91H. Vnitřní duchovní Já - jak s ním být v souladu a posouvat se

Kamila Špirková
 

Duchovní vnitřní Já

Mnoho autorů mluví o duchovním vnitřním Já. Pojmy se různí - Vnitřní dítě, nitro atd.

Poznámka Marie Holoubková: O zásadních rozdílech mezi astrálním duchem a Vnitřním Já, z pohledu energií, ze kterých se skládají a z pohledu celkového zařazení člověka v tomto světě pojednává podrobně článek: 47C. Rozdíly v pojmech astrální duch a Vnitřní duchovní Já

Co je to duchovní vnitřní Já?

Duchovní vnitřní Já je energie Vesmíru. Je to čistá, životadárná energie. Kousek toho, co je pro nás velmi důležité.

Otevřené srdce

My máme na cestě životem pochopit, že je třeba žít vyrovnaně, ale že bez otevřeného srdce žít nelze. Pod pojmem „otevřené srdce“ si můžeme každý představit cokoliv.

Kdy zjistíme, že máme „srdce na dlani“ a zároveň se nenecháme zneužít? Teprve tehdy, když budeme mít z toho, co děláme, velmi dobrý vnitřní pocit.

Téma srdce je vysoce aktuální. Zatížení z dávné minulosti je velmi silné, ať už se jedná o bývalé Vesmírné lidi, mučedníky apod. Ale na to my se nemůžeme neustále vymlouvat. Vím ze zkušenosti, že takové břímě může člověku nejen poškozovat v životě vztahy, ale může ho i zabít. Proto je vhodné se ho zbavit. A to lze efektivně udělat pouze tím, že se vydáme na cestu karmické očisty a zároveň budeme ve hmotě patřičně konat.

Co se děje našim rodinným příslušníkům musíme zpracovat emočně. Naše duchovní vnitřní Já to musí přijmout a nějak si s tím poradit. Zatímco dříve jsme se buď zablokovali, uzavřeli srdce, abychom se od toho oprostili.
Špatně je i sklon ke zvýšené empatii.
Poznámka Marie Holoubková: Přílišná empatie nás může neúměrně vysilovat, ubírat nám sil, což není dobré pro nás ani pro ty druhé. Může vést k tendenci snažit se pomáhat i nevhodným způsobem. Nebo nás tlačit pomáhat lidem, kteří odmítají cokoli účinně změnit ve svém životě. A to je pak kontraproduktivní, vyvolává to odpor druhé strany a zablokování dobrého vzájemného vztahu. Pomoci jim zatím není možné, dokud sami nebudou chtít na sobě přínosným směrem pracovat a přijmout zodpovědnost za svůj život.

Marie Holoubková
 

Srdeční čakra a zatížení z minulosti

Ti, co mají srdce (polo)zavřené, si někdy obtížně pod pojmem „otevřené srdce“ něco konkrétního představují. Zvlášť například někdo, kdo býval v minulých existencích dlouho biorobotem, Vesmírným člověkem, mučedníkem, bojovníkem, válečníkem či vůdcem ve velmi náročných obdobích v minulosti, prošel si hlubokými traumaty, apod.

Co si ve zkratce představím pod „otevřeným srdcem“:

• Co největší otevřenost a upřímnost sám k sobě a k okolí - k druhým lidem a k dalším bytostem, k Přírodě.
• Umění používat a pracovat s vnitřními pocity, s intuicí, vnitřním vnímáním.
• Práci s vlastními city a emocemi. Podstupovat ji dobrovolně, i když je to často náročné a nepříjemné.
• Kultivování emocionální inteligence.
• Pěstování empatie.
• Otevřenost ve vztazích k druhým – připravenost k rovnoprávné spolupráci, komunikaci, diskusi, vyváženým kompromisům.
• Z pohledu bioenergií: Srdeční čakra (čtvrtá) musí být trvale plně otevřená příchozím světelným vesmírným energiím, přiměřeně velká, rotovat správnou rychlostí a směrem.
  Jsou mezi námi i lidé, kteří ji mají předimenzovanou v rámci přenesení určitých svých schopností a charakteristik z minulosti, třeba na 300 %. Což způsobuje velkou nevyváženost, která také k ničemu dobrému v důsledku nevede. I z toho je potřeba se vyčistit a srovnat to do optima, i když by se to na první pohled mohlo zdát jako velice pozitivní.

Pod „srdcem na dlani“ si já představím hodně velkou otevřenost vůči druhým, někdy až přehnanou, a proto potenciálně sebeohrožující.

Spousta lidí je dnes do různé míry uzavřených do sebe, do svých obav, úzkostí, strachů, frustrace, vzteku, rezignovanosti, uraženosti až nenávistí. Přešlapují v pozici převážně oběti nebo agresora. Takže energie srdce je pak do různé míry blokovaná. A myslím, že velká část z nich je si toho vědoma, tíží je to. Ale neví jak z toho bludného kruhu ven. Nebo tuší/ví, ale nemá na to dost energie, sebejistoty a odvahy. Což spolu nerozlučně vzájemně souvisí.

Zdravá sebejistota/sebevědomí pramení z probíhající vědomé mentální a duchovní očisty. Z již překonaných potíží a bariér a z reálných hmotných výsledků na této cestě. I z těch malinkých, každý krok vpřed se počítá. Cestou nás samozřejmě potkají i nezdary, ale ty jsou nezbytnou součástí procesu učení. Důležité je, aby v delším časovém horizontu byl výsledným součtem úspěchů a propadů jednoznačně pokrok vpřed. A s ním i světelný duchovní vzestup. Jakmile se můžeme o své nitro dostatečně opřít, tak narůstá i naše odvaha, síla a dovednosti poprat se s dalšími překážkami.

A to vše je podmíněno dostatečným kontinuálním přísunem čistých světelných bioenergií. Připomínám v této souvislosti články o čakrách, energetických vírech, které zásobují člověka základními typy vesmírných bioenergií, které k životu nezbytně potřebuje: 28A. Princip fungování čaker člověka,  28B. Kdy je čakra otevřená pro vstupující energie?,  33a. Jak vnímáme a prožíváme realitu čakrami I,  33B. Jak vnímáme a prožíváme realitu čakrami II

Téma omluvy, odpuštění a nápravy

Souvisí nerozlučně s otevřeným srdcem.
Zjistíme, že jsem udělali chybu, dopustili se omylu či nedopatření. Přiznáme si to. Omluvíme se. Poprosíme Spojené Síly Světla, Karmy a Přírody o odpuštění. Formou hluboké a upřímné omluvy. Nestačí odříkat formulku. Musí to být hluboká a otevřená prosba o odpuštění, nejde o to slova odříkat.

Tím ale naše cesta k otevřenému srdci nekončí. Následovat by měl hmotný čin. Čili napravit věc, kterou jsme pokazili tak, aby naše duchovní vnitřní Já bylo spokojeno.
Tím, že se omluvíme a prosíme o odpuštění, se vysvobodíme ze starého závazku. Chceme-li posun, je potřeba udělat i něco navíc.

Příklad: Jsi matka/otec a slibuješ něco svým dětem. Slib ovšem nedokážeš dodržet. Tlačí na tebe pracovní povinnosti a ty nejsi schopen se vzepřít. Uvědomíš si, že jsi dítěti ublížil/a. Omluvíš se a poprosíš o odpuštění. Věnuješ dítěti čas. Hraješ s ním třeba dámu.

Vnitřní duchovní Já má podobnou povahu jako malé děti

Proto uvádím toto přirovnání. Malé dítě je čisté, spontánní, dělá to, co chce a žije v přítomném okamžiku.

Také u svých dětí si uvědomuji, po čem touží děti nejvíce:

• upřímnost
• svoboda
• otevřenost

Jaké rodiče chtějí mít děti?

• Silné. Dětem nevadí, když je matka nebo otec nemocný. Dětem vadí, když matka nebo otec v nemoci neprojeví statečnost.
• Upřímné. Děti nemají rády, když se rodiče přetvařují. Mají na přetvářku nastavený radar a přetvařující se rodič je pro ně bezcenný.
• Odvážné. Dětí chtějí, aby rodič udělal něco, co je mimo mísu. Aby udělal něco neobvyklého. Aby prolomil tabu.
• Čisté, respektive nepomlouvající. Dětem bytostně překáží, když rodiče někoho pomlouvají.

Naše duchovní vnitřní Já je velmi podobné dítěti. Je jen mnohem čistší.
Naše duchovní vnitřní Já je ale velmi zatížené.

Kdo naše vnitřní duchovní Já zatížil?

My sami. Zatížili jsme jej (naprostou) lhostejností ke svému vnitřnímu dítěti. Ego versus sebeobětování - ani jeden z těchto opačných extrémů není pro naše duchovní vnitřní Já příznivý. Hroutí se pod tím. Je potřeba hledat ve všech situacích vyrovnanou střední cestu mezi nimi.
 

Co udělá hroutící se vnitřní duchovní Já za nějaký čas?

Začne bušit na dveře a hlásit se o slovo. Neuvěřitelnou intenzitou bije na poplach. Jak se takové volání na poplach projevuje? Nemocí, nespokojeností, nervozitou, pocitem zbytečnosti, pocitem nenaplněnosti.
 

Intelektuálnost jako překážka

Co našemu duchovnímu vnitřnímu Já překáží? Tváříme se, že jsme intelektuální. Naše intelektuálnost je na škodu, protože sama o sobě nic neřeší. Vnitřní duchovní Já příliš zatěžuje. Intelektuálnost je přepych a zároveň přežitek.
Když dojde na lámání chleba, je nám veškerá intelektuálnost nanic. Potřebujeme se zamyslet sami nad sebou, nad tím, co jako lidé děláme špatně, kde jsme ještě nadřazení a kde jsme ještě příliš podřídiví. Co je potřeba vyvážit.
Buďme upřímní sami k sobě a přiznejme si, jak nás intelektuálnost láká. Je to úžasná hra. Zkoumáme, bádáme, tvoříme, vyvíjíme. A pak například přijde nová nemoc, která rozpoutá pandemii a nikdo si neví rady. Není snad jasné, o čem to vše je? Vraťme se všichni k sobě sama. Spočiňme. Je to nepříjemné slyšet, protože je to příliš obyčejné. Ale každý k tomu budeme jednou donuceni.
Intelektuálnost je lákavá, protože nemusíme řešit to, co je teď palčivé právě pro nás. Nemusíme se zabývat třeba tím, že si nerozumíme s partnerem.

Tvořivá síla

Souvisí úzce s naším duchovním vnitřním Já.
Když je naše duchovní vnitřní Já v bolesti, máme nedostatek tvořivé síly.
Když je naše vnitřní duchovní Já spokojeno, máme dostatek tvořivé síly.

Rizika používání tvořivé síly

Když příliš tvoříme, vyčerpáme se.
Když málo tvoříme, nepodporujeme tvořivou sílu.

Potřebujeme najít zlatou střední cestu mezi odpočinkem a aktivitou.

Jestliže jste člověk, který je spíše aktivní, bude u vás vždy riziko vyčerpání tvořivé síly.
Jestliže jste člověk, který je spíše pasivní, bude u vás riziko nevyužití tvořivé síly.

Tvořivá síla na NDC

Výhodou Nové duchovní cesty je fakt, že je člověk veden k tomu, aby se naučil s vlastní tvořivou silou zacházet. Aby ji nezneužíval, nevyčerpával se. A zároveň aby ji dokázal použít. Proto se nám na Nové duchovní cestě v plné síle rozvine až v okamžiku, kdy si umíme hlídat její přísun, lépe řečeno nezneužívat ji. Člověk, který není stabilní součástí Nové duchovní cesty, má tendenci tvořivou sílu zneužít.

Díky naší problematické karmické minulosti neumíme s tvořivou silou správně zacházet. Mezi tvořivou silou a naším duchovním vnitřním Já je velká bariéra. Tou je nádrž nezpracované karmy z minulosti. Nánosy z minulosti blokují čistý přísun tvořivé síly do bytosti a zejména sebekontrolu.

Člověk pak v extrémech buď jde až na okraj svých sil. Nebo se naopak přespříliš chrání, aby se mu náhodou něco nestalo.

Oproti tomu dobře vyladěný člověk, který se vyčistil ze zátěže z minulosti, umí s tvořivou silou zacházet. Uvědomuje si nejen dar, který je v ní ztělesněn, ale také rizika, která plynou z jejího zneužití.

Co je důsledkem vyčerpání tvořivé síly?
Nemoci, úrazy, nehody.

Co je důsledkem nepoužívání tvořivé síly?
Totéž!!!

Člověk, který se díky NDC vyčistil ze své karmické minulosti, by měl dostát výzvám

V takto naléhavé době není možné, abychom stagnovali, pokud jsme tím, co o sobě tvrdíme. Je třeba, abychom ukázali světu, že něco umíme, že jsme se někam posunuli, že zastáváme jasná stanoviska.

Jak toho docílíme?

Budeme neustále napojení na Sféru Příležitosti, která nás povede během celého dne.
Můžeme někomu dodat odvahy, můžeme někoho podpořit, můžeme někoho utěšit. Stačí často pár slov a pro člověka ve frustrující či zoufalé situaci je to obrovská pomoc.


Co když se sám nacházím v tíživé situaci?

Každá tíživá situace je výzvou. Je výzvou podívat se na sebe ještě lépe. Ještě lépe si uvědomit, co je mojí slabou stránkou. A vždy je tu možnost podívat se na ty, kterým je ještě hůř. Dodat jim odvahy. Zároveň je v takové situaci blahodárné dívat se na ty, kteří překonali mnohem větší strasti.

To jsem se naučila já v období, kdy jsem se dostala na hranu svých sil. Dívala jsem se na to, že jsou vedle mě lidé, kterým je mnohem hůř. Tento způsob uvažování mě naučili lidé, kteří prodělali velké utrpení a ustáli ho. Tito lidé pracují, jsou pozitivní a pomáhají druhým.
Berte si příklad vždy z těch, kteří jsou před vámi. Vždy z těch, kteří jsou pozitivnější, vytrvalejší. 

Jestliže nemáme cíl, neví naše duchovní vnitřní Já, kam chceme dojít

Když chceme jít za Světlem, musíme mít cíl.
Můj cíl: Záchrana planety. Když mám dojem, že bych chtěla zachránit planetu, musím začít u sebe. Nejprve se potřebuju naučit, jak zachránit sama sebe. Pak teprve mohu účinně pomáhat okolí. Pak teprve moje duchovní vnitřní Já pochopí, jak mě má vést i k vyšším cílům, úkolům.
Moje duchovní vnitřní Já ví, co chci. Vede mě k mému cíli. Sféra Příležitostí ví, jak na to.
Když nemáme cíl, je pro duchovní vnitřní Já velmi obtížné nám napovídat.

---

Jak souvisí naše silné a slabé stránky a duchovní vnitřní Já?

Když posilujeme pouze svoji silnou stránku, nepřispíváme příliš ke své pozitivní karmě. Měli bychom se věnovat jak své silné, tak své slabé stránce.

Příklad: Člověk může být dobrým učitelem. Zároveň ale může mít slabost ve formě tendence ovládat. Jeho úkolem je předávat to, co je jeho silnou stránkou. Ale zároveň se koncentrovat na to, aby neovládal druhé. V praxi to znamená nebýt nadřazený. Nedávat těm, kterým není jeho obor vlastní, najevo, že jsou nedostateční. Vést druhé určitým způsobem k tomu, aby pochopili alespoň nějaké věci daného oboru. Čili přepisovat svoji vlastní slabou stránku.

V tom spatřuji součást smyslu života. Aby každý z nás pochopil, co jsou jeho slabé stránky. Aby si je dokázal uvědomit a pracoval na nich. A efektivně je vyřešil, přepsal svoje zlozvyky.
Tento proces nerozlučně souvisí i s karmickou očistou.
Když lidé díky své silné stránce dosáhnou úspěchu a bohatství, tak je to často přestane časem bavit (majetek, dovolené, pozice apod.). A začnou se pídit po smyslu života. Otázka je, jestli ho naleznou, když nezačnou pracovat na své karmické očistě.

Před těmito úkoly každý z nás utíká. Couváme před tím, co by mělo být hlavní náplní našeho života. A utápíme se v činnostech. Tyto činnosti mohou mít blahodárný vliv na společnost. Můžeme třeba učit děti hrát volejbal. Nebo může člověk vést kroužek plavání. Ale toto vše není dostatečné, jestliže spolu s tím nepřepisuji svoji slabou stránku.

V okamžiku, kdy začneme pracovat na svojí slabé stránce, rosteme ve všech ohledech.
Nejen že se nám začne dařit v tom, v čem jsme silní, ale zároveň si uvědomujeme to, co jsme předtím neviděli. Dokážeme rozkrýt různé nástrahy kolem sebe. Zjistíme, kdo je upřímný a také, kdo jedná spíše tak, že jeho hlavním motivem je kalkul. Lidí s ryze dobrým úmyslem není kolem nás mnoho. Pochopíme, že většina z nás spíše kalkuluje. Například, že nás někdo hezky opatruje, ale dělá to jen proto, že mu dobře sloužíme. Nebo nás někdo nutí, abychom dělali nějakou činnost a my nejsme schopni si přiznat, že bychom tuto činnost sami za sebe nikdy nedělali.
(Ovšem, i když je vedle mne člověk, který je veden sobectvím, ještě to úplně neznamená, že vedle něj nemůžu být a tvořit s ním něco společně.)

Často se cítíme raněni, ublíženi. Máme dojem, že s námi někdo nejedná správně. Nebo máme pocit, že lidé jsou velmi úskoční.
Příkladem takových pocitů je nespokojenost, sebelítost, pozice oběti, ale třeba i ego, kdy kopu kolem sebe.  
Příčinou je ale právě naše nedostatečná péče o sebe sama. Stále řeším ty druhé, ale nedívám se na sebe, kde je chyba u mě. Nejsme sto podívat se s nadhledem na svoje slabé stránky. Jsme v nich příliš ponořeni. Potřebujeme je rozkrýt a pracovat na nich.
Zároveň, když se utápíme v nepohodě a negativních emocích, pak nevidíme, co můžeme udělat teď a tady pro sebe a pro druhé kolem nás.

Cílem každého z nás je také mít dobré vztahy. Určitě chce mít každý přátele, rodinu. Chce být oblíben. Chce být společností přijat.
Proč se nám to nedaří tak, jak bychom si přáli?

Pomůže nám naplánovat si každý den, nejlépe ráno

Každé ráno je nový začátek. Každé ráno máme příležitost nechat minulost minulostí. Ale my si s tím nevíme rady.

Ráno si v klidu zacvičím Pět Tibeťanů. Dám si snídani, vyváženou a kvalitní po stránce hmotné i bioenergetické. Neženu se hned k telefonu, neřeším zakázky do práce apod.

Den si naplánujeme rozumem s nějakými impulsy nebo ideálně i krátkou duchovní komunikací. Naše vnitřní Já si přeje mít nějaký řád a cíl. Nedokáže fungovat bezcílně, jen tak. Chce vědět, co se asi ten den bude dít. Na co se připravit. Co pro něj bude vhodné.
Když nerozlišujeme mezi zkouškou, výzvou a povinností, je zmatené. Nevidí, kdy co bude. (Více v článku Výzvy, zkoušky, povinnosti - jak poznat rozdíl? ).

Příroda taky pracuje dle velmi pevného řádu – viz např. roční období. I my jsme takto nastaveni, ať se nám to líbí nebo ne. Důležité je žít v řádu sám se sebou tak, jak to dělá Příroda.

Plánu často nedostojíme, když nejsme v souladu sami se sebou. Člověk si tolik plánuje a dává si předsevzetí, které nelze splnit. Intelektem sám sebe někdy i přesvědčí, že to vykonal.
Výsledkem jsou postupně potíže psychické, což jsou semínka pro vznik fyzických problémů.
Rozumu je fuk nedostojím-li předsevzetí. Vypne se a dělá, jako že nic.
Vnitřní dítě uvnitř pak začne bušit na hlavu (rozum): Dělej, co jsi slíbil! Je nespokojené. Žije v nesouladu samo se sebou. Člověk lže sobě, svému vnitřnímu dítěti. Tam to začíná. Následně postupně lže i svému okolí.

Máme sny, ale je dobré dávat si takové sny/cíle, které jsou přiměřené a dokážeme je splnit. Například na den, na týden. A ve většině je zrealizovat tak, jak jsme si to naplánovali. Ne vždy se to povede, ale procentuálně musíme být úspěšní.
Jinak se nám pak nedaří očista (psychická-mentální, duchovní, karmická). Například jsme vůči někomu stále příliš podřídiví. Nerozeznáme, zda jednáme špatně. Nechováme se dobře k blízkým. Apod.

Ranní duchovní komunikace pomůže určit stěžejní úkoly

Na Nové duchovní cestě máme mnoho prostředků, jak si pomoci. Cvičíme Pět Tibeťanů na optimalizaci fungování našich čaker. Duchovně komunikujeme - promluvíme si například s Přírodou, s Osobní Karmou. Obě tyto instituce v duchovním pozadí jsou na nás napojeny. Sledují naše kroky. Je jim jasné, co je naše slabá stránka. Ani Příroda, ani Osobní Karma tu nejsou proto, aby nám prozradily, co máme dělat. Ale jsou tu proto, aby nás vedly. A jestliže my nemáme obavu jim důvěřovat, můžeme velmi profitovat.
Můžu se dozvědět v ranní komunikaci, co jsou moje stěžejní úkoly v daný den. Čeho se mám během dne držet. Tím dokážeme odfiltrovat různé zásahy zvenčí. Jestliže dokážeme Přírodě důvěřovat, jestliže je pro nás rozhovor s ní stejně silný, jako třeba rozhovor s přítelem, je nám jasné, že to s námi myslí dobře. A tak když víme, že ona řekla ráno: “Nedělej to!“ a pak deset lidí během dne řekne: „Udělej to!“, zůstaneme pevní sami v sobě a uposlechneme radu Přírody. Tento vztah si musíme natrénovat. Je třeba získat důvěru v to, co nám Příroda radí. A tu získáme pouze tak, že se nebudeme obávat ji poslechnout.

Postupně začneme chápat, co je naším úkolem. Díky Přírodě si lépe uvědomíme svoji slabou stránku, protože doporučení Přírody se opakují. Poradí nám, kdy máme zůstat obezřetní a kdy zase jít do akce. Pochopíme, kdo v našem okolí to s námi myslí dobře. Kdo je orientován zejména sám na sebe. A podle toho si lépe stanovujeme hranice. Neznamená to nic nového. Neznamená to, že bychom neměli pokračovat v tom, co děláme. Ale každou činnost, kterou budeme vykonávat, budeme posuzovat z jiného úhlu pohledu. Budeme například vědět, že zaměstnání je dobrá věc, ale že obětování se zaměstnavateli je problém. A nebudeme mít strach se prosadit.

Když se každé ráno vyladím zacvičením Pěti Tibeťanů, posnídáním zdravého vyváženého jídla a duchovní komunikací se Spojenými Silami Světla, vyrazím pak do „boje“ během dne mnohem lépe připraven. Boj spočívá v tom, že máme ukázat v různých situacích, co už umíme. Jak si dokážeme poradit s temnými energiemi v duchovním pozadí. Každý den je už předem pro nás stanoveno, co za určité prožitky máme prožít a překonat.
 

V čem je porada s Přírodou či Osobní Karmou přínosnější, než porada s přítelem?

Když se ráno probudíme do nového dne, máme možnost napojit se na to nejčistější, co je v naší blízkosti. Zkuste si to sami, aniž byste byli člověk, který je součástí Nové duchovní cesty. Podívám se z okna. Slyším zpívat ptáky. Slyším dítě, jak se směje. Psa, kohouta. A pak slyším zvonit telefon. Zvednu jej a už do mě někdo hučí. Nebo zapnu počítač a podívám se na novinky na internetu.

Co je podle vás lepší? A nyní si představme, že máme možnost s Přírodou navázat velmi osobní vztah. Takový, který je přínosem oběma stranám. Myslíte si, že by to ve vašem životě mohlo způsobit posun, že by mohlo dojít k nějaké zásadní změně ve vašem uvažování? Nebo v tom, jak posuzujete svět?

Duchovní komunikace nám začíná ukazovat cestu. Může nám pomoci v tom uvědomit si, kde je naše slabá stránka. Můžu být například člověkem, který má určité sny. Ale protože se nechávám strhávat během dne různými lidmi, nejsem sto svým snům dostát. Tím se dopouštím sám/sama na sobě nepříjemných věcí. Opět je to naše duchovní vnitřní Já, které pod tíhou naší nedůslednosti trpí. Jsme nedůslední právě proto, že si nedokážeme stanovit priority. Máme představu o tom, co bychom chtěli. S touto představou se probudíme. Ale neuplyne ani hodina a tato naše představa se už dávno rozplynula. A rozplynula se, protože jsme strháváni proudem.

Jak napravit naši slabost nechat se strhávat proudem?

Kromě toho, že denně duchovně komunikujeme se Spojenými Silami Světla a cvičíme Pět Tibeťanů, můžeme se zabývat vlastními myšlenkami. Můžeme odhodit každou negaci, která v naší mysli vznikne. Tato negace totiž blokuje vše, co jsme si pozitivního připravili.
Jestliže si například naplánuji, že po práci vyzvednu dítě ze školy a pojedu s ním na výlet, je to určitá výzva. Protože v zaměstnání na mě čeká mnoho překážek a mým úkolem je tyto překážky překonat. Jak se den chýlí a jestliže nejsem schopna zůstat pozitivní, postupně se můj plán rozplývá. Protože když dítě odpoledne vyzvednu a ono třeba není dobře naladěno, mohu pod tíhou událostí, které jsem nezvládla, všechny moje plány na odpolední výlet zrušit. Výsledkem je frustrace, den bez řádu, povinnosti a stereotyp.

Když ovšem začneme pracovat vědomě na svém myšlení, propracováváme si cestu k lepšímu životu. Zjišťujeme, že každá událost má svůj smysl, že za každou událostí, která se mi jeví jako negativní, je něco, co mám vidět. Jestliže se chytím negativní události a napojím se na její energie, nemohu semínko pozitivního poselství zachytit.
Například mi dítě ráno rozsype snídani pod nohy. Mohu se tomu smát anebo mohu zuřit. Když nechám dítě vše uklidit a pomohu mu, může dítě přijít na to, že když si nedává pozor, může se mu stát, že přijde pozdě do školy. Začne si uvědomovat díl své zodpovědnosti.

Událostí, které mají negativní charakter, ale pozitivní poselství, potkáváme během dne mnoho. My se postupně učíme rozpustit svůj náběh na negativní emoci a tím prohlédnout hlouběji do tunelu. Je to velmi praktické, protože to je cesta života.

Podřídivost a nadřazenost

Většinou se ale točíme v kruhu. Popišme si dva extrémy. Člověk většinou v jednom z nich žije a v určitých situacích se přehoupne do toho druhého:

• Jsme buď bytost, která je obvykle příliš podřídivá. Stojíme uprostřed kruhu a kolem nás jsou lidé. My máme dostatek empatie a víme, co si který z daných jedinců přeje. Víme, jak se chovat, aby byl takový jedinec spokojený. Myslíme si, že tím přispíváme harmonii ve světě.
• Nebo jsme jedinec, který obvykle stojí uprostřed kruhu a kolem něj se sklání několik rádců. Každý mudrc dobře radí, ale my nejsme sto ani jednu z těchto rad přijmout. Stále si vedeme svou a stavíme se na zadní. Výsledkem je naprostá nespolupráce. Neboli demonstrace ega. Člověk, který se nechává opakovaně ovládnout egem, takto funguje.

Ani jeden z těchto extrémů není ku prospěchu nám, našemu duchovnímu vnitřnímu Já a planetě. Jestliže chceme být ti, kteří se dokážou postarat o víc, než jen o sebe sama, musíme začít u sebe. Musíme se dlouho, obvykle alespoň několik let, zabývat sami sebou. Svými postoji. A až teprve potom můžeme zkusit někoho vést.

Poznámka Marie Holoubková: Vzájemná souvislost mezi těmito dvěma extrémními polohami byla podrobně popsána v článku Souvislost nadřazenosti a přílišné podřídivosti

Co se děje, když zatěžujeme mysl, tělo nadměrným sdílením informací?

Na internetu, v médiích, se nejvíce šíří informace negativního rázu.
Je potřeba si dát pozor, abychom nešířili negativní informace.

V minulosti mnoho času na sdílení nebylo. Lidé nežili v blahobytu. Lidé všeho věku se museli o sebe postarat. Sdíleli mezi sebou záležitosti typu, jestli porodila kráva nebo sousedka. To, co se jich přirozeně týkalo.
To byl určitý extrém, který měl svoje nevýhody. Ale naše doba přehlcená informacemi má také svoje nevýhody. Potřebujeme hledat zlatou střední cestu.

Pokud si opakovaně přečtu něco negativního, ještě si přitížím. Přidělávám si velké množství práce. Nitro to přijme jako moji vlastní emoci, protože to, co přečtu, emočně nějak přijmu. (Záplava, epidemie, válečný konflikt, terorismus atd.) Pokud tam nejsem vyslán jako voják/zdravotní sestra/hasič/odborný specialista, tak není vhodné se tím zabývat, protože k tomu nejsem povolán.

Naše ego chce činy, které mají velký přesah. Nemůžeme uvěřit tomu, že ty drobné pozitivní skutky jsou dostatečné. Egu je to málo, ale málo to není. Jde o malé věci, které udělám navíc pro někoho. Často se zpětně ukáže, že je v tom pro nás posun. Není to například o tom, že veřejně prezentujeme NDC apod.

Chraňme naše vnitřní Já a šetřme si energii na to, s čím se budeme muset konfrontovat a co vnitřní duchovní Já bude muset zpracovat.
Jen když se takto ochráníme, budeme moci přijímat impulsy od Sféry Příležitosti. Jsou to jen malé nuance, není lehké je rozpoznat, jít za nimi a dostát jim. Jde to jen když děláme, co máme. Jinak to nejde vnímat, protože jsme příliš rozptýleni.

Každá minuta našeho času je velmi drahocenná a měli bychom s ní takto zacházet. Proč se v těch minutách věnovat něčemu negativnímu? Dav nás k tomu strhává. Lákadel je velmi mnoho. Rozhodněme se striktně, zda tu jsme pro NDC, pro to nové, nebo pro ten dav.
Neznamená to, že chceme být nevědomí. Nejde o to nečíst knihy, noviny nebo nechodit do kina. Jde o typ a množství informací. Jinak zanedbávám to, co je mým úkolem – žiju pak ve vnitřní nepravdě.

Chceme-li se v automatické karmické očistě ukotvit, tak je třeba hledět si svého, a tak přispívat celku. Zasáhnout tam, kde zasáhnout mohu a do záležitostí, které se mě netýkají, se neplést.

Dále se již částečně věnovat svému poslání – prostřednictvím malých dobrých skutků apod. Využívejme možnost ptát se našeho vnitřního duchovního Já, co máme dělat. Ono se doslova těší na to, až nalezneme náš úkol. Vnitřní duchovní Já ví o našich nadáních, předpokladech, talentech nejvíce.

To vše takovým způsobem, abychom uspokojili naše vnitřní duchovní Já. Čili vyvažovat tak, abychom se zase nepřetěžovali a měli dostatek času sami pro sebe.

Co je pro nás nejzásadnější a nejobtížnější?

Umět rozkrýt špatný úmysl – v určité záležitosti nebo v nějakém člověku. A to s určitou rychlostí, aby se to nevleklo. Nenechat se zneužít. Říci si to své a udělat to své, a to světelným způsobem. Žádné šípy a zbraně, ale světelný boj.
To je nejzásadnější pro náš posun. Když v tom budeme zdární, budeme schopni přijímat informace s vyšší úrovní pravdy.
Pokud je v tom momentálně zaintegrovaná pro nás klíčová osoba a naše klíčová slabá stránka, tak tato kombinace znesnadňuje naši situaci. Bude to pro nás podstatně náročnější.

Příklad: Když se budu dopoledne zabývat tím, jak vypadá prezident a příběhem kolem, který byl davem utvořen, tak vyplýtvám obrovské množství energie. A zkoušku, kterou mám právě projít, ani nerozpoznám a nemohu ji zdárně ustát. Poznáme to podle toho, jak se cítíme – důležitá je sebereflexe.
 

Malinké dobré skutky

Je to náročné v dnešním stavu světa zůstat pořád dobře vyladěn. Dělejme si to co nejsnadnější. A to se děje, když děláme malinkaté dobré skutky, které přinášejí velkou radost. Je tam obrovská zpětná vazba (feedback) od dané osoby nebo situace.

Na rozdíl od toho, když sdílím negativní prožitky a zprávy. Nebo poslouchám někoho, jak si stěžuje. V takovém případě mohu odejít nebo zarytě mlčet – druhá strana s tím přestane, protože to pro ni pak není „zábava.“  Je potřeba mít odvahu tohle udělat, nezaplétat se do toho.
 

Co bychom si měli uvědomit my na NDC?

Toužíme-li po přesahu našich činů, měli bychom vidět účinek našich činů kolem sebe. Jestliže nevidíme účinek našich pozitivních činů kolem sebe (děti, rodina, přátelé), nemá cenu si namlouvat, že budeme mít pozitivní vliv na širší okolí.

V textu  Hledáte změnu?  jsou obsaženy základní informace pro čtenáře, kteří hledají změnu ve svém životě a potřebují poradit. Za jakých podmínek a jak jim můžeme pomoci. Návod, jak co nejefektivněji vyhledávat informace na našem webu.