55F. Průběh procesu zrození pozemského člověka dříve a dnes

Příprava na nové zrození

Lidská bytost po fyzické smrti pak v transformované formě astrálního ducha určitý čas setrvává v klidu posmrtné sféry. Pomalu si začíná uvědomovat, že se musí znovu vrátit do hmotného světa. Dříve to fungovalo tak, že andělé posmrtné dimenze, a někdy také přímo andělé Dhyané nebo nezrození mistři Duchovních hierarchií odpovědní za záležitosti karmy, připravili za spolupráce s bytostí, která se má zrodit, plán nadcházejícího života a jeho rozhodující křižovatky. Do tohoto procesu však mnohdy vstupovali i Vesmírní lidé, případně Temné síly. Takto to doposud fungovalo v běžných obdobích vývoje.

V krizovém období, kdy hrozí zánik celého světa, však běžné pochody probíhající v rámci Planety přestávají fungovat. Karmické čištění mnoha osob potvrdilo, že krize světa dole je za takové situace hluboce provázána s krizí v duchovních sférách těsně nad světem. A tak jedinou silou, která je schopna v kritickém období dějin něco zásadního změnit, dokud ještě není sama ovládnuta, je Příroda a samotná Planeta. Ty bývají poslední nadějí lidstva. Takže za těchto situací mohou i Planeta s Přírodou zasahovat do procesu nových zrození, jak se to skutečně stalo ve druhé polovině 20. století. Více o tom bylo v článku 31. Vývoj soustavy čaker dnešního člověka. A podrobněji se k tomu vrátím v následujícím článku 55G. Indigové, křišťálové, diamantové a perleťové děti I.

Klíčové je dobře připravit rámcový plán nového zrození

Podstatné však je, že člověk zrozený v novém životě ve hmotné úrovni vše připravené zapomíná. Narodí se jako malé nemohoucí dítě, které se znovu učí krůček po krůčku všechny dovednosti, které v životě potřebuje. Učí se nejprve znovu to, co už ve stovkách životů předtím dávno zvládl, i když pokaždé za jiných okolností.

Z pohledu zrození ztrácí dlouhá intelektuální příprava v posmrtném světě, která je v některých knihách tak zdůrazňována, na významu. Jediné, co je klíčové, je připravit rámcový plán dalšího zrození tak, aby okolní prostředí a výchova člověka dovedly, doslova dotlačily, k duchovnímu probuzení v novém životě. Aby se začal rozpomínat na to, kdo vlastně je, proč se narodil a jaké jsou jeho úkoly v tomto životě. Aby výchovou docílil správných nových návyků, aby se orientoval na skutečně pozitivní vzory, naučil se vnímat správné hodnoty a uvědomoval si hranice, které potřebuje ve svém životě respektovat.

Každý člověk má obvykle určitou neharmonickou slabinu - nejméně srovnaný článek své bytosti, vlastnost či schéma jednání (například tendenci ovládat druhé nebo naopak tendenci nechat se druhými ovládat). Na této své slabině musí začít v životě v prvé řadě pracovat, protože právě tato slabina je zásadním zádrhelem jeho dalšího vývoje. Právě tato slabina může bránit probuzení v novém životě. nebo jej po probuzení nasměruje špatným směrem. Hlavním cílem pobytu v posmrtné dimenzi mělo být rozpoznat tuto slabinu prozkoumáním okolnosti dřívějších životů. A poté připravit podmínky nového zrození tak, abych člověk byl co nejvíce tlačen k práci právě na této své zásadní slabině a tím i k celkovému zvyšování své vnitřní harmonie.

Volba podmínek zrození

Například je-li jeho zásadní slabinou to, že se v minulosti nechal ovládat a to obvykle jednou a tou samou bytostí v různých životech, pak optimální v novém životě je, když tato bytost mu bude co nejblíže. Například bude jeho matkou či otcem, sourozencem, vlastním dítětem. A to samé za situace, když naopak on opakovaně tuto bytost v minulosti zneužíval. To proto, aby se opět vytvořily příznivé podmínky pro obnovení tohoto ovládání. A navíc aby se ovládání až extrémně vyhrotilo. Současně aby člověk od tohoto ovládání nemohl utéci. Naopak aby byl nucen to v rámci nejužší rodiny začít konečně řešit. Aby ho situace doslova dotlačila k tomu, že začne měnit své chování a přístup vůči bytosti, která ho zneužívá. Aby se dokázal vzepřít a dal najevo, že už si to nenechá líbit.

U každého případu zneužívání jsou totiž vždy dva – ten co ovládá a ten, co si to nechá líbit a ještě tomu mnohdy svojí úslužností vychází vstříc. Ten, kdo energeticky vysává, však obvykle nemá zásadní důvod měnit své chování. I jemu však může vadit to, že druhý se chová jako onuce. Že se za každé situace podřizuje a ještě navíc slouží druhému natolik, že se tato péče pro něj stává nepříjemným, až nesnesitelným břemenem. Přesto se obvykle tím, kdo má potřebu začít měnit danou situaci a vzájemné zvyky, stává člověk, který se až do té chvíle nechal zneužívat. Aktivně začít pracovat na změně vzájemného vztahu by však měli oba.

Podmínky zrození nepřipravím za pomoci duchovních bytostí tak, aby se problematická vlastnost zakryla. Protože bych neměl důvod ani příležitost na ní pracovat. Naopak celkové okolnosti zrození je nejvýhodnější připravit tak, aby se tato vlastnost co nejvíce zveličila, aby ji vnější podmínky probudily k životu. Aby se vlastnost co nejvíce vyhrotila do neúnosné podoby, do největšího možného konfliktu.

A jak to pak v životě funguje? Vyhrocený konflikt začne vyvolávat obrovské problémy. Vzájemné hádky, vyhrocení rozporů až třeba k fyzickému napadení. To vše pak vyvolává chaos, který pak přitahuje nepříjemné události. Člověk je tím tlačen k tomu, aby konečně něco udělal. Aby tuto neúnosnou situaci začal řešit. Je to pro něj silný impuls ke změně. Někdy se tento vyhrocený konflikt začne dokonce projevovat jako vážná nemoc. Ta je tím nejsilnějším impulsem a člověk ji musí řešit. Smutné však je, že on často pravé poslání nemoci nepochopí a místo duchovního probuzení a nasměrování svého života správným směrem, na tuto nemoc předčasně umírá.

Vize zrození

Dříve to fungovalo tak, že člověk před novým zrozením prožil „Vizi zrození“ podobně jako prožil „Rekapitulaci předchozího života“. James Redfield (Desáté proroctví, str. 85) o tom píše následující:

„Zdálo se, že Maya ví, jak se bude vyvíjet její život, když se narodí těmto rodičům. Ano, před narozením má každý z nás vizi, která nám ukazuje, jak se bude vyvíjet náš život a jaké budeme mít rodiče. Vidíme své tendence k ovládacím dramatům i to, jak tato dramata překonáme právě s těmito rodiči, abychom dosáhli toho, co chceme… Tato vize nám ukazuje, čeho chce naše nejvyšší já v životě dosáhnout, ukazuje nám, jak by se všechno vyvíjelo, kdybychom se řídili svými intuicemi… Vize je tím nejlepším, čeho můžeme dosáhnout za skutečných okolností…

Intuice nebo obraz možné budoucnosti je vlastně zábleskem vzpomínky na Vizi zrození, na to, co jsme chtěli udělat se svým životem v tomto bodě naší cesty…

Rozdíl mezi tím, co jsme měli v úmyslu, a tím, co jsme skutečně udělali, byl na počátku historie velký, ale v průběhu času se tento rozdíl zmenšuje. Dnes se nám otvírají možnosti rozpomenout se na všechno. “

Člověk během této vize vnímal nové rodiče, vztah, který s nimi bude mít. Zaznamenal také další bytosti, které se objeví v pravý čas, aby stimulovaly jeho vývoj. Uvědomoval si své tendence jednání, které potřebuje překonat a jak právě tito rodiče mu v tom pomohou. V náznacích viděl, kam až může v životě postoupit ve své harmonizaci, pokud půjde správným směrem. Jaké jsou jeho osobní úkoly v tomto životě.

Vize světa

Lidé však nemají jen své osobní úkoly. Každé nové zrození zapadá určitým způsobem do dané etapy vývoje světa a lidské civilizace. V závislosti na duchovní pokročilosti daného člověka bude tento člověk mít v životě možnost více nebo méně přispět k celkovému vývoji. Tato možnost tvoří jeho světový úkol, o kterém se také zmiňuje James Redfield ve své knize na straně 109 a 117:

„Potvrdil to, co jsme viděli v Mayině vizi: říkala, že se můžeme rozpomenout nejen na svůj záměr, který jsme měli při narození, ale také na obecný cíl lidstva i na to, jak ho dosáhnout. Toto rozpomenutí nám poskytne větší energii, která nám pomůže překonat Strach… Říkal tomu Vize světa.

Mou mysl zaplavil proud vzpomínek. Francie 13. století, klášterní dvůr. Skupina mnichů… pak jdu sám po lesní cestě. Dva otrhaní muži, asketové, žádající o pomoc, něco o zachování tajného učení…“

Takto se mu postupně začaly odhalovat výjevy z minulosti. Jak on sám přispěl vývoji světa, co správného udělal a naopak v čem pochybil. Jak šel dál historický vývoj, jaká problematika civilizace se postupně stávala aktuální. A nakonec vnímal, jak jeho současné zrození zapadá do problematiky vývoje světa. Co je jeho světovým úkolem, kterým má napomoci evolučnímu vývoji lidské společnosti. Na co se v tomto životě bude připravovat. Součástí jaké skupiny se nakonec má stát. A o co společně budou usilovat, aby se celkový vývoj lidstva změnil. Tato vize mu naznačuje, co všechno může v životě dokázat, jak se tím celé lidstvo posune, a kteří další lidé mu v tom budou pomáhat. Ovšem za předpokladu, že plně využije všech pozitivních možností, které mu přijdou.

Vize světa je tím nejlepším, čeho by člověk mohl v životě dosáhnout, pokud půjde správným směrem a v klíčových uzlových bodech svého života se bude řídit intuicí a ne intelektem. Skutečnost však obvykle bývá jiná a cesta člověka nebývá tak přímočará, jak si ji připravil.

Poté, co zhlédla celou Vizi, si hlavní postava v knize uvědomuje následující (Desáté proroctví, str. 116):

„Když se podívám zpátky, mám pocit, že jsem všechno promarnil… Právě ses rozpomenul na ideální způsob, jakým jsi měl žít svůj život, na způsob, který by ti dal nejvíce uspokojení, a když se podíváš na to, jak jsi doposud žil, jsi plný lítosti a výčitek, stejně jako Williams, když zemřel a uvědomil si, kolik příležitostí promarnil.“

Podstatné na tom však bylo, že tento člověk se dokázal napojit na tuto vizi ještě během fyzického života. Nemusel napřed zemřít, aby teprve poté vnímal a rozpoznal své zásadní omyly a nevyužité příležitosti. Člověku na vzestupné světelné cestě se otevírá cesta k plnému pochopení života, k získání i těch informací, ke kterým by měl běžně přístup až v posmrtné dimenzi. V tom je výjimečnost světelné cesty.

Vzestupná světelná cesta dává člověku nové možnosti

Vzestupná světelná cesta dává člověku možnost žít svůj život vědomě. Dokáže si uvědomit své omyly a začne hledat způsoby, jak vše napravit. Začne si uvědomovat přicházející příležitosti. Dokáže vnímat rozhodující křižovatky, na které v životě vstupuje. Je schopen získat přímou duchovní komunikací nebo intuicí, prostřednictvím impulsů v nejrůznější podobě, například skrze sny, informace, který další směr z několika nabízených možností je pro něj a zároveň i pro celý svět optimální.

Nové zrození člověka v dnešní době

JN: Spojené Síly Světla, můžete mi prosím předat informace, jak je v dnešní době zajišťován a kontrolován proces nového zrození člověka? (Duchovní komunikace ze 16.9.2012)

Centrální Karma nového vývoje: „Stejně jako proces odchodu člověka ze hmotného života, tak také plánování a uskutečnění dalšího zrození již postupuje zcela automaticky: volba budoucích rodičů, okamžik dalšího zrození, rozsah hmotné a duchovní výbavy pro následující život. A to tak, aby se pro člověka připravily ty nejvhodnější podmínky pro zrození, které jej postupně dovedou k řešení svých největších slabin a k rozvázání klíčových karmických vazeb z minulosti. Aby poté mohl dospět i k práci na celkových duchovních úkolech ve prospěch lidstva, Planety a Přírody.

Protože řízení této oblasti jakýmikoliv bytostmi, ať už to byli speciálně zaměření andělé posmrtné úrovně, nebo andělé Dhyané, později dokonce mistři lidských Duchovních hierarchií, Vesmírní lidé nebo dokonce Temné síly všeho druhu, vedlo k nevhodným a mnohdy zcela neoprávněným zásahům do evoluce lidských bytostí (např. spojování částí několika bytostí v jeden celek, rozdělování bytosti na několik kousků, zajištění zrození bytosti s cílem sloužit dílčím zájmům určité vychýlené instituce, apod.). Dnes už tedy není pravdou mnohé z toho, co se o procesech zrození píše v řadě knih.

Zásadní omyl - duchovní mistři byli považováni za bytosti na vrcholu evoluce

Největší chybou dřívějších systémů bylo, že zejména ti, co byli považováni za duchovně nejvyspělejší, sestupovali do hmoty vybaveni nejrůznějšími umělými schopnostmi, privilegii i tvořivou mocí. Byli pověřeni nejrůznějšími úkoly pro národ, lidstvo, pozemské instituce. Zapomínalo se však na individuální evoluci těchto špiček. Že v prvé řadě je nezbytné, aby i tito duchovní mistři začali po sestupu do hmoty pracovat na svých největších slabinách.

Tito duchovní mistři pověření speciálními úkoly však byli považováni za bytosti na samém vrcholu evoluce. Proto se obvykle zcela opomíjela otázka jejich dalšího individuálního duchovního vzestupu. A výsledkem toho všeho pak byl i při nejlepší vůli dlouhodobý duchovní pád lidstva jako celku. Protože když nejdou duchovně nahoru špičky civilizace a naopak ještě svými opakovanými umělými zásahy přecházejí mnohdy do pádu, to samé nutně postihne i celou civilizaci. Změnit tento systém i jeho následky bylo možné jen při naprostém vyloučení dosavadních metod řízení posmrtné dimenze a zajištěním přechodu k plnému zautomatizování těchto činností.“

Přechod k automatickému řízení nových zrození

JN: Prožívá i v současné době člověk před vstupem do života určitým způsobem Vizi zrození a Vizi světa, jak to v románové podobě popisuje James Redfield? Získá člověk před svým zrozením vůbec nějaké představy o tom, jak bude alespoň rámcově jeho život vypadat? Nebo jej energie jednoduše šoupnou do hmoty, aniž by měl možnost cokoliv si uvědomit? Hraje i v dnešní době jeho osobní postoj určitou roli při volbě podmínek zrození, výběru rodičů, volby doby a místa zrození? (Duchovní komunikace z 1. a 5. 11.2012)

Centrální Karma nového vývoje: „Přechod k automatickému řízení nových zrození do jisté míry postupně mění procedury, které dříve před zrozením probíhaly. Většina akcí, které doposud řídily lidské Duchovní hierarchie nebo andělské bytosti, bude od určité doby probíhat zcela přirozeně na základě jednak duchovní energetické přitažlivosti a jednak působením samotné planety Země a jejích morfických polí. To vše bude založené na skutečnosti, že duchovní energie stejného typu a odpovídající frekvence, i vzájemné karmické vazby, se přitahují.

Vše postupně směřuje k tomu, aby samotné energie planety Země napřed vybraly určitého člověka a rámcově zařadily jeho nové zrození do mozaiky probíhajícího vývoje civilizace ve hmotné rovině. Aby si lidská bytost uvědomovala postupně, nikoliv během jednorázové Vize zrození či Vize světa, co se teď ve hmotě právě děje, co ve hmotě nejvíce vadí, na čem je potřeba pracovat. A také jestli člověk sám má nějakou šanci, aby mohl k vývoji civilizace přispět. Jaké jsou jeho nejvýraznější duchovní slabiny, jak na nich duchovně pracovat, aby dospěl k duchovnímu probuzení. A po probuzení aby byl schopen i nadále pokračovat správným způsobem na odstraňování dalších slabin své bytosti.

Místo pevné Vize zrození a Vize světa bude život člověka ve hmotě směrován impulsy, které budou v každém okamžiku jeho života reagovat na aktuální situaci a aktuální potřeby jeho vývoje i vývoje celého světa. Přicházející impulsy mu budou naznačovat, co je v daný okamžik nejdůležitější k tomu, aby jeho světelná cesta pokračovala a nezastavila se. Aby pokračoval ve své karmické očistě, aby poznával, řešil a odbourával své další slabiny, které blokují další světelný vzestup. Takto bude průběžně veden k tomu, aby pochopil, co všechno musí nejprve splnit, k čemu dojít ve své osobní práci na sobě, aby teprve poté mohl pomoci vývoji společnosti.

Každý člověk bez výjimky potřebuje nejprve splnit své osobní duchovní úkoly

Právě tento bod byl při řízení nových zrození institucemi lidských Duchovních hierarchií výrazně podceňován a deformován. Běžní lidé byli sesíláni do hmoty proto, aby napravovali svoji minulou problematickou karmu. Neuvažovalo se o tom, že by snad někdo z nich mohl výrazněji přispět k celkovému vývoji. K vývoji světa měli naopak přispívat především duchovní mistři se zvláštním posláním a speciální duchovní výbavou. U těch se však obvykle zapomínalo na jejich vlastní osobní vývoj, protože se o nich předpokládalo, že jsou již na vrcholu evoluce. A že proto právě oni mají předpoklady a současně i právo měnit zásadním způsobem vývoj ve hmotě.

Kam až tato vychýlená strategie došla, vnímáte teď všude kolem vás. Duchovní mistři halasně se veřejně hlásící k boji za Světlo a lepší Planetu a přitom se nacházející v hlubokém pádu směrem k temné straně vesmírné síly.

Člověk musí projevit vnitřní souhlas s podmínkami zrození

Každopádně člověk bude muset projevit určitý vnitřní souhlas s tímto rámcovým plánem jeho dalšího zrození, aby k němu vůbec mohlo dojít. Pokud se jeho bytost neztotožní s tím, co rámcově vnímá, jeho zrození se neuskuteční. On tím svoji příležitost promarnil. A pro tentýž úkol bude vybrána v pořadí další vhodná bytost. Možná původní člověk dostane později v dané etapě vývoje ještě jinou další možnost. Vždy ale platí, že první možnost je pro něj tou nejvýhodnější, nejjednodušší a nejsnáze při ní dojde ke správnému cíli. Pokud by však napodruhé nepřijal, možnosti dalšího zrození by se pro něj na dlouhou dobu uzavřely.“

Poznámka: Dříve tomu tak vždy nebylo. Například jeden člověk si během své karmické očisty vzpomněl, že se tady v tomto životě vůbec nechtěl zrodit. Ale nějaký duchovní mistr mu slíbil, že pokud to teď zvládne, že už se ve hmotě nebude muset dále zrozovat.

Centrální Karma nového vývoje: „Pokud člověk naopak tuto příležitost vnitřně přijímá, detailní podmínky nového zrození se již určí automaticky jako optimum toho, co je v daném období dostupné. Obvykle se jeho nové zrození zasadí do podmínek, na jaké je zvyklý, do prostředí, které již vícekrát obýval. Bude tak moci navázat na své dřívější zkušenosti, které má se situací v daném prostředí, a které jsou uloženy uvnitř své bytosti. Navíc v jeho okolí vždy bude několik bytostí, se kterými má pozitivní vztahy a od kterých může očekávat jednoznačnou podporu. A to vše mu může zásadně usnadnit splnění jeho duchovního úkolu. V jeho nejbližším okolí však bude i řada dalších bytostí, které potřebuje k tomu, aby pokročil ve své karmické očistě.

Výběr těchto detailních podmínek již člověk nemůže ovlivnit. Z vašeho pozemského pohledu je to podobné tomu, jako když optimální podmínky procedury zrození určí dokonalý počítač, který je člověkem plně respektován a jehož volby jsou jednoznačně přijímány.

Bude-li se člověk připravovat na nové zrození, jeho energie automaticky přitáhnou rodiče, jejichž duchovní frekvence, celková duchovní situace i vzájemné karmické vazby nejlépe odpovídají zrozené osobě. Tato přirozená energetická přitažlivost bude naplno a bez výjimek fungovat až při dostatečně harmonickém vnějším prostředí a bude oboustranná. Člověk bude přitažen k určitým rodičům a naopak on svojí energií ovlivní datum početí tak, aby okamžik zrození co nejvíce odpovídal jeho duchovní situaci a úkolům jeho zrození.

Z toho všeho vyplývá, že do nových zrození budou vysílány pouze ty bytosti, které budou schopny vnitřně přijmout nezbytné nové zásadní změny, bez kterých se další vývoj lidské civilizace již nemůže obejít. Naopak do zrození již nebudou mít šanci dostat se bytosti, které by chtěly i nadále prosazovat ve hmotě zvláštní schopnosti, privilegia, řízení dalšího vývoje z pozice magie nebo jiné zásadní okolnosti, které byly součástí Staré duchovní cesty, a které brání vzestupné světelné cestě člověka i celé Planety.“

Vynucená zrození prováděná v zájmu dalšího vývoje

JN: Jak bude řešena situace, kdy se určitá bytost potřebuje nutně na Zemi zrodit kvůli nezbytnosti posunutí celkového vývoje, proto, aby se určité blokující záležitosti otevřely a začaly se řešit? Například kvůli tomu, že tato bytost blokuje vývoj celé řady dalších bytostí, nebo dokonce národů či celé civilizace. Třeba v případě, že se zde jako mimozemšťan opakovaně neoprávněně vměšovala do vývoje? A zanesla sem na Zemi výbavu, pomůcky, mimozemská učení, která brání dalšímu vývoji? A co další bytosti, jejichž zrození je důležité z hlediska celkového vývoje? Například z nutnosti karmicky odkrýt a začít řešit určité zásadní období v minulosti (jako tomu bylo v případě období života Ježíše Krista)? Nebo vynést na světlo zapadlý vynález, dávné učení, které jsou časovanou bombou pro budoucí vývoj, pokud by se taková situace včas nedořešila?

Centrální Karma nového vývoje: „Tato otázka se týká především určitého přechodného období, které právě teď probíhá. A v přechodném období ještě není nový způsob řízení dalších zrození stoprocentně zaveden. Aby vše fungovalo, musí se dočasně přistupovat i k určitým výjimkám. A to do té doby, než se podaří nový vývoj plně stabilizovat.

Jednou z těchto výjimek jsou vynucená zrození prováděná v tomto období na počátku 21. století v zájmu dalšího vývoje Planety, Přírody, celé lidské civilizace i některých bytostí klíčových pro další vývoj. V tomto případě není nutný vnitřní souhlas bytosti, která se má zrodit. Naopak energie mohou vynutit zrození této bytosti i proti její vůli. Je to důležité proto, aby se karmicky silně zatížené bytosti nemohly někde dočasně ukrýt, přečkat tak určité kritické období a později vylézt až poté, co lidstvo ztratí svoji obezřetnost, kterou v tomto kritickém období vývoje má. A vytáhnout pak někdy v budoucnu na svět metodu, učení, vynález, magický systém, které by mohly nový vývoj zásadně ohrozit.“

V jakém časovém bodě začíná běžet procedura nového zrození?

Mnohdy se diskutuje o tom, v jakém okamžiku byla volba zrození dokonána. Který bod na časové linii lze považovat za počátek nového zrození.

Bodem, ve kterém již byla nevratně nastartována procedura nového zrození, je naprosto jednoznačně okamžik, při kterém dojde k oplodnění vajíčka spermií. Tedy bod, který je současně bodem početí nové bytosti ve hmotě. V tomto okamžiku je astrální duch nacházející se doposud v posmrtné dimenzi energeticky spojen s vytvářejícím se zárodkem. Od tohoto okamžiku je založený zárodek obsazen lidskou bytostí, která se až později do něj přemístí. Proto již od tohoto okamžiku má každé umělé přerušení těhotenství duchovní následky pro matku i pro toho, kdo takový zákrok provedl.

Ale teprve až po několika měsících, v určité etapě vývoje plodu, prolétne astrální duch mezidimenzním tunelem z posmrtné sféry do hmotného světa a je přitažen do tvořícího se fyzického těla v břiše matky. Tento okamžik obvykle bývá spojen s prvními pohyby plodu.

Pokusy nenarozených dětí kontaktovat rodiče

JN: Některým rodičům se stává, že v období pokusů o nové početí vnímají impulsy nové bytosti, jak se snaží na ně napojit. Jedna z dnešních bytostí na cestě světelného vzestupu měla před lety ještě ve 20. století pocit, že slyší volání „Mami“, a to ještě v době, kdy v jiném stavu nebyla. Jiná paní teď během října vnímala v rámci probíhající karmické očisty, jak ji jakási bytost ponouká ke zplození dítěte, že se právě jim chce narodit. Přišlo jí to divné, že je tak nedočkavá. A navíc se právě v té době necítila zdravotně nejlépe a na něco takového neměla ani pomyšlení. Takže odmítla. Odkud přichází tato komunikace, když ve skutečnosti k početí ještě nedošlo?

Planeta Země: „Toto jsou zážitky z minulosti a možná dočasně i z přechodného období, které právě probíhá a bude končit. Tedy z období, kdy původní procedury fungovaly nebo ještě zcela nezanikly. A nové procedury se teprve zavádějí a postupně stabilizují. Proto se mohlo stát, že bytost, která se má zrodit, se přesunula mezidimenzním tunelem do hmotného světa ještě před okamžikem početí a doslova oblétala budoucí rodiče, aby posílila jejich inspiraci, aby je povzbudila apod. Druhý případ však naznačuje něco jiného – pokus zmanipulovat proceduru zrození a vnutit se do hmotné roviny mimo pořadí.“

JN: Sám jsem tehdy identifikoval, že šlo o výrazně temnou bytost, zřejmě mimozemského původu, která se vynořila s karmickými vrstvami v prostředí dané rodiny. A nemá již tady v tomto světě v této podobě a v dnešní době co pohledávat. Pokud by k takové formě zrození skutečně došlo, rodiče by na to doplatili narozením nezvladatelného zatemněného dítěte. Tato žena měla bezprostředně po této události určitou vizi, jak se svým manželem zbědovaně bez sil sedí nad svým dítětem. Možnou souvislost s touto událostí naznačuje také to, že tato žena se již vícekrát karmicky čistila ze zákroků Vesmírných lidí z tohoto života i z minulosti a ze zdravotních následků toho, že do ní byly umísťovány nejrůznější přístroje v oblasti krku, i v oblasti pánve a sexuálních orgánů. Více o těchto vlivech, které nejsou ojedinělé, bylo v předcházejícím článku 55E. Zásadní chyby v plánování a využívání nových zrození. Energie poté zajistily odvedení této mimozemské bytosti tam, kam patří. Zmiňovaným manželům tato událost naznačila, že ještě potřebují pokračovat ve svojí karmické očistě, než budou připravení na narození nového potomka, pokud chtějí do svého života přitáhnout čistou světelnou bytost.

Hovory s nenarozeným dítětem

Podrobněji o kontaktech s ještě nenarozeným dítětem vyprávějí Mirabelle a René Coudrisovi  v knize Hovory s nenarozeným dítětem, str. 7, kteří dokonce se svým ještě nenarozeným dítětem navázali telepatický kontakt a o předaném poselství od nové bytosti napsali knihu:

„25. února 1984. Večer toho dne k nám naše dítě promluvilo poprvé. Přihlásilo se o slovo samo během meditace své matky, která byla v pátém měsíci těhotenství, a to pomocí tzv. vnitřního hlasu. Nebyli jsme tím ani tak překvapeni, jako nás spíš udivilo, že jsme navázali přímý kontakt s „budoucím životem“, protože to bylo naše nejtoužebnější přání… Brzy nato bylo naše přání vystřídáno neustálým úžasem. Byli jsme nadšeni hlubokým smyslem poselství, která nám Manuel předával. Tato bytost, která se chtěla ztělesnit, nám totiž vysvětlila, že k nám přichází úmyslně. Hodlá pomáhat pozemšťanům, aby se lépe naučili chápat svět, život a lásku.“

Celá kniha i tento krátký úryvek naznačují, že šlo o zrození mimozemské bytosti, která byla na Zemi vyslána Vesmírnými lidmi. Jak asi vypadá její život teď? Našla vzestupnou světelnou cestu? Nebo se utápí v přenášení teorií Vesmírných lidí, jak jsem o tom psal v předchozím článku 55E?

Umělé přerušení těhotenství

V souvislosti s okamžikem, kdy astrální duch s vědomím vstoupí do rostoucího lidského zárodku, se často rozvíjí diskuse, do jakého stádia těhotenství interrupce ještě není zabitím a kdy naopak už zabitím je. Jinými slovy, dokdy je zárodek v těle matky pouhou hmotou a odkdy je již hmotou oživenou vědomím. Podobná diskuse se nese nejen mezi materialisty, ale i mezi duchovně zaměřenými bytostmi. Zastánci obou krajních postojů v případě interrupce buď vůbec neberou v úvahu skutečné duchovní pozadí podobného zákroku, které je případ od případu jiné. Nebo toto pozadí nahrazují teoriemi, které realitě neodpovídají.

Jako příklad uvádím slova jednoho z republikánů v USA, který se uchází o post v senátu a před svými voliči se 24.10.2012 prezentoval slovy: „Život je dar od Boha. A já jsem přesvědčen, že i když začne při takové strašné situaci, jako je znásilnění, je to něco, co Bůh zamýšlel, aby se stalo.“

Viz https://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=761290

Tím vyvolal velké pobouření, přestože se veřejně omluvil a snažil se svůj výrok zmírnit.

Další republikán v USA se zase stal v srpnu 2012 celosvětově známý svým fantastickým výrokem, že ženské tělo je v případě „skutečného znásilnění“ schopno zabránit těhotenství. Jinými slovy – když k otěhotnění došlo, nejednalo se o přesvědčivé znásilnění. Statistiky v USA však naopak potvrzují, že znásilnění vedou k početí dítěte „poměrně často“. Každoročně se tak stává zhruba ve 30 tisících případech.

V případě potratů není v pořádku ani jedna z obou krajností. Na jedné straně naprostý odpor ke všem interrupcím, i když by zákrok byl nezbytný ze zdravotních důvodů nebo vhodný v případě znásilnění ženy. Zastánci tohoto postoje argumentují tím, že v každém případě se jedná o zabití, které je třeba zákonem zakázat (obvykle postoj církve). Druhou krajností je naopak naprosté zlehčování interrupce, která je považována za běžný lékařský zákrok, podobně jako třeba chirurgické odstranění nějakého výrůstku na těle.

Interrupce je v každém případě mimořádným zákrokem, který již od okamžiku početí bere určité bytosti možnost nového zrození. Může mít dalekosáhlé duchovní důsledky i pro matku a může mít i zdravotní následky. Jestli zákrok je správný i z pohledu duchovní evoluce matky, je však třeba posuzovat případ od případu odděleně. V žádném případě však není v pořádku jakákoliv regulace těchto zákroků ze strany určité státní, světské či církevní instituce. Spíše je důležitá změna výchovy v této oblasti. Vysvětlování zdravotních rizik i duchovních důsledků podobného zákroku.

Právo zvolit interrupci by mělo být svobodným právem matky, případně i podmíněno souhlasem otce, protože jedině oni ponesou sociální a duchovní následky tohoto svého rozhodnutí. Především matka dostává vnitřní impulsy, jak se má rozhodnout. Ona nejlépe ví, v jaké se zrovna nachází situaci, a jestli je schopna se na příchod dítěte po všech stránkách připravit. V případě své nejistoty by měla mít možnost poradit se o duchovním pozadí své situace s někým jiným, kdo má duchovní nadhled nad situací. Tato možnost vždy existuje, pro většinu současné populace je však zatím až příliš fantastická.

Příklad - duchovní následek interrupce

Lidé si neumějí představit, jaké konkrétní duchovní následky může taková interrupce mít. Uvedu jeden konkrétní příklad, který se stal před několika lety, podrobnosti jsou však záměrně změněny:

Rodiče se svobodně rozhodli pro interrupci, protože ke svým třem dětem již nechtěli mít další. A je jim dáno, aby se s tímto svým nenarozeným dítětem přesto setkali ještě v tomto pozemském životě. Bytost, které vzali možnost narodit se, dostala další příležitost za 25 let a narodila se tentokrát jako vnučka svých původně naplánovaných rodičů. Ti jsou dnes jejími prarodiči a od narození ji zahrnovali opravdovou láskou.

Po určité době však došlo k rozvodu rodičů vnučky. A její matka se rozhodla spojení s rodiči bývalého manžela, který byl v té době dlouhodobě v zahraničí, naprosto přerušit. Ani dcera nechce prarodiče vůbec vidět, protože ji matka a její nový partner dokázali zmanipulovat. A tak prarodiče tentokrát osmiletou vnučku znovu ztrácejí. Na jak dlouho to bude tentokrát? Tehdy ji odvrhli oni, dnes opačnou situaci zažívají sami na sobě a pociťují nepochopitelnou křivdu, kterou si nedokážou zdůvodnit. Takto funguje zákon karmy a takové situace dokážou připravit duchovní energie v pozadí.

Jak je řízen růst nové bytosti a její formování?

Postupné formování nové bytosti, jejího fyzického těla i duchovního energetického obalu, je během první fáze života řízeno morfickými a morfogenetickými vývojovými poli jak daného jednotlivce, tak také lidstva jako celku.

Podrobněji viz články 38A. Návyky Přírody, morfická a morfogenetická pole, 38B. Vývoj nových návyků člověka a Přírody.

Člověk si do nového života přenáší i základní informace o svém éterickém těle, které je energetickou matricí pro tělo fyzické. Pokud nedošlo k umělým zásahům při jeho zrození (např. rozdělení či slučování bytostí) nebo k výrazným destrukcím během smrti (mučednická smrt, poprava, mumifikace, rozsápání dravou zvěří), pak se v jednotlivých zrozeních zachovávají výrazné rysy jeho fyzické podoby. I když může být z hlediska dědičnosti podobný svým rodičům, bývá často velmi podobný také sám sobě v předchozích životech, i když změní pohlaví.

Zkuste například porovnat fotografie českého krále Rudolfa II. a Jana Wericha, který si shodou okolností Rudolfa II. zahrál ve filmech Císařův pekař a Pekařův císař.

Chybné vzorce přenášené do dalších životů

Do nového zrození se však někdy přenášejí i chybné vzorce, zejména u těch, kteří prožili poslední okamžiky některého z předchozích životů s hrůzou. Nejsou to jen psychické poruchy, deprese, obrovský strach, ale i fyzické změny.

Například v jednom ze životů byl člověk zastřelen šípem do boku tak, že došlo k poškození čakry a éterického těla. V dalších životech pak trpí nevysvětlitelnými bolestmi v boku, které nemají zjevnou příčinu. Pomoci může jedině energetická léčba jeho čakry a éterického těla - jakákoliv lékařská pomoc bude v tomto případě neúčinná. Příklady uvádí Barbara Ann Brennan (Ruce světla).

Podobně dopadli i někteří mučedníci. V jednom životě byl sťat gilotinou, v dalších životech trpí nevysvětlitelnými bolestmi krční páteře a poruchami činnosti krční čakry. To způsobuje dýchací problémy, náchylnost k zápalu plic a onemocněním dýchacích cest. Všechny tyto problémy jsou lékařskou vědou označovány jako běžné choroby, ale skutečná příčina u tohoto člověka leží daleko v minulosti v předchozích zrozeních. Opět může pomoci energetická léčba krční čakry a poškozeného éterického těla.

Postupné vytvoření systému vnějších energetických těl

V prvních fázích života se také postupně buduje nový systém vnějších energetických těl člověka pro toto nové zrození. Informace předtím zhuštěné do astrálního ducha se postupně rozbalují a umísťují do těch úrovní vnějších energetických těl člověka, kam v tomto zrození, v této nově se tvořící identitě člověka, mají patřit.

Do těl osobnosti (úrovně 1 – 3) se uloží vše to, co tvoří základní výbavu pro tento život. S čím člověk začíná a co bude od počátku formováno výchovou a vlivem prostředí. Do těl Vyššího Já (úrovně 5 – 7) se umístí vše, co je v pozadí bytosti člověka pro tento jediný fyzický život - skutečné motivy a vnitřní impulsy jeho fungování. A do těl Věčného Já (úrovně 9 – 11) se umístí všechny zbývající informace, které tvoří věčnou podstatu člověka a přesahují úroveň jediného života. Do zbývajících přechodových úrovní, duchovních prahů (úrovně 4, 8 a 12), se promítnou ty mechanismy postupu do vyšších úrovní, které odpovídají současnému stavu vývoje lidské civilizace. Přístup k informacím či energiím, které mají být použity až v dalších fázích života, zůstane prozatím zablokován.

Základní varianta systému vnějších těl pro první období života je zpravidla dokončena do dvou let věku dítěte. Do té doby je dítě daleko více energeticky zranitelné a mnohem citlivější na vnější energetické vlivy. Proto potřebuje co nejvíce pobývat v ochranném energetickém poli zejména matky, ale také otce nebo dalších blízkých osob. Rádo se chová při jakémkoliv pocitu nepohody. Je to naprosto přirozené a není to žádná rozmazlenost, jak se někteří "odborníci" snaží dokazovat.

Příležitost napojení dalšího života

Na seminářích v letech 1998/99 nám bylo naznačeno, že duchovní vývoj neprobíhá nijak závratným tempem. Že jeden život třeba člověk medituje, postupně duchovně roste a případně se dopracuje až do pozice učedníka mistra. Další život se stane pokročilým učedníkem a takto to jde život za životem dál. Také dosavadní praxe lidstva naznačuje, že duchovní pokroky, kterých obvykle lidé dosahovali během jediného života, byly velmi malé a často žádné.

Až Nová duchovní cesta a nové principy, které přináší do hmoty, otevírají zcela nové možnosti pro člověka, který se dostane na světelnou vzestupnou cestu. Především možnost během několika let a v poslední době i během několika měsíců soustavné práce na svém světelném vzestupu dosáhnout takového duchovního pokroku, kterého předtím tytéž bytosti nedosáhly ani během dlouhých tisíců let.

Zvláště v období velkých planetárních zlomů se pak stává, že člověk dokázal relativně brzy splnit úkoly své inkarnace, zůstává v plné fyzické síle a duchovní situace ve vnějším prostředí je příznivá pro jeho další evoluční růst. Za takové situace Planeta Země a světelné energie mohou takovému člověku zajistit příležitost energetického napojení dalšího života.

Což současně souvisí s možností přenést na něj nové informace, nové hmotné i duchovní předpoklady, další výbavu přirozené povahy, například speciální schopnost duchovního vnímání, která původně v tomto životě neměla být použita. Napojení dalšího života je mimořádně výhodné, protože člověk může okamžitě začít pracovat na svém novém poslání, zatímco v novém zrození trvá několik desítek let, než se dokáže dostat tam, kde v předchozím životě skončil. A to ještě pouze za předpokladu, že se vůbec příště dokáže duchovně probudit a nastoupit cestu světelného vzestupu.

Případ nové reinkarnace bez přerušení života

O jednom takovém případu psala i americká léčitelka Barbara Ann Brennan ve své knize Ruce světla, str. 317:

„V posledním měsíci Davidova léčení jsem našla v jeho poli útvar, který jsem ještě nikdy předtím neviděla… Vypadalo to jako kokon obklopující páteř… Zdálo se, že obsahuje velké množství spící energie, která čeká na uvolnění… Když David přišel na poslední sezení, vypadal úplně jinak než předtím. Jeho aura byla mnohem jasnější a větší. Kokon byl otevřený… Celková změna Davidova pole byla ohromující… David ve skutečnosti dokončil svou inkarnaci… Po dokončení úkolu mohl odejít, ale rozhodl se to neudělat a znovu se inkarnovat do stejného těla… Může se to odehrát bez opuštění těla – je to mnohem účinnější. Kokon, který se objevil kolem Davidovy páteře, bylo energetické vědomí života, který právě začínal.“

Napojení dalšího života jsem zažil a vnímal také sám ve své praxi u celé řady osob na Nové duchovní cestě. A někdy jsem byl Silami Světla vedoucími vývoj požádán, abych této proceduře energeticky asistoval.

Příležitost napojení nového života jsme společně s dalšími kolegy na NDC vnímali podobně. Jako jakýsi nový útvar, který se náhle objeví v duchovním těle člověka, a který čeká na to, aby mohl být ve vhodnou dobu otevřen.

V citovaném příběhu pacient David zajistil otevření kokonu tím, že si vzal syntetickou drogu. To však rozhodně v dnešní době nedoporučujeme. Používání drog na duchovní cestě patří k metodám, které již do nového vývoje nepatří. Na Nové duchovní cestě máme již jiné možnosti. Napojení nového života jednoduše zajistí energie Nové duchovní cesty za spolupráce člověka ve hmotě, který má k takovému zásahu oprávnění. A vše samozřejmě probíhá za oboustranné komunikace s Karmickou institucí nového vývoje.

Přechody mezi zemskou úrovní a posmrtnou dimenzí

Energetickou bariéru mezi volným Vesmírem a tím i naším hmotným světem a astrální rovinou kolem nás a mezi oddělenou nadzemskou posmrtnou úrovní není možné volně překonávat. Fyzicky mrtví, nezrození, jsou tak důsledně odděleni od fyzicky živých, zrozených. Nemají přístup do volného duchovního prostoru, aby nemohli bezprostředně ovlivňovat životy bytostí zrozených ve hmotné rovině. To je jeden ze základních principů vývoje dnešního člověka 2. typu.

V přírodě je už to tak zařízeno, aby zrozený člověk nepodléhal vlivu posmrtného světa, který může mnohdy být destruktivní. V novém vývoji by se měla celková situace postupně natolik stabilizovat, že jedinou možností pro překonání této bariéry budou procesy úmrtí ve fyzickém světě a nového zrození. Při nich člověk překračuje hranice mezi oběma světy průchodem mezidimenzním tunelem.

Dřívější výjimky v překonávání oddělenosti hmoty a posmrtné dimenze

Až do nedávné doby a v některých dílčích situacích možná ještě dnes, existovala z tohoto pravidla celá řada výjimek. Nic z toho však už nebude nový vývoj podporovat. Uvedu několik konkrétních příkladů.

Barbara Ann Brennan uvedla ve své knize Ruce světla (v USA vydána v roce 1987, u nás v roce 1998) na straně 284 případ ze své praxe, kdy andělé průvodci převedli určitého člověka přes tuto bariéru i mimo okamžiky fyzické smrti a nového zrození. Bylo to v zájmu dokončení léčby zrozené dcery této zemřelé matky:

„Byla jsem dojatá, když se duch její matky objevil v doprovodu svých průvodců… Její matka svou láskou zapůsobila na energetické vědomí traumatu… Než jsem to dokončila, trauma, které držela v rukou její matka, se změnilo v bílé světlo.“

V dnešní době již podobné možnosti nepřipadají v úvahu. Je to i proto, že důvody pro takové krkolomné zásahy již zcela pominuly. Léčení na NDC se s pokračujícím světelným vzestupem čím dál více zjednodušuje. Protože nárůst frekvencí světelných energií, ke kterým člověk získává přístup, neustále rozšiřuje možnosti, k čemu všemu lze těchto energií pod vedením Sil Světla vedoucích vývoj využít. Aniž by musely být formou výjimek obcházeny běžné zákony Planety.

Každá výjimka totiž oslabuje platnost univerzálního zákona. Proto nový vývoj směřuje k tomu, aby základní duchovní principy již platily bez jakýchkoliv výjimek. Aby se každý zemřelý dostal do posmrtné dimenze a neměl již jinou možnost návratu než projít běžnou procedurou nového zrození.

Pokročilý mág se stával pánem nad životem a smrtí

Další možnosti přechodu mezi hmotným světem a oddělenou posmrtnou dimenzí poskytovala magie nebo jiným způsobem neobvykle posílená mentální síla vědomí. Pokročilý mág se stával pánem nad životem a smrtí a za jistých okolností mohl astrálního ducha přivolat zpět do života a jeho smrt tak učinit neplatnou. Nebo jej naopak mohl ze života odvolat.

František Bardon (životopisný román Frabato), jeden z duchovních mistrů a velmi pokročilý adept magie, popisuje jedno ze svých veřejných vystoupení někdy ve 20. letech minulého století, kdy na požádání jednoho z návštěvníků, pana Mullera, uskutečnil spojení s jeho zemřelou sestrou. Nejprve sám vystoupil ze svého těla a poté zemřelé umožnil, aby skrze jeho tělo ona předala bratrovi zprávu:

„Obecenstvo pozorovalo za hrobového ticha každý pohyb Frabata... Pojednou sebou trhl a jeho obličej se nápadně změnil, takže si Frabato vůbec nebyl podobný. Frabato povstal... lehkou chůzí i výrazem působil dojmem mladé dívky... vtom již byl slyšet melodický, tichý hlas dívky, ve kterém Muller neomylně poznal hlas své sestry... Nakonec požádala bratra o tužku a notes... začala psát a nahlas si diktovala... Nemožné a přece možné, šeptal si, je to rukopis mé sestry.“

Oživování mrtvých zasvěcenci

Je známo, že každá doba měla zasvěcence, kteří křísili mrtvé. Nejznámějším z nich byl Ježíš Kristus z období na počátku nového letopočtu. Okolnosti jeho mise byly podrobně popsány v článcích 43A. Ježíš Kristus a poselství Velikonoc, 43B. Ježíšovo poselství pro lidstvo, 50A. Pravda o životě a ukřižování Ježíše Krista I až 50E. Pravda o životě a ukřižování Ježíše Krista V.

Jiný hororově vypadající příklad oživení uvedl kanadský televizní seriál „Faktor PSI“ natočený podle skutečných událostí, kdy za vzkříšením člověka v již částečně se rozkládajícím hmotném těle stála dcera zemřelého se svými neobvyklými mentálními schopnostmi.

Spojení s lidskými duchy mimo hmotný život - spiritismus

Lidstvo od nepaměti usilovalo o spojení s mrtvými, o přenášení zpráv z posmrtného světa. Tyto pokusy bývají obvykle označovány jako spiritismus.

Problematikou spiritismu jsme se již dříve zabývali v duchovní komunikaci Proč nemáme udržovat kontakt s duchy zemřelých? a v článku 47E. Odchod lidstva ze hmoty by byl útěkem od vlastní zodpovědnosti. Odtud přebírám část následujících informací:

Pokud se spojování s duchy stává opakovanou záležitostí, má to pro dnešního člověka 2. typu vysoce nepříznivý vliv na jeho světelný vzestup a často i na jeho fyzické zdraví. Pro člověka, který není na světelném vzestupu, může mít katastrofální následky dokonce i jediná taková akce. Jde totiž o snahu spojovat dva světy, které ne náhodou jsou odděleny.

Spiritismus přesto měl a doposud má po celém světě i v našich zemích hlubokou tradici, jak naznačuje Jindřich Kallwach (Spiritismus v Čechách, Skryté skutečnosti 23/2001). Podle jeho údajů mělo spiritistické hnutí v Československu na počátku 20. století neuvěřitelných půl miliónu příznivců. Církev i státní moc v něm však spatřovala nebezpečí pro svoji autoritu. Tehdy byl vydáván časopis Posel záhrobní, dnes pak na stáncích najdeme časopis Spirit s podobnou tématikou.

Mnohdy se stávalo, že lidé byli po spiritistickém rozhovoru s duchem velmi unaveni. Co to znamená? Že ta bytost je skrze komunikaci odsávala, že na nich energeticky parazitovala. Mnohdy se na ně dokonce energeticky navázala a už je „nepustila“. A skrze spojení s nimi tak získala vliv na hmotný svět.

Naproti tomu komunikace s čistými silami Světla se pro člověka současně stává jednoduchou energetickou léčbou. Měl by se při takové komunikaci a po ní cítit spíše povznesen než unaven.

Komunikace s duchy mimo oddělenou posmrtnou dimenzi

V případě spiritismu šlo obvykle o komunikaci s duchy, kteří se nedostali do oddělené posmrtné dimenze. Podobná situace nastávala také při spojení s duchovními mistry mimo život. Ti se také nenacházeli v oddělené posmrtné dimenzi, ale zpravidla v duchovních centrech přímo v astrální sféře Planety. Informace o takových rozhovorech podávají například knihy Jane Roberts: Sethovy promluvy, Graham Bernard: Co je člověk – metapsychické rozmluvy.

První autorka dosahovala spojení ve stavu určitého tranzu. Pak skrze ni promlouval Seth a vlastně tuto knihu po dobu necelých dvou let 1970 a 1971 nadiktoval. V tomto případě je naprosto zřejmé, že promlouvající astrální duch přímo vstoupil do jejího těla (str. 21):

„Jane se vždy určitým způsobem změní, když se dostane do transu a začne skrze ní promlouvat Seth... občas má Sethův hlas určité mužské zabarvení... Sethův přízvuk je dost těžko popsatelný... Tyto příznaky jsou důkazem Sethovy bezprostřední přítomnosti... Její proměna v Setha je velmi atypická. Seth je přítomen, i když ne fyzicky.“

Taková situace není výjimkou. Něco podobného popisuje slavná herečka a spisovatelka Shirley MacLaine ve své knize Na tenkém ledě. Zde píše o své osobní návštěvě u média Sturé Johanssena ve Stockholmu někdy na přelomu 70. a 80. let 20. století, skrze kterého promlouvala duchovní bytost jménem Ambres. Už tato samotná citace potvrzuje, že přijímající člověk ztrácel při tomto procesu energii (str. 141):

„Vzhlédla jsem ke Sturému. Seděl tiše, zhluboka, ale uvolněně dýchal. Měl zavřené oči… Asi po patnácti minutách se začal chvět, třásl se, jako by jím projel elektrický náboj… Otevřel oči… Celé jeho tělo se otřáslo, a když se uklidnil, otevřel pusu a pronesl něco ve švédštině. Ten hlas byl úplně jiný než jeho původní hlas… Většina přítomných lidí se nezajímala o to, jak tento proces funguje. Oni už ten proces akceptovali. Teď se zajímali jen o učení, které jim Ambres předával…

Nástroj ztrácí energii, řekl Ambres. Musí ji teď dočerpat… Sturé se klepal… Turid rychle podala svému manželovi vodu. Sturé ji všechnu vypil. Pomalu přicházel ke svému vědomí a vstal… Vypadal unaveně, ale klidně.“

Druhý autor Graham Bernard napsal svoji knihu formou automatického psaní, když od roku 1964 byl několik let ve spojení se svým dávným přítelem Richardem, který zemřel za 2. světové války. Tato metoda je rozhodně šetrnější, nedochází při ní k tak silnému ovlivnění přijímající bytosti, jako tomu bylo v předcházejících příkladech. I za takové situace však může docházet k úbytku energie přijímající osoby.

Tyto informace nevyvracejí skutečnost, že zcela výjimečně, pokud to tak zařídí oprávněné Síly Světla, se určité informace od astrálního ducha pro někoho ve hmotě dostat mají a mohou.

Například když některý astrální duch potřebuje nutně po své smrti předat důležitou informaci žijícím pozůstalým, jak to bylo ztvárněno ve filmu „Duch“. V těchto situacích však šlo obvykle o jednorázovou záležitost. Také tento film však naznačil ztrátu energie při skutečném kontaktu s duchy, když člověk – médium žijící ve hmotě byl po vstoupení astrálního ducha do jeho hmotného těla také zcela unaven.

Astrální duch zapadlý do karmických vrstev jiného člověka

Problematika zajatců Planety byla součástí článku 55B. Procesy probíhající během fyzické smrti člověka. Ještě se však vrátím k jedné zvláštní situaci, která se tam nedostala.

Někdy se také stává, že astrální duch člověka po smrti, který nedokázal najít cestu do posmrtné dimenze, hledá záchranu ze své nové, pro něj neobvyklé situace, tím, že se naváže na některého z žijících příbuzných. Doslova se mu přilepí na záda a tím mu vyvolává nepříznivé pocity.

Běžný člověk je však obvykle v duchovním pádu, a proto se tento přisedlý duch za čas zanoří v podobě nepříznivé karmické vrstvy dovnitř do jeho karmické nádrže, podobně jako každé jiné energetické napadení, které ten člověk schytá. A takto tento astrální duch na dlouhou dobu zcela vypadává z vývoje. V karmických vrstvách je doslova umrtven, hibernován. Jakoby se pro něj zastavil čas.

A pokud jednoho dne takový člověk najde cestu k přirozené karmické očistě, pak teprve se tento přisedlý duch znovu vynoří z vrstev. Setkal jsem se s případy, kdy šlo o blízkého člověka, který zemřel před léty. Ale také s případem, kdy přisedlý astrální duch pocházel již z předchozích životů na Zemi. Nebo případ, kdy dokonce přisedlý astrální duch, který se jednoho dne vynořil z karmických vrstev, měl sám na sobě v karmických nánosech dalšího přisedlého ducha.

Které typy bytostí se v této době rodí na Planetě?

V závěrečné části tohoto tématu nazvané 55G. Indigové, křišťálové, diamantové a perleťové děti I, se budu zabývat tím, jaké typy lidských bytostí se v této době rodí na Planetě. Odkud pocházejí? Jde o běžné obyvatele Země? Nebo snad převážně o zvláštní bytosti z jiných světů nebo z vyšších duchovních sfér, jak to naznačuje řada autorů zabývajících se problematikou tzv. indigových dětí?