86G. Práce na sobě začíná vztahem k sobě

Text připravila k publikování a vložila na web Marie Holoubková

Tento text navazuje na článek 86D. Pozitivní myšlení a prohlášení I  a  86E. Pozitivní myšlení a prohlášení II


Následující text využívá myšlenky z knížek Luisy Hay  Miluj svůj život  a  Odpověď Allana a Barbary Peasových.

Z mnoha konkrétních zkušeností vyplývá, že kdo s těmito knihami pracuje, stejně jako s knížkou od Napoleona Hilla Jak přelstít ďábla doporučovanou v článcích 86A. Kniha Jak přelstít ďábla od Napoleona Hilla - 1.část, 86B. Kniha Jak přelstít ďábla od Napoleona Hilla - 2.část, postupně zaznamenává zlepšení. Jde o cílenou práci na odstranění příčin, vychýlených myšlenkových pochodů, neprospěšných postojů, za našimi problémy ve všech oblastech našeho života. Ať už jde o zdraví, lidské vztahy, partnerství a rodinu, zaměstnání a podnikání, psychický stav, tvořivost…

Knihy Miluj svůj život a Odpověď mohou být velkým darem na naší cestě. Je však potřeba přistupovat k nim tak, že ne všechny myšlenky rezonují s Novou duchovní cestou, s novým světelným vývojem.

U knihy Miluj svůj život jsou zde citace z vydání: Euromedia Group, a.s., v edici PRAGMA, v roce 2016, 5. vydání, ISBN: 978-80-7549-179-4.

Vždy mít na paměti etiku, čistý světelný přístup
 

Například nepoužíváme vizualizace, meditace, jak tyto knížky také doporučují. O tom je více v našich textech.
(Např. 55A. Astrální svět a význam astrálního ducha pro dnešního člověka, A21. Zhodnocení meditací z nadhledu Nové duchovní cesty, Hromadné skupinové meditace na podporu Planety, 60B. Telepatie a další formy duchovní komunikace)

Stejně tak je potřeba u všeho, co si člověk přeje, na čem pracuje, vždy mít na paměti etické hledisko. Není správné přát si něco, co nemusí být pro můj světelný vývoj vhodné. Nebo co je dokonce neetické, může to druhému ublížit. Například chtít si přitáhnout konkrétního partnera či konkrétní dům atd. To neznamená, že se člověk nemá snažit o určitého partnera ucházet. Nebo když se mu líbí konkrétní dům, který je k dispozici, tak zjišťovat možnosti, jak si ho pořídit. Jde o rozvahu ohledně používání prohlášení, aby nepřesáhlo etickou a světelnou mez. Za kterou je již nevhodné jít, protože prohlášení by mělo tendenci ovlivňovat a zasahovat do věcí, na které nemám právo.

Vše je potřeba používat s rozvahou, pokorou, etikou, morálkou a s čistým světelným přístupem. Tak abych si nic nevynucoval násilím, ale zároveň nebyl omezován vlastními hranicemi a limity vycházejícími např. ze špatných zkušeností, dogmat, vychýlených postojů, nedostatku zdravé sebedůvěry a pozitivního myšlení, karmických prožitků v minulosti, atd.

Přirozené pozitivní nastavení sebe sama
 

„Prohlášeními“ v kontextu tohoto článku je myšleno pozitivní nastavení sama sebe a vytěsňování negativních schémat, která nás silně ovlivňují. Prohlášení nám pomáhají tyto nepříznivé návyky přepsat. 

Jak popisuje kniha Odpověď autorů Allana a Barbary Peasových, jde o práci s naším retikulačním aktivačním systémem (RAS), který spojuje vědomí a podvědomí. Ovlivňuje to, co si sami přitahujeme, co nás v životě potkává. Jako zákon přitažlivosti. Jak bylo podrobně vysvětleno v textech 86D,F.

Například, když nám někdo říkával, že jsme neschopní, tak potřebujeme náš RAS přenastavit tak, aby tuto informaci přestal brát za svou. A přijal za svou jinou, pozitivně laděnou - např. Vše, co přichází, dokážu zvládnout.

Po stránce energetické to znamená, že přestaneme přijímat negativní energie za nevhodnými myšlenkami, představami, postoji, ale krok za krokem je vytlačujeme ze své bytosti. A nahrazujeme je pozitivními energiemi za povzbuzujícími myšlenkami.

Programování chování sebe nebo druhých s pomocí magie
 

Lidé pracující na svém světelném vzestupu, kteří jsou součástí NDC, mohou vnímat v používání prohlášení riziko či vzpomínku na minulost, kdy šlo o programování mysli magií po vzoru metod Staré duchovní cesty. Ve smyslu mentálních magických nátlaků na druhé atd., jak bylo zmíněnu v článku 86E.

Na prohlášení ve smyslu světelného duchovního vzestupu a etiky se lze dívat jako na způsob změny vlastního myšlení. Jako na přirozené postupné vytěsňování nevhodných postojů a myšlenkových pochodů z vlastní mysli. A jejich nahrazení těmi, které jsou v náš prospěch. Čím častěji člověk používá to nové, pozitivní, tím rychleji přepisuje to staré, (již) nevhodné. Potřebujeme to nově naučené používat, aby se to zapsalo do našeho RAS, do našich běžně používaných myšlenkových schémat a stal se z toho nový zvyk, nová dovednost, naše přirozená součást. Dokud nebudeme pozitivní přístupy pravidelně používat a posilovat, převažují staré negace. S nimiž pak člověk stále dokola bojuje, stahují ho, vychylují a brzdí.

Člověk by těmito pozitivními prohlášeními (lze říci i ujištěními) neměl ovlivňovat chování druhých, jako tomu bylo dříve. Kdy magicky někdo někoho donutil určitým způsobem se chovat. A magicky tak znásilňoval situace či lidi ve svůj prospěch.

Prohlášeními člověk mění svoje vlastní myšlení. Připouští, že jsou možné i věci, které se zdají v danou chvíli třeba i nemožné. Svou mysl nastavuje pozitivně tak, že tím ovlivňuje své sebevědomí, své energetické vyzařování, což má pak vliv na to, jak ho vnímají druzí. A ti se pak chovají jinak, přistupují k němu jinak, najdou se ti, co s ním chtějí spolupracovat atd. Protože má v mysli nastaveno, že to lze a že se najde způsob a jeho RAS podle jeho myšlenek vyhledává možnosti, které mu k tomu mohou pomoci. Dané záležitosti se pak mohou uskutečnit, protože měním svoje myšlení, svoje přístupy.

Nezapomínat na pokoru
 

Jak již bylo řečeno, je potřeba stále myslet na pokoru. Mohou se obnažovat karmické vrstvy, kdy jsem něco podobného jako ovlivňování mysli druhých v minulosti dělal/a za použití magie. A je nutná obezřetnost, aby se bytost najednou nechtěla umělé výbavy obnažené z karmických vrstev chytnout a použít ji. Což jsou situace, kdy je vhodné se prohlášením na čas vyhnout.
Zároveň člověk musí hlídat své ego na uzdě, aby nešel tvrdohlavě za svými cíli tak říkajíc „přes mrtvoly“. Za každou cenu. Proto ta potřeba pokory. Což zahrnuje mimo jiné i respekt k právům druhých bytostí, k Přírodě, karmickému a vesmírnému řádu.

Když pozitivní prohlášení zatím nepřinášejí chtěné výsledky

Někdy i přesto, že se člověk hodně snaží, říká si pozitivní prohlášení, situace se zatím nemusí dařit podle jeho představ. To může mít vícero důvodů. Některé z nich mohou například být:

• Zatím tomu dostatečně uvnitř nevěřím. Zatím to říkám jen navenek. Prohlášení ještě nemá sílu ovlivnit i mé vnitřní myšlenky. Mé podvědomí. Ve smyslu uvěření tomu, že je to skutečné možné. Může být pak vhodné upravit si slovně prohlášení tak, aby pro mě bylo snazší mu uvěřit.

• Dále může jít o formu zkoušky. Spojené Síly Světla vědí, co si v daném období potřebujeme zpracovat. Že je nutné ještě něco změnit, zlepšit určitý postoj. A třeba i odstranit přílišnou tvrdohlavost a chtění za každou cenu něčeho dosáhnout až tak moc, že se vytrácí pokora a nastupuje síla ega.

• Cíl obsažený v mém prohlášení není ve skutečnosti vhodný pro můj světelný vývoj. Nebo zatím není vhodný, jeho čas přijde až později.

• Karma z minulosti. Kdy ještě nejsou dostatečně pročištěny a energeticky rozvázány záležitosti, které pozitivní posun blokují.

• Nepracuji dostatečně na odstranění příčin svým hmotným chováním, změnou postojů… Pouze si říkám prohlášení bez hmotné změny, bez dostatečné vlastní aktivity a čekám, že se samo něco stane.
   
• Ještě jsem neodhalil/a a nezpracoval/a i další hmotné souvislosti, myšlenky, traumata, zakořeněné z dětství. Např. prohlášení „Mám se rád/a“ nemají moc efekt. Ve vzpomínkách pak najdu situaci, kdy jsme se cítila nemilovaná, že mě nikdo nepotřebuje, že nic neumím, a vše zkazím. Potřebuji proto hledat i tyto souvislosti a pracovat na jejich rozvázání. Usmíření, jejich přepsání na novou skutečnost.
   
• A v neposlední řadě, jak popisuje Luisa Hay ve své knize Miluj svůj život, str. 71: „Může jít o skrytou příčinu, proč si bytost nepříznivé situace přitahuje. Doslova je „potřebuje“.
  K vysvětlení se dostaneme v průběhu textu i k tomu, co s tím.

Jak lze s knížkou Miluj svůj život pracovat?
 

Velmi zajímavé je nejprve si přečíst samotný Luisin osobní příběh, který je až na konci knížky. Čtenář lépe porozumí a má větší důvěru ke knize, když ví, čím vším si autorka prošla, co dokázala překonat. A jak svými zkušenostmi pomáhá dalším.

Buď lze knížku „náhodně otevřít“ a přečíst si to, co na mě v danou chvíli vykoukne. A takto se inspirovat, povzbudit. Připomenout to, co je důležité.

Nebo - a z dlouhodobého hlediska je to účinnější - začít ji číst postupně. Stránku po stránce. Třeba si i podtrhat myšlenky, které mě oslovují. Anebo si založit sešit, kde si nepodstatnější myšlenky vypíšu. A zároveň i prohlášení týkající se toho, co sama/sám potřebuji změnit.

Vracím se pak k sešitu a vždy si čtu, říkám nahlas či píšu opakovaně ta prohlášení, která v daný moment vnímám pro sebe jako nejdůležitější. Prohlášení si pak opakuji například i cestou na autobus apod.

A když v knize narazím na něco, co potřebuji změnit, zapíšu si to. Pracuji na tom.

Například, když Luisa prochází námi napsaný seznam „Musím“, který máme změnit na „Když budu opravdu chtít, mohu…“

Nejen že si vše přečtu, ale uvádím to do praxe. Tedy namísto „Musím“ začnu ve svém slovníku i přístupu používat přístup Chci, Mohu… To nám dává velkou sílu volnosti, že si o svém životě rozhodujeme sami. Vracíme zpět do svých rukou zodpovědnost za jeho podobu.

Když Luisa nabádá na to vzpomenout si, jaké postoje, věty, co nám druzí řekli v minulosti, nás stále provázejí, ovlivňují. Napsala jsem si je a přemýšlela o nich, abych je mohla změnit.

Dokud neuvedete to, co jste si přečetli do praxe, nic ve vašem životě se nezmění.

Stejným způsobem lze bojovat s negacemi, se strachy, s obavami… Začnou opět najíždět? Hned si mohu říci Stop. Tohle nechci. Tohle k sobě nevpustím. Já nemusím, ale mohu, chci. Je to mé rozhodnutí například jít do práce. Mám k tomu své proč. A jsem vděčná, že do práce mohu jít. Nelíbí se mi? Když budu opravdu chtít, mohu ji postupně změnit… Nechce se mi něco dělat? A je to důležité? Pak změním přístup a opět místo „Musím“ si řeknu: „Chci, protože mi to udělá dobře, protože je to má práce a jsem rád/a, že ji mám, protože tím pomohu někomu druhému…

Cítíte se unavení, vyčerpaní, ale práce je stále mnoho? A při nápadu si na chvíli odpočinout, se dostaví pocit provinění? Hned ho od sebe odtlačím.  A rozhodnu se sama za sebe. V jaké jsem situaci? Udělám ještě kus práce anebo si na chvíli odpočinu? Já sama/sám za sebe rozhoduji, zda si ten čas dám nebo ne. Čas na odpočinek, na rodinu, na sebe, na cvičení… A tak je to i se vším ostatním.

Nehledě na to, že pokud si něco dlouho odpíráme, vytváříme tím sami sobě dluh. Každý dluh se však jednoho dne musí splatit. A je daleko snazší splácet malé dluhy, případně je vůbec nevytvářet, než pak dluhy velké. O to déle pak trvá jejich splacení. Ať jde o čas pro sebe, o odpočinek, o jídlo, spánek, pocit vlastní hodnoty, dobrý vztah sám k sobě…

Dokud my sami něco nezměníme, neuděláme pro sebe, pro svou změnu, pro svůj posun, nikdo druhý to za nás neudělá.

Už jen to, že věnujete čas sami sobě čtením takové knížky, i kdyby to mělo být pár minut denně, dáváte tím sami sobě velký dar.

Nicméně, jak bylo již řečeno, ne všechny cviky v knize uváděné jsou v pořádku. Je důležité neustále používat svou intuici, vnímání, i rozum, zkušenost. Které mě navedou na to, co na světelném vzestupu nemusí být vhodné.

Zlepšení v našem životě vycházejí ze změny postojů
 

Každý člověk by měl rád kolem sebe větší harmonii, byl úspěšnější, cítil se lépe, měl lepší vztahy atd.

Zlepšení v jakékoli oblasti našeho života vycházejí ze změny vlastního nastavení, postojů, přístupů. Z práce na sobě tak, abychom si do svého života přitahovali to, co si přejeme a zároveň je pro nás vhodné. Namísto toho, čeho se obáváme a co je zároveň pro náš vývoj nepříznivé.

Miluj svůj život, str. 56: „Všichni chceme, aby byl náš život jiný, aby situace byly jednodušší a snazší, ale nechceme se v ničem změnit. Byli bychom radši, kdyby se změnili oni. (poznámka: lidé, situace…)
Má-li se to stát, musíme se my změnit uvnitř. Změnit způsob myšlení, mluvení, vyjadřování. Až potom začne docházet k vnějším změnám.“

Potřebujeme najít další možnosti, jak v sobě hledat rezervy a odhalit to, co nás brzdí v další cestě vpřed. Poznání, co je nutné odhodit, aby náš balon dál vzlétal a neklesal, jaká zátěž nás stahuje, najdeme v návratu k základům. Sami k sobě. Nejpevnější vztah je ten, který máme sami k sobě. Ten ovlivňuje, jak přemýšlíme, jak přistupujeme k situacím, k událostem, co si do života přitahujeme, jak na nás reagují druzí…

Když půjdeme ještě hlouběji, tak naše jednání vychází z našich zkušeností. Máme určitou negativní zkušenost a jednáme tak, jako by se měla zopakovat. Jako bychom ji očekávali. Například měli jsme samé nepříjemnosti, a proto jednáme tak, že zase přijdou a vše bude komplikované. Náš postoj je, že vše jde těžce. Na to reaguje náš RAS a přitahujeme ty zkušenosti, kdy se tento předpoklad potvrzuje. Jako odraz v zrcadle. A my v tomto zacyklení často pokračujeme a příště podle tohoto nastavení opět jednáme.

V závislosti na tom, jaké myšlenky u nás převažují, přiživujeme, ovlivňujeme, budujeme různé druhy postojů. Přejímáme z okolí názory, se kterými vnitřně rezonujeme. Které jsou blízké našemu myšlení a srdci – pocitům, citům. A s těmi se pak ztotožňujeme. Například, že všude číhá nebezpečí. Nebo naopak, že žádné nebezpečí nehrozí.

A proto naše myšlení je nastaveno podle toho, čemu věříme, nebo čemu chceme věřit.

Potřebujeme jít do svého srdce, kde máme zaseté mnohé nepříznivé otisky z minulosti. Které ovlivňují naše myšlenky směrem k negacím, tím se tvoří negativní postoje, a z toho negativní jednání a negativní zkušenosti.

Jde vlastně o návrat ke svému srdci. K otevření toho, co se v něm skrývá, co potřebuje vyčistit, vymést a nahradit novým.

Tedy přestat být ovlivňováni minulostí, která nám nasazuje pouta, pokud jí to umožníme.

Jak začít?

Uvědomění si skrytých potřeb a nevhodných způsobů myšlení

Nejprve si potřebujeme uvědomit, že to vše začíná u nás. Že máme zodpovědnost za to, co se nám v životě děje.

Jak bylo řečeno na začátku, svým nastavením si to přitahujeme. A pokud se podobný typ situací opakuje, naše bytost to může i z nějakého důvodu potřebovat.

Proto nepříznivé situace, kterých se stáváme součástí, jsou vlastně jen symptomy, ale my potřebujeme najít a odstranit skutečnou příčinu, proč se nám to děje. Jak duchovně, tak hmotně. Je to dáno našimi postoji, způsobem myšlení, karmickými vrstvami. Tím něco vyzařujeme, a to přitahuje do našeho života přesně to, co v něm v danou chvíli je. Tedy klíč ke všemu leží uvnitř nás.

Miluj svůj život, str. 73: „Klíčem je ochota zbavit se všeho starého.“

Str. 63: „Jsou-li v nás kdesi hluboko uložena určitá schémata, musíme si to nejprve uvědomit a pak je můžeme změnit.“

Str. 81: „Přemýšlejte chvíli o něčem, co chcete ve svém životě změnit. A říkejte si: Uvědomuji si, že jsem tyto podmínky vytvořil/a, a chci se zbavit těch schémat, která jsou za tyto podmínky odpovědná.  Zeptejte se sami sebe, zda to myslíte upřímně. Zda jste připraveni vymanit se z pout minulosti.“

Můžete se zkusit zeptat někoho blízkého, zda to říkáte skutečně upřímně a přesvědčivě.

„Mnozí lidé při tom dostanou strach, protože nevědí, jak mají toto odpoutání provádět. Je to jen další projev odporu. Překonejte ho. Nemusíte vědět jak, stačí odhodlání.“

Str. 58: „Nechte změny volně přicházet do svého života. A mějte na paměti, že CO NECHCETE ZMĚNIT, je přesně ona oblast, v níž se POTŘEBUJETE ZMĚNIT NEJVÍC.“

Str. 75: „Zbavuji se vnitřních schémat, které tyto podmínky vytvářejí.

Opakujte si to pokaždé, když přemýšlíte o nějaké nemoci či problému. Jakmile to řeknete, vykročíte ven ze skupiny obětí. Už nejste bezmocní. Uvědomujete si svou sílu.“

Str. 72: „Zbavuji se potřeby něčemu bránit, mít bolesti hlavy, nedostatek peněz atd.“

Str. 80: „Zbavuji se potřeby vyhledávat kritiku. Navazovat nevhodné vztahy. S úlevou se zbavuji..."

Str. 105: „Vše je v pořádku. Vše, co potřebuji, dostávám.“

Na světelném vzestupu můžeme využít pomoc Spojených Sil Světla
 

Bytost na světelném vzestupu může využít duchovní komunikaci. Ptát se Spojených Sil Světla, čím si dané situace přitahuje. Hledat sám v sobě s upřímností důvod Proč.

Více o tom Luisa str. 71.

Například si tím udržujeme pozornost druhých. Nebo se tím udržujeme v postoji oběti. Takové situace si přitahujeme, aby se ostatní o nás starali, pomáhali nám a dělali tak vlastně za nás to, čeho se sami bojíme.

Je známé, že mnohdy dítě, pokud se cítí v nepohodě, nemá dost pozornosti, lásky atd. zajištuje si nevědomky tuto speciální péči vlastní nemocí.

Nemoc je vždy reakce našeho těla na to, co se děje uvnitř nás a v našem okolí a jak jsme schopni to zpracovávat. Ať už jde o hmotné příčiny - špatná výživa. psychické příčiny - vztah k sobě, k druhým… a  karmické vrstvy.

Mnohdy je zcela skrytou příčinou myšlenka, že jsme k ničemu. Která vyvolává nerozhodnost, výčitky atd.

Mít vlastní mysl pod svou vědomou kontrolou
 

Kniha Miluj svůj život, str. 81: „Myšlenky, které vás napadají, a slova, která pronášíte, vytvářejí vaši budoucnost.“  Slova řečená nejen sami sobě, ale také druhým.
„Je to výsledek toho, jak jste svou mysl vycvičili, aby tak uvažovala. Vy ji to ale můžete odnaučit.“

Str. 82: „Jak svou mysl používáte dnes, je pouhý zvyk.“ A každý zvyk se dá změnit.

Naši mysl můžeme používat, jak sami chceme. „Myšlenky, pro něž jste se „rozhodli“, vytvářejí vaše zážitky… Staré myšlenky jsou již pryč a vy s tím nemůžete dělat nic jiného, než procházet zážitky, které jsou jejich následkem. Jen aktuální myšlení, máte zcela pod kontrolou.“

Jakmile tohle přijmeme jako pravdu, pak každou negaci, která nás napadne, můžeme přetočit na pozitiva. Pokud chceme. Výmluvy, že nemůžeme, zůstanou jen výmluvami. Každý může cokoli, pro co se sám rozhodne.

Naše mysl má velkou sílu
 

Na str. 129 v knize Odpověď je popsáno, co se stane, když sami sobě řeknete nemohu, nebudu, nedokážu:
„...mozek sníží množství elektrické energie v částech těla, které by byly použity, kdybyste zmíněnou činnost měli vykonat.“

A můžete si vyzkoušet zde zmíněný test. Kdy ruku dáte do pravého úhlu, zatnete ruku v pěst a myslíte na to, že můžete. Na to, co jste zvládli. Někdo vám v danou chvíli začne tlačit ruku směrem dolů. A vy se ji snažíte udržet v pravém úhlu a tomuto tlaku vzdorovat. A pak si to můžete vyzkoušet naopak. A myslet na situace, kdy se vám něco nepovedlo, něco jste nezvládli. Uvidíte ten rozdíl.

Je důležité začít věřit sám sobě, ve své schopnosti, možnosti, ve svou vnitřní sílu. Že se mohu změnit, posunout, být lepší.

Kniha Miluj svůj život, str. 51: „Ve své mysli uvažujete pouze vy a nikdo jiný!“

Říkat si:
Já to dokážu. A uvěřit tomu.
Jdu do každé situace s tím, že to dokážu.
Přichází mi takové situace, na které jsem připraven/a je zvládnout, protože mám na to schopnosti.
Na každou situaci nacházím optimální řešení.

Kniha Odpověď, str. 146: „Pták sedící na stromě se nikdy nebojí, že pod ním praskne větev, protože se nespoléhá na větev, ale na svá křídla.“

Jak měnit své myšlení?
 

Kniha Miluj svůj život, str. 52: „Vyhýbejme se myšlenkám vytvářejícím problémy a bolest.“

Str. 92: „Bojovat s negativními jevy je plýtvání časem. Čím více lpíte na tom, co nechcete, tím víc to posilujete… Protože čemu věnujete pozornost, roste, získává to trvalejší místo ve vašem životě… Zaměřte svou pozornost na to, čím opravdu chcete být, nebo na to, co opravdu chcete mít.“

Kniha Odpověď, str. 43: „Nenechejte se postrkovat svými problémy. Nechejte se vést svými sny.“

Kniha Miluj svůj život: „Pokud se znovu objeví starý způsob myšlení – např. „změnit se je těžké“, Převezměte kontrolu a říkejte si: Věřím, že provádět změny je stále snazší.“

Potřebujeme staré způsoby myšlení, chování, jednání, přepisovat novými. Vlastní prací na sobě, jak na duchovní rovině, tak ve hmotě v konkrétních situacích, které nám přicházejí jako zkoušky do cesty. Které nám jsou posílány, aby se naše vychýlenosti obnažily naplno, a my je mohly změnit.

Nevhodné myšlenky pocházejí z minulosti
 

Pomůže také najít důvod, zdroj, ze kterého takové myšlenky vznikly. Někdo nám je říkal v dětství? Proč je máme v sobě tak zakořeněné? Proč jim věříme?

Často jde o myšlenku někoho z minulosti, z tohoto života, kterou jsme přijali za svou. Mnohdy navazuje na vychýlený postoj z dávné minulosti. Navíc to vše může být podpořeno našimi negativními zkušenostmi, které se řetězily.

Nic z toho nás však nezavazuje v této minulosti zůstat. Je na nás, abychom si vytvořili zkušenosti a myšlenky nové.

Opět se mohu ptát Spojených Sil Světla, kde takový postoj, myšlenka vznikla, proč ji tam máme. Odkud přišla. A s upřímností sám k sobě být otevřený odpovědi.

Když ani nevíte, která ta myšlenka je nevhodná, který přejatý vychýlený postoj vás brzdí, poproste Spojené Síly Světla o odkrytí, které myšlenky vás brzdí.

Např. Když bylo dítěti v minulosti vštěpováno: Nejprve si udělej povinnosti, pak zábava. V dospělosti se může stát, že je povinností tolik, že nikdy není hotovo. Což mu vyvolává pocit viny, když si chce odpočinout, relaxovat, a přitom nemá vše udělané.

Protitlaky při snaze o změnu
 

Nutno říci, že jakmile se pustíme do nějaké změny, často se vyskytnou těžkosti a třeba i silný odpor, protitlak, na který narazíme. Je nutné pokračovat, nevzdávat se a jít vpřed. Vylaďovat své vlastní přístupy. Tlak postupně povolí a vše se může zlepšit.

Je to podobné jako detoxikace. Začnou se vyplavovat nečistoty a přesně ty postoje, bloky, které potřebují pryč. Zároveň jde o situace, které nám dávají příležitost právě vyplavený postoj měnit v praxi.

Odhodlání, rozhodnutí se změnit, vyvolá akci. My máme pocit, že jde o klacky pod nohy. Ale není tomu tak. Jde jen o důkaz, že to funguje, že se začíná něco dít.

Podobně jako když se rozhodneme k rekonstrukci bytu. Nejprve je mnoho chaosu, destrukce, odpadu, náročnější období, ale vše se posunuje k vyšší harmonii.

Přičemž, obezřetnost a průběžné vyhodnocování impulsů je samozřejmě vždy potřeba. Někdy mohou přicházející náznaky skutečně znamenat, že nejdu optimální cestou a potřebuji opravit směr či metodu.

Kniha Miluj svůj život, volná citace ze str. 83: Jako příklad lze uvést malé dítě, které je zvyklé chodit pozdě spát. A najednou se rozhodneme, že dnes půjde brzy. Začne se vzpouzet. Pokud ustoupíme, bude se nás navždycky snažit ovládat, aby bylo po jeho. Když neustoupíme, budeme na tom trvat, vzpoura se pomalu uklidní. Stejné je to s naší myslí. Zpočátku se bude vzpouzet. Nechce přijmout nová pravidla. Budete-li vytrvalí a rozhodní, vznikne nový způsob myšlení.

Co vše brání změně
 

Co vše brání tomu, abychom se změnou začali, nebo když začneme, pokračovali?

Kniha Miluj svůj život, str. 64: Netrpělivost, odpor k učení, ke změně…

str. 68: „Největší skupinu bránící změnám tvoří strach – strach z neznáma. Věty typu: Nejsem připraven. Možná to nedokážu. Nezvládnu to dokonale.“

Str. 64: „Chcete-li přejít z jedné místnosti do druhé, musíte vstát a krok za krokem se vydat tím směrem. Pokud budete jen sedět v křesle a rezolutně žádat, že chcete být v jiné místnosti, nebude to k ničemu.“

„Všichni musíme zvládnout určité lekce. Věci, které jsou pro nás obtížné, jsou vlastně námi zvolené lekce. Jde-li nám něco snadno, pak to nejsou lekce, ale věci, které už známe.“

Fixace jen na výsledky nepřináší trvalé uspokojení
 

Už samotný název knížky říká: „Miluj svůj život“. Protože je náš a nikam před ním neutečeme. Každý ve svém životě máme něco, co se nám nelíbí, co bychom rádi zlepšili. Ale není jiná možnost než na tom začít pracovat. Jinak se samo nic nestane.
Předchází tomu uvědomění si, v jaké jsme situaci, co bychom chtěli změnit, zároveň však i pokora a vděčnost za to, co máme nyní. Protože tady a teď máme konkrétní podmínky, od kterých se můžeme odrazit, abychom mohli stoupat výš. A klíčem zároveň není být neustále nespokojený a čekat na výsledek, který očekáváme. Klíčem je vidět, nalézt možnosti, které máme nyní a odrazit se od nich. Každý den nacházet vděčnosti a radosti, vytvářet si je a posouvat se krok za krokem vpřed. A své možnosti a podmínky zlepšovat.
Je to proces, je to cesta. Fixace jen na výsledky nepřináší trvalé uspokojení a pocit harmonie.

Práce na sobě začíná vztahem k sobě
 

Citace z Knihy Odpověď

Str. 128: „Váš život neurčuje to, co si říkáte nahlas. Největší sílu má to, co si říkáte šeptem.“, Robert Kiyosaki, americký obchodník a autor příruček o rozvoji osobnosti

Proto nestačí jen říkat si nahlas: „Mám se rád/a, jsem hezký/á, Jsem pracovitý/á…“ , pokud v duchu nejsem přesvědčen/a o tomtéž. Ale vnitřně stále sama/sám sebe odmítám. Nechci se na sebe podívat ani do zrcadla atd. Ani prohlášení, ke kterým navádějí obě knížky, nemohou fungovat, pokud jim člověk nezačne postupně vnitřně věřit. Proto se zatím nic neděje. Je potřeba v tom pokračovat, a tím postupně měnit vztah a postoj sám k sobě. A pracovat na tom zvnitřnění.

I když tohle už víme, chápeme a přijímáme, je pro nás praxe změnit to tím nejtěžším. Začít sám k sobě přistupovat jinak. Je možné si sám sebe představit jako své dítě. Nebo nejlepšího kamaráda, či partnera. Také byste k němu přistupovali jako k sobě? Nebo by od vás po pár dnech utekl? A pokud vám nejde představit si to takto, můžete to zkusit obráceně. Líbilo by se vám, kdyby se k vám váš nejlepší kamarád, vaše rodiče, či dokonce partner, chovali jako vy sami k sobě? Jak dlouho byste to vydrželi? Základ je začít být sám k sobě upřímný.

Zkuste sami sobě říci a vybrat něco z toho, co na vás sedí: Co já to té své/tomu svému (vlastní jméno) dělám? Chci, aby byl 100 %. Nikdy nechyboval. Stále pracoval, nebyl unavený. Nepochválím ji/ho. Stále ji/ho kritizuji. Neuznám nic, co se mu/jí povede. Beru to jako samozřejmost. Ale běda, když mu/jí něco hned nejde. Nezajistím mu/jí kvalitní výživu. Režim, odpočinek, dostatečný spánek. Nadávám mu/jí, nevážím si ho/jí, nerespektuji, někdy jím dokonce opovrhuji, stále mu/jí něco vyčítám. Jsem s ní/s ním neustále v něčem nespokojená. Co nějaké radosti? Dopřeji jí/mu je? Všímám si jejích/jeho potřeb? Opečovávám ji/ho? Povzbuzuji? Motivuji? Takovýto teror, co někdy dokážeme sami na sebe vyvinout, pod tím by se dříve či později každý zhroutil. A pokud by to bylo dítě, co by z něj asi vyrostlo?

Je na čase začít si vážit sami sebe. A tohle postupně měnit. Knížka Miluj svůj život je napsána tak, že Luisa prochází s každým jeho vztah sám k sobě, jako by byl u ní na terapii. A postupně ho pomáhá narovnávat. Dopřejte toto i sami sobě.

Vše začíná sebeúctou
 

Kniha Miluj svůj život, str. 74: „Sebeúcta otevírá mnohé dveře.“

„Zbavuji se potřeby být k ničemu. Zasloužím si v životě jen to nejlepší a láskyplně (nebo s vděčností) to přijímám.“

Vytvořením sebeúcty nemusím už odkládat projevení dobrých věcí ve svém životě.

Str. 94: „Přijímám sebe sama.“

Str. 76: „Tohle je přítomnost a vy máte možnost chovat se sami k sobě tak, jak sami chcete.“

Str. 93: „Milovat sebe sama není možné, pokud sami sebe neuznáváte a nepřijímáte…  Vidíte, jak jste svou mysl vycvičili, aby vás zahrnovala výčitkami a bránila se změně? Ignorujte ty myšlenky…  Přijímám se přesně tak, jak jsem.“

Str. 94: „Všechno dobré začíná tím, že přijmeme sami sebe a máme se rádi takoví, jací jsme.“

Pokud pracujeme na své sebeúctě, přijímáme sami sebe, pak je důležité i přesvědčení, že si pozitivní věci zasloužíme.

Str. 98: Věříte, že si splnění svých přání zasloužíte? Pokud ne, pak sami sobě neumožníte, aby se to stalo.

Je důležité s vděčností přijímat to, co dostávám. S vědomím, že si to zasloužím. Že je to pro mě. Že si dovoluji to přijmout. Ne s pocitem provinění, že jsem nevykonal dost, že druzí to nemají a já ano atd. Pocit viny jinými slovy říká, že si to nezasloužím. Že na to nemám právo. Že jsem neudělal dost. Pocit viny určuje podmínky, za kterých si to zasloužím, dovolím si to přijmout.

Když jsme byli malá miminka, nic nás nezastavilo, abychom si řekli o jídlo, o pozornost, o spánek…

Je důležité naučit se nepodmiňovat příchod pozitivních věcí do našeho života.

V jedinečnosti každého je největší síla
 

Každý z nás má jedinečný potenciál. I když zatím nemusí vědět, jaký. Malé dítě nezná a neumí mnoho věcí a neznamená to, že je neschopné.

V tom, jací jsme, jaké máme zkušenosti, minulost, tkví naše největší síla, naše jedinečnost. Náš potenciál není založen jen na tom, zda umíme všichni cizí jazyky, s počítačem, máme vysoké IQ, manuální zručnost, atd. Kdybychom všichni uměli všechno, byli multifunkční, nejlépe neměli žádné vlastní potřeby atd., jak na nás tlačí hmota a poptávka po pracovních silách, to by nás mohl nahradit zástup dokonalých robotů. A to už tady v různých civilizacích ve Stvoření bylo. A nikam to nevedlo. Vše se dá postupně naučit, pokud se rozhodneme, že to v našem životě a práci potřebujeme. Nejen kvůli druhým, protože „bychom měli“, ale hlavně kvůli sami sobě, protože „chceme“.

Volná citace z pohádky Kungfu panda 3: Být sám sebou, v tom je největší síla. Ne naučit se být jako druzí. Jako náš vybraný vzor či učitel. Být sami sebou, pak teprve najdeme ve svém nitru tu největší sílu, oporu sami v sobě a můžeme se postupně naučit vše, co potřebujeme.

Kniha Miluj svůj život, str 74: „Nikdo jiný jako jste vy, neexistuje. Buďte prostě sami sebou.“
Str. 96: „Máme být různí… Příroda se nikdy neopakuje… Jakmile to přijmeme, zmizí soutěživost a srovnávání.“

Proces učení vytváří odolnost a vnitřní sílu
 

Spolupráce je právě o tom, že každý je jedinečný a skládá tak mozaiku celku.

Nemusíme umět všechno hned. Důležitý je proces, kterým procházíme při nabývání nových znalostí, schopností, dovedností. Který v nás vytváří odolnost, vnitřní sílu a další schopnosti jako bonus. A právě o ty se pak můžeme opřít s vědomím, že ať se ve hmotě stane cokoli a o své výsledky přijdeme, máme v sobě vnitřní motor, který nás vede přes všechny překážky a víme, že to dokážeme vždy vybudovat znovu.

Proces učení nám dává daleko více schopností a dovedností, které na své cestě postupně získáváme, než „pouze“ určitou schopnost dosaženou na samém závěru.

Jim Rohn: „Nejpodstatnější nakonec není, kolika výsledků dosáhneme, ale jakým člověkem se na té cestě staneme.“

Neházejte proto na sebe špínu, nebičujte se vlastními neúspěchy. Neprohlašujte, jak jste neschopní atd., protože se vám zrovna něco nepovedlo podle představ.

Str. 74: „Přestaňme plýtvat časem a energií na ponižování sebe sama za něco, co nám velí naše vnitřní přesvědčení. Změňte svá přesvědčení.“

Str. 76: „Buďte na sebe milí. Začněte přijímat sebe.“

Jako bychom byli malým tříletým dítětem. „Co byste udělali, kdyby před vámi stálo ustrašené tříleté dítě? Zlobili byste se na něj, nebo byste ho vzali do náruče a konejšili ho, aby se uklidnilo a mělo pocit bezpečí?... Vyděšené dítě potřebuje útěchu, ne urážky. Když si neustále spíláte, jste ještě ustrašenější, ale není nikdo, kdo by vás utěšil. Jestliže se cítí vnitřní dítě nejisté, vzniká tím mnoho problémů.“

str. 103: „Kdyby to děti po prvním pádu vzdaly, nikdy se nenaučí chodit…“

Učební proces, je bez ohledu na jeho předmět, vždy stejný – ať už se učíte řídit auto, hrát tenis, nebo pozitivně myslet. Na jeho začátku zmateně tápeme, jak se naše podvědomá mysl učí metodou pokusů a omylů, ale pokaždé, když se vrátíme k praxi, je to snazší a jde nám to lépe. Je jasné, že hned první den nebudete „dokonalí“. Budete dělat, co sami zvládnete. A to na začátek zcela stačí. Často si opakujte: „Dělám to nejlepší, co mohu.“

Zdravá sebereflexe je něco jiného než kritika, nadávání.
Zkuste si naopak říci, např.: Teď mi to nešlo. Tohle se mi dnes úplně nepovedlo. Tady jsem to mohl udělat lépe. Necítím se dobře, dnes je to pro mě těžké, ale zvládnu to a jdu do toho. Vezmu si poučení, co příště vylepšit, čemu se vyhnout.

Podstatné je, v každém okamžiku dělat vše s nejlepším vědomím a svědomím, jak nejlépe v dané chvíli dovedu. A dál se učit, abych to příště mohl udělat lépe.

Umět ocenit sám sebe a druhé
 

Zásadní je také umět se ocenit. A s tím souvisí i umět ocenit druhé. Pokud to dělám, pak i když se vše nepovede optimálně, mám chuť se zlepšovat a posouvat se dál. Zkoušet to znovu. A stejně tak mé okolí. Pokud se jen kritizuji, nebo druhé, při prvním nezdaru nastupuje strach a obava zkoušet to znovu.

str. 103: „Velmi dobře si pamatuji svou první přednášku. Ihned jsem si řekla: „Louise, byla jsi báječná. Napoprvé jsi byla naprosto fantastická. Když to ještě pětkrát šestkrát zopakuješ, budeš profík“… O několik hodin později jsem si řekla:„Možná bych měla pár věcí změnit. Přidám tam tohle a ještě tamto..“ V žádném případě jsem se nechtěla kritizovat. Kdybych sestoupila z podia a začala sama sobě spílat: „Byla jsi příšerná. Udělala jsi tuhle a tamtu chybu,“ měla bych hrozný strach z druhé přednášky. Ale při mém přístupu byla druhá přednáška lepší než ta první a po šesté jsem se už cítila téměř jako profík.“

Mnohdy náš vztah k sobě prozrazuje právě to, jak se chováme i k druhým, ke svým podřízeným či vlastním dětem. Například chceme, aby byli dokonalí, protože sami takoví chceme být. Peskujeme je, i ostatní kolem nás. Jsme tvrdí, nekompromisní. Chceme, aby se změnili podle našich představ. Mnohdy do dětí vnášíme svá vlastní přání, sny, zklamání a přejeme si, aby nám je oni vyplnili. A když se tak neděje, vztek obracíme proti nim.

Za tím vším se však skrývá, že sami sebe nepřijímáme takové, jací jsme, že si nedokážeme něco odpustit, neseme si zklamání z minulosti. A chceme, aby ho z nás někdo sejmul. Ale to nejde. A proto mnohdy, i když je dítě „dokonalé“, stejně není dostatečně přijímáno, protože tím se problém dospělého - rodiče nevyřešil. Pokud nedáváme úctu a respekt sobě, těžko ji projevujeme ostatním. A pokud nepřijímáme sebe, těžko se nám někdo zavděčí, bude někdy dost dobrý v našich očích. Naopak stále budeme na všem a na všech vidět nějaké chyby, nedostatky. Což vede k neustálé nespokojenosti, frustraci.

Proto je tak důležité umět se oceňovat a povzbuzovat v každé situaci. Což usnadňuje přijímat se takoví, jací jsme. A tím postupně budujeme vlastní sebeúctu, sebehodnotu.

Tento článek bude pokračovat druhou částí  86H. Přijetí zodpovědnosti dává možnost situace změnit