44A. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu I

Důležité duchovní informace se často ohlašují jemnými náznaky

V článcích 7. První a Druhý plán Stvořitelů, lidstvo 1. a 2. typu, 8. Druhý plán Stvořitelů - dnešní lidstvo jsem vysvětlil a doložil podstatnými argumenty základní informace týkající se lidstva 1. a 2. typu na planetě Zemi. Ve třetím článku 14. Důsledky nepochopení rozdílů dvojího lidstva jsem vysvětlil, jaké následky pro vývoj vyplývají z toho, že tato situace o existenci lidstva dvojího typu v historii Země doposud není veřejně působícími duchovními pracovníky na této Planetě pochopena a plně uznána. V této chvíli je však potřeba znovu zdůraznit, že informace o lidstvu dvojího typu nejsou výplodem Nové duchovní cesty, ani Ivo Wiesnera, jak se mnozí čtenáři domnívají.

Zásadní duchovní informace se často ohlašují jemnými náznaky, kterých si všimne a přijme je jen otevřený člověk. Náznaky o tom, že tady na Zemi bylo v průběhu dějin vysazeno lidstvo dvojího typu, jsou však velmi zřetelné a nepřehlédnutelné. Existence lidstva dvojího typu byla zmíněna ve více dávných rukopisech, jak jsem konkrétně uvedl v článku 8. Druhý plán Stvořitelů - dnešní lidstvo. Navíc i v dnešní uznávané literatuře najdeme zřetelné zmínky o dvou zcela odlišných typech člověka.

Odlišná pojetí aury v dnešní literatuře

Například František Bardon, uznávaný autor z pohledu příznivců magie, ve svém díle Brána k opravdovému zasvěcení, str. 35, píše:

„Vlastnosti živlů jsou dle toho, které z nich převládají, základnou povahy člověka. Intenzita zmíněných, navenek se projevujících vlastností, závisí na polaritě tj. na elektrickém a magnetickém fluidu. Celkový vliv povahových účinků způsobuje navenek určité záření, které se odborně nazývá aurou. Tuto auru nelze zaměňovat s astrální matricí, ježto je mezi oběma veliký rozdíl. Astrální matrice je pojítkem mezi tělem a duší, kdežto aura je záření živlových účinků, projevujících se aktivně nebo pasivně v různých vlastnostech. Toto záření vyvolává v celé duši určitou vibraci, která má pak zvláštní zabarvení. Toto zabarvení umožňuje jasnovidci vidět astrálním zrakem svou vlastní auru i auru jiných bytostí. Pravý jasnovidec může potom dle rozpoznané aury zjistit u každého nejen základní povahu, ale vidí i účinek, respektive polaritu duševních kmitů, kterou může případně i ovlivnit… Temperament člověka ovlivňuje jeho povahu a obojí tvoří jeho celkový výsledek záření duše čili auru. Obrazy velkých zasvěcenců a svatých mají zpravidla svatozář, která je totožná s aurou, zde popsanou.“ 

Z této citace jasně vyplývá, že to duchovní tělo, které mágové vnímají kolem těla hmotného, považují za pouhé záření vnitřního ducha či duše.

Naproti tomu uznávaná americká léčitelka Barbara Ann Brennan ve své knize Ruce světla, str. 62, uvádí:

„Během své práce terapeuta a léčitele jsem zaznamenala sedm vrstev aury. Nejdřív jsem začala vidět nižší vrstvy, které jsou nejhustší a nejlépe pozorovatelné...První, třetí, pátá a sedmá vrstva mají pevnou, přesnou strukturu, zatímco druhá, čtvrtá a šestá jsou složeny ze substancí podobných tekutinám, které přesnou strukturu nemají, proudí mezi lichými vrstvami a přejímají jejich formu... Éterické tělo je tvořeno drobnými energetickými liniemi... Éterické tělo se skládá z energetických matric, na kterých je fyzická hmota tkání ukotvena a které určují tvar těla.“

Z tohoto citátu naopak vyplývá, že tato autorka nevnímá tak zvanou auru jako pouhé záření, ale jako přesnou strukturu, která je prvotní v určování tvaru hmotného těla a jeho vlastností. A to je podstatný rozdíl od pohledu magie.

Aura nemá nic společného s vyzařováním astrálního ducha

Barbara Ann Brennan má ve své knize několik obrázků, které na základě jejího vnímání a její metody léčby jasně prokazují, že to, co se označuje jako aura, ve skutečnosti nemá nic společného s vyzařováním vnitřního astrálního ducha člověka. Jedná se například o barevný obrázek 22-21 a černobílé obrázky 22-18, 22-22. Kvůli ohledům na autorská práva jsem vytvořil vlastní obraz vyjadřující situaci popsanou autorkou, i když sám již pracuji při duchovní energetické léčbě teď už jiným způsobem.

Autorka vysvětluje, že během jejích speciálních léčebných zákroků jsou přítomny andělské duchovní bytosti, které nazývá spirituálními průvodci nebo osobními průvodci člověka:

„Při léčení vždy asistují také spirituální průvodci pacienta. Pokud dáváte pozor, můžete je vidět, jak vcházejí do místnosti spolu s ním. V této fázi léčení obvykle vytáhnou pacienta z těla a starají se, aby byl ve stavu hluboké relaxace, což umožní hladký průběh práce na této úrovni. Pacient to obvykle popisuje jako vznášení se ve stavu plném míru a klidu“ (str. 270).

Nebo:

 „Osobní průvodci v té době pacienta vytáhnou z těla, aby ho ochraňovali a poučovali“ (str. 282).

Po dokončení léčebného zákroku:

„Pacient se postupně navrací do těla. Všechno, co se mělo udělat, je hotovo.“

Z následujícího obrázku vytvořeného podle obrazů z knihy Ruce světla vyplývá následující. Je-li astrální duch člověka při léčbě částečně vysunut napravo z těla, pak duchovní energetický obal nazývaný aura zůstává stále na stejném místě pevně spojen s hmotným tělem jako středem. Toto je jednoznačné potvrzení toho, že tzv. aura člověka 2. typu není vyzařováním vnitřního ducha či duše. Protože v takovém případě by se vnější energetický obal posunul společně s astrálním duchem doprava mimo hmotné tělo. Aura naopak představuje energetickou strukturu, která je pevně spojena s hmotným tělem člověka. Více o těchto skutečnostech uvedu v dalším tématu 46 o dimenzích a duchovních úrovních, kde se budu zabývat také procesy, ke kterým dochází při úmrtí a zrození člověka.

Právě toto je dostatečně průkazný fakt, že aura nemá s astrálním duchem nic společného. Naopak v okolí hlavy vysunutého astrálního ducha je znázorněna lehká, mnohem jemnější svatozář. A to je to vyzařování vnitřního ducha, o kterém se zmiňoval František Bardon. To je ta svatozář, která bývá znázorňována kolem hlav svatých.

              Astrální duch pacientky je při léčbě částečně vysunut

              doprava ven z těla, duchovní energetický obal (aura)

              však zůstává pevně spojen s hmotným tělem. Naopak

            vysunutý duch má kolem hlavy vlastní jemnější svatozář.

Zásadní poznámka k metodám léčby paní Brennan.

Tento obrázek neuvádím proto, že bych sám podporoval jakékoliv manipulace s duchem člověka během léčby. Ale pouze a jedině proto, že tyto poznatky zjištěné americkou léčitelkou Barbarou Ann Brennan jsou více než pádným důkazem toho, že vnější duchovní energetický obal člověka nazývaný aura nemá nic společného s astrálním duchem člověka.

Na Nové duchovní cestě jsme postupně dospěli k poznatku o škodlivosti jakéhokoliv vysunování astrálního ducha z těla během života a samozřejmě také k rozpoznání nevhodnosti astrálního cestování, které je dodnes mnohými lidmi považováno za příznak duchovní vyspělosti.

Dnešní situace je ovšem taková, že jakékoliv pošilhávání do astrálu, jakékoliv pokusy oddělovat či vysunovat astrálního ducha, účinně brání skutečnému světelnému vzestupu člověka. Na Nové duchovní cestě překračuje úroveň vnitřního vyladění člověka úroveň 95 % vůči jeho optimu 100%. A tak vysokou úroveň harmonie lze dosáhnout pouze při dokonale vyladěném a dostatečně pevném spojení hmotných i duchovních struktur člověka v jediný nedělitelný celek.

Zásadní rozdíl v informacích není vhodné hned zdůvodnit nevzdělaností jednoho

Vnímavý pozorovatel si všimne tohoto zásadního rozporu v informacích předávaných dvěma uznávanými osobnostmi – autorem magických spisů Františkem Bardonem a doposud žijící americkou léčitelkou Barbarou Ann Brennan. A bude se tomu snažit přijít na kloub. A nebude si hned myslet, že jeden z nich je zabedněný nevzdělanec, jak to naznačil pan LK v diskusi pod článkem 7. První a Druhý plán Stvořitelů, lidstvo 1. a 2. typu a v dalších svých výrocích v diskusích a vlastních textech vůči mně z pozdější doby, když prohlásil:

„Jinak pokud nechápete rozdíl mezi zdrojem záření a zářením, tak pak nedivím se, že píšete o auře, jako o tělech překrývajících frekvenčně nižší těla.“

Tehdy v diskusi pod článkem 7 jsem na to reagoval slovy:

„Aura jako vyzařování vnitřního ducha? To se týká dávného člověka 1. typu. Jeho vláda na Zemi skončila před tisíci lety. My jsme noví lidé 2. typu s naprosto jinou energetickou a duchovní výbavou. To, čemu se říká aura, už u nás není pouhé vyzařování vnitřního ducha, jak píše F. Bardon. Ale je to svébytná energetická struktura přesahující hmotné tělo a utkaná z vláken bioenergie. Chcete-li to vidět přímo v obrázcích, můžete si přečíst knihu Barbary Ann Brennan: Ruce světla.“

Magie dělá z jednoduchých záležitostí složitou „vědu“

Pan LK na tato slova reagoval vysvětlením svého magického pohledu na svět, pro který jsou typické slovní obraty jen stěží pochopitelné pro běžného člověka. K názornému vysvětlení skutečné povahy vnějšího světa má takový popis velmi daleko: 

„To co Vy považujete jako bioenergetické struktury, Já považuji za primárně a sekundárně aktivované Energetické Krystaly x-té úrovně Akašistického kontinua v okolí příslušného Mikrokosmu a to díky emisnímu záření příslušného aktivovaného Zdroje n-té úrovně Mikrokosmu o jehož okolí hovoříme. Pokud si vezmete na pomoc např. Huygensův-Fresnelův princip šíření prostorové vlny, mělo by Vám to stačit. Samozřejmě je potřeba říci, že aktivace x-té ákašistické úrovně/úrovní je možné díky obecně známému rezonančnímu principu.

Kdybyste jen trochu četl, tak byste věděl, že to čemu se říká Aura, nazývá také Matrice(Mentální a Astrální), dále v jedné z formulí píše, že se s ní dá zvýšit rychlost pohybu elektronů a tím celkové vyzařování a atd. atd.“

Předchozí slova jsou dokladem toho, jak lze z jednoduché a poměrně průzračné záležitosti udělat „posvátnou vědu magie“, která je přístupna jen pro „vzdělané“ zasvěcence. Pan LK je svými slovy navíc v nesouladu se základní magickou literaturou, když přirovnává auru k astrální matrici. Protože František Bardon (Brána k opravdovému zasvěcení, str. 33) přece naopak píše, že astrální matrici nelze ztotožnit s aurou:

„Duše je spojená a srostlá s tělem pomocí čtyřpólového magnetu a jeho specifických vlastností… Práci živlů, tzv. elektromagnetické fluidum duše, nazýváme mluvou zasvěcenců astrální matricí neboli životem. Tuto astrální matrici či elektrické fluidum duše nelze ztotožnit s aurou, o které píší okultisté a ke které se ještě vrátím (tím návratem je myšlen výše uvedený citát o auře ze strany 35 v jeho knize). U astrální matrice nebo u elektrického fluida jde o pojítko mezi tělem a duší.“

Při pohledu na svět je důležitá aktuálnost

Co říci k oběma popisům vnějšího duchovního obalu člověka? Důležitá je aktuálnost, načasování takového pohledu a také jednoduchost a názornost vyjadřování. A z tohoto hlediska je rozdíl mezi oběma pohledy více než zřetelný. Barbara Ann Brennan vychází ze svého vlastního jasnovidného vnímání a ze své osobní léčitelské praxe v 80. letech 20. století. Její informace jsou proto poměrně nové a odrážejí realitu takovou, jaká skutečně je i teď na počátku 21. století novodobé historie. Její slova navíc popisují situaci naprosto jednoznačně. A současně také jednoduše i dostatečně názorně, aby to bylo pro běžného čtenáře bez speciálního vzdělání v duchovní problematice jasně pochopitelné.

Zatímco pohled magie představuje pro laika těžko pochopitelná komplikovaná sdělení. V nich je vše jakoby zastřeno celou řadou odborných termínů. Takže skutečný význam takových sdělení zůstává pro běžného člověka nejasný až zcela nepochopitelný. A hledisko názornosti? Případný soulad s praxí je v takto formulovaných úvahách magické teorie zcela zastřen.

Navíc pohled magie je pohledem starých tradic. Pohled zpětným zrcátkem do té „úžasné minulosti“, když ještě lidé na Zemi byli díky svým široce rozšířeným magickým schopnostem Bohy. Jak jsem naznačil v článku 40G. Proč jde tajná věda proti lidstvu? V případě magie jde jednoznačně o pohled do minulosti k dávnému lidstvu 1. typu.

Pouze otevřenost vůči novému pomáhá vývoji

Z předcházejícího rozboru vyplývá, že pouze otevřeným přijímáním informací, hledáním dalších zdrojů, porovnáváním, hodnocením za pomoci duchovní komunikace, se člověk dopracuje k potvrzení nových záležitostí. K formulování nových skutečností, které jsou sice obsaženy jakoby mezi řádky v mnoha zdrojích. Ale které doposud nebyly jasně pojmenovány a zřetelně vysvětleny, aby mohly být veřejností pochopeny.

Jednou z takových záležitostí je právě skutečnost existence lidstva dvojího typu v průběhu dějin na planetě Zemi. Z hlediska vývoje jde přitom o jednu ze základních okolností dlouhodobého vývoje lidské civilizace, která doposud nebyla většinou veřejně působících duchovních pracovníků i dalšími duchovně probuzenými lidmi zde na Zemi správně pochopena. Jak jsem přišel na takovéto hodnocení?

Reakce dalších čtenářů na zmínky o lidstvu dvojího typu

Není náhodou, že právě teď na konci března 2011 byl na webu www.Osud.cz  uveřejněn můj článek https://www.osud.cz/prvni-druhy-plan-stvoritelu-lidstvo-1-2-typu-7dil , a o dva týdny později také článek https://www.osud.cz/druhy-plan-stvoritelu-dnesni-lidstvo-8-dil. A na alternativním webu Osud.biz byly uveřejněny přímé adresy obou článků na našem webu, protože na Osudu byly přístupné pouze pro registrované platící čtenáře. Jaká je duchovní příčina „této náhody“? Proč po tak dlouhé době došlo k uveřejnění těchto článků?

Po přečtení diskuse na obou webech jsem pochopil, že jde především o zpětnou vazbu. O možnost zjištění, jak čtenáři těchto webů, považující se jistě za relativně duchovně vyspělou část pozemské populace, reagovali s odstupem na tyto informace o dvojím lidstvu. A to v době, kdy již mají k dispozici velké množství dalších textů detailně vysvětlujících problematiku cesty čistého vzestupu. Z tohoto pohledu jsem byl přinejmenším překvapen.

Z příspěvků vyplynulo, že mnozí z těch, co den za dnem diskutují na řadě webů, považují tyto informace o lidstvu dvojího typu za pouhé pohádky, za jeden z mnoha existujících názorů. Přestože jsou doloženy řadou z mého pohledu naprosto jasných a přesvědčivých argumentů. Tito diskutující nemají pocit, že je potřeba se tím vážněji zabývat. Spíše se nekonstruktivně utápějí v hodnocení mé vlastní osoby ve smyslu: „je příliš nadřazený, neuznává jinou pravdu, prosazuje jen jedinou cestu, tohle převzal od Wiesnera“, atd.

Pochopení rozdílů obou typů člověka je zásadní záležitostí

Znovu připomínám, že z pohledu dalšího nasměrování evoluce člověka jde o naprosto zásadní skutečnost, bez jejíhož pochopení se nemůžeme jako lidstvo pohnout dál. Právě nepochopení této historicky jasně prokázané skutečnosti brání nastoupení nového směru vývoje větším počtem duchovně probuzených lidí. Protože drtivá většina duchovně probuzených doposud zůstává v informačním vleku těch duchovních pracovníků, kteří zde stále šíří staré a již neplatné principy duchovního vývoje lidstva.

Vyslyšel jsem proto duchovní impuls, abych v tomto novém článku znovu připomenul základní skutečnosti tohoto tématu, a navíc přidal další detaily o rozdílech ve fungování lidstva 1. a 2. typu. Které se do prvních dvou seznamovacích článků nedostaly.

Zásadní omyl - jsme považováni za dávného člověka, který postupně zdegeneroval

Tomuto problému jsem již věnoval článek 14. Důsledky nepochopení rozdílů dvojího lidstva. Zde jsem vysvětlil, jaké důsledky pro dnešní vývoj má nepochopení této skutečnosti těmi, co zde veřejně působí v duchovní oblasti. Jsme neustále považováni za dávného člověka 1. typu s otevřeným duchovním vnímáním, který postupně zdegeneroval. Proto je i nadále propagována magie, systémy zasvěcování, praktiky dávného lidstva. To vše jako cesty, které nás mají navrátit k dávným schopnostem.

Právě z tohoto důvodu nás Stará duchovní cesta vede směrem dovnitř ke svému vnitřnímu duchu a odtud do astrálu. A takto nás trvale uvězňuje uvnitř tohoto Vesmíru. Proto nás stále propagované „staré“ duchovní postupy vedou k postupnému odpoutání ducha od hmoty. Nikdo nechce slyšet na to, že tato cesta je ve skutečnosti přesunem do duchovního depozita, kde se člověk dostává na dlouhou dobu, a větší část takové civilizace dokonce trvale, mimo vývoj. Takto přece skončily všechny dávné civilizace 1. typu na Zemi. Jen omezený počet bytostí těchto civilizací dostal znovu šanci zrodit se ve hmotném světě této Planety. A informační napojování se na tyto starověké učitele lidstva? To rozhodně není cesta, která nás dokáže vyvést z krize – viz článek 20B. Co s informacemi od starověkých učitelů lidstva?

Vysvětlil jsem, že člověk 2. typu naopak potřebuje směřovat ven do volných duchovních úrovní Vesmíru. Směrem, kterým se dostane do těsného kontaktu s bytostí planety Země, se Sluncem, s Vesmírem. Směrem, kterým dokáže postupně překonat i hranice harmonie tohoto Vesmíru. To je to pravé naplnění skryté schopnosti neomezeného duchovního růstu přes všechny bariéry a duchovní prahy. Schopnosti, kterou má v sobě ukrytou každý dnešní člověk 2. typu. Což je drtivá většina obyvatel dnešní Planety. Právě kvůli tomu byl přece nový člověk 2. typu stvořen.

O dávné historii lidstva 1. typu toho mnoho nevíme

V další části tohoto článku se soustředíme na pohled do dávné historie lidské civilizace na Zemi. Historie lidstva 1. typu na Zemi je stará stovky milionů let. O dávné minulosti před hranicí jednoho milionu let toho však mnoho nevíme. Dozvídáme se jen střípky událostí z karmického čištění řady osob. A mnohé z takto zjištěných informací jsou na první pohled až neskutečné, fantastické.

Soužití lidí a ještěrů

Například v posledních týdnech se řada lidí karmicky čistí z období, kdy na Zemi vedle sebe existovali lidé a ještěři. Z těchto vrstev vnímám drtivé souboje o vládu nad světem. Například scénu, kdy ještěři zavírají živé lidi do ohrad a poté je používají jako potravu. Nebo kdy lidská vojska se snaží zatlačit ještěry. Ale lidé padají a jsou likvidováni obrovskou mentální silou vědomí ještěrů. Z jiného období zase vnímám zvláštní nedobrovolnou symbiózu mezi člověkem a ještěrem. Kdy člověk zkrotil ještěra a sedí na jeho hřbetu jako na koni. Současně však na zádech člověka sedí oddělená neviditelná nehmotná temná kopie téhož ještěra v podobě černého bratra. Takže člověk ovládá ještěra hmotně, zatímco ještěr naopak kontroluje a řídí člověka duchovně. V dnešní době nepochopitelný způsob vzájemného ovládání. I přesto, že takové útržky informací vypadají jako pouhá sci-fi, hovoří se o nich vážným způsobem v mnoha knihách zabývajících se záhadami.

Například v mnoha knihách jsou fotografie černých kamenů z Icy, které shromáždil dr. Javier Cabrera v Peru, na kterých jsou scény lidí společně s ještěry, obrazy neobvyklých lékařských operací, například transplantace srdce.

                               Sbírka kamenů Dr. Cabrery, Ica, Peru,

                                autor Brattarb, Wikipedia Commons

                                                    Člověk a dinosauři  

                                            zdroj: Wikipedia Commons

                                             Dinosaurus jako jezdecké zvíře

                                                 zdroj: Wikipedia Commons

Ivo Wiesner v knize Gambit mahátmů, str. 42, píše:

„Realitu soužití lidí s dinosaury a dalšími „druhohorními“ tvory dokládají jednak gravírované kameny ze sbírky Dr. Cabrery, jednak keramické figurky z Acambra, které objevil a soustředil do sbírky Dr. Julsrud… V andské oblasti se rovněž objevují zobrazení dinosaurů na plochých stěnách skal a jeskyní. Z toho všeho vyplývá, že lidé získali v dávných časech dostatek podobných zkušeností z bezprostředního kontaktu s těmito zvířaty, která měla být dávno vymřelá, pokud bychom ovšem uvěřili evoluční teorii darwinistů. Jak jsem se již na počátku zmínil, současná existence dinosaurů a člověka jednoznačně prokazuje, že teorie evolučního stromu pozemského života možná ve velmi omezeném rozsahu platí pro pozemské živočichy, ale ne pro člověka, protože člověk byl stvořen a jako evolučně dokončená bytost vysazen s určitým záměrem na Zemi.“

Mohli být lidé stejně velicí jako pravěcí ještěři? Odpověď zní jednoznačně ano, jak dokládají nálezy lidských koster i celé řady pozůstatků staveb, které zjevně postavili z našeho pohledu obři: 

„Review Miner ze dne 19.června 1931 upozorňuje na další dva nálezy obřích koster v lokalitě Lovelock v Nevadě, jedna kostra vysoká 250 cm byla zabalena do hmoty připomínající pogumované plátno, druhá měla výšku přes 300 cm.“ (Ivo Wiesner: Gambit mahátmů, str. 25)

Otomar Dvořák v článku „Zdi obrů“ (Časopis Skryté skutečnosti, č. 10/2000) informuje o své návštěvě v řeckém Argu s pevností přisouzenou dávným obrům Kyklopům. Zdi desetimetrové tloušťky postavené z balvanů, z nichž každý váží desítky tun a má výšku přes dva metry.

A co lokalita poblíž Žihle na Rakovnicku s neobvyklým seskupením kamenů (viz fotografie)? V jejich blízkosti navíc další obrovské kameny s vytesanými půlmetrovými miskovitými prohlubněmi. Nechce se věřit, že by něco takového mohlo vzniknout samovolně působením sil Přírody.

                         Seskupení kamenů poblíž Žihle na Rakovnicku

Dodatečně dodávám na základě impulsů čenářů odkaz na článek Jiřího Matějky "Lidé byli obři - nová fakta" z 26.3.2009, uveřejněný v časopise WM magazín, viz webová adresa 

https://www.wmmagazin.cz/view.php?cisloclanku=2009030148.

Soužití lidí s draky?

V pohádkách i některých filmech se dále vypráví, že na této Planetě žili v minulosti i draci. Někteří byli zlí a lidé s nimi bojovali. Další byli moudří a lidem naopak pomáhali. Sám jsem se přesvědčil, že také existence draků je historická skutečnost, když jsem se setkal s karmickými vrstvami, ve kterých byl člověk ovládnut, zničen drakem. Podobná období historie však nejsou historicky zdokumentována. Tématem draků v naší historii se zabýval například Vladimír Mátl v článku „Po stopách dračích doupat“ (Fantastická Fakta č. 9/1999). Zde píše:

„Poslední pak jsou draci, které musíme, byť možná s lítostí, zařadit mezi vyloženě bájné tvory. V našem případě jde určitě minimálně o tři místa: Jablonec nad Nisou, kde se vyprávění o drakovi váže k nezvykle tvarované skále, navíc doplněné tvrzením o tom, že pro něho byly losovány živé oběti, sousední Liberec samozřejmě nemohl zůstat stranou... Přes toto údolí v okolí Jinců z vrchu Koníček na Plešivec prý kdysi létával ohnivý drak... Na Plešivci měl drak i svoji „přistávací dráhu“... Naši praví draci buďto sídlí na prokletém místě dodnes, zmizeli, odletěli a jen zcela výjimečně byli – a teď se podržte! – magicky zabiti (Dřevíč, Hředle).“

Ano, naše lidská minulost je v mnoha směrech více než záhadná. V dalším tématu 44 se podrobněji zmíním také o tom, že do procesu tvorby živých bytostí v našem světě zasahovali Stvořitelé tří oddělených úrovní – Stvořitelé Otcové, Stvořitelé Ještěři a Stvořitelé Moudří Draci. O tom všem najdeme zmínky v knihách. A o tom jsme se sami přesvědčili na Nové duchovní cestě vzestupem frekvenčně nad hranice našeho Vesmíru a jeho duchovních úrovní.

Období posledního milionu let

Z období posledního miliónu let se již dochovalo daleko více informací než z období před touto hranicí. Tentokrát se už nejedná pouze o jednotlivé oddělené střípky informací. Mnohé historické události z tohoto období se již v konkrétnější podobě odrážejí v eposech a mýtech dávných národů z různých končin planety. Mnoho takových informací dokázal dát dohromady za pomoci systémové analýzy řady dávných textů Ivo Wiesner. Tyto poznatky lze dále zpřesnit za pomoci Planety, Přírody a Kosmického vědomí a najít tak skutečně pravdivé jádro těchto údajů.

Příchod hvězdného lidu - elfů

Víme, že zhruba před 700 - 800 tisíci lety došlo na Zemi k výsadku několika mimozemských lidských ras z jiných světů v tomto Vesmíru, který byl oficiálně řízen a inspirován anděly Dhyany. V tomto případě tedy nejde o vměšování do vývoje jiné civilizace, jaké jsem popisoval například v článku 36C. Praktiky mimozemských zásahů na Zemi.

Ivo Wiesner v Předpeklí ráje (str. 31) o této události na základě legend Silmarillion sepsaných Johnem R. R. Tolkienem píše:

„V čase, kdy se na obloze poprvé objevilo souhvězdí Menelmacaru (Orion) a oslnivě modravě bílým světlem se rozzářil nad obzorem Helluin (Sirius), tehdy na Ardě přivítali Valarové elfy... Elfové pocházeli z mnoha planet různých hvězd... První elfové měli prý postavy obrů, byli velmi sliční a ovládali mnohé tajné síly. Ženy byly až tři metry vysoké, největší z mužů až pět metrů. Potomci postupně ztráceli tělesnou výšku... Stará tradice říká, že elfové (hvězdný lid) přišli na Ardu (Zemi) v sedmi rasových odnožích... Tyto rasové odnože, přesněji národy, byly vlastně výběrem z populací sedmi planet, které v té době byly součástí Galaktického civilizačního okruhu...“

Tolkienova kniha Silmarillion naznačující tuto událost však není jediným informačním zdrojem zabývajícím se touto událostí, protože výsadek hvězdného lidu - elfů je připomínaný i ve starých písmech dalších národů. Tehdy šlo o výsadek ze sedmi planet tehdejšího Galaktického civilizačního okruhu. Jednalo se o bytosti odlišných barev pleti - bílé, modré, žluté, bronzové, červenohnědé, černé. Některé z těchto ras ještě měly měkká a pružná těla, což v té době už na naší Planetě nebylo typické.

Elfové měli původně neobyčejně dlouhý život, některé prameny hovoří o jejich nesmrtelnosti. Ta naznačovala mimořádně vysokou úroveň regeneračních schopností jejich fyzického těla. Neznali nemoci a jejich zdraví bylo pevné a stabilní. Jedinou výjimkou byla možnost jejich násilného zabití. Každopádně délka jejich života dosahovala tisíců i desítek tisíc let.

Vznešení elfové

Dvě bílé rasy (zřejmě Plejáďané) a modrá rasa, patřily ke skupině vznešených elfů (Elfů světla). Z jejich středu později pocházeli elfští velekrálové, kteří jsou v dějinách řady národů uváděni jako bohové. Např. bohové starého Řecka, Říma a Egypta jsou ve skutečnosti elfové různých generací.

K nejstarším elfským velekrálům patřil Úranos (Uran), který byl z první generace potomků elfů. Měl 6 dcer a 6 synů, kteří jsou považováni za Titány. Jeho nejmladší a současně nejsilnější syn Chronos (Krón), který jej zbavil vlády nad světem, byl elfským králem druhé generace. A potomci Króna - Zeus, Hera, Poseidon, Hádés, Hestia, Demeter, ... pak byli elfskými vládci třetí generace. Tato historie je stará více než 500 tisíc let.

Bohové starého Řecka, Říma a Egypta tak ve skutečnosti představují lidské bytosti 1. typu, které žily desítky tisíc let v oblasti planety Země a přilehlého Vesmíru. Ve srovnání s běžnými obyvateli Planety však tito bohové měli neobvyklé vlastnosti a schopnosti. Někteří z nich zůstali trvale pozemšťany a pravidelně se rodili na Zemi v nových identitách, případně se podíleli na duchovním vedení lidstva z nehmotných sfér. Dnes mnohé z nich najdeme inkarnované jako běžné lidské bytosti 2. typu. Další odešli a vrátili se do těch míst Vesmíru, odkud původně pocházeli. Některé z dochovaných bájí a pohádek národů celého světa jsou tak odrazem událostí, které probíhaly před statisíci lety.

O období posledního milionu let historie dále víme, že zde na Zemi postupně fungovaly a vzkvétaly tři základní rozvinuté civilizace 1. typu – Hyperborea, Lemurie, Atlantida. O těch se již zmiňuje řada dávných textů a legend. To je však již jiné téma, které by zasluhovalo samostatný text.  

Počátky historie lidstva 2. typu

Projekt člověka 2. typu začal být připravován někdy v období před 250 tisíci lety. A tento člověk byl poté postupně vysazován na jednotlivé kontinenty v časovém rozmezí zhruba před 120 - 30 ti­síci lety. Přičemž tento proces byl již na samém začátku nadlouho zastaven. Protože brzy po prvním výsadku člověka 2. typu následovala drtivá katastrofa planety Země, kterou vyvolala zkáza planety Maldek (Malona, Tir). Takže prakticky současně s tím, jak jsme my, nové lidstvo 2. typu, začali vstupovat do hmoty, nám naši předkové v podobě sudiček věnovali do kolébky drtivé monstrum vyvolávající opakované katastrofy planety Země.

Ivo Wiesner (Bohové a apokalypsy, str. 21) o tom píše:

„Tir, který byl asi desetkrát větší než Země, byl roztrhán a největší troska byla vymrštěna do kosmického prostoru, ale Slunce ji svou gravitací udrželo v dosahu, takže troska začala obíhat kolem Slunce po velmi extrémní oběhové dráze… Vždy jednou za 6115 ± 50 let se přiblíží velmi těsně k Zemi… hmotnost této trosky je srovnatelná se Zemí. Starověké národy o existenci této nebeské nestvůry věděly a daly jí mnoho jmen: Nimiru, Nibiru, Marduk a další… Máme k dispozici poměrně přesný odhad prvního ničivého úderu, kterým Nimiru postihla Zemi v roce 113 519 ± 100 př. n. l.“

Ivo Wiesner našel dávné zdroje přímo vyprávějící o této katastrofické události v dávné minulosti:

„Kněží tibetských klášterů tradice Bonn-po uchovávali prastaré texty obsahující záznamy o době vlády moudrých a vysoce postavených bytostí, které přišly na zem z hvězd před dávnými časy.“ (Bohové a apokalypsy, str. 14)

„Traktáty a letopisy z klášterů Bonn-po hovoří o prvním kataklysmatu, které postihlo Zemi, velmi zasvěceně, což svědčí o bezprostřední účasti jejich autorů na těchto tragických událostech… Zmíněné texty vyprávějí, že entity obřích bohů sídlících na zemi i na Tiru se v některých otázkách nemohly shodnout a začaly mezi nimi různice, které přerostly v nepřátelství. Jednoho dne došlo mezi planetami ke gigantickému výbuchu, který otřásl Zemí a změnil poněkud směr jejího pohybu… Po několika měsících se znenadání k Zemi blížila z prostoru velká rozžhavená planeta, která šikmo narazila do Země. Hrozný náraz provázený gigantickým bleskem vyvolal velmi silné zemětřesení, přičemž vznikala horstva, vynořovaly se pevniny a jiné pevniny zaplavovalo moře. Obrovská vlna mořské vody několikrát oběhla Zemi od jihu k severu a ničila vše živé. Slunce se na řadu dnů zastavilo uprostřed dne na obloze a šlehaly z něj obrovské různobarevné plameny. Střídaly se rychle žhavé a mrazivé vichřice a celou Zemi nakonec zahalila hustá tma. Z planety na zem pršel hustý déšť meteoritů provázený bahnitým přívalem vody a ledu se štěrkem. Po několika dnech se mraky prachu a sazí začaly usazovat a opět se ukázalo Slunce, ale bylo malé a stále se vzdalovalo. Země se znovu začala otáčet kolem své osy, ale opačným směrem než dříve, kdy Slunce vycházelo na západě a zapadalo na východě. Po čase se oběh Země stabilizoval a Slunce se již více nevzdalovalo… Oproti období před kataklysmatem se den téměř dvojnásobně prodloužil, citelně se ochladilo a daleko kolem polární oblasti vznikaly ledovce a držel se mnoho měsíců sníh. Na nebi se objevily nové hvězdy i dosud neznámá souhvězdí.“ (Bohové a apokalypsy, str. 28)

Tato obrovská katastrofa, kdy planeta Nimiru bočně narazila do Země, zde na Zemi na dlouhé desítky tisíc let téměř vyhladila veškerý život. O jak drastickou a dramatickou událost šlo, naznačují archeologické nálezy rybářských chatrčí v jihoamerických Andách obklopených hromadami lastur v nadmořské výšce 5700 m. A také například existence jezera Titicaca se slanou vodou v nadmořské výšce 3821 m, dlouhého 194 km, které je pozůstatkem moře (jeho středem dnes probíhá hranice mezi Bolívií a Peru).

                             Jezero Titicaca, autor AlexSP, Wikipedie

Opakovaně se vracející planeta Nimiru

Opakovaně se vracející planeta Nimiru je jednoznačně pozůstatkem dávných sporů a bojů mezi bytostmi Světla a Temnoty - mezi lidskými bytostmi 1. typu. Je odkazem, který nám zanechali naši dávní předci, lidé 1. typu. O době vlády těchto lidských bytostí 1. typu nad světem, Planetou a Přírodou mnozí dnešní duchovní pracovníci hovoří jako o „zlaté době historie“ a chtějí nás formou zasvěcování a dalších umělých magických zásahů do této doby navracet. Děkujeme, není o co stát. Spíše bych na to řekl – konečně se proberte z neskutečného snu a uvědomte si v plné míře opravdový odkaz, který nám tato dávná historie zanechala.

Kolik už takových katastrof vlastně proběhlo? Podle Ivo Wiesnera (Bohové a apokalypsy, str. 37):

„Počínaje srážkou v roce 113 519 př. n. l. a po posledním cyklu Nimiru v roce 3 449 př. n. l. se jedná celkem o 19 cyklů.“

Tedy celkem 19 větších či menších planetárních katastrof. Z nich 18 patří do období pokračující vlády lidstva 1. typu nad Planetou. Je přitom důležité, že tehdejší lidstvo mělo k dispozici mimořádně mocné magické nástroje i další tvořivou duchovní výbavu a současně nesmírně rozvinutou vědu a techniku. Přesto nenalezlo za dobu 100 tisíc let způsob, jak takovým katastrofám čelit. Nebo dokonce jak je zastavit, jak jim dále zamezit.

Až poslední katastrofa 3 449 př. n. l. odpovídá období nastupující vlády lidstva 2. typu. A současně období závěrečného pádu a postupné degenerace dávných slavných říší bohů 1. typu. A výsledek? Například na našem území ve středu Evropy nás tato katastrofa posunula do doby kamenné, jak naznačují historické romány Eduarda Štorcha. Začínali jsme v lesích u ohňů s pazourky, oštěpy a dalšími zbraněmi této doby. A vůbec přitom netušíme, co se na tomto území odehrávalo předtím. Materialistická historie v tom však má naprosto jasno.

Například uznávaný informační zdroj Wikipedie uvádí:

„Doba kamenná (cca 3 miliony let př. n. l. - 4. tisíciletí př. n. l.) je jedno z období pravěku, při kterém lidé široce využívali kámen na výrobu nástrojů.“

Jak je jednoduché zploštit historii a vyjít z toho, že to co bylo po katastrofě v roce 3 449 př. n. l. vlastně bylo i celé miliony let předtím. Takto se na Zemi pojímá historie. Žádné katastrofy, jen nenápadný a pomalý evoluční vývoj podle Darwina.

Naučíme se čelit případné další katastrofě?

A kdy má přijít další katastrofa? Ivo Wiesner odhaduje, že by to mohlo být v roce 2 666. Jenže každý průlet planety Nimiru středem Sluneční soustavy zásadně měnil oběhové parametry planet. K takovému setkání proto může dojít i mnohem dříve. Mnohé neoficiální zprávy již přece hovoří o objevení další planety, o tom, že se ve Sluneční soustavě cosi začíná dít. Dozvíme se o přicházející katastrofě včas, abychom měli šanci jí čelit například tím, že dostatečně vybudíme duchovní síly civilizace? Nebo nám mocní tohoto světa opět vše zatají, aby sami měli dost času na budování svých úkrytů, zatímco zbytek lidstva vydají katastrofě doslova na pospas? Budeme konečně schopni jako lidstvo takové katastrofě čelit? Dokážeme do té doby na svoji stranu získat síly Přírody a Vesmíru, aby katastrofě bylo možné zabránit, když ani rozvinutá technika lidstva 1. typu nic takového nedokázala?

Lidstvo 1. typu v hledání stabilní evoluce selhalo

Uzavřeme teď historii lidstva 1. typu. Která nám, novým lidem 2. typu, zanechala tak nepříznivý odkaz v podobě opakovaných planetárních katastrof, i v podobě umělé magie, která se stala příčinou mnohých utrpení. A stopy jejíchž nepříznivých zásahů se neustále vynořují z karmických vrstev jednotlivců, území i Přírody.

Nehledejme příčiny pádů civilizací v katastrofách. Protože při vnímání duchovního pozadí světa je vše naopak. Pády civilizací nejsou důsledkem katastrof. Naopak katastrofy jsou ve většině případů následkem duchovního a etického pádu civilizace.

Na planetu Zemi byl od samého začátku vnesen protiklad dobra a zla, viz článek 6. Dobro a zlo jako dvě soupeřící síly, sestupy do nižších světů. Lidstvo 1. typu proto muselo od počátku svádět tvrdý boj o svoji existenci. Nikdy však nedokázalo získat proti zlu dostatečnou odolnost. Dávný člověk svým vědomím postupně zapadal do zahmotněného myšlení a fungování, čím dál více ignoroval duchovní pozadí světa a impulsy z něj přicházející. Ztrácel svoji původní vysokou duchovní čistotu i etiku. A ruku v ruce s tím ztrácel i schopnost duchovního vnímání. Jeho původní tvořivé schopnosti ještě nějakou dobu přetrvaly, ale člověk jich začal zneužívat. Místo dalšího rozvoje tvořivých sil a dalšího vzestupu civilizace se začalo rozmáhat ovládání druhých bytostí a zneužívání sil přírody. Celkový úpadek etiky způsobil, že vysoce rozvinutá věda a technika začaly být zneužívány na vývoj ovládacích metod a stále dokonalejších zbraní.

Žádná z variant člověka 1. typu nenalezla trvalý duchovní vzestup, naopak stupeň ovládnutí zlem se neustále prohluboval. Musela proto přijít radikální změna. Vytvořit nový projekt a v něm naprosto jinou bytost člověka.

Co bylo zásadní při vytváření nového člověka?

Pro posouzení evoluční dokonalosti nového člověka se tak podstatnou a rozhodující měla stát jeho schopnost vzdorovat tehdejšímu pozemskému i mimozemskému zlu, které stálo v pozadí za pokračujícím úpadkem civilizací. První takovou zásadní zkouškou ohněm pro zástupce nového lidstva na Planetě se staly války mezi bohy a démony, mezi sury a asury, mezi silami světla a temnoty, v době přibližně před 20 – 25 tisíci lety, jak o nich píše Ivo Wiesner (Předpeklí ráje).

Takže které přednosti byly u nových lidí rozhodující? Větší odolnost proti mentálnímu ovládání, protože jejich hmotné tělo a tím i mozek jsou pod ochranou vnějších duchovních energetických těl. A dále schopnost válčit bez skrupulí. Neváhat použít proti zbraním hromadného ničení stejný typ zbraní, což surové z důvodů své vysoké etické čistoty nedokázali. Zkušenosti ze tří démonských válek ukazují, že květinou a láskou napadení silami Temna nezastavíš. Chceš-li nad Temnem zvítězit, musíš být schopen na napadení silou odpovědět stejně razantním způsobem s plným nasazením a odhodláním.

Novodobá historie lidstva 2. typu

Historicky je dochován a jednoznačně pojmenován až poslední evropský výsadek člověka 2. typu z období před 30 – 35 tisíci lety, který se v poznatcích dnešní archeologie odráží jako vznik kromaňonského člověka. A ten je již velmi podobný člověku dnešní­mu.

Jiný výsadek lidstva 2. typu zřejmě položil základy budoucí egyptské civilizace, jak jsem uvedl v článku 39E. Duchovní hierarchie Bratrstva Světla:

Ještě před pádem Atlantidy se v Egyptě objevily dvě skupiny, které znamenaly mohutný impuls pro duchovní vzestup tehdejšího Egypta. „Texty pyramid (sv. IV., str. 27, překlad SS. B. Mercer) hovoří o tom, že kolem roku 10500 př. n. l. přišli do Egypta v několika vlnách z Kavkazu (nebo z Iránu?) vysocí světlovlasí lidé se světlou pletí a s modrýma očima.“ (Ivo Wiesner: Tvář Země v čase bohů, časopis Skryté skutečnosti, č. 15/2000). Podle Přírody i andělů Dhyanů se jednalo o jeden z dřívějších výsadků lidstva 2. typu. Kavkazané se usídlili na mořském pobřeží v oblasti delty Nilu a vybudovali zde honosné kamenné město s později proslulou Alexandrijskou knihovnou.

Pád nového lidstva až na samotné dno

Za definitivní historický zlom mezi historií lidstva 1. typu a historií novodobého člověka lze považovat konečnou zkázu Atlantidy v roce 9564 př. n. l. při jednom z blízkých průletů planety Nimiru. Zbytky lidstva 1. typu na Planetě od té doby postupně ztrácejí vládu nad světem, jak o tom hovoří například kniha Elisabeth Haich: Zasvěcení. Další cyklus Nimiru 3449 př. n. l. znamená definitivní vytlačení přežívajících zbytků lidstva 1. typu z planety Země.

Nové lidstvo muselo nejprve dopadnout až na samé dno své evo­luce, aby se teprve odtud mohlo pevně odrazit k novému vzestupu. Na mnoha místech je zdokumentován život v lesích a lov zvěře, jak se píše např. v knihách Eduarda Štorcha. Touha po duchovním vzestupu a poznání ustoupila životní potřebě udržet se naživu a obstarávat si základní živobytí. To vše nás tisíce let výrazně omezovalo. Proto drtivá většina lidí zatím cestu k duchovnímu probuzení nenašla. Ani neměla čas a příležitost o nějakém duchovním pozadí světa uvažovat. A tak se základní informace o fungování duchovního pozadí přenášely z generace na generaci prostřednictvím různých bratrstev, utajených řádů, skupin, společností. Jakými byli zednáři, rosenkruciáni a další okultní skupiny.

A co především nás omezuje v dalším duchovním vývoji dnes, když celková úroveň civilizace dovoluje lidem vracet se v širší míře k duchovním otázkám? Největším paradoxem dnešní doby je, že našemu novému poznání v duchovní oblasti brání zejména veškerý informační odkaz, který nám zanechalo lidstvo 1. typu. A který je pro nás, pro nové lidstvo 2. typu již neaktuální, a v mnohém dokonce zásadně neplatný a vadný. Navíc všechny možné umělé nástroje, pomůcky, metody, nejrůznější odrůdy umělé tvořivé síly - magie. Tedy všechno to, čím se dávní lidé pokoušeli podpořit svoji duchovní cestu, když přirozený způsob pro skutečný světelný vzestup nenašli. To vše brání člověku 2. typu dostat se na cestu skutečného světelného vzestupu.

Tento text pokračuje druhou částí 44B. Další srovnání lidstva 1.a 2. typu II a třetí částí 44C. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu III.