86H. Přijetí zodpovědnosti dává možnost situace změnit

Text připravila k publikování a vložila na web Marie Holoubková

Tento text navazuje na články 86D. Pozitivní myšlení a prohlášení I,  86E. Pozitivní myšlení a prohlášení II, 86F. Připravenost člověka pro realizaci projektů je zásadní, 86G. Práce na sobě začíná vztahem k sobě

V předchozím díle  86G. Práce na sobě začíná vztahem k sobě  jsme došli ke vztahu sám k sobě, k sebeúctě. Jak vztah k sobě zlepšit. Jak se naučit k sobě správně přistupovat. Protože od toho se odvíjí, jak probíhá náš život, co si do něj přitahujeme, jak ho prožíváme. A mnohé další.

I toto pokračování je v mnohém inspirováno knížkami Odpověď od Allana a Barbary Peasových a Miluj svůj život a Síla je ve vás od Luisy Hay.

Podíváme se na to, co nám ve změně sám sebe, vztahu k sobě, myšlenkového nastavení, postojů atd. může pomoci.

Nejvíce nám pomůže samozřejmě praxe. Tedy krok za krokem používat drobná či větší zlepšení. Zařazovat nové přístupy v myšlení, v konání. Jako prevence, ale zároveň i v náročných situacích, které přicházejí do života nás všech.

Pro zopakování z minulého textu, čím začít:

Držet si svou sebeúctu.
Na prvním místě je držet si svou sebeúctu. Tedy stále si opakovat „Přijímám sám sebe“, a to právě i v nepříjemných situacích. Neponižovat se, netlačit se k pocitům viny. Umět se ocenit za to dobré.

Držet si pozitivní nastavení a konstruktivní přístup prohlášeními.
Sám k sobě: Např. Vše, co přichází, dokážu zvládnout. Na všechno nacházím nejoptimálnější řešení. Na vše, co je pro mě důležité, mám dostatek času.
Ke spolupracovníkům, v práci: To vyřešíme, zvládneme. Najdeme optimální řešení. Zakázku doděláme včas.

Co dál můžeme změnit?

Problém jako situace, která se dá řešit

Pomůže nahlížet na problémy jako na situace. Protože situace se dají řešit. Nedávno v jednom filmu zazněla slova: „Problémy nejsou, jsou jen řešení.“

A využívat ujištění – např. Kniha Odpověď, str. 131: „Vyřeším všechny situace. Postavím se k nim čelem, s odvahou a přesvědčením, že je dokážu zvládnout.“

Optimální je i poprosit u toho Spojené Síly Světla o energetickou podporu a impulzy, jak je nejvhodnější postupovat.

(Poznámka:
Spojené Síly Světla může požádat o pomoc, o očistné energie, podporu, kdokoli. Ovšem požádá-li člověk, který není na světelném vzestupu, je otázka, kam se duchovně napojí. Zvlášť člověk v hlubokém pádu. Vzhledem ke světelné cestě by musel (začít) pracovat na sobě, dělat postupně zásadní a trvalé změny ve svých postojích, činnostech. Prosba samotná nic nezmění. Oproti tomu něco jiného je, když prosí člověk, který na světelném vzestupu je, nebo tam nedávno byl a dává tím najevo, že se chce vrátit.)
 

Vše záleží jen na našem rozhodnutí a je potřeba na něm krok za krokem pracovat. Posilovat ho. Podporovat. Podpořit sám v sobě to pozitivní, světelné. V každém okamžiku. A o to více je to potřeba ve chvíli, kdy se nám zrovna nedaří. Když máme úspěch, jde to samo.
 

Proces změny může vyvolávat překážky

O překážkách se již mluvilo v první části textu. Znova je potřeba si je připomenout. Protože právě to nejtěžší v našich životech je umět se správně k překážkám postavit. Bývají součástí procesu změny, procesu učení. A než pochopíme, že překonávání překážek nás učí být lepšími, že to mohou být výzvy, příležitosti ke změně atd., vidíme v nich nebezpečí, problémy, které přinášejí do našeho života.

Na cestě za lepším vztahem sama k sobě, ke zlepšení situace je nutné začít sledovat své myšlenky, postoje, zvyky a měnit je. Není to jednoduché, setrvačnost je velká. A někdy čím více to chceme změnit, čím větší je naše odhodlání s tím něco udělat, tím se objevuje více překážek. Některé byly zmíněny v předchozím textu mezi důvody, proč pozitivní prohlášení zatím nepřinášejí výsledky. Tady jsou některé další překážky:

A) Vliv setrvačnosti starých postojů, návyků, hmoty...

B) Temní se nás snaží chytit na našich slabinách a co nejdříve nám naši snahu rozmluvit. 

C) Zkoušky, zda snaha o změnu není jen náš chvilkový rozmar. Zda vydržíme. Zda své rozhodnutí myslíme vážně, anebo zda hned při první překážce změníme směr.

Tohle jsou zásadní schopnosti pro světelnou bytost. Protože tohle určuje naše směřování. Zda se necháme smýkat temnými vlivy, nepříznivými okolnostmi, událostmi, necháme se podle Napoleona Hilla „unášet“. Nebo zda to vezmeme do svých rukou a ať se děje, co se děje, dokážeme si držet správný světelný postoj a jako neohrožený bojovník jdeme stále vpřed.

Neohrožený bojovník není ten, co nikdy nezaváhá, co nepochybuje, co se nebojí... Ale ten, co se nikdy nevzdá, svůj krok směřuje stále vpřed. A čelí všem nepříznivým vlivům, bouřím, které se občas kolem něj rozpoutají.

A k tomu je nutné:
 

Pracovat se strachy

Kniha Odpověď, str. 188: „Na cestě k úspěchu, štěstí, naplnění a vnitřnímu klidu (harmonii) musíme překonat dvě největší překážky. Strach a obavy.

„Strach má mnoho základních podob a škodí tělesným orgánům… Hněv oslabuje játra, starosti žaludek, stres srdce, žal plíce a strach ledviny.

Strach není nic jiného než přemýšlení o nežádoucích důsledcích... Všechny formy strachu souvisí se stresem a oslabují imunitu.“

Str. 200: „Strach a obavy jsou často výsledkem pocitu nedostatečnosti.“ Na základě srovnávání s druhými.

Volná citace ze str. 192: Přitom základní funkce strachu je pomoci člověku vyváznout z nebezpečných situací. Neohrožená zvířata se v nebezpečných situacích nedají na ústup a pravděpodobnost jejich přežití je nižší.

Tedy strach nás do určité míry chrání. Ale nesmí se stát naším věznitelem.

Str. 200: „Odvážný není ten, kdo nemá strach, ale ten, kdo jej překoná. Odvaha znamená cítit strach, ale přesto se do toho pustit.“

Str. 201: „Strach má dva významy
A) zapomenout na vše a utíkat
B) nebo se postavit všemu a pokračovat v cestě.“

Strach brání životu.
 

„Jsme-li sklíčení, žijeme v minulosti,

Jsme-li plní obav, strachů, žijeme v budoucnosti.

Jsme-li v klidu, žijeme v přítomnosti.“

Lao-ć

A když se něco nepovede? Každý další nový den přináší nové příležitosti, nové možnosti řešení, nápravy...

Jak překonat negativní emoce, propady, sevření nepříjemnými pocity

Str. 197, volná citace:
1. Přiznat si své emoce. Cítím se bídně, jsem naštvaný, zklamaný, zoufalý…

(dále vydávám ze sebe všechny tyto negace, poprosím Spojené Síly Světla o energie, o podporu, na světelném vzestupu mohu provádět samoočistu, podpořím své tělo i mysl kvalitní výživou...)

2. Vymezit si čas, kdy na to přestanu myslet a zabývat se nepříjemnou situací a negacemi. Stanovit si časový limit a pak jít dál. Zabývat se pozitivními věcmi, co chci, co mohu udělat.

Str. 72: Je to jako dát si uzávěrku na depresi. „Dejte uzávěrku negativnímu myšlení. Negativní myšlení se stává životním návykem a pohodlným způsobem chování.“

Protože je snadné myslet negativně, obviňovat za svůj stav vše, případně všechny okolo nebo i sám sebe, litovat se a čekat, až se věci, okolnosti, lidé kolem mě změní a vše se samo vyřeší. Je to snazší, než se postarat o změnu sám sebe.

Str. 200: „Jakmile něco skončí, rozhodněte se, že je konec. Není to snadné. Ale Pozitivní myšlenky vytváří serotonin, dopamin, hormony dobré nálady.“

Další možnosti, jak překonat strach

Str. 198:
1. Oddychový čas na uklidněnou – sprcha, procházka, čaj, cvičení…

2. Uvažovat realisticky. „Lidé se v duchu ujišťují, že někde selžou, protože v podobné situaci už někdy selhali.“

Tedy nevybavovat si další a další negace, ale myslet na pozitivní situace, kdy se co povedlo, kdy jsme překonali překážky. „Už jste to dokázali a dokážete to zas.“

3. Vrátit se k základům – výživa – koncentrované živiny z čistých zdrojů, procházka, sport, pobyt v přírodě, cvičení Pět Tibeťanů, inspirující knihy, texty a články na webu, prosba o energie, samoočista, motivační videa...

Využívat pozitivní prohlášení namísto naslouchání negacím, namísto vytváření katastrofických scénářů.

Na téma strachů jsme také publikovali článek 86C. Zpracování strachů souvisí s rozvazováním nepříznivých vazeb

Přijetí vlastní zodpovědnosti dává možnost situace změnit

O náročných životních situacích, které se nám jeví jako nepříznivé, jsme již na našem webu publikovali text: Zdánlivě nepříznivé životní situace

Každému z nás se čas od času dějí náročné situace. Kterými bychom raději neprocházeli. Které vnímáme tak, že nás zatěžují. Jak již bylo řečeno na začátku, i vnímání těchto situací je na našem úhlu pohledu. Buď budeme v postoji oběti, nebo přijmeme vlastní zodpovědnost.

Str. 74: „I když vás život srazí na kolena, poražení budete jen tehdy, zůstanete-li na kolenou.“

Síla je ve vás, str. 18: „Když mluvím o zodpovědnosti, mluvím ve skutečnosti o síle. Obviňovat znamená mrhat silou. Zodpovědnost nám dává sílu k proměně našich životů. Když vystupujeme v roli oběti, používáme svoji osobní sílu k nastolení vlastní nemohoucnosti…

…někteří lidé se rozhodli chápat svoji zodpovědnost jako vinu... Cítí se vinni, protože mají dojem, že nějakým způsobem selhali... Pocit provinění je další vhodný způsob, jak ze sebe udělat špatného člověka.

Když dokážeme využít svých problémů a nemocí jako příležitostí k zamyšlení nad tím, jak změnit své životy, máme sílu.“

Cokoli se kolem nás děje, má nějaký smysl pro nás. Například:

1. Je to zkouška našich postojů.
2. Příležitost, situace, ve které se máme něco naučit.
3. Odraz našich dosavadních postojů. To, co si přitahujeme.

Jsme nuceni se postavit vlastní minulosti, vlastním chybám.

Když se k nám někdo nezachoval hezky, něco se nám nelíbilo, něco nepříjemného se nám přihodilo, apod., naše reakce bývá: nadávat, být ukřivděný, dávat to za vinu druhému, lítost, vztek či sebedestrukce a vztek obrácený proti sobě. Tyto postoje okamžitě naskakují.

Přitom obviňování nikam nevede.

Miluj svůj život, str. 119: „Obviňování je k ničemu. Obviňováním si jen ubíráte sílu. Uchovejte si svou sílu. Bez ní nemůžete provádět změny. Bezmocná oběť nevidí cestu ven.“

Něco se mi stalo? Vyprávím o tom s postojem, že chci, aby byla vůči mně zjednána náprava? Že jsem oběť? Pořád se mi něco nepříznivého děje atd.? Ale tím si budu stále přitahovat to samé.

Síla je ve vás, str. 19: „Zodpovědnost je schopnost reagovat na určitou situaci... Když převezmeme zodpovědnost, budeme mít sílu se změnit.“

Miluj svůj život, str. 48: „Podívejte se na problémy ve svém životě. A zeptejte se sami sebe: Jaké myšlenky (postoje), které používám, tohle vytvořily?... Bez ohledu na obtížnost záležitostí, s níž se musíme vypořádat, je to vždy pouze vnější následek nebo dopad určitého vnitřního myšlenkového schématu.“

Místo toho je potřeba změnit pohled. Protože jde o metodu karmické očisty, o impulzy, jak se posouvat dál. O upozornění, co vadí, co máme sami v sobě změnit.

Miluj svůj život, str. 55: „Jestliže se neustále zlobíte, je to zcela nesmyslná reakce a vy tím jen marníte čas. Zároveň odmítáte vnímat život novým a jiným způsobem. Mnohem užitečnější by bylo zeptat se, proč se dostáváte do tolika situací, které vás rozčilují... Vysíláte něco, co nutí ostatní, aby vás provokovali?“

Str. 160: „Nejde o to, co se děje, ale o to, jak na to reagujeme. Všichni neseme odpovědnost za to, co prožíváme. Jaké představy o sobě musíte změnit, aby se k vám druzí chovali s větší láskou a úctou?“

Miluj svůj života, str. 52: „Jeden z mých raných učitelů, dr. Raymond Charles Barker, často říkával: Stojí-li před námi problém, není třeba něco dělat, je třeba něco pochopit.“

Proto je důležité se zklidnit a přemýšlet.

Ve chvílích vzteku, křivdy, narůstajících negací to jde těžce. Máme chuť si to s druhým vyříkat, vytmavit mu, co si to dovoluje atd. Což vede ke stále větším negacím, které nás začínají ovládat.

Jak nejlépe postupovat?

Říci si Stop. Tohle nechci.
Říkat si pozitivní prohlášení. Např. Jsem v bezpečí. Vše dokážu zvládnout. Přijímám sám sebe.

Protože vztek v nás narůstá nejčastěji proto, že si myslíme / máme pocit, že chováním druhého k nám přicházíme o vlastní hodnotu, sebeúctu. Proto si ji tolik chceme vzít zpět. Ale agrese plodí jen další agresi, kterou schytáme zpět. V dané situaci nejsme kvůli druhému, ale kvůli sami sobě.

1) V situaci, která vznikla, na svou obranu přiměřeně zareagovat a chránit si své hranice.

2) Zastavit vlastní proud negativních myšlenek a vzteku. Například větou: „Nezachoval se podle mých představ. Možná to lépe neuměl.“

3) A začít hledat důvod, příčinu situace pro mě, co mi má říci. Jaké zrcadlo mi situace nebo druhý člověk nastavuje. Protože když se mi to stalo, přitáhl jsem si to a událost je pro mě signálem, co potřebuji lépe zpracovat. Většinou jde o postoj sám k sobě.

1. Proč ten dotyčný na mě reagoval takhle, čím jsem si to přitáhl?
2. Jaká má být moje reakce, aby byla optimální?
3. Jde o zkoušku přílišné podřídivosti či nadřazenosti. A o vyladění mezi těmito nebo jinými extrémy do zdravého středu.
4. Čím jsem k nepříjemné situaci přispěl? A jak mohu přispět k jejímu zdárnému vyřešení?
5. A co můžu udělat pro to, abych takové situace nepřitahoval, nevyvolával?

Uvedu příklad z praxe z podobných situací, opakujících se u vícero bytostí na světelném vzestupu:
Člověk občas zažíval, že ostatní neviděli jeho přínos, neuznávali jeho práci. Či dokonce snižovali jeho hodnotu. Nadřízený se po něm vozil a nadával mu před kolegy. Občas mu házeli nevědomky klacky pod nohy. Shazovali na něj vinu za chyby způsobené jinými. Když měl být ohodnocen za svou práci, opakovaně do toho něco přišlo. Nebo jeho jméno pod prací, na které se podílel, chybělo. Nejprve byl rozlícený, ukřivděný.
Pak začal přemýšlet. Co mi situace naznačuje? Aha. Já sám sebe nevidím dost hodnotně. Potřebuji lépe vyladit vztah k sobě. Dávat sám sobě větší hodnotu. Uznat, že si ocenění zasloužím, nejen protože jsem splnil předpoklady, ale že si ho zasloužím i vnitřně. Za to, co jsem vše udělal, dokázal. Nedegradovat sám před sebou vlastní práci.
Příště však ocenění opět nepřišlo. Tak dotyčný ještě více zapracoval na vztahu k sobě. A ocenění přišlo. Postupně začal dostávat i uznání od dalších ve svém okolí. Protože změnil postoj sám k sobě. A začal do okolí tento postoj vyzařovat. Okolí poté začalo reagovat.

A ohledně vztahů se šéfem, s kolegy? Při opakovaných problémech si lze navíc k práci na sobě pomoci prohlášeními: kolegové, můj šéf... se ke mně chová s respektem a s úctou. Viz kapitola „Práce“ v knize Miluj svůj život.
Dotyčný po této práci na sobě zaznamenal, že onen nadřízený se k němu začal chovat zcela jinak, než ke všem ostatním. Dříve na něj i křičel, nyní ho dokonce i pustil do dveří a pozdravil ho.

Prohlášeními neovlivňuji chování druhých, jak bylo vysvětleno v předcházejícím díle, ale ovlivňuji vlastní postoj, vlastní sebehodnotu, kterou pak vyzařuji. A osoba, se kterou jsem míval problém, se ke mně může začít chovat jinak, lépe. Pokud sám se chovám slušně, klidně.

Metoda karmické očisty
 

V klidu a v harmonii, když se nic neděje, se nám většinou závažné bloky neobnažují. I proto přicházejí různé situace, kdy se nám rezonancí obnaží blok vrstev. Kdy ho těžká situace vyprovokuje. A jen ve chvíli, kdy je vrstva, postoj obnažen, můžeme ho změnit. A i proto se takové situace opakují, aby nás to neustále trénovalo. A aby naše očista mohla pokračovat dál. Jak stoupáme výš (bytost na světelném vzestupu se ladí na vyšší frekvence tím, že na sobě pracuje po hmotné i duchovní (energetické) stránce), už zvládáme jednodušší náročné situace. A proto přicházejí situace těžší, aby to nepříznivé, co je ještě v nás ukryto, co by pro naši bytost mohlo být potenciální hrozbou, se vytáhlo na světlo a mohlo se zpracovat.

Kniha Odpověď, str. 188: „Život na vás bude házet kde co. Ať se vám to líbí nebo ne. Pokud se chcete dostat z jámy, musíte ze sebe všechno setřást a udělat krok vzhůru. Každá potíž je vlastně schůdkem na cestě ven. Člověk se dokáže dostat i z té nejhlubší díry, ale nesmí se zastavit a vzdát se! Setřeste ze sebe hlínu překážek a udělejte krok vzhůru.“

Str. 191: „Život je jako horská dráha. Můžeš ječet při každém zhoupnutí, nebo rozpřáhnout ruce a řítit se kupředu.“

Str. 200: „Někdy se stane, že nás v životě potkají špatné věci, ale nasměrují nás k těm nejlepším věcem.“

Str. 21: „Čínané píšou slovo krize dvěma znaky. Jeden znamená nebezpečí a druhý znamená příležitost.“

Tedy pro shrnutí, je potřeba přijmout vlastní zodpovědnost za to, co se mi v životě děje a ke každé situaci přistupovat konstruktivně.
 

Úspěch není dílem náhody, je výsledkem usilovné práce
 

A to v jakékoli oblasti. Pokud si přeji harmoničtější život, vztah, práci… potřebuji zpracovávat svoje postoje a naučit se harmonii ve svém životě udržet a přitahovat. Naopak s negacemi umět pracovat.

Potřebuji se sám posunout.

Po vzoru myšlenky, pokud chceš být v něčem lepší, úspěšnější než minule, je potřeba něco změnit. Přidat.

Odpověď, str. 92: „Chcete-li jiné výsledky - takové, které změní a zlepší váš život, a splní vaše sny – musíte začít přemýšlet a chovat se jinak než dosud.“

Str. 125: „Dnes jste tam, kam vás přivedly vaše předchozí myšlenky. Zítra budete tam, kam vás zavedou ty současné.“  James Lane Allen, americký spisovatel

Luisa Hay, Miluj svůj život, str. 19: „Měli byste si uvědomovat, jaké myšlenky vás v tuto chvíli napadají. Jsou negativní nebo pozitivní? Chcete, aby tyto myšlenky utvářely vaši budoucnost? Uvědomte si to a pozorně to vnímejte.“

Je důležité odstraňovat vlastní hranice, limity, omezení a přesvědčení o tom, že to nejde. Je potřeba se rozhodnout, uvěřit tomu a začít na tom pracovat. Měnit sám sebe. A stále věřit, být přesvědčen o tom, že to jde.
 

Čemukoli budeme věřit, začne tomu věřit i naše tělo
 

V knížce Odpověď se pracuje s myšlenkou, že když něčemu začneme věřit, budeme to mít v myšlenkách, začne tomu věřit i naše tělo.

Což funguje i v negacích. Proto je tak důležité to, čemu věříme, co necháme v podobě myšlenek a vlastních slov vstupovat do své mysli, do svého těla, do svého chování.

Odpověď, str. 115: „Cokoli si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout.“ Napoleon Hill

Každý den můžeme měnit své postoje. Postupovat vpřed a nevzdávat se.

Str. 139: „Špatný postoj je jako prázdná pneumatika. Dokud jej nevyměníte, nikam se nedostanete.“

Str. 202: „Vítězem není ten, kdo nikdy neselže, ale ten, kdo se nikdy nevzdá.“

Str. 210: „Vzdát se svého cíle jen proto, že jste narazili na překážku, je stejné jako proříznout si tři zbylé pneumatiky jen proto, že jste píchli tu čtvrtou.“

Str. 213: „..Nikdy se nepoddejte zdánlivé zdrcující převaze nepřítele…“ Winston Churchill
 

Vylaďování partnerských vztahů

Nepřiměřená touha po partnerském vztahu nepřináší výsledky

Toto téma si zasluhuje zvláštní pozornost. Téměř každý touží po harmonickém vztahu, naplněné lásce, životu ve svazku, dětech, rodině.

O vztazích bylo na našem webu napsáno již mnoho textů.

Opět je zde řeč o světelném vztahu bytostí na neomezeném světelném vzestupu, který je dán souladem čaker (viz článek 56C. Energetické pozadí přitažlivosti muže a ženy ).

Je znovu potřeba připomenout: Jakmile člověk žije věčnou nadějí po vztahu, živí svou touhu a zapomíná při tom na svůj život, není to v pořádku. Ve všem je potřeba hledat rovnováhu. Být vztahu otevřen, ale netrávit svůj život neustálým hledáním. Tím si ve většině případů toho optimálního partnera nepřitáhnu.

Partnerský vztah, pokud má být na světelném základě, nedá se jen tak „ulovit“. A právě toto se může dít, pokud bytost začne tato touha postupně ovládat. Nejenže se chová vychýleně, motá se kolem každého jedince opačného pohlaví. Neustále hledá v každém člověku, který jeho rozum vyhodnotil jako ucházejícího, potenciálního partnera. Ale navíc může začít při takovém neustálém hledání docházet i k energetickému hákování druhé osoby, za účelem si ji pojistit, zahákovat. Přitáhnout, aby z toho mohl vzniknout vztah.
Toto se děje většinou na nevědomé rovině, poté, co se bytost vlastním chováním a vnitřním prožíváním zásadně vychýlí mimo harmonii, mimo zdravý střed.
Může být patrné i na první pohled, že bytost je neustále na lovu. Domlouvá si neustále „rande“. Mohou být pod různou záminkou. Stále kontaktuje různé jednotlivce opačného pohlaví.

Někteří se pak mohou uchýlit i k inzerátům na webu, seznamkám. Kde pak na základě vlastní tendence k hákování druhého, mohou sami schytat nepříjemnou zpětnou reakci. V takovém vychýlení se na ně navíc může napojit i kdokoli, kdo má sám za sebou nepříjemné vlivy.
Ano, někdy se stává, že lidé si právě přes seznamku najdou svého životního partnera. Ale při určitém vychýleném vnitřním nastavení a karmické zátěži to může být rizikové. A je potřeba velká obezřetnost, aby si člověk naopak nepřitáhl problémy.

Někteří kvůli řešení takovýchto záležitostí, které se vyvinuly v určitý způsob ovládání, použití manipulace na druhého, riskovali svůj světelný vzestup.
Proto je tak důležité připomenout etiku světelných vztahů.

Pokud chceme lepší vztah, musíme se sami posunout

Luisa Hay ve své knížce Miluj svůj život, věnuje vztahům samostatnou kapitolu s názvem „Vztahy“

Str. 117: „Všechny vztahy, které máte k předmětům, jídlu, počasí, dopravě a k lidem, jsou odrazem vztahu, jejž máte sami k sobě.“

Str. 117: „Sondra Ray, zaměřující se právě na oblast vztahů, tvrdí…že dokud si nevyčistíme ten první, nemůžeme nikdy svobodně navazovat takové vztahy, jaké chceme mít.“

Z energetického pohledu je toto jasné. Potřebujeme se energeticky odpoutat od předchozího partnerského vztahu. Určitým způsobem ho uzavřít. Jinak nám bude prosakovat do současného vztahu a způsobovat problémy. Proto není vhodné přelétat ze vztahu do vztahu, ale i v tomto směru si udělat v sobě pořádek. A začít vztahem k sobě.

Také, jak popisuje Luisa v celé knížce, stejně jako je psáno v knize Odpověď, pokud chceme mít něco lepšího, než jsme měli doposud, potřebujeme se my sami posunout, změnit, dát jiný vklad. Jinak si opět přitáhneme stejný typ člověka.

Někdo stále přitahuje člověka, který je nadřazený, má sklon druhého ponižovat. Někdo zase obráceně člověka, který je podřídivý, atd.

Tyto určité protipóly jsou zastoupeny běžně ve vztazích a umožňují nám se společně s partnerem srovnávat do středu. Pokud to vše uchopíme za správný konec, vzájemně jsme si inspirací a jsme ochotni se měnit společně i každý sám za sebe.

Str. 118: „Vztahy jsou odrazem nás samých. Vše, co přitahujeme, zrcadlí naše vlastnosti nebo naše názory na vztahy.“

Proto na sobě potřebujeme pracovat. Měnit své názory, postoje, myšlenky a pracovat i na svých vlastnostech.

Str. 119: „Láska se dostaví ve chvíli, kdy ji nejméně čekáme, kdy ji nehledáme. Hon na lásku nikdy nepřivede toho pravého partnera. Vyvolává to jen marnou touhu a neštěstí. Láska není nikdy kdesi venku, láska je uvnitř. Netrvejte na tom, aby se láska dostavila hned teď. Možná na to ještě nejste připraveni nebo zatím nedokážete přivolat lásku, jakou si představujete.
Nedávejte se s někým dohromady jen proto, abyste někoho měli.“

Tedy nezaměřovat pozornost na opačné pohlaví, ale naopak na sebe. Mít v sobě určitou představu. Co je pro mě důležité ve vztahu. Určitý standart. A hlavně začít vztahem k sobě.

Co od nás lásku odhání?
 

Str. 120: „Zároveň je dobré zkoumat, co od vás lásku odhání. Je to přílišná kritičnost? Pocit méněcennosti? ...Strach z důvěrného vztahu? Představa, že vás nemůže nikdo milovat?...

Buďte připraveni uvítat lásku, až se dostaví… Buďte vůči lásce otevření a vnímaví.“

Potřebujeme nejprve zpracovat do určité míry vlastní bloky, které brání, abychom mohli mít naplněný harmonický vztah:

Možná máme představu určitého ideálního partnera/partnerky a nevidíme kvůli této představě optimálnější možnosti, které již existují kolem nás. Anebo možnosti, které neodpovídají danému ideálu svým nastavením nenecháme do svého života ani vstoupit.

Možná nám brání bloky k sobě samým. Chybná schémata.

Možná máme představu, že partner/ka nás zachrání z dosud nenaplňujícího života. Že partner/ka teprve dá našemu životu smysl.

Možná vztah vnímáme více jako funkční jednotku, jako dva spolupracovníky.

Možná máme v sobě ony tlaky na druhého, tendence k určité manipulaci. Prosadit si to své atd. Možná chceme, očekáváme, že partner/ka se bude chovat podle našich představ.

S tím vším nám ale nepomůže optimální partner, naopak bychom ho mohli takovým nastavením odehnat a optimální vztah si tím pokazit, zničit.

Proto je vhodné namísto hořekování a neustálého hledání drahé polovičky zaměřit svou pozornost na sebe, na odstraňování svých vychýleností, bloků, na vylaďování sama sebe. To za nás nikdo neudělá. A ve chvíli, kdy budeme připraveni, vhodný partnerský vztah se objeví.

Co vztahy mezi lidmi obecně narušuje
 

Tato pasáž se týká bytostí na světelném vzestupu a bytostí v malém pádu ve světelných frekvencích, kdy energeticky neparazitují na svém okolí.
Samozřejmě nelze zcela stejným způsobem přistupovat k někomu, kdo mě energeticky vysává, energeticky na mě útočí, apod. Musí nejprve dospět k tomu, že se sám chce změnit. Pak lze i s takovým člověkem vzájemné postoje srovnat do optimálnější, nebo dokonce neutrální roviny.

Stranění se, izolace
 

Někteří jedinci se dobrovolně více straní ostatních lidí, kolektivu. Vyhledávají samotu, oddělenost, posilují tak svou individualitu. Někdy ze strachu, že tím o něco přijdou. Nebo z jiných strachů. Někdy z nadřazenosti, že jsou dál než druzí, že je druzí brzdí, že pro ně druzí nejsou přínosem. Někdy z nepřizpůsobivosti, chtějí si zachovat své způsoby uvažování, chování. Nechtějí být konfrontováni a slyšet, v čem by na sobě měli pracovat, v čem se posunout. Co už v jejich jednání, postojích není ideální. Bytost si pak najde vždy nějaké výmluvy. A situace se mnohdy skládají jako překážky tak, že bytost si potvrzuje, že nemá nikam chodit. Opak však může být pravdou. Pokud je něco důležité, přicházejí mnohdy různé okolnosti a situace, které se nám v tom snaží zabránit. A buď si je můžeme sami svým nastavením přitahovat, nebo jde o naše zkoušky, zda je setkání pro nás skutečně důležité, nebo se necháme zase zviklat. Podlehneme pohodlnosti. A nevyvineme potřebné úsilí, abychom byli odměněni dary v podobě nových impulzů, energií, sounáležitosti s druhými... Též Temné síly hází klacky pod nohy, aby nás držely na úrovni, na jaké jsme. Abychom se dál světelně nerozvíjeli.

To se týká i dalších možností, jak se posunout - myšleno těch objektivně světelných nebo alespoň neutrálních. Např. možnosti školení, vzdělávání o výživě, společná setkání bytostí na NDC, výlety do přírody, sport… Bytosti tak mnohdy nevyužívají možnosti, které se jim nabízejí. Někdy i proto, že v nich nespatřují dary. Dostatečně si jich neváží, nedoceňují je. A když si něčeho nevážíme, dříve či později o to přijdeme.

I proto je vhodné a přínosné posilovat pozitivní myšlení tím, že si postupně začnu psát vděčnosti. Každý den najít, za co jsem vděčný. To nás učí pokoře, vážení si toho, co k nám přichází, snáze vidíme v situacích příležitosti, namísto klacků pod nohy. A to v nás posiluje, buduje pozitivní pohled na situace, pozitivní přístup k životu.

Setkáváním se s dalšími dáváme prostor pro nové impulzy, otevíráme se tím novým věcem. Pokud se od toho odřízneme a jsme stále v ústraní, impulzy zvenčí jsou omezené. A člověk se pak stále točí v tom svém. Jako když člověk nikdy nevystrčí nos z rodné vesnice. Když ale vyjede ven, za humna, potká nové lidi, setká se s novými příležitostmi, které mu otevřou oči a možnosti. Jak se dál posouvat.

Temné vlivy nás leckdy podporují v tom, držet se stranou. Nejslabší jedinec je vždy ten, kterého se podaří držet stranou, od podpory druhých, od světelných impulzů, energií. Takový jedinec je nejvíce náchylný, oslabený a snadno podléhá vábení temného hlasu v jakékoli podobě. Mnohdy skrze ego nebo naopak antiego. Kdyby proti nám šly temné vlivy, síly odhalené, v podobě zrůdných bytostí se zbraní, bylo by o mnoho snazší je rozpoznat. Ale zase o to těžší s nimi bojovat. Jak je to například v ságách Hobit, Pán prstenů.

Naučme se reagovat včas na vychýlení. Rozpoznávat impulzy, které jsou jasnými signály, že něco není v pořádku, že se o nás něco pokouší. Harmonie je synonymem Světla. Pokud naše myšlenky, emoce, činy, jednání, postoje zaplavuje cokoli neharmonického, je potřeba zpozornět, být ve střehu a umět reagovat, pomoci si.
 

Klíny mezi vztahy
 

Občas vznikají mezi lidmi, i mezi světelnými bytostmi na NDC, různá nedorozumění. Jak vlivem temnoty obnažující se z vlastních karmických vrstev, tak vlastním přičiněním, postoji. Nevysvětlená nedorozumění se řetězí, navazují na ně další. A pokud se nepostaráme o nápravu, nejlépe v co nejkratší době, postupně může docházet k vrážení klínů mezi bytosti. O to horší je to v případě světelných bytostí kvůli vzájemné spolupráci. Dochází k narušování vztahů, k nedůvěře…

A Temné síly si opět mnou ruce, radují se. Jak stačí drobná inspirace, bytosti se chytí na špek a svár mezi nimi je na světě.

Jak vznikají tyto klíny?

Každý máme svůj pohled na věc. A mnohdy nejsme ochotni vidět ten další. V mnoha případech se ale právě bez pohledu druhých nemůžeme posunout do optimálního středu.

Někdy jde o nepřesnou komunikaci. A z toho vyplývající šíření negací o někom, o něčem.

Špatným pochopením. A místo vzájemného vysvětlení, řešení dané záležitosti s třetí nezúčastněnou stranou. Ne však stylem najít řešení, ale spíše stěžování si na dotyčného. Z postojů, že já mám pravdu a druhý mi ublížil.

Také jde o důsledek obnažené nezpracované karmy z minulosti – kdy nevíme vlastně, proč máme odjakživa nebo najednou negativní pocity vůči určité osobě.

Každá bytost vždy jako první má tendenci řešit své potřeby. A ta druhá též. A proto může mít každá v danou chvíli jiný pohled. Vnímá něco jiného.
Z vlastních karmických vrstev se promítají např. i emoce z minulosti. A bytost v danou chvíli hájí sama sebe.
Jediná možnost je najít spoluprací společný cíl. Lepší vyladění sebe sama. Vyřešení sporu a nalezení harmonie. Tak, aby obě bytosti byly spokojené, cítily se v bezpečí. A táhly za jeden provaz. Pokud se karmickými vrstvami, temnými vlivy, situacemi necháme nahnat do pozice proti sobě, pak každý hájí to své a konflikt je neodvratný.

Určité další možnosti, jak se vyhnout vrážení klínů do vzájemných vztahů byly popsány v textu  Sdělování duchovních vnímání a snů druhým

Vztahy se neustále vyvíjejí. A pokud na nich nepracujeme, neposouváme je, aby zde byl určitý vývoj k lepšímu, tak namísto pročištění nedorozumění atd. necháváme vše stát. A co stojí, většinou začne zahnívat.

Pak se může stát, že se bytosti namísto vyřešení začnou jedna druhé vyhýbat. Drží si vůči sobě negativní emoce. Čekají, až udělá krok ten druhý…

V určitých případech čas pomůže situaci vyřešit. Po pročištění obnažených karmických vrstev se vše urovná. Zaoblí se hrany a bytosti si časem najdou zpět cestu k sobě. Pak se může stát, že aniž by si bytosti něco vysvětlovaly, prostě se obejmou a opět vnímají mezi sebou harmonii.
To je však spíše v situacích, kdy ani jedna strana nepřispěla k rozdmýchání konfliktu vlastním vychýleným chováním, zraněním druhého, ošklivými slovy, reakcemi…

Většinou srovnání musí předcházet určité pochopení vlastní chyby a samozřejmě práce na sobě. Vzájemné upřímné omluvení, odpuštění a navázání vztahu na nové vyšší hladině harmonie, přátelství.

Někdy je potřeba delší čas, pokud se stalo něco skutečně závažného. Protože důvěra se obnovuje postupně.

Je důležité udělat si i v tomto směru V SOBĚ pořádek. Zamyslet se, zda mám kolem sebe takové lidi, nebo k někomu chovám takové nepříjemné emoce, negace atd.

Nemusíme čekat, až udělá krok ten druhý. Můžeme ho udělat sami. Odpustit sami v sobě dotyčnému a udělat vstřícný krok, pokud na to dozrála situace. Někdy to nejde hned. A jeden krok stačit nemusí. Ale postupně. Podle světelných impulzů. Protože někdy může jít jen o naše ukřivdění, které si zbytečně v sobě držíme a tíží nás, nedovolí jít vpřed. Někdy může být oprávněné, někdy ale zkreslené naším vychýleným vnímáním v dané situaci. Druhý danou situaci např. už vůbec neřeší. Anebo naopak i on kolem toho vnímá nedořešené záležitosti. A proto je potřeba si to v sobě zpracovat.

Někdy může pomoci vědomé vyříkání, omluvy a odpuštění. Ne však házení viny jeden na druhého. Ale vyjádření emocí, pocitů, které v sobě mám a potřebují se zpracovat. I na to potřebuje být vhodný čas a je nutné držet si správný přístup, harmonii. Aby se ze snahy o urovnání nestala další hádka či nedorozumění.

I v situacích, kdy šlo dokonce o energetické útoky a bytost útočící na sobě pracuje, na svém vrácení se ke Světlu, a jejím cílem je vše napravit, i zde se dají vztahy postupně srovnat. Ve chvíli, kdy je bytost již stabilní. A ochotná svou chybu napravit. Ve chvílích silného vychýlení, propadu, či dokonce pádu to nemusí být na pořadu dne. Protože bytost musí řešit zastavení svého pádu. Pokud však energeticky ublížila, může omluva její pád zmírnit a pomoci vrátit se rychleji ke Světlu.
 

Odpouštění druhým i sám sobě
 

Miluj svůj život, str. 85: „Často za mnou chodí lidé, kteří říkají, že kvůli čemusi, co se stalo v minulosti, si nemohou užívat přítomnost… Často odmítáme pochopit, že lpění na minulosti – bez ohledu na to, o jakou záležitost šlo a jak moc byla nepříjemná – je POUHÉ ZRAŇOVÁNÍ SEBE SAMA. „Oni“ o to zájem nemají. Oni si to dokonce ani neuvědomují. My však zraňujeme sami sebe tím, že odmítáme naplno prožívat přítomný okamžik.
Když naříkáme nad minulostí, vzpomínáme na ni v přítomném okamžiku, a přicházíme tím o skutečné prožití daného okamžiku.“

Str. 86: „Nechť se vzpomínky stanou pouhými vzpomínkami.“

Síla je ve vás: „Abychom se oprostili od minulosti, zbavili se jí, potřebujeme být ochotni odpustit, i když nevíme jak. Odpouštění není totéž jako omlouvat jejich jednání.“

Miluj svůj život, str. 21: „Minulost je navždy pryč. Teď už ji změnit nemůžeme.“

Je potřeba ji neoživovat tím, že vazbu udržujeme aktivní. Tím, že nechceme odpustit.

Miluj svůj život, str 21: „Je nesmyslné, že trestáme sami sebe v přítomném okamžiku jen proto, že nám v dávné minulosti kdosi ublížil. ...Začněte se té zloby zbavovat hned teď. Než vám bude hrozit chirurgický skalpel, panická hrůza, nebo budete ležet na smrtelné posteli.

Jakmile propadneme panice, je těžké se soustředit na léčení. Určitou dobu nám trvá, než se nejprve zbavíme strachu. Podstatné je zbavit se nesmyslných, neužitečných a negativních názorů a představ, jež nás nijak nepodporují ani neposilují.“

Síla je ve vás: „Pokud nejsme schopni odpustit, ničíme tím něco v nás samých a vyvoláváme zmatek v sobě.“

Odpouštění je klíčem ke svobodě.

Síla je ve vás: „Odpouštění znamená vzdát se svých zraněných citů a nechat celou záležitost být.“

Miluj svůj život, str. 22: „ČLOVĚK, JEMUŽ ODPUSTIT JE PRO VÁS HODNĚ TĚŽKÉ, JE PŘESNĚ TEN, KOHO MUSÍTE NECHAT JÍT. Nemá to nic společného s promíjením určitých věcí. Prostě záležitost nechám být.“

Str. 86: „Odpuštění sobě i druhým uvolňuje vazby k minulosti.“

Str. 158: „Pocit viny je naprosto zbytečná emoce. Nikdy nikomu nepomohl a nikdy nevedl ke změně situace. Váš „rozsudek“ už neplatí. Tak vyjděte z vězení. Odpouštět je uvolnění, zbavení se určitých věcí.“

Str. 219: „Zbavuji se zloby a odporu. Přijímám dobro bez pocitu viny.“

Pokud se nemůžeme posunout vpřed, většinou to znamená, „.že lpíme na něčem z minulosti. Bývá to lítost, smutek, ublížení, strach nebo pocit viny, obviňování, zlost, odmítání a občas i touha po pomstě... Odpuštění odstraňuje zlost.“

Síla je ve vás, str. 20: „Minulost existuje pouze v naší mysli (pozn. a v našich karmických vrstvách), a tak záleží výhradně na způsobu, jakým se rozhodneme ve své mysli pohlížet. Žijeme v tomto okamžiku. Cítíme v tomto okamžiku. Prožíváme život v tomto okamžiku. To, co děláme právě teď, je základem pro zítřek. Takže v tomto okamžiku je potřeba se rozhodnout. Nezměníme zítřek ani včerejšek. Můžeme to udělat jedině dnes. Důležité je, jak se rozhodneme myslet, čemu budeme věřit a co budeme říkat teď v tuto chvíli.“

Dejte sobě i druhým novou šanci. Každý den můžeme každý z nás začít nanovo.

Odpověď, str. 186: „Chovat k někomu zášť je stejné, jako byste ho nechali bydlet ve své hlavě a nechtěli po něm nájemné!“

Miluj svůj život, str. 240: „S láskou hledím na minulost a chci se učit (nebo učím se) ze svých bývalých chyb…Minulost navždycky skončila. Je pouze prožívání přítomnosti. Mám rád/a sebe sama, neboť překonání minulosti mne přeneslo do přítomného okamžiku.“

A co nám může pomoci odpouštět? Vlastní radost ze života. Když jsme šťastní, odpouští se nám snáz.

Čemuž také předchází umět se uvolňovat.

Uvolnění psychické i fyzické
 

Miluj svůj život, str. 84: „Vše uvolňuji a jsem v klidu. Přijímám sebe. Přijímám proces života. Jsem v bezpečí.“

Důležité je uvolňovat i fyzické tělo. Například sportem, cvičením. Lidé, kteří jsou hodně v napětí, se často uvolňují až přes extrémní situace. Hodně se zvyšuje množství adrenalinových sportů.

Je lepší se uvolňovat pravidelně. Je to podobné, jako s jídlem. Když jíme průběžně, vše si korigujeme. Když se dlouho nenajíme, sníme pak celou ledničku, protože máme velký deficit.
Když necháme negace, stres atd. v sobě hromadit, pak jednoho dne bouchnou.

Miluj svůj život, str. 84: „Občas je nutné uvolnit celé tělo. Bývají v něm uzavřeny naše zážitky a emoce. Neškodným způsobem uvolnění nahromaděného vzteku je bušení do postele nebo do polštářů, stejně jako hraní tenisu nebo běhání…

Před časem mně bolelo rameno. Snažila jsem se to ignorovat… Pak jsem si uvědomila, že cítím pálení… to je zlost. Na co máš zlost?... Položila jsem na postel dva velké polštáře a začala do nich vší silou bušit... Náhle mi došlo, na co mám zlost.“

My můžeme využít i duchovní komunikaci, ptát se Spojených Sil Světla, co je to za signály, že nás něco bolí… Signalizuje to nejen hmotné problémy, ale také duchovní příčiny uložené v našich karmických vrstvách.

Stejně tak negativní emoce atd. můžeme vydávat při samoočistě ke zpracování. Poprosit Spojené Síly Světla, Přírodu, Karmu o energie, které mi pomáhají ze sebe dostat, vyplavit tyto negace, emoce, myšlenky, necháváme je volně odplynout…

Str. 83: „Uvolňuji se. Vše povoluji. Zbavuji se veškerého napětí. Zbavuji se strachu. Zbavuji se zlosti. Zbavuji se pocitu viny. Zbavuji se smutku. Zbavuji se starých omezujících představ. Vše uvolňuji a jsem v klidu. Přijímám sebe. Proces života. Jsem v bezpečí.“

Radost ze života, vděčnost
 

Miluj svůj život, str. 139: „Hojně se radujte z toho, že se každý den probudíte a prožíváte nový den. Užívejte si svůj transformační proces.“

Je potřeba si na radost udělat čas, na neočekávané věci a události. Umět radost vidět v každém svém sebemenším krůčku vpřed. V každé maličkosti, která nás potkává. Nebrat je jako samozřejmosti. Posilovat v sobě pokoru, vděčnost a pak snáze uvidíme i radosti, které každý den můžeme vnímat a prožívat. Které na nás každý den čekají.

A nejen na radosti pasivně čekat. Ale také je aktivně tvořit. Například zlepšením vztahu k sobě, k druhým. Odpuštěním.

Mohu začít už jen tím, že si každý den zapíšu, za co jsem vděčná/ý. Protože, jak píše Luisa, pokud chceme něco ve svém životě změnit, je vhodné nejprve poděkovat za to, co máme. Uvědomit si, že je to určitý dar, že ani to, co se nám nelíbí, není samozřejmostí. Vděčnost a pokora vůči tomu, čeho se nám dostává, je odrazovým můstkem k dalším možnostem zlepšení.

Síla je ve vás, str 122: „Pokud se chcete odstěhovat z místa, kde bydlíte, protože se vám nelíbí, poděkujte nejprve současnému domovu za to, že tu je. Oceňte jej za to, že vás chránil před nepřízní počasí. Neříkejte o starém bytě, že je vám odporný, protože tímto způsobem nikdy nenajdete místo, které vám bude vyhovovat.“
Což lze použít u čekoholi. Chci změnit své auto, poděkuji svému starému. Chci změnit zaměstnání…

„Mějte rádi to místo, kde jste, abyste byli otevření a mohli přijmout nový báječný domov (nebo cokoli jiného). Pokud je váš byt neuklizený, dejte se do práce. Váš domov je odrazem vás samých.“

Dále si mohu každý den napsat, čím jsem komu udělal/a radost, kdo udělal radost mě, jakou radost jsem si nadělil/a sám/a. Zkrátka jaká radost mě potkala a jakou radost jsem vytvořil/a.

Mohu proces podpořit tím, že si kolem sebe napíšu slovo Radost, abych si každou chvíli vzpomněl/a. Anebo obrázky, drobnosti, kterými se obklopím, které mi připomenou, že radost je všude kolem. A můžeme ji naplno prožívat.

Tohle nám v tom může pomoci. A knížky zde zmiňované takovému přístupu učí. Ať je jejich čtení a práce na sobě pro nás radostí a vděčností zároveň.