P1. Každý, kdo chce nést Světlo, se potřebuje zbavit magie z minulosti

Moje úloha v dávné minulosti na Zemi

Jako jeden z prvotních andělů Dhyanů, kteří sestoupili na Zemi, aby ji připravili na lidské osídlení, jsem dostala impulz se o některé z informací z této minulosti podělit a předat je dál ve formě komunikací, které jsou v tomto textu uvedeny. Více o mně bylo v textu A5. Duchovní kresby přibližují dalším bytostem dotek harmonie.

V průběhu mé cesty se mi dostala do rukou knížka J. R. R. Tolkiena „Silmarillion – Mýty a legendy Středozemě“. Tehdy na základě impulzů vyšlo najevo, že v dávné minulosti jsem byla jedním z prvotních andělů Dhyanů, kteří sestoupili na Zemi - konkrétně Oromë, pán šelem, jehož společníkem na cestě ke Světlu byl bílý kůň Nahar. Knížka mě nadchla a pasáže, ve kterých byly podrobnější zmínky o této postavě, jsem si vypsala do sešitu se zámkem. Svou minulost jsem „zamkla“ a pokračovala dál ve své cestě vlastní očisty.

Dávná minulost se znovu ozývá

Jednoho dne jsem vnímala silný impulz, že se mnou chce někdo mluvit. Byl to onen kůň. Nahar. (Už v dětství mě to ke koňům táhlo a vždy mě fascinovali bílí koně. Na mých kresbách se vyskytovali ve všech možných podobách.)

Tehdy jsem vnímala obrovskou radost ze společného setkání. Vnímala jsem sama sebe, jak ležím mezi jeho kopyty. Ten klid, bezmezná důvěra a propojení. Odraz těchto pocitů v sobě nosím dodnes.

Na začátku tohoto roku 2012 jsem začala přemýšlet, co je s tímto koněm dnes. Jakou má podobu, kde se ve svém vývoji nachází. Skrze jinou osobu jsem dostala impulz znovu si přečíst pasáže ze Silmarillionu, které se o mé dávné historii spojené s tímto koněm zmiňují. 

Ve chvíli, kdy jsem otáčela klíčem v zámku mého sešitu, vnímala jsem, jak otvírám dávnou minulost. Která klidně spala. Přišel však okamžik potřeby dalšího vyvázání a zpracování. 

Při čtení pasáží jsem měla pocit, že jsem znovu tam. V tehdejší identitě. Ten zážitek byl tak silný, že mě dojal. A začala jsem pociťovat, že tento můj přítel, Nahar, mi moc chybí.

Oslovila jsem Přírodu a zde jsou komunikace, které z tohoto naladění vznikly. Byly pro mě pohledem do minulosti, tak dávné, že je jen málo zmínek o tom, jak vše tehdy probíhalo. Jak naše Planeta vypadala. Já děkuji za ten zážitek, který mi byl dán. Moci se znovu „podívat“ skrze slova a energie do časů, které dávno minuly, přesto zůstávají mou součástí a i součástí celého lidstva. Protože jde o historii nás všech.

Po první komunikaci mi přišel impulz nakreslit to dávné propojení, souznění mezi mnou a Naharem. Toto propojení je na obraze ztvárněno tak, jak ho cítím dnes, kdy jsem ženou. Proto nejde o vyobrazení Oromehö jako muže, ale je zde nakreslena žena. Přesto však obraz dýchá dávnou minulostí, kterou odráží i podoba šatu.

Můj spolubojovník za Světlo

PN: Spojené Síly Světla, prosím o informace. Kde je můj bílý kůň Nahar z doby, kdy jsem byla Oromë? Co je s ním teď? Před několika lety za mnou přišel, chvíli jsme spolu byli. Dál nevím. Děkuji. (Duchovní komunikace ze 17.2.2012 )

Příroda: „Vnímám tvé pocity, jsem ráda, že se ptáš. Pro tvůj vývoj je to důležité! Kůň Nahar byl tehdy jako tvůj bratr. Spolubojovník za Světlo. Vaše propojení bylo silné a teď ho znovu cítíš. Je to z důvodu určitého dokončení vyvázání se z minulosti. Ano, před několika lety ses s ním setkala, ten okamžik si dobře pamatuješ. Teď však není důvod, aby ti chyběl. Je tvou součástí a součástí Přírody. Byla to bytost, která vzešla z energií Přírody a do nich se vrátila. Je mou součástí jako tvou, to propojení můžeš vnímat. I z této doby pochází tvé touhy po blízkém vztahu se zvířaty. Tehdy jsi jim rozuměla a oni tobě.

PN: Je kůň teď samostatnou individualizovanou bytostí?

Příroda: „Ano, je.“

PN: A žije ve hmotě, je zrozen?

Příroda: „Ne.“

PN: A kde tedy je?

Příroda: „Je součástí Přírody, stejně jako řada dalších bytostí, které nevnímáte. Které jsou tvořené čistou energií, žijí v rámci mé říše a pomáhají udržovat její energie v rovnováze, na vysoké energetické hladině. Jsou propojené s konkrétními místy nebo odpovídají za určité přírodní procesy.“

PN: Jaký úkol má Nahar?

Příroda: „Přináší Světlo, tak jako to dělal kdysi. I teď je poslem světelných energií, které roznáší jako vítr po všech koutech přírodní říše. Před několika dny ten zvláštní vítr, který jsi vnímala, byl on. On však není větrem, svým pohybem ho však může vyvolat, urychlit.“

PN: Má nějakou podobu? Zvířete či jiné bytosti?

Příroda: „Jeho podoba není stálá. Je podobně jako u posledních bytostí, se kterými se setkala Ivana Zámečníková, atmosférickou bytostí. Kterou lze vnímat spíše jako shluk energií, a která nemá jasné pevné kontury jako vy ve hmotě.“

PN: Má podobu koně?

Příroda: „Ne, spíše se podobá člověku.“

PN: Tento úkol si vybral sám nebo to bylo jeho poslání?

Příroda: „Stejně jako každý z vás je směrován ke svému vlastnímu úkolu, poslání, které se v průběhu vašich životů konkretizovalo, zpřesňovalo, i on svým vývojem dospěl ke svému úkolu. Byl však od samého začátku pevně spjat s Přírodou, planetou Zemí, proto i jeho poslání tomu odpovídá. Tys byla lidskou bytostí. Proto jste dál pokračovali ve svých úkolech, kterým byla ochrana a roznášení Světla, každý svou cestou. Ještě jste se však mnohokrát setkali.“

PN: A co teď, mohu s ním komunikovat, proč přišel impulz se znovu setkat?

Příroda: „Ten impulz jsem ti poslala já. Vnímám, že ho potřebuješ, abys mohla jít dál a dořešit nějaké vazby. Mluvit s ním můžeš. Oslov ho. Už na to čeká."

PN: Dobře. Děkuji.

Nové setkání s mým dávným průvodcem

PN: Koníčku můj, Nahare, slyšíš mě? Ty víš, proč se spolu setkáváme?

Nahar: „Ano vím. Zdravím tě. Naše setkání je pro nás oba důležité. Kdysi jsme měli společný úkol. Byli jsme propojeni při jeho realizaci. Jeden bez druhého bychom neměli takovou sílu. Teď Příroda zprostředkovala naše setkání, které též proběhlo již před několika lety. Pro mě to bylo nedávno. Naše síla byla ve vzájemné jednotě, spolupráci. Temno se třáslo před Světelnou silou, která byla naší součástí.  Oba jsme však prošli složitým vývojem. Ty jako lidská bytost na Planetě jsi měla cestu o mnoho těžší. Naše síla a schopnosti slábly. To však teď není podstatné. Každý jsme šli svou cestou, a plnili své úkoly. Teď je však čas se opět spojit, rozvázat minulost, která nás poutá k sobě a která zároveň svazuje naše nové schopnosti a sílu pro tento svět.

Každý, kdo chce dál nést Světlo, se potřebuje zbavit magie z minulosti

Teď v přítomnosti oba víme, že minulost představovala chyby. Chyby a magii. Teď je kladen na čistotu daleko větší důraz a také zcela jiné požadavky. To, co kdysi bylo čistotou, dnes nestačí. Čistota dnes má daleko vyšší frekvence, přísnější parametry, aby mohla být nazývána čistotou. A stejně tak i Světlo. Máme-li mít sílu nést dál Světlo, být jeho strážci, těmi, kdo jeho odkaz ponesou dál a pomohou jeho nároky na okolní svět uzákonit ve hmotě a ustanovit jako základní světelný princip, pak i my nejprve musíme projít touto změnou. Proto se setkáváme. Společná očista nás zbaví minulosti a skryté magie, která tehdy byla součástí Světla. Tedy i součástí nás obou.

Je důležité skrytou magii před další cestou odhodit. Pak můžeme jít oba dál. Minulost nás spojila, přítomnost musí být tou, co nás rozdělí. Abychom dál mohli plnit své úkoly. A aby mezi námi zůstaly pouze čisté světelné vazby, které existují mezi všemi bytostmi Světla, které mají stejné poslání. Nést Světlo a rozvíjet ho dál, aby celý vývoj mohl být jednou nazván světelným. Kde Temnota je pouhou nepříjemnou vzpomínkou na časy dávno minulé. Nikoli dosud žijící hrozbou, ať už v našich zasažených srdcích nebo v srdcích dalších bytostí, které Planetu obývají a stále se ji snaží dotlačit do bodu, který by zničil Světlo definitivně.

Stále ještě existuje mnoho temných systémů ukrytých ve hmotě

Je stále mnoho temných systémů ukrytých ve hmotě, které hmotu berou jako svou skrýš. A paprsky Světla k nim zatím nedolétly, aby na prach spálily jejich temnou existenci. Temnotu, která doslova tráví hmotný svět. Lidské bytosti to prozatím nevidí.

Ale neboj. I tohle se změní. Věříš, že můžeme všechno? Můžeme, pokud jdeme ve Světle, pak ano. A my jdeme. Příroda dává lidským bytostem nesoucím Světlo pravomoc vytrhat všechny temné rostliny zla i s jejich kořeny. Ty jsi jednou z těchto bytostí. Pamatuj, každá práce na sobě je prací také na Planetě a Přírodě. Teď máme sílu bojovat proti Temnu větší než kdykoli předtím.

Hmota je tím posledním místem, kde Temno dosud přežívá. Staré pořádky se však mění. Světelné bytosti jsou spojené. Příroda je svými energiemi spojuje a činí z nich bratry. Pamatuješ, tohle nikdy dříve nebylo, až teď. A my jsme dostali znovu možnost se setkat v tomto světě. Ve světě nových možností, abychom společně s ostatními dokončili své poslání. Očistu Země (Ardy) od temných mocností.

Čistá síla vzájemné spolupráce s Planetou a Přírodou umožní dokončit boj

Náš úkol se teď znovu naplno otevírá, abychom přinesli to, co nás dříve činilo výjimečnými. To, kvůli čemu i Temno mělo z naší přítomnosti strach. To nebyla magie, ani magické schopnosti. To všechno by dokázalo Temno hravě přemoci. Byla to ta skrytá čistá síla, kterou nosíme uvnitř. Která funguje pouze při naší vzájemné spolupráci, když společně napneme úsilí a vložíme je do jediné věci - ochrany Světla a boje s Temnem.

Ochrana Ardy znamená dokončit i další součást úkolu a vyhnat odtud Temnotu nadobro. Ne však vyhnat do jiných prostor, na jiné Planety. Ale zničit. Jak jsme byli v minulosti bláhoví, když jsme si mysleli, že vyhnat Temno z plání Ardy postačí. Zachovat čistý ráj na Zemi, dokud nebude Temno definitivně přemoženo. Tehdy na to nebyly síly. Dnes jsou. Ty i já, společně máme důležité energie, které teď Planeta, Příroda i celý svět potřebují. Aby společně naposledy a vlastně zároveň poprvé spojili síly a definitivně se vzepřeli útlaku temných mocností. A to znamená dovést tento boj až do samotného konce - k definitivní porážce temných systémů na Zemi.

Nikdy dříve nebyly světelné struktury propojené do jednoho celku jako dnes

Temno tolik ovlivnilo vývoj Ardy, zhyzdilo její krásu a nevinnost. To všechno však mělo svůj důvod. Svůj jediný důvod. Aby Planeta ve správný čas povstala a s pomocí světelných lidských bytostí dokázala vrátit Světlu jeho prvenství a ustanovit ho jediným prvkem života nejen na ní (Ardě) samotné, ale i na všech dalších planetách, Vesmírech, Stvořeních… Aby vývoj byl veden skutečným Světlem a představoval tak pro všechny stejné možnosti, řád. Nikdy nebyly všechny světelné struktury propojené do jednoho celku tak, jak je tomu dnes.

Už víš? Setkali jsme se znovu, abychom dali světu sílu, která nám byla propůjčena. Sílu, která má moc Temno ve hmotě zcela vymýtit. Sílu, která pochází od Přírody, kterou však nemá a nenosí v sobě nikdo jiný než lidské bytosti. Pojď, tuto sílu teď musíme společně s Přírodou probudit.“

PN: Děkuji moc, Teď vím.

Naše spojení umožní předat poselství minulosti

PN: Nahare, jestli mě slyšíš, prosím můžeš mi dát nějaké informace o naší minulosti? Co se tehdy dělo na Planetě? V době prvotních andělů, elfů, Melkora? Děkuji ti. (Duchovní komunikace z 24. 2. 2012)

Nahar: „Jsem rád, že se ptáš. Vždy rád vnímám tvé energie. Jsou pro mě propojením s hmotou. Připomínají dávnou minulost, naše poslání. Jsou důvěrně známým hlasem, který se ozývá. Který byl po dlouhou dobu mou součástí, součástí mého života, mého poslání. Dlouhé věky uplynuly, ale to souznění se nezměnilo. Vychází z tebe i ze mě a vytváří hudbu dávné minulosti, která promlouvá, aby odhalila její tajemství.

Ty žiješ ve hmotě, já mimo ni. A přesto existuje síla, která nás dokázala opět spojit, aby bylo možné předat poselství minulosti, které je naší součástí. Jsem rád, že společně můžeme tyto vzpomínky oživit a pomoci pochopit, jací jsme tehdy byli a jaký byl život zde, na Zemi. Na to všechno potřebujeme čas. A budou to dlouhé příběhy. V tuto chvíli je však necháme ještě chvilku spát.“

Dávná magie byla ochranou, současně však Světlo oslabovala

PN: Nahare, prosím o další informace. Teď ze mne stále vylézají vrstvy obsahující magii prvotních Dhyanů. Prosím o další podrobnosti z minulosti. Děkuji. (Duchovní komunikace z 26. 2. 2012)

Nahar: „Zdravím tě. Tvé čištění z magie není náhodné a započalo ve chvíli našeho propojení, ve chvíli, kdy ses ohlédla zpět do dávné minulosti a otevřelo se ti proto čištění z těchto dávných dob. Ano, magie byla tehdy zcela běžnou výbavou. Měla ji každá bytost, protože bez ní by nebylo možné přežít. Vzdorovat Temnu. A přitom právě magie byla zároveň tou, která na jednu stranu poskytovala před Temnem iluzorní ochranu, na druhou stranu byla tou, která bytost vůči Temnu oslabovala, otvírala zadní vrátka. Byla tak ochranou a zradou zároveň.

Naděje na udržení krásné Země se rychle rozplývala

Tehdy to však takto nikdo nedokázal vnímat. Doby byly zlé. Bytosti se stále třásly strachem před nájezdy temných vojsk. Téměř nikdo nebyl před temnými silami v bezpečí. Krásná Arda (Země), stvořená pro mírumilovný život lidských bytostí, kde vývoj měl jít vpřed a tlačit před sebou zároveň i vývoj nejen celého Vesmíru, ale i dalších složek, byla neustále zkoušena působením temných sil a jejich tvrdé likvidace všeho živého.

Jen v určitých koutech přetrvávala naděje, že něco se stane, co změní běh dalších událostí. Ale nestalo. Naděje na udržení krásné, vznešené Ardy, pozemského ráje, se rozplývala velmi rychle, jak Temno postupovalo nezadržitelně vpřed. Světlo bylo stále více vyháněno z plání Ardy, zatlačováno do posledních zbylých míst, kde naděje ještě zcela nepohasla, kde svět si ještě zachoval svůj původní vzhled. A odrážel dokonalost, kterou prvotní andělé přinesli na Planetu při svých tvůrčích procesech. Světlo bylo stále pronásledováno. Pomyslný zdánlivý klid byl pouze chvilkovým odpočinkem, který byl světu dopřán.

Světelné bytosti čím dál více podléhaly temným praktikám

Temno existovalo a číhalo na každou svou příležitost. Bytosti, dříve světelné a čisté, podléhaly temným praktikám a stávaly se z nich zrůdné nástroje stále se rozšiřující Temnoty. Dech Ardy již nebyl svěží, plný života. Temnota se šířila vzduchem, předzvěst jejího příchodu byla cítit dávno před tím, než skutečně udeřila. Bytosti ztrácely své ochrany a moc Temna sílila. Nebylo úniku.

Každý však využíval veškerých schopností, které měl, aby postup Temnoty nebyl tak rychlý, aby učiněná zkáza nebyla tak ničivá. Bytosti velmi snadno podléhaly zradě, Světlo v nich již dávno nemělo sílu a stále více pohasínalo. Tehdy Ardy posmutněla a odmlčela se. My jsme však její slova vnímali dál. Prosila o pomoc. Již tehdy.

A tak jsme stále znovu vyjížděli a zaháněli Temnotu a snažili se ochránit bytosti, které hledaly u Ardy útočiště. Ale marně. Naše snaha vyhnala Temnotu jen na pár okamžiků, než doznělo dunění mých kopyt, než utichl tvůj roh. Jakmile se nad Ardou rozhostilo ticho, Temno opět vylezlo ze svých úkrytů a bylo daleko neoblomnější ve své touze ničit. I naše síla postupně slábla, jak Temno nabývalo na síle. Nemohlo nás zlomit, ale neustále nás oslabovalo. Naše síla pramenila ze spojení s Ardou, s Přírodou. Jak upadala Arda, i naše síla se ztrácela.

Naší tajnou zbraní bylo pouto s Přírodou

Avšak dlouho naše pouhá přítomnost držela Temno v patřičných mezích. Měli jsme dar, který chránil nás i další bytosti, kterým jsme byli nablízku. Tím darem bylo, že jsme měli jeden druhého. Prvotní andělé disponovali každý svou silou, svými schopnostmi. My jsme však byli dva. Já jsem vzešel z Přírody, proto Příroda byla stále naší součástí. Vždy jsi s ní vnímala zvláštní pouto a stále jsi toto propojení podvědomě hledala. Pochází z těch dávných dob, kdy jsme se spolu proháněli po Ardě a Temno se třáslo před naší jízdou.

Tehdy jsme dostali dar, který nám dával tuto sílu. Dostali jsme jeden druhého. Naše propojení bylo zároveň propojením s celou Přírodou, Planetou. A toto silné spojenectví, které jsme měli v sobě, nám dávalo tu moc, tu sílu Temnu vzdorovat. V té době však nikdo nevěděl, odkud naše síla pochází. Až dnes, kdy lidské bytosti objevily sílu v propojení s Přírodou, sílu, která dokáže postupně vzdorovat i Temnu, až teprve teď můžeme chápat, co nám tehdy pomáhalo a činilo nás výjimečnými. To, co z nás dělalo úhlavní nepřátele Temnoty, co nám dávalo sílu Temnu vzdorovat.

Až teď jsme byli schopní pochopit, odkud pramenila, odkud se vzala naše síla. Oba jsme byli součástí Přírody. Vyhledávali jsme její ticho, byla naším domovem. A chránili jsme ji, jak nejdéle to šlo. Dávné doby skončily, Arda definitivně utichla. Ani my už jsme neslyšeli její hlas. Světlo jako by odešlo. Temnota získala navrch. Války na sebe nedaly dlouho čekat. A byly tak ničivé, tak děsivé, že jejich hrůza dokázala zachvátit bytosti silné, odhodlané.

Prvotní andělé a jejich potomci v boji s Temnem neobstáli

Tváří v tvář té nevýslovné Temnotě však prvotní andělé a jejich potomci neobstáli. Přišli noví lidé, kteří nebyli obdarováni magií jako my, prvotní andělé. Nebyli mocní, a přesto dokázali převzít naší téměř vyhaslou světelnou pochodeň a vést války dál. Odešli jsme z Ardy. Sláva prvotních andělů již dávno vyhasla. Mnozí byli Temnotou doslova ochromeni, zachvátila jejich nitra. Věk Bohů skončil. A sen, se kterým jsme kdysi na Ardu přišli, se kterým jsme ji budovali, tvořili její obraz, její kráse a výjimečnosti dávali hmotný šat, se rozplynul.

Jak dlouho trvalo, než nové lidské bytosti pochopily svou úlohu na Zemi. Až teď. Tolik toho muselo být spáleno, zničeno, zachváceno Temnotou. Staré časy definitivně odešly. Skončily. Rozplynuly se ve své marnosti. Nakonec přece jen přišel nový úsvit. Nové období. Které znovu oživilo hlas Ardy, obnovilo dávné spojenectví mezi lidmi a Přírodou. Nový věk, který pozvedl již dávno zapomenutou světelnou pochodeň, pozvedl ji z prachu minulosti a nese ji dál. Znovu se vrací Světlo do všech koutů Ardy. A s ním i nový život. Jsem rád, že jsme se toho společně dočkali. A že jsme jedni z těch, kteří tuto světelnou pochodeň pomáhají opět nést.“

V případě zájmu naleznete mé další duchovní obrazy zde: https://energiezobrazu.webnode.cz/obrazy-petry-novakove/