Z40. Výprava do Francie a Španělska léto 2016

K publikování připravila a na web vložila Marie Mejdrová

Článek o této dovolené je opět ukázkou toho, jak jsou propojené hmotné a jemně hmotné záležitosti. Že si člověk užívá cestování na hmotné úrovni a zároveň vnímá impulzy z duchovních úrovní. Může tak více využít pozitivní energie míst, která navštíví, vyhnout se místům se špatnou energií. A zařadit do očisty místa, která potřebují pomoc světelných energií, aby se u nich obnovila čistota, aby mohly fungovat tak, jak je to optimální.

Pro letošní rok jsme zvolili dovolenou ve Francii, Španělsku a Německu. Zapracovala jsem do plánu impulzy od Přírody, přidala svoje oblíbená místa v Provence (i jinde), kam se ráda vracím. A mohly začít přípravy. Cesta bude dlouhá, a tak si na ni rezervujeme 16 dní.

Posádka obytného auta se brzy sestavila, vyrazíme ve složení já, manžel Radek, kamarádky Irena, Petra a Míla. Všichni jsme na NDC.

Sestavování programu cesty

Duchovní komunikace 26.5.2016:    

VT: Přírodo, dolaďuji letošní dovolenou do Francie a Španělska přes Německo a Švýcarsko. Už loni mi přišlo v inspiraci od tebe, že by bylo vhodné navštívit přírodní park Aigüestortes ve Španělsku. Vše se překvapivě dobře skládá, aby se cesta mohla uskutečnit. Jen ji dolaďuji podle inspirací, které od tebe vnímám. Kromě zmíněného přírodního parku jsem zařadila ve Španělsku i koupání v moři, …

Ve Francii jsou to některá místa v Provence, která máme rádi, kam se rádi vracíme. Přidala jsem koupání v moři, v kaňonu Verdon, různé vesničky se skvělou atmosférou Provence.

Kromě toho vnímám, že mám přidat 3 velké řeky, a to pramen Dunaje v Německu, ve Schwarzwaldu, vodopády na řece Rýn ve Švýcarsku a deltu řeky Rhôny vlévající se do moře ve Francii, v kraji Camargue. S řekou Rhônou se setkáme ještě u Ženevského jezera, kam vtéká, naplňuje ho a z něj i vytéká a pokračuje dál. A ještě jeden impulz vnímám. V Provence navštívit nejvyšší horu Mont Ventoux, kde už jsme kdysi byli a v původním plánu jsem ji neměla.

Příroda: „Na tomto delším výletu je vhodné zařadit jak hory, tak moře i tyto velké řeky. Jednu u pramene, jednu jak ústí do moře a u jedné vodopády. V plánu máš více řek (Verdon,…), ale ty menší nejsou pro očistu tak zásadní.

Už to znáte z jiných výletů, či pobytů v přírodě, že je důležité být vnímaví, naladění na to, co vám určitá místa sdělí, co vám komunikují přírodní bytosti s těmito místy spojené. Kde bude potřeba místo nebo území zařadit do očisty, kde naopak tzv. „dobijete baterky“. To bude mimo jiné i v přírodním parku Aigüestortes. Ten má velmi silné pozitivní energie, které může otevřený, připravený člověk načerpat. Ale i ten potřebuje zařadit do očisty na určitých úrovních. Vaším pobytem se očista spustí a zařadí-li se následně do očisty, tak díky nejvyšším světelným frekvencím, které se mohou do očisty zapojit, bude to jak pro zmíněný přírodní park, tak pro samotnou Planetu velmi přínosné.

Řeky, které ti byly navrženy k zařazení do plánované cesty, protékají rozsáhlým územím, mnoha státy, vlévají se do různých moří. Dunaj a Rýn patří mezi nejdelší evropské řeky. Jejich očista a následné prosvětlování zasáhne velká území, což je pro současnou dobu velmi důležité.

Určité zastávky, to cítíš sama, jsou tebou vložené pro radost při pobytech v určitých oblastech. Některé bude vhodné do očist zařadit, ale jsou to spíš drobnější záležitosti. Avšak i každá sebemenší očista má v podstatě velký význam. Z drobností se skládá celek.“

VT: Z výletů si sestavuji fotoknihy. U některých fotek mám pocit, že je mám zařadit do fotoknihy ve větším formátu. Cítím z nich potom energie navštívených míst lépe.

Příroda: „Ano, funguje to tak.“

VT: Děkuji, Přírodo. Na cestu se začínám těšit.

Cesta na přelomu července a srpna začíná tím, že během pátečního odpoledne dorazíme obytným autem do Prahy, kde přibíráme Mílu, Irenu a Petru. Máme v úmyslu ještě dnes ujet trasu někam k Norimberku, abychom následující dva dny nejeli od rána do večera, mohli cestou zastavovat na delší časové úseky.
 

Rýnské vodopády

Naše první větší zastávka v sobotu je ve Švýcarsku, kousek od Bodamského jezera, u Rýnských vodopádů. Vodopády, dílo přírody, jsou nádherné. Přesto tu však vnímám hodně nepříznivých vlivů. Kdysi před lety jsme si k těmto vodopádům došli lesní pěšinou. A byli jsme tu sami. Dnes je tu vchod s pokladnou, hned u vchodu postavená budova, jejíž celý štít „zdobí“ velké množství nepravidelně, spíš křivě vyřezaných křížů. To na mě působí hodně nepříjemně. Jsou tu postaveny dva monstrózní výtahy ze skla a betonu, které mi nevím proč, připomínají krematorium. A ohromné množství lidí, ze kterých cítím silně disharmonickou energii. Pod obrovskými peřejemi se zmítají výletní lodě, jako placená atrakce.

Když jsme se po návštěvě vodopádů sešli, nezávisle na sobě jsme si potvrdili prakticky stejná vnímání.

Zeptám se na tuto záležitost Spojených Sil Světla:

Kamenné mohyly a visací zámky na místech v přírodě
 

VT: Spojené Síly Světla, napíšu své vnímání u Rýnských vodopádů. Přírodní scenérie nádherná, pozorování mohutné síly vody, příjemné osvěžení drobných kapiček až mlhy, tvořící se při dopadu z vod Rýna. Na druhé straně nepříznivý tlak na hrudi až nevolnost z určitých skupin lidí, ze kterých jsem cítila energetické disharmonie, místy agresivitu. A nakonec ještě arogantní náraz mohutného člověka, jeho dupnutí na mou nohu a neurvalé vystupování.

A také jsem vnímala prosbu o pomoc od řeky Rýn a tohoto přírodního místa.

Právě jsem odsekala nachytané nepříznivé záležitosti ohledně střetu s oním člověkem. A místo bude zařazeno do očisty. Můžete mi k tomu něco dalšího říct?

Příroda: „V podstatě jsi to zhruba sama popsala. Vaše vnímání byla správná. Takto lidské bytosti ničí čistá přírodní místa. Zanášejí je temnými energiemi, spoutávají je. Proto vám přišly impulzy ode mne, abyste svoji první větší zastávku udělali právě u Rýnských vodopádů. Dá se říct, že jste vlastně byli požádáni o zprostředkování této očisty. Je dobré, že vás je alespoň pět bytostí na světelném vzestupu. Na to, abyste tuto záležitost ustáli, je to vhodné. Setkali jste se tu s velkou koncentrací temných energií, hlavně od určitých bytostí.... Máš zkušenosti, že je někdy lepší se temným místům vyhýbat. Toto není ten případ. Tady je hodně novodobých nepříznivých záležitostí a bylo nutno místo osobně navštívit.“

VT: Mezi ty novodobé záležitosti kromě těch, o kterých jsme mluvili, bych přidala ještě toto: Na mnoha místech v přírodě si všímám mohyl z kamení, které lidé staví obvykle za účelem, aby se na ta místa znovu vrátili. Tady jsem si všimla další věci. Na drátěném pletivu plotů byly navěšené a zamčené různé typy visacích zámků. Nejenže to působilo odpudivě, ale vnímala jsem, že lidé, kteří zde tento svůj zámek zanechali, určitým způsobem na těch místech energeticky parazitují.

Příroda: „Je to velmi rozšířený nešvar návštěvníků přírody. Zanechávat takto svoje „adresy“ a vytvářet drobná vysávací zařízení, ať už stavbou mohyl z kamene, nebo i horší variantou – uzamčeným zámkem v daném místě. Lidské bytosti si tak často vytvoří kanál mezi svou bytostí a daným místem, odkud na duchovní úrovni mohou parazitovat na energiích přírodního místa, aniž si to na vědomé úrovni uvědomují.“

VT: Nás doma v dětství táta učil, že pokud odcházíme z lesa, či jakéhokoliv jiného místa v přírodě, nemá být poznat, že jsme tam byli. Občas jsem měla chuť kamennou mohylu srovnat se zemí. Ale vnímám, že momentálně není vhodné se do této záležitosti plést.

Příroda: „Zatím by takové zásahy pro tebe nebyly bezpečné. Mohla by ses k něčemu připlést a zbytečně si přivodit komplikace. Zatím pro hodně z vás jsou vaše vlastní očisty náročné, tudíž nejste úplně stabilizovaní. A je zbytečné se nechat vychýlit takovými záležitostmi a řešit tyto věci. Vaše úkoly jsou v těchto místech jiné, než ve hmotě napravovat omyly jiných.“

VT: Děkuji, Přírodo.

Poznámka Marie Mejdrová:

I lidé, kteří by sami kamennou mohylu nestavěli či neumísťovali zámek, mohou být inspirováni k takové činnosti, když kolem vidí desítky či stovky jiných. (Zvlášť ve Skandinávii a na Islandu jsem takových „kamenných mužíků“, na některých místech v přírodě viděla obrovská množství, celá pole). Ne každý člověk je v takovém pádu ve Světle, že by na podvědomé úrovni chtěl a zároveň byl schopen sám energeticky parazitovat na daném místě. Ovšem, je tu také další možnost – nejsem-li duchovně vnitřně dostatečně silný ve Světle, mohou přese mne za určitých okolností působit skrytě temné systémy. Mohou mě takto bez mého vědomí využít. Inspirace postavit si také vlastní mohylu/zavěsit si zámek představuje obvykle na duchovní úrovni energetické chycení temným systémem v pozadí. Takže se do toho systému mohou lidé nechtěně napojit a nechat se zneužívat. Jejich hmotný výtvor, jejich bytosti, se stanou jednou z mnoha hmotných opor, nožiček, takového systému.

Zámky lásky a vytetování si jmen svých drahých

Ještě trochu jinou kategorií jsou tzv. „zámky lásky“, zavěšené na určitých turisticky oblíbených místech ve městech, typicky na zábradlích mostů. Tam jde v pozadí o nevhodné duchovní svázání zúčastněných bytostí. Zámek má jejich svazek duchovně jakoby jistit, to spojení doslova napevno (navěky) uzamknout. To ovšem narušuje princip svobodného duchovního vývoje bytostí, na základě aktuálních světelných impulsů. A to i v případě, že je daný pár spolu v dané chvíli dobře vyladěn a Přírodou, karmickou institucí, je jejich partnerských vztah podporován. Natož v případech, že tomu tak není, což je v dnešním světě velmi časté. Stejný princip platí při vytetování si jmen partnerů nebo svých dětí na svoje tělo. 

Jde o nevhodné a nepřirozené navazování si na sebe druhé bytosti. O snahu ten vztah si pojistit za každou cenu, nehledě na okolnosti. Nehledě na to, zda je to pro mne a pro druhého vhodné. A každopádně, daný partnerský či rodičovský vztah v rámci současného života jednou pomine, ale to umělé duchovní svázání tam až do patřičné energetické očisty zůstane. Může nepříznivě ovlivnit životy těchto osob, blokovat, znemožnit jiný partnerský vztah v dalších existencích. Beru tím tedy svobodu vývoje sobě i tomu druhému. Zasahuji do svobody druhého, a zasahuji, případně nechám si zasahovat, do svobody vlastní. Má-li být určitý vztah skutečně pevný, odolný, musí především duchovně spočívat na čistých základech.

Jsou tu i hmotné okolnosti. Uvádí se, že vlivem souhrnné hmotnosti visacích zámků může dojít až k narušení statiky mostu. Často jsou takové kamenné stavbičky a zámky k vidění v chráněných přírodních územích či v památkově chráněných městských zónách, kde by člověk svévolně zasahovat neměl. A neměl by po sobě zanechávat takovéto „věčné upomínky“.

Ženevské jezero na hranici Švýcarska a Francie

Odpoledne přijíždíme k Ženevskému jezeru (francouzsky Lac Léman, německy Genfersee), kde je naše první setkání s řekou Rhônou, pramenící ve Švýcarsku, která do Ženevského jezera vtéká a naplňuje ho. Z druhého konce vytéká a pokračuje k moři až na jih Francie, kde se rozdělí na dvě ramena a území mezi nimi je známá přírodní oblast, kraj Camargue, kam máme také namířeno. U Ženevského jezera zaparkujeme v městečku Vevey a odpoledne se procházíme na pobřežní promenádě, kde je poklidná a příjemná atmosféra. Vyfotíme se se sochou Charlie Chaplina, který zde dlouhá léta žil.

K večeru ještě objíždíme jezero a vjíždíme do Francie, protože spodní část jezera už je na francouzské straně. Jakoby „náhodou“ nacházíme malé odlehlé parkoviště přímo u jezera. Máme několik kroků od dvou krásných pláží. Samozřejmě nám to nedá, a ještě před večeří, při západu slunce, si jdeme zaplavat.
 

V neděli ráno si zacvičíme na pláži, kde jsme úplně sami. Vycházející slunce nám požitek ze cvičení umocní. Ještě se chvíli zastavíme ve společnosti čtyř mohutných cedrů, v místě s nádhernou energií.

Pokračujeme podél pobřeží do městečka Ivoire. Městečko se probouzí, jsme tu po ránu téměř sami, pomalu se otevírají krámky a kavárničky…. Je plné zeleně a půvabných zákoutí. Užíváme si tu poklidnou atmosféru.

Camargue – biosférická rezervace v deltě Rhôny

Odpoledne dojíždíme k moři v oblasti Camargue, která se nalézá mezi rameny řeky Rhôny – Le Grand Rhône a Le Petit Rhône. Projíždíme rozsáhlým územím mokřadů, rýžových polí, polí s čočkou, míjíme ohromné kopce soli, která se tu produkuje. Camargue je krajem růžových plameňáků, bílých koní a černých býků. (Viz stránky ve Wikipedii:  https://cs.wikipedia.org/wiki/Camargue ).

Naše první kroky vedou do ornitologické rezervace, kde jsou na několika kilometrech mokřadů naučné stezky. Je zde velká koncentrace ptactva, hlavně plameňáků, kteří v Camargue žijí volně v přírodě.

K večeru jedeme k moři okolo obrovských slaných jezer a mokřadů se spoustou ptactva. Chceme prozkoumat oblast poblíž místa, kde vtéká širší rameno Rhôny do moře. Chvíli jedeme vedle řeky. Přijíždíme na velmi rozsáhlé pláže, možná tak 2 km od místa, kde se Rhôna setkává s mořem. Vykoupeme se. Vytáhneme stoleček a křesílka. K večeři máme zeleninovou hostinu s fazolemi, pozorujeme zapadající slunce.

Dostáváme impulz od místního člověka, že se tu nemá nocovat, a tak popojedeme od moře dál k mokřadům. Sami pak vnímáme, že místo nebylo na spaní vhodné energeticky. Nacházíme energeticky velmi příznivé odlehlé místo. Je zajímavé, že tu není nějaký dramatický výskyt komárů. Zato slyšíme neuvěřitelný koncert statisíců žab a cikád. Překvapivě je to příjemná ukolébavka. Spí se nám výborně.

Pondělní ráno na venkově v Camargue je nádherné. Zacvičíme si, připravíme čerstvou pomerančovou šťávu, osvěžíme se melounem. A pak se nám zdá vhodná doba na to navštívit nějaké městečko. Vydáme se do blízkého Saintes-Maries-de-la-Mer. Městečko je malé, má i pláže, a tak neodoláme a vykoupeme se u jedné z nich. Stejně jako na ostatních navštívených místech i tady mají někteří z nás svá duchovní čištění. Něco z minulosti, co se k těmto místům váže, se u nich otevřelo.

Popojedeme kousek dál k dunové pláži L‘Espiquette. A až do večera trávíme čas u moře. Tady přespíme a dopoledne si budeme ještě užívat moře.
 

Ještě vsunu krátký vzkaz od Přírody:

Příroda: „Řeky Rýn a Rhôna se začínají čistit. A s nimi rozsáhlá území, kterými protékají. Funguje to asi tak, že nejsilnější je očista samotné řeky a čím dále od řeky, tím je slabší. Asi jako když světlo svíčky je u středu nejsilnější a směrem dál od plamene slábne. Přesto jakákoliv světelná očista má pro světelný vývoj nejen na Planetě velký význam. I vaše návštěva Středozemního moře, jak ve Francii, tak následně ve Španělsku, má význam zase pro Středozemní moře. A bude důležitá i návštěva pramene Dunaje v německém Schwarzwaldu.“

Carcassonne – městečko a hrad

V úterý dopoledne si ještě zacvičíme na pláži, zaplaveme a vyrazíme směr Španělsko. Cestou zastavujeme v městečku Carcassonne. To se nám daří až na několikátý pokus o zaparkování. Parkoviště jsou plná. A to, kde je volno, má pokaženou zvedací závoru. Jakoby někdo nechtěl, abychom místo navštívili. Nevzdáváme to, chvíli parkujeme na venkově kousek od Carcassonne, kde posvačíme. Na další pokus je závora opravená a my se vydáváme do historického centra, kde vnímáme silné energie a někteří i určité duchovní záležitosti spojené s minulostí.

Je nám jasné, že do španělského Espotu už to dnes nestihneme, a tak zastavujeme na dálničním odpočívadle. Je to rozsáhlý lesopark, jsme tu téměř sami. Říkáme si, že tady blízko španělských hranic už snad nepůsobí gangy, které se specializují na vykrádání aut na dálničních odpočívadlech. V jižní Francii s nimi máme několik nepříjemných zkušeností a už trochu známe jejich fígle. Francouzská policie to řeší tak, že u parkovišť postaví značky vyobrazující straku, která má v zobáku ukradené šperky. Nachystáme si zeleninové saláty, užíváme si večerní pohodu. Když se setmí, je nám jasné, že vše bude jinak. Vidíme, že už jisté osoby „nenápadně“ obhlížejí situaci, a tak raději příjemný park opouštíme, sjíždíme z dálnice a zaparkujeme v malé francouzské vesničce.

Španělské Pyreneje - Národní park Aigüestortes i Estany de Sant Maurici

Středeční ráno na francouzském venkově je svěží, v klidu si zacvičíme a posnídáme a zamíříme do Španělska. Projíždíme krásnou krajinou Pyrenejí, chvíli v takové výšce, že jsme nad mraky. Za krásného počasí zastavujeme v horském středisku Espot, kde přikupujeme něco málo potravin. Asi 3 km za Espotem se nachází už doma vyhlédnutý kemp Voraparc. Tady zakempujeme a po zbytek dne lenošíme u bazénu, čteme si pod stromy. Kemp je v nádherném prostředí, obklopen horami s bujnou zelení, zurčícím horským potokem. Těšíme se na zítřejší výlet do hor. Naplánujeme si trasu a objednáme džíp, který nás ráno zaveze k horskému jezeru Estany de Sant Maurici, od kterého začíná většina tras.

Ve čtvrtek ráno vyrážíme džípem ke zmíněnému jezeru. Estany znamená jezero. Zvolili jsme trasu k vodopádu Ratera a jezeru Ratera a dál. Budeme v horách celý den, džíp na odvoz zpět máme objednaný na 17 hodin.

Málokdy používám superlativy jako úžasné, úchvatné a podobně. Ale tady se celý den nedalo použít jiné přirovnání. Je to doslova přírodní ráj, vysoké hory, okolo samé téměř třítisícovky, horské bystřiny, potůčky, neuvěřitelná zákoutí a pohledy. Nemohla jsem dát foťák z ruky. Bude hodně těžké vybrat několik fotografií do fotoknihy.

Celý den jsme si náramně užili. Našli jsme si malý odlehlý palouček s jemnou trávou a úžasnými výhledy na zacvičení Pěti Tibeťanů a i to byl to velmi silný zážitek.

K večeru jsme se vrátili do kempu, ještě si zaplavali v bazénu, povečeřeli a Petra nám dočetla nový článek ze stránek NDC.

Duchovní komunikace:

VT: Přírodo, při návštěvě přírodního parku Aigüestortes jsme všichni vnímali neuvěřitelně silné světelné energie. Na každém kroku nějaká téměř třítisícovka, jezera, jezírka, potůčky, prameny, nádherná zákoutí a scenérie. Vnímala jsem spojení vrcholů hor s vesmírem. Krásné propojení energie z vesmíru s planetou Zemí.

Příroda: „Ano, takto to v Aigüestortes funguje. I když toto místo na určité úrovni potřebuje vyčistit. Proto jsem vám návštěvu dopředu avizovala.“

VT: Velmi silný zážitek jsem měla i při cvičení Pěti Tibeťanů v takovém odlehlém místečku, připadalo mi to, jakože cvičím v náruči přírody. Měla jsem mimořádně povznášející pocity. Podobných zážitků tam bylo hodně. Zkrátka celý den, který jsme tam strávili, patří pro mě k nezapomenutelným. A už mi bylo jasné, že budoucí fotokniha bude obsahovat několik fotek ve zvětšené verzi, abych při jejím prohlížení znovu silněji vnímala energie tohoto nádherného místa. Byla jsem těm energiím otevřená. Za celý zážitek jsem vděčná.

Ještě mě napadlo jedno téma. Před cestou na tuto dovolenou nás potkalo několik nepříznivých záležitostí s autem, že to vypadalo na problém odcestovat. I na cestě nás potkalo pár nepříjemných událostí. Reagovali jsme na ně včas, a dá se říct, že jsme jim tak předešli. Také mám hodně silné duchovní čištění.

Příroda: „Ve vaší skupině jsou velmi silné energie. Část bytostí je z čela NDC. Na jednu stranu máte za úkol věnovat se očistám míst, kterými projíždíte. Navštěvujete místa s velmi silnou světelnou energií, která umožňuje, aby se vám vytlačily na povrch (tedy do fáze možnosti zpracovat) záležitosti, u kterých je pro vás důležité uvědomit si je a začít s nápravou.

Za druhé vaše vzájemné impulzy jsou často velmi silné. Je na vás, zda tyto šance správně pro sebe vyhodnotíte a přijmete. Dostáváte tak příležitost posunout se rychleji dál.

Tím, že jste na delší dobu v těsném kontaktu a působí zároveň silné světelné energie z různých míst, tak tyto společné energie vám otevřely možnost, jak zpracovat záležitosti, se kterými se potýkáte i dlouhodobě. Je to pro vás příznivé. A bylo by velmi přínosné nenechat tyto šance vyznít do ztracena. I když samotné očisty při cestování příjemné být nemusí.

A k tématu nepříznivých vlivů na cestě. To není potřeba zdůrazňovat, že temným bytostem a systémům se nelíbí, pokud se cokoliv začne čistit a podnikají kroky, aby tomu zabránily, nebo alespoň zbrzdily. A snaží se hodně. Máte však silnou světelnou ochranu a dostáváte od nás Spojených Sil Světla impulzy, abyste těmi nástrahami v pořádku prošli. Dá se říci, že jim nasloucháte a jste vždy o krok napřed. A případnými počátečními nepříjemnostmi projdete vítězně.“

VT: Ano, a ještě navzdory některým nepříznivým záležitostem se nám daří pracovat i cvičit na krásných energeticky čistých místech. Vždy se nějaké takové místo objeví, když si potřebujeme zacvičit, či někde přenocovat.

Pátek trávíme téměř celý den přejezdem napříč Pyrenejemi. Výhledy z auta jsou sice krásné, ale cesta je samá serpentina. Zastavujeme občas na protažení těla a zacvičení. Dojedeme k moři, samozřejmě se hned vykoupeme. K přenocování už se přesouváme do Francie. Nabízí se nám krásná odpočívadla nad mořem, ale dvě jsou u hřbitova, další na nás též příznivě nepůsobí, tak nakonec nocujeme na vysokém útesu nad mořem.

Azurové pobřeží – Francouzská riviéra

V sobotu se rozhodneme, že zamíříme na Azurové pobřeží, na Francouzskou riviéru. Bude tam v sezoně hodně lidí, ale moře tam má krásnou tyrkysovou barvu a různé azurové odstíny. Známe tam jeden kemp pro karavany, tak jedeme tam. Je za Le Lavandou v Cavaliére. Po příjezdu hned míříme k moři, které je od kempu jen přes pobřežní silnici.

Neděli trávíme u moře až do odpoledne. Moře je teplé, má nádherné odstíny. Baví nás sbírání kamínků a lenošení na pláži.

Na pláži vidíme ženu, u které všichni vnímáme velmi nepříznivé energetické vyzařování. Působí jako bytost ze záhrobí. A tak se jí snažím nevšímat, vyhnout se jí, abych jí nedala šanci se na mně energeticky uchytit a parazitovat na mých energiích. Ze stejného důvodu si hlídám, abych ji nelitovala. Žena je totiž evidentně nemocná. Poprosím Spojené Síly Světla o ochranu.

Provence - Kaňon Verdon, cedrový háj, typická městečka

Odpoledne přejedeme ke kaňonu Verdon. Dojedeme k zajímavému parkovišti s cedry a kaštany, a protože se žene bouře, zůstaneme tu přes noc. Místo se nám zdá energeticky dost příznivé. Ještě stihneme zacvičit a bouře se spustí.

V pondělí vstáváme brzy, částečně objedeme kaňon Verdon nahoře ve skalách, pak sjedeme dolů a zaparkujeme v místech, kde se kaňon napojuje na jezero Verdon. V půjčovně lodí si půjčujeme šlapadlo a vyrážíme do kaňonu. Z počátku jsou stěny kaňonu velmi vysoké a strmé, čím déle jedeme, tím jsou nižší a porostlejší stromy. Řeka Verdon má krásnou modrozelenou barvu, voda je dost teplá. V hlubokém kaňonu si zaplaveme.

Odpoledne trávíme na osamělé pláži na břehu jezera Verdon. Lenošíme pod piniemi, za zvuku cikád si i zacvičíme. Užíváme si plavání ve velmi teplé vodě, která střídá odstíny azurové modři s odstíny tyrkysové, podle toho, jak ji slunce osvítí. Neuvěřitelné barvy. Když si vše dostatečně užijeme, k večeru odjíždíme asi 3 km k městečku Moustiers-Sainte-Marie a vyrážíme za nočním životem.

Jezero Verdon, vlevo za mostem začíná kaňon

Následující úterní dopoledne trávíme v cedrovém lese v pohoří Luberon. O tom jsme již psali v článku: Z37. Cedrový háj - bytosti a energie ze souhvězdí Lyra

Piknik pod cedrem

Cestou z cedrového lesa zastavujeme v Coustelet, v butiku u muzea levandule, která se tu zpracovává, a koupíme si některé výrobky z levandule. Pokračujeme do městečka Gordés s jeho přívětivou atmosférou. Celé městečko je na kopci, vystavěné z místního kamene. Tady si při procházce užijeme jeho příjemnou atmosféru.

Gordés

Na přespání poodjedeme k blízkému městečku Roussillon. V širším okolí jsou přírodní naleziště malířských hlinek se širokou škálou odstínů od žlutých a oranžových tónů po červené, rezavé až fialové. Hlinky se tu už netěží, ale je možné povrchové doly navštívit a vidět tu pestrou paletu barev. Ostatně i celá vesnička má domy natřené různými odstíny těchto hlinek.

Místo, kde přenocujeme, má velmi příjemnou atmosféru. Pod obrovskou borovicí se nám příjemně pracuje i povídá pod hvězdnou oblohou. Sdělujeme si zážitky z cedrového lesa. Pozorujeme souhvězdí Lyru, která má s místním cedrovým lesem spojitost.

Středeční ráno nás zastihne v městečku Roussillon, které má opět jako většina městeček v Provence neopakovatelnou atmosféru.

V oblasti Provence je toho k vidění a zažití mnoho. V rámci této cesty už není víc prostoru užít si i další záležitosti. Takže se spokojíme s touto malou ochutnávkou.

Mont Ventoux - Větrná hora a levandulová pole

Odjíždíme směrem k nejvyšší hoře Mont Ventoux, kam nás nasměrovala Příroda. Cestou ještě občas zastavujeme u levandulových polí. Přestože je většina levandule sklizená, najdou se i pole, které na sklizeň čekají. Všude ve vzduchu je vůně levandule. V Provence je hodně vůní, světla a barev. Není divu, že tu žilo tolik umělců.

Na horu Ventoux vyjedeme až nahoru autem, cestou potkáváme hodně cyklistů. I závod Tour de France tady mívá své etapy, které vedou přes Ventoux. Jsou tu silné energie.

Cestou z Mont Ventoux se zastavujeme v Nyons, našem oblíbeném obchůdku pod olivovým mlýnem. A kupujeme si sušené olivy a olivový olej místní výroby. Je z přezrálých oliv a nemá hořkou příchuť, nebo jen minimální.

K večeru už následuje dálniční odpočívadlo s lesoparkem, kde povečeříme, zacvičíme a provedeme svoji denní energetickou očistu. Na přespání tu ale nezůstáváme, protože dálniční odpočívadla na francouzském jihu nejsou bezpečná. Sjíždíme z dálnice do malé vesničky a tady na klidném parkovišti přespíme.

Alsasko - Colmar

Ráno ve čtvrtek se vracíme na dálnici. Cestou se znovu setkáváme s Rýnem. Ještě zastavíme na rozlehlém parkovišti s lesoparkem a rybníkem, abychom se nasnídali a zacvičili si Pět Tibeťanů. Míla uvolní Radkovi napětí v zádech masáží s použitím třezalkového oleje a pokračujeme do německého Schwarzwaldu.

Poblíž hranic s Německem, v Alsasku, v krásném hrázděném městečku Colmar zastavujeme a jdeme se tak na dvě hodiny projít. Městečko má velmi příjemnou atmosféru a náladu nám nezkazí ani to, že prší.

Večer dojedeme do místa, o kterém tušíme, že bude blízko pramene Dunaje. Celou cestu bylo velmi špatné značení cest, jeli jsme spíše intuitivně. Stále prší a teplota velmi klesla. Na spaní nám to nevadí, uvidíme, jak bude ráno a kde vlastně jsme.

Pramen Dunaje v německém Schwarzwaldu

Páteční ráno je velmi chladné, sem tam poprchává, všude se válí mlhy. Okolí vypadá téměř tajemně. Teple se oblékáme a vyrážíme hledat pramen Dunaje. Hodně nás překvapí, že se pramen nachází jen pár stovek metrů od místa, kam jsme dojeli. Nepůsobí to tu ale na nás příznivě. Pramínek vyvěrající ze země je vzápětí duchovně ovlivněn, jakoby spoután tím, že je tu postavený kamenný „náhrobek“, pomníček (tak to na mě působí), ze kterého je nucen vytékat.

Asi 100 m od pramene je penzion. Čekali jsme, že pramen bude někde v lese, v klidu. Ale toto místo na nás působí opravdu podivně. Sice v okolí jsou krásné květiny, ale ty nemají sílu toto místo uvolnit. Místo je celé smutné, svázané, stažené. A vnímám, že prosí o zařazení do očisty.

Vodopády u Tribergu

Ještě vnímám, že máme vyhledat tady v okolí vodopády u Tribergu, že bude zapotřebí naší návštěvy, protože je důležité pomoci tomu místu. Nacházíme je, vodopády jsou krásné, rozdělené do několika kaskád. Ale samotné místo moc šťastně nepůsobí. Když se po naučné stezce vracíme zpět, doslova vnímám kámen, který mě volá. Má na sobě zvláštní reliéfy. Přicházejí ostatní a jakoby samozřejmě vkládáme ruce do těch reliéfů. Vnímám, že jsme tím uvolnili nějakou spoutanou energii.

Duchovní komunikace:

VT: Spojené Síly Světla, můžete mi k tomuto vnímání něco říct? Vnímám, že Duch tohoto místa, lesa je jakoby připoutaný k tomuto kameni.

Přírodní duch oblasti vodopádů u Tribergu: „Zdravím vaši skupinu bytostí na světelném vzestupu. Jsem nesmírně rád, že jste vyslyšeli impulz od Přírody a toto místo navštívili. Tak jako ostatní místa v přírodě, ze kterých se udělala turistická atrakce, i toto se nějakým způsobem energeticky znečistilo. Budovalo se, betonovalo, nastavěly kapličky, kříže. Nám přírodním duchům se tak znesnadnila práce, kterou vykonáváme. Všelijaké nevhodné nápisy tesané do kamene, kapličky, lávky přes vodopády. Čím více je přírodní místo přeměňováno, tím víc se jeho energie spoutávají. A čím víc je místo zpřístupněno i lidem, kteří jinak o přírodní krásy nestojí, tím více se zanáší nevhodnými energiemi.“

VT: Teď mě napadá, že je to vlastně i příběh Rýnských vodopádů. Kdysi jsme si k nim museli dojít lesem, v podstatě tam nebyli lidé. Dnes je z toho mašinerie, kdy tam proudí tisíce lidí a celé místo je jako náměstí. Tam jsem vyloženě vnímala lidi, kteří o přírodu zájem nemají.

Přírodní duch oblasti vodopádů u Tribergu: „Ano, tak to v podstatě je. Já jsem byl připoután k místu v oblasti kamene a tím byl rozsah mojí práce pro tuto oblast okleštěn. Tím, že jste přiložili své ruce na kódy v kameni, místo se jakoby odemklo, uvolnily se mé energie. Světelná síla tohoto místa se začala zvyšovat. Osobně děkuji za vysvobození. I drobné přírodní bytosti místa jsou vděčné za vaše působení v tomto místě. Musíme už pracovat s tím, jak toto místo změnil člověk. Naše práce bude ale daleko intenzivnější a místo se může světelně povznést.“

VT: Jsme rádi, že jsme mohli pomoci. Toto bylo poslední místo, které jsme na této cestě navštívili. Teď už pojedeme domů. Ještě se ozývá Příroda.

Příroda: „Já chci celé vaší skupině poděkovat za práci, kterou jste vykonali na své cestě. Nebylo to vždy jednoduché při vašich vlastních očistách, které byly velmi intenzivní už tím, že jste byli jako skupina delší dobu takto intenzivně pospolu. Také tím, že jste navštívili energeticky velmi silná místa, jejichž energie z vás doslova vytlačovala celé bloky karmických záležitostí na očistu. Také situace, které je pro vás potřebné zpracovat, začaly být akutní, abyste měli možnost vše více do hloubky pochopit a se zmíněnými záležitostmi pohnout. Závěrem lze shrnout, že vaše výprava byla velmi prospěšná vám i nám. Moc děkujeme.“

VT: I my děkujeme za vaše impulzy, které jsme vnímali. Za všechny energie, které nám daly a dají šance se pohnout rychleji dál.

Jedna z kaskád vodopádů u Tribergu
 

Kámen s reliéfy
 

V tuto chvíli míříme k domovu. Původně byl v plánu volný den, který jsme chtěli strávit procházkami v lesích Schwarzwaldu, odpočíváním na loukách. Počasí tomu však nepřeje. Déšť byl ale zase vhodný při očistách míst, jako je pramen Dunaje, vodopády u Tribergu. Jakoby očistu hmotně podpořil. Takže výprava je o den kratší. Byla velmi intenzivní. A hlavně krásná!