Minulost přináší poučení, nikoli nové způsoby vývoje

Komunikace s Přírodou z 31.3.2010                  

Impulzy teď chodí ve zvýšené míře. A jsou to impulzy dosti zásadní, které potřebují co nejrychleji zpracovat. Ve hmotě existuje mnoho učení, která vedou lidstvo k domnělým cestám, jak z této neutěšené situace na Zemi ven. Každý se snaží předávat to, o čem je přesvědčený, že vede ke skutečnému cíli. A tím je znovuobrození lidstva jako důležité, významné složky vývoje, která zde má svůj úkol. Problém je v tom, že každý vidí tento cíl poněkud jinak. Z jiného úhlu pohledu, na základě jiných zkušeností. A hlavně na základě opěrných bodů z minulosti, na nichž tato „svá“ učení či přesvědčení staví.

Jen málo je však těch, kteří si uvědomují, že minulost Planety i minulost celého Stvoření není dokonalá předloha obsahující poztrácené klenoty, o jejichž znovunalezení, vytažení ze „síně zapomnění“ se teď lidstvo pokouší. Minulost není oddělenou částí života, je její součástí a přímo ovlivňuje i dnes přítomnost. Díky minulosti je lidstvo dnes tam, kde je. Kdyby minulost byla dokonalá, neskončila by. Měla by stálého trvání a její nosné myšlenky, pokud by byly skutečně těmi klenoty, za které je mnozí považují, by usnadňovaly současný život lidstva i nadále. V podobě, kterou z minulosti známe. Nepřestává se používat to, co funguje, co je nadčasové. Ale to, co již bylo překonáno. Jakýmkoli způsobem. To pak upadne v zapomnění a z vývoje se postupně vytratí.

Lidstvo si stále hraje na archeology, zachránce minulosti. Ale minulost má hodnotu pouze v případě, že zůstane minulostí. Že se neopakuje, ale naopak ukazuje, čeho se vyvarovat, co již neoživovat. Ne obráceně, jak si stále mnozí vykládají. Z období slávy a vrcholu rozkvětu dávných civilizací se tvoří ideál, který kdo ví proč, byl smeten ze světa. Snad rukou neznalého, který si jejich hodnotu neuvědomoval? Ale takhle přece vývoj nefunguje. Každé období má své postupy, své způsoby řešení, své metody vývoje, které vychází ze skutečné reality přítomnosti. Nikoli z překrouceného obrazu minulosti. To, co platilo dříve, již nelze na dnešní civilizaci aplikovat. Znamenalo by to degeneraci, nikoli vývoj vpřed. Evoluce znamená jít k novým cílům, posouvat to dosavadní zase o kus dál, tyto cíle zvyšovat, vylepšovat a upravovat podle nových příležitostí, které se objevují, jsou k dispozici.

Minulost je minulostí, protože vývoj tomu tak chtěl. Nešlo o rozmar, který by dokonalost „omylem“ smetl, pohřbil. Tohle jsou přece přirozené principy vývoje. Ve snaze najít za každou cenu cesty ven z již tolikrát předpovídané katastrofy, která by měla být i koncem pozemského života a nejen jeho, se lidstvo snaží otevírat dveře, které již byly tolikrát zavřeny.

Každý přenáší to, co má již z minulosti v sobě. To ale není hudba budoucnosti. Vývoj znamená jít vpřed, přinést něco nového, ne to, co už tady bylo a zklamalo. Novou cestu nemůžeme hledat jen v sobě na základě zkušeností z předchozích životů. Ale je potřeba ji hledat ve spolupráci s těmi, kteří vývoj vedou dnes. I s těmi, co posílají lidstvu nové impulzy, aby je vyvedli z bludiště minulosti. Minulost přináší poučení. Nikoli nové způsoby vývoje. Tak už ji nechte konečně spát.

Nové způsoby vývoje musíte hledat teď a tady. V přítomnosti. Protože jen takové jsou skutečně aktuální a odpovídají potřebám nejen jednoho lidstva, jedné planety, ale potřebám celého světa. Kdyby se lidstvo méně ohlíželo za sebe ve snaze napodobit staré přežité principy, ale dívalo se vpřed a minulost bralo spíše jako odstrašující způsob vývoje, samo by pochopilo, co je správné. Lidé se však bojí zvednout hlavu vzhůru a spatřit nové možnosti. Vyžaduje to odvahu a víru nejen v sebe, ve své možnosti, ale také v ty nahoře, kteří vývoj vedou. Nejsou tím však myšleny bytosti z řad lidstva, kterými mistři bezesporu jsou. Ale bytosti přírodní, které jsou od svého vzniku uzpůsobené k vedení vývoje. Tohle již bylo dávno v minulosti známo. Jen se na to pozapomnělo. Přenáší se principy přežité, nikoli ty, které stále platí.

Bytosti na Zemi však dávno odvahu ztratily a spoléhají se jen na to již vyzkoušené. Zcela novým směrem se nebojí vykročit jen málokdo. Nové možnosti leží před Vámi. Jen je nutné jít za hranice všeho, co dosud existovalo. Vstoupit do prostoru, který se pro lidstvo otevírá až teď. Zahodit staré „jistoty“, které Vás jako železné koule stahují zpět. Teprve pak se budete moci rozletět k obzorům, které nabízí pouze přítomnost. A jsou to možnosti obrovské. Jen si představit, že jejich existence je skutečná, možná, reálná. Pak se před Vámi sami otevřou. Tu příležitost musíte dát sami sobě i Vaší civilizaci Vy. My ukazujeme cestu, Vy musíte vykročit.