Z2. Pro změnu vývoje bylo nezbytné spojenectví přírodních a lidských bytostí

Prožitek jednoty s Přírodou a Planetou

Ten den 10.4.2012 jsem byla na výletě v přírodě. Vnímala jsem plné propojení. Příroda byla mou součástí, stejně jako já její. Objímala jsem stromy, hladila jejich kůru, brala do ruky zelené větvičky, jako kdyby to byly ruce stromů, které se natahovaly k vzájemnému doteku. Toulala jsem se loukou a nechala si šimravé konce dlouhých trav proklouzávat mezi dlaněmi. Cítila jsem se nepředstavitelně svobodná a zároveň jsem vnímala, že nejsem sama. Že jsem součástí toho všeho, co kolem sebe vnímám.  Daleko většího celku, součástí celé Přírody, Planety.

Vnímala jsem, že potřebuji najít určité místo. Pahorek, loučku zalitou sluncem. Náhle jsem otočila hlavu a přede mnou se objevila cesta vedoucí vpravo, kde se za stromy zelenala tráva, a probleskovalo slunce. Vydala jsem se tam. Přede mnou se rozprostřela obrovská plocha několika spojených luk, které byly ze všech stran chráněny vysokými stromy, lesy. Bylo zde absolutní soukromí. Vyběhla jsem po loukách a užívala si nekonečné svobody. Mířila jsem nejprve doprostřed k místu, kde vyrůstaly břízy, jediné v celém prostoru. Když jsem se vrátila, dostala jsem impulz prostřednictvím další osoby, která byla se mnou a která vnímala, že se po loukách proháním s Naharem. S bílým koněm.

Mé opětovné setkání s koněm Naharem

Opět jsem měla nutkání najít další místo. Byla jsem vedena do malého hájku, kde jsem byla schovaná, stromy jehličnanů zde dosahovaly až k mému pasu. Vzala jsem větvičky do rukou a opět vnímala to neuvěřitelné propojení s Přírodou. Větve mě celou obklopovaly a šimraly po tvářích, po ramenou, jak si s nimi pohrával vítr. Náhle jsem vnímala, že za mnou stojí Nahar. Jemně mne šťouchal do ramene a čekal, až se otočím.

Prožitek energií a situace z dávné minulosti

Otočila jsem se a uviděla ho, ten pohled mě dojal. Stál tam v celé své kráse, až nadpozemské, vznešený, sněhově bílý. Obklopovaly ho nesmírně čisté jemné energie. A čekal na mě. Objala jsem ho kolem krku a užívala si jeho přítomnosti. Klesla jsem na kolena a po tvářích mi stékaly slzy, tak silné byly pocity, které setkání vyvolalo. Hladila jsem ho po krku a ptala se proč. Proč se znovu setkáváme. Jaký to má význam. Pouze odpověděl, ať se na nic neptám. Ať jen vnímám, pak budu mít čas zeptat se později s papírem a tužkou.

Zval mě, abych se projela. Vyhoupla jsem se na jeho hřbet a nechala se unášet krajinou. Cválali jsme k oněm břízám, které jsem navštívila na začátku, vnímala jsem vítr ve vlasech a neuvěřitelný pocit štěstí. Náhle se pohled oddálil a já jsem viděla samu sebe, jak cválám na Naharovi, dlouhé hnědé vlasy až do pasu za mnou vlají, jsem oblečená v jednoduchých dlouhých hnědých dobových šatech, s rukávy do zvonu. Na zádech mám luk a tornu se šípy.

Nahar mi přivedl ukázat svoji rodinu

Dojeli jsme k břízám, kde sesedám a lehám si do trávy. Náhle se vše přeneslo zpátky do místa, kde klečím. Nahar stojí přede mnou. Říká, že jsme už zpátky. Vnímám jeho velké černé oči a zvláštní energii, kterou mají. Klid, čistotu, vznešenost. Pobízí mě, abych si o něj opřela hlavu. Náhle se vedle něho objeví malé bílé hříbě, koník a za ním hnědá klisna. Přivedl mi ukázat svou rodinu. Představuje mi ji. Pak vnímám, že už musí jít. Odchází, jeho rodina za ním a já děkuji, že jsem měla možnost tohle všechno prožít.

Stále však cítím, že potřebuji najít ještě jedno místo, kde se natáhnu. Znovu běžím po rozlehlých loukách a postupně zpomaluji, jak se blížím k lesu. Místo je přímo přede mnou. Malé, porostlé mechem, kam dopadají sluneční paprsky. S úlevou si lehám do neuvěřitelně měkkého lůžka z mechu, to samotná Planeta ho pro mě připravila. Znovu vnímám to neuvěřitelné propojení s Přírodou, jsem její součástí a ona mou. Ležím v náručí Země a je mi krásně. Dívám se do modrého nebe. Ještě chvíli ležím a nové pocity vstřebávám. Nechce se mi vstávat, odejít. Ale vnímám, že musím. Loučím se s Přírodou a znovu děkuji za to vše, co jsem zde mohla prožít.

O den později vznikla k tomuto příběhu komunikace, která je přiložená níže.

Dotek s minulostí umožnil získat něco, co bylo kdysi mou přirozenou součástí

PN: Koníčku Nahare, prosím dej mi více informací o našem včerejším setkání. Jaký to mělo význam, že proběhlo, co znamenal ten výjev z minulosti, co tvá rodina? (Duchovní komunikace z 11. 4. 2012)

Kůň Nahar: „Čekal jsem, kdy se zeptáš. Naše setkání opět nebylo náhodné a mělo proběhnout.

Vnímala jsi, že jsi něco navíc získala, něco, co k tobě patří, co je tvou součástí a teď se to propojilo. Další dílek skládačky, která tvoří tvou bytost. Výjev z minulosti bylo období, kdy jsme se znovu setkali. Ty jsi tehdy byla ženou, já opět koněm. Vnímala jsi jen kratičký záběr, víc nebylo důležité. Podstatné byly energie toho dávného okamžiku, které byly totožné s těmi, které jsi vnímala včera. Proto došlo k překrytí těchto situací, kdy ta reálná v přítomnosti přešla v minulost. Byl to okamžik, kdy jsi byla šťastná a vnímala jsi stejné souznění s Přírodou jako včera.

Výjev skončil ve chvíli, kdy ses měla vrátit do přítomnosti. Aby došlo k onomu propojení. Tehdy, z té doby jsi něco získala. Něco, co potřebuješ k dalšímu vývoji. Cos tehdy měla, v tomto životě dosud ne. Až teď přichází doba, kdy bude příležitost to využít. Sama budeš vnímat, co nového ti to přineslo. Co je ten prvek navíc.

Každý teď máme své úkoly a na nich pracujeme s jinými bytostmi

Teď k mé rodině. Přivedl jsem ti je představit, protože jsou to bytosti, které jsou pro mě důležité, které mě začaly provázet životem a protože se blíží okamžik, kdy i ty mi představíš svou rodinu. Pro tebe to mohou být roky, pro mě pouhá chvilka. Neznáš mou rodinu. Bytosti mé současné rodiny se staly mou součástí stejně, jako jsi jí byla kdysi ty.

Náš vztah se však změnil. Vývoj šel vpřed a naším úkolem bylo jít každý svou cestou. Každý už máme své úkoly, na kterých pracujeme s jinými bytostmi. I přesto je důležité, když určitá naše setkání proběhnou. Vždy přinesou něco, co je potřebné pro nás pro oba. Nejsem stejnou bytostí, jakou jsem býval, když jsme byli spojeni společným úkolem. Došlo k situaci, že bylo potřeba, abychom šli dál každý sám, protože jsme přece jen každý pocházeli z jiné říše. A komunikace se neustále zhoršovala.

Bylo důležité, aby na společných úkolech bylo pracováno s bytostmi stejného původu, ty ostatní mohly pomáhat. Nešlo však na takovém spojenectví zakládat skupiny, které měly změnit vývoj. Příroda však chtěla zachovat náš dar, naše propojení. Zároveň však bylo nutné, aby na vývoji pracovaly lidské bytosti. Proto se část mě zrodila ve hmotě a zcela se podřídila jejím zákonům. Tak bylo zachováno to důležité a zároveň má bytost mohla udělat pro vývoj více.

Pro změnu vývoje bylo potřeba spojenectví přírodních a lidských bytostí

Pro změnu vývoje však nestačila samotná přírodní bytost. Bylo nutné, aby byla doplněna o lidskou bytost. Která se bude ve hmotě vyvíjet, aby měla i jiné vlastnosti a schopnosti, které já jsem nikdy mít nemohl, kterých jsem nemohl dosáhnout. Proto tehdy bylo důležité naše spojenectví. Ty jsi dávala prvek hmoty a já Přírody.“