Kniha 2 - Cesta za dávnými civilizacemiHistorie dávného lidstva prvního typu

Vychází naše druhá kniha

Nejprve připomínám, že první kniha nazvaná Cesta za hranice hmotného světa byla vydána v prosinci 2014. Tehdy jsme napsali, že rukopis druhé knihy nazvané Cesta za dávnými civilizacemi prochází závěrečnými kontrolami. Nakonec jsme museli pro nadměrný rozsah Knihy 2 některé z témat druhé knihy prozatím odsunout s tím, že budou v některé z dalších knih, protože téma historie na Zemi se ukázalo jako velmi obsáhlé. To samozřejmě přineslo nutnost dalších zásahů i do celkového konceptu u Knihy 2. Okolnosti nakonec rozhodly o tom, že vydání druhé knihy je realizováno až v závěru roku 2016.

Také tato druhá kniha představuje samostatný tematický celek, tentokrát jde o historii lidstva prvního typu na planetě Zemi. V závěru této druhé knihy najde čtenář informace o tom, jaká témata budou obsahovat další dvě knihy týkající se historie na Zemi. 

Obálka Knihy 2

Text na zadní obálce knihy

Obsah Knihy 2

Kniha 2 je ve vázané šité vazbě V8, má 294 stran. Vychází v nakladatelství Tigris Holešov. 

Obsah Knihy 2 je následující:

OBSAH

PODĚKOVÁNÍ............................................................................   7

ÚVOD.......................................................................................   9

1. Proč potřebujeme znát lidskou historii?....................................... 15

2. První vychýlený extrém – vědecké pojetí historie......................... 21

3. Druhý vychýlený extrém – esoterní pojetí minulosti...................... 26

4. Dávné civilizace odsunuté do duchovního depozita....................... 38

5. Klíč ke změně vývoje nenajdeme v minulosti............................... 45

6. První a druhý Vesmír................................................................ 49

7. Počátky lidské civilizace na Zemi................................................ 59

8. Měla původní Sluneční soustava dvě Slunce?................................ 66

9. Soužití lidstva a dinosaurů na Zemi............................................. 81

10. Množení omylů a další změny ve vývoji lidstva............................ 94

11. Dar nové pozemské sexuality mezi mužem a ženou.................... 102

12. Období posledního milionu let historie na Zemi.......................... 117

13. Příchod Hvězdného lidu – Elfů................................................. 125

14. Druhé ohrožení civilizace na Zemi Sluncem?..............................137

15. Jaké náznaky podporují hypotézu výměny Sluncí........................150

16. Energetický způsob šíření návyků v Přírodě............................... 161

17. Morfická pole a morfická rezonance......................................... 172

18. Vývoj nových návyků člověka a Přírody.................................... 180

19. Hyperborejská civilizace........................................................ 189

20. Odkaz Hyperborejců dnešnímu lidstvu..................................... 203

21. Lemurská civilizace............................................................... 211

22. Atlantská civilizace............................................................... 223

23. Katastrofa planety Maldek a vznik Nimiru................................. 231

24. Atlantida přebírá otěže vývoje na Zemi.................................... 241

Dodatek 1. Tradiční zdroje a metody duchovního poznání................. 253

Dodatek 2. Doposud opomíjené zdroje informací o minulosti............. 259

Dodatek 3. Omezená dostupnost údajů o dávné minulosti................ 269

Dodatek 4. Může být planeta Jupiter pozůstatkem hvězdy?............... 274

Dodatek 5. Rozdíly astrálního a duchovního cestování...................... 279

Závěr......................................................................................... 290

Ukázka části jedné z kapitol:

Hyperborejská civilizace

Po výsadku Hvězdného lidu – Elfů se na různých kontinentech postupně zformovaly tři hlavní civilizace – hyperborejská, lemurská a atlantská. Každá z těchto tří civilizací stála po jistou dobu v čele duchovního vývoje lidstva. Každá z nich v době svého největšího rozkvětu přispěla jiným významným přínosem k celkové evoluci lidské společnosti. Pro každou z nich však přišlo období stagnace a pozdějšího pádu. Počátky hyperborejské říše. Změna podnebí způsobená jedním z posunů kontinentů a zemských pólů vedla k ochlazení a postupnému zalednění celého kontinentu. Po katastrofě planety Maldek a jejím nárazu do Země byl původní hyperborejský kontinent zničen. Nevyužití mimořádné energetické výbavy Hyperborejců. Nadměrné zaměření na duchovní složku bytosti. Nedostatečné energetické spojení s Planetou. Ztráta své původní vlasti. Jaký byl původ tajemné lidské modré rasy známé v dávné minulosti?

Tři hlavní civilizace posledního milionu let

Po výsadku Hvězdného lidu – Elfů a následném dokončení procesu výměny Sluncí, se situace ve Sluneční soustavě postupně stabilizovala. Na různých kontinentech se pak v následujících staletích zformovaly tři hlavní civilizace – hyperborejská, lemurská a atlantská.

Většina informačních pramenů charakterizuje jmenované tři civilizace jako vysoce rozvinuté společnosti, které v mnohém předběhly dnešní lidstvo. Čerpat lze například z knih Ivo Wiesnera (Předpeklí ráje, Bohové a apokalypsy, Děti moudrých draků), ve kterých autor systémovou analýzou zpracoval informace z mnoha dávných legend a mýtů různých národů světa.

Také americký jasnovidec Edgar Cayce se ve svých životních výkladech zmiňuje o těchto třech dávných civilizacích. Informace jím zjištěné týkající se této historie byly dalšími autory zpracovány do knihy Tajemství Atlantidy.

K vytvoření celkového obrazu těchto tří civilizací pomáhají také autentické výpovědi bytostí, které si „vzpomněly“ na své minulé životy probíhající v dobách dávno před formováním soudobé civilizace na planetě, viz např.Rainer Holbe (My z Atlantidy), Marta Foučková (Já jsem). A nevzpomněly si náhodou, protože právě tito lidé jsou s těmito civilizacemi určitým způsobem těsně spojeni.

V současné době jsou totiž na Planetě zrozeny desítky tisíc osob dávných civilizací. Většina z těchto bytostí se zrodila znovu po dlouhé přestávce trvající desítky i stovky tisíc let, kdy společně se svojí civilizací odpočívaly v duchovním depozitu a čekaly na příležitost dalšího zrození. Jsou opět mezi námi proto, aby přenesly do dnešní doby svůj dávný odkaz. Aby připomněly, co kdysi dávno v dobách největšího rozkvětu jejich civilizace tehdejší lidstvo znalo a běžně umělo. Abychom dnes z karmické očisty těchto osob měli šanci pochopit, co naopak tehdejší lidstvo zkazilo, v čem se zásadně mýlilo. Aby nám tak pomohly najít cestu ze současné evoluční krize.

Právě tito lidé nám pomáhají nalézat další informační nitky vedoucí k jejich historické době a přenášejí konkrétní informace z dávných dob do současnosti. Proto máme v současné době k dispozici mnohem více informací o civilizacích dávné minulosti, než mělo lidstvo na počátku 20. století.

Každá ze tří civilizací přispěla k celkové evoluci lidstva

Hyperborea, Lemurie, Atlantida – tyto tři civilizace existovaly po určitou dobu vedle sebe, obývaly tři kontinenty a mezi nimi panovaly přátelské vztahy, jak naznačují vzpomínky konkrétních osob na své minulé životy.

Každá z těchto civilizací stála po jistou dobu v čele duchovního vývoje lidstva. Každá z nich v době svého největšího rozkvětu přispěla jiným významným přínosem k celkové evoluci lidské společnosti.

Pro každou z nich však přišlo období stagnace a pozdějšího pádu. Přestože tyto civilizace byly na daleko vyšším stupni duchovního i vědeckotechnického vývoje, než jsme dnes my, musely opustit historickou scénu.

Pokusím se odpovědět na otázky, v čem tyto civilizace selhaly a co způsobilo, že své původní poslání nedokázaly naplnit. Mým záměrem je rozpoznat a jasně formulovat, jaké dávné schopnosti či změny ve fungování lidské bytosti nám přinášejí. V čem zejména spočívá jejich dávný odkaz. A v čem si naopak z nich nemáme brát příklad.

Počátky hyperborejské říše

Hyperborea, Ultima Thule – co tyto názvy naznačují? Ivo Wiesner v knizeNárod v lénu bohů (text ve formátu pdf dostupný na internetu, str. 7) uvádí:

„Hyperborea je název řeckého původu a znamená „zem vysoko na severu“. Jméno, které sobě i své zemi dali sami Hyperborejci, se nedochovalo.“

Druhý název Ultima Thule v překladu z latiny bývá vykládán jako „nejzazší Thule“ nebo také „nejvzdálenější sever“. Už tyto názvy tak naznačují skutečnost, že se jednalo o říši daleko na severu.

Dávná původní Hyperborea však nebyla ostrovní říší, jak se někdy uvádí, ale představovala rozsáhlý kontinent skládající se z dnešního Grónska, části Severní Ameriky zhruba v rozsahu dnešní Kanady, dále Skandinávie a přilehlé severnější části Evropy. Naznačují to vzpomínky Susanne Moserové na své životy v Atlantidě z knihy Rainera Holbeho (My z Atlantidy, str. 57).

„Hyperborea byla tehdy na zeměkouli severním kontinentem. Můžeme si ho představit v dnešním Grónsku, jež bylo jednou svou částí spojeno s evropskou pevninou… V tehdejších geologických poměrech byla Hyperborea subtropický kontinent, osídlený takzvanými Seveřany. Grónsko bylo skutečně zelená země (Grönland, Grünes Land – zelená země – pozn. překl.), kde se pásli mamuti, rostly palmy a pěstovalo se víno. Dlouhá tisíciletí tam panovalo lepší klima než v Atlantidě – až do posunu zemských pólů, jenž vedl k všeobecnému ochlazení“.

Hyperborejskou říši založily dvě z větví vznešených Elfů po výsadku před 800 tisíci lety a následném dokončení výměny Sluncí. Jednalo se o bílou a modrou rasu z jiných planet ve Vesmíru. Protože Hyperborejci tvořili rasově čistý národ, který založili potomci Elfů, velice rychle došlo k velkému rozmachu celé říše.

Časové údaje o existenci Hyperborejské civilizace se v jednotlivých pramenech zásadně liší – zpravidla se píše pouze o tisících nebo desítkách tisíc let do minulosti. Z nadhledu Nové duchovní cesty však samotná planeta Země datuje období největšího rozmachu Hyperborejské civilizace do mnohem dávnějšího období před 500 – 250 tisíci lety.

V další etapě před 250 – 150 tisíci lety však dochází ke stagnaci. Následující změna podnebí způsobená jedním z posunů kontinentů a zemských pólů pak vedla k ochlazení a postupnému zalednění celého kontinentu, a to v době před 150 – 130 tisíci lety. Období slávy hyperborejské civilizace končí a dochází k rozsáhlé emigraci směrem k jihu na jiné kontinenty.

Hyperborejská ostrovní říše

Po katastrofě planety Maldek a jejím nárazu do Země (více o tom bude v Kapitole 23: Katastrofa planety Maldek a vznik Nimiru) byl původní hyperborejský kontinent zničen a rozpadl se na několik částí, které více připomínají dnešní podobu.

Později při dalších příletech Nimiru v období před 90 – 70 tisíci lety pak vznikla skupina ostrovů na severu označovaná jako Hyperborejská ostrovní říše. A zde dostala část Hyperborejců ještě druhou šanci pochopit tehdejší zásadní omyly své civilizace.

Na těchto ostrovech na dalekém severu se na další desítky tisíc let obnovily podmínky příznivé pro život a postupně se zde rozšířilo i lidské osídlení. Lidé však opakovali zásadní omyly v přístupu k hmotné a duchovní rovině života. Takže nakonec i z této ostrovní říše byli znovuzrození Hyperborejci vytlačeni podobným způsobem, sněhem a ledem. Tentokrát už formou okamžité katastrofy.

Ivo Wiesner (Národ v lénu bohů) uvádí bližší údaje o zničení této ostrovní říše ledopádem a odhaduje, že tato říše byla zatopena mořem až při zatím posledním příletu planety Nimiru v roce 3449 př. n. l. Podle Přírody však k tomu došlo mnohem dříve, někdy před 50 – 60 tisíci lety.

Dávné legendy o Hyperborei se proto nevztahují pouze k původnímu kontinentu, ale často i k ostrovní říši, která vznikla až v období po katastrofě planety Maldek. Navíc v dochovaných legendách byly tyto významy pomíchány a obě různé časové roviny byly spojovány dohromady. Najít pravdivé jádro dávných událostí je pak obtížné.

Emigrace Hyperborejců na jih

Susanne Moserová v knize Rainera Holbeho (My z Atlantidy, str. 57) dále uvádí:

„Hyperborejci byli nuceni emigrovat. Dorazili do Atlantidy a vnesli do našeho společenství další rasu. Ačkoliv to dnes bude znít podivně, měli modrou barvu kůže a vyznačovali se měkkou, velmi pružnou strukturou těla“.

Předchozí citace se týká podle Přírody období před přibližně 120 tisíci lety. Jeden proud emigrantů tedy skončil v tehdejší Atlantidě.

Naproti tomu Ivo Wiesner ve své knize Národ v lénu bohů (text ve formátu pdf, str. 7), popisuje spíše pozdější exodus z Hyperborejské ostrovní říše. Kromě proudu směřujícího na jih do oblasti dnešního Grónska, Islandu, Skandinávie, Britských ostrovů, píše také o druhém proudu. Ten směřoval přes dnešní Novosibiřské ostrovy a Sibiřskou plošinu dále na jih do podhůří Hindúkuše až postupně k dnešní Indii.

Konstatuje pak, že:

„Nedlouho po zániku země Hyperborejců se na Euroasijské pevnině takřka náhle vynořují dvě nové entity: Keltové a Árjové, přičemž Keltové se vynořují v západní Evropě a Árjové na východě v podhůří Hindúkuše. Domnívám se, maje pro to dobré důvody, že Keltové i Árjové jsou přímými potomky oněch dvou zmizelých kolon hyperborejských utečenců.“

Tato skutečnost o emigraci Hyperborejců z ostrovní říše směrem k jihu se pak odrazila v dávných textech:

Mýty starých Řeků hovoří o tom, že … daleko na severu přímo pod Severní hvězdou, žil šťastný lid Hyperborejců neznající lsti, nenávist, závist a války. Hyperborejci byli národem zbožným, bohy vyvoleným a milovaným. Bohové i héroové Hyperborejce rádi a často navštěvovali. Traduje se, že zejména Apollón v jejich zemi rád odpočíval. Podle Řeků byli Hyperborejci statní, měli v oblibě sport, ale i umění. Barva jejich kůže byla velmi světlá, doplňovaly ji slámově světlé až modravě popelavé vlasy a oči. Země Hyperborejců byla vlastně souostrovím obklopujícím v oblouku Severní pól — „místo, kde Atlant nese na bedrech oblohu". Mýty hovoří o mírném klimatu a velké úrodnosti půdy Hyperboreje, kde slunce nezapadalo…

Árijské Védy, zejména Purány, obsahují vzpomínky Árjů na starou pravlast ležící kdesi vysoko na severu. Předkové Árjů zde žili v podivuhodné zemi s mírným podnebím, nevedli války, cizí jim bylo zlo i lež ­… Jednoho dne došlo k obrovské katastrofě, na zem dopadlo velké množství ledu, pod jehož tíhou se ponořila. Moudří kněží varovali před pohromou, takže část národa se zachránila a ve dvou velkých kolonách odešla na jih. Tolik říkají árijské Védy.“(Národ v lénu bohů, str. 6)

Nevyužití mimořádné energetické výbavy Hyperborejců

Co nezvládli Hyperborejci, že v pozdějším období přišli poprvé a později i podruhé o svoji vlast? Jednalo se přece o mimořádně duchovní národ ještě v době, kdy opouštěli svůj kontinent, a jeden proud emigrantů dorazil do tehdejší Atlantidy. Následující úvahy se týkají především původního Hyperborejského kontinentu.

Hyperborejci měli na dnešní poměry mimořádně efektivně fungující energetický systém, který automaticky přináší vysokou harmonii fungování jak fyzické složky bytosti, tak i složky duchovní.

Když něco jde snadno a automaticky, člověk je s touto úrovní trvale spokojen a nevěnuje této oblasti dostatečnou pozornost. Nemá dostatek vůle k tomu, aby harmonii obou složek bytosti posouval dále. Jak už to tak bývá, začne u něj převládat určitá pohodlnost. Bude mít nesmírné předpoklady, ale energeticky, duchovně i fyzicky bude stagnovat. Nebude postupovat dále k vyšší harmonii.

Dlouhodobá stagnace však obvykle bývá předzvěstí budoucího pádu. Přijdou první příležitosti ke změně, nikdo jim však nevěnuje pozornost. Každý dostává šanci vícekrát, možnost změny se však stává obtížnější a komplikovanější.

Dlouhodobá stagnace v každém případě znamená patovou situaci. Vyjadřuje potřebu provést radikální změnu ve fungování své bytosti. V této situaci však často člověk i celá civilizace udělají chybný krok. Místo aby hledali cesty přirozeně vedoucí k vyšší harmonii, začnou hledat cesty k umělému prodloužení pohodlné existence. Odtud je krůček k porušení svých dosavadních etických a morálních zásad.

Nadměrné zaměření na duchovní složku bytosti

Hyperborejci byli příliš zaměřeni na duchovní sféry, přehlíželi a podceňovali fyzickou složku své bytosti a svému spojení s hmotnou rovinou nevěnovali potřebnou pozornost. To, čeho si dostatečně nevážíš a o co přiměřeně nepečuješ, však můžeš jednoho dne ztratit.

Jejich harmonické fyzické fungování bylo pro ně po dlouhou dobu samozřejmé a automatické. Obývali kontinent v ideálním podnebním pásmu, jejich energetický systém po dlouhou dobu fungoval nad poměry. Měli výhodnější klimatické podmínky než tehdejší raná Atlantida. Tyto ideální podmínky však měli postupně ztratit, protože jich nevyužili ke svému komplexnímu hmotně-duchovnímu růstu.

Nedostatečné energetické spojení s Planetou

A když se původní harmonie postupně vytrácela, neměli vůli věnovat vyšší úroveň péče svojí fyzické stránce. Najednou začalo vadit, že neměli pevné energetické spojení s Planetou. Dokladem toho je skutečnost, že ještě v době emigrace měli měkkou a pružnou strukturu fyzického těla, která byla typická pro lidstvo v období dřívější minulosti, kdy veškerá hmota na Planetě ještě nebyla pevná a až postupně tvrdla. V období Hyperborei však již měkké a pružné tělo naznačovalo oslabené spojení s hmotným světem a přílišnou převahu duchovního zaměření.

V situaci, kdy dosavadní vzájemné vyladění hmotné a duchovní stránky jejich bytostí přestalo dostačovat, měli Hyperborejci posílit svoji hmotnou složku, která zaostávala za duchovní. Oni však hledali řešení v ještě výraznějším posílení silnější duchovní složky. Tím naopak neharmonii mezi hmotnou a duchovní částí své bytosti ještě více posílili a směřovali k odpoutání od hmoty. Začali ztrácet své spojení se Zemí, které bylo v té době výrazně oslabeno.

Ztráta své původní vlasti

Jako karmický následek přišel zlom podnebí, který některé z nich pevně postavil na nohy. Jejich kontinent se začal posouvat do mírného a polárního pásu, výsledkem bylo postupující zalednění a věčný sníh.

Najednou začali přicházet o to, co pro ně bylo až příliš samozřejmé – pevnou půdu pod nohama a stabilní spojení se Zemí. Tvrdá realita je vrátila zpět a najednou byli nuceni bojovat o holou existenci.

Byly to však pouze dílčí skupiny, které emigrovaly na jih a staly se základem nových národů. Většina Hyperborejců se smířila s odchodem do nehmotných sfér, což stejně považovali za hlavní cíl evoluce člověka.

Neudělali žádné větší etické prohřešky, a proto jejich civilizace nebyla zničena náhlou katastrofou jako jiné. Dostali jen řadu příležitostí pro vlastní volbu a pro nastoupení nové cesty. Využili jich každý podle svého vědomí.

Hyperborejská civilizace jako celek zanikla a zanechala jen roztroušené zbytky po celém světě. Většina emigrantů se stala příslušníky atlantské civilizace, která později převzala vůdčí roli ve světě. V době emigrace Hyperborejců byla raná Atlantida také jedním velkým kontinentem a odtud se Hyperborejci později dostali i do dalších částí světa.

Pozdější druhá šance v podobě výrazně menší Hyperborejské ostrovní říše už na tomto celkovém selhání civilizace nedokázala nic změnit. Protože většina bytostí opakovala tytéž chyby, ani tato druhá možnost tak nebyla využita k pochopení zásadních omylů a k jejich nápravě.

Karmická očista potvrdila a doplnila předchozí informace

Karmická očista v prvních měsících roku 2015 předcházející skutečnosti potvrdila. Navštívili mne nezávisle na sobě dva mladí lidé, kteří oba shodou okolností přiletěli na základní očistu až z oblasti Skandinávie. Jeden ze Švédska, druhý z Norska. U obou jsem vnímal, že jsou zde zrozeni jako dávní příslušníci Hyperborejské civilizace. Při jejich očistě vyplynuly další informace o minulosti Hyperborejské civilizace.

Dávná Hyperborea – příběh první

23. 1. 2015, na základní očistu přichází člověk, který pracovně působí dlouhodobě ve Švédsku. Když jsem s ním komunikoval emailem a sdělil mu, že je na očistu připraven, netušil jsem, že je v té době až ve Švédsku. Je to příznačné, že jej život zavál právě tam, protože kořeny dávné Hyperborei lze hledat právě v dnešní Skandinávii.

Probíhá základní očista, očistné energie postupně zvyšují svoji frekvenci. Nacházíme se na úrovni 10. a 11. dnešního vnějšího energetického těla. Začínám vnímat, že energie prorážejí cestu jakýmsi tunelem. Mezidimenzním tunelem nás energie vedou přímo do duchovního depozita, kde se v této době nachází většina bytostí dávné Hyperborejské civilizace.

Zatím netuším, co se bude dít dál. Zřejmě je potřeba najít a rozvázat karmický problém, který tohoto člověka váže do období Hyperborejské říše. A kvůli kterému se zrodil v dnešní době. Otisk toho problému by však měl být součástí jeho systému vnějších energetických těl. Proč se tedy energeticky přesouváme až přímo k civilizaci odpočívající v depozitu?

Ptám se Centrální Karmy Nového vývoje:

Centrální Karma Nového vývoje: „Tento kontakt je důležitý z toho důvodu, aby se nečistil jen člověk, co dnes přišel k tobě, ale aby se mohli očistit i další příslušníci Hyperborejské civilizace stagnující celé věky mimo hmotnou úroveň. Kontakt s tímto karmickým blokem a jeho rozvázání jsou nezbytné k tomu, aby civilizace mohla opustit duchovní depozitum a mohla být vrácena do evoluce na některé z planet v paralelních dimenzích.“

Napojujeme se na scény z dávné minulosti. Vnímám rozsáhlý komplex staveb, jde o jakési léčebné a současně i výzkumné centrum. Zatím ještě vypadá relativně čistě, personál i pacienti v bílých pláštích.

Posouváme se v čase dopředu. Postupně se to celé začíná zatahovat temnými levotočivými bioenergiemi v podobě šedé mlhy. Proč? V jednom ze středisek začínají probíhat pokusy se životem, genetické manipulace, klonování, umělé oplodňování za účelem narození potomků s předem zvolenými vlastnostmi a schopnostmi.

Vůbec to neodpovídá celkové duchovní atmosféře Hyperborejské civilizace a přesto se to děje. Je v tom zapojeno více bytostí, i tato, co je dnes na očistě. Hlavní slovo má v té době již vysoce zatemněný ambiciózní člověk, který všechny další bytosti skrytě ovládá a manipuluje k tomu, aby dělali, co on chce. Jedním z těch dalších je i dnešní člověk na očistě. Znovu se s tímto ambiciózním temným vedoucím setkal i v tomto životě. A znovu byl tvrdě a nesmlouvaně ovládán. Dokázal se však vymknout a získal tím možnost stát se součástí NDC.

Co se děje dál? Celé Centrum je čím dál více zahalováno temným mrakem, stále víc a víc přitahuje a koncentruje temné energie z okolí. Nakonec se proudění obrátí. Centrum začne samo aktivně vyzařovat temné energie do širokého okolí. Stává se obrovským vředem na jinak v té době ještě relativně čisté planetě Zemi a poměrně harmonické Hyperborejské civilizaci.

Přicházejí nejprve první nehody v laboratořích. Vnímám narozené zrůdné bytosti bez končetin, zmutované, výrazně tělesně postižené. Varování nestačí. Pokusy pokračují, hledají se jiné cesty, jak dosáhnout lepších výsledků.

Další posun v čase. Vnímám, jak vše zahaluje bílo. Je to sníh a led. Přišla katastrofa v podobě dramatické, velmi rychlé změny podnebí. Podle Přírody probíhal popisovaný děj v období před 150 – 125 tisíci lety.

Nejen toto výzkumné středisko, ale celá civilizace jsou vytlačeny ze svého domova ve hmotné rovině. Někteří stíhají emigrovat na jih do příznivějších oblastí. Většině bytostí v tomto centru se však uniknout nepodařilo. Uniká jen hlavní nejvíce zatemněná bytost. Aby své pokusy obnovila později v rámci Atlantidy a dalších civilizací, dokonce i v dnešní době. Někteří z dalších účastníků, kteří byli k těmto pokusům mentálně přinuceni, dostali šanci zrození v dnešní době. Aby jejich prostřednictvím byl tento obrovský vřed tížící celou civilizaci rozvázán.

JN: Ptám se Přírody, jaký je podíl tohoto Centra a případně dalších podobných spolupracujících center na zkáze Hyperborejského kontinentu?

Příroda: „Odhaduji, že tak kolem 50%. Tím druhým zásadním důvodem bylo, jak už jsi uvedl, přílišná zahleděnost tehdejšího lidstva do duchovního pozadí a podceňování hmotných záležitostí. To vše spojené s tendencemi opouštět hmotu jako zbytečně obtížného místa pro život. Naopak ti, co hmotu nepodceňovali, se zase vydali naprosto temným směrem magie a neoprávněných manipulací se životem.“

Planeta Země a galaxie Mléčná dráha

V knize 2 se v určitých kapitolách zabývám okrajově i vývojem hvězd v souvislosti s naším Sluncem a jeho minulostí. Jsou zde použity některé pojmy známé z astronomie, například supernova, bílý trpaslík, atd. Zajímavý pohled na naši Galaxii a na místo naší planety Země v Galaxii podává videopořad Uvnitř Mléčné dráhy dostupný na webové adrese https://www.youtube.com/watch?v=d7xUwgO8Hpw

Trvá 52 minut, je česky namluven. Byl vytvořen v roce 2010 ve spolupráci s NASA, ESA (Evropská agentura pro Vesmír) a některých amerických univerzit. Je v něm dobře vysvětleno, jak výjimečná je poloha naší Země v rámci Galaxie, jak vznikají hvězdy, jak vznikají planety, co je to supernova, atd. Těm, co mají v úmyslu si přečíst Knihu 2, doporučuji toto video ke zhlédnutí.

V závěru tohoto pořadu zástupci vědců uvádějí:

Není tedy náhoda, že se nacházíme právě tady. Náš domov mezi dvěma spirálními rameny Galaxie je luxusní čtvrtí. Protože tato oblast zůstala relativně nezměněná po miliardy let. Život tak měl čas vzniknout a rozvinout se. Pokud existují jiné vyspělé civilizace, žijí pravděpodobně v podobných oblastech ukrytých před nebezpečími Galaxie. Ještě jsme je nenašli, ale Galaxie je velká.

Nikdy jinde jsme zatím život nenašli. Nenašli jsme ani baktérie, dokonce ani mrtvé bakterie. A proč je to tak? Inteligentní život jsme zatím pozorně hledali u méně než tisíce hvězd… Jsme teprve na začátku… Pokud ve Vesmíru najdeme život, bude to úžasné. Myslím ale, že trh s cennými papíry se nehne ani o píď. Lidé ale budou poprvé v historii vědět, že nejsme sami a mezi hvězdami máme přátele. A že naším osudem je možná cesta ke hvězdám, komunikace s nimi a vytvoření Velkého Galaktického společenství.
 

Toto video podává hmotný materialistický pohled na Vesmír a naši planetu Zemi. Připustíme-li i jiné zdroje informací doposud vědou neuznávané (to je právě to, o čem je Kniha 2), pak už víme, že Velké Galaktické společenství už tady bylo, jak jsme naznačili v našich textech o mimozemských civilizacích, viz například   36C. Praktiky mimozemských zásahů na Zemi, 37B. Arkturiané, Plejáďané a další kosmické civilizace, 37C. Vesmírní lidé a Galaktická konfederace, 37D. Význam naší civilizace pro evoluci Vesmíru a další.

A pokud jde o možný přínos jazyka a způsobu komunikace jednotlivých civilizací k celkovému vývoji nás všech, více o tom podává nový film Příchozí (v originále Arrival), který přišel nyní v listopadu do našich kin. Mimořádný film, který také doporučujeme zájemcům o cestu světelného vzestupu ke zhlédnutí.