Je možné místo v Přírodě aktivovat nevědomě?

23.4.2010 jsem dostala mailem následující dotaz jedné ze čtenářek našich stránek (uvádím pouze jeho zkrácenou podobu bez osobních údajů):
"Chtěla jsem se zeptat, zda se dá aktivovat místo nevědomě? 17.4.2010 jsem měla velkou potřebu jít na Pálavu, máme ji blízko... Tak jsme se tam vydali alespoň na chvíli odpoledne. Vydala jsem se z posledních sil (náročné dopoledne) ... Ale pocit, že tam "musím" jít... A možná i pocit, že tam mám "něco" udělat... Článek na Vašich stránkách jsem si přečetla až po výletě."

Silný pocit navštívit místo je impulzem z vyšších sfér

    Probuzení místa nevědomým způsobem, jak píše naše čtenářka, je možné a dokonce se jedná o nejpočetnější variantu skutečné pomoci Přírodě. Pocit, že určité místo máme navštívit, je tak pro nás impulzem přicházejícím z vyšších sfér. Impulzem, který na základě vlastní intuice vnímáme. Důvodů, proč takové místo navštívit, je více. Buď je naším úkolem přinést spouštěcí energie, které jsou z nějakého důvodu naší součástí. A pouze naší přítomností místo probudí, aktivují. Nebo naopak má místo pomoci nám. Očistit nás, nebo přinést do našeho života nové podněty, které nás v našem osobním životě nasměrují dál. Nebo mohou existovat oba důvody současně, kdy naším úkolem je místu pomoci a zároveň tím pomůžeme i sami sobě skrze energie, které nám místo „ za odměnu“ poskytne.

    Takovéto nevědomé probuzení místa je dokonce i daleko přirozenější, než když se někdo snaží za každou cenu pomoci, na místo přirozeného plynutí energií však pouze prosazuje vlastní vůli a místu tak naopak ublíží. Proto je důležité, abychom se my, lidé, naučili vnímat tyto impulzy, které nám Příroda posílá. Ne však jako fanatici, kteří vyslyší volání každého hlasu a nedokážou rozlišit, který je ten správný. Bezhlavě se pak vrhají z výšky dolů, protože slyšeli hlas, který pravil: „Skoč, a pokud opravdu věříš, poletíš“. Síly světla nepotřebují takovéto důkazy víry a oddanosti. 

Můžeme-li pomoci, Příroda si vhodným impulzem řekne o pomoc sama

    Pokud můžeme pomoci, a Příroda ví, zda můžeme, vždy nám pošle impulz a o pomoc si tak řekne sama. Protože sama nejlépe ví, co potřebuje, co je pro ni vhodné. Proto neprobouzejme místa jen na základě vlastní vůle, na základě touhy pomoci. Ale vždy na základě impulzu, který od Přírody dostaneme. V mnohých případech se stává, že místo se samo probudí pouze tím, že ho navštívíme. Aniž bychom si byli vědomi jakéhokoli impulzu. Vůbec o tomto skrytém dění nemusíme vědět. Není důležité, abychom věděli o svých zásluhách. Mnohdy mají větší sílu a účinnost, právě když o nich nevíme a neovlivňujeme jejich průběh vlastními představami.

Snažme se vnímat potřeby Přírody

    Proto pomáhejme Přírodě tím, že budeme vnímat její potřeby. Necháme energie volně proudit, budeme vnímat krásu každého místa a energie, které k nám skrze toto místo plynou. Pokud v sobě nosíme klíč k probuzení místa, stačí, abychom byli v Přírodě otevření, a energie si samy tento klíč vyzvednou. Ve městě se lidstvo pasovalo na pány, kteří vytěsnili energie Přírody a nahradili zeleň nekonečnými řadami domů. Pokud jdeme do Přírody, je zde pánem ona. A proto bychom se měli chovat podle jejích zákonů a přijímat s vděčností to, co nám sama nezištně nabízí. Kdyby Příroda byla jako lidé, už dávno by se k nám otočila zády a za naše chování k ní by nám nedala nic. Stále její dary bereme jako samozřejmost. Mnohdy si je bereme násilím. Příroda je však také živou bytostí a její trpělivost nebude trvat věčně, jak již můžeme pozorovat. Stále málo je těch, kteří si uvědomují, že současné katastrofy jsou pouze odpovědí na naše chování. Přestaňme nutit Přírodě svou vůli a naopak začněme naslouchat té její. To my jsme na Planetě hosty. Ne Příroda.

Impulzy Přírody jsou všude kolem nás

    Zkusme vnímat impulzy, kterými nás vede, nikoli jen hlas vlastního rozumu, ega, nenasytnosti a dalších jim podobných, kterými se tak rádi necháváme vést. Příroda potřebuje naši pomoc, dává nám to najevo, jen ji stále odmítáme naslouchat. Její impulzy jsou všude kolem nás, jen my jsme těmi, kteří určují, zda se jim otevřeme, vyslechneme je, budeme se jimi řídit, nebo je pouze odbudeme mávnutím ruky. Svou vlastní odpovědnost házíme na druhé a stává se tak z toho kolektivní nezodpovědnost celé civilizace. Hrstka lidí přece nemusí nést odpovědnost všech. Proto jsme civilizace, abychom se o tuto odpovědnost podělili. Pomáhejme Přírodě, protože tím pomáháme i sami sobě. Příroda má obrovskou sílu. Využijme ji pro svůj vývoj, ne však pouze technický, ale duchovní. Protože v opačném případě tuto sílu Příroda použije proti nám.