59E. Temné vědomí – příběhy z minulosti II

Petra Nováková

Temné vědomí ve vyšších světech

Tento článek je pokračováním předcházející části 59D. Temné vědomí – příběhy z minulosti I. Oba tyto články obsahují soubor vnímání, která zachycují dávnou minulost. Minulost, která se odehrávala ve světě, který byl ponurý, temný. Kde atmosféra zmaru a zkázy byla běžnou součástí života. Kdy prostředí bylo tvořeno nikoli vlídnou čistou milující Přírodou, ale vše tvořilo jakési Temné vědomí. Veškerý prostor jím byl prosycen, vše jím bylo ovládnuto. Nebylo úniku. Sebemenší naděje na Světlo byla ničena.

Jde tak o konkrétní ukázku toho, jakých podob nabývaly životy, které byly přímo ovlivňovány Temným vědomím. O němž podrobně vypovídá článek 59C. Rozsáhlý temný systém jako zdroj úpadku, zmaru, zkázy. Nejedná se o to samé Temné vědomí, ale život v jeho stínu se vyznačoval podobnými charakteristikami. Tyto příhody naznačují, že temný systém v podobě Temného vědomí, které si uvědomovalo samo sebe a drtilo vše živé, existoval i dříve ve vyšších světech, v jiných úrovních existence.

Jednotlivá vnímání jsou doplněna básněmi, které vznikly inspirací Petra Svobody po přečtení jednotlivých vnímání. A které dokreslují celkovou atmosféru této dávné minulosti a příběhů, které se v jejím rámci odehrávaly.

Příběh čtvrtý – další vnímání z 10.3.2013

Ladím se výš na energie, které mi zprostředkují vnímání.

Vnímám Nahara, je hodně smutný a někam mě vede. Nemluví, jen mlčí a má smutný pohled. Trochu mě to děsí, co budu vnímat. Nejdřív dlouhou dobu nic. Pak mi problesklo, že je přede mnou nějaký děsný obraz, asi mě a muže, někde visíme děsivě zohyzděni. Nevnímám žádné detaily, ani nechci.

Má bytost v tom vnímání před tou hrůzou padla na kolena. Je to jen v sekundových záblescích.

Pak vnímám sebe, že někde bezvládně ležím. Našel mě štěkající pes. Pak přišel muž, jemně mě vzal do náruče a někam mě odnesl. Jakoby na nějaký oltář, vyvýšené místo. Nějakým způsobem vyžádal asi u nějakého vědomí, které to vše řídilo, které tvořilo ten svět, aby mi byl darován život. Tedy přesně, ten muž mi dal svůj. Když jsem se probrala, on ležel bezvládně s hlavou položenou na oltáři, na kterém jsem ležela já. U něj seděl jeho pes. Také jsem nějak žádala to vědomí, aby udělalo výjimku a život mu vrátilo. Rozhovor neproběhl, jen jsem vnímala ve stručnosti obsah. Vědomí se strašně rozezlilo, že už tomu muži vyšlo vstříc.

Pak dalo možnost, že když dokážu najít nějakou studnu, že se mu život vrátí. Pak vědomí vysálo všechno okolo, jako by to byl jen obraz ze vzduchu. Zůstala pustina, poušť. Bloudila jsem se psem a muže jsme nějak táhli s sebou. Byl bez života. Ale nemohli jsme nic najít. Pak už jsme vysíleně padli. Stekla mi slza po tváři a na místo, kam dopadla, vyrostla zelená květina. Utrhla jsem její lístek a snědla ho a další jsem dala do pusy tomu muži. Ten se probral. Společně jsme pak bloudili pouští a jedli lístky z té květiny, nějak nás udržovala při životě. Snažili jsme se dostat do jiného světa, ale nešlo to. Vědomí nás stíhalo, postupně nám mrzačilo končetiny. Nevím jak. Pak už jsem jen vnímala obraz, jak všichni tři i se psem ležíme na jedné hromadě a vítr přes nás žene zrnka písku a postupně naše těla zakrývá.

Petr Svoboda

V poušti

Věnovaný život nemohla jsi akceptovat,

když ten, kdo tě chová ve svém srdci,

rozhodl se vlastní život obětovat.

Teď hladíš jeho hruď a líbáš jeho líci.

Jen dva vytvoří pár, tak zní dané pravidlo

a ty poděkovat chceš mu z očí do očí.

Šla jsi to tedy risknout a tím vytrhla stavidlo,

však žádná voda nevytéká a vaše rány neléčí.

Snad by sis oči vyplakala, pro všechna pouštní zrnka písku.

Snad bys i našla Oázu, kdyby tě cesta vedla k tomu místu.

Jak sladké je opojení nadějí, která souzená vám není.

A místo ní k hlavám skloněným přichází jen bolest, utrpení.

Zaváti v písku, jako kdysi rodná zem,

jen šakal vyje zdálky a vrtí ocasem.

Už věští jejich smrt, jež nepřichází z dálky.

Už nezachrání lid a neukončí války.

Tak napospas jsou dáni ohni, větru, zemi

a bloudí věčnou pouští, kde kapky vody není.

Hořký je to konec, však pravda bývá krutá.

Že světu vládla nenávist.

Dobou zlou naděje je probodnutá.

Petra Nováková

Pak vnímám, že je Nahar ještě smutnější.

Jsem malou holčičkou, mám nějaký dar, jsem bíle oblečená a zářím. Abych nebyla vidět mezi ostatními, nebudila pozornost, nějaký vládce mě dal do hluboké studny. Chodil tam za mnou chlapec, povídal si se mnou, aby mi nebylo smutno. Vždy v noci šla ze studny směrem k obloze má záře. Tak jsem postupně z malé holčičky dospěla.

Něco se stalo, nějaká katastrofa. Na nebi bylo něco jako Měsíc. Světelná bílá planeta, zbyl z ní však jen kus, ten druhý dopadl na tu zem. Část byla zničena, lidé zubožení. Vládce (zastupuje nějaké temné vědomí) vše svedl na mě, vytáhl mě ze studny a předvedl před ostatní.

Ukázal, že zářím, že to já za tím stojím, za tou katastrofou, že jsem snad kusem té planety. Lidé mě nesnáší, vnímám všechnu tu nenávist. Vládce mě chce asi upálit. Ten chlapec, co mezi tím také vyrostl, mě chce chránit. Ale neví jak. Nakonec vládce vymyslel něco lepšího. Uvázal mě na tu zbylou část planety, abych ji nahradila a zářila tak po zbytek svého života ostatním lidem. Vnímám, že je noc a já svítím na zem tomu muži, který si se mnou beze slov, jen pohledem povídá.

Petr Svoboda

Bílý svit

Jako malou dívenku do studny tě zavrhli,

jen jedna známá duše se rozhodla tě potěšit.

Večer co večer jste se spolu smáli a povídali,

A bezvýchodnou situaci tak snažili se odlehčit.

V lepší zítřek, marná touha,

a vládce oči zastřené.

Za dveřmi jen smrt a zhouba,

Trest padá na děvče nevinné.

Nepoznali v náznaku ani vlastní spásu,

proti nim se otáčí ty nenávistné činy.

Poslední noc, pak připrav se na zkázu,

celý svět odejde a bude tu jiný.

Bez řeči a potichu,

o poslední noci před svítáním,

pes leží mu u nohou a on hledí do nebe.

Tak sedí rozděleni,

čelem k sobě a tráví čas povídáním.

Poslední pohled do bílého svitu,

poslední pohled na tebe.

Petra Nováková

Nahar je ještě smutnější a odchází.

Vnímám, že zloba lidí dosáhla vrcholu. A odstartovala katastrofu všeho. Vnímala jsem, že jsem přivázaná k té planetě, hledím dolů, oba s tím mužem na sebe hledíme a víme, co přijde. Bude to znamenat úplný konec. Nic nezůstane. Pak už jen vnímám prázdný prostor, ticho a klid, nikde nic. Jako prázdný Vesmír. Jako nový Vesmír. Ale ne takový, jaký ho známe dnes.

Příběh pátý

PN: Spojené Síly Světla, prosím, kdo mi můžete dát nějaké informace k současné situaci? Co teď probíhá, jak ještě souvisí mé vnímání s Temným vědomím, o kterém vyšly poslední články? Děkuji. Případně, zda je důležité ještě nějaké vnímání? Děkuji. (Duchovní komunikace z 23.3.2013)

Centrální karma: „Příběhy, které jsi vnímala, souvisí nejen s tvou vlastní minulostí, ale také nějakým způsobem zapadají do událostí, které teď probíhají. Otevřelo se nové poznání o existenci Temného vědomí. Které všechny ovládalo. A tvé příběhy jsou vzpomínkami na životy, které se odehrávaly v období takového podobného Temného vědomí. Kdy bytosti v té době žijící byly drceny jeho silou a mocí. Temné vědomí tvořilo jejich prostředí a neumožňovalo jim se vymanit z jeho temného područí. Vše bylo ovládáno, Světlo se jen stěží dostalo do tohoto světa. A pokud se tak stalo, bylo ve většině případů doslova umučeno, zdrceno, popraveno.

Tyto příběhy jsou důležité, aby dokreslily pravou zrůdnost takového prostředí, takového světa. Jsou tvrdým varováním před čímkoli podobným. A obsahují v sobě mnoho poučení, mnoho adres pro současný vývoj. Nejsou to příjemné příběhy ke čtení, ale jde o pravdivé příběhy, jejichž osudy se staly a mohou být velmi podobné těm, které prožilo mnoho dalších bytostí. A jsou důležité zveřejnit i z důvodu, že mohou pomoci obnažit podobnou minulost i dalším bytostem. U nichž ještě zůstala prozatím skryta. Stejně tak básně vystihují, dokreslují ponurost všech takových příběhů, ponurost a temnotu toho světa.“

Mám pocit, že přijde nějaké vnímání. Uvolním se.

Vnímám temný svět. Děsivý, temný svět. Všude je tma. Ani hvězdy nejsou. Celý ten svět tvoří jedno Temné vědomí, má zrůdný obličej přes celou oblohu. Utíkám, všude jsou uschlé stromy bez života. Vědomí mě stále sleduje a posílá na mě z nebe blesky, které zapalují vše kolem mě. Nesu něco velmi cenného v ruce. Chvilkami se zastavuji. Už nemůžu. Vnímám všude kolem sebe oči, které mě sledují. A v dálce slyším rozběsněné psy. Příroda jako bytost mě provází a ukrývá mě pod černý plášť, abych nebyla vidět. Opatrně kontroluji to, co držím v ruce. Je to malé bílé světýlko. Má nesmírnou cenu a Temné vědomí to ví. Proto se mě snaží zastavit. Utíkám dál, slézám do hlubokého kaňonu. Je také celý vyschlý, bez života, na jeho dně však je už alespoň poušť, černá barva zde mizí.

Slezu až na dno, kde vytryskne zemí jakýsi gejzír a udělá v zemi otvor. Po vodě však není nikde ani památky. Otvor není velký, akorát se do něj vejdu. Z nitra země vyrostla až nahoru květina, jako bílá kopretina, usedám na ni a ona pomalu začíná klesat dolů. Jedu na ní jako výtahem. Poklop nahoře se uzavírá. Nastává tma. Otvírám dlaň a světýlko celý prostor ozáří. Je to malá bílá kulička. Když jsem sjela až na dno, je tam svět, kde mě přivítala Příroda. Svět je zde ještě hezký, čistý, samá příroda. Vyčerpaně klesám do její mechové náruče a jen tak ležím. Připadám si konečně v bezpečí a Příroda se o mě stará. Vnímám ale, že klenba toho světa je strašně nízko, že hrozí její provalení. Světýlko, které jsem přinesla v ruce, má pomoci. Najednou se strop provalí a všechno zachvátí temnota. Pak jen vnímám, jak světýlko v mé ruce (nic však už není živé, ani já) začíná zářit. Je stále silnější a nakonec způsobí zevnitř výbuch. Temný svět, vědomí se rozprsklo a alespoň částečně se tak omezila jeho síla. Natolik, aby bylo možné s ní něco udělat. Aby vláda černého vědomí skončila.

PN: Můžeš mi k tomu, Centrální Karmo ještě něco říci? Děkuji. (Duchovní komunikace z 23.3.2013)

Centrální Karma: „Takhle Temné vědomí získalo téměř absolutní moc, existovala však síla, která jej mohla porazit. Vědomí to dobře vědělo a také vědělo, že máš tuto sílu v rukách ty. (Vnímala jsem, jako bych ji odněkud nesla, někde ji vyzvedla.) Nakonec se to podařilo. Síla temného vědomí se oslabila natolik, že přestalo existovat jako soustředěná temná síla. Rozředilo se na části, které však byly také samy o sobě velmi silné. Získali jste napojení na jednu z nich. A i tu jste vnímali jako temné obrovské vědomí. Přitom šlo o pouhou část. Jeho síla byla nepředstavitelná. A jeho části se likvidovaly postupně. V době očisty se různým bytostem objevovalo ovládání od různých těchto částí. Tím se mohl pročistit celý systém. Teď je však ještě potřeba dostat se k samotnému začátku, k dokonalé temné podstatě a celistvé síle, jejíž odraz ještě stále existuje. Nejen ve vzpomínkách jednotlivých bytostí, které si je v podobě vrstev nesou v sobě. I proto je tak důležité článek vydat. A ještě se bude toto téma dočišťovat teď v období Velikonoc. Protože teprve teď se ještě dostanete k té absolutní temné síle, která představovala vrchol.“

Příběh šestý – vnímání ze 16.3.2013

Sféra harmonického spojení: „…Teď se soustřeď na vnímání. Dnes bude mimořádně důležité. A povedu tě já, nikoli Nahar.“

Vnímám, že mě sféra vede. Jdu za jejími energiemi. Které vnímám jako nějakou stuhu, vlající přede mnou. Náhle přede mnou stojí muž, ten z předchozích vnímání. Vzal mě za ruku a políbil a pak jsem vnímala malinké štěňátko. Které běželo před námi. Zastavili jsme před velkou skálou. Ta se otevřela, štěně vběhlo dovnitř a ukazovalo nám cestu. Bylo tu všude dost světla. Měli jsme namířeno někam do středu jeskyně, kde měl být uložen nějaký zlatý prsten. Který zářil přes celou jeskyni.

Šli jsme společně. Ale pak se muž zastavil, chtěl, abych tam na něj počkala, že dál půjde sám, aby to nebylo pro mě nebezpečné. Nechtěla jsem zůstat, chtěla jsem jít s ním, ale on šel sám. Trvalo to dlouho. Pořád se nevracel. Najednou veškeré světlo zhaslo. Byla úplná tma. Sedla jsem si na zem a čekala, co bude dál. Pak jsem po hodně dlouhé době viděla, že muž konečně přichází, světlo trochu svítilo. Vycházel z nějaké chodby, ale v náruči nesl nějakou jinou dívku. Prošel kolem mě jako by mě vůbec neviděl. Jako bych byla vzduch, neviditelná.

Jeskyně se otevřela. Oni vyšli, já jsem se jen nevěřícně za nimi dívala a pak se najednou jeskyně zavřela. Vrhla jsem se k východu, bušila do stěny, snažila se dostat ven, ale marně. Vlastně jsem nějak v hlavě věděla, že on mohl vynést ven jen jednu dívku. Takže bylo jasné, že já se ven nedostanu. Tak jsem se vysíleně opřela o stěnu a ležela.

Po dlouhé době se jeskyně otevřela, já už byla vyčerpaná a jen jsem se sesunula na zem. Muž mě vytáhl, ale jen jsem ležela, bez síly. Navlékl mi na prst pravé ruky ten prsten. Bylo mu líto, co se stalo. Ten prsten mi měl pomoci vrátit sílu. Ale nic se nestalo. Pak jsem vnímala, že ten, kdo u mě seděl, ale nevím, zda to byl ten muž, ano i ne, byl naštvaný, že to nefunguje a dal mi facku, abych se probrala. Já jsem na něj upřela uslzené oči plné zklamání, sundala si prsten z ruky, abych mu ho vrátila. On mi pak roztrhl šaty a chtěl mě znásilnit.

Pak nastal střih a já jsem vnímala tu samou situaci, kdy u mě seděl určitě ten muž, když viděl, že prsten nepomohl, rozepnul mi šaty a otíral hruď mokrou houbou. Pak mě vzal do náruče a byl ke mně něžný. V tom posledním okamžiku jsme tak byly spojeni tělem i duší. Pak jsem vydechla naposled v jeho náruči. On mě smáčel slzami a nepřestával líbat na tváře. A prosil, abych zůstala. Zůstal u mě ležet. Pak jsem vnímala, že přišla bytost, vnímala jsem její nohy a dlouhé šaty z květin. Asi bytost Přírody. Přehodila přes nás oba deku z květin a my oba zmizeli. Možná jsme se stali součástí země.  Na zemi zůstal ležet jen ten prsten. Příroda ho vzala do ruky a odnášela pryč. Vnímání skončilo a já cítila, že mám ten prsten v duchovní podobě v dlani pravé ruky.

Potom jsem měla takový zvláštní pocit, že i teď tu máme jen určitý vymezený čas. (I on je zrozen ve hmotě.)

Petr Svoboda

Rozdělení

Začíná to hezky, mile, z vlka je teď štěňátko.

Pro prsten teď do jeskyně, vrátíte se za krátko.

Světlem sálá tichá chodba, úspěch už je za rohem.

Netušíš, že uzavře tě, jako rakev pod hrobem.

Špatná volba v rozdělení, tma je kam se podíváš.

Samotná jsi, je ti zima, strachem o něj umíráš.

Dlouho čekáš v tvrdé skále, milý stále nepřichází.

Bojíš se, že opustil tě, moc ti jeho náruč schází.

Mlčky stojíš, vůbec nevíš, proč tě náhle nepoznává.

Oči slepé, nevidí tě, svým zrakem tě probodává.

Mlčky sedíš, hledíš na něj, úkol tady splnit měl,

jinou drží ve svých rukách, odchází a zapomněl.

Dlouho trvá zlomit kletbu, vrací se… však chybí čas.

Vysílená padáš na zem, nemůžeš už vydat hlas.

Ani prsten silou svojí, nespraví tvé poranění.

Bez šance a bez naděje, po sté už jste rozdělení.

Zklamaný a ovládnutý, bije tě a šaty dere.

Vzepře se však temné vůli, do rukou tě něžně bere.

Krutost se už vytratila, křivda žel, ta zůstane.

Omluví se, odpouštíš mu, konec už brzy nastane.

Spojují se těla, duše, byť život v tobě pomíjí.

Vyměřený, jak i dříve, tvůj čas ti opět odbíjí.

S posledním výdechem na rty kapou ti jeho slzy.

V lítosti zůstáváte spolu a rozplýváte se do Přírody.

Petra Nováková

PN: Proč mě Síly Světla v tuto chvíli bolí levá noha, co je ještě důležité vědět? Děkuji. (Duchovní komunikace ze 16.3.2013)

Příroda: „Ten prsten už jsi odevzdala. Není potřeba více očisty, ale je potřeba sdělit ještě nějaké informace. Je velmi důležité, abys své vnímání zapsala. Ten prsten hrál velmi významnou úlohu. Teď se odevzdal a došlo k pročištění celého problému. Ten prsten však obsahoval zneužitou sílu Přírody. Která v něm byla doslova uvězněna. Proto nedokázal dát život ani tobě. Protože jeho moc, jeho síla nebyla přirozená. Byl to umělý nástroj, který měl něčemu napomoci, ale opak se stal pravdou. Vzala jsem si jej k sobě, bylo však potřeba jeho moc a sílu zrušit. Protože zavazoval bytosti, které jej měly u sebe, nebo jej oblékly. Podporoval nepřirozenou vazbu, nedával možnost svobody.“

PN: Spojené Síly Světla, prosím, kdo mi můžete dát více informací k tomu všemu vnímání, k událostem, které teď probíhají. Děkuji. (Duchovní komunikace z 17.3.2013)

Příroda: „Už jsme společně probrali význam prstenu. Celé vnímání hodně souvisí se společným vztahem tebe a toho muže z tvých vnímání. I s tím, jak se může tento vztah dál rozvíjet. Odhalilo se ti již více vnímání a vždy šlo o to, že jste měli určený jen velmi krátký čas, pokud jste dospěli do bodu, že jste byli spolu. Jinak jste se mnohdy míjeli nepoznáni, nebo jste proti sobě stáli jako dva nepřátelé. Nebo jako dvě bytosti, jejichž osudy jsou tak rozdílné, že se jen lehce dotknou, někdy více propletou a běží zase dál.

Každopádně každé setkání znamenalo nějakou vazbu, nějaký většinou nedořešený problém. Kdy okolnosti se seskupily proti vám, nebo proti tobě. Zrady, nepochopení, ovládnutí, to všechno tvé příběhy obsahují. O to více, čím zvrácenější byl tehdejší svět. Ale nebylo to zde na Zemi. I proto jsi vnímala bytost Přírody, která si prsten vzala, jinak. Měla jiný oděv, byla jiná. V každém světě je podoba Přírody trochu odlišná, podle energií daného světa, podle doby, ve které se nachází.

Dnes už je všechno jinak. Ale prsten pocházel odjinud. Měl spojit to, co bylo rozdělené. Chtěli jste využít jeho sílu, abyste prodloužili společný čas, který vám byl vyměřen. Však pouhé hledání prstenu vás rozdělilo. Protože nic a nikdo nemůže nepřirozeně u sebe udržet bytosti, pokud spolu nemají být. Anebo mají, ale síla okolních vlivů je nezdolná. Nelze bojovat nečistými zbraněmi, magií. Vždy se to obrátí proti bytostem.

Jen Příroda může zajistit, aby bytosti spolu zůstaly, pokud je to v souladu s jejich vývojem i s vývojem celku. Teď je již jiná doba. Tehdy však byl onen svět z tvého vnímání prosycen temnotou a zlem. Nebylo možné žádným způsobem dosáhnout čisté harmonie. Nebyla síla, která by temný odpor zlomila. Ani Příroda nemohla pomoci. Nemohla oddálit konec, jen zmírnit jeho následky. A zajistit, aby se nevhodné prostředky již dále nevyužívaly. Ten prsten však nebyl zničen. Nebyla síla, ani bytost, která by k tomu měla oprávnění.

Proto jsi ho vnímala znovu teď, v reálném čase. Musela se nejprve odhalit podstata, která ho provázela. A otevřít se vrstvy, které s ním byly spojené. Pak teprve mohl být Silami Světla zpracován. Navíc zde byl problém, protože prsten v sobě obsahoval životodárnou sílu Přírody. Která byla samotné bytosti Přírody odebrána. A to bylo potřeba dát do pořádku. Teď se vše pročistilo. A věci se mohou dál rozvíjet svým tempem.“

PN: Spojené Síly Světla, prosím, můžete mi dát více informací k situaci? Dnes jsem měla pocit, že se propojily informace z mého vnímání s mými pocity. A vnímala jsem sílu té tragédie, která byla mou součástí, byla tragédií mou. Zněla mi v hlavě melodie k filmu Romeo a Julie. Najednou to však nebyl jen film, ale i pro mě to byla realita. Spustil se pláč a potom jsem měla pocit, že odplynula velká tíha minulosti. Děkuji za více informací. (Duchovní komunikace z 18.3.2013)

Sféra harmonického spojení: „Každá minulost má jak svou informační strukturu, tak také tu prožitkovou. Která je ve vás uložena mnohem hlouběji a ovlivňuje daleko více vaše vnímání, prožívání, i vaše konání. A má-li se uvolnit celá minulost, která bytost tíží, je potřeba uvolnit nejenom ony informace, ale také pocity. Jejichž význam je pro bytost z hlediska jejího vývoje daleko zásadnější. A až tehdy se může vše rozvázat a dořešit, když proběhne i toto pocitové rozvázání. Když dojde i k odplavení tíhy, bolesti a dalších pocitů, které se hluboko uvnitř samotného nitra bytosti ukrývají. O těchto pocitech bytost nemusí ani tušit, až po jejich uvolnění se může dostavit pochopení některých z tohoto pramenících pocitů. Zprvu se mohlo zdát, že tyto pocity nedávají smysl. Důvěra ke druhé bytosti narůstá úměrně s tím, jak se zpracovávají dávné křivdy, zrady a odchází jejich nepříznivý vliv.

Máš v hlavě otázku na své poslední vnímání, proč jste šli pro prsten. Kdo byla bytost, kterou vynesl muž z jeskyně místo tebe? Jakou měla v celém příběhu roli? Prsten měl zajistit pouto, lásku, která se zdála být stále rozdělována nepřízní osudu. Prsten měl zajistit ochranu proti těmto vlivům. Tehdy měly bytosti možnost vidět své minulé životy. Věděly, čím prošly a mohly i tušit, co je čeká. Proto zde byla snaha postavit se proti dalšímu takovému osudu, proti další bolesti, dalšímu rozdělení, další nenaplněné lásce.

Mnoho životů vás provázel podobný osud, nešlo se mu vzepřít. Vždy se mezi vás postavilo něco, co vás nakonec rozdělilo. Ať už to bylo něco temného vyššího v podobě jakéhosi vládce, temného vědomí nebo podlehnutí jakémusi ovládnutí. A poté následné vlastní chyby, které vedly ke stejně tragickému výsledku. Tohle všechno jste věděli a v prstenu jste spatřovali možnost nepřízni osudu konečně čelit a rozetnout ten věčně se opakující nekončící kolotoč.

Avšak právě prsten, cesta k němu, byl nakonec tím, který vás rozdělil. Muž v jeskyni zapomněl, co bylo jeho cílem, proč do jeskyně přišel. Protože jste se uvnitř rozdělili, silné magické vlivy celé jeskyně i prstenu, který v sobě jeskyně ukrývala, působily proti vám. Kdybyste zůstali spolu, zřejmě by na vás nepříznivé energie neměly vliv. Do budoucna by se však síla prstenu stejně otočila proti vám. Muž šel dál jeskyní sám, aby získal šanci pro lásku. Ve chvíli, kdy prsten našel, této síly, šance dosáhl. Ale protože byla umělá, magická, způsobila, že lásku pocítil k bytosti, která se jako první objevila poté, co prsten vzal do svých rukou. Pravá láska byla odstíněna, přebila ji umělá síla. Proto tě neviděl, nevnímal. V tu chvíli jsi pro něj ani v jeho mysli, ani v jeho srdci neexistovala. Až mimo jeskyni, když síla prstenu, síla moci ztratila svůj vliv, dokázal získat zpátky sám sebe, své vnímání. Temný opar kolem něj se rozplynul a on prozřel, co vlastně udělal. Jako kdyby se probudil ze snu, z omámení.  Ale bylo už pozdě.“

PN: Co znamenal ten dvojí obraz, kdy nejprve bytost klečela u mě, dala mi facku… a pak naopak to byla bytost toho muže a byla něžná?

Sféra harmonického spojení: „Obojí byla určitá realita a obojí byl ten samý muž. První byla varianta, kdy ho temný vliv znovu ovládl a pohltil. A druhá byla varianta, kdy zůstal sám sebou.“

PN: Byly to tedy dvě možnosti, které mohly proběhnout, a proběhla jen ta druhá, nebo proběhly obě?

Sféra harmonického spojení: „Proběhly obě, ale ta první jen v náznaku, tak jak jsi ji sama vnímala. Pak se muž probral a vše pokračovalo druhou variantou. Tak, jak jsi je vnímala za sebou.

Nejpodstatnější však je energetické pročištění celé minulosti. To přináší úlevu. Nikoli rozvázání informací. To jen dokresluje situaci a do určité míry umožňuje snáze pochopit některé pocity, vnímání.“

PN: Proč jsem se chovala k němu láskyplně, když jsem vnímala vše, co udělal?

Sféra harmonického spojení: „Věděla jsi, že to není on, že je ovládnut. A když se probral, uvítala jsi toho, pro koho bilo tvé srdce. A ani předchozí události nedokázaly tvou lásku změnit. Navíc jsi v tom okamžiku vnímala i jeho lásku, kterou ti dával.“

PN: Děkuji.

I pes, který se vyskytoval v mých vnímáních, je bytostí zrozenou ve hmotě. Znovu je psem (a dostal se shodou okolností k Petru Svobodovi). Když jsem ho viděla náhodou na fotce, měla jsem z něj strach až hrůzu. V té době měl dost vysoké procento temných energií.

Příběh sedmý – vnímání z 22.3.2013

V souvislosti s tímto psem se mi objevilo následující krátké vnímání. Nebylo však minulostí. Odehrávalo se na duchovní rovině v současném čase.

Seděla jsem večer v posteli a ještě se čistila, když jsem najednou vnímala, že ten pes stojí uprostřed mého pokoje a vrčí na mě. Měla jsem strach. Najednou však přišel ke mně, stulil se u mých nohou do klubíčka a zůstal tam ležet. Což ve mně nejprve automaticky nastartovalo reakci, že bych ho chtěla duchovně pohladit. Přitom jsem však vnímala, že bych ho nechtěla pohladit, že je tam jako nějaký strážce a že kdybych na něj sáhla, že by mě taky mohl kousnout a zle by vrčel.

PN: Spojené Síly Světla, prosím, kdo mi můžete dát v tuto chvíli nějaké informace k situaci. Co znamenalo to, že jsem před týdnem vnímala toho psa, který na mě vrčel v pokoji a pak přišel ke mně do postele a stulil se mi k nohám? Děkuji. (Duchovní komunikace ze 30.3.2013)

Příroda: „…Postupně se odkrývají i další souvislosti s tímto psem. Ve tvém životě i v životě Petra Svobody má tento pes určitý význam. Proto se i tobě objevuje ve vnímání. Je důležité sledovat vývoj věcí. Už jsi vnímala i situaci, kdy ti byl tento pes blízký. A to i přesto, že přetrvával spíše strach, až děs. Situace, kterou jsi vnímala naposled, má svůj význam. Ukázala se zde určitá větší blízkost, která vychází z postupného nalézání důvěry. Prozatím však není ještě dostatečně pročištěná situace, aby se to mohlo změnit. Ty i pes se postupně čistíte přicházejícími událostmi. Stejně jako jsi dlouho nechápala význam jednotlivých vnímání, až postupně se vyjevil s dalšími jejich smysl, stejně tak tomu bude i v případě tohoto psa. Ten je však temnější, proto se situace s ním bude vyvíjet pomaleji. Zkus se teď soustředit, začíná se obnažovat další vnímání.“

I toto vnímání vychází ze současnosti.

Vnímám toho psa, jak mi strká čumák do ruky, lísá se. Je v celku milý jako v tom vnímání, kde si ke mně lehl, když pochopil svou chybu. Jako by mě teď prosil za odpuštění. Chvilkami bych mu chtěla uvěřit, chtěla bych mu projevit důvěru, ale nejde to. Vnímám, jak mu občas očima probleskují zlé stíny, temnota. Začíná se mu zřejmě obnažovat jeho světelná podstata, je potřeba ho čistit. Pes je impulzy veden k tomu, co má dělat, třeba i to, jak si ke mně lehl, strážil. Ale stále tam je vysoká temnota, která se musí pročistit. Jinak vědomě zatím moc neví, co dělá.

Pak ještě vnímám, jak jsem se s ním někdy v minulosti, v jiném životě mazlila, on mě lízal po obličeji a pak se mi najednou zakousl do krku.

Příroda: „I tento pes tak dostává možnost se přicházejícími energiemi očistit. Potřebuje energetickou pomoc, aby se obnažilo to čisté, co v sobě nese a co jsi také ve svých vnímáních několikrát zaznamenala. I on byl těžce ovládnut. A prostřednictvím lidských bytostí, se kterými byl spojen jeho osud i v minulosti, teď dostává možnost se také osvobodit a vymanit z temného ovládnutí.“

PN: Děkuji, Přírodo.

PN: Spojené Síly Světla, prosím, jaké máte pro mě dnes informace. Co je důležité případně doplnit ještě k článku o mém vnímání. Děkuji. (Duchovní komunikace z 1.4.2013)

Sféra harmonického spojení: „Stále se obnažují nové souvislosti, které tvým příběhům dávají jasný smysl. Proto se mohou zveřejnit až teď, kdy je jasně sledovatelná vývojová linie. Kdy příběhy následují jeden za druhým tak, jak se skutečně v dávné minulosti odehrály. Zobrazují příběh dvou bytostí, které se po dlouhou dobu nemohly najít, nebylo jim dáno být spolu. Nejprve stály proti sobě jako nepřátelé, postupně dospěly do bodu, kdy si vzájemně pomáhaly. Až v současnosti však získaly možnost vše dočistit, rozvázat se mezi sebou, rozvázat i své vlastní chyby, pochopit je, odpustit sobě i druhému. Až po proběhnutí toho všeho dostaly obě bytosti možnost znovu nalézt vzájemnou blízkost, samy sebe. Našly svou lásku a dostaly novou šanci být konečně spolu. Ale jen díky tomu, že stále pracují na svém vlastním vývoji.

Jen díky tomu soupis tvých vnímání mohl dospět k harmonickému výsledku. A i to je důvod, proč je důležité tvé příběhy zveřejnit. Protože mohou být motivací, inspirací i pro ostatní. Že vše se dá vyčistit, pokud bytost kráčí ve Světle a cíleně na sobě pracuje. Pak se najdou cesty, které dokážou spojit i to, co se zdálo být již nespojitelné. I tragédie dávné minulosti se mohou přeměnit v harmonické příběhy současnosti.“

Až po všech těchto vnímáních se uzavřel kruh a já pochopila, co znamenalo, když mi bytost na začátku říkala, že mi pomůže najít něco, co dlouho hledám. Skutečně jsem to hledala dlouho. Byla to svoboda, vyvázání se, vyčištění, pochopení, odpuštění, nalezení blízké bytosti a harmonického vztahu.

Poslední den Velikonoc, o Velikonočním pondělí 1.4.2013, přišel impuls zařadit konečně i tohoto psa do očisty. V obnažených karmických vrstvách u Petra Svobody byla při vyšetření patrná jeho dávná identita Strážce, který chodí světem, aby zasahoval, kde je potřeba. Sám byl však tehdy výrazně zatemněný, měl 80% temné energie a k dispozici vysokou magickou sílu. Stejné energie měl i jeho pes. Pes tehdy působil nejen jako jeho doplněk, ale vypadal jako oddělená část jeho bytosti. Tato dvojice Strážce se psem byla na zádech ovládána zrůdou. Zástupcem dalšího temného systému, který kdesi ve vyšších světech vytvořil sám pro sebe tuto soustavu magicky zasahujících Strážců. Celá situace se tímto karmickým čištěním obnažuje a konečně také začíná rozvazovat.

Dodatek k aktuální situaci - vloženo 16. 10. 2017

Petra Nováková

Po vzájemných složitých očistách a dospění i k harmonickým okamžikům, se ukázalo, že není pro naše bytosti po dvou letech společného partnerského vztahu ( tedy na konci roku 2015) již dále vhodné pokračovat ve světelném vývoji společně jako partneři.

Naopak, že je vhodné dále pokračovat a pracovat na svém světelném vzestupu každý sám za sebe. A otevřít se tak novým příležitostem, které na každého z nás čekaly, či teprve čekají.