Vlastní mučednická mise v 11. století

Nejdříve byli jako mučedníci zabíjení raní křesťané

MM: Nejvyšší Karmo, prosím řekni mi víc o mém karmickém čištění z 30.3.2008. Scéna z minulosti: Jsem na nějakém zasedání světelné skupiny – asi Duchovní hierarchie Slunce. Dobrovolně přijímám mučednickou misi. Hlavní důvod: Vývoj jde špatně, je potřeba opakovat misi Ježíše s ukřižováním nebo jinou smrtí. Přijala jsem to, což byla chyba. Doba 11. století, přišla jiná smrt – v módě bylo upalování. V obnažených karmických vrstvách z té doby je zřetelně patrné, že duchovní těla byla narušena v důsledku samotných prožitků během mučednické smrti. Na duchovních tělech jsou navíc patrné cizorodé energie, které tam nepatří. Jednak mentální ovládnutí od Světla, abych neucukla. A dále úpis, pověření, smlouva, ale od Světla. Děkuji. (Duchovní komunikace z 5. – 6.4.2008)

Nejvyšší Karma: „Mučednictví přišlo po smrti Ježíše skutečně do módy. Nejdřív první křesťany zabíjeli příslušníci jiných konkurenčních náboženství nebo světská moc považující je za rebely. V životopisech světců se můžeme dočíst, kolik se jich nechalo otřesným způsobem zabít třeba proto, že si chtěli do smrti uchovat panenství. Vznešeně to někdy nazývali „slib čistoty.“ Jako kdyby mezi panenstvím a čistotou bylo snad rovnítko nebo přímá úměrnost.

Po svém vítězství naopak křesťanská moc likvidovala jakoukoliv pokrokovost

Pak se miska vah přehoupla. Křesťanství zvítězilo a prosadilo se do mocenských struktur. V té době už vysoce temné, likvidovalo a šikanovalo zase pro změnu ono příslušníky jiných náboženství. Ale nejen je, všechny pokrokové lidi, kteří se snažili přinést kousek vyšší pravdy do středověké společnosti sešněrované dogmaty a zákazy církve a vůlí panovníka a šlechty.

Pokud zrovna nebyla válka nebo epidemie nějaké nemoci, závisely osudy a životní podmínky obyčejných lidí na rozhodnutích pár privilegovaných, kteří měli v rukou moc. A těžko se kde dalo dovolat spravedlnosti. Pokud byl král či císař křesťan nebo později katolík, pak dokonce i on podléhal papeži. Protože byl členem církve, jejíž hlavou na Zemi byl papež, kterému se dodnes říká „Svatý Otec“. Taková nabubřelost. Svatý Otec by snad měl být v křesťanském pojetí Bůh a ne člověk.

Přívlastkem svatý neudělá nikdo z temnoty skvostnou čistotu

I sama církev používá přídomek „svatá“, rovněž tak tímto přívlastkem označuje své rituály – mše, přijímání atd. Církev sama sebe vynáší do nebes. Vypadá to spíš jako zastírací manévr. Špína a zaslepenost se ale nestanou skvostně čisté a pravdivé díky tomu, že jim budeme říkat „svaté“. Přitom svatý by mělo znamenat vnitřně nejčistší, nejmoudřejší, nejblíže k Bohu.

Síly Světla, zastupované tady dole lidskými Duchovními hierarchiemi a anděly, přijaly slepě rétoriku a metody Temných sil. Samy byly tak zatemněné a frekvenčně pokleslé, že si odřízly cestu od vyšší pravdy. Schopnost stoupat v duchovních sférách neměly, a tak bylo jasné, kdo bude mít v téhle partii trumfy v ruce.

Hlavní teze vedla ke znemožnění vzestupu k vyšší pravdě

Byla uznávána a prosazována právě ta teze, která nejvíce vyhovovala Temným. To znamená postup k vyšší pravdě, spravedlnosti a očistě jakýmkoli způsobem byl sledován a záhy utnut. Církev jako nejvyšší instance prohlásila dotyčného za kacíře – toho, kdo popírá boží zákony, neuznává Boha a jeho autoritu a namísto něj poslouchá boží protiklad, úhlavního nepřítele – ďábla. Obžalovaný tak byl souzen přesně za ten přečin, kterého se dopouštěl sám soudce. To je nejjednodušší a nejjistější způsob jak odvrátit pozornost od toho, co ve skutečnosti církev prosazovala. Finta jak zmást a obelhat celou společnost.

Kacířství byl nejhorší možný zločin, a proto byl za něj nejhorší trest. Natolik odstrašující, aby byli účinně odrazeni další případní pokušitelé. Veřejné ponížení a zavržení úplně všemi doprovázelo fyzické utrpení během mučení a násilné smrti. Přitom všem byla nejdrtivějším pocitem beznaděj, že pravda je takhle pošlapávána, nemá šanci se prosadit a nikdo odsouzenci nemůže a ani nechce pomoci, protože by tím dal v sázku vlastní život. Pokud by to nebyla osoba velice vysoko postavená, schopná dát vysoký úplatek nebo širokou veřejností uznávaná jako čistá a moudrá autorita, pak by obvykle stejně neměla šanci pomoci.

Nicméně, jak už bylo řečeno, pokrokové lidi drtily i mlýny světské moci. Jakmile ohrožovali postavení nebo autoritu někoho temného, tak byli společensky znemožněni, uvězněni, posláni do vyhnanství, odsouzeni na smrt nebo dokonce zavražděni. Prostě odsunuti do bezvýznamné pozice nebo zlikvidováni tak, aby ztratili vliv na společnost. Ať už to byli politici, vědci, filozofové nebo třeba teologové a mystikové.

Mentální ovlivnění od Sil Světla vnucovalo člověku zdeformovanou pravdu

Mentální ovlivnění od Sil Světla bylo vázáno u tebe v tomto případě na zadní čakry 5B, 6B, 7B. To znamená kompletní ovlivnění duchovní komunikace tvojí bytosti s duchovními úrovněmi světa, s vyšší pravdou. Zkreslení podvědomě přijímaných duchovních informací tak, abys pravdu chápala v pojetí, které odpovídalo názoru této zdeformované lidské Duchovní hierarchie. V té době měla tato duchovní instituce karmickou pravomoc a mohla nalinkovat člověku další zrození, určit úkol pro tu hmotnou existenci a zajistit mu pro to do značné míry podmínky.

Takže nosnými tezemi mučednictví bylo:

Neutralizování vlastní karmy prostřednictvím utrpení

1. Neutralizovat vlastní těžkou karmu prostřednictvím velkého utrpení a bolestivé smrti. Když se bude člověk v daném životě maximálně snažit o vnitřní čistotu a nalezení nejzazší pravdy, pak se mu může podařit dotáhnout to až k úplnému duchovnímu probuzení a karmickému vyvázání – tedy k osvícení, svatosti. Spoustu karmy z minulosti přitom může odčinit tím, když nasadí život za zachránění druhých nebo za prosazení pravdy.

Za žádnou cenu neodvolat své učení

2. Pokrokový názor, který bude prosazovat, nesmí za žádných okolností odvolat nebo od jeho šíření ustoupit. Jinak by tu pravdu popřel a zadupal. Lidé by ji tak nepřijali jako pravdu, ani by neměla šanci rozšířit se do širšího povědomí.

Tajné esoterní spolky uvízly v dogmatech z dávné minulosti

Právě z důvodu co největšího rozšíření učení byla považována za nutnou otevřená veřejná konfrontace s protivníkem – tmářem. Naopak nebylo považováno za zdaleka tak přínosné pracovat pouze v tichosti, ve skrytu a utajení. I když i po této linii byl také veden souboj s Temnem a organizace jako rosenkruciáni a zednáři byly podporovány lidskými Duchovními hierarchiemi, které na ně byly přímo napojeny.

Tyto částečně utajené spolky byly ovšem také skrytě ovládnuty Temnými silami. Jely stále po stejné linii předávání esoterních informací dochovaných z dob Atlantidy, Egypta, starověkého Řecka. Vlastně uvízly na dogmatech, o nichž byly přesvědčeny, že jsou navždy neměnné, stále stejné od počátku až do konce existence Stvoření. Neboli „to, co vždycky bylo, je a bude.“

Skutečná evoluce je neslučitelná s neměnným stavem

Ale vývoj jde dál, situace se mění. Temné síly vývoj úplně převrátily. A i kdyby tady nebyly, evoluce je neslučitelná se setrvalým stavem, dokonce ani s neměnností samotných základů. Všechny tyto esoterní nauky vycházejí z předpokladu, že vše bylo stvořeno nějakou dokonale čistou, naprosto geniální, vševědoucí a vše předvídající silou, takže základy nitra bytostí i celého světa jsou bezchybné.

Předpoklad neporazitelnosti Světla byl velmi naivní

Tyto nauky vycházely tím pádem i z přesvědčení, že Světlo je neporazitelné a všechno se do něho logicky jednou plně navrátí, protože Temnota je jen zvrácená úchylka ze správné cesty. Temnota představuje vychýlení, které se samo zhroutí a sesype, jakmile ho lidi přestanou svými neharmoniemi a nedostatkem poznání udržovat při životě. Není to přece svébytná a samostatná forma života, jenom úchylka, mrzáček, který sám nic nezmůže. Takhle uvažovaly a mezitím už byly tím „mrzáčkem“ ovlivněné nebo plně ovládnuté. A dělaly to, co chtěl on, ne to, co by bývalo mělo být jejich náplní světelné práce. Je to tak snadné nechat se ukolébat do spokojenosti a nicnedělání, když má bytost jenom omezený rozhled a duchovně ve Světle nestoupá.

Další ovlivnění pověřovací smlouvou

Ještě zpátky k této tvojí misi. Druhým ovlivněním od lidské Duchovní hierarchie, které ti bylo dáno pro onen život do vínku, byla jakási pověřovací smlouva navázaná na čakry 1B, 2B, 3B. Která vlastně fungovala na stejném principu, jako úpisy, závazky vnucované silami Temna. Tedy opět dobré pojištění toho, aby i tvůj základní, instinktivní vztah k okolnímu světu byl poznamenán touhou obětovat svůj život pro Pravdu.

K tomu, že jsi tuhle misi přijala, přispěl právě i ten pocit viny, že jsi přispěla k Ježíšově ukřižování, který se ti obnažil při karmickém čištění ještě ten samý den večer.“

(MM: O tom pojednávala další duchovní komunikace již dříve uveřejněná na adrese Základní chyby Ježíšových učedníků a jejich následky.)