55B. Procesy probíhající během fyzické smrti člověka

Úmrtí ve hmotném světě

V průběhu fyzické smrti se bytost člověka připravuje na to, aby se v jiné energetické formě mohla přesunout do nadzemské posmrtné úrovně (přípravné roviny), kde dočasně stráví období mezi dvěma fyzickými životy. Jak už jsem uvedl, člověk má trvale uvnitř sebe astrálního ducha i se svým ochranným astrálním obalem. V něm jsou do energetické podoby převedeny veškeré informace potřebné k novému obnovení rozvinuté bytosti konkrétního člověka a k nastartování jejího fungování.

Člověk však během probíhajícího fyzického života prodělal určitý vývoj - mohl duchovně postupovat, stagnovat nebo dokonce upadat. Mohl odbourat některé ze svých špatných vlastností nebo naopak jiné další získat. A nyní člověk umírá. Je však potřeba, aby si ze života odnesl vše nové, co zde prožil, i změny, kterými prošla jeho bytost. Ať už jsou to změny k lepšímu nebo naopak k horšímu.

Každý život je reálnou zkouškou a nikoliv pouze virtuální hrou

JN: Někoho může napadnout otázka, proč je potřeba, aby se do astrálního ducha promítly i změny k horšímu. To, co člověk udělal špatně je přece uloženo v jeho karmických vrstvách a bude to muset jednoho dne pochopit, zpracovat a vyvázat se z toho. Proč je nutné změnit k horšímu také astrálního ducha? Vždyť to přece připravuje pro toho člověka obtížnější podmínky v dalších inkarnacích. Spojené Síly Světla, je to právě takto nutné? A pokud ano, tak proč a z jakých závažných důvodů? (Duchovní komunikace z 26.9.2012)

Centrální Karma nového vývoje: „Ano, to je velmi zásadní a důležitá otázka. Odpověď je však velmi jednoduchá. Bytost člověka se nemůže tvářit, že to, co dělal v určitém zrození, nebyl skutečný reálný život. Že šlo jen o jakousi neoficiální zkoušku, virtuální hru o tom, co všechno je možné si ve hmotě vyzkoušet. A že když to nedopadne, tak to jednoduše zkusí znovu, jako například v případě zkoušky na vysoké škole.

Důležité je uvědomit si, že to byl člověk sám, který tyto omyly prováděl, a který si tyto nové zlozvyky vypracoval. Že šlo o jeho život, který byl součástí jeho bytí, jeho věčné existence. A že to vše nelze jen tak smazat a zkusit to znovu.

Jeden ze základních principů vývoje říká, že vše co člověk prožil, vykonal, udělal, se promítne do něj samého, do jeho věčné bytosti. Ať už to bylo příznivé nebo naopak nepříznivé. Je to vyjádření plné zodpovědnosti člověka za všechny jeho činy v libovolné formě existence. Proto si člověk potřebuje odnést s sebou ze života všechny změny, ke kterým uvnitř jeho bytosti v tom životě došlo. Jak ty žádoucí, tak také ty nežádoucí.

Karmický zápis o nepříznivých činech, to je jedna věc. Karmickou nádrž si můžeme představit jako knihu, nebo dokonce videokazetu s detailními nahrávkami všech sporných nebo problematických záležitostí, kterou si člověk ze života odnáší. Přehráním, obnažením, rozbalením jedné scény uložené v jedné karmické vrstvě si člověk připomene, co tehdy proběhlo, co se s ním dělo, i se všemi doprovodnými pocity a prožitky.

Karmická vrstva obsahuje detailní informace o minulosti. Neobsahuje však vysvětlení, proč k tomu došlo, co tehdy tyto události způsobilo. Karmická kniha se stává trvalým doplňkem bytosti člověka ve všech jeho následných existencích. A člověk si ji odnáší ze života s sebou jako nepříznivé závaží, nepříjemný náklad na své hrudi. V blízkosti své životní jiskry, jejíž čistota a stabilita rozhoduje o kvalitě a podmínkách právě prožívaného života.

Své karmické knihy se člověk jen tak nezbaví. Ta kniha bude svým vyzařováním v následných existencích nepříznivě ovlivňovat jeho životní jiskru, bude zhoršovat jeho zdraví, znepříjemňovat okolnosti a podmínky jeho dalších životů. A tento nepříznivý vliv bude doprovázet jeho bytost do té doby, než dokáže všechny vrstvy v této jedné knize zpracovat, rozvázat.

Logicky to naznačuje, že takových knih může být více, třeba jedna karmická kniha, karmická nádrž, za celou sérii životů v pozemském světě, další knihy pak za jiné formy existence v jiných světech a úrovních.

Samotná karmická kniha svým nepříznivým vyzařováním tlačí člověka k tomu, aby se jí začal zabývat. Aby našel cestu, jak zápisy v knize rozvázat a zbavit se jich. Karmická kniha se tak stává důvodem a vnitřním motivem k tomu, aby se začal svými dávnými chybami zabývat.

Pokud by to však byly pouze chyby na papíře (videonahrávce) a bytost člověka by si zachovávala pořád svoji původní harmonii, pak by taková činnost vypadala samoúčelně. Jako zbytečné trápení se něčím, co bylo a co stejně na mne nemělo žádný vliv. Stačilo by pak list z karmické knihy jednoduše vytrhnout a zničit. Nebo odklidit někam hodně daleko od sebe, aby ty nepříznivé energie z karmické vrstvy na mne už nemohly působit.

Právě toto byla schopna zajistit v minulosti  dostatečně vysoká magie. A mágové možná dokonce takovou činnost považovali za karmickou očistu. Ve skutečnosti šlo pouze o překládání karmy na jiné místo. Nic víc. Nepříznivá karma přitom nezmizela, jen se na ni snáze zapomínalo. Nebylo pak nic, co by bytosti tlačilo k nápravě situace. Proto se chyby v minulosti tak často opakovaly. Až se jednoho dne karma nahromaděná kdesi v ústraní přihlásila o slovo a vyvalila se najednou ven doprovázena drtivou nepříznivou událostí katastrofického rázu. (Poznámka: Více o tom bylo v článku 39H. Kam až může vést neochota karmicky se čistit).

Účelem karmické očisty je však rozpoznat minulost, pochopit, v čem byla chyba, proč k události došlo, jaká nevyrovnanost ve mně byla příčinou. A udělat vše pro odstranění této příčiny ze své bytosti. A současně také napravit nepříznivé následky, které tato událost vyvolala. To znamená zvýšit svoji vnitřní harmonii, napravit to, co jsem zkazil a tím obojím se posunout na duchovní cestě dál. Dostat se do bodu, kdy již moje bytost nebude mít tendence podobnou chybu opakovat.

Karmická očista představuje práci na sobě, na svém vývoji. Nejde o čtení knihy obsahující příběhy z minulosti, které se mého současného života nijak netýkají. Jde o příběhy, ve kterých byla moje bytost hlavním aktérem. Které moje bytost vyvolala a současně se do ní otiskly i určité následky činů. Důležité je snažit se během karmické očisty ze sebe a svého okolí dostat obojí – jak ty vnitřní příčiny, které takové činy vyvolaly, tak také současně i nepříznivé následky těchto činů.

Obnažení a otevření jednoho zápisu v knize umožňuje člověku znovu si detailně připomenout minulost, pokud má dostatečné duchovní vnímání a dokáže číst skrytou podobu událostí. A konfrontace s jeho přítomností pak naznačí, jaké poselství tato událost pro něj samotného i pro okolí měla. Na jakých svých vnitřních vlastnostech, zlozvycích, tendencích jednání, které se obvykle opakují i v tomto životě, potřebuje v rámci rozvazování karmické vrstvy pracovat. Co se sebou udělat, aby se nic takového již nemohlo opakovat. Teprve to vše dohromady vede ke skutečné nápravě omylů, chyb, přehmatů, zlozvyků, atd.“

Aktualizace astrálního ducha během procesu fyzické smrti

Během umírání a krátce po fyzické smrti dochází k následujícím změnám uvnitř a v okolí bytosti člověka:

Především dochází během fyzické smrti k aktualizaci astrálního ducha, představujícího záložní kopii člověka, podle současného stavu. Veškeré nové skutečnosti, změna harmonie bytosti, nová schémata myšlení, jednání a prožívání citů, vše, k čemu člověk dospěl v tomto životě - všechny tyto informace jsou kopírovány dovnitř ve zhuštěné formě. Stejně tak informace o kompletním průběhu života člověka. Zaznamenávají se všechny události, prožitky člověka, jeho citové a myšlenkové reakce i reakce okolí. Dokonalá holografická vize průběhu života.

Citlivý pozorovatel tuto proceduru vnímá jako mimořádně silné proudění bioenergií z oblasti vnějších energetických těl do prostoru fyzického těla člověka - jakoby energetické smršťování původní rozvinuté bytosti do středu. Toto proudění energie funguje také jako závěrečné promývání člověka, jako určitá forma závěrečné očisty člověka před odchodem z tohoto hmotného světa.

Proto se někdy stává, že umírající těsně před smrtí ještě jednou vlivem proudící bioenergie procitne. Najednou má jasnou hlavu, na první pohled to vypadá, že se jeho zdravotní stav náhle zlepšil. Znovu se mu obnoví dávno přerušené paměťové spoje a on je po dlouhé době schopen reagovat na své okolí. Dokonce může vnímat informace, které jsou bioenergiemi do astrálního ducha přenášeny. A stává se pak, že se mu objevují jednotlivé prožitky z jeho života, tentokrát však v obráceném časovém pořádku od tohoto období konce života přes dospělost, období dospívání, až k dětství a zrození. Tentokrát však toto dočasné procitnutí není příznakem uzdravování se, ale naopak předzvěstí blížící se smrti.

Oddělování astrálního ducha od fyzického těla

A nakonec nastává poslední krok procesu smrti. Aktualizovaný astrální duch člověka na sebe naváže oživující funkce člověka, tedy životní jiskru a vědomí a postupně se energeticky odděluje od fyzického těla. Probíhá tedy vymístění astrálního ducha jako při astrálním cestování. Astrální tělo do poslední chvíle zůstává připojeno k fyzickému tělu astrální páskou. Až v okamžiku fyzické smrti (klinické smrti) přejde do astrálního ducha i životní jiskra člověka. Oživující činnost fyzického srdce přestává fungovat, srdce přestane tlouci a spojení astrální páskou se postupně zcela přeruší.

Ani zástava srdce a průchod klinickou smrtí ještě nemusí znamenat nezvratnou smrt. Protože člověk nacházející se v těsné blízkosti před klinickou smrtí nebo za ní bývá někdy z počátku cesty do přípravné roviny vrácen s pocitem "ještě nepřišel čas" a spojení s fyzickým tělem se znovu obnoví.

Zážitek klinické smrti, který si člověk pamatuje i po následném probuzení, pak často radikálně změní jeho dosavadní život. Protože sám prožil zážitek jiné reality, považuje to za důkaz existence bytosti člověka i po fyzické smrti. Vnímal, že je vně těla, viděl své tělo bezvládně ležet, pozoroval úsilí lékařů o své vzkříšení. Chtěl by jim říci, že nezemřel, že stále žije nebo spíš existuje. Marně se však pokoušel navázat s žijícími lidmi jakékoliv spojení, nikdo jej neslyšel.

Tyto zážitky knižně zpracovala řada autorů, např. Raymond A. Moody v knize Život po životě.

Nepříznivé zážitky po průchodu klinickou smrtí

JN: Někteří lidé však nahlédnutím za oponu života nemívají vize jasného zářivého světla. Ale naopak mají hrůzostrašné zážitky. Mají pocit, že se řítí do pekla, dokonce se mohou po nich sápat nějaké zrůdy. Co to znamená? Proč k tomu dochází? Prosím, centrální Karmo, můžeš k tomu podat nějaké informace? (Duchovní komunikace z 8.10.2012)

Centrální Karma NDC: „Tato situace není příliš obvyklá a dělo se to obvykle v minulosti. Například bytostem, které se dopustily vrcholné zrady svých blízkých, vrcholného zneužití svých úkolů. Tím si jakoby vystavily vstupenku do pekla (Poznámka: názorný příklad toho, jak člověka, který zradil svoji partnerku, si po násilné smrti doslova odvlekly temné stíny, byl uveden ve filmu Duch).

Také se mohlo jednat o bytosti, které měly vůči temné straně světa nesplacené dluhy za poskytnuté služby na nejvyšší možné temné úrovni. Služby, za které se platí propadnutím celé své bytosti, když přijde čas. A to buď za tento život nebo dokonce i za předcházející existence, pokud uvedená situace zapadla tehdy do karmických vrstev a zůstala nedořešena. A až teď se vlivem energií v prostředí opět obnažila na povrch a stala se znovu aktivní. Taková situace se do jisté míry podobá pozadí německé tajné lóže „99“ v období mezi světovými válkami, jejíž členové využívali ve hmotném životě vrcholných temných služeb, pomocí kterých dokázali skrytě řídit společnost ve svůj prospěch. A každým rokem jeden z nich losováním propadl Temnu, které si jej odneslo. A naopak byl přijat jeden nový člen. S přechodem k novému vývoji budou podobné zážitky čím dál řidší.“

A co peklo, očistec, podsvětí - mají tyto všeobecně používané pojmy reálný obsah? Co všechno v minulosti znamenaly? Budou mít své místo i v novém vývoji? O tom bude více v dalších pokračováních tohoto tématu 55.

Postupný rozpad hmotného těla i systému vnějších energetických těl

Po průchodu okamžikem smrti pak zbývající části rozvinuté bytosti člověka, tedy jednak jeho fyzické tělo, a pak také systém vnějších energetických těl, již od tohoto okamžiku představují mrtvé struktury. Určitou dobu po fyzické smrti se vnější energetická těla člověka začnou oddělovat od fyzického těla a postupně se rozpadají ve volné energie Vesmíru. Fyzické tělo se stává mrtvou hmotou a také se postupně začne rozkládat v jednotlivé stavební prvky Přírody.

Astrální duch není jen mrtvou záložní kopií

Astrální duch člověka však není jen pouhou mrtvou záložní kopií jako počítačová disketa, protože do něj přešly i oživující prvky bytosti člověka - jeho životní jiskra a vědomí. Člověk si proto uvědomuje sám sebe v této nové formě své existence a v této podobě má i svoji svobodnou vůli. Jeho fungování je však podstatně zjednodušeno, jak naznačím v dalším textu.

Počítačová disketa se snadno kamkoliv přenáší a má minimální požadavky na provoz. Může celé věky ležet bez hnutí a nic se neděje. Je však potřebné umístit ji na dostatečně ochráněné a bezpečné místo, například mimo dosah silných magnetů, aby nedošlo k jejímu poškození. Pokud možno ji tedy oddělit od vnějšího světa plného prachu a dalších nepříjemností. A toto všechno v plné míře platí i pro astrálního ducha.

Oním bezpečným místem, kam se po smrti člověka astrální duch ukládá, však není pozemský astrální svět, ale až nadzemská posmrtná rovina, do které se dostane mezidimenzním tunelem.

Přechod do mezidimenzního tunelu

Přirozená procedura po fyzické smrti probíhá následujícím způsobem. Dříve průvodci (andělé smrti), a v posledním období již pouze přirozená přitažlivost energií, zajistí převedení člověka ve formě astrálního ducha k ústí mezidimenzního tunelu, který jej přitáhne do posmrtného světa.

Vizuální představy, jak tento tunel vypadá, najdeme např. na obrazech akademického malíře Zdeňka Hajného.

Někdy ovšem k tomuto odchodu astrálního ducha do posmrtného světa nedojde, zejména u silně materialisticky laděného jedince. Jeho bytost bývá po průchodu smrtí dezorientována, často doslova zablokována a chycena nepříznivými energiemi ve hmotě. Takový člověk pak místo přechodu do posmrtné dimenze zůstává upoután ve hmotném světě. Stává se zajatcem Planety. Protože příliš lpěl na svém majetku, na žijících bytostech, na svém životním díle. A vlastně chce i po smrti pokračovat v tom, co dělal za života.

V takovém případě potřebuje nutně vnější energetickou pomoc, aby se od hmoty odpoutal a mohl pokračovat ve své další evoluci. Více o zajatcích Planety bude v závěru tohoto článku.

Jaké síly měly možnost zasahovat do procesu úmrtí člověka?

V článcích A6. Proč je náš svět prosycen parazitujícími formami života?, Jak fungují systémy Reiki a Šambala?, A8. Pohled do minulosti na počátek vzniku magie, A9. Magický systém ovládající lidskou civilizaci na Zemi jsem vysvětlil, že síla magických systémů pochází z parazitování na celých skupinách buď ovládnutých žijících bytostí, nebo na skupinách uvězněných a od vývoje oddělených astrálních bytostí všeho druhu, například lidských duchů, nebo i jiných forem života. Nebo je dokonce výsledkem ovládnutí samotné Planety a Přírody. Jde tak o zneužívání nakupené tvořivé a životní síly mnoha ovládnutých bytostí.

Důležité je připomenout, že k těmto parazitujícím magickým systémům patří nejen osobní magické systémy jednotlivých mágů a některých léčitelů, ale také skupinové magické systémy určitých skupin, institucí, hnutí a také určitých léčebných esoterních systémů v rámci Staré duchovní cesty (Reiki, Šambala, SRT a další). A totéž jsme při karmické očistě zjistili i u všech náboženství, kterými jsme byli nuceni se při celkové očistě Planety zabývat.

Z tohoto důvodu se mnoha výrazně zatemněným institucím vyplácelo získat možnost jakýchkoliv zásahů do procesu fyzické smrti člověka a takto mít příležitost astrálního ducha člověka získat pro sebe a pro posílení své magické síly. Tyto parazitující instituce využívaly a některé doposud využívají příležitostí, které se jim naskytnou. Například získávají část životní a tvořivé síly dobrovolných klientů, kteří je požádali o pomoc.

Uvedu dva typické případy zásahů do procesů běžného úmrtí pozemského člověka. V prvním byla využita běžná pozemská magie, ve druhém pak technologická magie Vesmírných lidí.

Zneužití příležitosti k uvěznění astrálního ducha

Nejprve popíšu situaci, kterou jsem řešil v minulých týdnech s jedním člověkem na Nové duchovní cestě. V určitém období mu stále přicházely myšlenky izolovanosti, samoty, oddělenosti. Netušil, odkud to vše plyne. Až po nějaké době si vzpomněl na svého otce, který před léty zemřel. Léčitelka, se kterou byl tehdy ve spojení, mu sdělila, že otec je i po smrti stále vedle něj, že stále ještě neodešel tam, kam patří. A slíbila, že zemřelého otce odvede, kam je potřeba. Teď po letech si tentýž člověk v souvislosti s pocity samoty znovu na svého otce vzpomněl, i na celou tehdejší situaci. A požádal mne, abych zjistil, jak to tehdy s jeho otcem dopadlo, že teď z tehdejší situace nemá s odstupem dobrý pocit. Tím spíše, že v předcházejících týdnech a měsících se mu v rámci karmických vrstev odhalilo zneužívání, parazitování, ze strany právě této léčitelky.

Za pomoci Přírody jsem zjistil, že tento člověk se nedostal tam, kam patří. Že vězí v jakési bílé mlze, naprosto izolován od světa, od vývoje, i od všech dalších bytostí. Bez možnosti pochopit, kde vlastně je a co se s ním děje. Při pohledu jakoby z větší dálky jsem vnímal, že takových duchů je v té oblasti celá řada. Jsou navzájem izolováni jeden od druhého a zároveň vyňati z vývoje. A proč to všechno? Tímto způsobem získala tato léčitelka několik desítek dušiček navíc na posílení síly svého magického systému, kterého používala při léčení lidí.

Vlastní linka Vesmírných lidí do posmrtné dimenze

Druhý příklad se týká Vesmírných lidí. Giorgio Dibitonto ve své knize Andělé v hvězdných lodích (str. 105) popisuje scénu po smrti pozemského muže, kterou mu vesmírní bratři jakousi projekcí promítli jako vzor toho, jak by to po smrti člověka na Zemi mělo vypadat. Člověk překročil práh smrti a jeho astrální duch se uvolnil z hmotného těla. Místo andělů však překvapivě přicházejí Vesmírní lidé:

„Muž znovu pohleděl na své tělo v posteli, které nevykazovalo žádné známky života, a pokusil se znovu dorozumět s příbuznými, kteří toto nehybné tělo objímali. Ale ti, kteří jej přišli uvítat v jeho novém světě, mu vysvětlili, že to není možné… Jednotlivé osoby ve skupině… již nešly po zemi, zdálo se, že se vznášejí kousíček nad povrchem a pohybují se přitom směrem dopředu. Muž udělal na začátku několik kroků, ale poté, co chvíli pozoroval ostatní, podařilo se mu pohybovat se dopředu, aniž by dělal kroky, jenom se lehce vznášel nad povrchem. Celá skupina přišla k malému létajícímu disku, jehož dveře byly otevřeny. Teď nastoupíme, řekl jeden z bratří příchozímu… Dopravíme k vám příbuzné, přátele a známé, kteří vás očekávají ve vyšších světech.“

Toto není jediný zdroj informací, ze kterého při hodnocení úlohy Vesmírných lidí vycházím. Také při zprostředkování karmické očisty lidských bytostí i samotné Planety a Přírody se vícekrát potvrdilo, že Vesmírní lidé měli zde na Zemi a stejně tak zřejmě i na jiných planetách, vlastní linky do jimi zřízených posmrtných dimenzí. A tam odváděli vybrané jedince po smrti.

Takto dříve vlastně kradli lidi mnoha civilizací. A co s nimi pak dělali? V posmrtné lince je zmanipulovali, z mnohých z nich pak udělali bioroboty – ovládnuté, přetvořené lidi, bez vlastní vůle. A ti se pak často stávali řadovými vojáky okupačních vojsk. A třeba pak na své původně domovské planetě bojovali proti vlastní rase. Více o tom bylo v článku 37C. Vesmírní lidé a Galaktická konfederace.

Jde přitom o stejný scénář, tytéž praktiky, které v minulosti používaly temné síly. Například v knihách J.R.R. Tolkiena Silmarillion – Mýty a legendy Středozemě, Pán prstenů I, II, III je popsáno, jak Melkor vypěstoval ze zajatých Elfů (tedy lidí 1. typu) zrůdné nelidské skřety. A ti se pak stali nejkrutějšími nepřáteli Elfů. Viz též článek 7. První a Druhý plán Stvořitelů, lidstvo 1. a 2. typu.

Už z tohoto srovnání je patrné, jak hluboko až na úroveň nejtemnějších sil naší pozemské historie postupně poklesli Vesmírní lidé se svojí etikou. Jak postupně naplno podřídili své původní světelné ideály temným praktikám. A to vše jednak z důvodu dlouhodobého používání technologické magie a dále jako výsledek dlouhodobého pobytu v nepříznivých podmínkách vesmírných lodí mimo přírodu svých domovských planet.

Jaký je současný stav řízení procesů úmrtí?

JN: Spojené Síly Světla, můžete mi prosím předat informace, jak funguje v dnešní době přechod člověka po fyzické smrti do formy astrálního ducha? Jaké duchovní síly tento proces v dnešní době řídí? Stále ještě do toho zasahují andělské bytosti, Vesmírní lidé nebo mistři Duchovních hierarchií? (Duchovní komunikace ze 16.9.2012)

Centrální Karma nového vývoje: „Stejně jako řada dalších procesů na pomezí hmoty a nehmotného duchovního pozadí (např. udržování a spravování hranic dimenzí, karmické záležitosti, otázky nového zrození, atd.), tak také tato procedura smrti směřuje postupně při přechodu k novému období lidské civilizace k úplnému zautomatizování.

Především je už dnes plně zautomatizován přechod astrálního ducha směrem k mezidimenznímu tunelu. Energie zatím ještě nedokážou zajistit tento přechod pouze u silně vychýlených jedinců, kteří se svým přístupem k životu ve hmotné úrovni doslova zablokovali ve hmotě. A pak musí pomoci vnější zásah ze hmoty prostřednictvím člověka, který k tomu má pověření. Někdy je však odchod člověka záměrně na určitou dobu pozdržen, protože má ještě předat důležité informace, něco je důležité vyčistit, apod.“

 (Poznámka: Jeden z takových případů byl uveden v textech A11. Jaké výsledky přináší letošní zimní slunovrat?, A12. Duchovní rozhovor s bytostí Václava Havla)

JN: Vždyť jsem ale ještě v nedávné době vnímal, co se děje se zajatcem Planety, jehož odvedení jsem zde ve hmotě asistoval a energeticky mu pomáhal. Měl jsem poměrně jasnou vizi, že jej z každé strany chytila jedna bytost za paži a i přes jeho částečný odpor jej razantně vedou tam, kam patří, tedy k ústí mezidimenzního tunelu. Co to tedy bylo za bytosti? (16.9.2012)

Centrální Karma: „To byl pouze tvůj dojem, že sis automaticky fungující energie personifikoval do podoby určitých bytostí a jejich paží, které je držely. Ve skutečnosti nešlo o žádné individualizované bytosti, ale o světelné energie, které tohoto lidského ducha doslova uchopily a po provedení určité základní očisty zajistily jeho převedení do posmrtné dimenze.

Dřívější andělé smrti, kteří fungovali ještě na konci 20. století, již ztratili možnost dalších zásahů v této oblasti. Jednoduše všechny procesy probíhající v této oblasti razantně zvýšily svoje frekvence natolik, že na ně tito andělé již nemohou dále dosáhnout. Tito andělé se tak postupně stali v novém vývoji článkem, kterého již dále nebylo potřeba.

A co se s nimi stalo? Někteří z nich v důsledku toho vypadli z dalšího vývoje Planety, protože nebyli schopni přijmout svůj nový stav, nové poslání. A místo dosavadní činnosti začít pracovat především na své další evoluci. Jiní se pak přidali k novému vývoji a pracují především sami na sobě stejně jako většina lidských bytostí na Nové duchovní cestě. Vše proto již v této oblasti probíhá bez původních andělů smrti, mimo ně. A je samozřejmé, že jakékoliv možnosti ovlivňovat tyto procesy postupně ztrácejí i všechny další bytosti, které nejsou na cestě světelného vzestupu – Vesmírní lidé a mistři bývalých Duchovních hierarchií.“

Zajatci planety

Někteří astrální duchové nepřejdou do nadzemské zóny a zůstávají jako zajatci planety či zbloudilé duše trvale připoutáni k našemu hmotnému světu. Po dobu života mohli být tito lidé nepřiměřeně připoutáni k žijícím osobám nebo ke svému hmotnému majetku, ke svému postavení a moci. Po smrti nejsou schopni uvědomit si svoji novou existenci a nechtějí se smířit s tím, že jejich fyzický život skončil, a že všechno, na čem tolik lpěli, nenávratně ztratili. Nejsou tedy ochotni přijmout svůj nový stav a všemožně se brání nové skutečnosti.

Takové bytosti najdeme nedaleko jim blízkých osob, ke kterým jsou připoutány. V domech, které před smrtí obývaly, u svých vlastních portrétů, v blízkosti hmotných staveb, vynálezů, vědeckých či uměleckých děl, které během svého života vytvořily. A někdy také na hřbitovech připoutané k honosným nákladným hrobkám.

To vše představuje jejich poslední záchytný bod ve hmotném světě, kterého se nechtějí vzdát. Tyto bytosti pak nejsou schopny opustit zemskou astrální úroveň a stávají se zajatci planety. Některé tak vědomě učinily proto, aby ochraňovaly své žijící potomky tím, že budou zastavovat zlo, které by jim hrozilo. Jeden takový konkrétní příběh nazvaný „Skotská pomsta“ jsem objevil v časopise Spirit ze 30.7.2001.

Další důvody, proč některé lidské bytosti neodcházejí hned do posmrtné dimenze

Nebo lidská bytost potřebuje žijícím po průchodu smrtí něco zásadního sdělit ještě předtím, než definitivně odejde. Tak jak to bylo ukázáno například ve filmu „Duch“. Takovéto výjimečné kontakty zesnulých s osobami žijícími ve hmotě, pokud se je podaří uskutečnit, mohou napomoci vývoji osob ve hmotě. Naproti tomu navazování kontaktů se zemřelými ze strany žijících osob, tzv. spiritismus, který bývá zkoušen obvykle z pouhé zvědavosti, je za všech okolností nepřirozené a může mít řadu nepříznivých následků. Na jedné straně to blokuje zemřelé, brání jim to v odchodu, poutá je to ke hmotnému světu. U žijících osob může takto dojít k navázání na sebe zbloudilého lidského ducha – zajatce Planety, nebo jiné parazitující vychýlené astrální bytosti. K převzetí jeho karmy, která se postupně začne přes něj za doprovodu nepříznivých okolností čistit. Cokoliv z toho se za nějakou dobu může projevit ve výrazných zdravotních problémech. Více o spiritismu bude v dalších pokračováních.

Další zajatci planety jsou připoutáni k místu, kde byl násilně ukončen jejich život. Nejčastější příčinou bývá prožitek drastické vlastní smrti, který bývá doprovázen mimořádným vzedmutím negativní energie. Dochází k tomu při sebevraždě, násilné vraždě, v místě válečného konfliktu nebo hromadného masakru, při prožitku přírodní katastrofy nebo náhlé nehody. Nahromaděná negativní energie nízké frekvence je pak násilně váže k místu ve hmotě, kde byl jejich život drasticky ukončen. A bytost sama se nedokáže z vlivu této energie vymanit. Může znovu a znovu prožívat děsivé poslední okamžiky svého života, podobně jako poškozená gramofonová deska opakuje znovu a znovu stále stejný úsek melodie.

Zajatci planety pak nezbytně potřebují pomoc někoho z žijících ve hmotném světě, aby zprostředkoval přirozeným způsobem jejich osvobození. Dříve se pro tento účel používaly techniky vysvěcování knězem využívající rituály církevní magie. Při jakémkoliv použití magie však často docházelo k tomu, že jeden druh připoutání bytosti byl pouze nahrazen jinou formou ovládnutí. Skutečně účinnou pomocí je až běžná energetická léčba provedená prostřednictvím duchovně probuzeného člověka na vzestupné světelné cestě. Ten je schopen přivést čisté bioenergie z duchovních sfér, které rozpustí tato negativní pouta a zajatce planety tak uvolní. Přirozená přitažlivost energií pak umožní dokončit jeho cestu do posmrtné dimenze.

Nepříznivé energetické působení zajatců planety

Zajatec planety zůstává ve formě astrálního ducha v našem světě a může na sebe nabalit i zbytky svých uvolněných vnějších energetických těl. Dokonce může mít pocit, že pokračuje v životě. Přitom se však zasekl v určitém přechodovém stádiu své evoluce. Navíc často znepříjemňuje život bytostem žijícím ve hmotném světě tím, že vytváří nepříznivé energetické zóny škodící zdraví.

JN: Přírodo, prosím, proč jsou energie lidského astrálního ducha pro žijícího člověka tak nepříznivé? Vždyť přece živlové energie jsou běžně součástí Přírody a v této podobě člověku neškodí. Proč však ve formě astrálního ducha jsou pro člověka tak cizorodé a nepříjemné? (Duchovní komunikace z 10.10.2012)

Příroda: „Lidský astrální duch představuje zcela jinou formu existence lidské bytosti. Ta má své odlišné energetické individuální potřeby, které potřebuje uspokojovat, aby v určitém místě mohla existovat. Astrální duchové, kteří neodešli do posmrtné dimenze, však stále zůstávají určitým způsobem vázáni na hmotný svět, do kterého již nepatří. A usilují do jisté míry pokračovat v té formě energetického fungování, která jim již nepřísluší. Tak jak byli silně vychýleni ve hmotě a trpěli třeba trvalým nedostatkem energií, tak vychýleni zůstávají i v astrální rovině. A chybějící energie se snaží nahrazovat tak, jak to dělali dříve ve hmotném životě – to znamená kontakty s dalšími žijícími a parazitováním na jejich energiích.

Je důležité si uvědomit, že ten astrální duch, kterého energie přirozeným způsobem neodvedou do posmrtné dimenze, má v sobě zásadní vychýlenosti. Jeho bytost je silně deformována. Kontakt s ním se pak podobá tomu, jako když se žijící člověk dostane do místa, kde je Příroda zásadním způsobem vychýlená a je zde tzv. geopatogenní zóna. Také takové místo pak na žijícího člověka může působit výrazně nepříznivě. A při dlouhodobém pobytu v něm mohou u něj vzniknout nejrůznější nepochopitelné zdravotní problémy.“

Jak píše Pavel Mészáros („Na prahu jiných světů - astrální cestování“, Skryté skutečnosti 6,7/1999):

„Někdy jsou jejich projevy tak silné, že je citliví jedinci vnímají i za bdělého stavu. Tak lze vysvětlit případy nejrůznějších zjevení a strašidel…“

Celá řada dávných hradních a zámeckých sídel je spojená s podobnými pověstmi. Na základě vlastních zkušeností pak Pavel Mészáros dokládá, že zbloudilí duchové v astrálním světě se často snaží budit strach a hrůzu, aby tím ve skutečnosti překryly svoje zoufalství, bezmoc a osamění.

Tito zbloudilí duchové mají často energetické problémy, protože jim nefunguje vlastní příjem energie. Vysávají a zneužívají pak žijící bytosti. Napadají často ve spánku děti a citlivé osoby, které jsou proti vysávání své energie špatně chráněny.

Zajatci Planety takto zřetelně ovlivňují místní energetické poměry - tak zvaně straší nebo se jejich energie spolupodílejí na vytvoření negativní zóny v oblasti, kde jsou vázáni. Tyto nepříjemné energie citliví lidé a většina zvířat dokážou vnímat. Takové zóny bývají např. v oblasti velkých vojenských bitev, hromadných vražd či poprav, ale také na většině hřbitovů. Podobná místa vykazují velmi ponurou energetickou atmosféru, tísnivé nepříjemné pocity. Pokud takovým místem prochází silnice, může na ní docházet ke zvýšenému počtu tragických dopravních nehod, přestože úsek je naprosto přehledný.

Lidé trávící v takové negativní zóně několik hodin denně (např. pokud nepříznivá zóna zasahuje do jejich ložnice), pak často trpívají nevysvětlitelnými zdravotními a psychickými problémy.

Někteří astrální duchové hledají cestu k vysvobození ze své situace

Také se občas stává, a setkal jsem se s tím již v celé řadě případů, že se zajatci Planety napojí, energeticky navážou, na člověka, u něhož vnímají možnost, že jim může zprostředkovat cestu k vysvobození. Na člověka, jehož čisté energie i celková energetická stabilita naznačují, že by mohl být schopen zprostředkovat pro ně přivedení světelných energií dostatečně vysoké frekvence, které je uvolní a odvedou do posmrtné dimenze. Nebo je alespoň dovést k jinému člověku, který toho bude schopen.

Právě toto se poměrně často stává jednotlivcům, kteří jsou na stabilním světelném vzestupu. Někdy se na ně takto navěsí přes jediného ducha celé velké skupiny duchů při návštěvě nějakého hřbitova, bojiště, místa obětiště, popraviště, místa uschování mumií, nemocnice apod.

Člověk na světelném vzestupu to obvykle pozná velice rychle, protože mu takový  astrální duch silně narušuje celkovou energetickou rovnováhu. A proto jeho přítomnost pociťuje prostřednictvím své silné energetické vychýlenosti – únava, slabost, někdy i neobvyklá tíseň, úzkost, apod. Pokud by to žijící člověk takto nechal, za nějakou dobu se mohou dostavit i další silnější nepříznivé zdravotní projevy.

Pokud je člověk sám na dostatečné úrovni harmonie, čistoty a frekvence, pak odvedení ducha je v takovém případě obvykle rychlou a jednoduchou záležitostí. Stačí poprosit Spojené Síly Světla o očistu a odvedení zajatce Planety tam, kam patří. Pokud ještě člověk není na vzestupné světelné cestě dostatečně pokročilý nebo i v případě navázání na sebe celé rozsáhlé skupiny uvězněných duchů, pak potřebuje najít pomoc jiného člověka, který je na zprostředkování takového zákroku dostatečně vybaven.

Hřbitovy jako nepříznivé patogenní zóny

Podle údajů některých badatelů jsou zhruba u jedné třetiny klasických hrobů uvázáni zajatci Planety. Je proto naprosto logické, že člověk pociťuje při návštěvě hřbitovů tísnivou atmosféru a nepříjemné pocity. Vlivem zajatců planety se tak každý hřbitov stává rozsáhlou negativní energetickou zónou. 

A pokud se říká, že malé děti do jednoho až dvou let po narození by neměly navštěvovat v kočárcích hřbitovy, nejde o pouhou pověru. Dítě v kočárku totiž není plně v ochranném poli své matky. Přitom v tomto období svého života se teprve dotváří jeho energetický obal. Dítě je proto velmi zranitelné vůči negativním vlivům astrálního světa. Na hřbitově, kde je značný počet zbloudilých zajatců planety, je proto ve skutečném nebezpečí. Pokud už to musí být, měla by matka při návštěvě hřbitova vzít dítě do náručí, aby jej vlastními energiemi ochránila od vlivu astrálního světa.

Na místech, kde jsou vázáni zajatci Planety, často nacházíme neobvykle pokroucené a zakřivené stromy nebo stromy s mimořádně velkým počtem nádorů. Taková energetická zóna je totiž nepříznivá nejen pro člověka, ale i pro rostlinný život.

Orientace na astrální svět je přežitkem

Z předchozího textu vyplývá, že orientace duchovní cesty žijícího člověka na astrální svět a bytosti astrální sféry není tou nejvhodnější volbou. Už to, že člověk je takto duchovně orientován, naznačuje jeho zásadní vnitřní vychýlenost. A pro takového člověka pak snaha spojovat se s bytostmi astrální sféry nebo i s energiemi pocházejícími z této úrovně představuje závažné nebezpečí. Tím spíše, pokud to začne dělat z pouhé zvědavosti.

Každý člověk má tři možnosti své duchovní orientace. Zaprvé se může napojovat na astrální svět a posmrtnou dimenzi, odkud přišel do života a kam odchází po fyzické smrti. Zadruhé může svým vědomím pronikat do volných duchovních sfér Vesmíru tvořených pravotočivými bioenergiemi, tedy do duchovního světa Světla, harmonie, dobra a lásky. A třetí možností je vazba na duchovní svět Temnoty, zla, ovládání a manipulace, na svět levotočivých bioenergií. Více o tom bude v článku Tři možné orientace na duchovní cestě člověka.

Duchovní vazba na astrální svět je pro dnešního člověka 2. typu přežitkem z minulosti, který je potřeba překonat. V tomto směru v dnešní době lidem pomáhají energie přicházející ze světelných duchovních sfér, které se je snaží od snahy po spojování s astrálním světem odpoutat. Odříznout je od tohoto pozůstatku z dávné minulosti, kdy na Planetě žilo lidstvo 1. typu.

Není radno vyvolávat vlivy z astrálu

I v duchovním světě platí, že každá akce plodí odpovídající reakci opačného směru. Uvedu jeden konkrétní příklad, který se stal 1.11.2002, kdy proběhlo zemětřesení v Itálii. V jedné vesnici děti společně se svými učitelkami slavili den duchů Halloween a budova školy se na ně zřítila. Většina z přítomných zahynula. Přivolaní hasiči dorazili na místo až za hodinu, protože je napřed omylem poslali do jiné vesnice. Většina lidí řekne - pouhá souhra náhod. Při zemětřesení přece vždy nějaká budova spadne. Proč to však byla právě budova školy a proč se to stalo právě při probíhající oslavě svátku duchů? A proč zrovna při této záchranné akci dorazila pomoc příliš pozdě?

Z duchovního pohledu na svět není žádná událost nahodilá, ale vždy je výsledkem spolupůsobení různých sil v odlišných hladinách hmoty a duchovního pozadí světa. V tomto případě mohlo jít o opačnou reakci astrálního světa v daném místě. Určité síly astrálního světa se mohly takto snažit přitáhnout k sobě ty žijící bytosti, které tuto sféru vlastně oslavovaly, a které tak projevily snahu o spojení s astrálem. Tomu, kdo si přečetl několik autentických příběhů o skrytém působení astrálního světa, určitě nepřipadá tento výklad události příliš fantastický.

Téma astrálního světa bude pokračovat třetím článkem 55C. Nadzemská posmrtná úroveň a její úloha v novém vývoji.