem cítil, jak opouštím fyzické tělo... Mohl jsem vidět celé Stvoření, rozlehlost Vesmíru... krása toho všeho překračuje veškerá slova. Nebylo v tom nic děsivého – pouze bezbřehé vědomí a vnímání nekonečného dokonalého Stvoření... Od té doby jsem začal cvičit svou schopnost vstoupit do kosmického vědomí podle vlastní vůle. To mi přineslo ještě neobyčejnější pohled na svět a na sebe sama. Nyní jsem se opětovně spojil s čirým stavem Země, Přírody a posvátna, které existuje neposkvrněné zlem lidského konání.“

„Každý večer, než jsem šel spát, jsem si lehl a uvedl se do meditativního stavu. Vstupoval jsem do bezbřehé pozornosti a pak vnímal, jak se kolem mě šíří pocit vědomé mysli, který postupně naplnil celou místnost, čímž jsem se opět utvrzoval v její všudypřítomnosti. Na křídlech toho všudypřítomného pocitu vědomí jsem expandoval do vnějšího prostoru, prohlížel si hvězdy a kosmos, který jsem cítil, jako by byl naplněn vědomím. A já jsem s tímto vědomím, které mi umožňovalo tyto výlety do kosmu, tvořil jednotu.“ (str. 31)

V tomto stavu pak dokonce navázal spojení s mimozemskými bytostmi a začal s nimi komunikovat. A byl také schopen jejich loď na požádání přivolat ke svému obydlí.

Informační možnosti Nové duchovní cesty

U řady lidských jednotlivců se takový způsob mimosmyslového spojení s širší realitou probouzí právě po prožití zážitku klinické smrti nebo obecněji „blízkosti smrti“. Nová duchovní cesta – cesta neomezeného duchovního vzestupu ve Světle, jejíž principy podrobně vysvětlujeme na těchto stránkách, poskytuje jiný, naprosto přirozený způsob dosažení podobného informačního spojení. Postupné vylaďování vnitřní harmonie a čistoty zásadní změnou životního stylu vede k získání vysokého duchovního nadhledu nad situací. A také přináší přirozené probuzení schopnosti duchovní komunikace s tímto všudypřítomným, všepronikajícím polem vesmírné moudrosti, o kterém psal Steven M. Greer. A to v běžném stavu vědomí, bez nutnosti pohroužit se do speciálních stavů vědomí během meditace. Většina informací předávaných na těchto webových stránkách pochází z prožití právě takového způsobu jednoty s Planetou, Přírodou, Vesmírem i dalšími vyššími světy.

I jiné formy života se dokážou uvést do jednoty s Vesmírem

Na toto vesmírné všepronikající informační pole se však dokáže napojit nejen připravený člověk, ale i zcela jiné formy života ve Vesmíru. Uvádím o tom následující citaci slov Olgy Tkačenkové, člena korespondenta Ruské akademie kosmonautiky, vědecké pracovnice Ruské fyzikální společnosti, z ruského dokumentu „Tunguzská katastrofa“ pojednávajícím o úloze Nikoly Tesly v této katastrofě. Tento dokument je v plném rozsahu, česky dabovaný, dostupný například na webových stránkách

 https://probuzeni.blogspot.com/2010/11/nikola-tesla-tunguzska-katastrofa.html

„Země stejně jako každý jiný živý organismus cítí nebezpečí a mobilizuje své síly, aby hrozbu odvrátila. A jak? Každý živý organismus má své možnosti... Vzpomeňme si, jak se Jupiter připravoval na nevyhnutelnou srážku s největší kometou Sluneční soustavy. Už 2 roky před katastrofou svým gravitačním a elektromagnetickým polem doslova roztrhal kometu Schumacher – Levy na kusy a proměnil tak obrovskou kosmickou patronu ve dvě desítky velkých broků. Bylo to také bolestivé, ale ne smrtelné. Ke katastrofě došlo v červenci 1999. Úlomky komety se do Jupiterova těla nořily celý týden. Nečekané pro vědce bylo, že gigantická planeta jako by se vyděsila a začala reagovat už před pádem některých úlomků. Hysterické Jupiterovo záření se dalo zaznamenat až na Zemi.“

A jak na blížící se katastrofu reagovali lidé žijící v místě budoucí katastrofy na Tunguzce, ke které došlo 30.6.1908? Vitalij Romejko, astronom, veterán tunguzských výprav, o tom vypráví:

„Já se s Evenky přátelím opravdu hodně a nejednou jsem se s nimi sešel i přímo na místě katastrofy. Šaman prý tehdy už měsíc předem řekl, že je třeba měnit kočovnické trasy a tahle místa opustit... Ano, už v květnu 1908 na tajném sněmu stařešinů nejvyšší šaman varoval, že v červnu do oblasti Tunguzky sestoupí Bůh ohně. Bylo tedy rozhodnuto kočovnické trasy změnit... Tajga se dala do pohybu. Evenkové začali svá sobí stáda přehánět z oblasti Podkamenné Tunguzky na východ... Zbyl tam jediný Evenk... Přišel jeden ze šamanů upozornit ho, že je třeba odejít pryč. Jenže Evenk to odmítl. Katastrofu nakonec přežil. Uviděl tehdy tisíce železných šípů, které se zabodly do očí... A skutečně oslepl... Při tom vyprávění si vybavil jeden zajímavý detail. Najednou si uvědomil, že 3 dny před výbuchem zmizely ryby, odlétli ptáci, a také odtáhla všechna zvířata. Takže v tajze nastalo naprosté ticho. Zvířata uposlechla jakýsi vnitřní hlas a z nebezpečného místa odešla.“

Olga Tkačenková k tomu uvádí:

„Jde o to, že existují určité silové body, konkrétně v místech křížení geofyzikálních zlomů... V těchto bodech se nám odhaluje to, čemu říkáme prozření. Dochází tu k přenosu informací, a to zcela reálnému. Zcela bez mystiky. Prostě informací přímo z Vesmíru. Probíhá odečítání kosmických dat o stavu blízkého i vzdáleného Vesmíru.“

Co k tomu říci na závěr? O blížící se katastrofě v oblasti Tunguzky tedy jasně věděli nejen lidé, ale zřejmě i samotná planeta Země i většina dalších forem života na místě budoucí katastrofy. Vnitřní včasné varování je vedlo k tomu, aby místo katastrofy včas opustili. To je další doklad toho, že „teorie kosmického lepidla“ v praxi skutečně funguje.

Vesmír jako živý organismus

Závěr: Bellův teorém naznačuje, že Vesmír představuje obří organis­mus, ohromné vědomí, ve kterém vzdálenost ani čas nejsou žádnou překážkou. Kde jedna část Vesmíru obsahuje vědomosti zcela jiné části vzdálené třeba milióny světelných let. Tyto informace pronikají „telepaticky“ bez ohledu na čas a vzdálenosti celým Ves­mírem, počínaje atomy a elementárními částicemi až po galaxie a supergalaxie.

Takže i fyzikální věda stydlivě naznačuje to, co je pro osoby s duchovním vnímáním naprosto jasné. A sice, že Vesmír je živá by­tost. Bytost, jejíž fungování stojí v pozadí všeho, co člověk ve svém životě vnímá. Že energie Vesmíru prostupují každý objekt, kaž­dou živou bytost, která je součástí Vesmíru. Která je jedním ma­linkým dílkem dotvářejícím celkovou mozaiku Vesmíru. Každé formě života poskytuje Vesmír vše potřebné, co pro svůj život potřebu­je. Den co den má Vesmír dostatek životní energie pro fungování všech forem života na planetě Zemi. Tuto energii vytváří v nitru hvězd a planet. A touto ener­gií prostupuje všechny živé bytosti, hostí je ve svém prostředí a dává jim možnost růstu a zdokonalování.

Člověk ve svém životě vnímá toto dokonalé automatické působení Vesmíru. Cítí jej jako trvalý doprovod na své životní cestě. Člověk může jenom smeknout nad harmonií a krásou Přírody. Stačí sledovat automatické děje, které probíhají v Přírodě kolem nás. Růst rostliny ze semene od klíčení až po vytvoření nové generace semen, dokonalé tvary sněhových vloček nebo nekončící koloběh vody v Přírodě, který je nezbytný pro biologické formy života na Planetě.

Jaké jsou možnosti telepatické komunikace pro člověka?

Mnoho zarytých materialistů se stále ještě vysmívá jakýmkoliv zmínkám o telepatii. Přesto věda prokázala matematicky i experimentem existenci okamžitého spojení elementárních částic ve Vesmíru probíhající bez ztráty času.

Například Ludvík Souček (Tušení stínu, str. 159) uvedl:

„O existenci telepatie není sporu a opakovat základní pokusy znovu a znovu nemá větší smysl než prozkoumávat každý litr mořské vody, abychom nabyli jistoty, že je opravdu slaná. V žádném případě nejde o vědecké domněnky nebo dokonce čarování.“

 K tomu dodávám, že přehled vědeckých pokusů na prokázání jevu telepatie uvádějí Karel Drbal, Zdeněk Rejdák (Perspektivy telepatie, str. 50 - 125). Na téma telepatie Ludvík Souček (Tušení stínu, str. 160) dále uvádí:

„Poněkud přehlíženým faktem je, že ještě dnes národy blízké přírodě a žijící prostým životem považují telepatické spojení za samozřejmost, nepřikládají mu žádný okultní význam.“ Zatímco „Evropané a Američané, příliš ohlušení civilizací, než aby byli schopni registrovat jemná poselství, žasnou. A dokonce se občas zlobí.“

 Ano, v těchto slovech je podstata věci. Lidé nejsou schopni se dostatečně ztišit, vejít do vnitřního klidu, aby dokázali vnímat jemné a slaboučké telepatické impulsy. Aby je dokázali rozlišit a oddělit od hromového hlasu vlastního ega a rozumu.

Přitom jedinou rozumnou alternativou komunikace s jinými formami života na Planetě i s mimozemskými civi­lizacemi se zdá být právě komunikace na bázi bioenergie nebo mentální energie vědomí, která není ovlivněna vzdálenostmi - například ve for­mě telepatického rozhovoru. Naši dávní předkové se mezi sebou takto běžně dorozumívali.

Výhoda telepa­tické komunikace je nesporná - především zde neexistuje jazykový problém. Taková komunikace může probíhat nejen mezi lidmi jakých­koliv národností, ale dokonce i mezi bytostmi naprosto odlišného typu, např. mezi člověkem a zvířetem nebo mezi člověkem a kamennou bytostí - menhirem. Bez problémů s dorozuměním může telepatický rozhovor probíhat i me­zi pozemským člověkem a příslušníkem jiné mimozemské civilizace. V dnešní době takto řada lidí s mimozemskými civilizacemi skuteč­ně komunikuje.

Jak astronomie nepřímo prokázala existenci duchovního pozadí světa?

Astronomie nedávno připustila, že to, za čím se doposud pachtila a co zkoumala, tvoří pouze 4 - 5 % Vesmíru. Zbývajících 95 % Vesmíru je v tuto chvíli naprosto neznámých, neměřitelných. O této neznámé látce či energii se ví pouze to, že bez ní by galaxie nedržely pohromadě a Vesmír by se nechoval tak, jak se chová.

Vědci totiž zjistili a prokázali, že cosi neviditelné udržuje galaxie pohromadě a vyvolává v nich určité vazebné či soudržné síly. To cosi nazvali tmavou látkou a prokázali, že bez ní by galaxie nemohly ani vzniknout.

Uvádím například slova uznávaného vědce, astrofyzika Jiřího Grygara (Hlubinami vesmíru, TV Noe, 2008):

„My jsme si mysleli před 15 lety, že Vesmír víceméně známe – Sluneční soustavu, galaxii, místní kupu galaxií, kupy galaxií, nadkupy, … A teď jsme zjistili s hrůzou, že jsme na začátku. Protože jestliže naše vědomosti o Vesmíru, které jsme zatím zveřejňovali, o kterých jsme hovořili, … tak jestliže tohle představuje 4 % hmoty Vesmíru a to ještě je spíš horní odhad… Tak je to jenom taková malinká špička ledovce a naprostá většina toho ledovce je pořád pod hladinou. Najednou musíme znovu přemýšlet o tom, jak vůbec ten Vesmír začít zkoumat, abychom z toho něco pořádnějšího věděli. Protože je téměř jisté, že z takové malinké špičky těžko můžeme usuzovat na to, co se odehrává pod tou hladinou, kam pořádně nevidíme. To je důvod k veliké skromnosti.“

Další známá osobnost, profesor Zdeněk Stuchlík, prorektor Slezské univerzity v Opavě, v pořadu Hlubinami vesmíru (TV Noe, 2008) uvedl:

„Není pochyb o tom, že ve Vesmíru musí existovat jistá zvláštní forma energie, které říkáme temná energie. Navíc se zdá velmi pravděpodobné, že její vlastnosti jsou přímo analogické vlastnostem vakuové energie. Vakuová energie je energie základního stavu fyzikálního pole… Vy nemáte žádnou reálnou částici v tom poli a přesto v něm je energie. Je to jakoby taková potenciální zásobárna… pro náš vesmír, a to, jak se chová, je naprosto určující.“

Existenci tajemné neznámé energie, hmoty či látky, která je zcela odlišná od běžné hmoty i vědou uznávaných energií, prokazují nejnovější fyzikální výzkumy Vesmíru. V tomto textu však budu tuto neznámou energii označenou v angličtině „dark energy“ označovat raději pojmem „skrytá či tmavá energie“. Jednoduše proto, že pojem „temná energie“ je na těchto stránkách vyhrazen pro „temnou levotočivou bioenergii“ – viz článek 5. Energie duchovní roviny života, akaša, bioenergie a živly.

Z čeho se skládá dnešní Vesmír?

K čemu vlastně astronomové dospěli a co nezávisle potvrdilo na přelomu tisíciletí několik mezinárodních vědeckých týmů?

Že „Vesmír se podle našich soudobých poznatků skládá z asi 72% skryté (temné) energie, 23% skryté (temné) hmoty a z nějakého toho zbytku, který jediný tvoří ten úžasně rozmanitý viditelný vesmír – 5% baryonové hmoty. Je to tak trochu deprimující a zároveň provokativní, že už tři čtvrtě století hledáme způsob, jak nakouknout za oponu tajemství, které kvůli neviditelnosti a nedostatku informací nazýváme skrytá hmota. O sobě dává vědět zatím jen svými gravitačními účinky. Jaká je její podstata, to však důsledně ukrývá.“ (viz Dagmar Gregorová, Příliš mnoho pozitronů – odkaz od tmavé hmoty?, www.osel.cz , 2.4.2009).

Jaká byla historie tohoto objevu?

Na počátku nového objevu byl astronom Fritz Zwicky, když v roce 1933 pozoroval kupu galaxií v souhvězdí Vlasy Bereniky. Tehdy zjistil, že gravitace vyvíjená viditelnými součástmi kupy je příliš slabá na to, aby je udržela pohromadě. Ostatní materiál, který nešlo pozorovat, nazval „tmavou látkou“. Tyto myšlenky vzbudily zpočátku všeobecnou nedůvěru.

„Po několika desetiletích však odpor vůči Zwickyho myšlenkám zeslábl. Astronomové se začali sami odvolávat na tmavou látku, aby vysvětlili neustále rostoucí hromadu záhad“, jak uvádí Ron Cowen („Lovci galaxií“, National Geographic 2/2003).

Ron Cowen dále vysvětluje:

„Jakýsi záhadný materiál, který nelze vidět, a který je znám pod označením tmavá látka, převažuje nad veškerým viditelným materiálem ve Vesmíru v poměru nejméně devět ku jedné. Galaxie jsou pouhé jasné skvrnky v moři tmavé látky... Bez dodatečného přitažlivého účinku vyvíjeného tmavou látkou by ve Vesmíru nepůsobila dostatečná gravitace, aby to stáhlo plynný materiál do shluků o velikosti galaxie, nebo aby se vytvořila první hvězda... Záhadný materiál je nevyhnutelný, nemají-li se spirální galaxie rozpadnout.“

Slova dalších vědců naznačují, že tmavá látka vytváří matrice a bariéry, které hmotu určitým způsobem stmelují a udržují v předepsané formě. Ron Cowen („Lovci galaxií“, National Geographic 2/2003) na toto téma uvádí následující výroky známých vědců:

„Uvnitř hal (tj. závojů či svatozáří) tmavé látky byly postupně spředeny obrovské galaxie... Záhadná tmavá látka, o níž víme jen díky její gravitační síle, vtahuje běžnou látku do své sítě. Tím se místně hromadí dostatek plynu, aby se z něj utvořily galaxie“. 

Z těchto slov vyplývá, že samotná tmavá látka a její rozložení je prvotní příčinou, která stojí v pozadí vzniku galaxií. Fyzikové dokonce hovoří o závojích tmavé látky, ve kterých jsou zapuštěny jednotlivé galaxie.

To ovšem z pohledu fyziky znamená, že rozložení této běžnými vědeckými přístroji nepozorovatelné tmavé látky je prvotní příčinou ve Vesmíru. Zatímco následné seskupování viditelné hmoty do galaxií a supergalaxií je až druhotným následkem vytvořených neviditelných struktur tmavé látky. Už i věda tak v měřítku obrovských vesmírných celků prokázala, že cosi neviditelné a nepoznatelné existuje v pozadí za hmotou a má schopnost organizovat běžnou viditelnou hmotu do struktur.

Vesmír tedy není jen to, co běžně vnímáme

Tyto fyzikální výsledky tak pouze jiným způsobem potvrzují existenci duchovní složky Vesmíru, která není běžně pozorovatelná, přitom však tvoří určité pozadí, ve kterém jsou ukotveny všechny struktury vytvořené z pevné hmoty. Že tedy jak celý Vesmír, tak i jednotlivé živé bytosti v něm, jsou něčím víc než pouze tím, co svými běžnými smysly vnímáme a co za tyto bytosti považujeme. Protože ta část Vesmíru, kterou vnímáme svými fyzickými smysly, a kterou pozorujeme běžnými fyzikálními přístroji, předs­tavuje pouhou špičku ledovce, která vyčnívá nad hladinu, a která představuje necelých 5 % kompletního celku.

Důkazy ve prospěch této teorie získal v roce 1992 jeden ze satelitů NASA, který během studia mikrovlnného záření kosmického pozadí

„naznačil přítomnost semének, jež posloužila k utváření galaxií - prvotních hrud v raném Vesmíru vytvořených tmavou látkou“ , jak dále píše Ron Cowen.

Známý astronom Stephen Hawking tento nový poznatek dokonce vyhlásil za „objev století, ne-li všech dob“.

Éterické tělo člověka jako matrice pro hmotu

A co znají duchovní nauky již tisíce let? Že éterické duchovní tělo člověka vytváří matrice, ve kterých jsou ukotveny jednotlivé orgány a tkáně hmotného těla. Hmota pak zůstává sevřena a uspořádána ve formě vytvořené neviditelnou bioenergií. To je přece téměř totéž, jako když fyzikové hovoří o závojích tmavé látky, do kterých jsou zapuštěny galaxie. Vnímáte tu očividnou analogii mezi oběma případy? Když věda takové pravidlo uznává v rámci celého Vesmíru, tedy v makrokosmu, proč by jej neměla začít uznávat i v měřítcích Planety a člověka, tedy v mikrokosmu. Přesně ve jménu duchovní zásady „jak nahoře, tak také dole“ - „jak v makrokosmu, tak také v mikrokosmu“.

Samotná bioenergie v těle člověka i v měřítku celého Vesmíru má nutně určitý silový, organizující a řídící vliv na hmotu. Vliv, který je schopen zajistit, aby hmota zůstala sevřena a uspořádána ve formě vytvořené neviditelnou bioenergií. Bioenergie tak vyvolává určité vazebné působení, které drží pohromadě běžnou hmotu ve tvaru stanoveném bioenergií.

A ještě další analogie. Astronomové vypočítali, že vliv toho skrytého pozadí Vesmíru na chování galaxií je 10 – 20 krát silnější než samotný vliv běžné hmoty. Totéž přece můžeme očekávat i u člověka, kde to zatím věda neprokázala. To znamená, že vliv duchovního pozadí světa na život člověka je mnohokrát silnější než samotný vliv hmoty. Na člověka proto působí silné skryté duchovní vlivy, které určitým způsobem směrují jeho život. Které mohou do jeho života přitahovat vysloveně příznivé události, jde-li optimální duchovní cestou. Nebo naopak člověk svým způsobem života přitahuje katastrofy. Aby se člověk těmto katastrofám dokázal vyhnout, potřebuje nejprve fungování duchovního pozadí svého života pochopit. Jinak to pak vypadá tak, že jeho život je hříčkou osudu a nečekaných vlivů, které člověk nemůže ovlivnit.

Důsledky narušení éterických struktur

Pokud je tento silový a zároveň ochranný vliv bioenergie tvořící struktury éterického těla člověka jakýmkoliv způsobem narušen, pak se u hmotných struktur začnou s určitým časovým odstupem projevovat poruchy a výpadky z běžného standardního fungování. V životě člověka to pak funguje následujícím způsobem. Dejme tomu, že vysávání určitého člověka a jeho energetické parazitování vůči druhému je natolik agresivní, že druhému odebírá nejen volnou bioenergii v jeho těle, ale dokonce vytrhává části vázaných struktur éterického těla. Stejný výsledek může být dosažen při pravidelném užívání silných léků proti bolesti, které s sebou do těla přinášejí agresivní temné levotočivé bioenergie, které mohou také narušovat éterické struktury.

Například se takto v důsledku vysávání nebo konzumace léků silně poškodí, potrhá éterická struktura tlustého střeva člověka. Naruší se tak závazná matrice, která udržuje střevo v optimálním stavu. Samotné střevo tím ztrácí jakousi základní ochranu a po určité době může nastat hmotná destrukce – proděravění střeva, napadení agresivními mikroorganismy. A výsledkem je náhlý akutní stav, který je životu nebezpečný. Předcházela mu však porucha na éterické struktuře, kterou bylo možné identifikovat a odstranit dříve, než problém naplno „sestoupil“ až do hmotné roviny.

Například Barbara Ann Brennan (Ruce světla) uvádí:

„Roztržená čakra se objevovala pravidelně u každého pacienta, který měl rakovinu... Čakra může být roztržená, ale rakovina se nemusí objevit v těle dříve než za dva roky nebo i více let... Rakovina v raném stádiu má tmavě šedomodrou barvu a jak postupuje, mění se v auře na černou. Později se v černé objeví bílá místa. Když tyto bílé body začnou bublat a vřou jako malé sopky, dostává se rakovina do stádia metastází.“  

Z mnoha dalších příkladů v její knize vybírám ještě následující:

„Tři lidé s AIDS, které jsem pozorovala, měli první i druhou čakru ucpanou stagnující energií... Srdeční čakry pacientů s anginou pektoris byly zaneseny tmavou netečnou substancí (stagnující energií) - nebyly to zářivé otáčející se víry.“ 

U mnoha nemocí se tak prvotní příčinou stala porucha ve fungování energetického obalu člověka, která byla vyvolána neharmoniemi v psychice, tedy v nesprávném vyvážení jeho vůle, citů a pocitů, intelektu, vědomí. Konkrétně se jedná zejména o ucpání čaker nebo energetických drah stagnující energií, která představuje jakousi formu usazujícího se energetického kalu. Ve vážnějších případech pak dokonce dochází k roztržení a deformaci čaker nebo roztržení energetického obalu člověka. Dlouhodobým důsledkem takových situací jsou pak vážné zdravotní problémy.

Předchozí závěry však neplatí zcela univerzálně. Nemoci totiž mohou mít více příčin a u některých z chronických nemocí se rozhodujícími důvody stávají dlouhodobé nedostatky ve výživě. Tělo jednoduše nemá dostatek stavebního materiálu ve formě vitamínů, minerálů a dalších složek výživy. Nemá pak z čeho obnovovat stárnoucí a odumřelé buňky, aby dokázalo udržet své tkáně ve formě předepsané bioenergií. Je v postavení zedníka, který chce opravovat díry ve zdi, nemá však maltu nebo jiný materiál, který by mohl využít. Může se proto stát i to, že jednotlivé orgány fyzického těla tak postupně degenerují a chátrají, přestože jejich éterické matrice nemusí vykazovat vážnější poruchy. V praxi se nejčastěji tyto různé příčiny nemocí navzájem kombinují. Dalším důvodem náhle vzniklých zdravotních problémů může být obnažení karmických vrstev a zviditelnění, projevení neharmonií, odchylek od optimálního fungování z dávné minulosti.

Vznášení (levitace), neviditelnost

Magnetismus a supravodivost jsou schopny vyvolat jev vznášení neboli levitace. A vytvořit antigravitační sílu, která dokáže překonat zemskou gravitaci a zajistit pohyb vlaků pohybujících se na magnetickém polštáři a dosahujících rychlosti až 500 kilometrů za hodinu. Toto je realita už dnes. Věda vyvíjí materiály, které budou schopny zajistit neviditelnost předmětů.

„Do dvaceti let by měla věda umět zhmotnit, vytvořit pomocí nanotechnologií, jakýkoliv předmět programováním hmoty. Vyrábět předměty na základě pouhé informace. Bez velkých materiálních nákladů. Majetek by ztratil význam. Každému by bylo dostupné vše... Molekulární montáž by od základu přetvořila lidskou společnost. Zrušilo by to roli peněz, principy obchodu a propast mezi bohatými a chudými.“

Tato slova vypadají jako citace z vědeckofantastické knihy. Toto všechno je až příliš fantastické a přece jde o vědecký popis využití kvantové teorie. Jde o slova z úst uznávaného vědce, profesora Michio Kaku, teoretického fyzika z USA, v dokumentu „Kvantová revoluce“ (BBC 2007, ČT 2009).

Je skutečně na obzoru několika desítek let vyrábění jakýchkoliv předmětů lidské potřeby digitalizováním a programováním hmoty? Nepodaří se to někomu mocnému včas zarazit? Jsme již jako lidstvo připraveni na technické využití takových objevů? Těmito záležitostmi se budu zabývat v dalším článku 40H. Je již lidstvo připraveno na skutečné odhalení?

V článku „Vědci poprvé vytvořili plášť neviditelnosti. Zatím „zmizí“ pouze maličkosti“ (www.technet.idnes.cz, z 1.2.2011) je uvedena následující informace podle časopisu Nature:

„Vědci pokročili při výrobě pláště neviditelnosti. Dokážou už zneviditelnit i předměty viditelné pouhým okem. Nechali zmizet zkušební předmět o rozměrech přibližně čtyři centimetry. Výsledky sice nejsou dokonalé, ale zato je zařízení relativně levné a jednoduché.“  

Bioenergie a gravitace

Z duchovních nauk je již dávno známo, že bioenergie dokáže ovlivnit nebo odstínit gravitační pole. Tato forma energie byla a je používána k pohonu diskových letounů UFO, které mají velmi vysokou schopnost manévrovatelnosti. Mnohé indicie naznaču­jí, že dávné civilizace měly k dispozici přístroje využívající bioenergii, které dokázaly zcela odstínit gravitaci a umožňovaly tak přepravu nadměrně těžkých předmětů.

Silné výrony bioenergie ovlivňují také místní gravitační pole, mohou jej zesilovat, zeslabovat nebo jinak deformovat. Řada moto­ristů zná oblasti, kde auto jede do kopce jakoby samo a jiná mís­ta, kde naopak s kopce musí přidávat plyn. Samozřejmě, příčiny takového jevu bývají někdy i jiné, například podzemní ložiska magnetických rud v daném místě.

Na Filipínách je turistickou atrakcí místo, kde autobusy jedou samy do kopce s vypnutým motorem. Totéž se děje i cyklistům a ta­ké plastové láhve se samy koulejí do kopce. Jak bylo uvedeno v pořadu Cestománie na ČT. Uvedený jev tak pro­kazatelně nemá nic společného s magnetickými silami, přestože místo je označováno jako „magnetický kopec“. Jde o gravitační anomálii a je velmi pravděpodobné, že za ní stojí právě neobvyklé vyzařování bioenergie.

Také Steven M. Greer prožil sám na sobě jev levitace – vznášení, jak popisuje ve své knize Zapovězené poznání (str.35):

„Kráčel jsem po poli za velkým stavením, kde jsme byli ubytovaní. Zničehonic jsem spontánně začal levitovat – bez jakéhokoliv úsilí či předchozí přípravy... Tentokrát jsem se však vznesl kolmo do vzduchu, půl metr či metr nad zem. Místo, abych došel ke svému cíli, tak jsem vzpřímeně klouzal vzduchem. Tento můj prožitek levitace skončil v okamžiku, kdy se ozval můj rozum, a já vykřikl: Bože, co se to děje? Jak můžu takto létat vzduchem? V ten okamžik jsem dopadl na zem. Zastavily mě vlastní rozum a ego!“

Mnozí z nás často volně létali ve snu. A měli jsme přitom pocit, že jsme lidmi a nikoliv anděly. To vše naznačuje, že v sobě můžeme mít neuvěřitelné schopnosti. Nejprve je však musíme vůbec připustit, pak se jim svobodně otevřít a změnou své životní cesty je dokázat v sobě nalézt a otevřít. Otevřít je ale prostřednictvím zvyšování své vnitřní harmonie na cestě čistého vzestupu a nikoliv za pomoci magie.

Vědomí člověka ovlivňuje kvantovou realitu

Samotná kvantová mechanika odhalila skutečnost, že výsledek pokusu v rovině atomů a elementárních částic závisí na pozorovateli. Neboli že pozorovatel svým vědomím, svojí vědomou účastí na pokusu, ovlivňuje tento pokus a jeho výsledek. Například volbou typu měřicího přístroje ovlivní vědec světelné kvantum tak, že se projeví buď jako částice, která obejde překážku z jedné strany, to znamená buď zprava, nebo zleva. Nebo se totéž kvantum chová jako vlna, která proudí kolem překážky z obou stran. Chápete? Vědomí a úmysl člověka, co bude dělat a čím bude měřit, ovlivní výsledek pokusu. Člověk ovlivní realitu na atomární úrovni ve svém okolí. To je samo o sobě dost fantastické a přesto vědecky prokázané.

V poslední části tématu o vědě, nazvaném 40i. Jaké jsou hranice tvoření reality vědomím?, se budu zabývat tím, co všechno může člověk v reálném životě svým vědomím ovlivnit. A budu tak reagovat na filmy typu „Tajemství“, které naznačují, že člověk může všechno.

Teleportace a mnohonásobné výskyty

Kvantová teorie popsala a dokázala na úrovni atomů a elementárních částic i další „věci, které by normálně vypadaly jako čiré šílenství. V reálném světě nemůžete prostě zmizet a objevit se někde jinde. Ale v tom kvantovém se to děje v jednom kuse... Na úrovni atomů a subatomárních částic se může hmota nacházet na neomezeném počtu míst najednou“, jak uvedl profesor Michio Kaku, teoretický fyzik z USA (televizní pořad „Kvantová revoluce“, BBC 2007, ČT 2009).

Nová teorie superstrun

A co takhle nová teorie superstrun, která je zatím na počátku? Možná, že soudobá fyzika je na prahu pochopení společného základu hmotných i duchovních jevů. Co předpokládá relativně mladá teorie superstrun?

„Teorie superstrun je jedna z nejznámějších a dosud v mnoha směrech neúplných tzv. teorií všeho. Velmi populárně řečeno, tato teorie předpokládá, že základními stavebními kameny přírody nejsou částice s nulovými rozměry, nýbrž jednorozměrné struny, které vibrují různými způsoby, odpovídajícími různým druhům částic. Veškeré interakce se redukují na spojování a rozpojování strun.“ (Wikipedie, otevřená encyklopedie).

A dodávám, že tyto struny konečné délky mohou být i uzavřené a tvořit smyčky či kroužky. Jen pro srovnání. Co už řadu let znají duchovní nauky? Že bioenergie má vláknový kvantový charakter a vytváří vlákna, ze kterých jsou utkány nejrůznější prostorové útvary – matrice orgánů v těle člověka, prostorové tunely umožňující průnik skrze zdi domů nebo přesun hyperprostorem na jiné velmi vzdálené místo ve Vesmíru, apod. Píše o tom detailně například Ivo Wiesner v knize Děti Moudrých draků (str. 88, 104):

„Mnoho indicií naznačuje, že vedle energie elektromagnetického pole existuje ještě nejméně jedna další energie obklopující a pronikající náš svět, kterou nejsme schopni našimi prostředky měřit, ba ani identifikovat... pole této energie nemůže mít vlnovou podstatu, ale bude tvořeno vláknovými kvanty... K obdobnému poznání dospěl ruský fyzik Pomerančuk ve svém teorému, podle něhož kvantum energie po dosažení jisté limitní hodnoty může existovat výhradně ve formě vlákna...“

Celostní pohled na svět

Stále častěji se zdůrazňuje požadavek celostního pohledu, celistvosti, celku, který se objevuje v různých vědách od kvantové mechaniky až po medicínu. Je tím myšlen komplexní pohled na svět, který bere v úvahu všechny stránky existující reality. Nejen tu nejvíce viditelnou – hmotnou, ale i neviditelné duchovní vrstvy bytostí, událostí, celého světa – viz články 1. Co je to duchovní rovina života a světa, 2. Proč je důležité zajímat se o duchovní rovinu života a světa, 3. Jak lze proniknout do duchovního pozadí světa, 4. Základní rozdíly duchovního a hmotného pohledu na svět.

Opět cituji Viktora Farkase (Skryté skutečnosti, str. 63):

„Jaké tresty čekaly na ty, kdo věděli něco více a dokázali vidět dál než ostatní. O tom by mohly vyprávět moudré ženy – léčitelky, kdyby nebyly po staletí pronásledovány a konečně i důsledně vyhlazeny. Tak se stará esoterická učení stala obětí racionální, rozumové cenzury… Jejich celostní pohled na věci, mimo jiné také na lidské tělo… platil za nevědecký. Čistě mechanické přístupy převzala medicína i farmacie... Stále hlasitěji se dokonce volá po novém - ve skutečnosti starém - celostním pohledu. Svět si začíná uvědomovat, že člověk je více než suma jeho částí a že by se s ním nemělo zacházet jako se starým autem, do kterého se prostě až do posledního okamžiku doplňují náhradní díly. Na prahu třetího tisíciletí je v pohybu podivuhodná vlna znovuobjevování prastarých věd. Je považována za něco nového a vychvalována jako převrat … ve vědeckém myšlení.“

Co tím chtěl autor říci? Že věda se postupně vrací k tomu, co rozum během středověku odvrhl a zatratil. Je však smutné, že vědečtí skeptici, ochraňující člověka a vědu podle jejich slov před „duchovním tmářstvím“, si toho zatím nevšimli – viz článek 40C. Za co ve skutečnosti bojuje hnutí skeptiků?

Těch bodů, které jsem uvedl v tomto článku, je dost na to, abychom mohli považovat za prokázané, že věda sama čím dál více prokazuje svými metodami, že čistě mechanistický a rozumový pohled na svět není dostačující. Že svět má své skryté roviny, které se nechovají zrovna logicky podle obvyklých pravidel našeho rozumu. Tedy jak píše Viktor Farkas (Skryté skutečnosti, str. 71):

„Moderní fyzika narazila ve svých nejexotičtějších koncepcích na principy, které by mohly zbavit astrologii a jiná esoterická učení hanlivých přívlastků.“

Také někteří jednotlivci disponují neobvyklými schopnostmi

Telepatické informační spojení přesahující prostor a čas, vědomí ovlivňující realitu, levitace, teleportace, neviditelnost, výskyt téže částice na několika místech najednou, vlákna energie spojovaná v rozsáhlejší struktury, Vesmír, jehož hmotná rovina tvoří z pohledu energie pouhých 5 % kompletního celku, zatímco zbývajících 95 % tvoří neznámá skrytá hmota a energie, to znamená jiné roviny existence ve Vesmíru. Snaha o celistvý kompletní pohled na svět, tak jak to teď dělá například astronomie.

Tímto vším se zabývá soudobá věda. Toto všechno je skutečnost prokázaná vědeckými teoriemi a experimenty. Z tohoto pohledu už nevypadá tak nemožné, že některé z těchto jevů se objeví u jednotlivců, kteří disponují neobvyklými duchovními schopnostmi. Je to přece běžné v mikrosvětě a někteří lidé našli nebo si dlouhým cvičením vypracovali v sobě schopnost, jak tyto jevy přenést i do naší reality.

Telepatické spojení, samovolné vznášení, pohybování předměty silou vědomí, teleportace sebe sama z uzavřeného prostoru, výskyt na více místech současně. Také toto vše jsou jevy, které byly u některých jedinců i pod dohledem vědy popsány a zdokumentovány. I to je realita a pravda našeho světa. A z pohledu soudobé vědy už tato pravda nevypadá tak neskutečně a nemožně, jako tomu bylo dříve. Jinou věcí je, že v dnešní době je v pozadí za těmito schopnostmi obvykle magie. Pokud mají lidé mít podobné schopnosti, měli by k jejich otevření dospět čistou cestou a nikoliv za pomoci magie, která z tohoto světa musí pryč.

Současná věda 21. století je mnohem dál, než představují názory dnešních skeptiků, kteří jakoby zakonzervovali své myšlení někam do 19. století. Skeptici si o sobě myslí, že chrání vědu před zašpiněním pavědami. V článku 40C. Za co ve skutečnosti bojuje hnutí skeptiků? jsem uvedl některé výroky skeptiků 18. a 19. století, i jejich následovníků na počátku 21. století. Aby si čtenář sám udělal názor, o co vlastně skeptici v minulosti usilovali a v čem pokračují i dnes.

Další podobné a pro nás dnes již směšné výroky sepsali Karel Drbal, Zdeněk Rejdák (Perspektivy telepatie, str. 279 - 281), Ludvík Souček (Obrazový opravník obecně oblíbených omylů, str. 139 – 154). Ještě dodávám další zdroj: Věnceslav Patrovský (Vědecké či nevědecké omyly? WM magazín 22/2003, str. 698 – 701). Přičemž v posledním zdroji je uveden i následující výrok známého spisovatele a vědce Arthura C. Clarca:

„Říkají-li vědci, že něco možné je, pak to většinou možné je, říkají-li však, že to možné není, pak se většinou mýlí.“

Prototypy přístrojů na volnou energii

V článku 40B. Důležitost postoje vědy k duchovní rovině života jsem zdůraznil následující myšlenku: Je důležité, aby se vytváření nové vědy stalo natolik přínosným, užitečným pro dnešní lidstvo jako celek i pro životy mnoha konkrétních lidí, že začne přirozeně přitahovat jak drobné finanční prostředky v masovém měřítku, tak i rozsáhlejší investice. Jako možný příklad jsem uvedl často diskutované domácí elektrárny, generátory čerpající volnou energii z vakua. Tomuto tématu budu věnován další článek 40H. Je již lidstvo připraveno na skutečné odhalení?