Touha po přílišné dokonalosti může vést k pádu

Lucie Kříbková
 

Touha po dokonalosti a naprosté nadvládě
 

Při setkání s některými lidmi přímo vnímám, že jsem jim v minulosti nějak ublížila. 

A z toho vyplynuly strachy, že oni to vnímají také a že mě za to budou třeba nenávidět. I když to proběhlo v minulých životech a v současnosti se s nimi vidím třeba poprvé. Zeptala jsem se na to v duchovní komunikaci:

Duchovní komunikace z 14.12.2015:

Lucie Kříbková: Vodo, prosím, z čeho pramení mé strachy? Připadá mi to jako strach z ničeho a zároveň ze všeho. Strach z toho, že je ve mně něco, co může ostatním ublížit a potažmo i mně samotné.

Voda: „Strachy, které vnímáš, jsou dalším “kyvadlem”. Uvědom si, že nejsou v tuto chvíli reálné. Tedy ty situace, které tyto strachy vyvolávají.

V minulosti jsi mnohokrát selhala a bojíš se, abys neselhala znovu. Bojíš se převzít zodpovědnost.

Nyní máš možnost napravit chyby, kterých ses dopustila jako přírodní bytost. Jako bytost s velkou zodpovědností. Bytost, která měla “sílu Vody”. Neutíkej před tím. Neutíkej před tou energií. Používej ji tam, kde je to potřeba.

Je pravda, že jsi tuto energii v minulosti zneužila ve svůj prospěch a v neprospěch a ničení ostatních. Drtila jsi další přírodní bytosti ohromnou silou podpořenou magií a dalšími temnými bytostmi, které zneužily tvého potenciálu. Toho, že jsi pod sebou měla mnoho bytostí, míst a území. Zneužily tvé důvěřivosti a posléze tvé touhy po dokonalosti. A touhy po naprosté poslušnosti druhých. Pomohly k nárůstu tvého ega. A tím ke zničení a poškození prostředí a bytostí, které jsi měla ochraňovat a pečovat o ně. V této spojitosti mě napadá slovo masakr. K něčemu podobnému vedlo tvé selhání.

Tuto minulost nejde vymazat, nejde zamést pod koberec, aniž by se někdy opět neukázala. Nejde před svou minulostí utéct. Utéct před zodpovědností.

Teď jsi jinou bytostí. Jsi daleko pevnější, stabilnější, silnější. Jsi ve hmotě. Nemáš sice takovou sílu, cos měla před tím. Ale máš jinou, sílu hmoty. To tě do jisté míry chrání.

Máš nejen právo, ale i jakousi povinnost, z pohledu zodpovědnosti, napravit všechny tyto přehmaty.

Máš ve mně a ve Spojených Silách Světla velkou podporu. Dnes už se nemůže stát, že bys energie Vody zneužila. Neboj se selhání. Kdyby se totiž něco takového stalo, energie by okamžitě přestaly proudit. Napojení mezi námi by se znovu uzavřelo.  

Jsou ještě spousty studánek, remízků a území, které čekají na vyčištění.

Bytosti, které mají a v minulosti měly tato místa na starosti, ti již dávno odpustily. Nemají v sobě nenávist, necítí zášť.

Vzpomeň si na setkání se Studánkovou Vílou poblíž tvého bydliště. Vítala tě příjemnými energiemi. Byla ráda za tvou přítomnost, za energie, které přes tebe proudí. Tvá přítomnost jí i okolí velice pomohla.

Mé energie a také energie, které přijímám a proudí skrze mne, a tím i skrze tebe, proudí stále. I bez tvého vědomí. Tak jako se nezastaví proud vody, nezastaví se ani proud těchto energií. Tato energie je v tobě, jsi jí naplněna. Jako by vyplňovala celé tvé tělo, jako rezervoár. Nebo jako přehrada, která zadržuje vodu, ale přeci jen nějaká odtéká a v případě většího přílivu vody do přehrady se více vody odpouští, aby nádrž nepřetekla. Takhle tebou proudí energie Vody a pokud je potřeba, tok zesílí.“

Lucie: Děkuji Vodo.

Čištění z touhy po dokonalosti

Při čištění z touhy po dokonalosti vznikl následující obrázek s názvem Dokonalost:

Duchovní komunikace z 2.3.2014:

Lucie: Spojené Síly Světla, prosím o energie a inspiraci k malování.

Příroda: „Dej se nyní do malování.“

Lucie: Prosím Přírodo o zprostředkování obrazu, který bych nyní měla přenést na papír. Nevím, zda jsem inspiraci zachytila správně. Viděla jsem něco jako vlasovou cibulku. Pak jsem se podívala na obraz "Lůno Přírody" od Ivany Zámečníkové (viz Lůno Přírody ). Bylo to velice podbné tomu, co jsem viděla. Je to obraz, který mám přenést?

Příroda: „Ano, je to jen část. Obraz se ti bude odkrývat postupně tak, jak se bude malovat.“

Lucie: Aha, děkuji.

Duchovní komunikace z 27.4.2014:

Lucie: Prosím Spojené Síly Světla, kdo mi můžete sdělit nějaké informace k právě namalovanému obrázku? Co představuje? Je již dokončen v této podobě?

Příroda: „Tady Příroda. Tento obrázek představuje život. Je na něm zachycen rozkvět od poupěte. Energie proudí. Ba přímo tryská. Voda koluje, dává život. Okolo tohoto životadárného systému je ochranná tvrdá slupka. Ne však natolik tvrdá, aby nic nepropustila.“
 

Pro dokončení chybí správné energie, na které je nutné počkat.

Další čištění a zpracovávání tohoto tématu trvalo něco přes tři měsíce, a tak další duchovní komunikace proběhla až 2.8.2014:

Lucie: Přírodo, prosím o informace k právě domalovanému obrázku. Mám za to, že je již hotový. A není třeba nic dodělávat, kromě podpisu. Je tedy obraz v této podobě dokončený? A co představuje? 

Příroda: „Tento obraz představuje průběh tvého čištění. Evokuje dokonalou nedokonalost. Něco, co není z tohoto světa (Země). Energie proudící skrz obraz přicházejí z planety, na které jsi nějakou dobu žila. Byla to planeta uvězněná ve své dokonalosti. V době, kdy jsi obraz začala malovat ses poprvé na tuto planetu po dlouhé době naladila. Tím mohla být započata očista i této planety od dokonalosti.“

Lucie: Jak tomu mám rozumět? Proč bylo třeba očisty od dokonalosti?

Příroda: „Bytosti žijící na této planetě byly tak posedlé dokonalostí, že samy sebe touto posedlostí po dokonalosti uvěznily i s celou planetou. A protože jsi na tomto místě působila, mohla jsi nyní dosáhnout na energie této planety. Není náhoda, že tomuto obrázku předcházel jeden s názvem Probuzení. Tento měl i v tobě probudit zapomenuté. To, že i touha po dokonalosti může vést k pádu. Co je dokonalé pro jednoho, nemusí být dokonalé pro druhého.

Každé dílo, které vytváříš, má nějaké energie, nějak vypadá. Každý je naladěný na jiné energie. Není samozřejmostí, že se vše bude líbit všem.

Bytosti z uvězněné planety si svá díla ničily tím, že zasahovaly do tvorby někoho jiného jen proto, že měly pocit, že dílo není dokonalé. Ve snaze „pomoci“ vylepšením, naopak dílo zkazily. Pomoc tedy nebyla v tomto případě žádaná a žádoucí.“

Lucie: Má tato planeta nějaké jméno?

Příroda: „Tato planeta nemá jméno.
Máš v sobě tuto vlastnost, tedy touhu po dokonalosti. A to při všem, co děláš. Toto tě velice vyčerpává a mnohdy i zdržuje. Bere ti to cenný čas a energii, kterou můžeš vložit jinde.“

Lucie: Děkuji ti Přírodo za informace.

U mě se tato touha po dokonalosti projevovala při jakýchkoliv činnostech. Ať už to bylo umývání nádobí, chystání svačiny, malování, psaní e-mailů, česání, oblékání… či jakékoliv jiné běžné činnosti. Stále jsem viděla na všem nějaké drobné nedokonalosti. Soustředěním se na tyto drobnosti, které neměly na funkci vliv, se ztrácelo spousty energie a času, protože tyto běžné denní činnosti mi trvaly téměř dvakrát déle. Okolí mě tedy mohlo vnímat tak, že jsem pomalá.

Ale ona to nebyla jen pomalost. V mých činnostech se, kromě touhy po dokonalosti, promítaly i různé další aspekty, například i různé strachy o kterých je psáno výše.

Při zpracovávání tohoto textu jsem pocítila, jak hodně je touha po dokonalosti svazující.

Sama jsem si zavírala cestu i k jiným činnostem tím, že jsem se zaměřila na přílišné zdokonalování pouze jednoho detailu.

Člověk je pak více unavený nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Nestíhá vykonávat běžné denní činnosti včas a nemá pak prostor na důležitý odpočinek. Je pod stálým tlakem. Jednoho dne si tělo řekne stop a „vypne“. V tu chvíli je alespoň možnost uvažovat nad tím, kde se stala chyba. Nad tím, že opravdu není důležité mít namazaný chléb po celé délce stejně širokou vrstvou másla. Že když se udělá chyba, dá se napravit. Nebo se o to alespoň pokusit.

Pro mě je toto téma opravdu velice silné. Až mám pocit, že se určité situace vyhrocují do extrémů. Hlavně v případech, kdy výsledek činnosti má být vidět veřejně. To se tam pak promítají i strachy z odsouzení, posměchu či z toho, že někde udělám chybu. 

Další příležitost k očištění se od touhy po dokonalosti a k pomoci i dalším bytostem jsem dostala 16.4.2017 na jednom výletě s přáteli:

Lucie: Na včerejším výletě (neděle 16.4.), jsem vnímala, že se mě něco či někdo snaží “zatlačit do země”. Snažilo se mě to dostat do podřídivé polohy. Vnímala jsem, že se tomu sice snažím vzpírat, ale nedařilo se mi to. Vnímala jsem u sebe silnou podřídivost. Zároveň zlost z té podřídivosti a bezmoci. Měla jsem pocit, že bytost …. jakýmsi způsobem v minulosti odlákala mně blízké bytosti. Spojené Síly Světla, můžete mi prosím k tomuto něco říct? Děkuji

Svět: „Tady Svět.“

Lucie: Jaký Svět? Nechápu, co jsi za Svět a proč se ozýváš ty?

Svět: „Máme společnou minulost a vnímám, že mi můžeš pomoci. Otevřely se ti další karmické vrstvy, díky kterým jsme se mohly znova spojit. Již jednou jsme navázaly spojení. Nyní je situace aktuálnější a také akutnější.

Žijí na mně bytosti vzhledově podobné lidem jako jsou na Zemi a potřebují také pomoc. Prosím požádej o ni.
 

Bytost .... je dalším vyslancem této planety, kterému se podařilo v minulosti proniknout přes temnou krustu ven. I ty jsi byla mým obyvatelem. Společně s ..... jste byly na vysoké pozici s rozhodovacími pravomocemi. V mnoha věcech jste se však neshodovaly. Každá jste šla jinou, svou vlastní cestou.  ...... se podařilo dostat na svou stranu i několik tobě milých bytostí. Podařilo se jí dostat je na svou stranu, a tím proti tobě. Proto ta zášť v tobě. Zlobilo tě a zároveň ti bylo líto, že tobě milé bytosti se od tebe odvrátily. A že nejdou stejnou cestou jako ty. Tehdy ses uzavřela do sebe. Nastala situace, kdy jsi nikomu “nemohla” věřit. Na první pohled nebylo patrné, kdo je na čí straně.

Tím, že jste se nyní v tomto životě potkaly, se mohly tyto vrstvy obnažit a mohly se začít řešit. Tím se také otevřela cesta k další pomoci pro nás. Jsem rád, že snaha a vydané úsilí k “zavolání” si pomoci nebylo a není zbytečné.“

Lucie: Jsi to ty, ta planeta, kterou bytosti posedlé touhou po dokonalosti dovedly až k zatemnění se?  Ta planeta, na které jsem nějakou dobu žila a při jednom z mých čištění z touhy po dokonalosti vznikl v roce 2014 obrázek?

Svět: „Ano, to jsem já a potřebuji opět pomoci.“

Krátké a rychlé duchovní vnímání, které následuje bezprostředně po komunikaci:

Vnímám planetu zahalenou do nějakého šedého oblaku, jen sem tam prosvítá světlo. Oblak připomíná lepkavou pavučinu. Bytosti z této planety nejsou schopny komunikovat. Planeta vydává veškerou energii na záchranu sebe sama.

Toto vnímám jako minulost.
 

Duchovní komunikace z 21.4.2017:

Lucie: Světe, jak to v současné době u Tebe vypadá?
......Nevnímám žádnou odezvu Světa.

Lucie: Přírodo, jak to dnes vypadá se Světem? S planetou, která byla v minulosti zatemněna v důsledku přílišné touhy jejích obyvatel po dokonalosti?

Příroda: „Bytosti z tohoto “dokonalého” Světa v tobě vidí vzor. I ty svým chováním, svými postoji můžeš ovlivnit život bytostí vzdálených několik milionů světelných let od tebe. Tvé napojení je silné. Bytosti, které tady žijí tě vnímají velice dobře. Ale opravdu nejsou schopny komunikovat. Nemají schopnost “vysílače”, pouze přijímají. Proto také potřebují pomoc. Aby dostaly šanci oboustranné komunikace. Aby i ony se mohly ptát a získávat tak konkrétní informace, které je zajímají. Aby se mohly dále vyvíjet. Vědí, že si tuto schopnost samy zablokovaly. Samy však nezvládnou odbourat tento velký blok. Proto tě prosím i já o pomoc pro tuto celou planetu. Nejen ve zprostředkování pomoci, ale i prací na sobě. Jak už jsem říkala, vidí v tobě vzor. A být vzorem je obrovská zodpovědnost. Nedělat úskoky, nenechat se vychylovat, procházet zkouškami…atd.. Toto vše pomáhá nejen tobě, ale i ostatním právě tím “být příkladem pro okolí”. Přijmi prosím tuto zodpovědnost. Ukaž i sama sobě, že není důležité dělat činnosti naprosto dokonale, ale je důležitější je DĚLAT.

Bytosti z této planety se příliš zaměřovaly na zdokonalování svých činností. Zabývaly se maličkostmi a detaily, které nebyly podstatné pro fungování. Přestaly vnímat impulzy, přestaly se řídit svou intuicí a začaly používat pouze svou inteligenci. Bytost by měla fungovat jako celek. Duchovní část bytosti s tou hmotnou. Srdce s mozkem. Pokud toto nefunguje je tady něco špatně. Není dobré posuzovat situace a cokoliv dalšího pouze rozumem nebo pouze srdcem. Je potřebná spolupráce. Jinak se začnou dělat chyby, protože pouze z rozumového hlediska daná věc může být vnímána jinak, než ve skutečnosti je.“
 

Příklad takové situace z hmotného pohledu:
Někdo je tak posedlý po dokonalé čistotě, že svou pozornost zaměří výhradně na úklid a pořádek ve svém domově. Nechodí ven, ztrácí kontakt s Přírodou, s okolím, s lidmi. Prakticky se sám odstřihnul od zdrojů informací. Je zahleděný do hmotného úklidu, který se stává posedlostí. Najednou všude okolo začne vidět nepořádek a touha po dokonalé čistotě ho vede k dalšímu uklízení, byť jen jediného smítka prachu….
 

Duchovní komunikace z 2.7.2017:

Lucie: Spojené Síly Světla, proč touha po dokonalosti může vést až k zatemnění? Jak je možné, že došlo k zatemnění celého světa?

Příroda: „Dokonalost jako taková není temnou záležitostí. Vždyť i lidská těla, pokud fungují správně, jsou téměř dokonalá. K zatemnění může dojít až když se naruší rovnováha. A toto se obyvatelům Světa přihodilo. Nestalo se tak najednou, vše šlo postupně a jakoby nenápadně. Zpočátku to vypadalo nevinně. Sem tam přehlédnutí impulzu. Postupné odsouvání a oddalování převedení impulzu do hmoty, do činností a jednání ve hmotě. Až úplná ignorace impulzů, tedy vědomé přehlížení, pomíjení. A následná ztráta kontroly nad svou činností.

Čekali na ideální podmínky, ale ty nepřicházely. Čím déle čekali, tím byly podmínky k započetí činnosti těžší a těžší. Ztráceli čas čekáním na něco, co nikdy nemohlo přijít.

Pro bytosti z planety nic nebylo dost dobré, dostatečně dokonalé. Jeden haněl druhého. Bytosti se začaly navzájem pomlouvat, a tím si ubližovat.

Obyvatelé si začali navzájem zasahovat nevhodným způsobem do svých činností. Neboť každý jeden z nich byl přesvědčen o své dokonalosti, kterou však každý viděl z jiného úhlu pohledu. Každá bytost měla nějakou úlohu. Plnily různé funkce. Staraly se o různá místa v Přírodě. Něco jako u Vás na Zemi zaměstnání. Byly tedy ve svých funkcích odborníky. A když jeden odborník začne zasahovat do činnosti druhého odborníka, o jehož funkci nemá potřebné informace, nemusí to dobře dopadnout.

Proto, jak již bylo řečeno, co je dokonalé pro jednoho, není dokonalé pro druhého. 

Pokud už si chybu uvědomili, báli se ji přiznat. Báli se výsměchu, zavržení, pomsty. To pak začíná působit stres, nepohodu a bytost se zcela vychyluje. Dělá stále častější a větší chyby, které mohou vést až k sebedestrukci.
 

Svět se proto obalil krustou (jakousi ochrannou vrstvou) v rámci záchrany sebe sama, aby nemuselo dojít k násilné destrukci.

Předtím býval Svět krásný, plný různých barevných rostlin a květů. Bylo zde vše v harmonii, vše ladilo a fungovalo.

Nyní se vzpamatovává i díky Vaší pomoci. Svět tak dostal novou příležitost opět se vyladit do harmonie tak, jak tomu bylo před tím.“

Duchovní komunikace z 15.7.2017:

Lucie: Spojené Síly Světla, jsou prosím ještě nějaké informace vhodné pro doplnění článku o dokonalosti?

Příroda: „Podstatné informace jsou zde již uvedeny. To, že touha po přílišné dokonalosti může vést ke stresu a řetězovou reakcí až k zatemnění.

Svět je na tom již mnohem lépe. Přesvědčila ses o tom v poslední komunikaci, kdy tě podpořil při rozhodování se mezi dvěma možnostmi.

Strach z rozhodování může vést až nečinnosti. Takové nastavení mysli „nežli udělat chybu, to raději neudělám nic“ není správné. To nahrává Temnu. Máte přeci již řadu možností, jak si pomoci při výběru té či oné varianty. Například dotazem na mne Přírodu nebo další bytosti Spojených Sil Světla.“

Obrázek Spolupráce

Následující obrázek vznikl zcela spontánně. Jmenuje se Spolupráce.

Duchovní komunikace z 28.6.2013 komunikace k obrázku:

Lucie: Přírodo, co mi prosím můžeš říct k obrázku, který jsem namalovala?

Příroda: „Jsem ráda, že se k této činnosti aspoň částečně vracíš. Bylo by hezké a užitečné i pro tebe malovat častěji. Trochu se obáváš toho, že nevíš, co kreslit. A samotné se ti některé obrázky nelíbí. Je ale jedno co se maluje, hlavní je, že se maluje. Jde o tu činnost a energii, kterou přináší.

Sama jsi správně cítila příjemné energie z tvého obrázku, který jsi zatím pojmenovala „čáry“. Opravdu se jedná o čáry, vlnkovité, klikaté, proplétající se mezi tečkami. Tak jako se každá bytost proplétá svým životem. Jde o životní cestu od narození po úmrtí, od jednoho života k druhému. Na cestu jsou kladeny překážky, které je třeba překonat. Čáry-vlnky jsou dvě. Jedna symbolizuje duchovní část bytosti, druhá tu hmotnou, fyzickou.  Spolupracují, kráčejí spolu tak, jako spolupracují obě tyto části bytosti. Tečky symbolizují světélka uvnitř bytosti. Při spolupráci obou částí bytosti, světélka zvyšují svou záři. Nitro člověka se rozzáří, když jsou obě tyto části bytosti v harmonii. Tento obraz, ač z tvého pohledu vypadá jednoduše, napomáhá tomuto souladu hmotné a duchovní části bytosti. Také říká to, že v jednoduchosti je síla. Není třeba si věci dělat komplikovanější.“

Lucie: Děkuji za tato pro mne povzbuzující slova.

Další obrázky Lucie Kříbkové jsou v článku  T4. Energeticky vyzařující obrazy Lucie Kříbkové

Marie Mejdrová

Další souvislosti usilování o dokonalost
 

Asi každý z nás bojuje s tématem Dokonalost nějakým způsobem. Někdo více, někdo méně. Rádi bychom byli dokonalí, alespoň v nějakém ohledu, v nějaké roli. Abychom měli pocit, že tu nejsme zbytečně a že se vyrovnáme ostatním lidem. Často hraje roli samozřejmě i ego, které hledá sebeuspokojení, potvrzování vlastní hodnoty.

Zároveň, touha být co nejlepší, stále posouvat hranice, hledat nové obzory, zkoušet nové věci patří k základním atributům lidské bytosti. Touha po neomezeném vzestupu byla nám jako lidstvu 2. typu dána Stvořiteli přímo do vínku. Otázkou je jakém vzestupu, v čem, na jakém poli, s jakým duchovním pozadím - s jakými energiemi v pozadí.

***

Když to zrekapituluji, v Lucčině textu jsou naznačeny následující souvislosti:
Honba za přílišnou dokonalostí může zplodit tendence k ovládání druhých. V extrému až touhu po naprosté poslušnosti druhých. Buď ve snaze vytvořit dokonale fungující řád společnosti, prostředí. Nebo ve snaze po uznání a získání určité pozice pro sebe. Kdy jde o touhu po moci. Přebujelé ego si přeje být v pozici ovládat a manipulovat druhé bytosti či celou společnost.
Touha po přílišné dokonalosti může být reakcí na strach z vlastního selhání. Na strach, že se mi stane něco nepříznivého, co se již přihodilo v minulosti. Úzkost z opakování chyb a vadných scénářů z minulosti.
Z toho plynoucí obavy převzít v současnosti zodpovědnost za svoje činy. Za přijetí určité pozice a úkolů. Za svoje rozhodnutí.

Vyvažujícím prvkem je spolupráce:
a) hmotné a duchovní stránky bytosti, rozumu a srdce
b) mezi lidmi, mezi lidmi a dalšími bytostmi v Přírodě, Vesmíru

Je to protiváha, která pomáhá neutralizovat ego zapojených jednotlivců. Umožňuje zpětnou vazbu a neustálé posouvání náhledu na to, co je aktuálně vnímáno jako „dokonalé“.
Zahrnuje rozdělení funkcí, specializaci na základě přirozených vloh (talentu), nabytých znalostí a praktických zkušeností. A vzájemnou pomoc.
Toto východisko z pádu, tento princip ozdravění a záchrany vývoje společnosti, je velmi zajímavě popsán v článku:  https://dennikn.sk/blog/mysi-raj-upadok-spolocnosti/

***

Karmická očista, je-li soustavná a hloubková, postupně řeší přebujelé ego, pocity viny za dávné činy, tendence k manipulaci a ovládání, nápravu chyb a všechny souvislosti, vazby, postoje a energie v pozadí.
Z toho pak vyplyne po (mnoha) úspěšně složených duchovních a hmotných zkouškách zdravé sebevědomí bytosti. Přijetí sebe sama a své role, svých specifických úkolů v rámci společnosti, Vesmíru. Zdravá komunikace sama se sebou a s okolím, s druhými bytostmi. Plodná, harmonická spolupráce s nimi. Vzájemná pomoc a respekt. Vzájemné obohacování se.

Dokonalost, neboli dosažení úrovně bezvadného, perfektního, kompletního stavu, by vlastně neumožňovala další posun, optimální vývoj, vzestup. Ten musí nutně být flexibilní – pružně reagovat na aktuální situace, na změny, na nově vyvstalé okolnosti a poznatky. Na hrozby a také naopak na nečekaná seskupení příznivých okolností do takové míry, že se vykrystalizují do té doby netušené možnosti. (Jak jsme o tom psali např. v duchovní komunikaci Výzva Kosmického Vědomí: Kritické množství a kvalita proráží cestu k masovým změnám )

Iluze dokonalosti, dokonalého bodu prvopočátku a konce vývoje, dokonalé bytosti, dokonalé duchovní instituce – hotové, bez vývoje, stabilně dokonalé, tj. stabilně v určitém stavu navěky věků, od začátku až do konce, to jsou přece pojmy z již překonané Staré duchovní cesty.

Je důležité také mít ponětí o tom, kdo určuje, co je dokonalé, optimální. Jak je to určeno. Co je aktuální etalon - standard, normál. A kdo všechno z respektování tohoto určeného optima těží, pro koho je to výhodné.

Typickým příkladem zvrhlého řádu je nacistický či komunistický řád bez citu a srdce, bez světelné intuice. Rigidně nalinkovaný nějakým člověkem, skupinou. S ideologickým základem, který je v pozadí vysoce duchovně zatemněn. A dotyční vůdcové ve hmotě jsou jen loutkami vysokých temných duchovních systémů. Oproti tomu spravedlivý světelný řád Vesmíru a Přírody, i dobře vytvořené zákony v lidské společnosti, obsahují komplexní posouzení situace z vyššího nadhledu. Zaměřené na dlouhodobý přínos všem zúčastněným stranám.
 

Mluvíme-li o běžných hmotných záležitostech:
Pak pevně nastavené cíle a parametry, někdy i hranice, a trvání na bezpodmínečném dodržení určitých pravidel, to vše může být kontraproduktivní. Může být vhodnější ponechat prostor pro vývoj, pro experimenty, neuzavírat uměle možnosti. Stavění umělých překážek může zapříčinit zpomalování až blokování dynamiky vývoje. Přílišná kritičnost, přehnané puntičkářství až pedantství, zabývání se zbytečnými detaily, brzdí a znepříjemňuje, ztěžuje vývoj, cestu. Nepřiměřeně stresuje. A blokuje tak tvořivou energii. Ztrácí se přednostní zaměření na priority. Je-li to obvyklý dlouhodobý postoj, ničí se sebevědomí, sebedůvěra. Ať už u nás samých nebo u bytostí, k nimž se takto chováme. Místo toho, je potřeba využít možnosti přirozené čisté motivace.

Umožnit flexibilitu a chybovost v určitých mezích. A tím pádem vývoj. Zkoušet, testovat. Nebát se udělat chybu, chybami se člověk učí. Hledat zdravý střed mezi extrémy. Hledat stále vyšší úroveň harmonie. Hledat další možnosti plodné spolupráce, která obohatí všechny zúčastněné a zlepší plnění úkolů, přinese zajímavější výsledky. To patří mezi základní atributy Života vůbec. Života, který má dlouhodobě přežít v dobré formě.

Můžeme se podívat na dokonalost v Přírodě – dokonalou nedokonalost. Příroda je naší učitelkou, vede nás.

Cílem je cesta. Pokrok správným směrem.

Zásadní při tom všem je, že musí být respektován (s pokorou, úctou a informovaností, vědomě) Vesmírný řád a zákonitosti Přírody. Které se mimochodem také vyvíjejí v reakci na aktuální stav. Musejí se vyvíjet, pružně reagovat, aby byl vzestup optimální. Musejí být také respektovány zákonitosti ekologického systému naší Planety.
(Příkladem nedostatku prozíravosti jsou genetické manipulace, bezuzdný vývoj umělé inteligence, nepředvídatelný chemický koktejl v životním prostředí a při pěstování zemědělských produktů, apod.)
 

Mluvíme-li ovšem o duchovní cestě:
Pak platí, že volnost ano, ale při zachování základních principů, které se zkušenostmi ukázaly jako ničím nenahraditelné. Například principy, které jsou v základu NDC: Cvičit Pět Tibeťanů, protože jiná možnost přirozené dostatečně účinné optimalizace čaker bez magie a bez působení dávných zatemněných vlivů není k dispozici. Vyhýbat se metodám, postupům, pomůckám, o kterých bylo nepopiratelně zjištěno, že jsou škodlivé, protože blokují neomezený světelný vzestup (většina metod Staré cesty). Zásada, že nejprve se člověk potřebuje stabilizovat na světelném vzestupu. Využitím toho, co je známo. Jakékoliv experimentování v tomto nevede k pozitivnímu cíli. Jak dokládá mnoho příkladů, životních příběhů. Flexibilita připadá v úvahu až poté, co se člověk patřičně upevní na světelné cestě. Neboli posilní dostatečně světelné základy své bytosti a svoji světelnou intuici. Vypracuje si už návyky, jak účinně pracovat na svém světelném vzestupu.

Poznámka Jiří Novák:

Dokonalost je pouhá iluze
 

Systémy, které přinášejí pokrok, nikdy nejsou na počátku dokonalé, ale postupně se vyvíjejí, opravují.

Důležité je, aby každý tvůrčí systém byl samoopravný. Aby měl v sobě skrytou možnost opravovat se, zlepšovat, odstraňovat drobné i větší chyby. To, že je něco dokonalé už od počátku, je pouhá iluze.

Vzpomeňme, jak vznikala NDC. Zpočátku jsme nebyli vegetariáni. Stravovali jsme se, jak jsme uměli. Používali jsme metody Staré cesty. Až postupně jsme dostávali impulsy, co už používat nelze. Cesta se zlepšovala, zdokonalovala s tím, jak jsme stoupali k vyšším hladinám čistoty. A to platí stále. To by mělo platit pro každý vyvíjející se systém.
Zásadní přitom je spolupráce a nestranná křížová kontrola mezi všemi zapojenými hmotnými a duchovními úrovněmi.

Důležitá je každodenní touha dělat věci lépe a lépe. Nikoliv okamžitá dokonalost, ale touha zlepšovat se, vyvíjet se k lepšímu.

A zároveň se neutápět v detailech, ale sledovat především hlavní linii, zásadní věci. Nemarnit čas nepodstatnými detaily.