O životním úkolu a vymezování hranic své bytosti

Text připravila k publikování a vložila na web Marie Mejdrová

Výběr z duchovních komunikací z března 2018 a jejich následný rozbor

Jan Pekárek se dočistil a doladil pro vstup na NDC v polovině března 2018. Uvádíme výběr z jeho prvních duchovních komunikací, které již měly podle Přírody optimální přesnost přenosu a pravdivost. Místy byly však formulace obtížně srozumitelné. Při jejich úpravách a čtení s časovým odstupem vykrystalizovaly upřesnění, propojenosti, klíčové záležitosti. Návaznosti na další impulsy – náznaky, situace a zkoušky, které Janovi přicházely v dalších dnech tohoto období.
Jde o praktická témata, která někdy řeší každý z nás. A také ukázka, jak se dá s informacemi z duchovních komunikací i snů pracovat. Příklad, jak je můžeme analyzovat, abychom si z nich odnesli pro naši další cestu co nejvíce. Jejich pozdější čtení nám často rozkryje jiný a zajímavější obrázek z vyššího nadhledu, kterého jsme v té chvíli už schopni.

Duchovní komunikace z 18.3.2018
 

Tento víkend jsem strávil v hájení si svých hranic a v emocích naštvanosti na vědu a světové dění. Už mě to přešlo, ale měl jsem i harmoničtější víkendy.

Jan Pekárek: Oslovuji Přírodu. (Slyšíme se?)
Můžu se tě zeptat, proč mám takový vztek na všechno násilí, korupci a nabubřelou vědu?

Příroda: „Ano, slyšíme se. Děkuji za další navázání spojení.
Na tyto věci máš vztek, protože jsi ještě dostatečně nepřijal, že jsou reálné. Žil jsi neúplně, když jsi vytěsnil, že se něco takového může stávat a teď u tebe nastupuje vztek, že se něco takového vůbec děje. Pro snížení a vyrovnání vzteku přijmi tyto věci jako fakt, o kterém se nehodláš dohadovat. Přijmi jako jednoznačný postoj, že Zlo zde existuje a můžeš zapřemýšlet, co s tím můžeš ty sám udělat. Teď jsi rozpolcen. Stále jsi plně nepřijal, že Zlo existuje, a tak v tobě každý impulz na něj poukazující způsobuje psychické otřesy. Již nevěříš každému slovu lidí a bereš jako fakt, že ti můžou lhát/kamuflovat nebo být vychýleni lživou představou o světě nebo dané situaci. Teď zbývá tyto činnosti kategorizovat jako protikladné vůči dobré, a tedy zlé. Stejný princip pak uplatníš u světového dění, dění mimo to, co v reálu vidíš, pouze o tom čteš nebo dozvídáš se.

Toto je nutné si uvědomit ne proto, abys vše, co odporuje tvému vidění světa, označil za zlé. Nýbrž aby sis uvědomil, že Dobro a Zlo jsou dvě nesmiřitelné entity a aby ses automaticky nepodvoloval názorům (postojům), které jasně cítíš jako nesprávné / nepravdivé. V poslední době to byla právě otázka, zda máš věřit vědě o neexistenci bioenergií a na to navazující hodnocení nejkvalitnějších potravin za nejlepší cenu. A věřit ….. (blízké osobě), když vyprovokovává z tvého pohledu hádku a tebe označí za viníka. Na těchto příkladech je velmi dobře vidět tvé podřízení. Kdy jsi před …… sklonil hlavu a uznal její názory, přičemž sis pak připadal jako bys již nebyl tak svobodně a přirozeně se projevující v její přítomnosti. Přespřílišná kritika tvé osoby vyvolala neprojevování tvé osobnosti a tím pádem většinou životní pasivitu. V otázkách vědy jsi zase volil přístup, kdy ses s ní nekonfrontoval, abys nemusel dělat jednoznačné soudy o tom, co cítíš. Jako bys vědecké poznatky vytěsnil, že by někdy vůbec existovaly.

Na tomto je vidět, že argumentace sama nestačí, protože vždy se najde někdo zastávající vehementně opačný názor. Důležité je především zaujmout postoj a mít ho stabilní i vedle křiklounů. Nebýt neochotný změnit názor a zároveň kriticky přistupovat ke slovům druhých a odhalit, zda jejich výpovědi opravdu odpovídají problému. Nebo zda se jedná o myšlenková schémata uvažující jen část reality, a proto vyznívající jasně pro něco, co vnímáš jako nepravdivé.

Někdy se děje organizované zlo, do kterého jsi teď ochoten počítat různou šikanu, znásilnění skupinou, nebo různá hnutí (…....). Je nutno podotknout, že se nemůžeš sám s tímto vším vypořádat. Je však nutné zaujmout jasné stanovisko a protiakce výše zmíněných nebrat jako vybočení ze světelných ideálů, nýbrž jako organizovaný útok na tyto ideály. Mezi tímto je velký rozdíl. Vybočení je projevem selhání čistých bytostí, avšak organizovaný útok je od entity, která vědomě usiluje o zničení harmonie, neboť z toho má své výhody.

Toť pro dnes vše. Jsme překvapeni tvou výdrží při zápisu duchovní komunikace a přejeme hezký den.“

Poznámka:
Pochopil jsem to tak, že je rozdíl, zda „lidé podvádějí nevědomě (= vybočení ze světelných ideálů) nebo podvádějí vědomě (= organizovaný útok na světelné ideály; jakoby zneužití něčí důvěřivosti, chybě v zákonu atd.)

Pro mě to bylo stěžejní z toho důvodu, že od této doby se snažím rozlišovat, zda lidé něco udělali nevědomě (= jejich chování se dá omluvit), anebo tak činí systematicky a vědomě. Dříve mě právě to druhé štvalo a s touto konverzací jsem si uvědomil, že od nich v tuto chvíli nic jiného čekat nemůžu. Určitým způsobem jsem se s tím smířil a řekl jsem si, že kvůli tomu nemá smysl se rozčilovat.

Poznámka Marie Mejdrová:
Často je ovšem docela obtížné s jistotou rozlišit, zda druhý činí určitou věc s plným vědomím všech okolností, vlivů a dopadů. Jak se říká „Cesty do pekel jsou dlážděny těmi nejlepšími úmysly.“ Správně posoudit všechny důležité aspekty vztahující se k dané problematice, to může být velmi náročné i pro člověka na stabilním světelném vzestupu. Natož pro člověka, který je momentálně v pádu ve Světle, ovládán mnoha temnými vlivy a napojeními a zmítán divokou karmickou očistou.

Duchovní komunikace z 20.3.2018

Dnes jsem pocítil, jak je důležité si rozvinout vlastní duchovní komunikaci, neboť umožňuje řešit právě ty otázky, které jsou pro mě v daný okamžik podstatné. 

Přišla mi další duchovní komunikace na téma vymezování si hranic vůči druhým.

JP: Oslovuji Přírodu, slyšíme se? Ano.
Děkuji za navázání spojení. Můžu se zeptat na tvůj názor ohledně mých hádek s ……. a …….. (dvěma dalšími blízkými osobami)?

Příroda: „Ano, můžeš se zeptat a ráda ti odpovím. Hádky vznikají z toho důvodu, že oba výše zmínění zastávají silně vyhraněné nebo odlišné názory a ty, protože ti na nich záleží, tak se je snažíš "přimět k rozumu" dle tvého vnímání světa. U …. (druhé osoby) to bylo vysloveně zbytečné. Vaše debata nic neovlivní. Jen hledáte na sobě největší rozdíly a každý z vás (ano i ty) se jimi snažíte druhého změnit. Upusť od tohoto. Nehádej se s ním. Řekni mu, že každý z vás má svou pravdu a že o svém pohledu na věc nehodláš diskutovat. Můžeš jej vyložit, pokud druhá strana chce, ale nechceš, aby tě druhá strana přesvědčovala o jeho nesprávnosti.

Nerozeznáváš ještě mezi sdělením svého pohledu a argumentací s druhými. Sdělení vychází z tebe - co ty bys o problému řekl. A argumentace je dokazování, odůvodňování, obvykle obecně uznávanými fakty (někdy i útočná reakce na slova druhých). To platí i o ….. (první osobě). Měl jsi říct svůj názor typu: "Myslím, že je správné, že existuje Česká televize a stojím za ní jako jedním z nejdůvěryhodnějších médií. Nicméně uznávám, že i ona má své chyby. Víc bych problém rozebírat nechtěl a jen mě zajímá, zda souhlasíš s tímto jednoduchým sdělením. Toť vše."

Když bys to takto podal, dáváš jen málo prostoru nějakým svárům a ukazuješ i sám sobě, co je tvým cílem diskuze. Je však třeba říct, že někteří toto tvé respektovat nebudou a budou se tě snažit zatáhnout do hádky. K těm už vyšleš jinou zprávu, že "jestli je jejich cílem, aby sis začal razantněji chránit své hranice, tak ať v tom pokračují. Jejich chování je ti nepříjemné."

Všimni si dále, že se nezvládnutí první situace překlopilo ve vyhrocený (i částečně tebou) druhý konflikt. S první osobou jsi dostatečně nepochopil své selhání. A s druhou se situace opakovala s tím rozdílem, že jsi již přemýšlel, jak se příště podobným situacím vyhnout. Chtěl ses jim však vyhnout buď: 
a) omezením kontaktu s výše zmíněnými 
b) vyhnutí se výše zmíněným situacím
c) snahou omezit svobodu slova své bytosti - že by sis zakázal o něčem mluvit.
Ke všem zmíněným potřebuješ velké množství vůle na sebekontrolu a zápisník se seznamem úkolů, kde se jak chovat, což jsi již poznal, že není dlouhodobě udržitelné.

Přitom je situace jednoduchá. 
1) Sděl svůj názor a dej prostor jej sdělit i druhým.
2) Rozhodni, zda je důležitá shoda názorů a případně jak moc. (V případě mikrovlnky vůbec a v případě ČT jen max. na jejím zachování a i tak bychom ti radili respektovat názor druhých). Pokud se chceš shodnout na něčem, pak polož jednoduchou uzavřenou otázku a nic víc. Jinak bychom ti chtěli říct, že tvým úkolem není měnit názory druhých. Tvým úkolem je především pochopit, co je tvým životním úkolem a hájit si (správně vymezit) hranice své bytosti. 
3) Když každý z vás vyjádřil své a již tušíš, že nechceš argumentovat s druhým, řekni mu, aby respektoval tvé hranice.
 
Argumentovat má smysl při snaze druhého se změnit. Když tě požádá, jak něco vyřešit a potřebuje vyjasnit určité své rozpory. Dále když ty jsi v roli toho, kdo se chce něco naučit. Obecným vodítkem je pro tebe to, zda je minimálně jedna ze stran ochotna změnit svůj pohled na věc. Jinak se konverzace podobá spíše soupeření kohoutů. Nic víc.
Buď více v harmonii. Zdraví tvá Příroda. Mám tě ráda.“

Duchovní komunikace z 21.3.2018:

V další, pro mě zásadní, komunikaci jsem pokládal otázky na to, jakým směrem bych měl v životě směřovat. (Příroda se vyslovila pro to samé, co mě zaujalo i na veletrhu pár dnů po mé základní očistě před vstupem na NDC – tj. práce v projektovém managementu.). Dále postoj Přírody k rozhovoru s jedním člověkem, který již v projektovém managementu pracuje. A sny po této diskuzi. 
Během komunikace většinou cítím zřetelné energie na vrchu hlavy a chvilku vždy vyčkávám, než se na ně naladím.

JP: Oslovuji Přírodu, slyšíme se?  Ano.
Můžu se zeptat, jaký je můj životní úkol?

Příroda: „Ano, můžeš se zeptat na tuto otázku. Tvůj životní úkol bych rozdělila do dvou nebo více období. V prvním období by ses měl naučit vše, co potřebuješ, abys mohl začít období druhé. Mezi těmito věcmi je schopnost spolupracovat s druhými, schopnost být se mnou a dalšími sférami ještě v užším kontaktu a organizační zkušenosti. Tvůj životní úkol nespočívá jen v sezení za stolem, nýbrž v dávání impulsů do pohybu. Máš předpoklady pro řízení lidí, řízení projektů. 

Toto vše úzce souvisí s tím, co jsi dělal v minulosti (v současném životě). Za prvé ses snažil odkrýt pravdu o duchovním pozadí tohoto světa, abys byl schopen zaměřit své síly na správné věci. A pak ses též celou dobu zajímal o téma efektivity - jak si co nejvíce odnést z přečtených knížek, jak sledovat náklady společnosti a jak hodnotit, zda bude společnost úspěšná i v budoucnu.

To jsou velice důležité zkušenosti a vlastnosti, kterých sis celou dobu cenil. Mohl jsi být samozřejmě přímočařejší ve své snaze o získávání těchto dovedností (více sociálních dovedností na fakultě financí a účetnictví na Vysoké škole ekonomické). Ale nezapomínej, že právě tebou vybraný obor a zaměstnání z něho vyplývající způsobily bolesti tvých zad a následné objevení NDC. Tudíž je vše tak, jak má být a hrabat se v této konkrétní minulosti by nemělo již moc užitku.

Tvým úkolem je rozbíhat projekty, které povedou k lepšímu chování lidí k přírodě a jejich chování mezi sebou navzájem. Z toho důvodu je lepší pro tebe zvolit nejen práci v projektové oblasti, ale v projektové oblasti s přesahem pro společenské blaho. Udělej koníček již z toho, co máš rád - třídění odpadu, ochrana životního prostředí, zastřešování více projektů pod jednou střechou (analýza, organizace, plánování apod.). Buď si však vědom, že je nutné úspěšně dokončit první fázi, a to naučit se sociálním dovednostem a práci v týmu. Proto radím, že pro tvou úspěšnou budoucnost je stejně důležitá smysluplnost práce jako lidé, se kterými budeš spolupracovat a od nichž se budeš učit.

Toť vše pro dnešek. Děkujeme za tvou trpělivost a důslednost. Tvá příroda a ostatní její složky.“
 

JP: Děkuji, můžu se tě Přírodo zeptat, o jaké složky jde a zda náhodou nejsou zatemněné? 

Příroda: „Tyto složky zatemněné nejsou a jde o vyšší přírodní útvary jako řeky, pohoří a lesy. To jsou ty složky.“
 

Poznámka:
Touto formou zakončení jsem poprvé vnímal to, že je Příroda složená z více složek, na které bych se mohl eventuálně konkrétně obrátit.
Teď pro mě přívlastek „Tvá“ vyznívá jako že jsem její součástí, takže je vztah důvěrnější, bližší.

Duchovní komunikace z 23.3.2018
 

Při jejím pozdějším čtení jsem pochopil, že se váže k mým výše uvedeným hádkám. Zatímco v minulých komunikacích jsem řešil, jak problémům předcházet, v této zjišťuji, že z názorové rozdílnosti může jednotlivec získat více...
 

JP: Oslovuji Přírodu, slyšíme se?  Ano.
Můžeš mi říct něco k impulsům z dneška:
K nadměrné tendenci druhým argumentovat. 
SEN - odvážná náctiletá holka s žádostí o pusu + její rodina, v klidu i přes to, že je velmi různorodá  + pohled na smějící se lidi na pláži ze tří různých perspektiv.
Diskuze s ……… na téma projektového managementu.

Příroda: „Ano, můžu ti odpovědět. Jedná se o podobný princip, byť nastíněný v různých situacích a jsem ráda, že jsi dokázal tyto vjemy spojit do jedné duchovní komunikace a uvědomil si tak jejich shodu.
 

Respekt k odlišným lidem jako základ pro inspirativní prostředí

Sen. Různorodá rodina se čtyřmi dětmi, z nichž jedno bylo oblečeno v kostýmu karnevalového draka a dvou žen, které rodinu (skupinku) vedly, symbolizovala jednotu a klid. Ty máš stále trochu pocit, že dobře ti bude jen, když ti budou lidé podobní. Logika je taková, že tak nebudou vznikat střety z různé názorové odlišnosti. Tento sen je však dokladem, že když bude každý ze skupiny respektovat hranice druhých, mohou se pak všichni projevovat svobodněji. Což je pro jednotlivce v takové skupině mnohem inspirativnější prostředí, než kdyby se obklopoval jen lidmi s podobným náhledem na svět, kde vzniká méně konfliktů.

Za své skutečné (světelné) potřeby se člověk nemusí stydět

Autentická náctiletá dívenka zase reprezentuje svobodné naplňování potřeb jednotlivce, kdy se tě nebála zcela přirozeně, nenásilně, zeptat o pusu. A pusu dostala. Pusu jsi dát nemusel a mohl opáčit zlým pohledem. Je však k uvědomění, že ona se jen zeptala a při tvé nevoli by ji tvé odmítnutí nezabolelo. Jedna bytost se zeptala a nechává na druhé, jak zareaguje. Neomlouvá se však za své pocity a když druhý odmítl, zaujme postoj ve stylu: "Jen jsem se zeptal. Neudělal jsem nic strašného. Nemám proč se z daného cítit špatně.“ To je pro tebe velkým poučením, neboť stále máš potřebu své potřeby zdůvodňovat, i když se jimi nedotýkáš hranic druhých, jen těch svých.

Větší shluk lidí na pláži, ke kterým jsi zaujímal vždy jiný postoj / hodnocení v závislosti na tvojí vzdálenosti od nich, zase symbolizuje pravou hlubší harmonii. Jiné úhly pohledu měly co do činění s hloubkou míry harmonie, kterou jsi vnímal. Nejprve to byla partička přátel na pár metrech čtverečních. Pak jsi uviděl, že má tato partička mnoho společného s ostatními partičkami z okolí. Teprve pak jsi byl schopen vidět harmonii na celé pláži. Celé to provázel stupňující pocit jednoty s druhými, byť neznámými, lidmi, který pramení z toho, když necháme každému svobodné právo vyjadřování.
(Poznámka MM: Toto si v reálném světě můžeme dovolit pouze, když druhý respektuje i naše hranice a hranice druhých.)

Harmonie a duchovní komunikace umožňuje správně pochopit situaci

Hlavním postřehem pro tebe beze sporu je, že na vše můžeš pohlížet z širší perspektivy a to, co se tobě ponořenému v detailu zdá jako stresová situace, je v celkovém kontextu poměrně plynulý vývoj.
Také vidíš spojitost s přehnanou argumentací, která v přílišném zaměření na detail podá nutně zkreslené informace nezahrnující širší souvislosti. Vždy máš možnost posunout se do širších souvislostí a vždy je dobré konzultovat danou situaci, problematiku, se Silami Světla nebo alespoň tvým Vyšším / Věčným Já.

Když jsi v klidu, je možnost pro řízení tvého života pomocí pocitu, co je pro tebe prospěšné a co nikoliv. Když jsi ve stresu, tvá harmonie upadá a hodnocení situace se zkresluje kvůli vyplavovaným hormonům a psychickým výkyvům. V takové situaci pak člověka ovládají (spíše negativní) pocity, které se snaží intelektem odůvodnit.

Poznámka:
Pochopil jsem to tak, že když člověk nemá dostatečný nadhled, může se mu zdát spousta situací stresových. Například:

1. Že se zaseknul v jedné pasáži diplomové práce.
2. V zaměstnání mu řeknou, že má přinést nějaké potvrzení do druhého dne.
3. Někdo po něm chce určitý doklad na poslední chvíli, i když mu ho už dával, ale někde se ztratil.

Když se zamyslím, jak bych řešil dané situace dnes, tak:

ad 1) Pochopil bych, že je obvyklé, že se člověk někde zasekne. Není to důvod ke stresu, nýbrž k tomu, abych danému úkolu věnoval více času.

ad 2) Zhodnotil bych, co je v mých silách a co už ne. Popřípadě v silách druhých lidí, kteří mi to mají dodat.
Nestresovat se něčím, co nejde ovlivnit.

ad 3) Přijmout skutečnost, že si druhý vzpomene až na poslední chvíli. Rozhodnout se, zda ne/pomůžu. 
Nestresovat se, když nejde o život. 
 

Cit pro situaci jako výrazná pomoc při rozhodování

Otázka na projektový management je pak nasnadě. Jako projektový manager může být člověk stmelujícím prvkem skupiny ve smyslu, že se projekt stihne, vydaří a v co nejvyšší / požadované kvalitě. Takový člověk si již moc svá rozhodnutí neodůvodňuje, neboť na to není čas. Nýbrž se rozhoduje na základě svého citu pro situaci, svých zkušeností, znalostí i pocitů. Z toho všeho se postupně tříbí dobrá intuice. Nenechává se strhnout kritickými argumenty druhých. Bere jejich argumenty na zřetel. Nebere si však tuto kritiku k srdci, že by se jí trápil. Využívá ji jako další informaci / zkušenost pro zjemnění svého citu, odhadu pro řešení podobných situací. Takový člověk má obvykle nadhled nad danou situací, vnímá velký obraz dané situace. Umí předpovídat problémy vzniklé v detailu právě díky svému nadhledu a určitému otevřenému typu postoje, který mu umožňuje se často nechávat inspirovat názory druhých. Nebojí se ptát stejně jako slečna v úvodu a když jsou na něj druzí nevrlí, jen řekne: "Pro úspěšné splnění projektu (skupinové práce) potřebuji tento typ informace, kterým disponuješ, protože já jsem o dané věci ještě nic neslyšel. Pokud mi to nechceš říct, řekni jednoduše NE bez dalších kritických poznámek a já se prostě půjdu zeptat někoho jiného, protože je nutné projekt dokončit.“

Toto je typ komunikace, který ti ještě není vlastní a máš tendenci se druhým omlouvat za své otázky, jako bys je ranil. Druzí ti nemusejí odpovědět. Můžou ti říct, že na tvé dokola opakující se otázky nemají čas. Neměl bys to však od nich brát jako argumentaci, nýbrž jako odlišné postoje. Nejprve mají / zaujímají k tvým dotazům či požadavkům, buď pozitivní, nebo negativní postoj. A pak pro něj hledají výstižnou argumentaci, se kterou by ho prosadili. Jako by se obávali, že jejich pohnutky nebudou akceptovány a musejí být vědecky dokázané, aby se uznaly za pravdu. A o tom to je.

Poznámka:
Myšleno tak, že občas lidé říkají nehezké věci, které vyplývají z toho, že ke mně / k něčemu mají negativní postoj. Měl bych si tedy všímat spíše jejich postojů než argumentací. Občas by prostě mohli odseknout, že jsem strašně zapomnětlivý a líný (když je o něco žádám na poslední chvíli) a chtějí jen vyjádřit, že 1) je to pro ně stresové a 2) nemají čas to řešit. Namísto, aby řekli skutečný důvod (= postoj), tak mi argumentují určitou nálepkou (jsi zapomětlivý apod.)

Myslím, že dnes byla tato komunikace více než užitečná. Pokud tě mohu o něco poprosit, tak nezůstávej jen u psaní duchovní komunikace, nýbrž se snaž i uvádět co nejvíce poznatků z ní v praxi. Toť vše. Mám tě ráda. Tvá Příroda.“
 

K této duchovní komunikaci jsem si den poté napsal i mé pocity během snu:
 

• K rodině se 4 dětmi: Šel jsem (pravděpodobně s přáteli) na procházku, když vidím před sebou zajímavé procesí. Dvě trochu hippie starší osoby s dětmi. Každé trochu jiné, a přesto se všechny pospolu chovaly přirozeně. Nejvíce pozornosti jsem však věnoval tomu nejmenšímu. Byl oblečený v kostýmu (podobném vaku) zeleného draka s třásničkami a mě až překvapilo, jaký dospělý ho takhle nechal vyjít si ven. Za ním jsem uviděl dvě slečny, které rodinu vedly, což mě překvapilo a chvilku se mi to i příčilo. To už bylo moc. Rodina s partnery stejného pohlaví. Nakonec jsem celou záležitost uzavřel s tím, že jsem se podivoval, jak mohou takto rozdílní lidé spolu koexistovat.
  Trochu mi to připomínalo film Tohle je náš svět (v originále Captain Fantastic, viděl jsem už před delší dobou, když běžel v kinech). Hlavní postavy z toho filmu mi přijdou velmi stmelené (fungující jako rodina), a přesto je každý z nich tak jiný. A celý film jsem přemýšlel, zda jednota této skupinky je pouhým výmyslem režisérů nebo zda opravdu mohou takto stmeleně fungovat mimo civilizaci.
   
• Když mě přešli, na chvilku jsem se zastavil a přemýšlel o tomto zážitku. Jedna dívka z těch čtyř ke mně přistoupila a bylo vidět, že mě má ráda nebo alespoň by chtěla se mnou zakusit polibek. Nebylo to vulgární/pokleslé. Zdálo se mi to přirozené, jakoby z nitra její bytosti. Jako by přesně splňovala rčení: „Co na srdci (= potřeby člověka) to na jazyku (= slovní vyjádření potřeb)“. Zároveň jsem něco v ní hodnotil jako moudrost a věděl jsem, že stejně jako mě o pusu požádala, tak může odejít a jít si svou cestou. Uvědomovala si, že je ještě mladá, ale místo, aby se styděla za svou otázku nebo byla ve střehu z mé odpovědi, udělala to, co cítila za správné. A věděl jsem, že kdybych řekl: „ne“, tak to určitým způsobem přijme s pocitem „že jednou tu první pusu od toho ideálního partnera dostane“. Také myslím, že byla částečně obrněná. Věděla, jaké mám možnosti výběru a byla připravena unést obě varianty (přijmutí, kritické nebo slušné zamítnutí), i kdybych se jí vysmál na plné kolo, že je ještě mladá a že tyto věci se musí dělat až po určité známosti.
   
• U většího shluku lidí na pláži se mi nejprve vyjevil obrázek na skupinku dvou lidí (další zhruba dva v pozadí) hrajících při červáncích nějakou míčovou hru. Kluci měli zdravá silná těla a hra je bavila a já jsem si říkal, jaký to zažívají skvělý okamžik a byl jsem za ně rád. Tuto scénu jsem vnímal jako přes objektiv fotoaparátu (nebyla širokoúhlá spíše jako čtverec s určitou momentkou).
  Poté se mi „fotoaparát“ sejmul z očí a já mohl vidět celou událost. Byla to skupinka asi 20 - 30 lidí, která dokreslovala předchozí obrázek a dodávala mu komplexity. V tento moment jsem si uvědomil, že tito lidé se spolu znají a mají dobrou náladu, protože jsou se svými přáteli a plně si rozumí.
  Následně jsem se jako by svým vědomím vznesl nad pláž a viděl jsem, že je opravdu dlouhá a na každém jejím kousíčku jsou tyto skupinky, které se baví. Zjistil jsem, že ani tato skupinka není ve svých radovánkách sama a že i když se věnují spíše sami sobě, tak zároveň s ohledem a v jednotě s druhými.

Připojuji obrázky z filmu Tohle je náš svět, https://www.csfd.cz/film/396808-tohle-je-nas-svet/prehled/ , který ilustruje rodinku z prvního snu. Místo dvou "hippie slečen" je tam jen jeden otec. I tak je to asi to nejvěrnější, čím bych ten sen dokreslil.

Jsem rád, že mám takhle oporu v komunikaci s Přírodou.
 

Po čtení komunikace z 23.3. jsem měl tehdy pocit, že jí rozumím tak napůl. Chápu děj a poučení z komunikace, ale je velmi komplikované uvést jej do praxe při takové komplexitě. Zkoušel jsem dělat intelektuální rozbor, což vůbec nepomohlo. Pak jsem vypsal jen pasáže, kde se Příroda zmiňovala o mně, což je zase časově náročné a stejně jsem na konci musel udělat intelektuální rozbor - sumarizaci hlavních myšlenek. Příště asi požádám o další duchovní komunikaci s cílem vysvětlit tu předchozí.
 

Duchovní komunikace z 26.3.2018

Nemíním mobil nahradit za deník (zatím rozhodně ne), ale v určitých momentech mám jasný pocit, že ke mně "jde důležitá komunikace", která mi jako například v tomto případě umožní lépe pochopit věci kolem mě. A tak zapisuji.

Zamýšlel jsem se nad tím, proč jsem z duchovní komunikace nedokázal pochopit celou zprávu, i když ji mám jasně napsanou. Přišla mi následující odpověď, kterou jsem zapisoval do mobilu, v polovině jsem se již zcela vědomě napojil na Přírodu a požádal ji o vyjádření.
 

Příroda: „Hlavní pointa a smysl duchovní komunikace není, abychom vytvářeli nějakou teorii nebo nové pravidlo mimo systém NDC. Právě naopak. Neustále se ti snažíme poskytovat nové vhledy na již tobě známé principy.
Myšlenka ohledně uvádění v praxi tedy není o rozumování a komplikovaných teoriích. Je to o novém způsobu, jak se díváš na respekt vůči sobě a druhým. Ukazuje ti slabá místa tvé bytosti. Něco, co jsi předtím vůbec nevnímal. Je to o tvé nové harmonii. O harmonii vnitřní, kdy již nebudeš brzděn svými špatnými pocity, že se druhého nesmíš zeptat na radu. A o harmonii vnější, kdy tvůj postoj umožní druhým se v tvé přítomnosti chovat uvolněněji. 

Není to o žádných zázracích (že by již život byl jen pohodový). Je to o tom posouvat vztah především s lidmi, které již znáš. 

Uvedení v praxi by pak mělo vypadat tak, že identifikuješ slabá místa své bytosti a začneš na nich pracovat. Mezi nimi tedy je otázka tvého postoje k situacím.  I v zásadních otázkách své bytosti, ze kterých bys neměl slevit, nezaujímáš dostatečný postoj (např. Toto je dobré. Toto je špatné). Nýbrž argumentuješ, a ani si to neuvědomuješ. A protože nemáš vždy dostatek rozumových (všeobecně přijímaných) argumentů pro své pocity, tyto diskuze prohráváš a částečně pak měníš i své postoje.

Je to také další variace na téma: "Mám se rád, ať se děje, co se děje. Mám se rád, i když se mi nedaří. Mám se rád, protože respektuji své právo na štěstí." Toto heslo, které jsi přijal ještě před vstupem na NDC, je i o rozlišování mezi svými postoji (rozhodnutí dle tvých pocitů, intuice, ze kterých nechceš slevit) a argumentací založenou pouze na svém intelektu. A je i o rozlišování, zda k tobě druzí směřují spíše pocity, které v nich vyvoláváš nebo mají tendenci ti svoje negativní pocity dávat v argumentaci za vinu.“

Rozhodně se neuč uvedené fráze nazpaměť. To, co pomůže, je uvědomění, jaké základní pilíře tvé osoby daná duchovní komunikace řeší. A uvědomění, jak by mohl být tvůj život harmoničtější, když tyto základy zpevníš. 

Komunikace doprovázená obrazy při snění ve spánku, kterou jsi zažil, je do určité míry podobná komplikované rovnici. Zde platí, že buď se budeš učit nazpaměť všechny výsledky (specifické chování a slova pro jednotlivé situace s druhými) dle různých zadání, anebo se naučíš používat rovnici s možností vyřešit jakoukoliv rovnici. Toť vše dnes.“ 

Poznámka:
Je pro mě důležité rozeznat, zda ke mně z druhého promlouvají potřeby jeho duše, pocity anebo argumenty, které se snaží zakamuflovat reálnou situaci a slouží jen pro určení „viníka.“ Občas je lepší se naučit rozlišovat, než se pro každou jednotlivou situaci učit specifickou reakci.

Připadá mi, že všechny z posledních komunikací mi pomáhají doladit tzv. první fázi mého životního úkolu, kterou jsme s Přírodou definovali 21.3.

V duchovních komunikacích z 26.3. jsem řešil, proč do mého života přicházely stresy právě při práci na diplomce. A dostal jsem návod, jak se s nimi vypořádat. Na úvod bych poznamenal, že jsem na diplomce zřetelně zapracoval.

Duchovní komunikace z 26.3.2018 ráno

JP: Oslovuji Přírodu, slyšíme se?  Ano, slyšíme se. 
Proč, prožívám psaní diplomové práce buď v nezájmu (tendenci odkládat) anebo absolutním psychickém stresu a produktivitě? Proč se při opravdu produktivním psaní diplomové práce stresuji? Jak být v tomto směru fyzicky odolnější? (Před začátkem práce, kdy jsem měl již něco rozpracováno, ale z rozličných důvodů jsem nemohl reálně na textu pracovat, jsem byl relaxovaný (člověk má spoustu času, čeká, až mu dodají data atd.). Stres přišel až když jsem k práci usedl, plně se soustředil a zjistil, že úplně nevím, jak dál.)

Opomíjení hmotných priorit jako zdroj stresu v budoucnu

Příroda: „Ano, můžu ti odpovědět, Stres přichází, když si myslíš, že něco nedáváš. Když máš tento pocit a cítíš, že ti „teče do bot“, tak zákonitě pracuješ soustředěně. Problém tedy není ve stresu a neřekla bych, že jsi nějak více produktivní. Spíše je to o tom, zda problému věnuješ pozornost i normálně, neboť víš, že je třeba ho vyřešit, anebo pouze ve stresu. 

Svým způsobem jsi stres přivítal, protože ti umožnil pracovat na smysluplné věci. Důvod, proč jsi na ní nepracoval dříve je ten, že nemáš jasno, co tou smysluplnou věcí je. Uvnitř sebe to za smysluplné nepovažuješ. Mou radou je, abys za smysluplné považoval to, co ti pomůže ve hmotném vývoji a ne to, co je spojeno se získáváním více duchovních informací nebo koníčky (organizace dovolené). Diplomka musí být na prvním místě a ne jako teď někde na posledním.

Stres jako reakce při prvním náznaku problému

Důvod, proč tě práce na diplomce stresuje, je ten, že jsi nepochopil, že člověk musí při práci udělat mnoho výpočtů, odhalit nespočet chyb, než získá jediný správný výpočet. Stresovat se tedy tím, že ti něco v daném úkolu nevychází, není logické, protože to od tebe vyžaduje pouze čas a pozornost, kterou tomu věnuješ. A díky tomu přijdeš na správné řešení. Toto je zároveň i klíč k síle osobnosti. Nestresovat se tím, že něco nejde a je to špatně, nýbrž přijmout, že jsi tu právě od toho, aby to začalo fungovat. Díky tomu budeš i psychicky a fyzicky silnější.
Toť vše. Mám tě ráda. Tvá Příroda.“

Duchovní komunikace z 26.3.2018 večer

JP: Oslovuji Přírodu, slyšíme se?  Ano.
Můžu se zeptat, čím byly způsobeny stresy během dnešní práce na diplomce a co změnit, abych jim mohl příště předejít?

Snaha o zvýšení harmonie snižuje stres v životě

Příroda: „Ano, můžeš se zeptat. Stresy jsou kombinací více proměnných. Tou nejdůležitější je tvé ignorování duchovní roviny při své práci. Nenajdeš si ani 5 minut času, aby ses zeptal na radu, popřípadě zklidnil, a tak jsi sám v tomto hmotném světě. Více se ptej o radu. Více žádej o očistné energie a buď více v kontaktu s námi, Spojenými Silami Světla. Můžeš si z toho udělat návyk a minimálně 3x denně se na nás napojovat s žádostí o energie, uklidnění a radu k problému, který řešíš. K tomu ještě pak pravidelně duchovně komunikuj. Přičemž „rady“ zapisovat nutně nemusíš, na rozdíl od duchovní komunikace, kde ti záleží na kvalitě přenosu. Cílem tohoto návyku není ani tak konkrétní rada, nýbrž snaha o udržování spojení.

Když toto budeš provozovat, dojde ti, že: 
1) tvá harmonie "nikdy" nepadá během dne 
a 2) že je lepší požádat o radu při situaci, kdy se rozhoduješ než na konci dne nebo týdne.
Tento návyk ti umožní rychleji uvádět duchovní impulsy do tvé praxe.

Tento první bod představuje asi tak polovinu tvého úspěchu. Tou druhou bude tvá osobní snaha aktivně vzdorovat silám Temnoty, když zakoušíš určitou zkoušku, určitý problém. Je to o nebrání si slov druhých tolik k srdci, o postoji, že se máš rád, a pevných / jasných přestávkách na duchovní očistu. 

Nepoddávat se stresu

Pochop také, že téměř každý den jsi nucen řešit úlohy, jejichž řešení je pro tebe obtížné i natolik, že pochybuješ o tom, zda je v tvých silách. Ještě stále máš nevhodné návyky, které v této konverzaci nebudu zmiňovat, a nemáš vybudované všechny správné návyky, které ti s danou situací mohou pomoci (např. žádosti o očistné energie). K tomuto se ještě musíš vyrovnat s osobnostmi a náladami různých lidí, či případně i s energetickým útokem zvenčí. (Poznámka: Nezdá se mi, že je zmínka o „útocích zvenčí“ pro mě nyní relevantní, ale zapsal jsem ji, jak přišla…). Uvědom si tedy, že stres a jeho překonání není jednoduchou záležitostí a rozhodně nespočívá v tom se naučit nějakou odbornou znalost. (Poznámka: Pod odbornou znalostí si pak představuji 1) zvládnutí teorie i částečně a 2) praktické zkušenosti s řešením situace.)

Nechci říct, že stres číhá všude a že ti odborná znalost v jeho snížení nepomůže. Chci říct, že spíš se vystresuje expert na určitou problematiku než člověk, který se má rád, svým postojem si brání své hranice a je ve spojení s Přírodou. Stres je určitá reakce jako vyrovnání se se zátěžovou situací než prostě to, že "úkol je nad tvé síly." 

Když je úkol nad tvé síly, tak se hodí dvě věci:
1) nepřeceňovat se a již ze začátku nebo v průběhu to sdělit tomu, kdo ti úkol zadal
a za 2) se prostě mít rád a neodvozovat svou hodnotu od něčeho tak pomíjivého, jakým je úspěch v jednom dnu/týdnu/měsíci a někdy i roce.

Samozřejmě, snaž se vždy splnit vše co nejlépe, jak to jen půjde. Netrap se však vším jen proto, že zrovna v dané konkrétní situaci neznáš řešení nebo že tě někdo osočuje z něčeho špatného. To není důvod pro trable, neboť ty stejně na hmotné úrovni přijdou. To je spíš možnost pro změnu sebe a svých návyků tak, abys to příště již dal s plnou parádou.

Nepropadej stresům. Nepropadej skepsi. Život a tvá dobrá nálada za to nestojí a mimochodem ti to stejně v hmotném životě nepomůže. Akorát tě to spíše vzdálí od jakékoliv pomoci v podobě světelných sil. Není žádného racionálního důvodu pro to, aby ses stresoval. Není. Vše se dá vyřešit a je jen přestupní stanicí k dalšímu úkolu (= stresu), který tě na tvé duchovní cestě potká.
Nová duchovní cesta není primárně o stresování. Je o uvědomění si svých dlouholetých (odvěkých) vychýlení a možností k jejich nápravě. Někdy se může zdát až nespravedlivé, jak si neúmyslně komplikuješ situaci. Pamatuj však, že k opravdové změně svých návyků si je musíš také pořádně uvědomit. To za tebe nikdo neudělá. S tím ti již světelné síly nemohou pomoci. To ty si musíš (chtít) uvědomit svá vychýlení a rozhodnout se, zda se změníš nebo ne.

Toť vše pro dnešek. Jsme za tebe rádi a doufáme, že budeš oporou i pro další lidi ve tvém životě. Nepíší se ti jednoduše slova o tom, že bys měl být někomu oporou, být jeho učitel. Vnímáš jasně, že jsi s touto svou touhou v minulosti druhé spíše k něčemu nutil bez respektu k tomu, co opravdu chtěli. Nemusíš se však bát někomu rozšířit obzory. Nemusíš se toho bát již jen z toho důvodu, že tvé budoucí postoje budou formovány všemi hořkými zkušenostmi, které jsi musel na své cestě zakusit, aby bylo co radit. Nemusíš se bát. Jsme s tebou a máme tě rádi. Posledních několik řádků bylo trochu naší snahou otevřít (nebo lépe řečeno ti umožnit pochopit) další z témat, o kterých jistě ještě pohovoříme. Tvá Příroda.“

Poznámka:
Až při následných úpravách jsem si uvědomil, co tato slova mohou také znamenat. 26.3 večer jsem přijal tuto komunikaci a v noci na 27.3 jsem přijal další ve snu, o tom, že naopak druzí nutili něco mně bez respektu k tomu, co jsem opravdu chtěl.

27.3. jsem v komunikaci rozebíral sen s tématy lepšího definování hranic vůči druhým a jejich argumentací, které bych neměl tak nekriticky přijímat. Nýbrž i sledovat (základní) duchovní podtext za nimi (tendence druhých, důvody, proč argumentují). Jak to teď vnímám, sen zprostředkovával jakýsi úvod k uvědomění si duchovní roviny za běžnými událostmi.

Děj snu se pravděpodobně odehrával v Domě odborových svazů u Vysoké školy ekonomické v Praze, figuroval zde však jako hotel. A přešel plynule k druhému obrazu u zastávky MHD Husinecká.
Sny, které se mi zdály, se nezakládají na reálných situacích. Prostředí dokreslující situaci mi může být známé (okolí VŠE nebo dítě v kostýmu karnevalového draka). Hlavní zápletka a její protagonisté však ne.

Duchovní komunikace z 27.3.2018 ráno

JP: Oslovuji Přírodu, slyšíme se?  Ano.
Můžu se zeptat, co měly znamenat dvě situace z mého dalšího snu, kdy:
Druzí si zcela suverénně brali mé jídlo a mně to nevadilo.
Někoho u tramvaje pohoršila (a šel slovně proti mně) má rozhořčená slova ohledně toho, že jsem nestihl tramvaj, i když to bylo kvůli někomu jinému, kdo o tom ani nevěděl. Řekl jsem si to spíše jen pro sebe, ale i tak se ozval někdo, komu se vyjádření byť jen mého pocitu silně nelíbilo.
 

Neschopnost hájit si svůj postoj vede k přejímání postojů druhého

Příroda: „Ano, můžu ti odpovědět. Tvůj sen reprezentuje oba z tvých extrémů a dává je uceleně k porovnání a následnému vyvážení tvého chování.
V prvním snu jde o to, že vůbec nezkoumáš, s kým (s jakým člověkem) se dělíš o jídlo (= tvé energie). (Poznámka: Šlo jen o jídlo, ale já jsem ho vnímal jako přísun možných energií, které jsem si ten den obstaral.) K rozhodnutí ti stačí jen prohlášení druhé strany, že tě neubude po objektivní stránce. Měl bys však vnímat i duchovní podtext takové výměny informací/jídla/energií. Chová se k tobě druhý člověk pohrdlivě a sleduje pouze zájem získat bezpracně tvé jídlo/energie? Anebo projevuje trochu taktu a je z jeho chování cítit, že si toho váží?
Z toho plyne ponaučení, že pokud tě budou druzí jen žádat o ústupky v různých oblastech, neustupuj. Vždy hodnoť, o koho a o jakou situaci jde. Zda chce prostě jen víc a ty mu připadáš jako snadný cíl anebo to opravdu potřebuje a je hnán spíše nutnou potřebou. Jinými slovy, zda o ústupky žádá, protože si v určitých oblastech neumíš dost jasně vyjádřit optimální/spravedlivé hranice anebo jde o nějakou jeho oprávněnou a přiměřenou potřebu.

Poznámka:
Význam tohoto odstavce je dle mě v tom (a setkal jsem se s tím brzy poté částečně znovu), že občas druzí překračují mé hranice a snaží se argumentovat slovy, že mě neubude a vše moc řeším. Jako by naznačovali, že reaguji až nepřiměřeně, když se snažím si hájit hranice. Že nejsem schopný vyhodnotit danou situaci a že tedy jejich pohled je ten správný. Spíš než přímo o moje jídlo / duchovní energie, jde o to naučit se správně vymezit moje hranice k druhým:
1) Jak se musejí druzí chovat, abych jim dal něco svého.
2) Jaké chování ještě tolerovat a jaké už ne.

V druhé části snu šlo o tvé svobodné projevování a reakce druhých. Ponechme stranou, zda je správné se takto navenek rozčilovat, když jde vlastně o tvé vnitřní vzteky. Povšimni si tvé reakce poté, co se k tobě někdo vyjádřil kriticky. Člověk, kterému to nebylo směřováno tě začal umravňovat, že si nemáš na co stěžovat a ty jsi jeho kritiku vůči sobě připouštěl do svého srdce. Je to obrázkem tvého nedostatečného uvědomění sebe sama a svých potřeb. Kvůli jiným nestihneš tramvaj a ani do větru si nemůžeš stěžovat, protože se vždy najde někdo, komu se tvá slova líbit nebudou a bude mít sílu ti svoje hodnocení vtisknout. Vše z okolí, co na tebe působí, jakoby nevnímáš a tedy si ani neuvědomuješ, že tě toto okolí mění. (Poznámka: Druzí si hájí své postoje tím, že označují můj postoj za špatný. V minulosti jsem neuměl si v těchto situacích bránit svůj postoj. Nechal jsem si vnutit cizí postoj. Nerozhodoval jsem se, jaké názory přijmu za své.)


Obě situace ve snu mají společné, že když lidé vycítí, že si nebráníš hranice své osoby, tak:
1) berou ti jídlo / energie a vtiskávají myšlenku, že o nic nejde. Že hlavní je přece zdvořile požádat. 
za 2) ti vtiskávají své myšlenky a svůj pohled na svět, protože stačí přeci jen říct rozumný slovní argument a vše je vyřízeno. Druzí tě „utlučou“ na první pohled správnými argumenty, na které se nedá moc dobře reagovat, i když jasně vnímáš jejich nesprávnost…
 

Pohnutky a postoje druhých nemusí být vždy čisté

Obě situace mají společného i to, že ani v jedné nezkoumáš duchovní podtext. Nevidíš chamtivce, který chce ještě více, nýbrž člověka hezky mluvícího. Nevidíš impulsivního a útočného člověka, místo toho jej zrovnoprávňuješ a děláš jakoby žádné Dobro/Zlo neexistovalo, jako by měl stejný patent na pravdu (= na tvé pocity). A to tě přiměje si jeho slova vzít k srdci a jeho pohled na situaci převzít jako svůj. 

Pokud sis z tohoto měl něco vzít, tak to, že nepozorné střežení hranic tvé bytosti bude mít za následek, že tě budou druzí okrádat o energie. A působit na tebe způsobem, díky kterému radši vzdáš jakékoliv svobodné hájení svých hranic ve strachu, že nic nezměníš, akorát tě druhý přiměje souhlasit s jeho verzí „pravdy“.

Klíčem není vulgarismus. Klíčem je být více se Silami Světla a trocha obezřetnosti k druhým. Ta nikdy nezaškodí, i když ti ji teď asi úplně nevysvětlíme.

Poznámka:
Závěr této komunikace jsem zprvu nepochopil. Musely přijít další impulsy, aby mi došlo, že „vulgaritami“ se může myslet i „křik na druhého“. Ten jsem použil, až když jsem se opravdu naštval. Po dlouhé toleranci něčeho, co šlo proti mé srsti, ale bál se projevit ve strachu, že mi druhý prostě sdělí svůj postoj a naznačí, že neumím (na rozdíl od něj) situaci správně vyhodnotit.
Formulaci „být více se Silami Světla“ teď vnímám jako vysoké vyladění a duchovní komunikaci.
„Trochu obezřetnosti k druhým“ vnímám jako impuls, abych se zajímal o vnější svět a hodnotil jej. Hodnotil, co se mi líbí a zamýšlel se nad tím, proč se mi něco nelíbí.

Jsme rádi, že jsi zvládl zapsat tyto všechny pro tebe podstatné diskuze. Změna na sebe (snad) nenechá dlouho čekat. Máme tě rádi. Tvá Příroda a všechny její ostatní složky.“

 

S odstupem jednoho měsíce vnímám, že jsou tyto komunikace základem pro něco mnohem hlubšího, co dokážu lépe pojmenovat až v posledních dnech.

V minulých komunikacích jsem často řešil přespřílišnou snahu argumentovat místo vymezení jasného postoje a v tomto snu (obě situace) se mi zdá, jako by mi druzí velmi rozhodně a velmi dobře po argumentační stránce oznámili, co si mám myslet.

V první situaci je klíčové, že mě neubude (o čemž by přeci nikdy neměl rozhodovat druhý, když jde o mé jídlo/energie). Druhý mi tím naznačuje, že nedokážu danou situaci posoudit. Těžko se mi v minulosti říkalo, že mě ubude, když druhý toto řekl, protože mi naskočila věta typu: „A co když má skutečně pravdu“. Teď si však říkám, že mé potřeby jsou mé a nikdo jiný o nich rozhodovat takto suverénně nebude.

Myslím, že jsem svou první snovou situaci vůbec nezvládl. Připustil jsem sice, že se mi nelíbil fakt, že jsem přišel o část jídla a způsob, jakým mě o něj druhý požádal. Své vnitřní pochyby jsem však přehlušil logikou, že jídlo mi pro dnešek stačí, ráno si koupím jiné a druhý by byl celý večer jistě hladový, když mě žádá o jídlo.

Svou roli sehrála též má dlouhodobá tendence „být hlavou v oblacích“, která mi v minulosti znemožňovala věcněji reagovat na své okolí.

Proto musela dle mého názoru přijít druhá situace, kdy neměl druhý sebemenší důvod se k mému spontánnímu výbuchu emocí vztáhnout. Nic mu to nepřinášelo, jeho se to netýkalo a ani to nebylo v jeho bezprostřední blízkosti. Mohl to jen s klidem přejít. Prostě to však udělal a ve mně se něco změnilo. Získal jsem větší odhodlání si bránit alespoň svého právo na emoce (pocit zklamání z ušlé tramvaje), když nic jiného.

K závěru bych chtěl říct, že jsem velmi rád, že jsem si mohl „odžít“ tento sen a pochopit jej. Kdyby pochopení nepřišlo, o to hůře by se mi ustály situace, které měly potvrdit změnu mého hmotného jednání.

Uvedu i můj výtažek z výše uvedených textů, který jsem si psal pro utřídění myšlenek. Posloužil mi jako podpora pro pochopení, co měly všechny komunikace společného:
 

18.3.      V této komunikaci jsem řešil svůj postoj vůči okolí.

Vůči mým nejbližším (neoprávněné nařknutí),

časté konverzace s druhými (pření s kamarádem o vědeckých záležitostech, které upínaly mou pozornost na vyrovnání se s obecným názorem vědy na nějaká témata)

i vůči věcem, o kterých se člověk dozví z médií …
 

20.3.   V této komunikaci jsem podrobněji rozebíral bod č. 2 z té předešlé.

Řešil jsem zde změnu své komunikace, kdy pro vstup do argumentace je obecným vodítkem, zda minimálně jedna ze stran je ochotna změnit svůj pohled na věc. Jinak se konverzace podobá spíše soupeření dvou kohoutů.

Dále bylo naznačeno, jak jsem řešil z mého pohledu nezvládnuté konflikty (nejprve neuvědomění své chyby, pak tendence problém překonat tím, že se mu vyhnu)
 

21.3.   Téma mého životního úkolu.

První období

Naučit se spolupracovat s druhými

Užší kontakt s přírodou

Organizační zkušenosti

Líbil se mi způsob, jakým Příroda zhodnotil mé snažení za posledních 10 let.
 

Druhé období

Mít smysluplnou práci.

Rozbíhat projekty, které povedou k lepšímu chování lidí k přírodě i k sobě navzájem.

Udělej koníček již z toho, co máš rád.
 

23.3.  Sen o náctileté dívce a lidech na pláži

V tomto snu bylo ještě více rozebrané 1. a 2. téma z 18.3. a celá komunikace z 20.3.

Respekt k odlišným lidem jako základ pro inspirativní prostředí
(Poznámka MM: To neznamená k silně zatemněným lidem, kteří parazitují na energiích druhých.)

Za své skutečné potřeby se člověk nemusí stydět

Harmonie a duchovní komunikace umožňuje správně pochopit situaci

Intuice jako výrazná pomoc při rozhodování v projektovém řízení
 

Napůl komunikace (zapisování do mobilu, kdy mi přišla inspirace a v druhé části zapisování jsem se už vědomě napojil na Přírodu):

26.3. ráno

Stres jako reakce na delší opomíjení svých hmotných potřeb

Stres jako reakce při prvním náznaku problému
 

26.3. večer

Komunikace se Silami Světla 3x denně jako možnost pro snížení stresu.

Nepoddávání se stresu.
 

27.3.

Nepřejímat kriticky postoje druhých jen proto, že mi druzí řeknou, že nejsem schopen hodnotit realitu.