Z9. Nespoutávejte příležitosti svými omezenými představami

Duchovní zážitky z 23.6.2012

Byla jsem opět na Šumavě, kde mé propojení s Přírodou je daleko silnější. Na louce jsem si sedla ke stromu a vnímala, co se bude dít. Po louce ke mně kráčel Nahar. Zval mě na projížďku, už jsme spolu dlouho nikde nebyli. Kousek jsme popojeli, ostatní koně nás doprovázeli. Před námi náhle leželo v trávě krásné bílé hříbátko. Sesedli jsme. Šla jsem k němu a ptala se Nahara, zda je jeho. Nahar odpověděl, že není jeho, ale pochází ze Sféry Bílých koní.

Klekla jsem si k němu, k ní, byla to klisnička a hladila ji po hlavě. Nahar dále povídal, že s ní není něco v pořádku. Neběhá jako ostatní, jen sedí, je jako bez života. Hladila jsem ji po krku a na místě, kde má být jiskra, jako mají ostatní koně, nebylo nic. Jakmile jsem jí na tom místě pohladila, jiskra se vytvořila, hříbátko vstalo a začalo skotačit. Pak všechny koně stáli v kruhu, já uprostřed. Děkovali mi.

Nahar povídal, že potřebovalo zřejmě kontakt s člověkem, jaký mají teď všechny koně. Pak se ale vše více rozkrylo a Nahar řekl, že potřebovalo můj kontakt. Že to není náhodné, že si mě takto klisnička našla. Že máme před sebou zřejmě nějaké společné úkoly. Nahar teď bude více s rytíři, klisnička až dospěje, tak se mnou.

Další duchovní zážitek na Šumavě ze 13.7.2012

Opět jsem na Šumavě. Lehla jsem si na padlý kmen stromu, jehož kořeny byly vyvrácené, ale koruna ještě stále zelená. Stále z něj vyzařuje velká síla, majestátnost. Jen tak jsem odpočívala a vnímala energii a sílu, která ze stromu dýchala. Náhle jsem něco ucítila u pravého ucha. Okamžitě se mi vybavil Nahar, který mi do něj dýchal. Přišel i s klisničkou, které krásně zářila jiskra, nemohu přijít na její jméno, jako bych ho měla na jazyku, ale žádné, které mě napadne, není dost dobré. Oba jsem je pohladila a vítala se s nimi. Nahar mě přišel povzbudit. Říkal, že vnímá, že procházím těžkým obdobím, že je mu to líto.

Vyzval mě, ať se projedu, že mi to udělá dobře… Po projížďce mě Nahar dovezl zpátky. Objala jsem ho kolem krku a rozloučila se.

Nespoutávejte příležitosti svými představami

PN: Přírodo, prosím, dej mi nějaké informace k těmto zážitkům. Děkuji. (Duchovní komunikace ze 13.7.2012)

Příroda: „Už čekám na tvé oslovení. Potřebuješ se mnou mluvit a já s tebou… Zprostředkovala jsem ti tyto zážitky, aby tě pomohly posunout dál…  Stále se na něco ptáš. Nechej chvilku věcem volný průběh… Nech se jen vést, nic nezkoumej, o ničem nepřemýšlej.

Nech se vést, ucítíš, kterou cestou je správné jít. A když se vydáš špatně, také to ucítíš. Zahoď své strachy. Vnímej, co přichází, protože vše, co přijde, je to nejsprávnější…

Energie nelze držet. Lze je pouze vnímat, nechat plynout, užívat si jich jako daru, který přichází. Nelze je však vlastnit, ponechat si je. Jsou tu v určitém okamžiku. Tehdy si jich máš užívat, tehdy je máš vnímat. Ale nechtít je dál držet, spoutat. Musíš jim dát volnost, svobodu, jen tak ti mohou přinést to, co v sobě ukrývají. Jakmile je spoutáš, svou krásu ztrácejí. Potřebuješ se naučit žít v konkrétním okamžiku. Umíš to. Ve většině oblastí to umíš. I to je důvod, proč dokážeš mě tak dobře vnímat… 

Nespoutávej příležitosti svými představami. Pak nemohou ty správné přijít, protože je vnímáš jako ty nesprávné, které neodpovídají tvým představám. Nauč se přijímat, co přichází, s vděčností. Pak uvidíš, že se budeš nejen cítit lépe, ale věci se dají do pohybu.

Setkání s Jitřenkou 20.7.2012

Byla jsem se podívat na louce na Šumavě, kde jsme viděli na jaře kvést divoké orchideje. Měla jsem pocit, že tam musím jít.

Sedla jsem si a pocítila touhu se projet. Být zase bezstarostná, šťastná. Za chvíli jsem vnímala Nahara, jak ke mně sklání hlavu, opřela jsem se o ni a hladila ho. Chvíli jsme spolu mluvili. Říkala jsem, že se mi stýská po našich společných projížďkách a úkolech… Pak mě vybídl, abych se projela, že mi to udělá dobře. Ještě jsem ho objala kolem krku a nasedla. Po projížďce jsem se s ním loučila, zabořila tvář do jeho krku a hřívy a ujišťovala se, zda se s ním ještě uvidím.

Pak jsem viděla přicházet „svoji“ kobylku. Už povyrostla. Ještě nebyla dospělá, ale už to nebylo malé hříbátko. Přivítala jsem se s ní a nasedla… Klisnička jela se mnou, sesedla jsem a ptala jsem se na její jméno. Napadlo mě Úsvit, pak Jitro a od toho Jitřenka. Ptala jsem se, zda je to to pravé jméno pro ni. Pokývala na souhlas hlavou.

Pak jsme chvíli kráčeli vedle sebe. Před sebou jsem najednou vnímala prostor, který byl zahalen tmou. Napadali mě myšlenky, že úsvit, nové jitro znamená novou naději a tu mi kobylka přináší. Zároveň právě před úsvitem je největší tma.

Kobylka řekla, že celou tu cestu půjde se mnou, než najdeme konec, kde opět spatříme světlo. Mám pocit, že mě čeká ještě něco nepříjemného. Události ve hmotě, které budou takovým černým tunelem. Poděkovala jsem jí. 

Nestihli jsme se rozloučit, musela jsem se vrátit do reality a palouček opustit. Už bylo moc hodin. Na zemi jsem ještě uviděla dvě kopretiny. Podívala jsem se na ně, pohladila je a všimla si, že vyrůstají z jednoho stonku a až uprostřed se rozdvojují každá do svého květu.

Každá další událost je v našich životech potřebná

PN: Spojené Síly Světla, prosím, můžete mi dát k tomu nějaké informace? Co je pro mě důležité vědět? Děkuji. (Duchovní komunikace z 20.7.2012)

Jitřenka: „Ještě jsme spolu moc nemluvili. Pro tebe i pro mě je náš společný kontakt něčím novým. Stále je potřeba se dívat vpřed a vše brát jako nový začátek. Ne konec. Nelze věci udržet v neměnném stavu. Situace se stále mění, prochází vývojem. A každá další událost je v našich životech potřebná, důležitá. Proto přišla. Někdy však je těžké vyrovnat se s odchodem něčeho, co bytost naplňovalo radostí a štěstím. Společná fáze tvých úkolů s Naharem skončila. Vše, co proběhlo, bylo nejdůležitější hlavně pro vás. Ale přínos měly vaše společné zážitky i pro druhé, kteří je měli možnost číst prostřednictvím napsaných řádků.

Teď další okolnosti daly dohromady nás dvě. A já se moc na naši spolupráci těším. Nikdo nevíme dopředu, jak bude dlouhá a proto je potřeba si každý okamžik užít. Společně také prožijeme mnoho nového, co nás posune vpřed. Pomůžeme si navzájem, v tom je hodnota. I naše zážitky se budou zveřejňovat. Uvidíš, také budou krásné. Dej jim šanci.“

PN: Já vím, kobylko a děkuji ti za tvá slova. Také se těším na vzájemnou spolupráci, a jsem za ni vděčná, jen stále přetrvávají doznívající pocity smutku nad ukončením toho předtím. Nahar  pro mě byl tak blízký a najednou mám pocit, že se loučím i s ním. Je to těžké a nechci, abys mé pocity vnímala jako nepřijímání tebe. To vůbec ne. Jsem moc ráda, že jsi přišla. Bylo to v pravý čas. A jsem moc ráda, že mi pomáháš. Děkuji.

Jitřenka: „Cítím tvůj smutek, ale neboj, brzy odejde a nahradí ho nové zážitky. Vím a cítím tvou náklonnost ke mně, vím, že tvůj postoj nesouvisí se mnou, ale s tím, co jsi prožila před tím.

Nech všemu volný průběh. I smutek je potřeba prožít. Přijmout ho, nechat ho postupně odplynout, vyrovnat se s ním. Odmítáním se ho nezbavíš, někde zůstane uzavřen, uvnitř tebe. To není dobré. Uvolni ho, nech ho odejít. Pak se s věcmi daleko lépe vyrovnáš. Uvidíš, že se ti uleví. To však neznamená se ve smutku utápět. Vše má svou zdravou hranici. Ty ji vnímáš. Poznáš to.

Neboj se nového, půjdu s tebou. Teď budu já tvou oporou a ty zase mou. Máme se navzájem, jedna druhou. Ty se můžeš spolehnout na mě, já zase na tebe. Uvidíš, že vše zvládneme.“

PN: Děkuji ti moc, vážím si tvé pomoci.

Další setkání s Jitřenkou, 21.7.2012

Šla jsem na svou oblíbenou loučku na Šumavě, kde jsem zažila již mnoho zážitků s Naharem. Moc jsem se těšila a měla konečně zase ten krásný pocit naplnění, štěstí a radosti z toho, co mě čeká, že mohu být tady, mohu jít na svou loučku.

Usedla jsem a za malou chvilku jsem vnímala, jak ke mně přichází kobylka Jitřenka. Už byla velká. Hladila jsem ji po hlavě, přivítala jsem se s ní. A říkala jí, že už je velká, už hodně vyrostla. Její jiskra na hrudi jasně zářila. Kobylka se vedle mě položila do trávy a válela se.

PN: Ty jsi ale bláznivá kobylka. To si budeme rozumět.

Vnímala jsem z ní její mladistvost, energii, sílu, až určitý druh ztřeštěnosti, užívání si všeho naplno. Nahar byl spíše rozvážný. Jiný. Takový důstojný, majestátní, vznešený.

Jitřenka: „Dnes jsem dostala svůj první úkol. Něco ti nesu.“

Namítla jsem, že si nic nezasloužím. Vyzvala mě, ať se dotknu její jiskry. Na dlaň mi vypadla malá kulička. Ta se mi na dlani rozvila do květu kopretiny.

Jitřenka: „To je od Přírody. Prý jsi ho někde poztrácela.“

PN: A co to znamená?

Jitřenka: „Já nevím, musíš se jí zeptat. Mohli bychom se projet, pořádně si kvítek schovej, abys ho neztratila.“

PN: Ale kam?

Jitřenka: „Třeba do vlasů.“

Vložila jsem kvítek do vlasů, najednou jako kdyby s nimi splynul a kolem celé hlavy, vlasů se vytvořil zvláštní energetický závoj. Pak jsem nasedla. A kobylka se rozjela.

Jitřenka: „Ukážu ti svá oblíbená místa.“

Příroda má mnoho krásných míst, ale lidem je běžně neukazuje

Nejdřív jsme se zastavili u malého pramínku, který vytékal ze země.

Jitřenka: „Pramínek je velmi čistý, silný. Podívej, jak je tráva kolem něho hebká, jiná než jinde.“

Opět si lehla a v té krásné hebké trávě se rozkošnicky válela. Také jsem si lehla. Místo bylo opravdu krásné. Mělo zvláštní atmosféru. Cítila jsem tu sílu, která ze země vyvěrala. Ležela jsem na zádech a kolem mě jakoby v bublinkách stoupaly vzhůru energie z vody, která celou okolní zemi prosycovala těmito energiemi.

Jitřenka: „Příroda má mnoho krásných míst. Ale lidem je neukazuje. Zneužili by je.“

Jeli jsme dál. Na místo, které bylo z obou stran lemované stromy. Tam se kobylka zastavila a chvíli jsme čekali. Pak se kolem nás slétlo hejno malých ptáčků a celé nás obklopilo. Chvilku jsme šli pomalu a ptáčci nás doprovázeli. Nastavila jsem ruku a jeden si mi na ni sedl.

Jitřenka: „Tady mají svůj domov, své místo. Rozumí ti.“

Ptáčci nás ještě chvilku provázeli, pak se zvedli jako velký mrak a společně odletěli.

Jeli jsme dál. Před námi se náhle rozprostřely krásné dlouhé větve vrby. Projížděli jsme mezi nimi a lehký větříček je kolem nás rozhoupával. Bylo to neuvěřitelně krásné místo. Tajemná atmosféra, až měl člověk pocit, že nad tou krásou a výjimečností musí zatajit dech. Projeli jsme mezi větvemi až ke stromu. Jitřenka si lehla na trávu pod něj, já jsem se opřela o kmen. Společně jsme se tak kochali tou krásou. A užívali si ten krásný klid. Kdy větve tvořily clonu mezi námi a venkovním světem. Kde probleskovalo sluníčko. Náhle mi na ruku přilétl motýl. Chvilku jsem ho pozorovala, pak se vznesl a odletěl mezi větvemi ven, za sluncem…

Pak jsem se ještě pomazlila s kobylkou. Řekla jsem jí, ať pozdravuje Nahara.

Jitřenka: „On to vnímá.“

Moc jsem jí poděkovala, že je se mnou.

Pak jsem jen ležela na paloučku, vstřebávala všechny dojmy a užívala si té krásy a jedinečnosti, toho daru, že tohle všechno můžu prožívat. A děkovala jsem Přírodě i Jitřence a byla šťastná.

Některá vzácná místa v Přírodě můžete prožít prozatím pouze na duchovní rovině

PN: Prosím, Spojené Síly Světla, můžete mi dát nějaké informace k dnešnímu zážitku? Co představuje ta kopretina, co mi udělala s vlasy? Děkuji. (Duchovní komunikace z 21.7.2012)

Příroda: „Kopretinu jsem ti poslala já. Prostřednictvím kobylky, která tak dostala svůj první úkol a hlavně bylo důležité, abyste se společně sblížili. Teď nějaký úsek cesty půjdeš pro změnu s ní a ona s tebou. Je to tak pro vás pro obě důležité. Proto dnešní zážitek měl hlavní význam seznamovací.

Poznala jsi další krásná místa, která jsou mou součástí, která obsahují mimořádné energie, kde lze zažít zvláštní chvíle, vše je ale zatím duchovní. Protože na takové věci ve hmotě ještě není lidstvo připravené. Nemá dostatečně vysoké vnímání, ani morální hodnoty srovnané natolik, aby dotek takového místa mohlo pocítit, aniž by ho chtělo zneužít, či ho svou přítomností nepoškodilo. Hlavně taková místa mají své kouzlo právě díky energiím, které zde jsou. Které lze pocítit jen na základě duchovního citu. Proto je můžeš vnímat pouze na duchovní rovině.

Květina, kterou jsi ode mě dostala, je kopretina, která tě již delší dobu tvého vývoje provází. Symbolizuje jednoduchost, zároveň sílu. Čistotu. A protože byla tvou součástí již dříve, bylo v ní ukryto mnoho pokladů, které souvisí nejen s tvou minulostí, provází tě i dnes.

Každá částečka Přírody v sobě nese energie Přírody

Každá částečka ze mne nese v sobě mou sílu, mé energie. Každá květina. Ta duchovní má však více energií, které se využijí k vašemu duchovnímu rozvoji. Její sílu jsi vnímala právě ve chvíli, kdy sis ji dala do vlasů. Vytvořila kolem vlasů lehký závoj z energií. Kdyby sis ji dala na jiné místo, stejný závoj by se utvořil v jeho blízkosti. Je to vyzařování energií, které má každá rostlina, živočich, místo. Jakýsi druh aury, duchovní vyzařování.

Květina v sobě nese určité dary, které máš dostat. Její energie ti mají pomoci na tvé další cestě. A tvým prostřednictvím mohou pomoci i dalším bytostem. Ne náhodou jsi tu možnost dostala... Každý dostanete pomoc ve chvíli, kdy ji potřebujete prostřednictvím toho, kdo je vám nejblíže, nebo je schopen vám tuto pomoc poskytnout…

Tento rok je potřeba určité věci dotáhnout přímo do hmoty

Tento rok je velmi důležitý k tomu, aby se určité věci dotáhly přímo do hmoty. A to nelze dřív, než na to budete vy na čele NDC připravení a doslova tak tyto věci do hmoty svým přístupem, svou činností protlačíte. To však znamená mít zpracovanou co největší část minulosti. A to se děje právě teď. Jde však o minulost, která má přímou vazbu na hmotu a její fungování. To znamená na vaše fungování. Takže každý máte teď své úkoly, na kterých musíte pracovat.“

PN: Děkuji.