48G. Duchovní úrovně z pohledu Nové duchovní cesty II

Trojice hybných sil evoluce

Tři první duchovní úrovně v oblasti Nižšího Já jasně oddělují a pojmenovávají trojici hybných sil evoluce - vůle, city (pocity) a rozum (intelekt). A navíc stanovují i jejich prioritu v rozhodování, když nejvýše z této trojice je úroveň rozumu. A člověk tak má možnost právě na této úrovni každou z těchto tří sil vyladit. A to nejprve každou jednotlivě, a na závěr při překonávání prvního duchovního prahu i každou vůči druhým a všechny navzájem dohromady. Aby se tím dosáhlo základního vzájemného souladu, vyladění a rovnoměrného zastoupení a vlivu všech tří hybných sil, i čtvrtého prvku – vědomí, v životě člověka. Více o výchylkách z tohoto optimálního poměru bylo v textu 15. Duchovní vzestup člověka a trojice hybných sil evoluce.

Na dalších dvou vyšších stupních se již předpokládá základní vzájemné vyladění těchto tří hybných sil evoluce. A otázka dalšího postupu se posouvá do jiné polohy. Již se nesledují vůle, city a intelekt v čisté podobě jako takové, ale detailněji se pracuje na významově posunuté trojici sil a vlivů, která lépe odráží specifiku duchovního pozadí světa.

Prostředkem k dalšímu světelnému vzestupu bude snaha o vzájemné vyladění dvojic vzájemně se doplňujících protikladů (polarit), které si člověk během své dlouhodobé evoluce odděleně vyzkoušel a teď je potřebuje vyladit do vzájemné jednoty a vyváženosti. Neboli krok za krokem se bude ve svém životě učit nacházet střední cestu - vyvážený střed mezi vzájemně se doplňujícími protiklady.

Doplňující se protiklady, které člověk potřebuje vzájemně vyladit

Některé z těchto dvojic doplňujících se protikladů jsou pro další duchovní vývoj skutečně zásadní, jak naznačují následující popisy dalších duchovních úrovní. Jedná se především o tyto protiklady:

Já – Ty,

hmotná část bytosti – duchovní část bytosti,

rozhodování rozumem – rozhodování intuicí,

Já – Příroda, Já – Vesmír,

pohled jednoho života – pohled věčné existence,

člověk jako individuální bytost – člověk jako součást vesmírného celku.

Více o úloze protikladů v evoluci člověka a jejich postupném vylaďování bylo v článcích 20A. Největší omyly Staré duchovní cesty, 26. Které činnosti přitahují a znovuobnovují zlo?, 45E. Proč právě Nová duchovní cesta? V.

Přejděme teď po tomto úvodu k popisu dalších duchovních úrovní.

5. duchovní úroveň – vymezení hranic ve vztahu k druhým lidem

V oblasti Vyššího Já se člověku nejprve otevře přístup k novým informacím z duchovního pozadí světa. A to ať už z vlastních přímých vjemů, impulsů, intuicí, inspirací, nebo prostřednictvím duchovně zaměřených knih, přednášek, seminářů.

Člověk se tak v  prvé řadě učí pochopit na základě informací i osobních zkušeností, jak duchovní pozadí světa vlastně funguje. Může přitom být doslova zavalen ohromným množstvím nových informací. Tak jako se to stalo mně, když jsem nejprve začal vnímat svými vnitřními pocity proudění energií. A když jsem se o to začal více zajímat, zjistil jsem ke svému úžasu, že existuje prodejna doslova plná duchovně zaměřených knih, o které jsem dříve neměl tušení, i když jsem opakovaně chodíval v Celetné ulici v Praze kolem (myslím tím knihkupectví „Bednářová“, které doposud funguje).

Nejdůležitější na této úrovni však není jen a jen konzumovat nové informace. Ale také naučit se sám rozpoznávat to, co je správné, výčtem toho, co není správné a co není vhodné dělat. Naučit se vžívat do postojů druhých lidí a chápat jejich motivy. Dokázat se i sám na sebe podívat zvnějšku zrakem druhých.

A na základě všech těchto pohledů pak najít a prosadit ve svém životě optimální vymezení hranic pro svoji bytost. Aby člověk pochopil, co je jeho Já. O co má povinnost se den za dnem starat, co za něj nikdo jiný neudělá a ani nemůže udělat. A naopak, co už nepatří k jeho Já. A co už nemá právo jakýmkoliv nátlakem ovlivňovat. Do čeho nemá právo zasahovat, lidově „strkat nos“.

Jinými slovy – uvědomit si, že on sám potřebuje vyvinout dostatečnou péči o svoji bytost. A navíc se potřebuje naučit neřešit úkoly druhých, které patří jim. Ani nežít na úkor druhých. A současně ani nedopustit, aby někdo jiný žil na úkor jeho bytosti.

Typické je překlápění z jednoho extrému do druhého

Na této úrovni je možná nejobtížnější pochopit, co všechno znamená respektovat sám sebe i druhé bytosti. Že tato slova v sobě skrývají přechod od podmíněného přijímání, od podmíněné lásky, k přijímání nepodmíněnému. Překonání této úrovně vůbec není jednoduché a většina jednotlivců na duchovní cestě zde také skončí.

Jak už to tak bývá, řada lidí doposud dlouhou dobu žila v jednom ze dvou protikladných extrémů. A když se jim konečně otevřel opačný protiklad, opačná možnost, překlopili se zase na nějaký čas do extrému opačného. Mnoho lidí tak ve svých existencích opakovaně přecházelo od vyhroceného egoismu a temného nátlaku až k naprosté podřídivosti a k nepřiměřené službě druhým – viz například duchovní komunikace Marie Mejdrové Souvislost nadřazenosti a přílišné podřídivosti.

Jak vyhrocený egoismus, tak také přílišná podřídivost, jsou pro vlastní duchovní světelnou cestu stejně špatné. Ke zpracování této úrovně je potřeba oba protikladné postoje vyladit co nejblíže k dokonalé rovnováze 50 : 50. Opustit definitivně jak přehnaný egoismus, tak také přílišnou podřídivost a nepřiměřenou službu vůči druhým. Dostat se do střední polohy mezi těmito extrémy.

Co nejvíce oddaluje člověka od vytvoření vyvážených hranic?

K vyváženým hranicím má daleko každý, kdo používá aktivně magii, provádí magické typy zásahů, ovládá energie, vizualizuje jejich proudění. Zasahuje tímto způsobem neoprávněně sám do sebe, do druhých bytostí nebo i do Přírody.

Daleko k tomuto vyváženému středu má ovšem i ten, kdo naopak nechává magii na sebe v nejrůznějších podobách působit: konzumace magicky ovlivněných léčivých kapek, návštěva léčitelů používajících ve své práci otevřenou nebo skrytou magii, podstoupení aktu zasvěcení, používání magicky vytvořených pomůcek na duchovní cestě (např. mandaly, orgonity, magické náramky, magické odrušovače geopatogenních zón), sledování knih, přednášek, seminářů, webových stránek s nepříznivým vyzařováním, jakákoliv náboženská víra, atd. Což je prakticky téměř vše, co se dnes na duchovní scéně pod příslibem vzestupu, duchovní očisty nebo nalezení smyslu života doporučuje. Začátečník se pak nechá snadno pro něco z toho zlákat, když to přece tvrdí všichni kolem něj. A je hotovo. Jeho další duchovní vzestup je doslova zablokován.

Většina probuzené části lidstva je zablokována na 5. úrovni

Zablokována v takové situaci na 5. duchovní úrovni je dnes drtivá většina duchovně zaměřené části pozemské populace. A to není příliš dobrá vizitka v tak vyhroceném období, v jakém se právě nacházíme. Tito lidé obvykle sami nejsou schopni se z toho dostat. Aby vůbec měli šanci, potřebují se místo hltání a rozšiřování dalších a dalších nekvalitních informací o duchovním pozadí světa vrátit k základům své bytosti. Znovu se věnovat lepšímu a dokonalejšímu vyladění prvních tří úrovní své bytosti: optimální výživa, životní prostředí, pravidelný režim, cvičení Pěti Tibeťanů, důsledné vyhýbání se škodlivým záležitostem.

Dokud toto nezačnou dělat, nemají šanci se duchovně pohnout z 5. těla, 5. duchovní úrovně, dále nahoru směrem k vyšší úrovni. V tom už jim žádné zvláštní mimořádné duchovní vnímání přenesené z minulosti nepomůže. Nepomohou jim ani sebevíce dokonalé magické tvořivé schopnosti. A už vůbec nemohou pomoci jakákoliv dříve uměle propůjčená privilegia, ani jakékoliv „zásluhy“ z minulosti. Protože doba nadvlády a převahy magie, umělých privilegií a propůjčených duchovních hodností už skončila. Dále a výše to už bez lepšího detailnějšího vyladění základů své bytosti nejde.

6. duchovní úroveň – vyvážení hmotného a duchovního ve svém prožívání i jednání

Dalším zásadním úkolem člověka na vzestupné světelné cestě je dokázat dostatečně vyladit hmotné i duchovní v sobě. Ve svém vnitřním prožívání i v tom, jakým způsobem se projevuje svými činy navenek. Zajistit rovné podmínky pro hmotnou i duchovní část své bytosti. Nedopustit, aby jedna z těchto částí byla zanedbávána na úkor druhé.

Na této úrovni si člověk začíná jasně uvědomovat, že hmotné souvisí s duchovním a duchovní je spojené s hmotným. Že jedno od druhého nelze oddělit. Takto vnitřně vyladěný člověk už před sebe neklade výhradně hmotné cíle své bytosti – dosažení vzdělání, profesního postupu, funkce, postavení, prestiže, majetku. Ale zřetelně si začíná uvědomovat i své duchovní poslání pro tento život. A je ochoten provést ve svém životě i radikální změny, aby získal možnost toto poslání naplnit, uskutečnit.

ČLOVĚK ZAČÍNÁ CHÁPAT, ŽE HMOTNÉ BEZ DUCHOVNÍHO, ANI DUCHOVNÍ BEZ HMOTNÉHO NEFUNGUJE. NEMŮŽE SI KLÁST HMOTNÉ CÍLE A PŘEHLÍŽET PŘITOM SVOJI DUCHOVNÍ SITUACI. A NEMŮŽE SI ANI KLÁST DUCHOVNÍ CÍLE A ZANEDBÁVAT PŘITOM HMOTNÉ PODMÍNKY SVÉHO ŽIVOTA. POSTUPNĚ POCHOPÍ, ŽE NEMŮŽE DOSTAT LEPŠÍ HMOTNOU PŘÍLEŽITOST, POKUD NEZAPRACUJE NA DUCHOVNÍM POZADÍ SVÉ BYTOSTI. A NAOPAK NEMŮŽE DOSTAT DUCHOVNÍ PŘÍLEŽITOST, POKUD SI NESROVNÁ, NEVYLADÍ HMOTNÉ ZÁKLADY SVÉ BYTOSTI.

Ani překonání 6. duchovní úrovně není jednoduché

Také překonání této úrovně vůbec není jednoduché. Jak už to tak bývá, řada lidí žila dlouhou dobu zcela odtržená od duchovního pozadí světa. A když se jim konečně toto duchovní pozadí otevře, překlopí se zase na nějaký čas do extrému opačného. Řada jedinců se v tomto životě po otevření informací o duchovních pozadí světa doslova vrhne do víru duchovní existence a zapomíná na základní hmotné potřeby. Začnou je zanedbávat, opouštějí své dřívější návyky hmotné péče o sebe.

A místo toho si kupují zázračné prostředky, o kterých si myslí, že jim vše nahradí – odrušovače patogenních zón, orgonity na harmonizaci prostředí, mandaly na získání přístupu k dalším energiím, magické náramky a prsteny, srdíčka, pyramidy a další tvary vytvořené z drátků. Konzumují magicky ovlivněnou diamantovou vodu, pí vodu nebo „zázračné“ kapičky MMS. A využívají mnoho dalších pomůcek, které je mají více propojit s duchovním pozadím světa. A které jim mají pomoci přitáhnout do jejich života štěstí, lásku, pohodu a třeba i bohatství.

Není náhodou, že drtivá většina jednotlivců, kteří začínají nahlížet do duchovního pozadí a tápou v hledání své správné duchovní cesty, má problémy právě s čakrami 1A a 5A – viz články 33a. Jak vnímáme a prožíváme realitu čakrami I, 33B. Jak vnímáme a prožíváme realitu čakrami II.

Fungování čakry 1A je spojeno s vyvážením hranic své bytosti, což odpovídá 5. duchovní úrovni. Zatímco fungování čakry 5A odpovídá problematice komunikace se sebou samým, tedy ve schopnosti pochopit a přijmout proč tady jsem, odkud pocházím, jaké je mé poslání pro tento život. Bez správného vyladění hmotného a duchovního v sobě se k takovým poznatkům člověk nemůže dopracovat. A to je právě téma odpovídají 6. duchovní úrovni.

7. duchovní úroveň – rozhodování podle intuice a vyššího duchovního vedení

Na předcházejících dvou úrovních člověk vyladil základní dva doplňující se protiklady: Já – Ty, hmotné – duchovní. A začíná být schopen vnímat skutečnou vnitřní sounáležitost hmotné roviny a duchovního pozadí světa. Energie, kterou teď vyzařuje jeho nitro, je pro většinu jedinců zpracovávajících doposud 5. úroveň, dotekem čistoty a mimořádné harmonie.

Na úrovni Vyššího Já jej však čeká ještě třetí zásadní střetnutí se sebou samým, s dosavadními návyky svého nitra. Z úrovně Nižšího Já si člověk odnesl návyk, že vlastní rozum představuje nejvyšší kontrolu nad životem. A je proto zvyklý v každé sporné situaci používat právě rozum a při řešení vycházet především z rozumového hodnocení obtížné situace.

Na duchovní cestě však nadvláda rozumu nepřináší dobré výsledky. Protože rozhled rozumu je nedostatečný, velmi přízemní. Rozum je schopen brát v úvahu pouze hmotné vlivy, hmotné situace, hmotné důvody. Nebo to, co je všeobecně přijímáno, uznáváno. A to nemůže dostatečně dobře fungovat. Protože náš svět byl vytvořen tak, že prvotní jsou vždy duchovní struktury, duchovní vlivy, duchovní příčiny. Zatímco všechno to, co se děje ve hmotě, je v pořadí až druhotné. A vyšší pravdou není ani to, co dnes většina lidstva za pravdu považuje.

Člověk na duchovní cestě si proto potřebuje postupně zvyknout na to, že rozum nemá pro rozhodování dostatečný nadhled. Chce-li se člověk v životě rozhodovat skutečně optimálně, potřebuje začít brát v úvahu duchovní pozadí světa a impulsy, vlivy, které z tohoto pozadí k němu pronikají. A nejen to. Potřebuje si uvědomit, že tyto impulsy a vlivy přicházející z duchovního pozadí světa jsou pro jeho život zásadní a prvořadé. Potřebuje se tedy naučit bez výhrad přijímat vyšší světelné vedení a světelné impulsy z duchovního světa. A to je právě téma zpracovávané na 7. duchovní úrovni.

Přestat používat rozum jako nejvyšší kritérium rozhodování

Přestat používat rozum jako nejvyšší kritérium rozhodování, tak jak to běžně funguje na stupni Nižšího Já. Naučit se přijímat jako rozhodující intuici, vnitřní hlas, impulsy jeho Vyššího Já i vyšších světelných duchovních úrovní. Jinými slovy – rozhodovat se podle vyššího duchovního vedení.

Vlastní city a pocity, vnitřní duchovní impulsy přestávají být pouhým doplňkem, okrajovým nezávazným ohodnocením. Ale stávají se skutečnou rozhodovací silou člověka. Člověk se učí rozhodovat na základě vnitřního pocitu, vnitřních impulsů, hlasu intuice nebo jiných forem sdělení z duchovního pozadí světa.

Důležité však také je vybírat a přijímat ty správné duchovní impulsy, které jej povedou vzhůru po vzestupné světelné cestě. Protože z duchovního pozadí mohou přicházet také impulsy od temných duchovních sil. Více o tom, v jaké pozici a za jakých podmínek je člověk schopen navázat kvalitní věrohodnou světelnou komunikaci, aby dokázal rozpoznat, kdo na něj duchovně mluví, bylo v článcích 34A. Komunikace s duchovními bytostmi a institucemi, 34B. Komunikace na Nové duchovní cestě.

Řečeno jednoduše a stručně: Aby měl člověk jistotu, že přijímá správné duchovní impulsy od vyšších úrovní Světla, potřebuje být na stabilním dostatečně rychlém světelném duchovním vzestupu. Jinak nerozpozná impulsy světelných bytostí, institucí, sfér od temných impulsů.

Důležité je zejména dokázat identifikovat skutečná sdělení od Planety, Přírody, Kosmického vědomí, tedy od přírodních bytostí a struktur, které jednoznačně podporují nový vývoj a naprostý odklon magie. A rozpoznat, kdy jde pouze o sdělení duchovních mistrů, majestátů, Logosů s magickou výbavou, které si přivlastnily právo tyto přírodní struktury zastupovat, a které už dnes stojí mimo hlavní proud světelného vývoje Planety. O tom, co je to za bytosti, které si přivlastnily právo zastupovat Zemi, najde čtenář více v článku 43G. Magie ztrácí informační kontakt se skutečnou realitou. Další informace jsem doplnil v článku 48D. Vícedimenzionalita z pohledu Nové duchovní cesty.

Naučit se rozpoznávat poselství událostí

Na 7. duchovní úrovni se člověk učí pochopit, že v duchovním světě nic není náhoda. Že neexistuje náhodné štěstí, ani náhodná smůla. Že všechny události kolem člověka mají svůj význam. Pomáhají mu vymezit to, co je správné. Potřebuje se však naučit rozpoznávat poselství, které každá událost přináší. Místo aby události posuzoval podle svého hmotného intelektu, učí se je vnímat z pohledu svého vnitřního hlasu - svého Vnitřního duchovního Já.

Více o rozdílu mezi astrálním duchem člověka a jeho Vnitřním duchovním Já bylo v článku 47C. Rozdíly v pojmech astrální duch a Vnitřní duchovní Já.

To, co nám vštěpovali ve hmotě, je v této úrovni jakoby obrácené na hlavu. Místo rozumové kontroly všech tužeb, citů, pocitů, je to teď obráceně. Pocity a duchovní vjemy se stávají tím článkem, který přijímá konečné rozhodnutí. Který řídí jednání duchovně probuzeného člověka a kontroluje vlastní rozum a jeho vývody.

Rozum pak člověk používá už pouze jako kontrolu, která jiným způsobem potvrdí, že vnitřní hlas vnímal správně. A která mu pomáhá v tom, aby intuicí přijaté sdělení nepřekroutil. Aby neskákal z okna a neprokazoval, že umí létat, když má pocit, že mu to někdo shora doporučuje. Nebo rozum zastupuje varovný hlas, který jej upozorní, pokud by se jeho duchovní cesta začala až příliš odchylovat od skutečné reality. Jako se to stalo některým lidem, kteří následovali hlasy a pokyny Vesmírných lidí a nechali se jimi zcela zmanipulovat. Nebo dokonce zcela změnili svůj hmotný život po vzoru knih o Anastázii, jejichž autorem je Vladimír Megre. A zanechali svůj majetek, své rodiny a odstěhovali se kamsi do Přírody, kde se rozhodli žít zcela bez civilizace.

Proto se říká: „myslet srdcem (rozhodovat srdcem) a kontrolovat rozumem“. Znamená to nadřadit své vnitřní pocity a duchovní impulsy všemu ostatnímu.

Pozor, neplést si tento požadavek s bezhlavým propadnutím citům, aniž by člověk bral v úvahu další složky své bytosti a vnější okolnosti, situaci. To by pak odpovídalo druhé úrovni a nikoliv sedmé.

Počátky vnímání bioenergií

Mé osobní zkušenosti potvrzují, že pokud člověk dokáže dostatečně vyladit tyto duchovní úrovně Vyššího Já, automaticky mu dosažená vyšší úroveň harmonie a čistoty přinese vyšší citlivost vůči duchovním energiím a jemnější, dokonalejší duchovní vnímání.

Člověk začne uvnitř sebe rozpoznávat proudění bioenergií a postupně se naučí tyto bioenergie rozlišovat. Naučí se vnitřně vyciťovat dobro a zlo, odlišit světelné záměry od temných. Dokáže svým citem rozpoznat, co je správné a co už ne. Rozezná temnou bytost a její temné záměry, i když jsou ukryty za zdánlivou obětavost a úlisné projevy náklonnosti. Na druhé straně dokáže poznat i dobro, i když je zahaleno přísností a určitým odstupem, kterým chrání své Já.

Vyšší citlivost a jemnější vnímání se automaticky projevují v možnosti základní práce s jemnými bioenergiemi. K využívání těchto bioenergií pro jednoduchou energetickou očistu, vyladění a harmonizaci sama sebe i druhých lidí. Na této úrovni má každý základní předpoklady, aby dokázal sám sobě i druhým poskytnout energetickou první pomoc v běžných situacích.

Druhý přechodový duchovní práh

8. duchovní úroveň - bariéra přechodu do oblasti věčné existence

Pokud člověk zvládl přechod k přijímání vyššího duchovního vedení, dokázal tím dostatečně vyladit poslední ze tří úrovní Vyššího Já. A čeká ho další bariéra, druhý duchovní práh. Ten jej nepustí dále, mimo sféru tohoto jednoho pozemského života do oblasti věčné existence, dokud ještě všechna témata této úrovně nevyladí také vzájemně mezi sebou do dokonalé jednoty. Do jednoho provázaného plně funkčního celku. Ze kterého byly postupně vytěsněny všechny zásadní problematické zvyky z úrovně Nižšího Já.

Také překonávání tohoto duchovního prahu přináší další vyšší stupeň radikální očisty, kdy najednou probíhá duchovní energetická očista předchozí úrovně Vyššího Já. A člověk se musí rozloučit se všemi zbytkovými nepříznivými schématy z této úrovně předtím, než jeho vědomí pronikne do sféry Věčného Já.

Při překonávání tohoto duchovního prahu se mluví o tzv. "mystické smrti", o „temné noci duše“. Jak tyto pojmy naznačují, u někoho může jít o skutečně velmi nepříjemné prožitky, kterými je nezbytné projít, než vědomí člověka prorazí duchovní bariéru.

Třetí stupeň bytosti člověka - Věčné Já a oblast věčné existence bytosti

Jakmile vědomí člověka začne přesahovat nad úroveň prvních osmi vnějších těl, člověk začíná svým vědomím zasahovat nad sféru tohoto života. V tomto období si uvědomuje, že existuje i něco víc než tento jeden pozemský život. Že člověk je věčná bytost, která se rodí opakovaně.

Informace tohoto typu získával samozřejmě již dříve ve sféře Vyššího Já. Ale na dlouhou dobu to byly pouze intelektuální duchovní informace, o kterých se neuměl z vlastní zkušenosti přesvědčit a byl odkázán na vysvětlení druhých. Až teprve dosahem svého vědomí nad sféru jednoho života se člověk začíná o věčné podstatě své bytosti přesvědčovat přímo na základě svých vlastních prožitků a zkušeností.

Přirozeným způsobem se mu odkrývají první poznatky vysvětlující podstatu jeho bytosti - kdo je, proč se na Zemi zrodil, odkud pochází, kým byl v minulých životech. Postupně si na základě vlastní zkušenosti začne plně uvědomovat a plně prociťovat věčnou podstatu své bytosti.

Na této úrovni jej čeká zpracování dalších témat jeho duchovní evoluce. Vyladění dalších dvojic protikladných doplňujících se pólů.

9. duchovní úroveň – vymezení hranic ve vztahu k Planetě, Přírodě a Vesmíru

Na 9. duchovní úrovni se člověk ještě jednou vrací k problematice správného vymezení hranic své bytosti. Tentokrát už nejde o hranice mezi ním a druhými lidmi. Jedná se o pochopení a nové vnitřní vymezení hranic z pozice vztahů Já – planeta Země, Já – Vesmír, Já - Kosmické vědomí.

Člověk se učí rozlišovat, kdy se má zachovat jako Já – člověk a prosazovat vlastní potřeby, nebo potřeby skupiny lidí, národa, lidské civilizace.  A v jakých situacích se má naopak zachovat jako součást Přírody a prosazovat potřeby Přírody, Planety, Vesmíru, jiných forem života. Ať už jde o záležitosti potravy, stavby dálnice, využívání přírodních zdrojů nebo respektování a ochranu jiných forem života.

Pokud vědomí člověka bylo uzavřeno v úrovni jediné inkarnace, tedy v prvních sedmi energetických tělech, člověk obvykle preferoval zájmy jednotlivce i civilizace nad zájmy Přírody. Vyplývá to z psychologického hlediska, kdy život člověka se zdá být krátkou epizodou ve srovnání s existencí Planety a Přírody, které budí dojem věčnosti a nesmírné odolnosti. Proč by si tedy tento život nemohl užít. Důsledky dopadů právě takového jednání lidstva za poslední desítky let jsou více než zřejmé.

Na 9. duchovní úrovni je úkolem člověka toto nové vymezení hranic pochopit a zároveň přenést do každodenní praxe. Do každého svého rozhodnutí, každého činu, do nového přístupu k životu. Už ze sféry Vyššího Já člověk ví, že je třeba odvrhnout všechno, co narušuje čistotu jeho bytosti. Že si potřebuje chránit svoji svobodu, ale současně přitom nenarušovat svobodu druhých lidí. Teď jde ještě dál.

Všímá si i toho, zda svými činy nenarušuje Přírodu a její čistotu, jestli nezasahuje nešetrně do životního prostředí dalších forem života na Planetě. Naopak se snaží aktivně zasahovat do udržování a obnovování Přírody. Učí se, aby každý jednotlivý čin, vše co dělá, bylo vhodné nejen pro něj a druhé lidi, ale také pro Přírodu a jiné formy života.

Zdá se vám to těžké? Ale nic jiného nám přece nezbývá, než se to naučit. Chceme-li na této Planetě jako živočišný druh trvale přežít.

Egoistické zásahy člověka způsobily obrovské ničení Přírody

Příroda zase není tak odolná, jak se zdála. A egoistické zásahy civilizace ve jménu lepšího života člověka a lidstva způsobily její obrovské ničení, které je třeba zastavit dříve, než bude pozdě. Na věčné úrovni se člověk učí chápat, že planeta Země a její Příroda jsou také živé bytosti, živé systémy. Že nejsou tak nezničitelné a věčně obnovitelné, jak se domnívají mnozí podnikatelé, politici, státníci, ekonomové, kteří bez ohledu na Přírodu prosazují své megalomanské akce drobné soukromé akce, které mají obrovský devastující dopad na Přírodu. Že předpokladem věčnosti Přírody je harmonická rovnováha všech bytostí v ní žijících.

Máme v živé paměti havárie tankerů převážejících ropu a devastujících obrovské úseky pobřeží. Nebo havárii ropného vrtu v Mexickém zálivu, která vyvolala oslabení Golfského proudu. Proč asi jsou teď v Evropě dlouhotrvající silné mrazy? Nebo přímo u nás od roku 1997 vleklý problém s likvidací ostravských ropných lagun – obrovských nádrží se statisíci tunami kalů a jedovatého silně páchnoucího odpadu po již uzavřené chemičce. A to přímo uprostřed Ostravy, kilometr od sídliště. Uvedené příklady představují pouze problémy vyvolané ropným průmyslem. A to vše v době, kdy už 100 let existují jiné mnohem šetrnější zdroje energie, které se však některým kruhům na Zemi nehodí do krámu, a proto je raději zavírají do tresorů, aby ropný průmysl mohl s vysokými zisky fungovat dál – viz článek 40G. Proč jde tajná věda proti lidstvu? To všechno dokáže dělat člověk v zájmu svých vysokých zisků.

Poslední příklad z 8.2.2012 (informace z teletextu ČT) v tom není výjimkou:

Splašky z kanalizace šestnáctitisícového Dvora Králové tečou i nadále do Labe a ještě několik dní volně potečou. Proč? Důvodem je dlouhotrvající cenový spor mezi firmou provozující městskou čističku a městem. A tak firma jednoduše provoz čističky zastavila a několik dní půjdou splašky přímo do Labe, dokud nátlak nezajistí požadované výsledky. Nejde tedy o žádnou mimořádnou a náhlou havárii. Jde o politická rozhodnutí nebo opomenutí městských politiků a navazující podnikatelskou nátlakovou akci. Rukojmím v tomto sporu se stává Příroda.

Až na věčné úrovni dokáže člověk překonat svůj přezíravý vztah k Přírodě a postoj „Já jsem pánem Přírody a Vesmíru“ nahrazuje postojem „Já jsem součástí Přírody“, „Já sám jsem Příroda“.

Pokud by lidský druh nedokázal k tomuto pochopení dospět, bylo by pak pouze otázkou času, kdy se probuzená Planeta a Vesmír dokážou zbavit druhu, který dlouhodobě usiloval o rozvrácení harmonie Přírody. Dokladů o zmizení a zkáze mnoha dávných a velmi vyspělých civilizací je přece více než dost.

10. duchovní úroveň – vzájemná vyváženost jednoho života a věčné existence

Na úrovni Vyššího Já se člověk postupně dopracoval k tomu, aby zjistil, kým vlastně je. Jaký má zde na Zemi duchovní úkol. V jakém směru potřebuje na sobě pracovat. A pokud skutečně dokázal úroveň Vyššího Já dobře vyladit a dosahem svého vědomí přirozeně postoupil do úrovně Věčného Já, začínají se před ním odkrývat další obzory. Začíná chápat, že tento jeho současný život je součástí dlouhé cesty, na které se opakovaně snaží splnit určité poslání, které se týká celého lidstva. Zjišťuje například, že se s určitými jednotlivci opakovaně střetává v navazujících zrozeních, aby opět pracovali na splnění úkolu, který předtím nedokázali dotáhnout do konce.

Na 10. úrovni se člověk snaží najít optimální vzájemný poměr mezi tím, co se týká tohoto jediného života, touhy po uznání, získání prestiže a postavení - a mezi prací na úkolech, dlouhodobém poslání, které přesahují rámec jednoho života. Na jedné straně se nemůže odtrhnout od reality tohoto života a potřebuje si určitým způsobem zajistit obživu, základní příjem a uspokojení základních životních potřeb sebe a své rodiny. Na druhé straně však potřebuje v tomto životě hledat časové mezery, možnosti a příležitosti, které mu umožní pracovat současně i na splnění svého dlouhodobého poslání, které se prolíná celou sérií předcházejících životů.

Na této úrovni si člověk znovu potvrzuje poznání, že aby mohl pomoci celkovému vývoji tohoto světa, potřebuje nejprve pomoci sám sobě. Nejprve potřeboval na úrovni Nižšího Já dostatečně vyladit základy své bytosti ve hmotném životě. Teď ještě potřebuje přirozeným způsobem otevřít svoji karmickou očistu a začít zpracovávat jednu nepříznivou vrstvu z dávné minulosti za druhou.

Nedestruovat se chybami z minulosti, ale naopak z nich získávat základní poučení. Které ho postupně dovede k pochopení, proč své duchovní úkoly v minulosti nedokázal dotáhnout do konce. A co potřebuje na své duchovní cestě zásadně změnit, aby tentokrát konečně uspěl. Protože jeho úspěch může výrazně přispět k úspěchu celého lidstva a přiblížit pro nás všechny nalezení toho správného zlomu v evoluci. A naopak jeho neúspěch je jen dalším závažím, které ještě více tlačí vývoj lidstva do pádu.

Opakované setkávání se skupin bytostí plnících společné úkoly pro lidstvo

O opakovaném setkávání se skupin plnících určité dlouhodobé poslání píše James Redfield ve své knize „Desátý vhled“, když popisuje opětovné shledávání skupiny, která již jednou selhala v době indiánských válek, protože se jí tehdy nepodařilo válce zabránit (str. 215):

„Byl jsem tam během indiánských válek, ale byl jsem tak plný nenávisti k bělochům, že jsem vás nepodporoval, vlastně jsem vás ani neposlouchal. Tentokrát uděláme vše jinak… Feynman je jedním z nás! Vykřikl jsem. Vím, co chtěl udělat. Přišel na svět, aby překonal svou potřebu ovládat druhé, chtěl zabránit destrukci, kterou by mohly způsobit… nové technologie… Feynman je šestým členem naší skupiny.“

I nám, co se snažíme přispět k budování komplexu Nové duchovní cesty, se dostalo poznání, že jsme se nesešli náhodou, ale že na podobném úkolu již pracujeme celé věky – viz například článek 21B. Cesta vzestupu otevírá staré nedořešené problémy, v oddíle „Dopis z minulosti“: Z něj vybírám následující citaci:

„Byli jsme sesláni dolů, abychom našli způsob získání odolnosti proti zlu a temnotě, získání zbraní umožňujících bojovat s temnotou. Po dlouhých érách jsme stále na začátku. Kamkoli sestoupíme a začneme budovat nové světy, tam se za nějakou dobu objeví ZLO. Kdosi ho vymyslí, sestrojí a ZLO začne existovat. Stále znovu a znovu totéž. Marně zkoumáme, proč tomu tak je. Rozhodli jsme se, že urychlíme sestup dolů a budování nových světů, aby nás zlo nestačilo následovat. Abychom před ním získali NÁSKOK.“

Proč většina duchovních učitelů do dnešního vývoje přetahuje nevhodné dávné teorie?

Proč se drtivá většina duchovních učitelů dnes snaží znovu a znovu do našeho světa přetahovat, přenášet informace, které již prokazatelně nejméně jednou přispěly ke zkáze civilizace na Zemi? A vydává je za dokonalé teorie, které mají pomoci tento náš svět spasit před zkázou?

Mohou to dělat pouze z jediného důvodu. Nemají dostatečný nadhled nad průběhem historie pozemského lidstva, protože se v tomto životě nedopracovali do úrovně Věčného Já. Neodkryly se jim zkušenosti z minulosti, ze kterých by jasně poznali, že taková učení mají nechat tam, kde byla. Že není radno znovu probouzet do projevení příčiny dávné zkázy civilizací.

Nedostatečný duchovní nadhled nad situací – to je ten zásadní důvod opakovaných omylů. Tito lidé se snaží vést dnešní svět z pozice Vyššího Já a 5. duchovní úrovně, na které jsou zablokováni z důvodů, které jsem již na počátku tohoto textu vysvětlil. Přispět k nalezení cesty nové evoluce pro lidstvo dnes může pouze člověk, který v sobě dokáže dostatečně zpracovat právě tuto 10. duchovní úroveň. Který se dokáže prostřednictvím své karmické očisty napojit na minulost. Který takto dokáže rozpoznat a pochopit zásadní chyby, které předcházející civilizace dovedly do pádu. A který zhodnocením těchto dávných zkušeností má šanci nalézt skutečně novou cestu. A nikoliv pouze oprašovat cesty staré, nefungující, jak to dělá drtivá většina ostatních. Doslova vytahovat „démony“ z minulosti.

11. duchovní úroveň – vzájemná vyváženost individuality a kosmického vedení

To, že člověk duchovně postoupil až ke zpracování 11. úrovně, znamená, že už se dříve na úrovni Vyššího Já naučil bez výhrad přijímat vyšší vedení a impulsy z duchovního světa.

Lidem se však často stává, že dalším postupem výše se příliš vychylují do preferování duchovní složky své bytosti a stávají se postupně až příliš jednoznačně odevzdaní impulsům shora. Začínají být prodchnuti myšlenkami duchovního idealismu, že nahoře je všechno dokonalé. Že jakékoliv informace z duchovních sfér je potřeba bezvýhradně respektovat a přijímat. A navíc jakoukoliv starost a péči o sebe i o své tělo považují za zdržující, často i zbytečnou.

Někteří dokonce začínají uvažovat o životě bez jídla, o přežívání pouze z energií, živení se „pránou“. Z karmické očisty uplynulých týdnů vyplynulo, jak tento způsob vlastně funguje. Už jednou jsem se o tom zmínil v závěru předcházejícího článku 48E. Duchovní úrovně z pohledu Nové duchovní cesty I. Jak bláhové jsou takové pokusy, pokud by to člověk chtěl dělat čistým způsobem bez parazitování na druhých. Vždyť již Buddha si vyzkoušel, že takováto forma askeze a živoření nikam nevede. Že hmotné tělo každého člověka představuje nástroj, o který je potřeba den za dnem pečovat i příjmem hmotné potravy a výživy.

Stará duchovní cesta vede člověka ke ztrátě individuality

Někteří ve snaze dostat se výše zcela ztrácejí pocit své individuality a mluví o všemohoucích, vše prostupujících, dokonalých božských silách. Začínají být pasivně přijímajícími bytostmi nic neříkajících duchovních sdělení plných slov o bezvýhradné službě druhým, obětavé pomoci, o naprostém odevzdání se Bohu. Jakoby rozpouštějí svoji individualitu do pocitu splynutí s Bohem. V tomto není cesta ke zpracování a optimálnímu vyladění této 11. úrovně.

Problém je již v tom, že duchovní pozadí světa vypadá a funguje jinak, než jak to podává Stará duchovní cesta. Nedostatečný nadhled Staré cesty způsobuje, že na pozici nedosažitelného Boha je vyzdviženo značné množství naprosto různorodých duchovních jevů, bytostí, institucí, jak jsem vysvětlil v článcích  36A. Co všechno se skrývá pod pojmem Bůh?, 36B. Stvořitel, andělé, Kosmická inteligence, mimozemšťané. Do pojmu Bůh jsou navíc promítnuta náboženská dogmata nejrůznější podoby. Toto všeobecné uctívání Boha nakonec ve svém důsledku vede až k požadavku nepřiměřené pokory - doslova se plazit před modlou, která byla uměle vytvořena lidmi a náboženstvími.

Navíc jsou zde stále ještě rozšířeny nesprávné teze Staré cesty o „Jednotě“, „Nirváně“, „návratu k Bohu“. Mystické zážitky, při kterých ve skutečnosti dochází k hlubokému spojení člověka s Přírodou či Vesmírem, jsou podle vžitých představ Staré cesty nesprávně chápány jako spojení s Bohem – o tom jsem se již podrobněji zmínil v článku 48B. Může člověk překonat dokonalost Stvořitele tohoto světa?

Naučit se rozlišovat, který z přicházejících impulsů je nositelem vyšší pravdy

Nesmírně důležité je také uvědomit si následující skutečnost. Člověk na 11. duchovní úrovni zde ve hmotě je svojí vnitřní frekvencí a tím i úrovní svého vyladění obvykle výše než mnozí duchovní mistři lidských Duchovních hierarchií ověnčení zvláštními privilegii a magickými systémy. Výše než starověcí učitelé lidstva s jejich dávnými duchovními teoriemi, které tehdy nedokázaly zabránit katastrofě a dokonce ji i mnohdy samy přivolaly. Dokonce i výše než zatemnění Vesmírní lidé s umělými duchovními technologiemi. A samozřejmě i výše než nečisté a temné bytosti či instituce z duchovního pozadí za hmotou.

Člověk na 11. úrovni má proto i zde ve hmotě často vyšší duchovní nadhled nad situací než ty bytosti, které se pokoušejí předávat mu informace shora z duchovních sfér. Proto takový člověk potřebuje naučit se na této úrovni rozlišovat, který z přicházejících impulsů je nositelem vyšší frekvence, vyšší čistoty a harmonie a tím i vyšší úrovně pravdy. Nositelem vyšší pravdy může být impuls shora z duchovní sfér, ale také jím může být impuls z jeho vlastního nitra, z Vnitřního duchovního Já. Takže jednoznačné realizování duchovních impulsů shora od nehmotných duchovních bytostí, sfér či institucí už není na místě.

Jde o další zjemnění a zdokonalení vyššího duchovního vedení

Toto však není rozpor se 7. duchovní úrovní, na které se člověk naučil předat vedení své bytosti z rukou rozumu do rukou své intuice a vyššího duchovního vedení. Zde na 11. úrovni se již sám posunul k vyšší pravdě a má mnohdy vyšší nadhled nad situací, než bytosti, jejichž vedení mohl dříve běžně přijímat. Teď už je potřeba dokázat správně vymezit pozici své bytosti vůči zdroji informací. Pochopit, že jeho vlastní vnitřní pocit může v určité situaci znamenat vyšší úroveň pravdy než sdělení z duchovních sfér, které právě v tu chvíli přichází.

V žádném případě to však neznamená návrat k původnímu rozhodování podle rozumu. Jde jen o další zjemnění a zdokonalení v rámci přijímání vyššího duchovního vedení. O další posun v motivech svého rozhodování. To vše je pravým opakem poznatků Staré duchovní cesty, která postupně vede člověka k naprosté podřízenosti duchovním institucím a Bohu.

Doložím to konkrétním příkladem. Člověk ve hmotě dostatečně vyladěný na 11. duchovní úrovni má například vyšší nadhled nad situací než duchovní mistr, který společně s Atlantskou civilizací před tisíci lety opustil hmotný svět, když sám byl tehdy s celou civilizací na 9. úrovni. Přestože je teď mimo hmotu a má otevřené duchovní vědomí. Nachází se však mimo skutečný vývoj a nemohl se proto z této 9. úrovně dostat výše. Proto nemůže mít takový nadhled nad situací jako dnešní člověk ve hmotě nacházející se již na 11. duchovní úrovni.

Naučit se být sám sebou a nalézt správnou míru sebevědomí

Takže důležité na této úrovni je naučit se být sám sebou, uvědomovat si a plně respektovat svoje vlastní hodnoty. Dokázat si uvědomit skutečnou hodnotu své vnitřní intuice, vnitřního hlasu pocházejícího od Vnitřního duchovního Já. Nalézt tu správnou míru sebevědomí na duchovní cestě. A důkladně vážit, jestli přicházející duchovní informace z knih, přednášek, duchovních impulsů shora pro mne znamenají něco skutečně nového, co vývoji mé bytosti nebo současného světa může pomoci. Nebo jestli tyto informace jsou jen opakováním zastaralých podnětů z dávné minulosti, které již tehdy dovedly mně samotného nebo celé lidstvo ke katastrofě.

Také z těchto důvodů je nesmírně důležité naučit se v duchovní komunikaci i při přijímání duchovních impulsů shora spolehlivě rozlišovat, kdo je jejich autorem. O jakou bytost či instituci se jedná. A na jaké duchovní úrovni se nachází. A to dokážou pouze lidé na dostatečně rychlém světelném vzestupu. Naopak nic z toho nedokážou lidé na Staré cestě, kteří jsou obvykle v pádu, a přesto přijímají rozsáhlá channelingová sdělení. Oni sami, ani jejich okolí, však nedokážou přitom rozpoznat, zda přenášené informace mohou pomoci současnému vývoji. Nebo zda se jedná jen o vytahování a přenášení dávných teorií, které již dříve dokázaly dovést svět do zkázy. Více o tom bylo v článku 20B. Co s informacemi od starověkých učitelů lidstva?

Nejdůležitější je osobní příklad těch, co vedou vývoj

Dosažení úrovně Věčného Já bylo dříve označováno jako získání osvícení. A většina duchovních škol tuto pozici považovala za naprostý vrchol duchovní evoluce. A tvrdila, že takový člověk již ukončil koloběh opakovaných životů ve hmotě a zůstane už jako pokročilý v duchovních sférách mimo hmotu.

Důležité jsou dvě okolnosti. Zaprvé, záměrný odchod duchovně nejvyspělejších ze hmoty měl negativní následky pro vývoj celé civilizace. Ti nejlepší vlastně opustili vývoj s pocitem, že dosáhli dokonalosti a nic dalšího vyššího už dosáhnout nelze. I v případných dalších zrozeních už se často nerodili se záměrem pokračovat v další evoluci, ale především se snahou pomoci těm méně vyspělým – viz články 47D. Nepříznivé vlivy Staré duchovní cesty na dnešní vývoj, 47E. Odchod lidstva ze hmoty by byl útěkem od vlastní zodpovědnosti.

Nejdůležitější na duchovní cestě je však osobní příklad těch, kteří duchovně vedou civilizaci. Jestliže oni už neusilují o další vzestup a ohánějí se vlastní dokonalostí, privilegii a duchovními funkcemi, totéž začnou dělat další lidé pod nimi na nižších úrovních. Veškerý další duchovní vývoj a světelný vzestup se tak zastaví. A právě to postihlo lidskou civilizaci na Zemi na dlouhé tisíce let. Protože přece příklady táhnou. Nebo jak říká americké heslo „opice vidí, opice udělá“ (Monkey see, monkey do).

Jestliže ten nahoře už nemá důvod dále usilovat o další vzestup, nebudou to dělat ani ti, které on vede. I když je k tomu bude sebevíce nabádat. Oni nebudou dělat to, co on říká, ale budou dělat to, co dělá on sám – užívání si výhod, privilegií, mimořádných možností.

Mylné označení této úrovně jako vrcholu duchovní cesty

Zadruhé, tento dosažený stupeň vnitřní čistoty byl označen za vrchol duchovní cesty. A všeobecně začaly být přijímány myšlenky, že už nemá cenu hledat ve hmotě nic vyššího, že v evoluci je už nezbytné pokračovat v úrovních mimo hmotu. Tyto doposud veřejně rozšiřované teze vlastně na dlouhé tisíce let zablokovaly možnost, aby člověk 2. typu v sobě otevřel možnost neomezeného duchovního vzestupu, kterou dostal do své výbavy. Aby našel ve svém nitru cestu k tomu nejdůležitějšímu a zároveň jedinému, co mu dávalo možnost vzepřít se Temnu a zvrátit dosavadní duchovní pád civilizace.

Nebyla to však chyba jen těch lidí dole ve hmotě a dalších na pozicích mistrů v lidských Duchovních hierarchiích, kteří se nedokázali lépe frekvenčně vyladit. Bylo to chybou i těch duchovních institucí, co zde na Zemi dlouhé tisíce let vedly vývoj. Konkrétně andělů Dhyanů, i samotných Tvůrců našeho světa a civilizací v něm. Protože oni sami to nevěděli, nemohli to ani lidem pod sebou předat. Takové informace nebylo možné po celé dlouhé desítky tisíc let získat z žádného dávného informačního zdroje – Akaša, další duchovní knihovny, pozemské báje a legendy. Jak se to tedy lidé měli dozvědět?

Impuls k zásadní změně dosavadní pozemské duchovní cesty přišel až z velké výšky nad naším Vesmírem i jeho stvořitelskými úrovněmi. A dopadl na úrodnou půdu právě v době, kdy již někteří lidé byli nastartováním svého světelného vzestupu připraveni jej přijmout. Prvním informačním zdrojem, ve kterém jsem našel zmínku o tom, že existují další vyšší světy a sféry, další úrovně harmonie a čistoty nad naším Vesmírem a Sférami Stvořitelů, byla kniha Geoffa Boltwooda: „Posel – Cesta duchovního učitele“, o které jsem napsal více v článku 21A. Nová duchovní cesta - vzestup za hranice Vesmíru. Tam jsem také uvedl řadu zásadních myšlenek z této mimořádné knihy.

Nová duchovní cesta – příležitost neomezeného světelného duchovního vzestupu

V dnešní době již zřetelně vyšlo najevo, že dosažení úrovně Věčného Já je pouze jedním z dílčích postupných cílů evoluce člověka ve hmotě. Zkušenosti řady lidí v tomto období prokazují, že rozhodně nejde o poslední a nejvyšší metu.

Nad sférou Věčného Já je dnes další duchovní práh, 12. tělo. Ještě před deseti lety tam nebyl, protože v celé historii až do konce 20. století nebyla dostatečně připravena situace na otevření dalšího vzestupu. Nikdo nepřišel s tím, jak se dostat dál. Lidé byli zablokováni předsudky starých učení, která nedohlédla výš. A také byli záměrně blokováni temnými silami, aby nenašli další cestu vzhůru. Nebyla ani vhodná energie doby na zásadní změnu ve vývoji, atd.

Až v posledním desetiletí 20. století se všechny příznivé okolnosti seskupily v jeden celek. A otevřela se tak nová příležitost.

Závěr: Těchto doposud popsaných jedenáct duchovních úrovní neznamená kompletní popis stupňů a úrovní duchovního vývoje člověka od úplného začátku až po strop, který již nelze překročit. Toto je pouze soupis běžných úrovní, na které bylo lidstvo zvyklé z dřívějška. Duchovní vzestup však může pokračovat v rámci Nové duchovní cesty dále a výše.

Kompletní grafický přehled jedenácti duchovních úrovní

Na následujícím grafickém schématu připomenu kompletní seznam jedenácti duchovních úrovní, které byly teoreticky dosažitelné v rámci Staré duchovní cesty. Jsou zde uvedeny i další úrovně, o kterých bude více v následujícím pokračování 48H. Duchovní úrovně z pohledu Nové duchovní cesty III.

Místo a úloha hmotného světa v celém schématu

Hmotný svět se na žebříčku frekvencí nachází úplně nejníže pod všemi duchovními úrovněmi. To jen pro srovnání. A proč ve schématu duchovních úrovní vůbec hmotný svět uvádím? Co tím chci naznačit?  Jenom to, že duchovní úrovně bez spojení lidských bytosti s hmotou nelze identifikovat, určit, rozpoznat. Že bez spojení s hmotou ani nelze po žebříčku duchovních úrovní krok za krokem stoupat. Hmotný svět má pro nového člověka 2. typu výjimečné postavení, jak už jsem vícekrát uvedl na jiných místech, např. v článcích 47D. Nepříznivé vlivy Staré duchovní cesty na dnešní vývoj, 47E. Odchod lidstva ze hmoty by byl útěkem od vlastní zodpovědnosti. Takže duchovní úrovně na tomto žebříčku jsou pro něj dosažitelné nikoliv po odchodu z hmoty, ale jedině a pouze ve spojení s hmotou.

V úrovních Vyššího Já a Věčného Já je jiná priorita rozhodování

Z předchozího schématu duchovních úrovní je patrné, že na stupních Vyššího Já a Věčného Já se změnila důležitost a priorita rozhodování. Prvek odpovídající rozumu, získání a zpracování informací, je v úrovni Nižšího Já frekvenčně nejvýše (označen žlutou barvou). To znamená, že právě rozum má v úrovni Nižšího Já rozhodující slovo pro konečné rozhodnutí, pro volbu skutečné cesty životem.

Na dalších úrovních Vyššího Já a Věčného Já se úroveň nejvíce odpovídající přijímání a zpracování informací dostává naopak úplně dolů na nejnižší místo v trojici. A naopak na nejvyšší úroveň se přesouvá prvek, v němž jsou nejvíce zastoupeny city (označen růžovou barvou). To znamená, že nejvyšší prioritu pro volbu konečného rozhodnutí hrají na úrovních Vyššího Já a Věčného Já vnitřní city, pocity, intuice a přijímání duchovního vedení shora.

V dalším pokračování 48H. Duchovní úrovně z pohledu Nové duchovní cesty III zopakuji informace o tom, jaké podmínky musí člověk splnit, aby prorazil bariéru 12. energetické úrovně a dostal se na Novou duchovní cestu. Základním informacím o tomto tématu byl již dříve věnován samostatný článek 21A. Nová duchovní cesta - vzestup za hranice Vesmíru. Příště rovněž vysvětlím, že i v rámci Nové duchovní cesty lze rozlišit několik duchovních úrovní naznačujících stupně pokročilosti a rozdílné úrovně čistoty a stability na Nové duchovní cestě.