55C. Nadzemská posmrtná úroveň a její úloha v novém vývoji

Dávné řízení vývoje na Zemi anděly Dhyany

Až do pádu Atlantidy oficiálně vedli duchovní vývoj na Zemi andělé Dhyané. Připomínám, že Sféra andělů Dhyanů se nachází ve volných duchovních úrovních Vesmíru vysoko nad frekvenční hranicí dvanácti úrovní vnějších duchovních těl člověka. A současně tím i vysoko nad hranicí dosahu Staré duchovní cesty. Sféra Dhyanů tedy není součástí astrální roviny a spojení s ní je možné dosáhnout na bázi bioenergie a nikoliv na bázi živlových energií typických pro magii. Bližší pozice sféry Dhyanů v rámci duchovního obalu Vesmíru byla naznačena v grafickém schématu, které bylo uvedeno v článku 34B. Komunikace na Nové duchovní cestě.

Postupující trvalý pád lidstva na Zemi projevoval v propadu frekvencí, na které byly jednotlivé lidské bytosti naladěny, a na kterých celý hmotný svět fungoval. To vedlo k tomu, že andělé Dhyané postupně ztratili jakoukoliv možnost přímých zásahů do hmoty, dalšího přímého ovlivnění duchovního vývoje civilizace. Automaticky s tím přišla během postupujícího času i ztráta možnosti vzájemné komunikace andělů Dhyanů s lidmi ve hmotě planety Země. Ještě předtím, než Dhyané zcela ztratili spojení na lidskou civilizaci, však provedli určitá zásadní opatření. Připomínám základní informace z duchovní komunikace s anděly Dhyany, která byla součástí článku 39E. Duchovní hierarchie Bratrstva Světla:

Andělé Dhyané: „V poslední závěrečné fázi vývoje Atlantidy začala být na základě impulsů Dhyanů vytvářena oddělení lidských Duchovních hierarchií. V Planetární a Sluneční Duchovní hierarchii však nebyly od samého počátku výhradně pozemské bytosti. Do těchto institucí byly anděly Dhyany dosazeny i mimozemské bytosti v té době působící v oblasti Země a dokonce sem byly přemístěny další bytosti z jiných vesmírných civilizací na posílení vlivu na hmotný svět. Takto se do struktur Duchovní hierarchie v oblasti Země a Slunce dostaly od samého počátku také bytosti z oblastí Siria, Plejád, Andromedy.

Společně s Dhyany a pod jejich dohledem byl připraven plán vývoje na další období po katastrofě. V té době se mluvilo o duchovním růstu ve smyslu zdokonalování duchovního vnímání a duchovních schopností. Lidé 2. typu s novou výbavou v tomto období ještě nenašli cestu k duchovnímu probuzení a jejich duchovní vnímání zůstávalo po celou dobu hmotného života zastřené. Přitom v té samé době již bylo zřejmé, že lidstvo 1. typu postupně zmizí z povrchu Planety. Do té doby se musela najít cesta, jak zrozené lidské bytosti 2. typu se zastřeným vnímáním dovést k duchovnímu probuzení a k určitému zlepšení duchovního vnímání.

Všeobecně panující názory doporučovaly systematickou výuku dávných magických věd a pokračování v praxi zasvěcování nejvyšších panovníků, vládců, duchovních vůdců ve hmotě. Navíc se v té době mělo za to, že vzájemným křížením obou typů člověka ve hmotě se na potomky smíšených párů postupně geneticky přenese alespoň část hmotných předpokladů pro dobré duchovní vnímání, nebo dokonce přímo část probuzené duchovní výbavy původního lidstva. Tyto postupy byly v té době považovány za nejlepší možnosti, jak postupně dovést nové lidstvo k probuzení. Panovaly názory, že jednak tímto genetickým přenosem a dále výchovou, vedením ve hmotě „duchovně vyspělými bratry“, lidmi 1. typu s otevřeným duchovním vnímáním, se nové lidstvo 2. typu alespoň částečně přiblíží ke schopnostem, vnímání a výbavě původního lidstva 1. typu.

Toto byl od samého počátku zásadní omyl vycházející z nepochopení filozofie projektu člověka 2. typu. Nikoho v té době ještě nenapadlo, že nové lidstvo nemůže jít cestou následování předchozího lidstva 1. typu, ale že musí najít úplně novou, zcela odlišnou duchovní cestu, která bude odpovídat zcela odlišné struktuře jeho duchovní výbavy.“

Osudové omyly lidských Duchovních hierarchií

Poté, co dohled nad duchovním vývojem lidstva převzaly lidské Duchovní hierarchie, se celkový frekvenční propad lidstva ještě více prohloubil. Andělé Dhyané dokonce postupně ztratili i možnost předávat alespoň lidstvu ve hmotě duchovní impulsy, které by lidstvo ve hmotě a jeho duchovní vedení v duchovních sférách nad Planetou pomáhaly směrovat na další cestě. Výsledkem bylo nakonec téměř naprosté zapomnění, že andělé Dhyané vůbec existují, a že právě oni v minulosti duchovně vedli vývoj pozemské civilizace. Zůstala po nich jen zmínka v několika dávných legendách.

Lidské Duchovní hierarchie udržovaly svoji moc pomocí magie. A postupně si také přivlastnily dohled nad karmou lidské populace. Tím se duchovní vedení lidské civilizace přestěhovalo do astrální úrovně, a to mělo další výrazně nepříznivé následky pro následující vývoj. Lidé tak převzali vládu sami nad sebou. Otěže světového vývoje ve hmotě po zaniklé Atlantidě převzal Egypt a nová egyptská civilizace, která se stala kolébkou novodobé magie v podobě učení starověkého hermetismu. Další informace o Duchovních hierarchiích byly uvedeny v článcích 39F. Řízení karmy a vedení bytostí Duchovními hierarchiemi, 39i. Konec vlivu Duchovních hierarchií na vývoj.

Vedení a ovlivňování civilizace nehmotnými lidskými Duchovními hierarchiemi začalo v období, kdy část lidstva stále ještě měla otevřené duchovní vědomí a běžně navazovala spojení s duchovním pozadím světa. Tehdy bylo vše jednodušší než dnes a bylo mnohem více možností na hledání optimální duchovní cesty pro nové lidstvo 2. typu.

Místo hledání nových cest se však Duchovní hierarchie od samého počátku upnuly k magii a k vytváření nadřazené skupiny zasvěcenců nad běžným lidem. Rozhodly se pokračovat v tom samém, co předtím postupně potopilo a zničilo dávnou Atlantidu – v propagaci magie jako metody řízení lidské civilizace.

Zásadní chybou byla snaha připodobnit nové lidstvo 2. typu původnímu lidstvu pomocí praktik zasvěcování, výukou magie a hermetismu. A ještě větší chybou bylo snažit se toto nové lidstvo 2. typu dlouhodobě směrovat k vývoji mimo hmotu. Protože takový záměr vede přímo proti přirozenosti člověka 2. typu, který svých nejdokonalejších schopností nabývá právě ve hmotné rovině.

Nečisté metody práce Duchovních hierarchií

Duchovní hierarchie používaly čím dál více vychýlené metody své práce a výsledkem bylo tlačení vývoje Planety a lidstva směrem k Temnu. Dnes už plně chápeme, že k omezení moci temných systémů na Zemi magie nestačí. Že jednu magii jinou magií lidstvo nikdy nevyvrátí. K omezení moci temných systémů potřebuje lidstvo použít úplně jiný, eticky čistý nástroj. Takový nástroj, který Temno nemůže ukradnout. Něco, co je s Temnem naprosto neslučitelné. A to je čistá duchovní síla světelného vzestupu. Viz duchovní komunikace Marie Mejdrové Strana Světla musí najít schopnosti typické právě a jen pro Světlo.

Výsledkem magických metod práce se nakonec na dlouhé tisíce let stalo naprosté zablokování světelného vývoje na Planetě Zemi tlakem zatemněných duchovních mistrů shora. Automatické působení vesmírných (přírodních, karmických) duchovních zákonů bylo zeslabeno a deformováno. Čím dál více se množilo přenášení nepravd do hmotného světa.

Naznačují to i příběhy z karmické očisty uveřejněné v textu 39F. Řízení karmy a vedení bytostí Duchovními hierarchiemi týkající se vedení lidských bytostí ve hmotě duchovními mistry shora (člověk na okraji zájmů mistra, člověk v auře mistra). I samostatný příběh V auře duchovního mistra věnovaný této problematice.

A kam až dospěl tento způsob vedení, který šel proti samotné přirozenosti nového člověka 2. typu? Hrubé manipulace s lidmi ve hmotě, i s astrálními bytostmi a přírodními anděly po vzoru temných sil. Odebírání lidem šance na probuzení vlastního duchovního vnímání, na vlastní intuici a duchovní napojení na vyšší světelné sféry. Magické odkládání a zpracování karmy. Dokonce magické zásahy do Přírody, které měly zajistit kolektivní potrestání pokleslého lidstva. Mnohdy i samovolné vybití, protržení přetékajících karmických nádrží s katastrofálními následky pro všechny ty, kterých se tato odkládaná karma týkala  (viz článek 39H. Kam až může vést neochota karmicky se čistit). Egoistická nadřazenost mnohých z duchovních mistrů, jak je zřetelné z jejich vlivu v minulosti, který se obnažil prostřednictvím karmických vrstev. A jak je patrné i v tomto životě z jejich reakcí na nové impulsy, které se snaží oslabit vliv magie v tomto dnešním světě a navrátit člověka k Přírodě, kam vždy patřil.

Nepřirozené zvýšení důležitosti astrálního světa

Astrální svět a nadzemská posmrtná dimenze tak představovaly po dlouhé tisíce let úrovně, ze kterých byl řízen lidskými Duchovními hierarchiemi duchovní vývoj jednotlivců i celého světa. A tím se nepřirozeně a navíc nepřiměřeně a zásadně nesprávně zvýšila důležitost této úrovně ve vývoji lidské civilizace.

Členy Duchovních hierarchií se navíc od počátku stali příslušníci mimozemských civilizací. A to byl další zásadní omyl ve vývoji, který na dlouhou dobu zajistil přímý mimozemský vliv na vývoj Země. To vše vyplývalo z naprostého nepochopení skutečného významu vysazení nového lidstva 2. typu na Zemi již samotnými anděly Dhyany.

Duchovní centra nad Planetou i uvnitř Planety

Zatímco běžný člověk po překročení prahu fyzické smrti odchází, nebo spíš „měl by odejít“, do oddělené posmrtné dimenze, která je součástí astrálního světa, u mistrů Duchovních hierarchií tomu bylo jinak. Ti měli svá oddělená duchovní centra, kam se po překročení prahu smrti navraceli. Tato centra však nebyla součástí oddělené posmrtné úrovně, protože odtud by mistři nemohli mít přímý vliv na vývoj. Hlavní centra Duchovních hierarchií zůstávala přímo v astrální sféře Planety, protože odtud měla mnohem blíže ke hmotné úrovni.

Existují detailní informace o tom, kde se údajně centra Duchovních hierarchií Planety nacházela. Tyto informace si ovšem často navzájem odporují, podobně jako jiné nezávislé snahy pokusit se popsat fungování duchovního pozadí světa pomocí nečistých a zastaralých metod a praktik Staré duchovní cesty. Z více zdrojů i z naší vlastní zkušenosti byla potvrzena existence jednoho z hlavních duchovních center Planety kdesi nad Mongolskem. A také je všeobecně známé duchovní centrum nazvané Šambala.

Řešení otázky dalšího vlivu Duchovních hierarchií na vývoj

Při přechodu k novému vývoji ztratila postupně centra Duchovních hierarchií možnost jakéhokoliv dalšího vlivu na vývoj. Jednoduše proto, že tyto bytosti neměly dosah na světelné energie vyšších frekvencí, na kterých se zárodky nového vývoje začaly odehrávat. A teď už šlo jen o to, zda se tato centra a duchovní mistři v nich přizpůsobí nové situaci dobrovolně. A zda přijmou opatření navrhované Silami Světla vedoucími vývoj, i samotnou Planetou týkající se dalších možností těchto duchovních seskupení.

Více o tom bylo v článku 39i. Konec vlivu Duchovních hierarchií na vývoj. Odtud přebírám následující informace:

Problém Duchovních hierarchií a otázka jejich dalšího vlivu na vývoj začaly být systémy Přírody, Karmy a Nové duchovní cesty řešeny v roce 2005. Ukázalo se, že instituce Duchovních hierarchií, které doposud řídily vývoj a pro mnoho lidí stále ještě jsou vzorem čistoty, začínají ve skutečnosti být vředem, který je potřeba odsunout. Například jedno z hlavních duchovních center světa nacházející se nad Mongolskem mělo v té době ve svém prostředí podle Přírody již 15 % temných levotočivých energií.

Během roku 2005 se potvrdilo, že Duchovní hierarchie na úrovni Planety a Sluneční soustavy, které byly zřízeny přímo anděly Dhyany, se dobrovolně podřídily novému vývoji. A kompletně s veškerou výbavou byly přesunuty do oddělené posmrtné sféry, kde ztrácejí další možnost přímého vlivu na svět. A od této doby tyto bytosti opět podléhají přirozené reinkarnaci a evoluci podle řádu Planety, Přírody a Vesmíru.

Další vyšší úrovně Duchovních hierarchií se nechtěly vzdát svého postavení a naopak opakovaně útočily na systémy Nové duchovní cesty podporované Přírodou a Planetou s cílem zmařit nový vývoj a dosáhnout prodloužení dosavadního stavu. Zásahy vesmírné Přírody, Karmy a systémů NDC proti Duchovním hierarchiím vyšších stupňů, počínaje úrovní Galaxie, měly proto podobu bojových konfliktů. V nich systémy Nové duchovní cesty, Planety a Přírody ubránily svoji identitu tím, že tyto vyšší Hierarchie zcela odstínily, zbavily je bojové síly, privilegií a všeho, co odporuje Přírodě a světelnému vývoji. A vyřadily je z možnosti i nadále ovlivňovat hmotný a duchovní vývoj v tomto Vesmíru.

Dnešní vývoj již probíhá bez vlivu původních Duchovních hierarchií

V dnešní době je již vliv jednotlivých úrovní Duchovních hierarchií, a stejně tak i přímý vliv mimozemských civilizací, na celkový směr vývoje Planety a pozemské civilizace zcela eliminován. Zůstávají jen zrození mistři Duchovních hierarchií a zrození mimozemšťané ve hmotné rovině Planety.

Většina z nich se i nadále snaží podle svých možností zasahovat do duchovního vývoje původním způsobem a s původními záměry. To znamená s používáním svých dosavadních umělých privilegií a magické výbavy. S propagováním magie a šířením již zastaralých informací, jako kdyby se nic nedělo. Jako kdyby celý vývoj běžel i nadále podle stále stejného scénáře, ve kterém hrají prim Duchovní hierarchie, Vesmírní lidé. Ve kterém jsou hlavními metodami duchovní práce magie, nejrůznější privilegia a umělá duchovní tvořivá výbava v různých podobách.

Mnohým z těchto dnes zrozených duchovních mistrů se stále ještě výborně daří, protože se doposud těší určité karmické imunitě s ohledem na výši své magické pozice. Stále aktivně veřejně působí v duchovní oblasti, pořádají přednášky a semináře, publikují knihy, nebo dokonce provozují internetovou televizi. Často mají rozsáhlý okruh příznivců, kteří jim naslouchají a řídí se jejich doporučeními. Mnohdy mají tito lidé za sebou i mimořádnou technickou výbavu, která jim jejich práci usnadňuje. A tato zdánlivá profesionalita jim podstatně zvyšuje celkovou prestiž a úspěšnost. A to vše přesto, že jejich práce již zřetelně směřuje proti novému duchovnímu vývoji lidské civilizace, proti samotné Planetě i pozemské Přírodě.

JN: Spojené Síly Světla, prosím, jaká je teď situace v oblasti bývalé Planetární a Sluneční Duchovní hierarchie? (Duchovní komunikace z 21.9.2012)

Planeta Země: „Rozhodnutí přemístit centra Duchovních hierarchií do běžné posmrtné úrovně se potvrdila jako správná. U řady mistrů se jednoznačně potvrdilo automatickým rozvrstvením bytostí v nadzemské posmrtné rovině, že tito mistři již dávno netvoří špičku civilizace, pokud jde o jejich skutečnou vnitřní čistotu a dosaženou úroveň vnitřní frekvence. Naopak v důsledku opakovaných magických zásahů do hmoty, z nichž některé byly zcela nevhodné, jejich původní čistota stále více upadala.

Takže důvodem, proč by stále ještě měly vést další vývoj, už dávno přestala být výjimečnost jejich vnitřní čistoty, ale postupně se jím stala určitá setrvačnost v rámci magických pozic a duchovních funkcí. Takto však evoluce probíhat nemůže, má-li být úspěšná. Duchovní články a instituce nevyhovující potřebám nového vývoje je potřeba včas nahrazovat novými a právě to se v tomto období děje. Bez toho by nebylo možné pozemským vývojem pohnout. A i po eliminování vlivu Duchovních hierarchií je zapotřebí značného úsilí, než se celý nesprávným směrem se řítící kolos pozemského vývoje konečně podaří odklonit správným směrem na vzestupnou světelnou cestu.

Energie a přirozený běh věcí v novém vývoji již nerozlišuje mezi privilegovanými bytostmi a bytostmi bez privilegií. Ani mezi mágy a těmi, co magii odmítají. Nebo mezi mistry Duchovních hierarchií a těmi ostatními.

Jediným zásadním kritériem, které rozhoduje o dalším zařazení toho kterého člověka do vývoje, se stává jeho vnitřní čistota vyjádřená jednoznačně výší frekvence duchovní energie, na kterou je naladěn. A dále ochota podporovat skutečnou cestu Světla a celková připravenost se k ní přidat. Snaha přijmout nové informace a dokázat se oprostit od tisíce let používaných nesprávných nepravdivých tezí.

Z tohoto pohledu se s duchovními mistry zachází stejně jako s ostatními. Většina z nich však nedostane v tomto období další šanci na zrození, protože nesplňují základní požadavky na to, aby to mělo význam nejen pro ně samotné, ale především také pro Planetu a lidstvo. Planeta už nepotřebuje dostávat do hmoty další jedince, kteří nejsou připraveni pochopit, v čem byl minulý vývoj vadný a jak je možné celou situaci napravit.“

Rekapitulace předchozího života

V další části tohoto článku se budeme věnovat detailnímu popisu posmrtné dimenze a možnostem i příležitostem, které zde panují.

Po přechodu do posmrtné dimenze je člověku určitým způsobem zprostředkováno zhodnocení, tedy rekapitulace právě skončeného života. Ve formě holografické vize člověk ve zkratce prochází celý život od narození až po fyzickou smrt. Z širokého duchovního nadhledu pak má možnost vnímat a také pochopit zejména klíčové okamžiky svého života. A uvědomuje si jejich hodnocení z hlediska evoluce své bytosti. Připomíná si vše dobré, co udělal, i chyby, kterých se dopustil a nesprávná rozhodnutí, která jej svedla z naplánované cesty.

Románovou formou toto popisuje James Redfield v knize Desáté proroctví, například na str. 43, když popisuje pohled do posmrtné dimenze a průběh Rekapitulace života jiného člověka, tak jak to vnímal při mimořádném vhledu jeden z hlavních hrdinů knihy:

„Před pouhými několika minutami trénoval jako každý den a když se pokoušel vyběhnout do dlouhého kopce, dostal infarkt… Když seděl v sanitce vedle svého těla, s hrůzou uslyšel, jak ho hlavní zdravotník prohlásil za mrtvého. Zoufale se snažil komunikovat, ale nikdo ho neslyšel… Jak mohl být mrtvý? Zavolal o pomoc a okamžitě se ocitl v barevném tunelu, kterým se dostal tam, kde nyní stál… Uvědomil jsem si, že skupina duší a zesnulý muž pozorují intenzivní bod ostrého světla, které se k nám přibližovalo. Nakonec se z něj stal mohutný paprsek, jenž všechno zaplavil světlem…

Opět jsem vnímal jeho myšlenky a pocity. Světlo ho naplňovalo nepředstavitelnou láskou a klidem. Když se ho tyto pocity úplně zmocnily, jeho vědomí se tak rozšířilo, že byl schopen vidět svůj život z neuvěřitelně širokého hlediska. Okamžitě viděl své narození a jednotlivé detaily svého dětství… Začal si vyčítat, jakým způsobem žil… V jeho životě byla spousta učitelů, kteří by mu pomohli překonat jeho nejistotu. Všichni se objevili v ten správný čas, aby mu ukázali jiný způsob, ale on je naprosto ignoroval. Místo toho šel slepě za svou omezenou vizí až do samého konce. Dostal všechna znamení k tomu, aby si pečlivěji volil své zaměstnání, aby zpomalil…“

Jaký význam má Rekapitulace života?

A nakonec přichází toto vysvětlení (str. 49):

„Co se s ním dělo? Prožíval rekapitulaci života. Uvědomuješ si, co to je? Vím, že lidé, kteří se dostali na pokraj smrti, často tvrdí, že se jim v tom okamžiku promítl před očima celý jejich život… Víme, že se po smrti musíme znovu podívat na celý svůj život, a bude nás trápit každá promarněná příležitost, každý případ, kdy jsme nebyli schopni nebo ochotni jednat.“

A autor dále zdůrazňuje:

„Toto poznání posiluje naše odhodlání věnovat pozornost každé intuitivní představě, která nás napadne, a snažit se ji udržet ve své mysli. Žijeme život mnohem vědoměji. Nechceme promarnit ani jedinou důležitou událost. Chceme se vyhnout bolestnému zjištění, že jsme něco pokazili, že jsme neučinili správné rozhodnutí.“

Závěr: Člověk, který se již ve hmotě seznámí s detaily skutečného duchovního pozadí procesu fyzické smrti, bude předem vědět o skutečnosti Rekapitulace života a především tyto všechny okolnosti celou svojí bytostí vnitřně přijme, se bude snažit prožívat svůj život ve hmotě mnohem více vědomě. Bude se snažit vnímat jakékoliv náznaky, impulsy, které mu naznačují, že je důležité v životě něco zásadního udělat, něco změnit, něčeho se vzdát. Právě toto by mělo být základním cílem duchovního probuzení a duchovního uvědomění si skutečné podstaty tohoto světa.

Naučit se vědomě žít svůj současný život a dokázat využívat správným způsobem všechny impulsy a možnosti, které přicházejí.

Jakým způsobem je dnes řízena posmrtná sféra a procesy v ní probíhající?

JN: Spojené Síly Světla, můžete mi prosím předat informace, jak funguje v dnešní době přechod člověka po fyzické smrti do posmrtného světa a jestli vůbec a případně jak probíhá Rekapitulace jeho života? Jaké bytosti posmrtnou dimenzi spravují, nebo jestli již vše v této dimenzi probíhá automaticky? (Duchovní komunikace ze 16.9.2012)

Centrální Karma nového vývoje: „Po přemístění astrálního ducha člověka do posmrtné úrovně již jej nepřijímají žádné bytosti. Naopak vše funguje jako ve zcela zautomatizovaném centrálním skladu a to pod patronací příslušné Planety a její Přírody. Protože každá Planeta má v tomto období svoji oddělenou posmrtnou dimenzi. Zatím ještě neexistuje jednotná posmrtná dimenze pro celý Vesmír.

Otázka rekapitulace života: I tento proces již byl plně zautomatizován. V dnešní době již člověka nekárají, ani nesoudí, žádné individuální bytosti, jak se u vás píše v některých knihách. Naopak jemu samému je energiemi zprostředkována holografická vize jeho života, při které vnímá i určité základní hodnocení jednotlivých zásadních okamžiků a událostí.“

JN: Co se stalo s andělskými bytostmi, které spravovaly posmrtnou dimenzi, a se kterými jsem ještě před několika lety duchovně komunikoval?

Centrální Karma nového vývoje: „Stejně jako u andělů smrti, tak také u andělů posmrtné úrovně ztratila postupně jejich činnost při přechodu k novému vývoji svůj smysl. Frekvence všech sfér spojených se Zemí se razantně zvýšila, takže tito andělé již nebyli schopni dostát novým nárokům na ně kladeným. Protože ve své výbavě neměli duchovní růst, ani zvyšování své vnitřní frekvence. Takže i oni se postupně dostali mimo aktuální vývoj. A jen někteří z nich byli schopni přidat se k Nové cestě a začít soustavně pracovat na postupné změně svých bytostí, aby za nějaký čas byli schopni přijmout nové úkoly.“

Také James Redfield však přeceňuje důležitost posmrtné dimenze

Některé myšlenky Jamese Redfielda jsou mimořádné. Ale slabinou jeho přístupu je neustálé přeceňování důležitosti posmrtné dimenze pro nový vývoj. A také opakované proklamace potřebného spojování a sjednocování posmrtné dimenze s hmotným světem. Což je vlastně to samé, jako přechod do nehmotné 5. dimenze. A to vše z toho důvodu, že posmrtnou dimenzi považuje za zdroj veškerého poznání, ke kterému lidstvo jednoho dne dospěje ve hmotné úrovni (Desáté proroctví, str. 37):

„Toto poznání se ještě nedostalo na materiální úroveň. Existuje jen v posmrtné dimenzi. Teprve až jej dost lidí na Zemi intuitivně pochopí, stane se ve vědomí každého dostatečně pevným, aby jej někdo mohl napsat… Takové informace vždycky existují nejdříve v posmrtné rovině a teprve pak je někdo intuitivně pochopí v rovině materiální a napíše o nich.“

„Věděli jsme, že se po dlouhé generace budeme rodit do materiálního světa, že se budeme snažit probudit, sjednotit a vyvinout a nakonec založit na Zemi stejnou duchovní kulturu, jaká existuje v posmrtném světě.“ (Desáté proroctví, str. 193)

V souvislosti s tím zdůrazňuji, že cílem nového vývoje není připodobnit fungování ve hmotě způsobu fungování platném v posmrtné dimenzi. Jak se o to snaží právě ti, co propagují postupný přechod lidstva do nehmotné 5. dimenze. Pohled Staré duchovní cesty přes astrálního ducha, přes naše duchovní srdce, je pro člověka 2. typu pohledem mimo skutečný vývoj. Je pohledem do přestávek mimo životy, ve kterých se člověk 2. typu dále nevyvíjí. Je pohledem do duchovního depozita, ve kterém je vývoj člověka i celých civilizací zakonzervován a přerušen, není však ukončen. A už vůbec zde nemohl dosáhnout svého vrcholu.
 

Více o tom bylo v textech 20B. Co s informacemi od starověkých učitelů lidstva?, Dotazy a odpovědi - korespondence s Jirkou3F, 47E. Odchod lidstva ze hmoty by byl útěkem od vlastní zodpovědnosti.

Jedinou možností, jak naši situaci pochopit a najít správnou cestu, jak dosavadní situaci změnit, je místo vazby na pozemskou posmrtnou úroveň naopak vyhlédnout duchovně ven z našeho Vesmíru. A dostat se do oblastí, ze kterých je teprve dostatečný duchovní nadhled nad událostmi probíhajícími v tomto Vesmíru i nad samotnými principy fungování našeho světa. Jak jsem o tom psal například v článku  21A. Nová duchovní cesta - vzestup za hranice Vesmíru.

Pochopení narůstající důležitosti hmotného světa v evoluci

Na druhé straně James Redfield správně pochopil narůstající důležitost hmotné úrovně (Desáté proroctví, str. 203):

„Zpočátku jen skupiny duší v posmrtné dimenzi odpovídaly za udržování našeho původního záměru a předvídání budoucnosti a pomáhaly nám vzpomenout si, co chceme udělat, a dávaly nám energii. Potom, zatímco se rozšiřovalo vědomí a zvyšoval se počet lidí na zemi, se rovnováha energie a zodpovědnost pozvolna přesunula do materiální dimenze, takže dnes přechází plná zodpovědnost za utváření budoucnosti na duše v materiální dimenzi, na skupiny, které se právě utvářejí – na nás! Dnes musíme v našem původním záměru pokračovat my.“ (pozn.: tedy lidé ve hmotě)

Nadzemský posmrtný svět

Většina transformovaných lidských bytostí se po definitivním odpoutání od hmotného života přemístí prostřednictvím mezidimenzního tunelu z pozemského astrálního světa do nadzemského posmrtného světa (posmrtné dimenze, přípravné roviny). Bytosti, které si pamatují tento zážitek, popisují mezidimenzní tunel jako kornout, trychtýř, který vtahuje astrálního ducha ke světlu nadzemské sféry.

Nadzemský posmrtný svět je energeticky zcela oddělen od volných duchovních rovin Vesmíru, od hmotného světa i pozemské astrální roviny. Bytost člověka je zde jakoby v depozitu, v uzavřeném příručním skladu. Na jednom ze seminářů jsem slyšel hezké přirovnání od Vladimíra V. Červeného - „člověk jako plamínek světla se zašuplíkuje do šuplíčku“.

Nadzemský posmrtný svět je součástí duchovního obalu naší Planety i Vesmíru. Nachází se však mimo fyzický prostor naší planety a na rozdíl od volných duchovních úrovní Vesmíru tak pro nás skutečně představuje jinou dimenzi. Zkušenosti mnoha bytostí navíc naznačují, že v posmrtném světě existuje jiné vnímání času. Projevuje se to tak, jako kdyby zde čas plynul pomaleji. Známe to přece i z pohádek - sedm dní sloužil v pekle a ve hmotném světě zatím uplynulo dlouhých sedm let.

Lidské bytosti v tomto odděleném světě odpočívají tak dlouho, než dostanou možnost znovu se narodit. Jak dlouho takový pobyt běžně trvá?  Obvykle několik let až desítek let. Jen výjimečně se bytost znovu zrodí bezprostředně po svém úmrtí. Bytosti některých dávných civilizací jsou zde uloženy celé věky, jak jsem naznačil v článcích 20B. Co s informacemi od starověkých učitelů lidstva?, 47E. Odchod lidstva ze hmoty by byl útěkem od vlastní zodpovědnosti.

Úrovně posmrtné dimenze

V nadzemské posmrtné sféře se lidé podle své duchovní zralosti zdržují v úrovních s různou hustotou. Čím je člověk duchovně vyspělejší, tím čistější a jemnější je sféra, ve které mezi životy přebývá a tím vyšší je frekvence nosných energií této sféry. Některé bytosti dosáhly takové úrovně vnitřní čistoty, že mohou zcela odložit astrální obaly svého ducha a dostávají se do úrovní označovaných teoriemi Staré cesty jako mentální (duchovní) úrovně živlového posmrtného světa.

Způsob existence v posmrtném světě

Posmrtný svět funguje na odlišných principech a jiných energiích. V tomto světě člověk odpočívá - jako kdyby přijal a využil poukaz do lázní. Zde má možnost relaxovat a psychicky se stabilizovat a osvěžit předtím, než půjde znovu do skutečného života. Do života, ve kterém může evolučně růst nebo naopak upadat. V lázních však pouze odpočívá, neprožívá zde skutečný život.

Řadu detailů o nadzemské posmrtné úrovni uvádí Graham Bernard (Co je člověk - metapsychické rozmluvy). Ve své knize uveřejnil informace přenášené přímo z nejvyšších úrovní nadzemského posmrtného světa od osvícené bytosti, svého dávného přítele Richarda, který padl ve druhé světové válce:

„Nic tu nevadne ani neumírá. Vzduch je nabit povzbuzující elektřinou a každé vdechnutí dodává novou energii. Všechno je prosyceno vrcholným pocitem blaha… Existuje tu trvalé vědomí vše prostupující lásky, která šíří teplo a sílu. Květiny a stromy reagují na obdiv tím, že vydávají hudbu… Není tu překážek. Kdykoliv se nám vyskytne na cestě nějaký objekt, prostě jím projdeme… Myšlení se stává skutkem. Chceme-li jít z bodu A do bodu B, prostě si pomyslíme, že tam jsme a jsme tam… Žijeme s minimální námahou a naprosto svobodně… Naše tělo je svou povahou trvalé, proto nepotřebuje žádnou výživu ani údržbu… Tady není nikdo unaven.“ 

Další informace o tomto světě uvádí ve své románové vizi také James Redfield (Desáté proroctví, str. 36):

„Nejdřív mi dovol, abych ti popsal své zkušenosti z druhé dimenze, z dimenze, které říkám posmrtná… Ocitl jsem se v neuvěřitelně krásném světě čistých forem… Všechno bylo jiné. Svět byl průzračný a hrůzný takovým způsobem, který stále ještě neumím popsat. Dlouho jsem v tom neuvěřitelném světě jen tak chodil…, ale pak jsem objevil něco úžasného. Mohl jsem se dostat na kterékoli místo na světě prostě tak, že jsem si ho představil. Cestoval jsem, kamkoli jsem si zamanul… Nakonec jsem začal odhalovat další schopnost… Byl jsem schopen vytvořit všechno, co jsem chtěl. Tvořil jsem oceány a hory a nádherné scény, obrazy lidí, kteří se chovali tak, jak jsem si přál, prostě všechno možné. A každý detail se zdál být skutečný jako cokoli na Zemi.“

V nadzemské posmrtné úrovni je člověk naprosto odtržen od svých běžných hmotných životních problémů. Existuje ve vnějším harmonickém prostředí, má naprostou volnost, svobodu a přístup k velkému rozsahu informací, které nashromáždilo lidstvo za celé věky. Člověk nemusí nic dělat, jenom relaxuje, rozumuje, přemýšlí. Žádné běžné denní povinnosti jej v tom nebrzdí. Základní podmínky existence jsou zde automaticky zajištěny. Člověk netrpí bolestmi, nemusí spát ani jíst, nezná únavu ani starosti o své tělo a jeho potřeby. Vypadá to lákavě zejména pro ty, kteří se natolik ponořili do své práce, že jim nezbývá čas na jídlo, spánek, odpočinek, péči o svoje hmotné tělo. Jak ideální by pro ně bylo právě takové prostředí.

Virtuální realita není skutečným životem a už vůbec ne evolucí

Jenže tento pomyslný ráj posmrtné sféry není opravdovým světem, neprobíhá zde skutečný vývoj. Jde jen o pouhou snovou virtuální realitu. Vše, co tam nahoře člověk prožívá, je jen zdánlivá skutečnost. Po novém zrození ve hmotném světě člověk vše zapomíná. Není podstatné, co vymyslel v nadzemské zóně - to zůstává zapomenuto. Podstatné je, jaká je úroveň jeho vnitřní harmonie. Zda je dostačující na to, aby se člověk ve hmotě duchovně probudil. Aby se znovu rozpomněl na to, kým vlastně je a proč se na tento hmotný svět zrodil.

Pokračuji v předcházející citaci z knihy Jamese Redfielda:

„Ale nakonec jsem si uvědomil, že takový vykonstruovaný svět mě neuspokojuje. Tato impulzivní tvorba mi neposkytovala vnitřní uspokojení… Mohl jsem jíst a spát, ale nepotřeboval jsem to. Nakonec jsem zapomněl na to, jak vzrušující je rozvíjení a prožívání koincidencí. Protože jsem byl už tak lehký, mylně jsem se domníval, že udržuji své vnitřní spojení, ale ve skutečnosti jsem se pokoušel všechno ovládat a ztratil jsem svou cestu. Na této vibrační úrovni je to velmi snadné, protože je nesmírně jednoduché vytvářet všechno svou vůlí…“

Ano, toto je jádro nového poznání. Posmrtná dimenze vypadá jako dokonalý svět, kde všechno funguje na základě pouhé myšlenky. Má to však také své stinné stránky. Bytosti zvyklé žít stylem posmrtné dimenze si přivykly vše drtit svojí vůlí a silou vědomí. Ztrácejí schopnost udržovat vnitřní spojení s vyšším světelným duchovním vedením. A pokud přejdou do hmotného světa po dlouhém pobytu v posmrtné dimenzi, mají tendence vládnout všemu, ovládat, manipulovat, řídit. Doslova se snaží i po zrození ve hmotě drtit všechny události a veškerý vývoj silou své umělé magické tvořivé síly a svých privilegií. Kam až vývoj takto řízený dospěl, vidíme všude kolem nás.

Zrození po dlouhodobém pobytu v nehmotné sféře

Dlouhodobým pobytem v duchovních sférách si člověk přivykne na odlišné podmínky a poměry, i na jiné plynutí času. Není pak schopen se po zrození ve hmotě přizpůsobit novým podmínkám.

Život ve hmotě je vázán zákony a pravidly fungování hmotného světa. Ve hmotném světě člověk ztrácí spoustu času tím, že musí jíst, spát, musí se starat o hmotnou obživu sebe a své rodiny. Nemůže si už libovolně dělat, co zrovna chce. I pohyb a jízda autem podléhá zákonu gravitace a dopravním pravidlům. Na samotnou duchovní práci mnohdy zbývá jen velmi málo časového prostoru. Člověk vázaný řadou pevných hmotných povinností pak není schopen reagovat na duchovní podněty dostatečně rychle, rozhodně a jednoznačně tak, aby to bylo pro jeho i světový vývoj optimální.

Pokud se duchovní mistr občas zrodí ve fyzickém světě za účelem splnění speciálních úkolů pro lidstvo, obvykle zapomíná pracovat na své další harmonizaci. Místo toho s pomocí určitých privilegií a mimořádných schopností obchází některé ze zákonů fyzické roviny, zejména zákon karmy. Aby si oproti běžným lidem zjednodušil situaci a získal více času na duchovní práci.

Bytost tím však k sobě přitahuje negativní energie a její celková harmonie klesá, přestože má nadpřirozené schopnosti a možnosti. Výsledkem je duchovní úpadek místo evolučního vzestupu a stává se pak obvykle, že v jednom z příštích zrození ve fyzickém světě už se tento člověk neprobudí. Přestože bude pro tento život vybavena mimořádnou tvořivou a energetickou výbavou či mimořádným talentem. Nebude pak těchto předností využívat ve prospěch své evoluce a evoluce lidstva, ale pro své sebevědomí, pohodlí, kariéru, peníze. Zůstane na celý život spoután hmotou a hmotným myšlením - jako hvězda spadlá z nebe.

Duchovní nadhled v nadzemské sféře

V nadzemské sféře se všechno zdá být jasné, zjevné a na první pohled pochopitelné. Proč tomu tak je? Tuto skutečnost umožňuje jiný způsob rozdělení prvotní energie, než tomu je ve hmotném světě. Zde v posmrtné dimenzi je prvotní energie rozdělena na čtyři živly, čtyři strany (více o tom bylo v článku 5. Energie duchovní roviny života, akaša, bioenergie a živly).

Živlové energie představují čtyři roviny tvoření v tomto světě. Člověk pak prostřednictvím živlových energií vnímá jakoukoliv věc najednou ze všech stran, ze všech možných pohledů. Vidí ji zároveň v plné celistvosti i ve všech dílčích detailech. Z pohledu energií astrálního světa vnímá vše současně - rub i líc, vnitřek i vnějšek, to, co je před zdí a současně i to, co je za ní.

Svobodný přístup k informacím člověka ke světelné evoluci nepřivede

Možná čtenáře napadne otázka: „A proč tuto schopnost nemůže mít každý z nás přímo zde ve hmotném světě? Lidstvo by se konečně duchovně probudilo!“

Odpověď je velmi jednoduchá a prolíná se řadou našich textů:

Dávné lidstvo 1. typu přece právě tuto schopnost otevřeného pohledu ve hmotě mělo. Svobodný přístup ke všem informacím však žádnou z vysoce rozvinutých dávných civilizací nedovedl k nastoupení cesty stabilní evoluce. Všechny dávné civilizace skončily v duchovním depozitu proto, že zásadním způsobem nezvládly svůj vývoj.

Praxe lidských civilizací tak dostatečně prokázala, že rozumové pochopení a volný přístup ke skrytým duchovním informacím k trvalému duchovnímu růstu nestačí. Právě tato přemíra informací, která se již jednou v praxi evoluce lidstva neosvědčila, byla nahrazena ve Druhém plánu Stvořitelů něčím novým.

I v dnešní době je stále ještě většina jednotlivců na duchovní cestě navyklá posuzovat kvalitu informací svým intelektem. Protože však přitom podceňují vlastní praktickou činnost a nepracují aktivně na posílení světelných základů své bytosti, nedokážou se dostatečně vnitřně vyladit. A nejsou pak schopni vnitřně rozpoznat úroveň pravdy sdělovaných informací. Volí pak ty největší a nejuznávanější autority, nebo nejčastěji prezentované názory, to však jako záruka pravdy nefunguje.

My jako nové lidstvo 2. typu jsme odlišní od bytostí dávných civilizací. Také každý z nás může získat volný přístup ke skrytým duchovním informacím, tuto možnost však nedostáváme zcela automaticky. Musíme si ji nejprve zasloužit dostatečným nárůstem vnitřní čistoty a harmonie své bytosti.

Více o tom bylo v článcích 40D. Duchovní konzervatismus jako brzda vývoje lidstva, 40E. Jaká je skutečná duchovní situace konzervativců?, 44B. Další srovnání lidstva 1.a 2. typu II.

Člověk na vzestupu neposuzuje duchovní učení intelektuálním rozborem

Člověk, který se dostane na světelný vzestup, pak má místo intelektuálního rozboru k dispozici jiné nástroje poznávání tohoto světa. Například čisté pravdivé učení rozezná od učení zatemněného podle kvality energetického vyzařování – podle čistoty, frekvence bioenergie, kterou toto učení jako celek vyzařuje.

K rozpoznání učení ovládnutého temnými systémy proto není vždy nutné toto učení podrobně studovat. To je velmi důležité. Protože i pouhé studium zatemněného učení je pro člověka nebezpečné. Už jeho studiem, pobýváním v přítomnosti energií vyzařovaných tímto učením, člověk mnohdy na sebe navazuje temné systémy, které na tomto učení parazitují.

Člověk na vzestupu má zjemněné duchovní vnímání mimo jiné také proto, aby se nepříznivým záležitostem vyhýbal. Aby poznal jejich závadnost, aniž by bylo nutné se jejich podrobným studiem od nich energeticky zašpinit.

Síla tvoření v posmrtném světě

V posmrtném světě má člověk pocit božské všemohoucnosti. Zde vnímá sám sebe jako bytost s dokonalou tvůrčí silou. Vše se okamžitě realizuje silou myšlenky a rychlostí blesku. Cokoliv si představí, to se stává okolní skutečností. Člověk si tak dokáže svůj svět v této sféře libovolně měnit. Neexistuje ani omezení vzdálenostmi, protože i přesun kamkoliv se děje silou myšlenky. Znovu opakuji, že jde pouze o snový virtuální svět.

Pro hmotný svět však zůstává astrální duch pouhou energií. Veškerá hmota i energie hmotného světa - to vše je pro astrálního ducha průchodné a nepředstavuje žádnou překážku. To je obrovská výhoda pro toho, komu stačí role nezúčastněného pozorovatele. Pokud by však chtěl ve hmotě něco změnit, jeho astrální schopnosti mu to neumožňují. Na chod hmotného světa a jednotlivých událostí v něm má minimální vliv. A pokud ano, pak jde zejména o působení v destruktivním smyslu - zastavit, omezit, vnést neharmonii, strašit, zničit.

Tak jak to bylo předvedeno ve filmu „Duch“, nebo v anglickém televizním seriálu „Randall a Hopkirk“.

Skutečná tvorba probíhá pouze ve hmotném světě

Chce-li bytost člověka v podobě odhmotněného astrálního ducha uskutečnit, prosadit dalekosáhlejší pozitivní změny ve hmotě, pak možnosti přirozeným způsobem ovlivnit fungování hmotného světa jsou pro astrálního ducha minimální. Může působit zejména energetickými a informačními impulsy na jiné zrozené bytosti. Nemá však jistotu, zda jiná zrozená bytost tyto impulsy dokáže přijmout a pokud ano, zda je bude brát vážně. A zda je vůbec správně pochopí.

Zaručených výsledků dosáhne člověk pouze zrozením ve hmotném světě. Jedině hmotný svět představuje sféru, ze které lze skutečně měnit podstatu věcí. Ze které lze na hmotné věci přímo působit. Zde teprve se tvůrčí činnost stává dokonalou. Myšlenka - slovo - čin. To je třístupňový tvůrčí proces, který naplno a dokonale funguje výhradně ve hmotném světě (viz též článek 4. Základní rozdíly duchovního a hmotného pohledu na svět).

Cílem naší lidské existence není zaměnit skutečný život za bezpracný důchod

Nadzemský posmrtný svět může člověk vnímat jako velmi příjemný a ve srovnání se starostmi pozemského světa jej bude považovat za ráj, ve kterém má možnost oddávat se pocitům blahobytu a štěstí. Může pak začít přemýšlet o tom, že vlastně pobyt v této sféře je „lepší“ než obtížný život ve fyzickém světě. Pobyt v takto fungujícím posmrtném světě může dokonce prohlašovat za vyšší formu existence. Začne pak vymýšlet, co by měl udělat pro to, aby se do pozemského světa už nemusel vracet.

Samozřejmě, posmrtná sféra je výborným místem pro krátkodobý odpočinek a uvolnění. Z našeho pozemského pohledu můžeme tento pobyt přirovnat k dokonalým lázním. Není to však skutečný svět, ani skutečný život. Jakmile totiž člověk na toto místo převede svoji dlouhodobou existenci, odsoudil sám sebe ke stagnaci. Jeho evoluce se zastavuje. Protože zaměnil skutečný život za trvalé lázně a trvalý bezpracný důchod. O tom však život není.

Úkolem lidstva je stát se katalyzátorem evoluce

Lidstvo bylo stvořeno jako katalyzátor evoluce Vesmíru a jeho součástí. To je náš evoluční úkol – viz články 37A. Proč existuje člověk ve Vesmíru?, 37D. Význam naší civilizace pro evoluci Vesmíru. Abychom se však dopracovali k jeho plnění, potřebujeme se vnitřně očistit, dospět k vyšší vnitřní harmonii tím, že rozpoznáme, pochopíme a napravíme chyby z předcházejících existencí.

Podstatné pro to je, aby se naším cílem zde ve hmotě stal záměr konečně zlomit dlouhotrvající duchovní propad nejen svůj osobní, ale i lidstva jako celku. Každý z nás proto potřebuje nastoupit v tomto životě proces nápravy minulých chyb a posilování světelných základů své bytosti. A snažit se tento proces nápravy a světelného vzestupu dotáhnout co nejdále. Aby poté dostal vůbec další šanci pokračovat v tomto procesu uvědomění si chyb i v dalším zrození. Z těchto všech důvodů je zřejmé, jak je důležité usilovat nejen o co největší duchovní využití tohoto konkrétního života ve hmotě, ale také vše udělat pro získání šance na další nové zrození ve hmotném světě.

Cílem naší lidské existence přece není povalovat se na pomyslném obláčku v astrální úrovni a opájet se iluzí o vlastní dokonalosti a všemohoucnosti. A takto nakonec dospět třeba až k naprosté unuděnosti, k hledání nějakých dobrodružství, což může postupně vyústit až v překračování základních zákonů pro pouhé vzrušení. A to vše se nakonec stává počátkem hlubokého pádu bytosti k Temnu.

Opájení se vlastní dokonalostí a pocitem všemohoucností. Možností či právem tvořit cokoliv, zkoušet cokoliv. K tomu všemu se v minulosti dopracovalo mnoho jednotlivců zrozených dnes na planetě Zemi. A stačí se podívat kolem nás, kam až to vše došlo. K jaké duchovní a etické pokleslosti lidské civilizace jsme společně dospěli. Dokážou tito jednotlivci toto nesprávné nastavení své bytosti, které se zřetelně projevuje i v tomto životě, překonat? A jaký je nejlepší způsob, jak se do toho pustit? Odpověď najde čtenář v novém oddílu našich stránek Jak nastartovat vlastní duchovní cestu?

V posmrtném světě se evoluce zastavuje

Program na záložním paměťovém médiu se nemůže sám o sobě měnit, pokud není rozvinut v prostředí počítače. Stejně tak i bytost člověka 2. typu ve formě astrálního ducha se nemůže vyvíjet, pokud není rozvinuta do své plné podoby v prostředí hmotného světa. V podobě astrálního ducha se člověk jakoby zakonzervoval, ať už se v astrálním světě zabývá čímkoliv.

Znovu opakuji již tolikrát napsané tvrzení: Hmotná rovina je pro další evoluci dnešního pozemského člověka nenahraditelná. Ať si bude myslet cokoliv o dokonalosti nehmotného posmrtného světa. Ať bude sebevíce vychvalovat výhody této formy existence. I když bude zdůrazňovat, že intelektuální činností v této sféře duchovně roste. Ve skutečnosti tomu tak není. Člověk však na to za dlouhé věky zapomněl. Nebo na to doposud nepřišel? Posmrtná sféra i v novém vývoji zůstává pouze ochranným prostředím pro dočasný relaxační pobyt v období mezi dvěma fyzickými životy. Nic víc a nic míň.

V dalším dodatečně zařazeném pokračování tohoto tématu nazvaném  55D. Zablokování další evoluce člověka v období mezi životy se budu věnovat tomu, jaké skutečnosti jsou nebo byly překážkou pro další pokračování evoluce pozemského člověka po překročení prahu fyzické smrti. A poté bude následovat část 55E. Procesy zrození pozemského člověka dříve a dnes, ve které se budu věnovat procesům zrození pozemského člověka. Tomu, jakými institucemi a jakými nevhodnými způsoby byl tento proces ovlivňován v minulosti. A jak již probíhá nové zrození v dnešní době na počátku nové evoluce lidstva. A také jaké jsou další možnosti navázání spojení, případně dosažení přechodu mezi pozemským hmotným světem a oddělenou posmrtnou dimenzí. A také se znovu vrátím k tématu spiritismu.