56B. Podoby mužského a ženského principu v historii Země

První varianta muže a ženy ve hmotě - nevýrazně odlišená pohlaví

V první variantě oddělení muže a ženy ve hmotě byla sledována možnost, aby taková dvojice vůbec mohla zplodit potomka. K tomu stačilo vybavit je co nejjednodušším způsobem odlišnými reprodukčními orgány, aby byla zajištěna možnost oplodnění a narození dítěte. Tvůrci se domnívali, že partneři budou natolik vnitřně stabilní, čistí, že budou schopni zplodit potomka vždy, když budou na to připraveni a budou si uvědomovat, že to je v zájmu jejich vývoje i vývoje civilizace. Sexualita mezi mužem a ženou v té podobě, jakou známe dnes, ještě neexistovala. Oplodňující akt byl pro dvojici určitou povinností, která jim nepřinášela žádný zvláštní fyzický zážitek.

V této variantě byli muž i žena z energetického pohledu stejnými bytostmi. Odlišnost obou pohlaví byla zdůrazněna pouze vnějším vzhledem a některými vnějšími pohlavními znaky a vnitřními pohlavními orgány, které byly důležité pro zplození dítěte. Tyto rozdíly však nebyly tak zřetelné, jak je známe z dnešní doby.

Zdánlivě oboupohlavní bytosti

Merete Matternová, dříve profesorka zemědělských věd na Technické univerzitě v Berlíně a později ředitelka Institutu pro kosmologii při univerzitě v Eindhovenu, uvádí v knize Rainera Holbeho (My z Atlantidy, str. 28) následující vzpomínky na své minulé životy na Zemi:

„Žila jsem velmi dlouho jako převážně mužská bytost, ale přece jen mírně oboupohlavní. Nebyla jsem však oboupohlavní v našem slova smyslu. Musela to být nějaká přechodná forma: převážně mužská, ale přesto s mnoha ženskými příznaky.“

Takové hodnocení vychází z dnešního pohledu na pohlaví. Ve skutečnosti bytosti nebyly oboupohlavní. Stejně jako dnes měly jediné pohlaví, ale pohlaví nebylo tak výrazně odlišené, jak jsme zvyklí nyní. Chyběly jim určité druhotné znaky, které dnes pohlaví rozlišují, nebo naopak měli navíc jiné druhotné znaky, které dnes odpovídají pohlaví opačnému.

Daleko podstatnější však bylo, že bytosti opačného pohlaví měly identické energetické fungování. Nebyly laděné do opačného energetického pólu, jak jsme zvyklí dnes. Kdy pro muže a ženu je typická opačná polarita v přijímání a vyzařování bioenergie (více o tom bude v následujícím pokračování 56C. Energetické pozadí přitažlivosti muže a ženy). Proto mezi nimi nemohla vzniknout energeticky podložená partnerská přitažlivost.

Vzájemná touha po sexuálním spojení neexistovala

Sexualita v těchto vztazích neměla zvláštní význam. Vytváření partnerských svazků bylo spíše věcí rozumu, vzájemné praktičnosti, rozumné dohody, vzájemného respektování se, důvěry a spolupráce. Na tomto podkladě pak mezi nimi vznikalo a upevňovalo se citové pouto. Partnerská dvojice tvořila určitou organizační jednotku společnosti, z dnešního pohledu se však nechovali typicky jako muž a žena. Samotný pohlavní akt pak byl chápán v prvé řadě jako prostředek pro fyzické rozmnožování a byl regulován rozumem. Mezi partnery neexistovala přirozená partnerská sexuální přitažlivost.

Na otázku, jestli tehdy v tomto období žila sama, odpověděla Merete Matternová následujícími slovy (My z Atlantidy, str. 32):

„Přišla jsem domů a setkala se s onou pozoruhodnou zdvojenou bytostí, k níž jsem však měla hluboký vztah… Můj partner byl stejně oboupohlavní jako já… Cítila jsem, že jsme dvě milující se bytosti, ale zároveň jsme byli rovněž dva vzájemně si konkurující obyvatelé ostrova“.

Pouto, které je vázalo dohromady, bylo založené pouze na vzájemném duchovním souladu a oboustranné vnitřní harmonii, ne však na energetické přitažlivosti pohlaví. Nezapomínejme, že tehdy šlo o civilizace 1. typu s otevřeným duchovním vědomím. Tehdy lidé žili na 9. – 11. duchovní úrovni, jak jsem naznačil v textu U9. Za jakých předpokladů mohou energie NDC pomoci dostat se na světelný vzestup?, Zatímco frekvenční úroveň vnitřní čistoty většiny bytostí dnešní civilizace se až na výjimky pohybuje v rozmezí pouze 2. – 5. úrovně. Více o problematice duchovních úrovní je v textech 48E. Duchovní úrovně z pohledu Nové duchovní cesty I až 48H. Duchovní úrovně z pohledu Nové duchovní cesty III.

Většina dnešních lidí proto nemůže chápat pohnutky lidských bytostí 1. typu v dávné minulosti, kterými se v životech řídili. Z pohledu dnešní sexuality mezi mužem a ženou by si při pohledu zpět do dávné minulosti museli v tehdejší identitě připadat jako pohlavně nevyhranění a obojetní. Protože by vnímali, že tehdy mezi nimi nefungovala skutečná partnerská přitažlivost poutající dnes k sobě dvojici bytostí opačných pohlaví.

Nedostačující partnerské pouto bez sexuality

V prostředí naší Země neměla tato varianta pohlaví šanci dlouhodobě uspět. Tato varianta s nevýrazně odlišeným pohlavím po určitou dobu vyhovovala ve vnějším harmonickém prostředí, jaké měly zajištěny další civilizace 1. typu v naší galaxii, například Arkturiané. Na planetě Zemi se však ukázala jako zcela nedostačující. A až mnohem později byl problém partnerské přitažlivosti vyřešen daleko účinnějším způsobem.

Samotné pouto duchovního souladu, praktičnosti a rozumové potřeby rozmnožit se fungovalo jen do té doby, dokud si bytosti dokázaly držet původní vysokou vnitřní čistotu. Toto pouto se však postupně stalo labilním a nepevným, jakmile civilizace začala upadat, bytosti ztrácely svoji vnitřní čistotu, duchovní vědomí a zapadaly do hmotného myšlení. Původní duchovní soulad mezi nimi se postupně vytrácel. Stačil pak menší nesoulad, drobný konflikt a nepevné pouto mezi nimi bylo narušeno. Z dvojice milujících se bytostí vznikali dva nesmiřitelní soupeři.

Potřeba stabilnějšího pouta mezi mužem a ženou

Dosavadní neúspěchy tehdejších pozemských civilizací vedly k hledání nových změn ve fungování lidstva, které by výrazněji přispěly k udržení dostatečné úrovně harmonie. Zatím doposud pro každou z existujících civilizací na Zemi platilo, že vlivem vyhroceného protikladu dobra a zla se ve fungování civilizace začaly postupně objevovat negativní projevy, neetické způsoby činnosti a případně i určité prvky násilí na druhých lidech nebo přímo na Přírodě. Dlouhodobým důsledkem pak byla další pozemská katastrofa, která civilizaci násilně vrátila o tisíce a milióny let zpět, aby musela začínat stále znovu a znovu.

Vývoj desítek a stovek miliónů let prokázal, že je třeba vytvořit mnohem stabilnější pouto mezi mužem a ženou, založené nejen na rozumu a uvědomění, ale podložené skutečnou partnerskou přitažlivostí. Aby se právě toto silné pouto stalo základem optimálně fungující civilizace. Aby se tím zajistil silný energetický podklad pro partnerskou lásku, která by pak snáze překonala nástrahy prostředí plného temných energií, násilí, manipulace a nesnášenlivosti. Která by i v takovém prostředí dokázala udržet pevný partnerský svazek a pomohla by ubránit se útokům zla. Projevila by se navíc i ve zvýšené vnitřní energetické stabilitě nových potomků a v jejich vyšší odolnosti vůči zlu na planetě. A civilizace jako celek by jednoho dne mohla s tímto zlem definitivně skoncovat.

A tehdy v dávné minulosti se Tvůrci člověka rozhodli vnést do evoluce lidské civilizace sexualitu jako prostředek přirozené přitažlivosti mezi mužem a ženou. V dalším textu vysvětlím podrobněji, jak byla tato myšlenka realizována.

Kdy byla do vývoje na Zemi vnesena sexualita?

JN: Spojené Síly Světla, myšlenka vnesení sexuality jako přirozené přitažlivosti mezi mužem a ženou byla realizována již pro lidstvo 1. typu? A pokud ano, tak zhruba v jakém období? (Duchovní komunikace z 11.11.2012)

Planeta Země: „Pozemská sexualita byla skutečně poprvé zkoušena již v některých variantách civilizací 1. typu. Zpočátku však šlo pouze o dílčí a nikoliv celoplošné pokusy. Nejde tedy jen o nové lidstvo 2. typu, kde už něco takového bylo od samého počátku přirozené. A to proto, že základní pokusy s touto novou variantou pohlaví proběhly v několika různých fázích již u lidstva 1. typu. Orientačně se jednalo o období před 3 – 5 miliony let.

Celoplošně a soustavně však docházelo k oddělení pohlaví v té podobě, jakou známe dnes, až v období opakovaných výsadků lidstva 2. typu, to znamená v období, které začalo zhruba před 120 tisíci lety a trvalo desítky tisíc let. Posledním potvrzeným výsadkem nového lidstva byl tzv. kromaňonský člověk, který se podle vaší soudobé archeologie objevil v západní Evropě v období před 30 – 35 tisíci lety. Právě toto nové lidstvo 2. typu je někdy v literatuře označováno jako Adamův rod.

(Pozn.: viz články 7. První a Druhý plán Stvořitelů, lidstvo 1. a 2. typu, 8. Druhý plán Stvořitelů - dnešní lidstvo, 14. Důsledky nepochopení rozdílů dvojího lidstva, 20A. Největší omyly Staré duchovní cesty, 44A. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu I až 44C. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu III)

Po celé období postupného vysazování nového lidstva 2. typu však byla Země opakovaně postihována drtivými katastrofami, které někdy zcela vytlačily žijící bytosti mimo hmotu do depozita. Proto čas od času dostávaly šanci nového zrození další nové bytosti, které teprve před tímto zrozením prošly procedurou rozdělení a zdvojení. Proto se mohou časové údaje o tom, kdy ke zdvojení došlo, uváděné ve starých textech, případ od případu lišit.“

Vytvoření dokonalých partnerských párů podle dávných legend

Podle starověkých legend došlo kdysi dávno k rozdělení původních bytostí na dvě části, dvě polovičky, kterým bylo určeno vytvořit po zrození ve hmotném světě dokonalé partnerské páry. Během věků po prožití řady společných životů se však tyto dvojice navzájem poztrácely a od té doby procházejí evolucí odděleně.

Dodnes údajně hledají jeden druhého, aby mohly obnovit dokonalý pár. Jejich nízká hladina vnitřní harmonie a velké zatížení temnými energiemi a nezpracovanou karmou však způsobuje, že ve fyzickém světě se míjejí nepoznáni. Navzájem budou schopni poznat jeden druhého až teprve poté, co každý jednotlivě urazí dostatečný kus cesty své duchovní evoluce a očistí se od nashromážděných negativních energií. Teprve pak se oba dokážou znovu sejít v dokonalý partnerský pár. A dál už budou evolucí postupovat společně.

Jak bylo v minulosti realizováno toto zdvojení bytosti na dokonalý pár?

Ivo Wiesner popsal proceduru vytvoření partnerských dvojic v závěru své knihy Bohové a apokalypsy (str. 207) následujícími slovy:

„Biblické texty hovoří o tom, že Stvořitel z těla Adama vytvořil jeho družku Evu, přičemž Adamovi odebral část „ti“ a tu vložil do stvořené Evy. Pojem „ti“ však neznamená žebro, jak tradují špatně přeložené původní prastaré prameny, ale životní sílu (prána, čchi, ti, atd.), bez níž hmotné tělo není schopné života. Chybný překlad původních pramenů, početné, nevhodné a často vysloveně chybné úpravy Bible, které se promítly například i do Koránu, jakož i mylné výklady takových textů, vedly k mylným závěrům o méněcennosti žen, kterým Stvořitel nedal duši. Chyba takového výkladu spočívá v neporozumění původního významu starobylých textů, které říkají, že Adam Kadmon byl rozdělen na dvě duchovní bytosti opačné polarity a ty vloženy jednak do hmotného těla muže, jednak do hmotného těla ženy.

Sestup Adama a Evy po jejich vyhnání z Ráje, jak to vykládá dnešní verze Bible, bylo ve skutečnosti sestupem obou částí bytosti v hmotném těle na Zem, aby se zde po rozdělení na oddělená pohlaví po tisíce generací vyvíjely v souladu s plánem Stvořitele. Ve skutečnosti nedošlo k žádnému pádu Adama a Evy, ale nedošlo ani ke smrtelnému hříchu, což je další z chybných výkladů a omylů upravovatelů a vykladačů původních biblických textů.“

Pokud je tento akt popisován jako rozdělení jedné bytosti na dvě oddělené půlky, jedná se o nepochopení celé situace. Cílem nebylo vytvořit dvě poloviny, které bez sebe nemohou existovat. Nešlo proto o běžné rozdělení, ale spíše by se to dalo nazvat jako duplikování, zdvojení jedné původní duchovní bytosti, do dvojice duchovních bytostí s opačnou polaritou v určitých charakteristikách. A tyto dvě nově vytvořené duchovní bytosti byly poté vloženy do dvojice odlišných hmotných těl muže a ženy.

Při pohledu do dávné minulosti dochází často k tomu, že informace pocházející z různých období daleké minulosti se smísí v jeden celek. A dochází pak k zásadním chybám při pokusech časově zařadit jednotlivé děje. Je to logické z toho důvodu, že při pohledu zpět s velkým časovým odstupem se celé etapy dávné minulosti slévají v jedno. Stejně jako při pohledu na vzdálené předměty nejsme schopni rozlišit, jestli jde o jeden předmět, nebo o několik předmětů za sebou.

Ivo Wiesner v této knize dokonce napsal:

„První experimentální verze hmotné formy Adam Kadmon byla pravděpodobně hermafroditem a v pozemských podmínkách se neosvědčila z příčin ne dosti jasných. Proto byl hermafroditní Adam Kadmon rozdělen na dvě oddělená pohlaví, jak o tom vypravují mnohé svaté knihy.“

Jak naznačil předcházející výklad, tato jeho úvaha už není správná. Protože bytosti s nevýrazně odlišeným pohlavím (které bychom dnes považovali za hermafrodity, tedy oboupohlavní), byly typické pro dřívější dávné civilizace 1. typu na Zemi.

Muž a žena jako opačné doplňující se póly

Výsledkem této procedury zdvojení se staly dvojice bytostí opačných pohlaví, muž a žena. Z hmotného pohledu se tedy zásadně liší. A pokud jde o pohled duchovní, tyto bytosti jsou identické ve většině bioenergetických charakteristik, protože vznikly z jediného původního vzorku bytosti - například původně měly stejné frekvence vzájemně odpovídajících čaker i vnějších energetických těl.

Současně však byl záměrně proveden určitý zásah, který zajistil, že v několika vybraných rysech je tato dvojice muže a ženy laděna do opačných doplňujících se pólů - například mají opačnou polaritu přijímání a vyzařování bioenergie. Právě tato skutečnost má zásadní vliv na vznik přirozené energetické přitažlivosti mezi mužem a ženou na bázi bioenergie. Jak tato vzájemná energetická přitažlivost vzniká, bude detailně vysvětleno v následujícím pokračování 56C. Energetické pozadí přitažlivosti muže a ženy.

Dar sexuality jako vzájemné přitažlivosti

Celá tato procedura zdvojení přinesla lidem dar sexuality, která muže a ženu k sobě vábí, aby vytvořili společný pár. Mezi mužem a ženou vznikla do té doby neznámá silná vzájemná přitažlivost fungující na bázi bioenergie. Sexualita se projevuje touhou po tělesném přiblížení obou partnerů, po vzájemných dotycích a kontaktech. Tato touha se naplňuje především intimními vzájemnými doteky úst a pohlavních orgánů a vrcholí samotným pohlavním spojením.

Jak pouhé doteky obou partnerů, tak zejména pohlavní spojení, jsou doprovázeny mimořádnými tělesnými, citovými i duchovními prožitky. Pohlavní spojení obou partnerů, které dříve mělo pouze rozmnožovací význam, se tak stává důležitou energetickou silou, která posiluje stabilitu partnerského vztahu a navíc je motorem jejich duchovního vzestupu na světelné cestě. Ovšem za předpokladu dostatečného energetického i duchovního souladu obou partnerů. Více o tom bude v pokračování 56D. Duchovní úloha pozemské sexuality.

Jasnovidec Edgar Cayce o rozdělení pohlaví

Zmínky o rozdělení pohlaví najdeme v mnoha dávných textech. Například americký jasnovidec Edgar Cayce (Tajemství Atlantidy, str. 42) uvedl ve svých rozborech minulých zrození žijících osob následující věty:

1. „V Atlantidě v době před Adamovým příchodem na Zem, mezi těmi, jejichž… fyzická existence byla sexuálně jednotná…“
2. „V Atlantidě, když se od sebe oddělila mužská a ženská těla.“
3. „V Atlantidě, když se pohlaví poprvé oddělila, patřila mezi první z tohoto dělení, první princezna tohoto období.“

JN: Planeto a Přírodo, na jaké období minulosti se Edgar Cayce v těchto výkladech napojil? (Duchovní komunikace ze 13.11.2012)

Planeta Země: „V případě 1. šlo o období před zhruba 150 tisíci lety, v případě 2. před 85 tisíci lety a v případě 3. před 87 tisíci lety.“

Posun k výraznému odlišení pohlaví

V určitém období naší historie byla tímto způsobem většina původních bytostí v oblasti Země duplikována a rozdělena na dvě bytosti opačných pohlaví. Protože však obě procházejí další evolucí odděleně, každá z nich se může v dalších zrozeních objevit ve hmotném světě jako muž i jako žena. V některých životech se proto mohou potkat i jako osoby stejného pohlaví.

Čtenáře možná právě v této souvislosti napadne otázka, jestli takové setkání není zdrojem existující homosexuality na Zemi. Více o tom bude v některém z následujících textů této série.

Ruku v ruce s duplikováním každé původní bytosti došlo ze strany Tvůrců k výraznému odlišení pohlaví, tak jak je známe v dnešní podobě. Muž a žena získali další druhotné pohlavní znaky, které je od sebe výrazně odlišují.

Ne všechny bytosti, které se v dnešní době nacházejí ve hmotné rovině planety Země, však prošly touto procedurou rozdělení a zdvojení. Zejména se to může týkat bytostí, které přišly z jiných světů, jiných rovin života. Například zrození andělé, lidské bytosti z jiných vesmírných civilizací nebo bytosti jiných forem života (delfíni, atd.). Více o tom, jaké následky to může mít, bude v následujících pokračováních tohoto tématu.

Muž a žena, kteří jsou si určeni

Ingrid Zinnelová, přírodní léčitelka, terapeutka, uvádí v knize My z Atlantidy (str. 38), následující vzpomínky na svoji dávnou existenci v Atlantidě. Z tohoto popisu je patrné, že se již jedná o období, kdy byla důsledně oddělena pohlaví, a byly vytvořeny páry, které k sobě mají patřit:

„My kněží, jsme nežili v celibátu, nýbrž jsme pěstovali naprosto přirozené sexuální vztahy. Chlapec a dívka si byli navzájem určeni… tvořili protipóly. Vždy se někdo ženil nebo vdával se svým duchovním protějškem. Říkalo se, že oba přišli na svět kvůli sobě a jsou si určeni… Muž a žena se měli spojit proto, aby se naplnila božská síla. Bylo nám řečeno: Osamocený člověk nemůže naplnit sílu, protože sám je pouhou polovinou, k níž patří druhá polovina. Pouze spojení obou pólů zaručuje komplexní sílu.“

Také tyto informace jsou určitým zidealizováním situace. Ve skutečnosti nemělo jít o to, že by muž a žena nemohli ve své duchovní práci fungovat jeden bez druhého. Že by kterýkoliv z nich, pokud bude vnitřně dostatečně vyladěn, nemohl sám přijmout čistou energii z Univerza a využít ji k léčení sama sebe i druhých bytostí.

Účelem vytvoření optimálního páru bylo umožnit harmonické fungování partnerského vztahu. Právě to se mělo stát prostředkem nejen k udržení lidského rodu, ale současně i výraznou podporou pro nalezení vzestupné duchovní světelné cesty obou partnerů. Zatím však lidstvo v minulosti tuto příležitost nové sexuality k duchovní cestě příliš nevyužilo, právě naopak.

A není tomu jinak ani v dnešní době vyhroceného morálního a duchovního úpadku civilizace na Zemi. Přelétání a střídání partnerů, znásilňování, nevěra jako běžný vzor, zneužívání sexuality k nátlaku a ovládání, sexuální úchylky a závislosti všeho druhu, nechtěná oplodnění a násilné potraty. Sexualita se stala zdrojem mnoha neetických činů, nejrůznějšího fyzického i psychického utrpení v lidských vztazích. A samotným nejtemnějším vrcholem dnes i v minulosti se stala sexualita zneužívaná v podobě sexuální magie a temných rituálů spojených se sexem, využívaná jako nástroj ovládání a parazitování, i jako nástroj vzývání temných sil.

A jaká je současná situace s těmito původně dokonalými páry?

Starověké legendy naznačují ideál, ke kterému měl takový krok směřovat. Jaká je však současná situace? Může člověk vůbec najít svoji polovičku, se kterou má šanci uskutečnit dokonalý partnerský vztah? Je něco takového vůbec ještě reálné? Nebo je už všechno jinak?

Je důležité si uvědomit, že od okamžiku rozdělení, duplikování bytosti na dvě polovičky, uplynuly desítky i stovky tisíc let. Za tu dobu prošla každá oddělená bytost stovkami dalších zrození. Opakovaně bylo do jejích zrození magicky zasahováno nejrůznějšími způsoby, které jsem popsal v článku 55E. Zásadní chyby v plánování a využívání nových zrození. Každý takový zásah mohl přivodit změnu základních charakteristik bytosti, včetně určitého stupně sladěnosti se svojí druhou „polovičkou“.

A to ještě není vše. Odděleným vývojem za dlouhé desítky tisíc let získaly obě bytosti odlišná karmická zatížení i různý stupeň ovládnutí Temnem. Jejich nitro se tím vším výrazně změnilo, zašpinilo. A navíc se ještě překrylo nánosem mnoha nepříznivých vrstev. To vše výrazně deformuje jejich současnou vnitřní harmonii i vnější energetické vyzařování, kterým se projevují navenek.

Tyto všechny zásahy a odlišné podmínky, ve kterých oddělené polovičky prožívaly své životy, způsobily, že původní dokonalou vzájemnou harmonii takového páru již v mnoha a možná dokonce ve většině případů dávno odvál čas.

Setkání se svým protějškem nemusí vždy skončit partnerským vztahem

V dnešní době se může stát, že když se původní sobě přisouzené dvojice potkají, nejen že se nepoznají. Ale dokonce je nic vzájemně nepřitahuje. Už si třeba vůbec nemají co říci. Nebo si sice v určitých oblastech mohou dobře rozumět, ale na partnerský vztah to přitom není.

Například americká herečka Shirley MacLaine ve své knize Na tenkém ledě  popisuje svůj soukromý život po čtyřicítce, kdy prožívala intenzivní milostný vztah ke známému anglickému politikovi – v knize jej nazývá jménem Gerry. Současně se však setkávala s dobrým přítelem Davidem, o několik let mladším, který ji uváděl do tajemství duchovního pozadí světa. A se kterým si vždy dobře rozuměli. Přesto však mezi nimi nešlo o sexuální partnerský vztah.

Sama o sobě píše (str. 14):

„Byla jsem privilegovanou osobou, o tom není pochyb. Těžce jsem pracovala, abych dosáhla svého úspěchu… Mohla jsem se setkávat a konverzovat s každým, na koho jsem si vzpomněla – od Castra, papeže, anglické královny přes jiné hodnostáře až po lidi nemocné a umírající v Indii…“

Přes všechny tyto možnosti nakonec došlo k jejímu vztahu s roztržitým anglickým politikem Gerrym, se kterým si pak společně potají kradli hodiny společného času, aby je nikdo neviděl. V jednom z channelingů s bytostí mimo hmotu pak došlo k následujícímu rozhovoru, ve kterém si Shirley ujasnila pozici obou těchto mužů z pohledu, který přesahuje hranice jediného života (str. 194 - 196):

„Hlas: Zachytili jsme tvé vibrace během jednoho života, který jsi strávila s bytostí, se kterou se stýkáš i teď.

Shirley: Mluvíte o Gerrym?

Hlas: Tak jest. My jsme zachytili i jeho vibrace a zjistili jsme, že vy dva jste žili jako muž a žena v jednom z tvých minulých životů…

Shirley: Děkuji, takže Gerry a já jsme byli muž a žena. Znamená to, že naše duše byly duše – dvojčata?

Hlas: Ne. Ale tys byla a jsi duše – dvojče s bytostí, kterou zveš David… Prožila jsi tam dole několik životů s bytostí Davidem…

Shirley: Možná proto jsem se teď s Davidem cítila tak dobře.“

Tato citace, která naznačuje situaci v životě jedné konkrétní ženy, však není nijak výjimečná. Přednost v jejím životě byla dána partnerskému vztahu, který byl poněkud problematický, doslova krkolomný. A z hlediska životního postavení obou vypadal jako neperspektivní. Ona – americká herečka žijící na pobřeží Tichého oceánu, on - významný anglický politik se spoustou státnických povinností. Ale oba dva navzájem poutala silná přitažlivost, která byla zřejmě důsledkem nedořešených vzájemných pout a karmických vazeb z minulosti. A proto se vždy na pouhých pár hodin nebo společnou noc potají setkávali v různých městech světa. Zatímco harmonický soulad s druhým mužem – duchovním dvojčetem, fungoval v tomto životě pouze jako přátelství. Přitom právě s tímto druhým mužem prožila většinu duchovních dobrodružství, která tak změnila její celkový přístup k životu.

Pro prožití optimálního vztahu nemusí člověk čekat na svoji polovičku

Většina jednotlivců na Zemi nemá šanci rozpoznat, že právě potkala svůj protějšek, který jim byl kdysi dávno přisouzen pro dokonalý společný vztah. Všechno už je dnes jinak. Člověk je vázán problematickými, doslova zauzlovanými karmickými vazbami, a to s celou řadou dalších bytostí. Prioritou jeho dalšího vývoje v daném okamžiku pak není uskutečnit partnerský vztah se svým protějškem nebo na něj dokonce celé věky čekat. Ale především rozvázat a posunout do neutrální polohy co nejvíce dalších problematických karmických vazeb s jinými bytostmi.

Prožít optimální partnerský vztah pak může člověk v tomto životě i s jinou bytostí, pokud jsou pro to vytvořeny vhodné předpoklady. Důležité je sledovat pozitivní vnitřní impulsy i naopak varovné náznaky. Při navázání správného vztahu vám dokonce může pomoci i Příroda a planeta Země změnou vzájemného naladění čaker, pokud budete na takový vztah již připraveni. Aby však k takové formě pomoci od Přírody mohlo dojít, v každém případě je lepší stát se úrovní své vnitřní harmonie součástí Přírody.

A kdy se člověk stává součástí Přírody, je podrobně vysvětleno v článku 45C. Proč právě Nová duchovní cesta? III.

Více o tom, které skutečnosti se staly podkladem pro vytvoření partnerské přitažlivosti mezi mužem a ženou, na čem je vlastně sexualita lidských bytostí 2. typu na planetě Zemi založena, bude v dalším pokračování 56C. Energetické pozadí přitažlivosti muže a ženy.