71B. Co je ego, jak se projevuje a jak se s ním vypořádat? II
Co je zdrojem našich myšlenek? Své myšlenky můžeme pozorovat, ale nemusíme s nimi nutně souhlasit. Negativní i pozitivní opakující se myšlenkové vzorce. Nepřirozené programování svých myšlenek neřeší příčiny, ale až důsledky. Jaký je účinný způsob zbavování se Ega? Jak dosáhnout nárůstu své sebeúcty? Kdy se jedná o zdravé sebevědomí? Brát neúspěch jako zpětnou vazbu, nikoliv jako ohrožení. Ego používá mezilidské vztahy na potvrzování vlastní hodnoty. Pro čisté vztahy je typická nepodmíněná láska, sounáležitost, soudržnost. Nehodnotit celou bytost, ale vyjadřovat se pouze k jejímu chování. Není pravdou, že dítě je nepopsaným listem papíru. Jaké jsou důvody šíření pomluv? Přijmout okolnosti, které nedokážu změnit, soustředit se na to, co změnit mohu. Je důležité bojovat se zlem, motivem boje by však neměla být odplata. Egoisticky fungovat mohou i instituce a skupiny, jak mohou překonat své Ego?
Komentář Jiřího Nováka k článku
Také druhou část pojednání Jána Pecsőka o Egu uveřejňujeme v plném rozsahu po provedení běžné pravopisné a stylistické kontroly a po navržení a provedení drobných změn v textu. Některé dílčí odstavce jsou však značně zjednodušené a to vede k tvrzením, která již nemají obecnou platnost. I přes tyto dílčí situace se domníváme, že i tato druhá část pojednání může být významnou pomocí pro každého, kdo se svým Egem dlouhodobě zápolí. Text dává každému příležitost uvědomit si, kde všude a jakým způsobem se Ego může projevovat a prosazovat.
Připomínky kolegů při konečné revizi tohoto textu mne opět dovedly k tomu, abych k textu dodal několik dílčích komentářů, které reagují na některá z těchto zjednodušených tvrzení v původním textu. A navíc abych ještě reagoval na některé knihy s duchovní tématikou, i speciálně na knihu Eckharta Tolleho Nová země a na celé toto pojednání o Egu v samostatných textech 71C. Hodnotné knihy s duchovní tématikou, přínosy a nedostatky I, 71D. Hodnotné knihy s duchovní tématikou, přínosy a nedostatky II, 71E. Objektivní existence Dobra a Zla, temné systémy „Třetí cesty“, 71F. Eckhart Tolle a jeho kniha Nová Země. Tím bude toto téma uzavřeno.
Tvrzení v tomto článku, která jsou buď zjednodušená a tím i nepřesná, nebo dokonce již neodpovídají principům NDC, jsou na začátku a na konci označena a oddělena od ostatního textu zvýrazněným symbolem ?? .
Čtenářům tím dáváme najevo, že redakce těchto webových stránek s úseky textu takto označenými nemůže souhlasit. Že tyto úseky na stránky NDC nepatří. Protože však jde obvykle o duchovní komunikace, nelze je jednoduše změnit, předělat. Naopak uvedení těchto nepřesně přenesených výroků v duchovní komunikaci může být pro čtenáře přínosem. Především v tom, že uvidí, že i v duchovní komunikaci člověka, který je již několik let na NDC, se mohou objevit nepřesnosti způsobené například tím, že se nechal inspirovat a ovlivnit částečně nebo zcela vychýlenými výroky v určité knize. A tím na sebe přitáhl temné systémy v pozadí, které jej skrytě vedly k dalším nesprávným vývodům.
Jde přitom o nesmírně důležité téma týkající se toho, co to vlastně je Ego. Jde o problémy, se kterými zápolí každý z nás. Někdo méně, jiný více. Někoho se problém Ega týká trvale, Ego vypozorujeme prakticky v každém jeho životním projevu. U jiného Ego vystoupí na povrch jen ve vyhrocenějších životních okamžicích. Problém Ega se však týká každého z nás bez výjimky.
Nebylo jednoduché pustit se do takového tématu. Již dříve padaly návrhy, že by bylo vhodné toto téma na stránkách zpracovat. Ale až Ján Pecsők si na to nakonec troufl a sám se do toho pustil. Pokud člověk začne do hloubky pracovat s natolik ošemetným tématem, je logické, že to z jeho nitra vyplaví další karmické vrstvy. Že se s ním něco začne dít. A že mu to přinese určité zkoušky, kterými bude muset následně projít. Pro autora těchto článků to přináší skutečně zásadní zkoušku v tom, jestli už Ego natolik zpracoval, že dokáže přijmout zveřejnění textů i v této podobě se zřetelně vyznačenými chybami. Nebo jestli se jeho Ego tomuto způsobu zveřejnění vzepře a publikování článku v původní podobě bude nezbytné zrušit.
Nezvládnutí zkoušky vždy přinese určité bezprostřední důsledky pro dotyčného. Například ovládnutí ze strany temných systémů, které jej k částečně vychýlenému způsobu uvažování dovedly. Vyhrocená karmická očista z dávných událostí, činů, vztahů, ve kterých už tehdy podobnou zkouškou opakovaně neprošel. Problémy s vydáváním a překonáváním chyb v dávné minulosti, když i v tomto období opět nezvolil optimální cestu.
Publikování článku v této podobě může přinést významné impulsy i čtenářům nacházejícím se na cestě světelného vzestupu. I je mohou impulsy vycházející z textu postupně dovést k jejich osobním zkouškám. Úspěšné překonání takových zkoušek je pak dovede k rozpuštění další části jejich Ega a tím i k lepšímu vyladění vlastních osobních postojů.
Pokud čte čtenář publikovaný článek v této podobě i s doprovodnými komentáři a vyznačenými úseky, jejichž objektivita není optimální, znamená to, že autor svojí zkouškou prošel.
Ján Pecsők
Co je zdrojem našich myšlenek?
JP: Co je zdrojem našich myšlenek? Je Ego zdrojem myšlenek? Jsou myšlenky rozumu škodlivé? (Duchovní komunikace listopad 2013)
Příroda: „Ego je z pohledu NDC spíš obecným vychýlením bytosti. Tendence k postojům vlastní výjimečnosti, sebe-pozornosti, nadřazenosti. Postoj k získávání vlastního, krátkodobého prospěchu bez ohledu na svobodu dalších bytostí a také bez ohledu na harmonický, světelný vývoj vlastní bytosti.
Ego ovlivňuje bytost jako celek, může se projevit ve škodlivých myšlenkách, emocích. Ego a rozum nejsou to stejné. Ego dokáže bytosti a tedy i rozumu vnuknout egoistické myšlenky, které pak rozum dál rozvíjí. Rozum však sám o sobě je nástrojem. Pokud se používá na to, na co je určen. Na analytické myšlení, skládání souvislostí, kombinování známých znalostí, řešení běžných problémů. Tak, jako skládáme lego, tak rozum dokáže ze známých znalostí a zkušeností vyvodit závěry.
Nedokáže však sám o sobě přinést novou znalost, nové nápady, nové myšlenky. Také nedokáže posoudit pravdivost nových informací. Rozum dokáže nové informace porovnat se znalostmi, které již člověk získal, zjistit, jestli do sebe zapadají. Rozum je skvělým všestranným nástrojem. Pokud však nemá bytost dostatečné informace (což je téměř neustále), nemůže se kvalitně rozhodnout jen díky rozumu. Musí se víc spolehnout na intuici, na duchovní komunikaci se Spojenými Silami Světla, které mají vyšší nadhled nad situací.
Zdrojem myšlenek není jen rozum, myšlenky mohou pocházet i z řady dalších zdrojů. Například zdrojem myšlenek je i každá telepatická komunikace s bytostmi, se sférami. Myšlenky také přicházejí z duchovních napojení, které bytost má. Mohou přicházet z nitra bytosti, od astrálního ducha nebo z impulsů Vnitřního duchovního Já, ať už jsou v té chvíli tyto složky bytosti čisté nebo zatemněné. Impulsy v podobě myšlenek mohou přicházet i z obnažených karmických vrstev, a to jak od tehdejší identity vlastní bytosti (rozum, astrální duch, Vnitřní duchovní Já), tak také od temných bytostí či systémů přisedlých v té době na sobě.
Své myšlenky můžeme pozorovat, ale nemusíme s nimi nutně souhlasit
Je tedy důležité neztotožňovat se se svými myšlenkami. Své myšlenky můžeme pozorovat a nemusíme s nimi nutně souhlasit. Postoje, které odrážejí naše myšlenky, nemusí být našimi současnými postoji, můžeme se od nich oddělit, osvobodit se od nich.
Například – večer na mě přijde smutek a špatná nálada. Přemýšlím nad všemi možnými věcmi, které se mi kdy staly, a kvůli kterým bych mohl být smutný. Vyjdu si ven na procházku, aby se mi ulevilo. V určité chvíli si uvědomuji, že ten smutek není kvůli věcem, které se mi staly, nebo kvůli situaci, ve které jsem teď. Včera jsem byl ve stejné situaci, měl ty samé vzpomínky a nebyl jsem smutný. Jediné, co se změnilo od včera, byl můj vnitřní duchovní stav. Pokračující karmická očista obnažila nepříznivou vrstvu, která způsobila, že jsem se necítil dobře.
Uvědomím-li si, že příčinou mé špatné nálady je nepříznivá energetická situace, mohu s tím něco udělat, tuto situaci změnit. Mohu si zacvičit Pět Tibeťanů, projít se v přírodě, sníst zdravé, energeticky čisté jídlo, požádat o očistu. Pokud si udržím nadhled nad svými myšlenkami, svými pocity, mám větší šanci najít skutečné příčiny toho, jak se cítím.
Ego vychází ze ztotožňování se s myšlenkami, emocemi, postoji, věcmi
Eckhart Tolle píše o Egu jako o ztotožňování se s myšlenkami, emocemi, postoji, materiálními věcmi a vším dalším, co ve skutečnosti není naší součástí. Když se s něčím ztotožňujeme, jen těžko to dokážeme změnit.
Pokud se ztotožním třeba s postojem „jsem líný, pohodlný člověk“, budu si tento postoj střežit, protože nechci přijít o část své bytosti. Budu se v tomto postoji utvrzovat, budu o sobě mluvit jako o líném, pohodlném člověku a podvědomě si budu chránit tuto svou identitu. Budu sabotovat svoji práci, budu pracovat pod své možnosti.
Nebo se třeba ztotožním s postojem „jsem masožravec, bez masa nemohu žít“. Abych pak překonal tento postoj a vzdal se konzumace masa, potřebuji nejen překonat hmotnou závislost na mase, ale také se musím vzdát své identity masožravce. A začít konat v rozporu s očekáváním svého okolí, které si již zvyklo na to, že jím maso, a že se tím i chlubím. Pokud si však zvyknu oddělit své chování od toho, kdo jsem, uvědomím si, že vzdáním se masa nic ze sebe neztratím.“
Negativní i pozitivní opakující se myšlenkové vzorce
JP: Přírodo, řekni mi něco o myšlenkách. Některé myšlenky se v mysli neustále opakují. Je to v pořádku? (Duchovní komunikace leden 2013)
Příroda: „Bytost člověka má tendenci udržovat si určité opakující se myšlenkové vzorce. Tak jak to bylo popsané v knížce Ruce světla, takové myšlenkové vzorce představují skutečné energetické formy v duchovním těle člověka.
Mohou to být nejrůznější postoje k sobě samému. Například:
„Jsem nešikovný, neměl bych se pouštět do praktických věcí.“
„Ve společnosti mnoha lidí se cítím nepříjemně.“
„Jsem hloupý na matematiku, nikdy tomu neporozumím.“
Nebo to mohou být postoje a očekávání budoucnosti:
„Dokončím školu, najdu si práci a budu si spokojeně žít.“
„Život je těžký, nejlepší je čekat od něho to nejhorší.“
„Už se těším, co mi přinese další den, další den plný dobrodružství.“
Podobně se mysl opakovaně obrací k událostem z minulosti:
„Tuto příležitost jsem nevyužil, kéž bych byl chytřejší.“
„Zažil jsem tuto událost, která se neměla stát. Proč se to stalo zrovna mně?“
Myšlenkové vzorce mohou být jak pozitivní, tak negativní. Mohou být relativně pravdivé, nebo mohou vyjadřovat zastaralé postoje, které již dávno neplatí. U většiny lidí je řada myšlenkových forem inspirovaná Egem a dalšími chybnými postoji. Často se opakující myšlenky se stávají pro bytost doslova tyranem, který je usídlen v jejich vlastní mysli.
Nepřirozené programování svých myšlenek neřeší příčiny, ale až důsledky
Mnoho směrů rozvoje osobnosti a pozitivního myšlení si tohoto všimlo a nabízejí návody, jak naprogramovat svou mysl. Jak pomocí vizualizací a asociací změnit každou negativní myšlenku na pozitivní. Tento přístup je však nepřirozený. Opět nejde o řešení příčin, ale důsledků. Nemůže to nahradit práci na postojích, které umožnily vznik takových škodlivých myšlenkových vzorců.
To, co je ale užitečné, je uvědomit si, jaké myšlenky člověku opakovaně přicházejí na mysl. A pokud s nimi člověk nesouhlasí, už je nepřijímá, tak je ze sebe vydat. Pochopit, jaký vadný postoj umožnil vznik takové škodlivé myšlenky. A zpracovat to v sobě podobně jako u emocí.
Myšlenky a emoce bývají často navíc těsně spojeny i s určitou karmickou zátěží z minulosti. Někdy bývá velmi obtížné, až vysilující, snažit se zbavit těchto vlastních myšlenek a pocitů. Bytost může mít dokonce pocit, že není v její moci to překonat. Pomůže až vědomé vydávání spojené se soustavnou karmickou očistou a s pomocí světelných energií. Při tomto procesu se mohou otevřít další témata, která s vadnými postoji souvisí.
Je třeba si uvědomit, že pokud má být práce na čistotě svých myšlenek účinná, měla by být spojena s dostatečně rychlým duchovním vzestupem a přirozenou karmickou očistou. Protože zdrojem škodlivých myšlenek jsou často temné bytosti a další temné vlivy buď z okolí, nebo z vlastních karmických vrstev. Bez důkladné a pravidelné duchovní očisty bytosti se takové myšlenky budou neustále vracet.
Nejdůležitější je proto stále práce na vlastním světelném vzestupu, potvrzování svých postojů ve hmotě, zbavování se svých zlozvyků a vytváření si nových čistých návyků. Čistější fungování bytosti se tak postupně promítne i do čistoty myšlenek. A naopak, čistota myšlenek povede postupně k čistějšímu fungování bytosti.“
Jaký je účinný způsob zbavování se Ega?
JP:Přírodo, jaký je tedy účinný způsob zbavování se Ega?
Příroda: „V první řadě je to dostatečně rychlý duchovní vzestup ve Světle spojený s karmickou očistou. To přináší postupné rozpuštění kořenů Ega v situacích spojených s minulostí. Světelný vzestup by však měl být spojen s vědomou prací na svých postojích nadřazenosti a podřídivosti. Bytosti jsou přirozeně předkládány situace ve hmotě, zkoušky, které potřebuje zvládnout, aby se posunula dál. A často to souvisí i s určitou částí Ega, kterou je nutné právě zpracovat, rozpustit.
Karmická očista dokáže rozpustit kořeny Ega, ale bytost potřebuje jeho projevy také vědomě zpracovávat. Nejlépe tak, že si bude co nejvíce uvědomovat motivy svých činů. Bude si vědomá svých vnitřních stavů, nenechá se zatáhnout do her, které Ego hraje. Dokáže si držet vysoký stav vnímání, uvědomění, žije přítomným okamžikem. Dělá rozhodnutí, která nejsou motivována potřebami Ega.
Ego se dá těžko obelstít tím, že si vymyslíme v duchu nějakou strategii, jak jeho projevy utlumit, zastřít. Ve skutečnosti stačí, když bytost zůstává bdělá a projevy svého Ega pozoruje. Samo uvědomění přináší nápravu. Část Ega umírá a duchovní svoboda bytosti stoupá s každým projevem Ega, který si bytost dokáže uvědomit. S každým rozhodnutím, které udělá ne kvůli potřebám Ega, svobodě Ega, ale kvůli skutečným potřebám vlastní bytosti.“
Zdravá sebeúcta je oddělená od Ega
JP: Přírodo, prosím, jaký je rozdíl mezi Egem, zdravým sebevědomím a sebeúctou?
Příroda: „Zdravá sebeúcta, to je skutečně důležitá věc. Dá se říci, že je oddělená od Ega. Pod sebeúctou se dá chápat to, že bytost si váží sama sebe bez ohledu na to, v jaké je situaci, jaké jsou vnější okolnosti. Váží si sama sebe bez ohledu na to, jestli se jí zrovna v něčem daří nebo právě prodělala drtivý neúspěch. Cení si výsledků své práce. Přijímá své slabé i silné stránky a má samotnou sebe ráda takovou, jaká je. Dokáže být zdravě asertivní (pozn. JN: sebeprosazující, sebevědomá). Ví, že má právo na vlastní emoce. Má právo cítit se tak, jak se cítí. To je moc důležité si uvědomit.
Každá bytost má právo na své emoce. Jiné je to již s vhodnými projevy emocí. To by již měla dokázat každá bytost vyladit. Aby na jedné straně neškodila sama sobě tím, že bude emoce potlačovat. Aby je dokázala zpracovat a vhodně projevit. A vyhnula se přitom vychýleným emociálním výbuchům silně obtěžujícím své okolí.
Měl nebo neměl by se člověk omlouvat za vychýlené emoce?
?? Stále však platí, že člověk by se neměl za své emoce omlouvat. Také by se neměl omlouvat, pokud se chová iracionálně, nejistě. Lidé naštěstí nejsou stroje a emoce jsou významnou součástí toho, jak se rozhodují. V podobě vyšších emocí, intuice a příjímání světelného vedení, jsou emoce přímo vedoucí složkou bytosti. Dokážou přinést informace z vyššího nadhledu, než racionální rozum. Obě složky, rozum i city, se mají vzájemně doplňovat a vyvažovat. ??
(Komentář Jiřího Nováka: Přesnost přenosu tohoto odstavce v komunikaci je pouze kolem 50%. Jde tedy o nepřesně přenesené informace. Vznikla tím tvrzení, ve kterých je smíchána část pravdy s nepravdou. Taková tvrzení již nemají obecnou platnost. Není zde jasně rozlišeno, jestli je zde míněno omlouvání se za vlastní emoce, třeba skryté, nebo až za nevhodné vnější projevy těchto emocí. Zatím ponechávám na čtenáři, aby uvažoval, je-li vhodné a správné se za značně vychýlené projevy emocí omlouvat nebo ne. Nebo je-li správné říkat, že emoce v podobě vyšších emocí jsou vedoucí složkou bytosti. A další věc – chová-li se člověk podivně, obvykle tím něco skrývá, často tím maskuje určitou neupřímnost. Je správné to jen tak přejít? Nebo by měl alespoň později vysvětlit příčiny svého chování a případně se omluvit? Podrobněji budu reagovat v dalších textech 71E. Objektivní existence Dobra a Zla, temné systémy „Třetí cesty“, 71F. Eckhart Tolle a jeho kniha Nová Země.)
Znakem podřízenosti je i přílišné omlouvání se za věci, které nejsou chybami
Znakem podřízenosti může být někdy i přílišné omlouvání, pokud je to za věci, které nejsou ve skutečnosti chybou. V konfliktu s nadřazenou osobou, agresorem, může být takové omlouvání důvodem k dalšímu přílivu agrese a vystupňování situace.
Nadřazené bytosti snadno najdou záminku ke své agresi a jejich oběti si pak často myslí, že si takové zacházení zaslouží, když přece chybu udělali. V takovém případě je nutné se zastavit a uvědomit si, že nemusím sklouznout do podřízenosti, i když zdánlivě nejsem v právu.
Pokud opravdu to, co jsem udělal, byla chyba, tak se za ni omluvit. Ale nenechat toho druhého, aby toho zneužil a stavěl se do role soudce. Omlouvání má své důležité místo, když se bytost omlouvá za své skutečné chyby, přehmaty.
?? Ale bytost by se neměla omlouvat za to, kdo je, co cítí, čemu se věnuje, jaké má postoje, jak se stravuje, a tak dále. ??
(Komentář Jiřího Nováka: Přesnost přenosu v duchovní komunikaci u předcházející jediné dílčí věty je velmi nízká, pouze kolem 5%. V tomto případě je už výsledkem výrazně nesprávné, zcela nepravdivé tvrzení. Zatím ponechávám na čtenáři, aby posoudil, zda je správné se omlouvat nebo neomlouvat v následujících situacích: Mám v sobě nenávist a potřebu pomsty vůči někomu, prodávám zbraně a drogy, jím maso, takže v pozadí za tím je zabíjení jiných živočichů (ryb, ptáků, savců) pro moji potřebu, v minulosti jsem masakroval indiány nebo černochy, byl jsem členem Ku-Klux-Klanu, apod. Podrobnější komentář bude v dalších textech 71E. Objektivní existence Dobra a Zla, temné systémy „Třetí cesty“, 71F. Eckhart Tolle a jeho kniha Nová Země.)
Jak dosáhnout nárůstu své sebeúcty?
Sebeúcta se pěstuje dlouhodobě. Způsobem jak dosáhnout nárůstu své sebeúcty, je soustředění se na světelné principy. Rozhodování v souladu se světelnými principy přináší vnitřní sílu. Přináší pocit, že vím, že to, co dělám, je správné. Že jsem na správné cestě, vážím si sám sebe.
Důvěra a úcta k druhým lidem přirozeně stoupá, když poznáme, že mají čisté úmysly, čistý charakter, jsou zodpovědní, dosahují cíle čistými prostředky. To samé platí i pro vztah k sobě samým. Pokud se dopouštíme prohřešků, přehmatů, nedůsledností, neplníme své sliby a závazky, které dáváme sobě, pak naše sebeúcta klesá.
Přímočarý způsob, jak zvyšovat svou sebeúctu, je dávat si reálné splnitelné závazky, které jsou v souladu se světelnou evolucí mne i celého světa a plnit je. To bytost vnitřně velmi posilní. Stejně tak posílí i přiměřená pozornost věnovaná vnějším věcem, svému zevnějšku, pořádku, organizování času, vyvážení denního režimu.
Ty sám máš se sebeúctou problémy. Když jsi prvně slyšel něco víc o tom, co sebeúcta znamená, pochopil jsi, že nedostatek sebeúcty je jedním z tvých nejzásadnějších vadných postojů. A projevuje se to značnými problémy ve všech předchozích bodech. Velké problémy s denním režimem, režimem odpočinku a spánku. Problém s udržováním hmotného pořádku. Problém s dodržováním návyků i tak jednoduchých činností, jako je čištění zubů. A také nízké uvědomování si svých emocí a braní ohledu na ně. V mnohém ses už velmi posunul. S jinými problémy stále bojuješ.
Sebeúcta neznamená žít v sebeklamu přehnaného pocitu vlastní důležitosti
Samozřejmě bytost může žít v sebeklamu přehnaného pocitu vlastní důležitosti, pokročilosti, prospěšnosti. Může být ovládnutá vlastním Egem. Tohle ale není to, co bych nazvala sebeúctou. Nadřazené bytosti, které ještě nemají úplně v sobě potlačený hlas svého svědomí, mívají také nízkou sebeúctu. A svou hodnotu zakládají na vnějších okolnostech, na své falešné identitě.
Vědí, alespoň podvědomě, že to, co dělají, není v pořádku. Nedokážou však odolávat svým pohnutkám. Zbavit se svých temných návyků. Zavádět čistější způsoby fungování do svých životů. Snaží se nevnímat, přehlušit hlas svého svědomí. Sami však vnitřně o sobě vědí, jací jsou, a nemají o sobě dobré mínění. To samozřejmě platí o bytostech, které ještě nepropadly Temnu natolik, aby jakékoliv takové myšlenky dokázaly vytěsnit a nezaobírat se jimi. Přece jen ale většina bytostí v sobě má stále část světelného jádra, které jim dokáže našeptávat, co je a co není správné.“
Kdy se jedná o zdravé sebevědomí?
JP: Přírodo, prosím, můžeš mi říci něco o zdravém sebevědomí? Mám to chápat tak, že zdravé sebevědomí je vyrovnaným středem mezi Egem a Antiegem? Nebo je to něco zcela jiného? (Duchovní komunikace ze dne 31.3.2014)
Příroda: „Zdravé sebevědomí znamená to, co to slovo říká po částech. Je to vědomí sebe samého, svých slabostí i silných stránek. Dokázat o svých slabostech i silných stránkách mluvit bez toho, aby se bytost nadřazovala nebo podřizovala. Bez toho, aby od svých slabostí a silných stránek odvozovala svou hodnotu. A porovnávala ji s jinými bytostmi.
Porovnávání s ostatními bytostmi je důležité, člověk tak získává perspektivu. Situace jiných mu nastavuje zrcadlo. Může se od ostatních něco naučit. Získává zpětnou vazbu, inspiraci nebo naopak se učí z chyb jiných.
Bytost by však neměla druhé bytosti považovat za soupeře, nad kterými je potřeba vyhrát. Aby v tom či onom aspektu života byla lepší než ony. Život není hra s nulovým součtem, kde když jeden zvítězí, druhý nutně prohraje. Naopak, posun jednoho znamená posun všech. Takhle funguje světelná evoluce. Jednotlivci možná prorážejí cestu. Kolektiv však táhne celý vývoj a upevňuje nové pozice.
Brát neúspěch jako zpětnou vazbu, nikoliv jako ohrožení
Zdravé sebevědomí také znamená brát své neúspěchy ne jako ohrožení. Ale opět jako zpětnou vazbu, která nám říká, co udělat příště jinak.
?? Pokud vím, že moje hodnota jako bytosti nezávisí na okolnostech, pak neúspěch nevnímám jako ohrožení. ??
(Komentář Jiřího Nováka: Opět vysoce problematická věta, která vznikla nepřesným komunikačním přenosem a ovlivněním temnými systémy v pozadí. Opět ponechávám na čtenáři, aby posoudil následující otázky: Má bytost nacházející se na světelném vzestupu a pomáhající druhým lidem stejnou hodnotu jako člověk prodávající drogy? Ovlivňuje to, co dělám, moji stabilní lidskou hodnotu nebo ne? Podrobnější komentář bude v dalších textech 71E. Objektivní existence Dobra a Zla, temné systémy „Třetí cesty“, 71F. Eckhart Tolle a jeho kniha Nová Země.)
Také to však neznamená naopak, že bytosti nemá na ničem záležet. Že se má držet vždy jakoby nad věcí. Pokud něco bytost považuje za důležité, pak je normální, že prožívá pocity napětí, radosti a smutku s každým úspěchem, respektive neúspěchem nebo ztrátou. Cílem není zbavit se stresu a emocí. Ty také mají svou důležitou úlohu v životě.
?? Cílem je uvědomit si, že ať je moje životní situace jakákoliv, ať jsou moje schopnosti jakékoliv, můj majetek jakýkoliv, tak hodnota mně jako bytosti je stejná jako ostatních. ??
Nemám však právo povyšovat se nad druhými a také bych se neměl před nikým ponižovat.“
(Komentář Jiřího Nováka: Opět stejný problém, vychýlená věta na to samé téma, co je vlastně hodnotou bytosti. Do komunikace s Přírodou se připletla inspirace temnými systémy v pozadí, které se snaží prosadit myšlenku, že hodnota člověka je pro všechny lidi na Zemi stejná. A že tato hodnota se nachází někde v neutrálním středu mezi Dobrem a Zlem. Ponechávám na čtenáři, aby se sám zamyslel nad tím, jestli existuje takový neutrální střed mezi Dobrem a Zlem? Případně aby si sám na toto téma zkusil duchovní komunikaci. Podrobnější komentář bude v dalších textech 71E. Objektivní existence Dobra a Zla, temné systémy „Třetí cesty“, 71F. Eckhart Tolle a jeho kniha Nová Země.)
Z úrovně sebevědomí vychází způsob sebehodnocení
Sebevědomí je většinou základem pro sebehodnocení. Nemělo by však sloužit k vytváření falešné vlastní hodnoty.
?? Bytost by měla postupným vývojem dospívat k tomu, aby čím dál tím více její pocit vnitřní hodnoty nezávisel na vnějších okolnostech. Sebevědomí v určitých činnostech by tak mělo sloužit hlavně k tomu, aby bytost věděla na čem pracovat, co zlepšit a naopak co už umí a co si může dovolit. Nemělo by být základem pro přisuzování hodnoty sobě jako bytosti. ??
(Komentář Jiřího Nováka: Opět jde o ten samý problém, jak je chápána hodnota bytosti. Je samozřejmě správné usilovat o to, aby chápání vlastní hodnoty nezáviselo na vnějších okolnostech, tedy na politické a ekonomické situaci ve státě a na platných zákonech, na počasí a roční době, na přírodním prostředí – jestli žiju uprostřed přírody, ve městě nebo dokonce v polopoušti, atd. Jenže situace v mém soukromém životě, vztahy, které udržuji, zaměstnání, které vykonávám, cokoliv z toho je už v mých silách ovlivnit. Neharmonie v těchto oblastech už bývají do značné míry výsledkem mého jednání a mám tedy co napravovat. Celý tento odstavec dává tušit, že těmi vnějšími okolnostmi je myšleno i to, v jaké soukromé situaci se člověk nachází, jak vypadá vztah, ve kterém žije, jaké zaměstnání vykonává, kým je, o jaké hodnoty usiluje, zda je na Světelné cestě nebo Temné stezce. Zda ctí v životě etické zásady, nebo naopak krade, lže a podvádí. To už ale nejsou pouhé vnější okolnosti. To už jsou projevy jeho bytosti a na těch přece při hodnocení bytosti musí záležet. Opět z energie tohoto odstavce vnímám skrytou inspiraci temnými systémy – snahu naznačit, že všichni lidé mají stejnou hodnotu. A takto lidem nenápadně vnutit myšlenky, že neexistuje objektivní, samostatně existující Zlo. A tedy nemůže být pravda, že některé bytosti jsou tímto Temnem v duchovním pozadí světa silně ovlivněny, a některé bytosti byly dokonce od samého počátku vytvořeny jako temné.)
Pokud jsem nikdy neplaval a neumím plavat, je samozřejmé, že mé sebevědomí v téhle oblasti bude nízké a nebudu chtít skákat do hluboké vody.
?? To však přece neznamená, že jsem horší než ostatní, co plavat umí. ??
Vím, že to je moje slabost a sám se rozhodnu, jestli s tím chci něco udělat, nebo to není zrovna pro mě důležité.
Nebo naopak. Vím, že jsem vytrvalou prací získal zručnost a kvalifikaci ve svém pracovním oboru. Dokážu tak pracovat lépe a jsem výše ohodnocen než mí kolegové.
?? To však neznamená, že jako bytost jsem lepší než oni. ??
Znamená to však, že pro jistý druh práce jsem vhodnější kandidát.
(Komentář Jiřího Nováka: Také tyto dvě vyznačené věty nepůsobí energeticky čistě. Zkusme jiný příklad – a co když je člověk negramotný, neumí psát, ani číst. Znamená to také, že má stejnou hodnotu jako ostatní, kteří mají nejméně toto základní vzdělání? Tedy že hodnota člověka za všech okolností nezávisí na jeho vzdělání? Že bez ohledu na vzdělání zůstává jeho základní hodnota stejná? Zvyšuje se dalšími stupni vzdělání hodnota člověka alespoň v některých situacích nebo zásadně ne? Jaký je správný pohled na tuto situaci z dostatečného duchovního nadhledu? Podrobnější komentář bude v dalších textech 71E. Objektivní existence Dobra a Zla, temné systémy „Třetí cesty“, 71F. Eckhart Tolle a jeho kniha Nová Země.)
Ego používá mezilidské vztahy na potvrzování vlastní hodnoty
Další komunikace jsou doplněním o různých formách Ega.
JP: Přírodo, můžeš mi říci něco o tom, jak Ego ovlivňuje mezilidské vztahy? (Duchovní komunikace z ledna 2014)
Příroda: „Ego používá mezilidské vztahy na zvyšování své hodnoty. Na získání výhody oproti jiným. Těžce snáší úspěch jiných. Bytost silně ztotožněná se svým Egem vidí vztahy jako výměnný obchod a hodnotí vztahy podle jejich užitečnosti.
Jednou z nejdůležitějších věcí, které Ego hledá ve vztazích, je potvrzování vlastní hodnoty. To, že získává od svých přátel, partnera, rodiny pozornost, čas, podporu, náklonnost, je pro Ego důkazem vlastní hodnoty.
Ego žije ve světě podmíněné lásky, a pokud se mu těchto projevů náklonnosti nedostává, třeba jenom chvíli, strádá tímto nedostatkem a přechází do stavů úzkosti, zatrpklosti, osamělosti, hněvu na lidi, které by ho podle jeho mínění měli udělat šťastným. Bytost se silným nadřazeným Egem často také kolem sebe potřebuje spoustu pochlebovačů, kteří ho utvrzují v jeho nadřazenosti. Naopak bytost s Antiegem neustále ve svém okolí vzbuzuje lítost, pocit, že potřebuje podpořit.
Pro Ego jsou typické tři polohy vztahů. Chtění, nenaplněné chtění a lhostejnost. Ego vždy něco po druhých chce, a pokud to nedostane, cítí se zraněno, má pocit křivdy. Když usoudí, že mu nějaká bytost nemá co poskytnout, je mu lhostejná.
Pro čisté vztahy je naopak typická nepodmíněná láska, sounáležitost, soudržnost
Pro čisté vztahy osvobozené od Ega je naopak typická nepodmíněná láska, čisté pocity sounáležitosti a soudržnosti mezi bytostmi, bez potřeby vzájemného soupeření. Světelná bytost rozumí, že není oddělená od celku.
?? A že úspěch jiné bytosti je i jejím úspěchem a posun každého jednotlivce posouvá i celek. ??
(Komentář Jiřího Nováka: Tuto větu by bylo potřeba upřesnit. Zásadně totiž závisí na tom, co tím posunem či úspěchem míním. Rozhodně by mělo jít o posun a úspěch světelného rázu. Mnohé věci jsou dnes považovány za úspěch, i když ve skutečnosti úspěchem nejsou. Lidem při takovém posuzování chybí patřičný duchovní nadhled. Je například úspěchem vynalezení prvního prototypu atomové bomby, která umožňuje likvidovat lidi ve velkém? Je úspěchem klonování? Uvědomuje si věda s plnou odpovědností důsledky takových pokusů? Nebo si zahrává s něčím pro ni neznámým a důsledky není schopna odhadnout? Bytost přece není jenom ta hmota. Jaké typy bytostí se asi inkarnují do takto nepřirozeně vytvořených bytostí, když jsou obcházena pravidla fungování Přírody? Nebo je úspěchem vytváření robotů s lidskými součástmi? Pro zhodnocení každého z těchto příkladů stačí podívat se do minulosti.)
Taková bytost poskytuje druhým pozornost, čas, projevy náklonnosti ne z vypočítavosti, že za to něco dostane, ale proto, že jí to přináší vnitřně radost. Zároveň si však dává pozor, aby to nebylo na její úkor, aby toho druhý nezneužíval. Protože tak, jak jsou zneužívání a postoj nadřazenosti typické pro Ego, tak zase přílišná podřídivost a nechání se zneužívat jsou typické pro Antiego.
Nehodnotit celou bytost, ale vyjadřovat se pouze k jejímu chování
Jednání, které podporuje vztahy bez Ega, bez postojů nadřazenosti a podřídivosti, je dobře popsáno v knize Respektovat a být respektován. V této knize je postupně vysvětleno, jak vyjadřovat své vlastní postoje a očekávání bez útočení na hodnotu druhé bytosti. A také proč a jak se vyhnout hodnocení celé bytosti, protože správné je hodnotit jen její chování.
Třeba hodnocení „Ty jsi nešika, rozbil jsi šálek“ vyjadřuje naše hodnocení druhé osoby a tím dochází k jejímu ohrožení. Opět to podporuje vytváření jejího falešného já, jejího Ega. V druhé bytosti to podporuje úvahu: „Má hodnota závisí na tom, jak se chovám, rozbíjím šálky, jsem tedy neopatrná, nemotorná, to jsem já.“ Naopak třeba vyjádření: „Šálek je rozbitý, to se ti nepovedlo“ se nedotýká přímo hodnoty dané bytosti, ale jenom jejího jednotlivého chování. Takové vyjádření ji netlačí tolik do obranné pozice, nenutí ji bránit si vlastní hodnotu.
Podobně to však platí i pro pozitivní chování. Třeba hodnocení „Vyměnil jsi mi žárovku, ty jsi ale šikovný!“, vyjadřuje opět hodnocení bytosti, ne hodnocení její činnosti. Stavíme se tak do nadřazené pozice soudce a posuzovatele. Bytost, která tohle často poslouchá, si vytváří závislost na vnějším hodnocení. Mnohem lepší je hodnocení činnosti „Děkuji za vyměnění žárovky, zvládl jsi to výborně.“
Mnoho dalších příkladů a vysvětlení je v knize Respektovat a být respektován. Kniha je zaměřená hlavně na jednání s dětmi, ale principy v ní jsou univerzální. Důraz na práci s dětmi je však opodstatněný, protože děti mají ještě malou sebeúctu a dokážou si méně uvědomovat své emoce, motivy, myšlenky. Mají méně možností, jak se bránit Egu.
Není pravdou, že dítě je nepopsaným listem papíru
Některé duchovní směry považují děti za nepopsaný list papíru, za vzor čistoty. Mají za to, že se děti „zašpiní“ nesprávnou výchovou a vlivem okolí. Takový přístup je však naivní. Také děti si přinášejí zátěž ze svých minulých životů a mají problémy se svými temnými návyky, se svým Egem, stejně jako dospělí.
Pro děti je však lehčí zůstávat v přítomném okamžiku. Jejich mysl není zatím tak rozvinutá, neodvádí je tolik od přítomnosti. Všechno je pro ně nové, na každou činnost se musí vědomě soustředit, aby ji zvládly. Nedokážou však zatím tolik pracovat se svými emocemi, vhodně je vyjadřovat, vhodně je zpracovat.“
Jaké jsou důvody šíření pomluv?
JP: Přírodo, můžeš mi říci něco o pomluvách, proč jsou tak rozšířené? (Duchovní komunikace z ledna 2014)
Příroda: „Určité uspokojení z pomluvy je dáno jednak z uspokojení Ega v tom, že se pochlubí informací, kterou ostatní lidi neznají. Druhou příčinou je morální nadřazenost. „Víš, co Pepa udělal? Opil se a rozbil si hlavu! To je hrozné, co alkohol dělá s lidmi. Nechápu, jak to mohou do sebe lít. To já bych nikdy neudělal!“ A již tam je vidět nárůst Ega. „Já bych to nikdy neudělal. Jsem přece lepší.“
Velice rozšířené je nadávání na poměry, na politiku. To člověku přináší určité uvolnění, které vyplývá z uspokojení potřeby svého Ega hledat příčinu svého utrpení ve vnějšku. Často se přitom staví do pozice morální nadřazenosti: „Já tu poctivě pracuji, jsem dobrý, slušný člověk. A oni jsou lháři, podvodníci, nestarají se o slušné lidi. Jsou horší než já. Já jsem dobrý a slušný člověk, oni ne.“
Přijmout okolnosti, které nedokážu změnit a soustředit se na to, co změnit mohu
Tím však předáváme zodpovědnost za své štěstí někomu jinému – politikům, počasí, ekonomické situaci. Bytost tím u sebe vyvolává pocity bezmoci a frustraci. Mnohem více posilující je přijmout okolnosti, které nedokážu změnit a soustředit se na věci, které změnit mohu.
Celková situace je spletitá, složitá, nedají se dělat jednoduché závěry, rychlé soudy. Vývoj světa je jako obrovské klubko nití. A pokud ho chceme rozplést, musí každý v první řadě v tomto klubku najít nitku svého života. Postupně, uzlík za uzlíkem rozplétat stěžejní body svého vývoje. Soustředit se především na své osobní úkoly. Až pak může být připraven přispět zásadnějším způsobem do celkového dění a plnit si i svůj světový úkol.“
Je důležité bojovat se zlem, motivem boje by však neměla být odplata
JP: Přírodo, řekni mi prosím něco o Egu postaveném na boji s nepřítelem. (Duchovní komunikace z ledna 2014)
Příroda: „I když to není tak časté, bytost dokáže postavit svou identitu i na boji s nepřítelem. Bytost uvažuje „Bojuji proti tomuto člověku, proti tomuto názoru, konceptu, tohle je moje životní poslání, to jsem já.“
Bytost může přejít až do stavů nenávisti, touhy po pomstě. Klasickým příkladem je příběh Bílá velryba, ve kterém je kapitán Achab pohlcen touhou po pomstě. Je natolik ovládán touhou zničit svého nepřítele, až nakonec přivede do zkázy sebe samého, svoji loď i všechny kolem něj.
Pocity pomsty a nenávisti jsou pro světelné bytosti mimořádně škodlivé. Samozřejmě, je potřebné se zlem bojovat. Přiměřeně se bránit. Nicméně motivem boje by neměla být odplata a další motivy Ega. A především, člověk by neměl být soudcem. Na to jsou instituce Karmy a další vysoké světelné sféry s dostatečným nadhledem.
Světelné Síly se identifikují jako síly hledající cestu nového spravedlivého vývoje – vývoje bez manipulací, bez nadvlády jedněch nad druhými, bez ovládání. A pokud už jsou nuceny na této cestě bojovat proti Zlu, je to proto, že jim Zlo v jejich záměru brání. Chápou, že se zlem je potřeba bojovat, ale boj by neměl být účelem.
Bytost, nebo skupina, která se silně ztotožní se svým úkolem bojovat se zlem, bude mít problém tenhle boj dokončit. Co by pak dělali, čím by byli, kdyby boj náhle skončil? Pokud nepřítel bude poražen, co pak dál? Takové bytosti budou hledat dalšího a dalšího nepřítele, aby o svou identitu nepřišly. Nebo se budou egoisticky vyhřívat na obláčku vítězství, místo aby se zapojily do budování nové cesty, nové společnosti.“
Egoisticky fungovat mohou i instituce a skupiny
JP: Přírodo, můžeš mi říct něco o kolektivním egoistickém fungování hmotných institucí a skupin? (Duchovní komunikace z ledna 2014)
Příroda: „Tak jako jednotlivé bytosti, tak i instituce, skupiny a obecně jakékoliv entity mohou mít své Ego, které se v principu neliší od Ega jednotlivých bytostí. Jde opět o boj za vlastní hodnotu. O nadřazené nebo podřízené chování. Budování vlastní identity kolem řešení problémů, namísto skutečného řešení podstaty.
Příkladem je třeba medicínský průmysl. Místo o úsilí zaměřené na efektivní vyléčení choroby, na řešení jejích příčin, se jde cestou vývoje drahých zařízení, vývoje nových a nových léků, které však chorobu neléčí. Jen ji utlumují a dělají z pacienta doživotního zákazníka.
Pro Ego je typické shromažďování co nejvíce věcí, se kterými se může ztotožňovat, které mu dodávají na důležitosti, na hodnotě. Stejně tak i klasická medicína, jak dnes funguje, přináší spoustu metod, jak s chorobou bojovat.
?? Avšak z pohledu Ega není v jejím zájmu nad chorobami skutečně zvítězit. ??
(Komentář Marie Mejdrové: Tato formulace je značně zjednodušená. Nemyslím, že základním problémem je tady Ego medicíny. Například kdyby doktor jakoukoli rakovinu snadno, rychle a definitivně vyléčil, mohlo by to posílit jeho ego, prestiž, pocit všemohoucnosti. To samé u instituce. Problém, proč to medicína zatím nedokáže, však leží jinde – v chybném principu. V chybějícím duchovním nadhledu, ale i ve hmotných neznalostech a předsudcích (například v oblasti výživy, apod.). Nedostatečný nadhled vede medicínu k tomu, aby hledala a řešila dílčí průvodní jevy a příčiny, namísto toho, aby se mohly najít a řešit skutečné příčiny.
Další věc je, co je v duchovním pozadí medicíny, komu medicína slouží, jaká je její prvotní motivace, co je cílem temných systémů za ní. Ty nemají zájem na tom, aby byly nalezeny a vyřešeny skutečné příčiny zdravotních obtíží. Aby se člověk po všech stránkách uzdravil a přestal se tak nechat finančně a energeticky vysávat medicínou a tím, co je za ní. Aby na ní přestal být uměle závislý. A s tím vším souvisí ekonomické zájmy farmaceutických společností, medicínských zařízení a jejich personálu.)
Pokud by medicína definitivně vyřešila problém, ztratila by svoji hodnotu?
?? Protože kdyby skutečně všichni byli zdraví, k čemu by medicína byla? Ztratila by svoji identitu, svoji hodnotu. Hodnotu v podobě jednak hmotného majetku, ale i určitého vlivu na společnost, autoritu. Je přece jasné, že zisky farmaceutického průmyslu plynou od lidí, kteří léky a lékařskou péči potřebují, ne od těch, kteří jsou zdraví. ??
(Komentář Jiřího Nováka: Opět přílišné zjednodušení situace. Především, medicína není totéž co farmaceutické koncerny. Motivy systému medicíny nejsou stejné jako motivy výrobců léků. Proto je důležité rozlišovat. Navíc, medicína nepředstavuje přece jenom boj s nemocemi. V budoucnu by se mělo úsilí medicíny zaměřit více na prevenci, na vedení lidí ke změně životního stylu. Na inspirování populace zdravým způsobem života, místo rozšiřování nesmyslů typu, že při nedostatku vápníku je důležité pít co nejvíce kravského mléka. Navíc, lidé mohou být zdraví a stejně jim bude hrozit nebezpečí náhlého úrazu, náhlého kolapsu určitého orgánu (slepé střevo, apod.). Takže medicíny bude stále potřeba při řešení úrazů, náhlých traumat vyvolaných zásadní chybou, dlouhodobě špatným životním stylem člověka nebo karmickými příčinami, které mají své kořeny v dávné minulosti. Více o budoucnosti medicíny je v článku 66B. Doprovodné jevy karmické očisty II.)
Představte si třeba, že se založí výzkumné středisko na výzkum nějaké konkrétní choroby. Provádí se rozsáhlé a drahé studie. Zaměstnávají se stovky lidí. Je představitelné, aby se dospělo do bodu, kdy už tuhle chorobu dokážeme jednoduše léčit? Aby někdo rozhodl, že víc už zkoumat nepotřebujeme? Všechnu činnost ukončíme a lidi propustíme?
?? To je něco, čemu se Ego bude bránit. Místo toho bude Ego takové instituce hledat další a další způsoby, jak rozšiřovat své metody, jak proti chorobě bojovat, ale zároveň skutečně nevyhrát. ??
(Komentář Marie Mejdrové: Nejde jen o Ego té instituce, to bych viděla jako poslední problém. Za tím vším jsou hlavně lidé, kteří přes tuto instituci mají ekonomické zisky, vědecký vliv. A navíc třeba i temné systémy v duchovním pozadí za nimi a za tou institucí, které nechtějí přijít o své výhody a zisky. Navíc si myslím, že v praxi vyřešením jednoho úkolu činnost jednotlivce nebo instituce nemusí končit. Že je naopak reálné najít si po vyřešení jednoho vědeckého problému další úkol k řešení, je jich přece tolik, věci se stále vyvíjejí.)
Součástí medicíny je samozřejmě spousta dílčích institucí a jednotlivců. Neznamená to, že by všichni vědomě takhle uvažovali.
Ego uplatňované ve výrobě produktů
Principy Ega jsou v současné společnosti hodně rozšířeny. Třeba každá firma produkující výrobky musí řešit dilema, jak kvalitní výrobky se jí vyplatí vyrábět. Firma na výrobu žárovek má z principů ega zájem, aby si lidé její žárovky co nejvíce kupovali. A proto se jí nevyplatí vyrábět žárovky, které by vydržely příliš dlouho. Ideálně by měly vydržet jenom tak dlouho, aby firma úplně neztratila důvěru zákazníků, ale ne už o moc déle.
Každá firma si ovšem musí uvědomovat, že se svojí touhou po co největším zisku to nemůže přehnat. Jinak by totiž do daného odvětví pronikla šikovnější konkurence, která by nabídla „lepší“ výrobek za „výhodnějších podmínek“ pro člověka.
Tyto principy Ega, jako je chamtivost, krátkozrakost, bezohlednost vůči lidem, životnímu prostředí, Přírodě, Planetě podporují současnou konzumní společnost.“
Jak mohou instituce překonat své Ego?
JP: Přírodo, jak mohou takové instituce, společnosti překonat své Ego? Pro každou firmu je přece přirozené maximalizovat svůj zisk.
Příroda: „Tak jako v případě jednotlivců, tak i v případě větších celků, je způsob překonávání Ega stejný. Instituce se potřebuje začít řídit čistými světelnými principy. Místo naslouchání vychýleným potřebám Ega naslouchat čistým světelným impulzům. Ideální by bylo vyvážit fungování firmy tak, aby nebylo na úkor celku, ale ani na úkor samotné firmy. Předpokladem k tomu ovšem je, aby vlastníci a vedoucí pracovníci firmy sami nastoupili Světelnou cestu. Aby se otevřeli spolupráci s dalšími součástmi světelné evoluce. Aby byli schopni přijímat světelné impulsy z vyšších duchovních rovin a dokázali je realizovat ve hmotném světě.
Prosazování spravedlivého řádu do světa, zakotvování nové Karmy pro hmotu postupně výrazně ulehčí a podpoří čistější fungování všech institucí. V prostředí s rostoucí čistotou bude stále jednodušší držet se čistých světelných principů. Protože každý, kdo se z této cesty začne odchylovat, bude dostávat zřetelné náznaky, že jde nesprávnou cestou, že porušil základní etické principy, apod.
Postupné očišťování prostředí od temných systémů všeho druhu pomůže jednotlivcům i celým celkům více vnímat čisté světelné impulzy a zavádět čistější formy fungování. Egoistické chování může přinést jen krátkodobou výhodu. Pokud se však otevřu spolupráci a dokážu pěstovat vztahy vzájemné spolupráce a důvěry, výsledky budou mnohem uspokojivější a přínosnější, zvlášť z dlouhodobého hlediska.“
JP: Děkuji, Přírodo.
Závěrečný komentář Jána Pecsőka: Vážím si a oceňuji množství práce vložené do úpravy tohoto článku. A tímto se omlouvám za chyby a vychýlené myšlenky, které jsem jménem Přírody vyjádřil v původní verzi článku. Je to pro mne poučení, které mi přináší určitý posun od některých mých vychýlených postojů. Děkuji za tuto možnost a doufám, že i čtenář si v tomto článku najde pro něj užitečné impulsy, které jej dovedou k vnitřním změnám potřebným pro něj.
© Ján Pecsök, květen 2014
© Jiří Novák, květen 2014
© Marie Mejdrová, květen 2014
www.novaduchovnicesta.cz
Anketa
Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).
-
186
-
30
-
25
-
25
-
20
Celkový počet hlasů: 286