58D. Rizika vitariánství – část II

Čtvrtá část tématu o vitariánství

Tento čtvrtý článek navazuje na předcházející tři části tématu o vitariánství 58A. Rizika vitariánství – část I, 58B. Živá strava a vitariánství , 58C. Co je zásadní při posuzování „živosti“ potraviny?

V této čtvrté části se zaměřím na hodnocení speciálních skupin potravin používaných ve vegetariánství, veganství a vitariánství. Zhodnotím i předsudky ohledně nedostatků určitých složek výživy u vegetariánů, veganů a vitariánů.

Následující pátá část 58E. Rizika vitariánství – část III  bude věnována především informacím z kontaktů s lidmi, kteří se stravují vitariánsky nebo převážně vitariánsky. Zkušenosti, co všechno se s lidmi může dít jednak při přechodu na vitariánskou stravu, a dále po delším období stravování se tímto způsobem. Řešením jakých problémů postupně procházejí.
 

Riziková konzumace exotických plodin

V  článku 58B. Živá strava a vitariánství  je naznačeno, že je zbytečné odmítat zejména v zimě doplnění jídelníčku běžnými plodinami z jiné oblasti Planety, například tropickým ovocem. U běžného ovoce není potřeba mít obavy z levotočivých energií. Protože pomeranče, mandarinky, banány, hroznové víno a další vždy vnímám jako jednoznačně pravotočivé.

Problém ovšem může nastat při konzumování některých exotických bylin, plodin a výrobků z nich, které jsou v řadě reklam doporučovány ve výživě nebo zdravovědě. Vysoké riziko to představuje zejména pro toho, kdo není schopen odhadnout, zda původní plodina je pravotočivá nebo levotočivá. A navíc zda byla při zpracování výrazně zatemněna nebo ne.

Jako levotočivé jsme zjistili jinan (gingko biloba), durman, ayahuascu (psychoaktivní odvar připravený z liány amazonských pralesů), temné varianty ženšenu, vilcacoru (kočičí dráp), kustovnici čínskou (goju), nimbu („přírodní lékárnu“, strom, který údajně vyléčí všechny nemoci), peruánský kořen Macca, pepřovník černý (strom, ze kterého pocházejí běžné kuličky černého pepře nebo kuličky zeleného pepře, trhané jako nedozrálé), a další. Zajímavé je, že pepř bílý, který se získává z bílých středů těch samých černých bobulí po odloučení slupky, působí naopak příznivě.

Pokud jde o nimbu, k čemu všemu se například může tato výrazně zatemněná rostlina používat, cituji diskusní příspěvek k článku 22. Optimální stravování z pohledu bioenergií I:

"Datum 07.08.2010

Zubní pasta

Místo zubní pasty se dá používat drcená nimbová kůra. Doporučuje se i pro zdraví dásní. Krabička stojí přes 200 Kč. Používá se jí maličko, moc dlouho vydrží a její použití je velmi příjemné."

Ano, teď s odstupem času nepochybuji. Může to být příjemné. Temné totiž mnohdy umí vyvolávat skutečně příjemné pocity. Nebo potlačit bolesti. Tato skutečnost tak naznačuje, s čím vším se vitariáni na cestě za hledáním čistých produktů Přírody mohou setkat. A co vše pro ně může představovat výrazné riziko zatemnění.

Jiné exotické plodiny jsou však naopak jednoznačně pozitivní, například guarana, aloe vera, zázvor, pravotočivá varianta ženšenu, jojoba, skořicovník, kakaovník, lapacho (nápoj Inků, léčivé mravenčí dřevo), pistácie, kajeput střídavolistý (Tea Tree olej), hřebíčkovec kořenný (hřebíček), hlízy jakonu (plodiny Inků) a další. Oba tyto seznamy však rozhodně nejsou úplné.
 

Jaké je místo hub ve stravování?

Většina běžných jedlých hub, které lze najít v naší přírodě, v lesích, na loukách, je jednoznačně pravotočivá. Hřiby, suchohřiby, lišky, klouzky, holubinky, muchomůrka růžovka (masák), žampiony a další. To vše běžně sbíráme. Pro svůj vysoký obsah nejrůznějších živin jsou houby vítaným zpestřením jídelníčku. I žampiony v obchodech pocházející z umělých pěstíren vnímám jako jednoznačně pravotočivé.

Houby jsou někdy považovány za parazitující druhy živého organismu. V případě běžných lesních hub se však spíše jedná o symbiózu s dalšími rostlinnými druhy. Některé houby proto často rostou zejména v blízkosti určitých druhů stromů. Typický je klouzek modřínový, hřib smrkový, hřib borový, atd.

Jiné houby napomáhají rozkládat staré již neživé dřevo. A i to je svým způsobem pozitivní. Zde je typickým příkladem jednoznačně pravotočivá václavka. I když roste na dřevě, v drtivé většině případů jde o dřevo zahnívající, odumřelé, například pařezy stromů nebo odumírající kmeny. Stejně pozitivní je i asijská houba shiitake (houževnatec jedlý) podobající se václavce, která má široké využití v asijské kuchyni.

Naopak jako výrazně temnou jsem doposud pokaždé vnímal v obchodech hlívu ústřičnou. Z lesních hub vnímám kromě silně jedovatých hub jako temné i některé další druhy: zapáchající hadovku smrdutou, jejíž vejce ještě před rozvinutím lodyhy někteří sbírají a konzumují nakládáním do octa i v syrovém stavu. Temné jsou také houby vyvolávající halucinogenní efekty – lysohlávky, muchomůrka červená.
 

Zanášejí houby organismus člověka těžkými kovy nebo jej spíše čistí?

Jedním ze zásadních omylů lidstva je posuzovat kvalitu potraviny podle jejího chemického složení a zcela opomíjet bioenergie doprovázející potravinové zdroje. To vše je důsledkem toho, že dnešní věda jako celek zatím bioenergie neuznává (viz články 40A. Je věda skutečně nástrojem vyššího poznání?, 40B. Důležitost postoje vědy k duchovní rovině života, 40C. Za co ve skutečnosti bojuje hnutí skeptiků?, 40F. Sbližování dnešní vědy s duchovními poznatky, 40G. Proč jde tajná věda proti lidstvu?).  I proto se člověk o výživě dozví nejvíce na Vysoké škole chemicko-technologické. To je přímo katastrofální přístup.

Právě z tohoto způsobu přístupu k potravinám vznikají zásadní omyly. Jedním z takových omylů je tvrzení, že kravské mléko dodává tělu vysoké množství vápníku, viz druhá část tohoto článku. Stejně jako tvrzení, že hlubinné minerálky dodávají tělu optimální podobu minerálů. Ano, dodávají minerály, ale v nevhodné neorganické formě, zatímco člověk potřebuje živiny v organické podobě s výhradně pravotočivým bioenergetickým obalem, viz článek 22. Optimální stravování z pohledu bioenergií I.

Houby naopak bývají označovány jako riziková potravina. O houbách se říká a píše, že čistí prostředí tím, že z půdy vytahují toxické látky, nepříznivé těžké kovy (například rtuť a kadmium) a radioaktivitu. A že těmito nepříznivými prvky pak zatěžují organismus člověka.
 

Hladina nepříznivých látek v houbách nepřekračuje povolené normy

Jaká je pravda? Vědci potvrzují, že houby skutečně kromě příznivých prvků hromadí také některé nepříznivé látky. Opakované zkoušky však údajně prokázaly, že jejich množství nepřesahuje stanovené normy. Cituji z vyjádření Jana Borovičky, pracovníka Ústavu jaderné fyziky AV ČR:

Houby na „lovu“ těžkých kovů

Houby jsou v přírodě velmi aktivními hráči, kteří dosti zásadním způsobem zasahují do koloběhu jak živin, tak látek, které jsou naopak pro řadu organismů toxické, například těžké kovy či radioaktivní prvky. Jedním ze zásadních zjištění českých vědců však je, že různé druhy hub jsou různě „vybíravé“ a ve svých plodnicích akumulují různé prvky ve velmi různých koncentracích…

Zdroj: https://21stoleti.cz/blog/2012/01/20/houby-na-%E2%80%9Elovu%E2%80%9C-tezkych-kovu/

Fáma jménem Fukušima
Všichni z nás mají jistě v čerstvé paměti vlnu obav, které zažívala veřejnost těsně po havárii reaktorů jaderné elektrárny v japonské Fukušimě. Jedna z největších sevřela i srdce českých houbařů: bude bezpečné sbírat oblíbené houby, o nichž je přeci známo, že do sebe pojímají nejen těžké kovy, ale i radioaktivní izotopy?

„Množství cesia, které se v současnosti může nakumulovat v běžných jedlých houbách, není v porovnání s přirozeným pozadím tak významné, aby představovalo vážné riziko,“ dodává Borovička.

https://ekonomika.idnes.cz/susene-houby-obsahuji-tezke-kovy-nejsou-vsak-nebezpecne-pk9-/test.aspx?c=990208_194112_test_jup

Již v 90. letech 20. století bylo prokázáno, že konzumace 10 kg běžných hub ročně nepředstavuje pro houbaře prakticky žádné riziko.

Vzhledem k tomu, že na území ČR nebyl po havárii v Japonsku v tomto roce - vzhledem k velké vzdálenosti a vzdušnému proudění - zaznamenán prakticky žádný radioaktivní spad, nehrozí ani žádné zvýšení radioaktivity hub.
Zdroj: Jsou houby radioaktivní?

Houby tedy každopádně hromadí určité prvky z volné přírody. A jsou schopny jich nahromadit více, než běžné plodiny, například obilí, apod. Je proto rozumné nesbírat houby v oblastech s velkým znečištěním. Například v příkopech u frekventovaných silnic, v oblasti skládek, v oblastech nejrůznějších ekologických havárií, na územích, kde proběhla jaderná havárie, apod.
 

Pravotočivé houby jsou prospěšné pro Přírodu i člověka

JN: Přírodo, prosím, jak se postavit k informacím o údajné škodlivosti hub, protože obsahují zvýšené množství těžkých kovů?

Příroda: „Jedlé houby s příznivými pravotočivými bioenergiemi jsou přirozenou částí přírody. A jako každý další pravotočivý druh by měly být pro Přírodu nějakým způsobem prospěšné. Jaký je důvod skutečnosti, že některé z nich přijímají z půdy zvýšenou koncentraci těžkých kovů než je obvyklé? Je možné, aby to bylo dokonce v určitém směru prospěšné i pro člověka, který houby konzumuje?

Houby přijímají těžké kovy v anorganické formě a dokážou je přetvořit do organické podoby. Ve které tyto původně zcela nepříznivé prvky získají pravotočivý duchovní obal a tím se výrazně změní jejich situace. A v této podobě je po svém dozrání a následném rozkladu navracejí přírodě. Jde tedy o určitý způsob ozdravění přírody.

Totéž provádí do jisté míry s běžnými minerály každá rostlina, strom, které jsou součástí pravotočivé přírody. Běžné užitkové plodiny, například obilí, však už nedokážou převést do pravotočivé podoby výrazně škodlivé prvky, například těžké kovy, ropné složky, apod. Houby to však umí i v případě nepříznivých prvků velmi dobře. A zejména v tom spočívá jejich užitečnost.

Otázkou je, zda člověku neškodí konzumace hub, ve kterých je někdy zvýšená koncentrace určitých nepříznivých prvků ve srovnání s okolním prostředím? Neškodí, protože člověk do sebe tyto prvky dostává při konzumaci hub v organické podobě s pravotočivým duchovním obalem.

Je to do určité míry paradox. Ale právě houby napomáhají vytěsňovat z těla tytéž nepříznivé prvky v podobě neorganické, které člověk běžně přijímá v prostředím znečištěném smogem, výfukovými plyny z aut, exhalacemi z továren, atd. A přitom se jich nedokáže přirozeným způsobem zbavit. Jak tento mechanismus funguje?
 

Cizorodé prvky s nevhodnými energiemi nelze jednoduše dostat z těla

Těžké prvky, které člověk do sebe dostane třeba dýcháním znečištěného vzduchu, se v těle uloží jako cizorodé látky, které mají navíc i energeticky zcela nevhodný duchovní obal neladící s energiemi těla. Tyto látky tak vytvářejí nepříznivé anomálie ve hmotném a zároveň i v duchovním těle člověka. Tato dvojí cizorodost, hmotná i duchovní, má důležité následky.

Jejich zcela rozdílná energetická povaha způsobuje, že v tkáních pevně drží. A běžné přirozené detoxikační nebo regenerační procesy nemají sílu s nimi pohnout. Nemají na to dostatečnou sílu. Nemají způsob, nástroj, jak a čím ten cizorodý prvek s nevhodnými energiemi uchopit a vypudit z těla. Jedinou možností je odstraňovat z té dvojí cizorodosti jedno po druhém. Napřed vypudit nevhodnou energii, nahradit ji energií pravotočivou a tím odstranit „vadu, díru“ v duchovním obalu člověka.

To znamená provést nejprve postupnou duchovní očistu organismu. Zajistit dokonalou rekonstrukci nejprve duchovního obalu. Odstranit nepříznivé energie z duchovního obalu. Základní možností je vzestupná světelná cesta, která tuto postupnou přeměnu duchovního obalu člověka zajišťuje. Ale až teprve po určité době, po dosažení dostatečně vysoké hladiny vnitřní duchovní a karmické čistoty, dojde k nahrazení energetických vad, anomálií, v duchovním obalu člověka pravotočivými bioenergiemi. Až teprve čistící světelné energie vysokých frekvencí, na které se člověk dokáže trvale naladit a dokáže je v optimálním množství přijímat, zvládnou vytlačit z těla cizorodé temné energie.

A teprve poté, z pozice čistého silného duchovního obalu, dokáže organismus člověka ze sebe vypudit i nevhodný hmotný prvek, který se tam nehodí, ale který už v té době získal energii pravotočivou. Právě tato pravotočivá energie se stává tím záchytným bodem, skrze který již tělo člověka dokáže cizorodý prvek uchopit a odstranit.

Jak umožňuje konzumace hub urychlit proces celkové očisty těla?

A co nového může k tomuto procesu dvojí postupné očisty přidat konzumace hub? Jak by mohla tento proces urychlit?

Tělo člověka je běžně schopné regenerace a nahrazování nevhodných složek lepšími, vhodnějšími, energeticky čistějšími. Tedy složek s nepříznivým energetickým obalem složkami s obalem pravotočivým. Právě pro tento účel je schopné využít organickou podobu výživových složek, minerálů, vitamínů a dalších prvků.

Tento mechanismus regenerace pak dokáže uložené nepříznivé prvky s nevhodnými energiemi (tedy i těžké kovy) nahradit těmi samými prvky s energií pravotočivou, které do sebe člověk dostal konzumací hub. Ty původní látky se špatnou energií se pak z tkání uvolní a přirozeně z těla odejdou. Konzumace hub tak umožní odstranit některé energetické vady v duchovním obalu rychleji než vzestupná světelná cesta.

A co pak tělo udělá poté s touto organickou formou jinak nepříznivých těžkých kovů? Je schopno se jí nějakým způsobem zbavit? Odpověď zní ano. Běžné detoxikační procesy, které se přirozeně nastartují energeticky živou stravou nebo dosažením cesty stabilního světelného vzestupu, jsou schopny z těla vytěsňovat všechny nepříznivé chemické prvky. Pokud ovšem tyto nepříznivé látky již mají organickou podobu, tedy pravotočivý duchovní obal. To znamená, pokud se do těla dostaly s pravotočivou stravou nebo si organismus poradil s nevhodnými energiemi dlouhodobým světelným vzestupem.
 

Konzumace hub přispívá k celkové očistě organismu člověka od nevhodných látek

Takže celkové hodnocení hub je následující: Jednoznačně přispívají a napomáhají očistě člověka od energeticky nesourodých těžkých kovů, radioaktivních prvků i dalších nepříznivých látek.

Konzumace jedlých hub tak nepředstavuje pro člověka riziko, pokud jsou ovšem náležitě tepelně upraveny. Ale naopak výraznou pomoc při celkové očistě organismu. Nedoporučuje se však konzumovat houby v syrovém stavu.“

Pravdivost a objektivita předcházející části článku týkající se hodnocení hub a jejich konzumace, je podle Přírody 98,9%.
 

Výrobky z rostlinných zdrojů nahrazující běžné masové výrobky

Některé vegetariánské výrobky jsou cíleně zaměřeny na to, aby nahradily maso. Dokonce i jejich název mnohdy naznačuje, že jde o náhražku masa. Už v takovém přirovnání je určitá manipulace a kamufláž. Pokus o vytvoření dojmu, že toto je pro vegetariána to tolik žádoucí „maso“. Riziko zatemnění u všech podobných výrobků je velmi vysoké. A to i proto, že často ve svém názvu použijí určité přirovnání k masu, případně k mléčným výrobkům. Zatím jsem se nesetkal s žádným takovým výrobkem, který by byl energeticky čistý.

Jde například o vegetariánské párky, vegetariánský salám, vegetariánskou sekanou, vegetariánskou paštiku (bylinkovou, žampionovou, okurko-paprikovou, atd.), sojové maso, tofu (sojový sýr), tempeh (Javanéské maso), apod.

Přestože jsou v oblasti výživy tyto produkty vysoce pozitivně hodnoceny a pocházejí i z původně pravotočivých zdrojů, při procesu zpracování a distribuce se do nich dostalo výrazné množství nepříznivých energií. Z nadhledu světelného vzestupu je vnímám jednoznačně jako levotočivé. Tedy bránící člověku dostat se na vzestupnou světelnou cestu a udržet se tam. Jsou k tomu dva základní důvody.
 

Když nejím maso, neměl bych jíst ani výrobky připomínající maso ve svém názvu

Zaprvé, z hlediska energií jde vlastně o jakousi kamufláž. Nebo snahu výrobců či těch, co to kupují, vyvolat alespoň vzpomínku na maso. A tím se také určitým způsobem napojit právě na energie masa a masových výrobků užívajících tentýž název párek, salám, paštika, sekaná, atd.

Také to může být chápáno jako projevená lítost. Nejím maso, protože vím, jak je škodlivé. Ale zároveň jsem byl na něj zvyklý, chutnalo mi a teď mi do jisté míry chybí. Tak budu alespoň jíst něco, co mi to maso bude připomínat názvem a třeba i chutí. Člověk tím dává do jisté míry najevo, že je chudák. Jen kdyby mohl, tak by maso jedl, myslí na něj, rád si ho připomíná. Když člověk vyhledává takové výrobky, naznačuje to i nejednoznačnost jeho vnitřního postoje. Nejí maso, protože si přečetl, že to škodí. Ale vnitřně tuto informaci plně nepřijal. Je mu to vnitřně líto. Vyhýbá se masu, ale může přitom mít určitý vnitřní pocit ztráty.

Druhým důvodem je především složitá technologie zpracování a tím příležitost dostat se energiemi přímo do nitra původních plodin. Nebo fermentace u výrobků ze sóji (viz dále). Těchto procesů temné síly maximálně využily. A to tím spíše, že právě takové výrobky jsou vysoce hodnoceny při návratu člověka k rostlinné stravě a tím i údajně k Přírodě. A že jsou proto vyhledávány i lidmi na duchovní cestě.

Jinou kapitolou je český výrobek nazvaný Šmakoun. Vychvalovaný jako velmi zdravý a výživově velmi hodnotný výrobek:

Jde o proteinový plátek vyrobený ze slepičích bílků, mírně ochucený, když se správně okoření, chutná dokonce jako drůbeží maso. Je zpracovaný novým výrobním postupem. Tento postup umožňuje k vaječnému bílku přidávat vhodné doplňkové látky, například vlákninu, nenasycené mastné kyseliny, minerály, některé vitamíny…

A na toto už výrobci zapomněli: Tímto způsobem lze také do výrobku přidávat nejrůznější bioenergie. Výsledkem se staly plátky v řadě chuťových variant, u kterých podíl složek s temnou levotočivou bioenergií přesahuje 80%. Další nová temná bomba je tedy na světě. Opět další lákadlo pro osoby stravující se vegetariánsky, jak si nahradit údajný nedostatek bílkovin způsobený vynecháním masa.
 

A co další neobvyklé příměsi potravin, dochucovadla apod.?

Dochucovadla jídel se používají v každém typu stravování. Ale při vegetariánství, veganství a vitariánství zejména. Protože jídla ze zeleniny a ovoce mají podle všeobecného mínění mnohem méně výraznou chuť než výrobky z masa. Takový názor ovšem vychází z chuti těch, kteří jsou dlouhodobě zvyklí na maso. Když však člověk na vegetariánské stravě ubere sůl, ostrá koření a nejrůznější dodatečná ochucovadla, jeho chuť se postupně zjemní. Takže pak dokáže vychutnat původní chuť přirozených potravin.

Navíc u ochucovadel je velmi výrazné riziko zatemnění. Jednak proto, že některé pocházejí z levotočivých zdrojů. A současně také z důvodu, že prošly určitým procesem zpracování.

Moje zkušenost je taková, že vždy jsem se ve veřejném stravování vyhýbal různým dressingům a dochucovacím omáčkám, protože jsem je vnímal instinktivně jako podezřelé. A úplně mi stačila původní ryzí chuť daného jídla. Nepotřeboval jsem své chuťové buňky masírovat dalšími silnějšími vjemy. Zatímco další lidé v okolí automaticky při jídle sáhli například pro lahvičku Maggi nebo alespoň pro slánku.

Mezi tradiční ochucovadla patří zejména tekuté Maggi a kremžská či plnotučná hořčice. Tyto dva výrobky nejsou ve zdravovědě nijak zvlášť vychvalovány. A proto také temné síly nepovažovaly za důležité věnovat jim větší pozornost a zabývat se jejich zatemněním. Přestože způsob zpracování těchto výrobků by to snadno umožňoval.

Maggi se používá především k dochucení polévek, omáček a salátů. Původně obsahovalo sóju a i proto bylo svým charakterem podobné sójové omáčce. Sója však byla z původní receptury vypuštěna. Podstatné je, že dnešní logo Maggi koncernu Nestle je energeticky zcela čisté. I proto jsou různé výrobky využívající toto logo (polévky, koření) relativně dost čisté. A stupeň zatemnění samotného Maggi je pouze kolem 10 – 20%.

Stejně tak i klasické běžné kremžské a plnotučné hořčice českých výrobců i například běžné francouzské hořčice jsou poměrně energeticky čisté. Jejich stupeň zatemnění je obvykle do 5 %. Výjimkou jsou pouze některé speciální hořčice a hořčice opatřené označením bio-, u kterých je stupeň zatemnění mnohem vyšší.
 

Fermentace sóji jako přírodní proces?

V článku A23. Kam směřuje svět a lidstvo na konci roku 2012? - část I  jsem se podrobněji zabýval zkoumáním toho, nakolik jsou pravdivé zmínky o údajné škodlivosti sóji, které se v poslední době množí. Opakuji odtud následující závěr:

Příroda: „Informace, které jsi vyhledal na internetu o údajné škodlivosti sóji pro zdraví člověka, jsou celkově pravdivé zhruba z 20 - 25%. A to přesto, že se údajně jedná o vědecké výzkumy. Jedním z problémů může být to, že dotyčné laboratoře obvykle nezkoumají, zda zkoušená plodina byla geneticky modifikována nebo ne. Samotná sója v původní nezpracované podobě je jednou z důležitých kulturních plodin, které jsou pro výživu lidstva velmi důležité. Lidstvo by však mělo okamžitě zastavit další rozšiřování jejích geneticky modifikovaných variant, dokud je ještě čas. A dále pozor na nejrůznější polotovary připravené právě ze sóji: například sójové maso, tofu, tempeh. Tyto produkty z těch zdrojů, které jsi navštívil na internetu, mají výrazně temné vyzařování.“

Když jsem při zpracování citovaného článku hledal na jiných webových stránkách zmínky o příznivosti a nepříznivosti sóji ve stravování, často jsem narážel na individuální názory, že sója je prospěšná jedině po fermentaci. Což je proces, který ji částečně naruší, rozloží a učiní tak stravitelnější, protože v této podobě jsou prý jednotlivé složky lépe využitelné. Podívejme se na tento proces podrobněji.

Typickým příkladem výrobku, který vzniká fermentací ze sójových bobů, jsou různé druhy sójové omáčky. Ta pochází z Číny, kde se jako dochucovadlo používala více než 2500 let a je typická pro asijskou kuchyni. V poslední době se ale čím dál více užívá i v západní kuchyni. Většinou se vyrábí průmyslově a pro použití v domácnostech kupuje hotová. Proces přírodní fermentace probíhá za pomoci plísní druhu Aspergillus spolu s vodou a solí. A to už je varující, protože plísně jsou v drtivé většině případů temnými levotočivými parazitujícími organismy. Výsledným produktem je v tomto případě řídká tmavě hnědá slaná omáčka.
 

Fermentace jako proces vnášející temné energie do produktu

Proces fermentace je považován za přírodní, a proto je sójová omáčka (i pro vysoký obsah údajně využitelných živin) považována za velmi prospěšnou ve stravování. To by však také musela být jednoznačně pravotočivá. Skutečnost je však jiná. U všech typů sójové omáčky, na které jsem nalezl odkaz, jsem vnímal výrazné zatemnění na úrovni 60% a více, u tradičních značek ze zahraničí dokonce nad 80% temných energií.

Navíc zřejmě ve všech druzích sójové omáčky je obsažen vysoce nepříznivý glutamát (glutaman sodný), o jehož vlivu bylo více v článku 55H. Indigové, křišťálové, diamantové a perleťové děti II. Čeští vědci Jiří Patočka a Anna Strunecká uvádějí v knize Doba jedová, str. 29, následující informace:

„Některé výrobky nesou označení E620 – E 625, ale problémem je, že obsah glutamátu v potravinách se často skrývá pod označením hydrolyzované proteiny, kvasničný či sójový extrakt. Při jejich přípravě se vázaný glutamát uvolňuje z bílkovin a ve vysoce škodlivé formě zůstává v produktu… Vysoký obsah volného glutamátu obsahuje především sójová omáčka.“

Dalším výrobkem, který se připravuje fermentací, je miso (doslova pramen chuti), což je pasta na dochucování omáček, pomazánek a dalších jídel, připravená ze sójových bobů, rýže, pohanky i běžného obilí. Také příklady různých druhů tohoto výrobků dostupné na internetu vnímám jako výrazně zatemněné.

V tomto ohledu připomínám, že jedinou plíseň, kterou jsem doposud vnímal jako pravotočivou, je ušlechtilá bílá plíseň na sýru typu Camembert, u nás Hermelín. Naopak nepříznivě vnímám francouzský sýr Brie (až 50% složek s temnou energií) a plísňový sýr niva s modrou plísní uvnitř (až 40% složek s temnou energií).
 

Problém mořských a sladkovodních řas

Na adresu řas a jejich místa ve výživě najdete na mnoha místech obvykle velmi pozitivní hodnocení:

Jsou symbolem života a nejdůležitějším bohatstvím oceánů.

Obsahují látky, které nemá žádná jiná rostlina rostoucí na souši.

Působí zásadotvorně a mají výrazný čistící efekt.

Je to léčivá mořská zelenina budoucnosti.

Obsahují obrovské množství výživových látek.

Podle Přírody je objektivita tohoto pochvalného textu o řasách kolem 99,9%. Jedná se tedy o téměř čistou pravdu. V čem je tedy problém? Pokusil jsem se tomuto problému věnovat čas navíc. A zjistil jsem následující zajímavé okolnosti.

Původní řasy ve volné přírodě jsou v drtivé většině případů jednoznačně pravotočivé. A jsou tedy součástí pravotočivé Přírody. A to jak sladkovodní známé řasy chlorella a spirulina, tak také řasy mořské – zelené řasy nebo hnědé řasy (chaluhy). Ověřil jsem si to jednoduše na stránkách Wikipedie, kde jsou fotografie původních řas z volné Přírody.

Jenže pak jsem vyhledal chlorellu uměle pěstovanou a už jsem vnímal problém – výrazné procento temných energií. Což může být způsobeno neoprávněnými genetickými zásahy, jejichž cílem obvykle bývá tu přirozenou plodinu nějak „vylepšit“. Aby dávala vyšší výnosy, byla odolnější, atd.

A následovalo další překvapení. Jakmile jsem začal vyhledávat postupně u dalších firem u nás i v zahraničí výrobky z řas, jeden jako druhý byly výrazně zatemněné. V těch lepších případech „pouze“ 40%, obvykle však 60 – 80%. A to jak v případě tablet vytvořených z řas, tak také v případě jakési slisované zelené či hnědé hmoty.

Tato situace je ukázkou toho, jak člověk pod nenápadným temným vedením dokáže výrazně znehodnotit každý vzácný přírodní produkt, který by dával šanci pomoci zvrátit celkový vývoj na cestu Světla. Je z toho také patrné, že zatím se na vzestupné světelné cestě musíme podobným výrobkům z řas vyhnout, přestože řasy jsou jinak tak ohromně výživné. Jednoho dne však doufám nastane situace, že lidstvo jako celek i se svým zpracovatelským průmyslem se vymkne z vlivu všudypřítomných temných systémů. A začne tím správným způsobem zhodnocovat všechny vzácné a vysoce pozitivní přírodní zdroje potravin i surovin.

Ještě jednou o sushi

Během ledna navštívili tři lidé, kteří se dostali na vzestupnou světelnou cestu, restauraci zaměřenou na sushi, aby si vyzkoušeli tento vysoce pozitivně hodnocený výrobek. Domnívali se, že pokud si dají vegetariánské sushi, že jim nic špatného nehrozí. Pro jistotu se mne však zeptali, jestli si odtud něco neodnesli. Protože později u sebe vnímali určité nepříznivé projevy. Při kontrole se mi obnažila následující skrytá situace:

Na vyvýšeném místě sedí zlatá bytost v lotosovém sedu, zřejmě symbol Buddhy. Od ní vede mnoho zlatých prutů k jednotlivým bytostem dole, mimo jiné i k těmto lidem, co navštívili restauraci. Na první pohled by se člověk mohl dokonce domnívat, že jde o pozitivní světelnou podporu. Skutečnost je však jiná. Ptám se Přírody, jaký energetický charakter mají ty zlaté pruty a celý ten zlatý systém vůbec. Odpověď je jednoznačná: temná energie 100%, temná síla 100%. Šlo tedy o připojení na dokonale temný systém v pozadí za touto formou stravování.

A ta bytost na vrcholu? Podle Přírody nejde o skutečnou živoucí bytost. Jde o uměle vytvořený velmi dokonalý temný systém energetického parazitování na mnoha lidech, kteří dobrovolně vyhledali tuto formu jídla. Na jeho vrcholu byl zneužit jeden z uměle vytvořených majestátů Buddhy.

Jinak o sushi jsem se již podrobněji zmínil v  článku 58A. Rizika vitariánství – část I.

Předsudky ohledně nedostatků složek výživy u vegetariánů, veganů a vitariánů

Úkolem člověka je sledovat dostatečnou rozmanitost stravy, jak už bylo řečeno výše. Úkolem člověka však není detailně měřit množství toho a toho dílčího minerálu, vitamínu, enzymu ve stravě. To už dokáže Příroda zajistit při dostatečné kvalitě a různorodosti stravy sama. Opět si představme, že ani zdravá gorila nebo slon si nezjišťují s tužkou a papírem v ruce, kolik už snědli mastných omega kyselin. A co ještě musí zkonzumovat, aby byli v optimu. Člověk by se měl uvolnit a sledovat celkovou cestu a nikoliv dílčí nepodstatné detaily.

Bílkovinový mýtus

Přejímám z knihy Christiana Opitze Výživa pro člověka a Zemi, kapitola Bílkovinový mýtus, str. 70:

Experti doporučují nejrůznější množství bílkovin od 30 gramů za den přes 1 gram na kilogram tělesné váhy až po 100 gramů za den. Tato doporučení jsou však založena z největší části na teoretických úvahách, nikoliv na praktické zkušenosti. Přitom nám příroda poskytuje velmi jednoduchou možnost, jak si zjistit naši skutečnou denní potřebu bílkovin.

Největší potřebu bílkovin má člověk v průběhu svého života jako kojenec. V této době rychlého růstu, kdy svou tělesnou hmotnost během půl roku téměř zdvojnásobí, potřebuje větší množství bílkovin, které jsou nejdůležitější stavební látkou pro vytváření tělesných tkání, více než kdy jindy v jeho dalším životě.

Není pochybností, že mateřské mléko je pro kojence optimální stravou. Lidské mateřské mléko obsahuje 2 % bílkovin. Jsou-li tato 2 % pro kojence optimálním množstvím, pak tedy člověk v době své největší potřeby bílkovin vystačí s těmito 2 % v celkové stravě, neboť nic jiného než mateřské mléko kojenec nepotřebuje.

Z toho vyplývá, že dospělý člověk potřebuje ve své stravě méně než 2 % bílkovin, neboť má menší potřebu než kojenec. Žádný jiný savec v dospělosti nepřijímá jakoukoliv stravu, která by obsahovala více bílkovin než mateřské mléko jeho druhu. Lidoopové, kteří mají v mateřském mléce také přibližně 2 % bílkovin, se později živí ovocem, listy a travou, které obsahují 1- 2 % bílkovin.

Člověku však je doporučováno jíst maso s přibližně 20 % bílkovin, aby mohl pokrýt svou potřebu bílkovin. To nemá příliš mnoho logiky. Ať svou stravu složíme jakkoli, 1 – 2 % bílkovin tam jsou vždy přítomna. I když se živíme jen ovocem a zeleninou jako lidoopové, nemůže nikdy nastat nedostatek bílkovin. Žádný divoce žijící lidoop netrpí nedostatkem bílkovin. Dorostlá gorila je asi 30x silnější než dospělý muž. Největší a nejsilnější zvířata na zemi, jako sloni, hroši a nosorožci budují svá impozantní těla výhradně rostlinnou stravou. Také lidské skupiny obyvatelstva, které jedí daleko méně bílkovin, než je doporučováno konvenční vědou, netrpí žádným nedostatkem bílkovin, nýbrž těší se nejlepšímu zdraví.

Průměrná strava v civilizovaných zemích obsahuje cca 7-10 % bílkovin, čili několikanásobně více, než je skutečná potřeba. Nežijeme v době nedostatku bílkovin, nýbrž v době jejich chorobného přebytku. Jediná nemoc z nedostatku bílkovin, kterou zná medicína, se nazývá Kwashiorkor. V civilizovaných zemích se vůbec nevyskytuje, zjištěna byla výhradně v oblastech, kde panuje všeobecná podvýživa. Naproti tomu mnoho lidí v západním světě, kde jsou překrmováni bílkovinami, trpí nemocemi vyvolanými přebytkem bílkovin.

Pravdivost a objektivita této převzaté části textu je podle Přírody 99,0%.

A další citace z kapitoly Zmatky okolo aminokyselin, str. 71:

Bílkovina může být složena z 22 různých aminokyselin. Z nich je osm nenahraditelných (esenciálních), tzn., že v normálním případě nejsou vytvářeny tělem samotným a musí mu tedy být přiváděny v potravě… Rostlinné bílkoviny obsahují všechny esenciální aminokyseliny, jinak by museli lidoopi vyhynout. Také přibližně 1 miliarda obyvatel Země nepoužívá žádné živočišné bílkoviny. V této miliardě se nalézají nejzdravější národy světa. Při dobré vegetariánské stravě nehrozí ani kvantitativní nedostatek bílkovin, ani nedostatek esenciálních aminokyselin, i když se člověk – vegan – vystříhá mléčných produktů a vajec. Jelikož využitelnost aminokyselin klesá zahřáním o 40 – 60 %, je dodávání bílkovin v přirozeném syrovém stavu pro zdravou výživu důležitější, než množství aminokyselin v gramech obsažené v jednotlivých potravinách. 

Pravdivost a objektivita této převzaté části textu je podle Přírody 98,9%.

Účinky potravin obsahujících nadbytek bílkovin mohou podporovat vznik četných chorob, například srdečních infarktů, srdeční nedostatečnosti, ledvinových chorob všech druhů, dny, revmatických chorob, diabetu, rakoviny a Alzheimerovy nemoci. Otázka, jak může vegetarián krýt svou potřebu bílkovin, již dlouho není aktuální. Klíčová otázka týkající se bílkovin ve stravě, musí spíš znít: Jak lze zabránit nemocem lidí pojídajících maso, vyvolaných přebytkem bílkovin? V tom spočívá opravdu velký zdravotní problém naší doby…

Pravdivost a objektivita této převzaté části textu je podle Přírody 99,7%.

Vitamín B12 a železo

Jako další rizikové živiny jsou u vegetariánů, veganů a vitariánů označovány vitamín B12 a železo. Zejména o vitamínu B12 byla v poslední době publikována celá řada vzájemně si protiřečících informací. Vybírám ty, která vykazují podle Přírody vysokou hladinu pravdivosti.

Například Christian Opitz o tom v kapitole Vitamín B12 a železo uvádí toto:

Vitamín B12 je látkou, která je nutná pro tvorbu červených krvinek. Nedostatek vitamínu B12 vede ke zhoubné anémii. Jen málo rostlinných potravin (např. zkvašená zelenina obsahující kyselinu mléčnou, Miso, sojová omáčka, chaluhy, kvasnice) obsahuje tento vitamín, a proto mnozí vědci z oboru výživy, kteří se již přiklánějí k bezmasé stravě, považují úplné odmítání živočišné stravy, tedy také mléčných produktů a vajec, za nebezpečné.

Potrava však není pro nikoho hlavním dodavatelem vitamínu B12, ani pro lidi, kteří jedí hodně masa. Pro přijímání vitamínu B12 z potravy chybí mnoha lidem "přepravní" molekula, tzv. Intrinsic Factor (vnitřní faktor). Žádný býložravec nepřijímá vitamín B12 prostřednictvím potravy, ale všichni savci tuto látku potřebují. Bakterie ve střevní flóře býložravců produkují vitamín B12 stejně tak jako střevní mikroflóra člověka. Maso je v každém případě mezičlánkem pro tento vitamín, který však pochází ze stejných mikroorganismů, které máme ve svých střevech i my.

Nejrychlejší cestou, jak si poškodit střevní flóru, je pojídání velkého množství masa, vajec a mléčných produktů, neboť tyto potraviny povzbuzují tvoření hnilobných baktérií v tlustém střevě. Zhoubná anémie se proto vyskytuje častěji u masožravců, než u vegetariánů. Vyskytne-li se porucha střevní mikroflóry např. po použití antibiotik, může být potřeba vitamínu B12 snadno pokryta rostlinnou stravou pomocí mléčně zkvašené zeleniny, jako je např. kyselé zelí, dále kvasnicemi, mořskými řasami… (Záměrně jsem už neuvedl další doporučované potraviny miso a tamari, což je jeden z druhů sójových omáček, které jsou výrazně zatemněné)

Také se zásobováním železem si nemusí dobře živený vegetarián dělat žádné starosti, i když se vzdá pojídání vajec a mléka. Velký konzum mléčných produktů však může značně přispět k nedostatku železa. Mléko obsahuje velmi málo železa a vitamínu C, který je významný pro vstřebávání železa. Maso sice obsahuje železo, ale ne více než rostlinné potraviny. Četné druhy zeleniny obsahují 14 x více železa než hovězí maso a kromě toho dodávají tělu hodně vitamínu C, takže může být železo dobře zhodnoceno. Maso naproti tomu neobsahuje téměř žádný vitamín C. Železo z rostlinné stravy je zhodnoceno vynikajícím způsobem, přestože obhájci masa často tvrdí přesný opak.

Rostlinnými produkty s vysokým obsahem železa jsou zejména: dýňová a sezamová semena, kukuřice, slunečnicová semena, mandle, kešu a lískové ořechy, fíky, zelené fazolky, atd.

Pravdivost a objektivita této převzaté části textu Christana Opitze je podle Přírody 99,5%.

Uznávaní čeští vědci Anna Strunecká a Jiří Patočka uvádějí ve své knize Doba jedová, str. 86, následující:

Vitamín B12 nazývaný kobalamin, je pro člověka důležitý při krvetvorbě a zejména pro správnou funkci nervového systému, udržování paměti, soustředění a učení… Opakovaně se uvádí, že zdrojem B12 jsou živočišné produkty a že vegani jsou ohroženi jeho nedostatkem. Doporučenou denní dávku vitaminu B12 můžeme získat, jestliže sníme kuřecí prsa, jedno vařené vejce a jeden šálek jogurtu. Avšak vitamin B12 můžeme získat i snědením 100 gramů zelených fazolových lusků, hrášku, červené řepy a mrkve nebo hrsti rozinek…

Lidské tělo by mělo být nezávislé na vitaminu B12 z potravy, avšak v posledním desetiletí vytvořili výrobci potravinových doplňků představu toho, že každý člověk musí v zájmu zachování svého zdraví dbát na příjem vitaminu B12 nejlépe ze suplementů nebo injekcí. Porucha v tvorbě vitaminu B12 může být způsobena antibiotiky, pitím alkoholu a silným kouřením.

Objektivita těchto informací je podle Přírody 98,9%.

Vitamín D

Vitamín D přispívá k udržení normálního stavu kostí a zubů a k udržení normální funkce imunitního systému. Jeho nedostatek naopak vyvolává křivici (rachitidu). Tělo si běžně dokáže dostatek tohoto vitamínu zajistit z denního světla dopadajícího venku přímo na obnaženou kůži těla, mimo vnitřní prostory domů (a to nikoliv pouze za jasného bezmračného dne, ale i když je pod mrakem). Naopak nedostatek tohoto vitamínu se tam může stát reálným pro arabské ženy, jejichž prakticky celý povrch těla je na veřejnosti zahalen. Nebo pro osoby žijící za polárním kruhem v období až několikaměsíční polární noci. Případně také pro důchodce, dlouhodobě nemocné pacienty, kteří už téměř celodenně zůstávají uvnitř budov. Nebo také pro ty další, kteří nevytáhnou paty z uzavřených místností od televizí a počítačů. A do práce, z práce, chodí za tmy.

V poslední době se vyvinula až hysterie v souvislosti s údajným nedostatkem vitamínu D. Viz například článek Svět zachvátila epidemie nedostatku vitamínu D z února 2011 na webu

www.celostnimedicina.cz/svet-zachvatila-epidemie-nedostatku-vitaminu-d.htm

V článku se píše:

Po celém moderním světě se šíří epidemie nedostatku vitamínu D, a je to epidemie tak hluboká a závažná, že epidemie prasečí chřipky h2N1 vypadá ve srovnání s tím jako rýma. Nedostatek vitamínu D je tak rozšířen, že je to alarmující, a je také základní příčinou mnoha dalších vážných nemocí jako rakovina, cukrovka, osteoporóza a srdeční choroby.

Řada myšlenek v tomto textu je plně nebo zčásti objektivních. Zhodnocení některých následujících dílčích citací však naznačuje, jakým typem přehánění vznikají různé bombastické varovné výroky. Společným problémem je, že takové názory vůbec nepřihlížejí ke skryté duchovní rovině života a k duchovním příčinám nemocí.

Rozsáhlá většina západní populace má nedostatek vitamínu D. (Hodně přehnané, pouze 10% pravdy.)

Nedostatek vitamínu D podporuje rakovinu, cukrovku, osteoporózu, onemocnění ledvin, deprese, obezitu a srdeční choroby, a další zdravotní problémy. (Přehnané, 70% pravdy.)

Nedostatek vitamínu D může být napraven dodáním tohoto vitamínu v doplňcích nebo rozumným vystavováním slunečnímu světlu. (Pouze 55% pravdy. Vystavováni slunci ano. Ale doplňky člověk potřebuje v organické podobě, tedy s pravotočivým duchovním obalem, což drtivá většina takových výrobků nesplňuje. Doplňky v neorganické podobě mu spíše škodí, než pomáhají. Vysvětlení, co je to organická výživa, je uvedeno v článcích 22. Optimální stravování z pohledu bioenergií I, 23. Optimální stravování z pohledu bioenergií II.)

Krémy proti slunci blokují produkci vitamínu D v kůži a tím způsobují jeho ještě větší nedostatek u spotřebitelů těchto výrobků. (Hodně přehnané, pouze 20% pravdy.)

Nedostatek vitamínu D je způsoben ve značné míře moderním životním stylem v uzavřených místnostech. Lidé žijí, pracují a sportují v uzavřených místnostech pod umělým světlem. (Ano, toto je pravda z 90%.)

Vitamín D dramaticky snižuje náchylnost k infekčním chorobám, jako jsou běžná chřipka a h2N1. Aktivuje imunitní systém a umožňuje mu, aby fungoval agresívněji při obraně proti napadení viry. (Také hodně přehnané, protože to zcela opomíjí duchovní pohled na svět, pravda pouze z 50%.)

Pravdivost a objektivita celého článku na dané adrese je podle Přírody pouze kolem 55%. U všech podobných textů je důležité si uvědomit, že vzájemný boj nejrůznějších farmaceutických loby je nesmiřitelný.

Jedna skupina hovoří o nedostatku vitamínu D, aby podpořila prodej doplňků s tímto vitamínem. Druhá zase cokoliv takového zastírá, aby měla větší odbyt dalších léků na léčbu osteoporózy, cukrovky, apod. Pravda obvykle bývá někde uprostřed mezi až extrémně nafouknutými prohlášeními. Jak naznačuje i zjištěná pravdivost uvedeného článku.

Na překonání nedostatku vitamínu D jsou doporučovány nejrůznější potravinové doplňky. Nejsem celoplošně proti všem doplňkům. Je však potřeba, aby kromě vhodných hmotných látek obsahovaly také doprovodný pravotočivý obal. Což se při umělé výrobě složek výživy obvykle nedaří. A takové výrobky mají společného s přírodou méně než 10% obsahu. Zatímco zbytek bývá silně zatížen nepříznivými zatemněnými energiemi. Používání takového doplňku je pak skutečně danajským darem. A jediným pozorovatelným výsledkem pak někdy kromě dobré víry, že to pomáhá, mohou být zdravotní problémy vzniklé v důsledku předávkování.

Takže chcete-li doplněk stravy, vyberte si ten skutečně čistý. U kterého bude mít alespoň 95% hmotných složek také pravotočivý bioenergetický obal. Aby takový výrobek byl svými energiemi součástí Přírody.

Opět cituji Christiana Opitze:

Vitamín D si kojenci tvoří zářením slunečního světla na pokožku. Žádné sluneční lázně nejsou potřeba, stačí, když na obličej dopadá denní světlo. Pokud by měly být preparáty D-vitamínu pro kojence a malé děti opravdu tak nutné, pak by lidstvo do doby, než byly vynalezeny, již dávno vymřelo. Nedostatek vitamínu D u malých dětí je našim dětským lékařům znám pouze z okruhu islámských obyvatel. Někteří přísně věřící mohamedáni totiž balí svá nemluvňata do závojů, takže se k jejich pokožce sluneční světlo nedostane. To potom může vést k nedostatku vitamínu D. Pokud však na obličej kojence dopadá dostatek denního světla, pak nic takového nehrozí.

Vitamín D2 užívaný v preparátech se od přirozeného vitamínu D3 liší postranním řetězcem v jeho molekulární struktuře. Umělý vitamín D2 je pro organismus cizorodý, což může vyvolat poruchy látkové výměny. Kromě toho nemá umělý vitamin D stejný antirachitický účinek jako přirozený vitamín D. Kojenci a malé děti by proto vitamin D v preparátech raději neměli užívat.

Objektivita těchto informací Christiana Opitze je podle Přírody 99,1%.

Nedostatek mastných omega kyselin

Jednou z nejvážnějších námitek odpůrců vegetariánství, veganství a vitariánství je z jejich pohledu tvrzení, že bez živočišných produktů (masa, ryb a rybího tuku), nelze tělu zajistit dostatek mastných omega kyselin. A že nutně ti, co nejí maso, budou méně inteligentní než zbytek populace. Že je dokonce tragédie, když rodiče vedou k takovému životu vlastní děti, protože tím jim údajně brání, aby se jim normálně vyvinul mozek.

I takové laické nebo dokonce „odborné“ názory jsem slyšel nejen já z úst blízkých osob, příbuzných, lékařů a dalších „odborníků“, známých, když jsme přestali postupně jíst maso. Zmínil jsem se o tom již v textu 58A. Rizika vitariánství – část I. Jedná se jen o další zásadní předsudek, nic víc. Tento argument jsem vyvrátil již v článku 23. Optimální stravování z pohledu bioenergií II, kde jsem uvedl více detailních důvodů, proč tomu tak není, například:

Mastné omega kyseliny se nacházejí ve více druzích ořechů a ve výrobcích z nich, např. ořechové oleje nebo běžně dostupné ořechové máslo. Zdrojem jsou i lněná semínka, sezamová semena a podobně. Dále pšeničné i ovesné klíčky, sojové boby, sojové oleje i další druhy rostlinných olejů, viz Jean Carper (Stop Ageing Now, str. 188, podle materiálů U.S.Department of Agriculture). Nemusíme tedy nutně jíst rybí tuk. Stačí jen vhodná skladba vegetariánských potravin.

Objektivita těchto informací o mastných kyselinách je podle Přírody 99,1%.

Dodám ještě, co o tomto problému napsal Christian Opitz:

Mnozí výrobci rybího tuku v kapslích používají pro reklamu na své výrobky tvrzení, že Eskymáci pojídající ryby a savce s velkým obsahem tuku neznají žádné srdeční choroby. Mastné kyseliny omega-3 a omega-6 obsažené v rybím tuku prý snižují riziko srdečního infarktu. Skutečnost však vypadá trochu jinak. Eskymáci se dožívají v průměru asi 30 let. Umírají normálně, aniž by mohlo dojít k srdečním poruchám. Všechny vědecké výzkumy na toto téma prokázaly, že zdravotní nevýhody vyvolané pojídáním ryb a drůbeže jsou stejně tak závažné jako škody vyvolané vepřovým nebo hovězím masem.

Objektivita těchto informací o mastných kyselinách je podle Přírody 98,6%.

Údajný nedostatek vápníku

O tom, že kravské mléko a výrobky z něj ve skutečnosti při opakované konzumaci odvápňují tělo, zatímco většina lékařů stále ještě tvrdí opak, jsem uvedl detailní informace v článku 22. Optimální stravování z pohledu bioenergií I. I bez živočišných výrobků lze tělu zajistit dostatečný přísun organické podoby vápníku. Podrobně se tomu věnuje i Christian Opitz, str. 83, s následujícími závěry:

Mléko a mléčné výrobky – s výjimkou másla a smetany – obsahují vedle vápníku také mnoho bílkovin a nejsou žádnými dodavateli, nýbrž zloději vápníku. Ztráty vápníku vyvolané přebytkem bílkovin již tedy ve vědě nejsou žádným kontroverzním tématem. Stovky studií o tomto jevu vedly vždy ke stejnému výsledku: při nadbytečném přísunu bílkovin ztrácí tělo více vápníku, než dostává v potravinách, ať už je toto množství jakkoli vysoké.

Navíc Christian Opitz ve své knize uvádí údaje jednoznačně prokazující, že rostlinné produkty obsahují mnohem vyšší procento vápníku než produkty živočišné. Nejvíce vápníku obsahují sezamová semínka, mandle, lískové ořechy, petržel, cibule, brokolice, špenát a další listová zelenina.

Jak vypadá mechanismus, kterým ve skutečnosti opakovaná konzumace kravského mléka odebírá vápník z těla? Cituji Christiana Opitze, str. 82:

Mléčné bílkoviny obsahují přibližně třikrát víc sirných aminokyselin než bílkoviny rostlinné. Tento vysoký obsah aminokyselin s obsahem síry by při pravidelném konzumování mléka vedl k překyselení krve, pokud by tělo nevyvinulo příslušná protiopatření. Tato protiopatření spočívají v tom, že zásaditý fosforečnan vápenatý je uvolňován z kostí, aby tím byly vytvořené kyseliny neutralizovány… Tímto způsobem mléko odebírá kostem hodnotný vápník.

Závěr: Opakovaná konzumace mléčných výrobků a masa vede jednoznačně k podpoře odvápňování organismu.

Objektivita těchto informací o vápníku a mléčných výrobcích je podle Přírody 99,5%.

Hlídat si kyselost organismu

Pokud přijímáme pravidelně maso, mléko a mléčné výrobky, vejce a s nimi i nadbytek živočišných bílkovin, výsledkem bývá překyselení organismu. Stejně tak přemíra škrobů, moučných pokrmů a rafinovaných cukrů vede k překyselení. K překyselení může vést i přejídání, konzumace nevhodných těžko stravitelných kombinací, konzumace ve stresu, i řada dalších faktorů. Například i nevhodné příměsi uměle dodávané do potravin.

Například nechápu, proč se kyselina citronová naprosto zbytečně přidává do většiny ovocných čajů a mnoha dalších výrobků, ve kterých nejde o potřebu konzervace. Přitom pro lidský organismus je udržení správné hladiny kyselosti krve a vnitřního prostředí otázkou zdraví a někdy i života.

Nadměrná kyselost prostředí v těle přispívá ke stálé únavě, nedostatku energie, častým onemocněním, snížené odolnosti, nepříjemnému pálení žáhy, dně, razantnímu přibírání nebo hubnutí, případně zápachu z úst, nadýmání, nadměrné kazivosti zubů, žaludečním vředům, kandidóze (přemnožení kvasinek Candida v těle člověka), atd.

Kyseliny v těle vznikají běžně jako odpady řady tělesných pochodů. Když však ještě navíc kyselost zvyšujeme větším množstvím živočišné potravy, může být zle. Na internetu najdeme seznamy zásadotvorných potravin. Patří mezi ně většina běžných ovocných plodin a druhů zeleniny, houby a dokonce se někde uvádí i Plzeňské pivo. Takže právě vitariáni mají v tomto směru obrovskou výhodu.

S ovocem je to však někdy složitější. Z vlastních zkušeností vnímám, že některé druhy ovoce mohou obsahovat zvýšené množství kyselin (nejen citrusové plody, ale také třeba kyselejší jablka). Takže v prvním nárazu po zkonzumování mám naopak pocit kyselosti. A až postupně se to srovná zpět do optima.

Univerzální návody, za jakých podmínek je optimální konzumovat ovoce a naopak jakým kombinacím je důležité se vyhnout, jsou uvedeny v knihách Fit pro život I, II autorů Harvey a Marylin Diamond. Celková pravdivost obou knih je však podle Přírody pouze kolem 60%. Informace v nich uvedené tedy nemají univerzální platnost. Spíše si to potřebuje každý člověk vyzkoušet sám na sobě, co právě jemu vyhovuje a čemu je naopak důležité se vyhnout.  Mně například vyhovuje (dělá dobře) určité „zředění“ kyselosti vyšší dávky ovoce kouskem chleba, což tyto knihy i principy dělené stravy zásadně odmítají. Jinému zase plně vyhovuje jíst ovoce samotné, s ničím jej nekombinovat. Kyselejší plody pak jíst společně se sladším ovocem. Znovu opakuji: Každý člověk je jiný a mohou mu proto vyhovovat o něco jiné stravovací návyky.

Objektivita těchto informací o kyselosti prostředí je podle Přírody 99,2%.