71E. Objektivní existence Dobra a Zla, temné systémy „Třetí cesty“

Dokončení tématu o Egu

Tímto textem ještě reagujeme na některé formulace z dvojice článků Jána Pecsőka o egu, 71A. Co je ego, jak se projevuje a jak se s ním vypořádat? I , 71B. Co je ego, jak se projevuje a jak se s ním vypořádat? II. Jedná se o formulace, které jsme při závěrečné kontrole článků před publikováním identifikovali jako nepřesné nebo i zcela nevhodné.

Připomínky kolegů při konečné revizi těchto dvou textů mne dovedly k tomu, abych k původním textům dodal několik dílčích komentářů, které reagují na některá z těchto zjednodušených tvrzení v původním textu. A navíc abych ještě reagoval na některé knihy s duchovní tématikou v samostatných textech 71C. Hodnotné knihy s duchovní tématikou, přínosy a nedostatky I, 71D. Hodnotné knihy s duchovní tématikou, přínosy a nedostatky II.

A to především proto, abych vysvětlil, že i u knih s poměrně vysokou hladinou objektivity a pravdivosti vůči Novému vývoji se mohou objevovat nejen částečně vychýlené, deformované informace, ale i zjevně nesprávné a zcela nepravdivé myšlenky. Které vyplývají z toho, že autor se nechal ovlivnit některou z vadných tezí Staré duchovní cesty.

Zdůraznil jsem proto, že i ke čtení takto hodnotných knih je třeba přistupovat s určitým duchovním nadhledem. Přijmout knihu jako celek, ale nepřijímat nekriticky každé jednotlivé dílčí tvrzení v této knize. Naopak si z výše svého duchovního nadhledu uvědomovat, které myšlenky, popisy, doporučované postupy již neodpovídají skutečnosti a Novému vývoji, který zde na Zemi byl nastartován.

Zbývá teď ještě rozvést a podrobněji vysvětlit některé dílčí komentáře k textu 71B. Co je ego, jak se projevuje a jak se s ním vypořádat? II. To udělám v tomto textu 71E. Objektivní existence Dobra a Zla, temné systémy „Třetí cesty“. A pak také celkově zhodnotit knihu Eckharta Tolleho Nová Země, kterou se nechal Ján Pecsők inspirovat při zpracování tématu o Egu. Což bude v dalším textu 71F. Eckhart Tolle a jeho kniha Nová Země.

U každého dílčího oddílu nejprve zopakuji původní úsek textu z článku 71B. Co je ego, jak se projevuje a jak se s ním vypořádat? II, a svůj původní komentář, z tohoto článku. Poté bude následovat podrobnější zdůvodnění.

Měl nebo neměl by se člověk omlouvat za vychýlené emoce?

Původní úsek textu z článku 71B. Co je ego, jak se projevuje a jak se s ním vypořádat? II:

?? Stále však platí, že člověk by se neměl za své emoce omlouvat. Také by se neměl omlouvat, pokud se chová iracionálně, nejistě. Lidé naštěstí nejsou stroje a emoce jsou významnou součástí toho, jak se rozhodují. V podobě vyšších emocí, intuice a příjímání světelného vedení, jsou emoce přímo vedoucí složkou bytosti. Dokážou přinést informace z vyššího nadhledu, než racionální rozum. Obě složky, rozum i city, se mají vzájemně doplňovat a vyvažovat. ??

(Původní komentář Jiřího Nováka: Přesnost přenosu tohoto odstavce v komunikaci je pouze kolem 50%. Jde tedy o nepřesně přenesené informace. Vznikla tím tvrzení, ve kterých je smíchána část pravdy s nepravdou. Taková tvrzení již nemají obecnou platnost. Není zde jasně rozlišeno, jestli je zde míněno omlouvání se za vlastní emoce, třeba skryté, nebo až za nevhodné vnější projevy těchto emocí. Zatím ponechávám na čtenáři, aby uvažoval, je-li vhodné a správné se za značně vychýlené projevy emocí omlouvat nebo ne. Nebo je-li správné říkat, že emoce v podobě vyšších emocí jsou vedoucí složkou bytosti. A další věc – chová-li se člověk podivně, obvykle tím něco skrývá, často tím maskuje určitou neupřímnost. Je správné to jen tak přejít? Nebo by měl alespoň později vysvětlit příčiny svého chování a případně se omluvit?)

Nepřiměřený výbuch emocí druhé obtěžuje

Když budu na určitý podnět reagovat vychýleným, zcela nepřiměřeným výbuchem emocí, pak tím druhé neúměrně obtěžuji. A bylo by naopak na místě se za toto své jednání omluvit, třeba dodatečně. Například formou: Omlouvám se za svůj výbuch, ještě plně nezvládám své emoce a jejich projevy.

Také jsem měl v minulosti s takovými projevy problémy. A když jsem byl z něčeho z mého pohledu neoprávněně nařčen, reagoval jsem místo pokusu o vysvětlení situace velmi agresivně, doslova citovým výbuchem. Tohoto zlozvyku jsem se postupně zbavoval tím, že pokud se mi opět něco podobného stalo, raději jsem odešel z dosahu dotyčného, nejprve jsem se zklidnil a pak teprve jsem slovně reagoval.

Další záležitost – pokud má člověk tendenci chovat se „podivně“, tedy iracionálně, měl by vysvětlit, alespoň třeba dodatečně, proč tak jedná, jednal. Jaké motivy, příčiny, následky, katastrofy se mu právě honí, honily hlavou. Měl by se pokusit slovně vyjádřit svoji nejistotu a nesnažit se ji jakkoliv kamuflovat úhybnými manévry. Případně se i omluvit. Protože podivné jednání obvykle zakrývá určitou neupřímnost, zastírání, neochotu říci v tu chvíli pravdu.

Druhým je takové chování nepříjemné, cítí se nejistě, když nevědí, proč se druhý takto chová.  Vyvolává to zbytečná nedorozumění, dohady, nepříjemnosti, negativní konstrukce mozku, co by v pozadí za tím mohlo být. Pro obě strany je lepší dokázat být do správné míry otevřeným. A pokud už k takové neupřímnosti došlo, je vhodné se dodatečně otevřeně omluvit, například slovy: Omlouvám se, nebyl jsem si jistý, jestli je to právě takto, bál jsem se to říci nahlas a proto jsem mlžil …

Mluvím tady o upřímnosti například mezi dvojicí životních partnerů nebo mezi lidmi stejně duchovně zaměřenými, kteří respektují základní etické principy. Nebo mezi lidmi v jednom pracovním kolektivu, když jednají o pracovních otázkách. Je však správné, že plně upřímný naopak nebudu vůči člověku, který je na Temné stezce, parazituje na mne a není schopen se o těchto záležitostech vůbec bavit. Z jeho pohledu se také budu vůči němu chovat divně. Budu se mu vyhýbat, nebudu mu vše otevřeně říkat, pokud už se budu muset s ním setkávat. Nebudu mu přece detailně vysvětlovat, co všechno pro svoji světelnou cestu dělám, když má tendence to vše zesměšňovat. A také mu nebudu podrobně vysvětlovat, jak se potřebuji jeho parazitování bránit. A ať bude jeho hodnocení vůči mně jakékoliv, neznamená to, že bych se mu měl v tomto případě omlouvat za své postoje a způsoby jednání, které se mu zdají vychýlené a divné. A platí také všeobecně, že člověk by si měl přiměřeně chránit své soukromí vůči dalším lidem, kteří nepatří do okruhu nejbližší rodiny a dobrých přátel.

Je správné říkat, že vyšší city jsou vedoucí složkou člověka?

Další věc, vyšší city jako vedoucí složka bytosti? Na upřesnění dodávám následující informace. V článku 15. Duchovní vzestup člověka a trojice hybných sil evoluce jsem vysvětlil:

Každý běžný člověk 2. typu na naší Planetě, který je řazen k bytostem Světla, má v sobě trojici hybných sil, které mu umožňují procházet životem. Těmito třemi hybnými silami vývoje (třemi ohnisky evoluce) jsou intelekt, city (pocity), vůle. Navíc tím, co tyto složky propojuje v jediný fungující celek, je čtvrtý prvek - vědomí. Vědomí se tak zároveň stává řídícím centrem člověka a dotváří původní trojici hybných sil na čtveřici - vůle, city, intelekt, vědomí. Aby člověk optimálně fungoval, je důležité, aby každá z těchto čtyř složek měla rovnoměrné zastoupení. Neboli aby na každou z těchto čtyř složek připadala jedna čtvrtina síly bytosti, tedy 25 %.

Není tedy zcela správné říkat, že ta a ta složka je vedoucí. Takové tvrzení nemá obecnou platnost. Pro duchovně neprobuzeného člověka, který se nachází v pozici Nižšího Já, je nejníže vůle, ta je ovlivňována city, pocity a nad tím vším je rozum, který to koriguje. U takového člověka je zpravidla rozum tou složkou bytosti, která má vše pod kontrolou. U některých jedinců je však tato situace deformována. A vychýlené nepřiměřené výbuchy citů naznačují, že city se vymkly kontrole rozumem a dostaly se jakoby „výše“ nad rozum.

Pokud člověk dospěje k duchovnímu probuzení, viz další článek 18. Cesta k duchovnímu probuzení člověka, pořadí se obrací. Intelekt, rozum stojí frekvenčně nejníže:

Člověk se nejprve setkává s novými informacemi z této úrovně. Intelektem, rozumem se učí rozpoznávat to, co je správné, výčtem toho, co není správné. Učí se vžívat do postojů druhých lidí a chápat jejich motivy. Pokouší se sám na sebe podívat zvnějšku zrakem druhých. A na základě těchto pohledů pak hledá optimální vymezení hranic pro svoji bytost.

Také vůle přestává být pouhým prostředkem pro přežití bytosti, ale stává se silou, která prosazuje do života nové zásady: Neovládat druhé, nezneužívat je, nevnucovat jim svoji péči. A zároveň nedopustit, aby někdo ovládal mne.

A frekvenčně nad tím vším jsou city, které se transformovaly do vyšších citů, intuice, vnímání a přijímání vyššího vedení. Člověk by tedy měl při rozhodování dávat přednost nikoliv pochybnostem rozumu, ale spíše své intuici, hlasu Vnitřního duchovního Já, vyššímu vedení. Je tady však jedno zásadní ALE.

Vliv vůle, citů, rozumu a vědomí by měl být rovnoměrně vyvážený

Ale pozor, stále zůstáváme ve hmotě. Nejsme buď ve hmotě, nebo duchovně nad hmotou, jak se někteří mylně domnívají. I při duchovním probuzení zůstáváme ve hmotě a udržování podmínek hmotné existence zůstává prvořadé pro zachování našeho života. Hlasy duchovního vedení by proto neměly jít proti naší hmotné existenci.

Vychýlené už je například místo hmotné stravy začít usilovat o výživu pránou. Neboli uspokojovat své potřeby jídla a stravy pouhou energií. Ano, řada lidí k tomu dostala duchovní impuls. Šlo však o vysoce zatemněný impuls, jehož následování člověka podřizuje temné síle skrývající se za těmito myšlenkami. Viz články 48H. Duchovní úrovně z pohledu Nové duchovní cesty III, 61A. Restaurace s živou stravou I – Jak to všechno začalo.

Stále tedy musíme brát v úvahu jak vyšší pocity, intuice, tak také náš běžný rozum, který chrání naši hmotnou existenci. Člověk přece žije ve hmotě, i když je duchovně probuzený. Neměl by tedy zapomínat na vůli k přežití, na zajištění svého zdraví a vitality, živobytí, atd. Kam takové opomíjení vede, máme možnost vnímat na dalších lidech – snaha konečně opustit hmotu, zbavit se nutnosti jíst, spát a konečně dospět k „dokonalému“ životu mimo hmotu (viz články 47E. Odchod lidstva ze hmoty by byl útěkem od vlastní zodpovědnosti, 48A. Jaké pojetí duchovních úrovní je všeobecně přijímáno?, 48C. Proč tradiční pojetí dvanácti duchovních dimenzí neodpovídá realitě? a další texty okruhů 47 a 48).

Závěr: Ani u duchovně probuzeného člověka nelze jednoznačně říci, že vyšší city jsou řídící složkou jeho bytosti. Stále zůstává v platnosti to, že vliv všech čtyř složek bytosti, vůle, citů, rozumu a vědomí, na fungování člověka by měl být rovnoměrně vyvážený.

Omlouvat se za to, kým jsem, jaké mám postoje, čemu se věnuji?

Další úsek původního textu z článku 71B. Co je ego, jak se projevuje a jak se s ním vypořádat? II:

?? Ale neměla by se omlouvat za to, kdo je, co cítí, čemu se věnuje, jaké má postoje, jak se stravuje, a tak dále. ??

(Původní komentář Jiřího Nováka: Přesnost přenosu v duchovní komunikaci u předcházející jediné dílčí věty je velmi nízká, pouze kolem 5%. V tomto případě je už výsledkem výrazně nesprávné, zcela nepravdivé tvrzení. Zatím ponechávám na čtenáři, aby posoudil, zda je správné se omlouvat nebo neomlouvat v následujících situacích: Mám v sobě nenávist a potřebu pomsty vůči někomu, prodávám zbraně a drogy, jím maso, takže v pozadí za tím je zabíjení jiných živočichů (ryb, ptáků, savců) pro moji potřebu, v minulosti jsem masakroval indiány nebo černochy, byl jsem členem Ku-Klux-Klanu, apod.)

Omluva za omyly a špatné činy je přece nezbytnou součástí karmické očisty

Člověk na cestě světelného vzestupu právě naopak vnímá, že je důležité se omlouvat za to, kým byl anebo ještě je teď, jaké postoje doposud zastával, jak špatně se doposud stravoval, atd. Ale právě teď se rozhodl to zásadně změnit. Kolikrát se lidé na cestě světelného vzestupu omlouvali při obnažení karmických vrstev za to, kým v minulosti byli, jak třeba byli silně vychýlení, jak škodili jednotlivcům i celému vývoji. Omluva je přece jednou z nezbytných součástí umožňujících karmické vyvázání z minulosti. Omluva za přehmaty, omluva za vychýlené postoje z předchozích existencí i z tohoto života, které jsem až do této chvíle zastával, je přece prvním krokem k uskutečnění změny.

Člověk je třeba na temné stezce, škodí všude kolem, poškozuje tím sebe i druhé. Může dokonce cítit vnitřní nenávist k někomu, touhu se pomstít. Cokoliv z toho je neslučitelné se světelnou cestou. Pokud člověk tuto situaci nedokáže vnitřně pochopit, nerozpozná svoje chyby, kterými to způsobil, vědomě nepřijme svoji vinu a neomluví se za to, nemá šanci se vrátit ke Světlu.

Závisí moje hodnota na tom, kým jsem, co dělám, jak uvažuji?

Další úsek původního textu z článku 71B. Co je ego, jak se projevuje a jak se s ním vypořádat? II:

?? Pokud vím, že moje hodnota jako bytosti nezávisí na okolnostech, pak neúspěch nevnímám jako ohrožení. ??

(Původní komentář Jiřího Nováka: Opět vysoce problematická věta, která vznikla nepřesným komunikačním přenosem a ovlivněním temnými systémy v pozadí. Opět ponechávám na čtenáři, aby posoudil následující otázky: Má bytost nacházející se na světelném vzestupu a pomáhající druhým lidem stejnou hodnotu jako člověk prodávající drogy? Ovlivňuje to, co dělám, moji stabilní lidskou hodnotu nebo ne?)

Některé neúspěchy zásadně ohrožují další cestu člověka

Člověk přece nežije svůj život jen tak na zkoušku. Život není jen hra, ve které se nic neděje, když udělám chybu. Některé chyby v životě člověka naopak přinášejí zásadní ohrožení. Když člověk neprojde určitou zkouškou, nedokáže ze sebe vydat temnou výbavu vynořující se z minulosti, může to u něj vyvolat zásadní pokles vnitřní harmonie. Důsledkem toho mohou být zdravotní problémy, silné psychické vychýlení nebo dokonce pád ze světelné cesty.

Takže některé neúspěchy vyvolávají skutečné ohrožení člověka a jeho další životní cesty. Pokud člověk jde po vzestupné světelné cestě a udělá vážnou chybu, naruší to jeho vnitřní harmonii natolik, že může z této cesty vypadnout. A to může zásadně ovlivnit jeho další život, pokud se na světelný vzestup nedokáže vrátit.

Je hodnota všech bytostí stejná?

V další větě se opět vrací otázka hodnoty bytosti, viz další úsek původního textu z článku 71B. Co je ego, jak se projevuje a jak se s ním vypořádat? II:

?? Cílem je uvědomit si, že ať je moje životní situace jakákoliv, ať jsou moje schopnosti jakékoliv, můj majetek jakýkoliv, tak hodnota mně jako bytosti je stejná jako ostatních. ??

Nemám však právo povyšovat se nad druhými a také bych se neměl před nikým ponižovat.“

(Původní komentář Jiřího Nováka: Opět stejný problém, vychýlená věta na to samé téma, co je vlastně hodnotou bytosti. Do komunikace s Přírodou se připletla inspirace temnými systémy v pozadí, které se snaží prosadit myšlenku, že hodnota člověka je pro všechny lidi na Zemi stejná. A že tato hodnota se nachází někde v neutrálním středu mezi Dobrem a Zlem. Ponechávám na čtenáři, aby se sám zamyslel nad tím, jestli existuje takový neutrální střed mezi Dobrem a Zlem? Případně aby si sám na toto téma zkusil duchovní komunikaci.)

V pozadí teze o stejné hodnotě všech je myšlenka, že Temno objektivně neexistuje

Hodnotou člověka by přece neměla být jeho hypotetická hodnota, čím by mohl být a co všechno by mohl dokázat. Hodnota by se měla odvozovat od toho, čím skutečně je, k jakému způsobu života se dopracoval. Zda jde světelnou cestou a žije eticky čistě, nemanipuluje, neovládá, pomáhá druhým lidem, pomáhá celkovému vývoji. Nebo zda jde temnou stezkou, parazituje, ubližuje, případně nechává na sobě parazitovat temné systémy a stává se pro ně zdrojem energie a tím je pomáhá posilovat, tlačí celkový vývoj k dalšímu prohloubení celkového duchovního pádu lidstva a tím i k další katastrofě.

Důležité je uvědomit si, z čeho vycházejí inspirace, které dovedly člověka k tomu, aby tvrdil, že hodnota všech lidí je stejná. Že hodnota člověka nezávisí na tom, kým je, čím se zabývá, jak uvažuje, jaké cíle si postavil. Že vlastně vše je v pořádku, ať dělá, co dělá. Takže ani nemá význam se za něco omlouvat. Že veškeré úsilí stejně vede k pokroku, ke Světlu. Že všechny cesty vedou jedním směrem.

V podtextu všech těchto a dalších podobných tezí je domněnka, že to, co někdo vnímá jako Dobro nebo Zlo, Světlo nebo Temnotu, jsou jen jeho subjektivní způsoby hodnocení. Které vycházejí z toho konkrétního člověka, ale nejsou odrazem skutečné reality. Že tedy žádné objektivní Zlo neexistuje. Že základní hodnota všech lidí je stejná. Že to, čím člověk je, jakou duchovní cestou se vydal, je pouze relativní, subjektivní hodnota tohoto člověka vůči světu. Že podstatou každé lidské bytosti je čisté Světlo. Nebo podle jiných úvah, že základní skutečná hodnota lidské bytosti se nachází někde v čistém neutrálním středu mezi Dobrem a Zlem.

Tyto úvahy vyplývají z přesvědčení, které je zde na Zemi šířeno teoriemi a přístupy v rámci Staré duchovní cesty. Že totiž podstatou každého člověka je jen Dobro, čisté Světlo. Protože jsme údajně všichni stvořeni jakýmsi naprosto dokonalým Bohem, světelným Stvořitelem. V těchto tezích se už vůbec neuvažuje o poškození, ovládnutí světelné jiskry. Ani o tom, že některé bytosti byly přímo stvořeny jako temné temnými systémy vysoké hladiny dokonalosti. A jsou tedy ve své podstatě temné od samého počátku své existence.

V textu 70A. Životní jiskra, hadí síla a jiskra vědomí člověka  jsem vysvětlil, že tyto teze o čistém světelném jádru každého člověka neodpovídají skutečné realitě dnešní doby. Že i světelnou životní jiskru člověka, která je jeho světelným jádrem, stejně tak jako astrálního ducha člověka, je možné zatemnit, vychýlit, poškodit. U životní jiskry lze dokonce ukrást její část nebo nahradit původní světelnou jiskru jiskrou temnou. K tomuto tématu se ještě podrobněji vrátím také v následujícím textu 71F. Eckhart Tolle a jeho kniha Nová Země.

Myšlenka, že hodnota člověka nezávisí na tom, co dělá, je pro Světlo nepřijatelná

Co by z takových tezí, že všichni lidé mají stejnou hodnotu bez ohledu na to, co dělají, dále vyplývalo? Že všechno, jakékoliv duchovní snažení, vlastně představuje správnou cestu. A že všechny tyto cesty vedou zpátky domů do duchovních sfér, ke Stvořiteli (nebo známé rčení vycházející z mocenské instituce církve: Všechny cesty vedou do Říma.).

Jen si zkuste přečíst následující teze vycházející z takových postojů: Ať člověk pomáhá druhým, nebo jim škodí, má stále stejnou hodnotu. Ať je církevním inkvizitorem, který posílá nevinné na popravu nebo poctivým vesnickým učitelem, stále má stejnou hodnotu. Když si tyto věty přečtete, už by se něco ve Vás mělo začít ježit. Už by Vaše bytost měla projevit vnitřní nesouhlas s takovými myšlenkami. Vždyť to by stavělo veškerou etiku na hlavu.

Temné inspirace pocházející od systémů „Třetí cesty“

Jen si zkuste představit, že někdo bude o sobě říkat: Je jedno, co dělám, jaké k tomu mám motivy. Stále zůstávám hodnotným člověkem s tou samou základní hodnotou.

Takhle přece nemůže uvažovat člověk na Světelné cestě. Toto uvažování je typické pro tzv. systémy „Třetí cesty“. Podle kterých je důležité najít vyvážený střed a povznést se nad hodnocení, že to a to je Dobro, to a to je Zlo. Co je v pozadí těchto systémů „Třetí cesty“? Kdo asi má větší zájem na tom, aby člověk přijal, že žádné objektivní Zlo neexistuje? Není těžké na to přijít. Že to určitě nebude strana Světla. Ale naopak, že za jakoukoliv smířlivostí vůči Temnu jsou temné síly v pozadí.

V roce 1999 na seminářích s duchovní tématikou, když jsme mluvili o černých bratrech, jeden z účastníků zastával názor: Vždyť jsou to přece naši bratři. Všichni jsme vzešli z jednoho a zase se tam vrátíme. Neměli bychom jim ubližovat, bojovat proti nim. Ale naopak bychom jim měli pomoci, aby pochopili.

Už jste někdy zkusili vysvětlovat silně zatemněnému člověku, který vás vysává, až z toho máte zdravotní problémy, co to vlastně dělá, a že by s tím měl přestat? Tak to zkuste a pošle vás na psychiatrii jako úplného blázna, který říká takové nesmysly. On se bude cítit na koni, zatímco vy budete působit jako vychýlený fanatik.

Kolik jednotlivců na cestě světelného vzestupu si už vyzkoušelo, že vysvětlování Temným nikam nevede. Že je potřeba se vůči temným parazitujícím bytostem v okolí jednoznačně vymezit, změnit své postoje, přestat se chovat podřídivě, přestat dobrovolně přijímat jejich ovládání.

Samozřejmě, pokud tím vysávajícím a parazitujícím je blízký člověk z nejužšího okruhu rodiny, je důležité mu nejprve dát vhodným přiměřeným způsobem šanci pochopit určité principy fungování bioenergií. Dát mu šanci obrátit se na světelnou cestu, protože právě to by bylo pro obě strany to nejlepší. Pokusit se mu co nejvhodnějším způsobem říci o vysávání.

Detailně je tato situace rozebrána v textu U12. Možnosti řešení energetického vysávání v rodinách, ze kterého cituji:

Tady už záleží na šikovnosti a schopnosti určitého odhadu situace ze strany vysávaného člověka. Aby to dokázal říci právě takovým způsobem, jak to jeho partner v ten okamžik dokáže unést bez obrovského nárůstu agrese. Aby vysávaný partner dokázal odhadnout situaci, co vše je vhodné říci druhému na počátku a s čím naopak ještě počkat. Aby se rozjela agresí nezatížená vzájemná diskuse o problému. A naopak aby se celá záležitost od samého počátku nezablokovala obrovským nárůstem hmotného konfliktu v rodině.

Tento začátek je nesmírně důležitý, dá se přímo říci, že zásadní. Protože nevhodný způsob sdělení této citlivé informace může navždy zavřít vrátka k možnosti případného oboustranného řešení situace. A naopak často otevírá dveře k dalšímu a ještě silnějšímu vyhrocení doposud skrytého konfliktu mezi partnerskou dvojicí. A jeho přesunu ze skryté energetické podoby do hmotného vyjádření, soupeření, vzájemného obviňování, případně i hmotné agrese.

Základem obrany proti temnému působení je ovšem přijmout vnitřně skutečnost, že objektivně existují skutečné Síly Světla a Síly Temna a liší se zásadně pravotočivou a levotočivou bioenergií, které jsou pro ně přirozené. Jedině takový vnitřní postoj dává šanci se postupně z temného ovládání vyvázat. Přijmete-li naopak, že Temno objektivně neexistuje, zbavujete se šance vzepřít se ovládání a parazitování na sobě.

Objektivní existence Světla a Temna je podložena novým poznáním v rámci NDC

Na počátku vzniku Nové duchovní cesty přišlo jedno zásadní poznání, o kterém jsem psal již v prvních textech 3. Jak lze proniknout do duchovního pozadí světa, 5. Energie duchovní roviny života, akaša, bioenergie a živly, 6. Dobro a zlo jako dvě soupeřící síly, sestupy do nižších světů.

Že totiž objektivně existují skutečné Síly Světla a Síly Temna, které se zásadně odlišují pravotočivou a levotočivou bioenergií, které jsou pro ně přirozené. A postupně jsme se také naučili účinky pravotočivé a levotočivé bioenergie na sobě rozlišovat, viz článek 9. Světlo a temnota v duchovním pozadí světa.

Učení lásky Vesmírných lidí

Myšlenky tvrdící, že Zlo objektivně neexistuje, že jde pouze o subjektivní postoje některých lidí, kteří ještě nedosáhli dostatečné duchovní pokročilosti, souvisejí s učením Vesmírných lidí. Podle jejich vzoru pak každý, kdo sám sebe toužil vnímat jako pokročilého, přestal vzdorovat nátlaku, manipulaci a Zlu v jakýchkoliv podobách a místo toho začal „šířit lásku“. Protože právě to bylo podle učení Vesmírných lidí náznakem skutečné duchovní pokročilosti člověka.

Na Zemi pak bylo toto šíření lásky dopracováno do nejmenších detailů v řadě konkrétních metod, učení, postupů. Například učení lásky Toltéků, viz kniha Čtyři dohody (Kniha moudrosti starých Toltéků) Dona Miguela Ruize, která má podle Přírody celkovou úroveň pravdivosti a objektivity kolem 35%, temná energie vyzařující z učení je kolem 45% a temná síla 95%.

Nebo havajské učení Ho-oponopono, podle kterého se má člověk čistit a přibližovat se k optimálnímu „nulovému stavu“ pomocí jednoduchých manter Miluji Tě…, Omlouvám se…, Prosím, odpusť mi…, Děkuji Ti… Stupeň objektivity a pravdivosti tohoto učení je podle Přírody kolem 37%, temná energie vyzařující z učení je kolem 30% a temná síla 92%.

Ano, pro někoho mohou takové postoje vypadat líbivě nebo dokonce mimořádně vyrovnaně z duchovního pohledu. Že ten člověk je povznesen nad vším. Miluje každého, i ty, co jej vysávají, parazitují na něm a podlamují mu tak jeho zdraví. Miluje i zloděje, kteří ho okradou. Vraha, který zavraždil jemu blízkou osobu. Není to spíš tak, že ten člověk je podřízen všemu? A že skrytě přijímá jakékoliv násilí a parazitování na sobě? Aniž by projevil nejmenší snahu se vzepřít?

Dosti vysoký stupeň zatemnění a především vysoká hladina temné síly u obou učení, to obojí naznačuje dvě věci. Jednak že pro obě tato učení je typická vysoká skrytá magie. A zadruhé, že obě tato učení jsou naprosto zřetelně spíše skrytým nástrojem Temna v pozadí za tímto světem než prostředkem k dosažení světelného vzestupu.

Za posíláním lásky zatemněným člověkem je skrytá manipulace

Tato učení se tváří jako bezbřehé rozesílání čisté pozitivní lásky na všechny strany. Jenže jak by mohl vychýlený, značně zatemněný člověk vyzařovat něco čistého? Základní duchovní princip přece říká, že člověk nemůže ze sebe vydat ani odnikud přenést čistější energii, než na jakou úroveň čistoty a tím i frekvence světelných bioenergií je naladěno jeho nitro. Takže za „rozšiřováním lásky“ zatemněnými lidmi není nic jiného než nenápadná temná manipulace.

Postoj z nadhledu NDC k tomuto šíření obvykle manipulativní energie, kterou označují jako láska, jsem vyjádřil v článku 48F. Proč lidstvo podceňuje první tři úrovně na duchovní cestě?

Více o temných inspiracích „Třetí cesty“ bylo v textu 67B. Tři možné duchovní orientace člověka II. Takže takové je skryté pozadí toho, když se řekne, že všichni lidé mají stejnou hodnotu.

Umělá božská monstra vytvořená Vesmírnými lidmi

Učení Vesmírných lidí o lásce byla postupně dopracována až k vytvoření umělých božských systémů, kterým by měl člověk prokazovat dostatečnou úctu.

Jednak jde o božské systémy známé v rámci křesťanství jako Otec (umělý Stvořitel), Syn, Duch Svatý, Hospodin (toto označení bývá někdy chápáno jako jiný název pro Otce). Přitom však nejde jen o umělé symboly, které nemají reálný obsah. Ve skutečnosti jde o čtveřici umělých monster s vlastním vědomím a rozsáhlou energetickou silou. Monster, která si Vesmírní lidé svojí duchovní tvořivou silou a prokazováním úcty postupně vytvořili.

Více o tom bylo v článcích 37C. Vesmírní lidé a Galaktická konfederace, 53B. Temné pilíře křesťanství II. Tam je také naznačeno, jak tato monstra odčerpávala prostřednictvím Vesmírných lidí energie od věřících pozemšťanů. O manipulacích Hospodina s lidmi na Zemi naznačoval více též článek 36C. Praktiky mimozemských zásahů na Zemi. Další informace jsou v textech 36A. Co všechno se skrývá pod pojmem Bůh?, 43H. O božských bytostech uměle vytvořených lidmi.

A kde se nacházejí tato umělá monstra, která mají budit dojem dokonalé čistoty, současně však mnohé konkrétní náznaky potvrzují, že jsou současně dokonale temná? V roce 2005 jsme při jedné z očistných operací zjistili, že každá z těchto uměle vytvořených bytostí okupuje střed jedné z hvězd hvězdokupy Plejád. Více o tom je v textu 53B. Temné pilíře křesťanství II.

Zhruba v tom samém období jsme zjistili, že dalším umělým monstrem zanořeným do nitra jedné z hvězd Plejád, je temný systém Třetí cesty.

Vliv těchto monster a jejich energií na Zemi stále ještě trvá

Karmické síly nového vývoje již v roce 2005 rozhodly o nezbytnosti odstranění těchto umělých monster z vývoje. Jejich likvidace Spojenými Silami Světla ovšem nebyla jednoduchá a musela probíhat opakovaně po dílčích vrstvách. Situace se definitivně dořešila až během období Velikonoc 2012.

Jenže ani to není všechno. Základy učení lásky od Vesmírných lidí, odmítání objektivní existence Temna, Zla a stejně tak i úcta věřících projevovaná těmto umělým monstrům, to vše je na Zemi stále živé. Objevuje se v mnoha knihách, učeních, na přednáškách i seminářích po celém světě. Otisky temných systémů v pozadí za těmito učeními jsou hluboce zanořeny v karmických vrstvách značného procenta populace na Zemi. Nebude proto vůbec jednoduché se tohoto zatemněného vlivu kompletně zbavit.

Ovlivňují dovednosti a vzdělání hodnotu člověka?

Další citace z článku 71B. Co je ego, jak se projevuje a jak se s ním vypořádat? II:

„Pokud jsem nikdy neplaval a neumím plavat, je samozřejmé, že mé sebevědomí v téhle oblasti bude nízké a nebudu chtít skákat do hluboké vody.

?? To však přece neznamená, že jsem horší než ostatní, co plavat umí. ??

Vím, že to je moje slabost a sám se rozhodnu, jestli s tím chci něco udělat, nebo to není zrovna pro mě důležité.

Nebo naopak. Vím, že jsem vytrvalou prací získal zručnost a kvalifikaci ve svém pracovním oboru. Dokážu tak pracovat lépe a jsem výše ohodnocen než mí kolegové.

?? To však neznamená, že jako bytost jsem lepší než oni. ??

Znamená to však, že pro jistý druh práce jsem vhodnější kandidát.“

Člověk s dovednostmi nebo vzděláním má lepší příležitost pozitivně ovlivnit vývoj

Z duchovního nadhledu NDC není jedno, jaké vzdělání člověk získal, k jakým dovednostem či schopnostem se dopracoval. Samozřejmě, nemělo by to být absolutizováno tak, že člověk s vyšším vzděláním má větší hodnotu než člověk se vzděláním nižším nebo dokonce negramotný. Vzdělání i dovednosti mohou přece být používány jak ve směru světelného pokroku, tak také naopak ve směru celkového úpadku Světla. Všeobecně však platí, že člověk se vzděláním má lepší příležitost pozitivně přispět k vývoji světa než člověk bez vzdělání.

 V článcích 71C. Hodnotné knihy s duchovní tématikou, přínosy a nedostatky I, 71D. Hodnotné knihy s duchovní tématikou, přínosy a nedostatky II jsem na příkladu dvou autorů Ivo Wiesnera a Barbary Ann Brennan naznačil, že ta hodnota, kterou byli schopni předat světu, se odvíjela od jejich vzdělání, které v životě získali. V případě Ivo Wiesnera šlo o schopnost srovnávat a analyzovat, o předcházející značné zkušenosti s vědeckým bádáním, s psaním odborných vědeckých článků a publikací. U Barbary Ann Brennan šlo o možnost hlubšího chápání podstaty duchovních energií studiem fyziky, absolvováním řady kursů zaměřených na bioenergetickou terapii, masážní terapii, anatomii, fyziologii, atd. Totéž lze říci i o univerzitním profesoru Johnu R. R. Tolkienovi. Bez dosaženého vzdělání by zřejmě nikdy nebyl schopen napsat své knihy v té hodnotné podobě, v jaké je předal lidem.

V případě těchto mimořádných jednotlivců můžeme jednoznačně říci, že jejich vzdělání zásadním způsobem zvýšilo hodnotu toho, co předali druhým lidem. A tím to samozřejmě zvýšilo i celkovou hodnotu a celkový přínos jejich bytosti v tomto zrození. Přínos jejich vkladu, kterým napomohli pozitivní změně ve vývoji této Planety.

V následujícím textu 71F. Eckhart Tolle a jeho kniha Nová Země se budu detailněji věnovat celkovému zhodnocení knihy Eckharta Tolleho Nová Země, kterou se nechal Ján Pecsők inspirovat při zpracování tématu o Egu.