Proč je důležité posílení základů své bytosti?

Duchovní komunikace z 16. - 29.5.2011

Přírodo, prosím o vyjádření, o doplnění k článkům 45. Proč právě Nová duchovní cesta?  o tom, proč zvolit právě NDC. Děkuji. (Duchovní komunikace z 16. – 29.5.2011).

Příroda: „Na proražení NDC se ve Vesmíru čekalo vlastně už od dob zahájení příprav projektu člověka 2. typu. Tento projekt vyšel z nutnosti najít cestu ven z evidentně beznadějné situace, kdy selhávaly jedna mise sil Světla do hmoty po druhé. Právě v té nejhutnější existující hmotě se odehrávala vždy ta rozhodující, nejdůležitější část boje mezi dvěma protikladnými stranami světa. Temné síly nabíraly stále na síle a důmyslnosti. Dokázaly se výborně zakamuflovat a skrýt. Bylo stále těžší vůbec nalézt a identifikovat jejich mocenské špičky, šedé eminence v pozadí, které tahají za nitky.

Občas se silám Světla podařilo přijít s nečekanou novinkou, kvalitním plánem, inovovanou výbavou. Prostě s nějakým užitečným vynálezem ve výbavě, organizaci nebo strategii projektů. Občas se Světlu dařilo i vítězit. Ale nakonec se to vždy ukázalo být jen vítězství dočasné nebo dokonce iluzorní. Temní se vždy dokázali vrátit na scénu, a to dokonce silnější než předtím.  Opatřili si ve skrytu také novou, ještě lepší výbavu. Rozmnožili svá vojska a špehy, infiltrovali skrytě další instituce, vloupali se do dalších bytostí a překlopili je na svoji stranu.

Těm bytostem a sférám Světla, kterým dosud zbyl dostatečně vysoký nadhled, se naskýtal velice smutný a znepokojivý obraz. Jak tuhle situaci zvrátit? S čím by měla strana Světla přijít, aby jí to nemohli Temní vyrvat z rukou a obrátit to jako zbraň proti ní? Tak, jak se to zatím vždy doposud stalo. Bylo nutné začít myslet zcela jiným směrem. Jít zpět k základům. Vrátit člověka do lůna Přírody, kde spočívá jeho síla. V tom smyslu, aby dokázal navázat na svoje kořeny. A poskytnout mu právě takové podmínky, výbavu, duchovní a hmotné tělo, nastavení psychiky, aby měl každý jedinec v sobě nehynoucí touhu po zlepšování, růstu, objevování sebe i světa kolem. Touhu se stále učit a poznávat, hledat smysl všeho. Touhu pochopit, jak věci, bytosti, svět fungují. Nejen na zjevné rovině, ale i na té skryté.

Vzpomeňme si na malé dítě. Nejdříve začne vnímat svět kolem sebe a postupně si začne uvědomovat jeho jednotlivé elementy. A chápat jejich význam a funkci. Všechno zvědavě ohmatává, ochutnává, prohlíží. Používá všechny svoje smysly. A když začne konečně mluvit, zasypává svoje vychovatele spoustou otázek. Zvídavost a touha po zlepšení a růstu jsou nutné vlastnosti, bez kterých by se člověk učil jen pod nátlakem okolností to nejnutnější k přežití. A dál by se neposunul. Díky neutuchající zvídavosti a tvořivosti se člověku podaří přežít i v nehostinném nebo dokonce nepřátelském prostředí.

Co je pro novorozence to první, nejnutnější, s čím začíná ve hmotném světě? Co je prvotním základem jeho dalšího rozvoje? Tím, co se nedá v žádném případě opomenut? V základu každé přírodní bytosti je reflexní chování, které zajistí, že přežije. Je to pud sebezáchovy a z něho pramenící automatické návyky – dýchat, pít, jíst, pohybovat se. Hledat Slunce, světlo a přírodu. Klid, bezpečí a lásku v ochranném a vyživujícím energetickém poli. Příjemné energie, harmonickou atmosféru.

Prvním reflexem dítěte je se samo nadechnout – napojit se tak samostatně na tok životodárné vesmírné energie a na kyslík. Druhým je hledat ochranu, bezpečí zanořením se do duchovního obalu matčina těla. V podstatě znovusplynutí s energiemi matky, protože samo ještě dlouho nebude mít plně vyvinuté orgány na příjem bioenergií a vlastní ochranné prvky. A třetím reflexem je potřeba hmotné výživy – pít, jíst. To znamená potřeba přijímat do těla z okolí hmotné složky a jejich doprovodné bioenergie, které přinášejí.

Teprve poté začne hledat další rozptýlení – intelektuální, pocitové. Až když naplní svoje základní hmotné potřeby. Předtím na to jeho tělo a mysl nemá zázemí, klid, oporu. Tak, jako dítě, i dospělý, dokud nemá uspokojené své základní životní potřeby, nemá chuť, vůli ani sílu a předpoklady věnovat se otázkám duchovním, svému duchovnímu úkolu.

Co tím chci naznačit: Není náhoda, že právě tyto základní vstupní prvky, stavební kameny, na kterých bytost člověka staví, nemohou být přehlédnuty, opomíjeny na cestě očisty, harmonizace a světelné evoluce lidských bytostí. Je to základ, na němž staví další vzestup. Pokud nejsou přijímány v optimální míře, kvalitě a poměru, vzestup nemůže být optimální. Když nejsou základy v pořádku, celá stavba se jednoho dne rozsype. A čím vyššího světelného duchovního vzestupu člověk dosáhne, tím je tato pomyslná stavba vyšší, a proto musí mít pevnější, kvalitnější, stabilnější základy. Nároky na základy se zvyšují přímo úměrně s duchovním vzestupem.

K tomu základu poté patří další věc – systém a styl výchovy. Rodiče dítěte, zrovna tak jako jeho rodiče duchovní -  stvořitelé a průvodci člověka, se snaží zajistit, aby mohlo zdárně růst a vyvíjet se po všech stránkách.

Jedním ze základních předpokladů jsou zdravé a čisté přirozené přírodní podmínky – jinak se mu bude dařit špatně, bude zaostalé, nemocné nebo dokonce brzy zemře (čisté energie, hmotná výživa, vzduch a přírodní prostředí, pohyb, Slunce).

Rodiče plní i funkce vychovatele, v duchovním pojetí je to karmická instituce. Narozené dítě není nepopsaný list, narodilo se s mnoha karmickými vrstvami a se svým specifickým životním úkolem. Vrstvy z minulosti se mu postupně obnažují a jeho cesta aktuálním životem se začne odvíjet. Zpracovat vlastní karmické zatížení - napravit vlastní chyby, pochopit v čem spočívaly a nalézt řešení, tento úkol bytost před každým životem přijme a jsou jí zajištěny podmínky k jeho realizaci. Pak sestoupí do hmoty, aby plán zrealizovala, uvedla v život. Nalezla novou cestu a napravila chyby.

Cílem výchovy dítěte má být, aby bylo tak zdravé a otevřené, aby dokázalo předčit své učitele, najít chyby ve starých naukách a metodách a najít nové, lepší, dokonalejší. A „spasit“ tak svět a samo sebe. Splnit naděje do něj vkládané starou generací a těmi, kteří neměli v dané chvíli takové možnosti a potenciál jako ono - zachránit i je. Před pádem do úplné zaslepenosti, zatemnění. Do úplné odtrženosti od Přírody a světelných principů Vesmíru.

Jsme to pořád my, ti samí. Jednou jsme rodiče a jednou děti. Jednou žijeme v duchovních sférách a jednou ve hmotě. Nejdůležitější je vzpomenout si na úkoly, které jsme si předsevzali, když jsme sestupovali (opět) do hmoty! Když se nám podaří odolat všem nástrahám dnešního života ve hmotě a Temných sil, společně se všemi nástrahami vlastní minulosti, kterou nosíme ve svém nitru, pak si dokážeme vzpomenout.

To je analogie k základním stavebním kamenům, principům Nové duchovní cesty. Její výchozí koncept. To dítě, to jsme my – každý z nás, lidé na Zemi. Nejde o to zavést novou ideologii, ale o uvědomění si a respektování základních principů, které odpovídají realitě skutečného fungování dnešního světa. Tj. jít s nimi v proudu, ne proti nim, proti proudu.

Není náhoda, že stupeň vyladění, kdy se člověk stává součástí přírody a který Příroda potřebuje ke svému fungování, je totožný - minimálně 95 % vůči optimu. To je hranice, aby Příroda mohla dobře fungovat. A to je i hranice pro každou bytost, aby se stala plnohodnotnou a vítanou součástí Přírody. Protože tak s ní svým vyladěním souzní. V opačném případě ji narušuje - jako součást přírodního prostředí snižuje její vyladění, a proto se jí Příroda musí v pudu sebezáchovy bránit. Klade jí překážky v její určité destruktivní činnosti. Namísto, aby jí mohla ve všem podat pomocnou ruku.  Je potřeba dodat, že tohle funguje bezchybně a automaticky jen pokud tu vládne spravedlivý duchovní řád - prosazovaný nezávislou a čistou karmickou institucí. Řád, který se nedá nikým obejít, např. pomocí magie.

Člověk může dostát svému úkolu, jen když jde ruku v ruce s Přírodou, ne proti ní, protože je její součástí. Žije v jejím prostředí, které mu dalo život a živí ho po všech stránkách.“