Postoj Přírody k magii

Přírodo, prosím, můžu se Tě zeptat na Tvůj postoj k magii? Děkuji.

Magie, její praktiky, nikdy nebyly mou přirozenou součástí. Sice to tak může vypadat díky tomu, jak byla Příroda na Zemi původně utvářena a dotvářena, ale to nebyl přirozený stav věcí. Na Zemi byl velký tlak na čas. Vývoj očisty a evoluce tady měl zásadní vliv na celý Vesmír, na celé Stvoření. Příroda tu měla vypadat a fungovat určitým způsobem podle záměru příslušných stvořitelů. Proto jsem tady neměla víceméně volné ruce tvořit a vyvíjet se tak, jako na mnohých jiných planetách. Tam, kde se projekt civilizace navrhoval až následně, podle specifických přírodních podmínek.

Tak, jako každý člověk, i já mám svoje vize a plány, moje fyzické a duchovní tělo má svoje potřeby. Také podléhám zákonům Universa a zároveň vlastní aktivitou, tvořivostí a iniciativou pomáhám tvořit budoucnost, plán další evoluce. Jako prostředí prolínám všechno, všechny bytosti, rostliny, živočichy, jejich okolí, planety, hvězdy. Mám proto přirozeně zcela zásadní vliv na jejich vývoj. Oni jsou, mají být, mojí součástí, částmi mého těla. A tudíž je třeba, aby plně přijímali zákonitosti, podle kterých funguje. A opět svojí aktivitou a tvořivostí pomáhají vytvářet naši společnou budoucnost. Svoji vlastní i moji zároveň.  

Je třeba, abychom všichni respektovali vyšší řád, jehož jsme součástí a v našem vlastním duchovním a fyzickém těle také pěstovali a udržovali řád, který je s tím vyšším v souladu, ne v opozici. To je jediný možný recept na zdárné fungování všech elementů – bytostí, organické a anorganické Přírody. Všichni jsou součástí kruhu života a nevhodné chování jednoho nepoškozuje jen jeho samotného, ale vždy také jeho okolí, celek. Takovým nevhodných chováním je vše, co nerespektuje aktuální platný řád, záměr, plán vývoje stanovený silami Světla včetně Přírody. To znamená chování sobecké, příliš individualistické. Neochota se podřídit tomuto řádu, respektovat práva druhých. Neochota přijmout zodpovědnost za své postoje a činy.

Jedna věc je podílet se aktivně na celkovém vývoji ve spolupráci s druhými. Druhá věc je zdárný vývoj celku narušovat. Mezi tím vede tenká hranice. Na člověku je, aby se učil ji co nejpřesněji vyciťovat ve všech činnostech, které dělá. To se mu může dařit pouze, když si je plně vědom, že je cele součástí Přírody. A jako takový má svoje přirozená práva a povinnosti z toho vyplývající. Magie tuhle citlivost ničí, přebíjí svojí vlastní silou. Při používání magie přestává mít rozhodující vliv vnitřní pocit člověka. Jeho intuice, která je jako anténa naladěná na potřeby okolí, celku a zároveň i jeho samého. Naopak se aktivují nižší složky bytosti – rozum, ego, sobecké touhy, žádostivost, nenasytnost.

Touha po moci a kontrole roste úměrně s tím, jak účinný umělý nástroj bytost dostane k použití. To je přirozený vývoj a nedá se tomu zabránit. Otázkou pouze je, kdy a v jaké míře k růstu touhy po moci dojde. Potvrzuje nám to celá dosavadní historie. Umělý nástroj je cokoli, co plně nevychází z možností, které poskytuje aktuální vnitřní harmonie a čistota člověka. Jeho zdraví a míra vyladění, srovnanost na všech úrovních bytosti – duchovní, psychické a fyzické.

Proto bylo nezbytně nutné hledat jiné cesty očisty, léčby, poznávání, likvidace starého a nevyhovujícího, renovace a tvoření nového než nabízí magie. Je potřeba se opřít o přirozené mechanismy, které máme v sobě zabudované, jako vklad a dar od světelného systému, který nás stvořil. Jejich rozvíjením můžeme pak dosáhnout společných cílů.