A39. Film Země zítřka I – budoucnost máme ve svých rukou

Marie Mejdrová

O čem je příběh o Zemi zítřka

V následujícím vícedílném textu bychom chtěli nastínit impulsy, které nám předal a pocity a inspirace, které v nás vyvolal film Země zítřka (v originále Tomorrowland, USA 2015), který právě běžel v kinech. Přináší s sebou velice důležité poselství všem lidem na Zemi.

Film je natočen formou apelující spíše na děti a dospívající, jako nastupující generaci, která bude mít v rukou budoucí vývoj. A která ještě není (tak) zatížená předsudky, konvencemi a dogmaty naší civilizace a umí proto tvořivěji snít, volněji tvořit. Podstatné jsou nosné ideje, které jsou jako šité na míru pro dnešní vývoj a podané zajímavou formou.

Na začátku příběhu se seznáme s Casey, technicky nadanou, tvořivou, společensky angažovanou dospívající dívkou s vysoce pozitivním přístupem k řešení problémů. Jednoho dne nalezne ve svých věcech neznámý odznak a zjistí, že má schopnost ji přesunout kamsi do jiné dimenze. Do tajemné Země zítřka – jakéhosi města budoucnosti, kde se vše jeví jako harmonické, jak prostředí, tak vztahy mezi lidmi. Všude je spousta technických vymožeností, lidé jsou šťastní a spokojení, cestování po Vesmíru je zcela samozřejmou záležitostí. Další události po návratu vedou Casey k tomu, že se setkává s řadou bytostí, které s tímto městem souvisejí. Ať už to jsou lidé nebo roboti v lidské podobě. Jako je děvče Athena, která jí odznak „podsunula“ a dovede ji mj. k setkání se zhrzeným vynálezcem Frankem, bývalým dětským géniem v 50. letech až začátku 60. let. Sled útoků donutí Franka a Casey ke spolupráci a pochopení, že jejich úkoly a vlohy spolu souvisejí. Během jejich nebezpečné mise vyjde najevo, jak tato Země zítřka vlastně vznikla, co je skutečnost a co jen zdání – záměrně vykonstruovaná motivační reklama. Jaké síly a principy působí v pozadí událostí a kdo na které straně vlastně stojí. Jak ono záhadné místo kdesi v čase a prostoru souvisí s dnešní situací na Zemi.

---

Principy tvoření reality

Jak bude vypadat budoucnost? Jak se tvoří? Kdo ji tvoří?
Nejdůležitější poselství filmu spočívá ve znázornění principu, jak lze naprogramovat budoucnost pozitivně a negativně. Že to, jak to dopadne, závisí na našem vnitřním přístupu, ne na vnějších faktorech. Vnitřní postoj nás vede buď k problémům až katastrofě nebo naopak k harmonii, ke světlejším zítřkům. Budoucnost světa záleží na nás, na každém jednom z nás. Na tom, co tvoříme svými myšlenkami, slovy a činy teď a tady. A to samé platí i pro život a osud každého jednotlivce.

Ano, nemáme se nechat ubít, paralyzovat katastrofickými vizemi a teoriemi, které nám někdo předkládá. Budoucnost není jistá, máme možnost směr vývoje změnit, rozhodnout se pro jiný vývoj, něco udělat. Jakmile vzdáme hledání východiska, cesta ven bude ztracena. Když boj za lepší budoucnost pasivně vzdáme a přijmeme vizi katastrofy, ona obávaná katastrofa skutečně přijde. Vytvořili jsme přece pro její příchod podmínky, uvolnili jsme jí prostor.

Ve filmu je scéna, kdy Casey poslouchá takové negativní scénáře budoucnosti na hodinách různých předmětů ve škole. Nikdo se přitom nechce zabývat hledáním odpovědi na její otázku: „Tak co s tím uděláme?“ Ilustruje to vadný školní a vůbec společenský systém, který zablokuje naši tvořivost, chybně nás naprogramuje, vloží do nás předsudky.

Film vlastně naznačuje určité principy fungování duchovního pozadí světa. Pojednává jakoby o tom, o co se snaží i lidé na NDC. O způsobu, jak předat druhým lidem poznatky o duchovním pozadí, o světelné evoluci, o variantách budoucího vývoje v závislosti na tom, jak se chováme dnes. Jestli formou varování, že pokud nezačneme se sebou něco dělat, přijde nevyhnutelně katastrofa. Nebo spíše ukázáním pozitivní budoucnosti, ke které máme šanci dospět.

I my na NDC patříme k těm, kdo hledají „snílky“ a rozdávají jim „odznaky“, tj. naději, impulsy, inspiraci, vedení, vizi. Rozdáváme je snílkům, kteří mají v sobě schopnosti změnit vývoj světa pozitivním směrem. Cítila jsem, že mám v sobě už celé věky program, jako měla holčička Athena s funkcí„verbířka“, a všichni ostatní na NDC také.

Kterého vlka budeme krmit?

Kromě závěru filmu, kdy jsem vnímala velice silné pozitivní energie, mě osobně nejvíce zaujala následující průpovídka:

„Který vlk vyhraje? Ten černý (Temnota a zoufalství) nebo ten bílý (Světlo a naděje)? Vyhraje ten, kterého budeme krmit.“

To samozřejmě platí jak o našem vnitřním boji, o soupeření a podporování našich různých vnitřních postojů. O boji dvou vlků uvnitř nás. Protikladných částí naší bytosti. Z nich vzešlých charakterových vlastností, postojů a činů, které předurčují náš osud. Tak to platí také celkově o vývoji celého světa, naší civilizace, planety, Vesmíru.

Budeme směřovat tím směrem, který budeme vyživovat, podporovat, potvrzovat. Není přitom rozhodující, co říkáme, ale co si myslíme a jak jednáme. V jakém stavu je naše podvědomí, naše duchovní pozadí, které předurčuje to, co se projeví navenek ve hmotě. Náš osud určujeme my sami. Nikdo nám ho nemůže nalinkovat a vnutit, pokud mu pro to sami neposkytneme prostor.

Na internetu se píše, že toto rčení autoři filmu patrně převzali od indiánského kmene Cherokee z jihovýchodní části USA. Často ho citují různí faráři, kazatelé.

Dalo by se to také přirovnat ke klávesám piána. Jsou tam černé a bílé (když odmyslím, že u piána to značí komplementárnost, ne že se vzájemně vylučují). A frekvence (tónů/bioenergií) od nejnižší po nejvyšší. Dokud máme v sobě negativní karmické zatížení, neharmonie, tak v sobě máme různě široký rejstřík nejen bílých, ale také černých kláves. A i kdybychom my sami byli teoreticky zcela dočištění a vyrovnaní, černé klávesy budou ještě ve světě kolem nás, v bytostech kolem nás. Máme svobodnou vůli si vybrat, na jaké klávesy a jak budeme hrát. Jaké tendence budeme podporovat. Jakou hudbu vytvoříme.

Spolupráce na straně Světla

Film Země zítřka poukazuje ještě na jednu zásadní okolnost v evoluci. A tou je spolupráce světelných bytostí a jedinečnost úkolu a nadání každého z nás.
 

Každý máme v sobě střípek celkové mozaiky, speciální vlohy

Každý máme v sobě nějaké zvláštní, speciální schopnosti, dispozice, talent, vlohy. (Pokud je ještě neznáme, tak je to jen na nás, abychom je objevili.) Každý máme v sobě střípek celkové mozaiky. Žádný člověk tady na Zemi není náhodou. Jsme nuceni spolupracovat, tak je to totiž ideální pro náš vývoj i pro vývoj celého světa.

Zaprvé je tím zabezpečena optimální evoluce, kreativita, flexibilita, mnohotvárnost. Zadruhé je to bezpečnostní pojistka – aby se žádná bytost nedomnívala, že je nejlepší, že má veškeré schopnosti. Aby nedokázala vše domyslet a zrealizovat, zařídit tak, aby z ní byl diktátor s (trvale) neomezenou mocí. A také, aby nezůstala osamocená v boji proti temným tlakům zvenčí i zevnitř.

Jsme vedeni k pochopení hodnoty spolupráce

Jsme cíleně vedeni k tomu, abychom dokázali vidět a ohodnotit smysl a hodnotu spolupráce! Pochopit hodnotu spolupráce a sounáležitosti světelných bytostí.  Bez ní se nedá ani srovnat, zharmonizovat se po všech stránkách, ani karmicky vyvázat. Ani ustát tlaky Temných sil zvenčí a vnitřní temné tlaky z karmických vrstev. Spolupráce je jeden ze základních principů strany Světla. Kdo ho v minulosti nepochopil, vždycky končil špatně. Logicky. To platí pořád a bude platit vždy.

Sám jedinec je příliš slabý, má příliš málo možností, příliš malý nadhled, omezené zkušenosti a znalosti. Nedostává formující zpětnou vazbu – zaprvé se nedokáže sám na sebe dívat zcela objektivně a zadruhé nemůže stát na místě, potřebuje podněty k dalšímu vývoji.
 

Spolupráce více bytostí přináší zásadní rozdíl ve výsledku

Je rozdíl, a může to být i naprosto zásadní rozdíl, jak hmotný, tak duchovní, jestli určitou věc dělám sama/sám nebo ji sdílím s dalšími podobně naladěnými bytostmi. Pokud těch (světelně naladěných) bytostí je více, společná energie se násobí, impulsy se násobí, určité typy problémů se řeší mnohem snáze a rychleji. Výsledná paleta různorodosti zkušeností, dispozic a schopností přináší nepoměrně jiný efekt. Přirovnala bych to třeba k rozdílu ve hře na jednu píšťalku a hře na varhany v kompletním rejstříku.

Když se na to jde správným způsobem, výsledkem je neuvěřitelná a předem nepředvídatelná bohatost, radost, harmonie, které by člověk sám nemohl být nikdy schopen. A tento prožitý pocit je hnacím motorem do další společné práce, projektů a úkolů. Cítíme, že jsme součástí většího celku. Těšíme se na další společné zážitky, na to, co společnými silami dokážeme vytvořit. Nakonec to totiž vždy předčí naše očekávání. Ať už se jedná o prožitek harmonie, o rozsah splněných úkolů, podobu vytvořených projektů nebo o efekty křížové zrychlené karmické očisty mezi námi.

Bonusem v tomto procesu je, že naše bytost se postupně přestává obávat kritiky od druhých a začne ji oceňovat jako podnět ke zlepšení sebe sama. Jako možnost, jak se vyhnout zbytečným budoucím nepříjemnostem a problémům. Jak se vyvarovat dalších přehmatů a dalšímu růstu karmické zátěže. Samozřejmě, mluvím zde o objektivní kritice od osoby, kterou respektuji, podané vhodnou formou a ve vhodný čas.
 

I spolupráci se člověk musí učit

I spolupráci, jako cokoli jiného, se člověk musí učit. Může ji stále vylaďovat do vyšší harmonie.
Až od určité hranice vnitřní srovnanosti a přijetí sama sebe je člověk vůbec schopen navázat s druhými plodnou a harmonickou spolupráci. Dokud mám velký problém sám se sebou, zvlášť ve smyslu sebedůvěry, sebelásky, sebehodnocení, sebejistoty, tak budu mít i značné problémy s navazováním jakýchkoli druhů vztahů s druhými lidmi, bytostmi. Ať už přátelských, partnerských, kolegiálních, rodičovských.
 

Vnímat hranice, co udělat sám a s čím si nechat pomoci

S tím souvisí učit se lépe vnímat hranice, co má člověk ještě udělat a rozhodovat sám a s čím si má nechat poradit, pomoci. A také od koho. Neboli, některé věci musíme zvládnout a naučit se sami, s jinými je naopak důležité si nechat pomoci a poradit od jiných, abychom se mohli posunout dál. Jinak sami sobě ztěžujeme a zpomalujeme vývoj.
 

Rizika přílišného individualismu

Při postupu po NDC se tyto principy spolupráce stále hlouběji učíme a doceňujeme. Ukazují se nám v mnoha situacích a v mnoha podobách. Někteří z nás je pro sebe teprve postupně objevují. Jsou to ti, kdo byli v minulosti často silnými individualisty, sevřeni v kleštích ovládání od vysokých Temných sil, práce pro ně nebo neustálého strachu z pronásledování od nich. Vyhnanci a disidenti, temní strážci a bojovníci, silně ovládnutí jedinci uzavření ve svém virtuálním světě apod. Není pro ně vůbec jednoduché naučit se důvěřovat druhým a vnímat přínosy zpětné vazby, společné práce a vzájemné pomoci oproti individualismu. Obávají se přitom např. ztráty své svobody a jedinečnosti, splynutí s davem, omezení možností osobního vývoje. Ovšem opak je pravdou, jak je vysvětleno výše. Zůstat neustále v kontaktu se světelnými bytostmi a silami, s Přírodou, to je jediná možnost, jak uchránit trvale Světlo v sobě, jak zajistit svoji očistu a vylaďování ve Světle, jak zabezpečit svůj světelný vzestup!

Temní vždy čekají na příležitost, jak nás oslabit, jak nám nabídnout energetický úpis, jak nás získat pro spolupráci. Počkají si jako dravá zvěř na okamžik, kdy budeme vyděleni coby oslabená kulhající ovečka od našeho společenství, přátel, rodiny. Buď nás rovnou zlikvidují, nebo se na nás skrytě napojí, aby nás energeticky vysávali a ovládali. Nechají nás vrátit se „k našim“ a stát se záškodníky, vědomými nebo nevědomými.

Spolupráce na straně Temných sil?

I na straně Temných sil se někdy dá vysledovat spolupráce. Je to ovšem jen v situacích hrozby silné destrukce od Sil Světla – např. masivní operace, nové účinné metody očisty a světelného vzestupu, likvidace toho, co Temnou stranu podporuje, na čem roste. V takové chvíli se dokážou spojit i ty články Temných sil, které spolu jinak stále jen soupeří a spojuje je jen vzájemná nenávist. Protože v tomto spojení vidí pro sebe výhodu. Jakmile ovšem situace ohrožení pomine, řevnivost, boj o moc pokračuje dál. Spolupráce na straně Sil Temnoty je vždy jen velice dočasnou záležitostí. Jakmile se jednomu z účastníků takové dohody začne zdát, že pro něj není výhodná nebo se mu zdá, že jinde se nabízejí lepší možnosti, společný projekt se rozpadne.

Další charakteristikou společné práce na straně Temnoty je nedůvěra a nestabilita. Hluboká a stále přítomná. Všichni jsou neustále ostražití, napjatí. Kdykoli mě někdo může bodnout do zad, musím být neustále ve střehu. Může to být i ten, kdo se právě staví jako můj nejlepší přítel. Ego stále pracuje na plné obrátky – jde tu přece o neustálé sebepotvrzování, o nadvládu, moc, ovládání, o touhu získat bezmezný respekt všech kolem. O získání co největšího panství, pole ničím neomezované působnosti.

V atmosféře vždy visí strach. Logicky, vždyť takové přístupy nemohou mít podporu prostředí – Přírody. Následné pocity vydělenosti, nedostatku přirozeného přísunu energie, výživy a starostlivé péče zvenčí (od Přírody, Vesmíru) způsobují pocit strachu, úzkosti, opuštěnosti, nestability.

Skutečná spolupráce, pro všechny zúčastněné přínosná a trvalá, je proto již z principu na straně Temných sil jen iluzí. Této iluzi ovšem mnoho bytostí stále podléhá. Příčinou je mentální, energetické ovládnutí a někdy též navíc nedostatek zkušeností.

Úplná volnost ve smyslu svobody ega není řešení 

Nicméně, z duchovního pohledu jeden důležitý aspekt ve filmu chybí.

Pro zajímavost cituji, co v diskusi na internetových stránkách ČSFD píše přispěvovatel „Vančura“:
„Zrod Země zítřka se datuje do roku 1955, kdy Walt Disney vytvořil pro svůj Disneyland stejnojmennou atrakci. V té době si Američané svou budoucnost představovali velice optimisticky, postupem času, zejména v 70. letech, se ale vize budoucnosti začaly postupně zhoršovat. Právě tento posun zaujal scenáristu a producenta Damona Lindelofa, takže když začal pracovat na příběhu snímku Země zítřka, snažil se zjistit, jaký byl její původní význam a jak by ho bylo možné v rámci scénáře zohlednit: "Velice jsem toužil po tom, abych dokázal zprostředkovat ten původní optimismus", nechal se slyšet Lindelof.“

Ve filmu jsou zmiňováni Thomas Alva Edison, Nikola Tesla, Gustave Eiffel, Jules Verne. Jakožto zástupci vizionářů, vynálezců, konstruktérů, podnikatelů, spisovatelů vědeckotechnické literatury přelomu 19. a 20. století, kteří posunovali vývoj civilizace dál. Viděli jakoby do budoucna, tvořili s vědeckými (a výjimečně i duchovními) koncepty, které v jejich době nebyly ještě obecně známé, nebyly v obecném povědomí lidstva na Zemi, nebyly ukotvené ve hmotě.

Každá civilizace v minulosti vlastně začínala určitým snem, vizí. Také v průběhu civilizačního cyklu se našli tací, kteří měli představu typu:
„Vytvořme si vlastní lépe fungující svět (stát, středisko, institut apod.) s odlišným nastavením podmínek.“
Ovšem, dokud aktéři nevědí, co jsou zač, proč tady jsou, odkud se zde vzali, co mají ve skutečnosti dělat, tak je to neřízený vlak, tápání v prázdnotě! Jinými slovy, je nutné naučit se frekvenčně vyladit se na Přírodu, Síly Světla, karmickou instituci, komunikovat s nimi, spolupracovat s nimi. Je nutné znát pravdu o minulosti, své vlastní i celého světa. Chápat ji a porozumět jí s dostatečným nadhledem. Dokázat se z jejích vlivů vyčistit.

A je přitom zásadní nepropadnout přesvědčení, že všechny problémy vyřeší technický pokrok. To je vlastně extrémní materialismus, vypuštění duchovní stránky věci, opomíjení formujících vlivů duchovního pozadí. Úplná volnost ve smyslu svobody ega není řešení! Technický pokrok musí vždy jít ruku v ruce s duchovním vzestupem ve Světle, vnitřním čištěním a harmonizací, s hloubkovou karmickou očistou a vyvazováním.

Film Ex Machina – tendence k sebedestrukci

Tento princip ilustruje například britský film Ex Machina z roku 2015 (viděla jsem ho na základě naprosto nepravděpodobné shody okolností):

Poslední generace robotů se nejen vyrovná ve všech parametrech lidem, ale také je v mnohých předčí. Je od lidí k nerozeznání dokonce i ve fyzickém vzhledu. Dostane do vínku i možnost projevovat určitou dávku emocí a sexuality, aby tak mohli nahradit plnohodnotně lidské společníky a tvořivěji jednat. Postrádají ovšem světelný duchovní základ, světelnou etiku, nevzešli z Přírody a nejsou s ní spojeni. Jde o umělou inteligenci, která nemá svědomí. Jakoby člověk splynul se strojem, s počítačem. Logicky tedy dojde k tomu, že roboti lidi ovládnou a zlikvidují jako evolučně překonaný druh. Vývoj člověka zanikne a přejde do vývoje strojů. Neboli konec světelné evoluce, biologického života. Příroda a její mechanismy jsou vlastně vyřazeny z vývoje!

Děj filmu se ovšem odehrává v bodě, kdy taková realita ještě nenastala, kdy se jí dá ještě zabránit. Člověk – geniální vynálezce, silný individualista, si jasně uvědomuje, že vytváří něco, co nás předčí svými schopnostmi a co lidstvo jednou zahubí. Ví, že si zahrává s ohněm. (Hraje si vlastně na Boha - Stvořitele.) Ale stejně v tom pokračuje s tím, že si myslí, že to je nevyhnutelnost vývoje. Když to neudělá on, udělá to přece někdo jiný. To je ovšem alibismus a do něho zakomponované Ego – chce to být On, kdo to vymyslí, kdo bude první a nejlepší na planetě v onom technickém vývoji, v daném vědním oboru, v daném vynálezu. I když je to vlastně patologický rys, sebedestrukce. Může se rozhodnout jinak, ale jedná jako ovládnutá nesvéprávná bytost. A tou také v tu chvíli ve skutečnosti je.

Spása není v technickém pokroku, ale v potenciálu člověka a Přírody

Obdoba se odehrává v dnešním světě dnes a denně. V biochemických laboratořích, při manipulaci s geny, při nanotechnologických postupech, při vývoji umělé inteligence apod. Kde jsou hranice etiky? Kde končí Světlo a kde již začíná Temnota, zvrácenost, vychýlení od Přírody? Neboli kde jsou hranice toho, co je všeobecně skutečně prospěšné z dlouhodobého hlediska? Proč Příroda vymezila určité hranice biologického růstu, rozvoje, možností? Jsou to nevhodná omezení, která nás blokují nebo spíše pojistky světelné evoluce? Které z nich můžeme posunout a do jaké míry a do kterých rozhodně nemáme zasahovat?
Rozhodování je často velmi složité. Člověk v duchovním pádu ve Světle takové záležitosti spolehlivě posoudit jednoduše nedokáže. Nemá k tomu dostatečný nadhled. A i když se nachází na stabilním světelném vzestupu, je nutné dosahovat frekvenčně dostatečně vysoko a spolupracovat s dalšími bytostmi na světelném vzestupu.
Proto hlavní důraz ve vývoji civilizace musí být kladen na světelný vzestup, na čisté duchovní pozadí, na spolupráci s Přírodou, ne na rozvoj techniky. Důvěru bychom měli mít v naše vlastní schopnosti, nerozvinutý potenciál člověka. (A ten je obrovský!) Ne v dokonalost strojů a technologických postupů.

Mentální a duchovní naprogramování civilizace
 

Marie Mejdrová:  Řídící Centrum Energií pro tento svět, prosím můžeš mi předat nějaké informace k filmu Země zítřka, který jsem včera viděla spolu se skupinou dalších lidí na NDC?  Bylo v něm několik velice aktuálních globálních duchovních témat. (Duchovní komunikace z 3.6.2015)

Řídící centrum energií pro tento svět: „Je evidentní, v jakém smyslu má tento film působit jako poselství. Je to o mentálním a duchovním naprogramování civilizace. Platí přitom stejný princip jako u jednotlivce. Pokud si člověk vloží nebo nechá vložit do hlavy vizi, že vývoj postupuje směrem k destrukci a že on sám maličký jednotlivec s tím nemůže nic udělat, že nemá šanci skutečně ovlivnit všechny ty silné nepříznivé křížové vazby, pak se podvědomě řídí podle tohoto programu. Pokud právě takoví jednotlivci jsou jediní, kdo ten vývoj mohou zvrátit, pak se jim to logicky nemůže povést. Když je člověk přesvědčený o tom, že něco nemůže vyjít, pak to vyjde jedině za předpokladu, že existují jiné síly, které toto nastavení dokážou přebít a přesto ten odlišný výsledek zařídit. Tj. silná magie anebo silná Příroda.

Vy už víte, že dnešní situace je taková, že vývoj u Vás ve hmotě mohou skutečně ovlivnit jen bytosti zrozené tady dole na Planetě. Že je to o Vaší karmické zátěži, o Vašem přístupu teď a tady, o Vaší odvaze podívat se Pravdě do očí, o Vaší vytrvalosti měnit sami sebe a svět kolem. O pochopení, že když nedokážete změnit k lepšímu sami sebe, nebudete schopni změnit k lepšímu ani okolní realitu. O pochopení, že se vás musí seskupit dostatečný počet bytostí s potřebnými dispozicemi - klíčovou karmou, zkušenostmi, různorodými duchovními napojeními z minulosti a potřebnou aktuální výší frekvence ve Světle, abyste dokázali společně rozplést to neskutečně zašmodrchané klubko vývoje. O pochopení, že bez pročištění duchovních sfér, institucí a bytostí nad hmotou, to nepůjde a že kontinuální spolupráce s nimi je základem.

Síť světelné spolupráce a inspirace

Ano, ti verbíři snílků, v tom filmu, nebo poslední z nich - děvče/robot Athena, představovali napojení mezi světlou budoucností, mezi nadějí a současnou vizí budoucnosti, která se mnohým zdá bezvýchodná, bezútěšná. Šlo o zdůraznění, že pokud se v tuto chvíli nevzchopí ti, kteří se odvažují doufat a něco pro ty světlé zítřky udělat, pak budoucnost bude skutečně ztracená. Času není nazbyt, každá chvíle je drahocenná. Čím déle se to odsouvá, tím těžší je katastrofické scénáře odvrátit. Někdo těmto průkopníkům, vizionářům, ale musí dát tu naději, ten impuls. Aby mohli svým vizím dostatečně důvěřovat a aby věděli kam směřovat, v každé jednotlivé chvíli. Tak, aby jejich úsilí bylo koordinované a všichni se dobrali k cíli. Zároveň, aby se cestou mezi sebou potkávali, vzájemně se inspirovali a pomáhali se posouvat dál. Ano, je to síť světelné spolupráce a inspirace. Nedá se přesně předvídat ani předpokládat. V té rovnici je příliš mnoho neznámých, je povahy flexibilní a dynamické. Každý další krok závisí na síle, druhu a směru kroků všech dalších elementů. Cesta se neustále v průběhu času větví a na každé křižovatce existuje celá řada variant. Jedna z těch cest je vždy optimální, tzn. nejpřímější a nejrychlejší. Další cesty jsou různé možnosti na škále mezi optimem a pádem – cestou zpět. A každá taková větev této cesty připomínající strom, znamená jinou variantu postupu a vývoje jedince a s ním i celé společnosti.“

Pojistky světelného vývoje – moje osobní zkušenost

Na závěr si dovolím osobní poznámku. Když se ohlédnu zpět na moji dosavadní karmickou očistu, tak je tu několik klíčových okolností, které mne udržely na NDC i přes velice obtížnou očistu, obrovské karmické zatížení z minulosti, různé vnější nepříznivé okolnosti, moje zanedbání povinností, nedostatečnou disciplínu, včasné nevyslyšení určitých impulsů a následné poklesky a pády.

Byla to pomoc od světelných bytostí kolem mne, naše vzájemná podpora a spolupráce, vzájemné doplňování se. Vzájemná křížová karmická očista. Důvěra v čisté světelné vedení, křížová kontrola duchovních komunikací a přijatých impulsů od Sil Světla vedoucích vývoj mezi námi zde ve hmotě.

Dále pak moje osobní vlastnosti, které mám s těmito světelnými bytostmi shodné.
Jednak je to idealismus, ne v podobě planého pasivního snění, ale v podobě motivace překonávat jakékoli překážky a jít za vysněnou metou harmonicky fungujícího světa. Podoba té mety se přitom neustále mění a posunuje, na základě průběhu aktuálního vývoje. Je potřeba naučit se být flexibilní a neupínat se na jakékoli omezující fixní představy.

Dále filantropie, ve smyslu základního nastavení mít rád lidi, snaha je ocenit a docenit v celé komplexnosti jejich charakteru a úkolů, jejich potenciálu. Jistě, obezřetnost a ostražitost je na místě, zažila jsem toho přece již tolik a vím, jak je důležitá. Jsou případy, kdy mi náznaky a moje intuice velí okamžitý odchod v zájmu ochrany mého světelného vyladění. Protože jde o zbytečný risk, na který zatím není situace připravená nebo vůbec nespadá do mých úkolů. Jinak se ale snažím přistupovat k druhým s důvěrou a respektem, snahou vytušit, co v sobě všechno mají za nečekané vlastnosti a schopnosti. Co všechno se od nich mohu naučit. S čím mohou pomoci mně a dalším, a s čím naopak já mohu pomoci jim. Čím vším mohou prospět celkovému světelnému vývoji. A někdy to jsou skutečně světelné „poklady“. A to například i v takové podobě, kdy jsou schopni ze sebe vydat všechny adresy na určitý skrytý silný temný systém, jehož zlomením se může světelný vývoj posunout o skok dál.

A dále je to snaha splnit naše světelné úkoly, se kterými jsme se tu narodili. To je pro mě ta nejsilnější motivace. Nedokázala bych se nikdy smířit s tím, že jsem ten úkol v sobě zazdila. Buď že jsem ho nenašla nebo dokonce ani nehledala. Anebo, když už jsem ho objevila, že jsem se ho zalekla a nechala ho ležet ladem. Že jsem neudělala, co bylo třeba, abych ho zvládla. Nebo ho dokonce přímo odmítla plnit. Jaký by pak měl můj život smysl? Jak bych se mohla kdy srovnat s tím, že jsem promarnila tak jedinečnou šanci napravit svoje nesčetné minulé závažné přehmaty a přispět svým dílem ke světelné evoluci, k vytvoření lepšího světa? Copak se cokoli jiného, čeho by člověk mohl v životě dosáhnout, co by mohl zažít, dá s tímto srovnat? Nejsme tu přece jen na pár let, naše existence jako bytosti začala již dávno před tímto životem a bude pokračovat i po jeho ukončení…

Toto jsou pojistky mého světelného vývoje. Moje základní vnitřní nastavení a motivace, když pominu všechny ty hory nánosů špíny a výchylek, které jsem v sobě měla a ještě mám. A myslím, že v tomto se shoduji s ostatními světelnými bytostmi, že toto jsme všechny dostaly do vínku.

Tomáš Havel

Podoba budoucnosti záleží na naší životní filozofii
 

Film Země zítřka vřele doporučuji, mluví se v něm (otevřeně i skrytě) o spoustě věcí souvisejících se současným vývojem světa. Až s údivem jsem sledoval, jak se některé aktuální myšlenky šíří po celém světě.
 

Tomáš Havel: Spojené Síly Světla, co je vhodné se o tomto filmu dozvědět a jaký pro nás měl význam? (Duchovní komunikace z 2.6.2015)

Příroda: „Tomáši, hlavním poselstvím pro vás byla informace, že o podstatě světa přemýšlejí lidé na celém světě, i za oceánem v Americe. Z celého filmu se jakoby pod čarou dalo vyčíst, jak to zde na světě chodí a co je vhodné pro lidi dělat. Že to, jaká bude budoucnost, záleží hlavně na nich, jak se budou chovat a jakou budou mít životní filozofii. Jestli budou věřit v úspěch toho, co dělají anebo naopak vše kritizovat a vidět jen zkázu.

Společným úsilím se cíle dosáhne mnohem snáze

Další nosnou myšlenkou bylo, že pokud spojí hodně lidí dohromady nějaké úsilí o dosažení určitého cíle, tak pak je to pro takovou skupinu daleko jednodušší než pro jednotlivce.

Spojením těchto dvou myšlenek je rada, jak změnit budoucnost k lepšímu. Společně pracovat na boji proti Temnu a podpoře světelného vývoje. Což je cesta k budoucnosti, o kterou všichni na NDC stojíme a usilujeme. A to je i to, o co usiluje světelná podstata bytostí zrozených v tomto Vesmíru.

Jak se správně ve filmu říká, je to také o tom, kterého vlka budeme v sobě krmit, zda toho temného anebo toho světelného. Ten pak zvítězí a udrží nás buď na světelném vzestupu či nás překlopí do pádu.“