55A. Astrální svět a význam astrálního ducha pro dnešního člověka

Cílem nové série článků je popsat duchovní pozadí fyzické smrti a nového zrození

Cílem této série článků označených číslem 55 je především popsat procesy, které probíhají během běžné fyzické smrti člověka a po ní. A dále procesy související s novým zrozením člověka. Jak to vše probíhá v dnešní době a jaké změny nastaly proti dřívějšímu období. Chceme-li se zabývat těmito otázkami, musíme v prvé řadě začít samotným astrálním světem, do kterého se člověk přesouvá v jiné podobě během procesu fyzické smrti. Tomu bude věnován tento článek 55A. Druhé pokračování 55B. Procesy probíhající během fyzické smrti člověka bude zaměřeno na otázky fyzické smrti a všeho dalšího, co s tím souvisí.

Třetí pokračování 55C. Nadzemská posmrtná úroveň a její úloha v novém vývoji se bude zabývat pravidly fungování a možnostmi v nadzemské posmrtné dimenzi, kam se astrální duch zemřelého člověka přesouvá mezidimenzním tunelem. A čtvrté pokračování 55D. Proces zrození pozemského člověka dříve a dnes bude zaměřeno na proces nového zrození člověka ve hmotném světě.

Astrální duch člověka a živlový astrální svět

Součástí bytosti dnešního pozemského člověka, který je narozen ve hmotné rovině planety, je hmotné fyzické tělo a dvanáct úrovní vnějších energetických těl. Hmotná rovina doprovázená volnými duchovními sférami Vesmíru však není jediným světem, ve kterém se může člověk vyskytovat.

Během procesu, který označujeme jako fyzická smrt, přechází bytost člověka do živlového pozemského astrálního světa a odtud do oddělené části astrálního světa, nadzemské posmrtné úrovně (přípravné roviny). Původní rozvinutá bytost člověka se přitom transformuje do astrálního ducha vytvořeného z živlových energií, který představuje energeticky zhuštěnou nehmotnou formu jeho bytosti.

A tento astrální duch může být navíc opatřen ochranným obalem - astrálním tělem. Při tomto přechodu nejde jen o pouhé odložení již nefunkčního fyzického těla, jako tomu bylo u bytostí 1. typu. Jde o komplikovanou energetickou transformaci do nehmotné podoby.

Astrální duch se však nevytváří až během fyzické smrti. On ve skutečnosti existuje během celého života člověka a nachází se uvnitř člověka v prostoru ohraničeném vnějším obrysem jeho fyzického těla.

Ve smyslu Staré cesty byl astrální duch skutečným středem člověka

V řadě doposud všeobecně uznávaných esoterních teorií v rámci Staré duchovní cesty je astrální duch, nebo zkráceně duch, považován za základní řídící centrum člověka. Za původní neměnné čisté jádro člověka, které přechází z jednoho života do druhého a jenom se přitom obaluje odlišnými hmotnými těly pro každé jednotlivé zrození.

V článku 47C. Rozdíly v pojmech astrální duch a Vnitřní duchovní Já jsem však vysvětlil, že tím, čím byl pro dávného člověka 1. typu astrální duch, tím je pro dnešního člověka 2. typu Vnitřní duchovní Já. Rozdíl mezi těmito dvěma základními pojmy je totiž naprosto zásadní. V úvodu tohoto článku proto připomenu některé základní informace z článku 47C, které byly zjištěny duchovní komunikací s Přírodou. Protože se bez nich v dalším výkladu neobejdeme.

Příroda: „Pojem astrální duch (nebo zkráceně duch) je jedním ze základních termínů Staré duchovní cesty. Za ducha je považován duchovní základ bytosti člověka. Ta část bytosti, která se zachovává při jakémkoliv typu přechodu z jednoho světa do druhého, z jedné duchovní roviny do jiné, z jednoho hmotného života do dalšího. Je to tedy ta „odhmotněná“ forma bytosti, ve které člověk na naší Planetě vstupuje do procesu reinkarnace, nového zrození.

Ve smyslu Staré cesty byl duch skutečným středem bytosti člověka, ve kterém se zachovávala jeho původní čistota. Tato teorie však zapomínala, že každé zrození v jakékoliv úrovni, tedy i v hrubé hmotě, zpětně ducha ovlivňuje. Je bláhovostí domnívat se, že zatímco člověk ve hmotě kradl, podváděl nebo dokonce zabíjel, že jeho duch si dokázal stále zachovat původní čistotu, v rámci které byl kdysi stvořen. A že je třeba pouze karmicky rozvázat nepříznivou energii, kterou svými činy vytvořil, a která se nachází vně jeho bytosti.

Magie sice dokázala takto vytvořenou karmickou energii od člověka oddělit, odložit, skrýt. I pro člověka 1. typu však platilo, že jakýkoliv neetický čin se promítnul do jeho ducha a harmonie tohoto ducha tak přiměřeně poklesla. A tomu už magie zabránit nedokázala.

Výjimečnost ducha u člověka 1. typu spočívala v tom, že při sestupu do nižších světů tento duch zůstával uprostřed v jádru bytosti a pouze se obaloval dalšími obaly, vrstvami, jejichž prostřednictvím se energie bytosti přizpůsobovala novému prostředí jeho následného života. Tak vypadalo schéma bytosti člověka 1. typu. A proto také byl pobyt člověka 1. typu ve hmotě považován za přechodnou existenci, kterou musí člověk z určitých důvodů projít, aby se poté navrátil do své původní čisté formy ryzího ducha.“

Většina teorií Staré cesty hovoří o návratu zpět do vyšších světů

Jednotlivé směry Staré duchovní cesty mají své teorie o tom, proč bytosti sestupovaly do hmoty. Pokud se však na ně podíváme z vyššího duchovního nadhledu, jejich argumenty se stávají neúplnými a začnou se hroutit. Mluví se v nich o padlých andělech, o pádu do zaslepenosti, klamné iluze. Kdy bytosti přestaly vnímat sebe a svět reálně. Anebo kdy začaly jednat proti vůli Stvořitele a řádu, který ustanovil.

Z toho vyplývá, že podle těchto teorií se bytosti zašpinily již nahoře v nehmotných rovinách. Porušil se tím soulad, začala oddělenost. V důsledku toho začaly bytosti dělat chyby a hromadit nepříznivou karmu. Vývoj se zadrhl a následoval pád do hmoty, sestup do nižších světů. Vychýlené bytosti se začaly opakovaně rodit v různých druzích světů, sfér, dokud opět zcela neprohlédnou a nepochopí své chyby. A dokud nerozvážou svoji nahromaděnou karmu. A nebudou tak mít šanci vrátit se zpět do dokonalé jednoty.

Takže i některé směry Staré cesty připouštějí, že ve hmotné rovině jsou nejlepší podmínky pro karmické čištění a vylaďování. A že si máme této vzácné příležitosti narodit se tu velice vážit. A že toho máme maximálně využít pro svůj duchovní vývoj. Takto jasně řečeno je to například v buddhismu.

Většina směrů Staré cesty však mylně předpokládá, že tato fáze sestupu do hmoty (označovaná jako involuce) jednoho dne skončí a bude následována opačným procesem, tedy hromadným návratem zpět do vyšších světů (nazývaným evolucí). Ideálem pro ně tedy je vrátit se po důkladném očištění ve hmotě opět zpět do čisté nehmotné úrovně. Podstatné je, že všechny tyto teorie logicky vycházely z podmínek člověka 1. typu. Přitom ani pro člověka 1. typu nebyly správné, jak naznačím dále v případě Hyperborejské civilizace.

Dva základní důvody, proč jsou teorie Staré cesty mimo skutečnou realitu

Tyto teorie Staré cesty o 2. typu člověka nic nevěděly, a to přesto, že se v některých dávných textech otevřeně píše o dvojím typu lidstva na Planetě, jak jsem naznačil v článku 8. Druhý plán Stvořitelů - dnešní lidstvo. Dodnes tak jejich propagátoři nemají tušení o tom, že jsme záměrně vytvořenými zcela jinými lidmi, než byli obyvatelé například Atlantidy. Že to, co platilo pro dávné civilizace, již pro nás  neplatí.

Dalším zásadním důvodem je nesprávné hodnocení dnešního vývoje v rámci Staré cesty. Kdy se hovoří o údajné duchovní pokročilosti, kterou podle zastánců Staré duchovní cesty dosáhla ve vývoji duchovně probuzená část dnešního lidstva na konci 20. století a tím i připravenost těchto bytostí konečně opustit hmotu a posunout se v dalším vývoji do údajné nehmotné 5. dimenze. Tento vadný pohled na dnešní vývoj je dán tím, že Stará cesta není schopna svými omezenými prostředky a schopnostmi spolehlivě rozeznat Světlo od Temnoty, světelný vzestup od stagnace a světelného pádu, tedy od temného vzestupu.

Skutečný dnešní vývoj naopak dokládá něco zcela jiného. Lidstvo  se na konci 20. století ocitlo v nejhlubším možném pádu těsně před konečným ovládnutím ze strany Temna a před definitivním uvržením do dokonalého matrixu.

Především z důvodu těchto dvou základních neznalostí, tedy jednak z nepochopení existence lidstva 2. typu a dále z nesprávného hodnocení celkové duchovní situace lidstva, se již tyto směry Staré duchovní cesty nemohly ve svých názorech a teoriích posunout dále. A na počátku 3. tisíciletí se dokonce dostaly se svými teoriemi zcela mimo skutečný duchovní vývoj Planety a lidstva, který zde na přelomu věků začal probíhat.

Více o tom bylo v článcích 7. První a Druhý plán Stvořitelů, lidstvo 1. a 2. typu, 8. Druhý plán Stvořitelů - dnešní lidstvo, 20A. Největší omyly Staré duchovní cesty, 30B. Proč je většina lidí na Planetě v duchovním pádu?, 32. Transformace lidstva - skutečně probíhá nebo ne?, 40D. Duchovní konzervatismus jako brzda vývoje lidstva, 40E. Jaká je skutečná duchovní situace konzervativců?, 43G. Magie ztrácí informační kontakt se skutečnou realitou.

Příklad Hyperborejské civilizace

V této souvislosti je užitečné připomenout příklad dávné Hyperborejské civilizace. A její vynucený odchod ze hmotného světa vyvolaný drastickou změnou podnebí a postupujícím zaledněním jejich domovského kontinentu. Ten však nebyl přechodem do vyšší formy evoluce, jak by to zastánci Staré cesty mohli prezentovat a jak to tehdy chápala většina příslušníků samotné Hyperborejské civilizace.

Ve skutečnosti šlo o vynucený odsun civilizace do duchovního depozita, protože nezvládla úkoly své evoluce ve hmotném světě. Proto přišel nepříznivý karmický dopad za dosavadní způsob života a výrazné vnitřní vychýlenosti, které bytosti této civilizace včas neřešily. O co vlastně šlo? A co to má společného se situací dnešní civilizace?

Počátky hyperborejské říše

Hyperborea, Ultima Thule - názvy vystihující skutečnost, že se jednalo o duchovní říši daleko na severu. Dávná Hyperborea představovala rozsáhlý kontinent skládající se z dnešního Grónska, části Severní Ameriky zhruba v rozsahu dnešní Kanady, Skandinávie a přilehlé severnější části Evropy. Naznačují to vzpomínky Susanne Moserové na své životy v Atlantidě z knihy Rainera Holbeho (My z Atlantidy):

„Hyperborea byla tehdy na zeměkouli severním kontinentem. Můžeme si ho představit v dnešním Grónsku, jež bylo jednou svou částí spojeno s evropskou pevninou... V tehdejších geologických poměrech byla Hyperborea subtropický kontinent. Grónsko bylo skutečně zelená země (Grönland, Grünes Land - zelená země), kde se pásli mamuti, rostly palmy a pěstovalo se víno. Dlouhá tisíciletí tam panovalo lepší klima než v Atlantidě - až do posunu zemských pólů, jenž vedl k všeobecnému ochlazení“.

Po počátečním velkém rozmachu celé říše Hyperborejců nastává zásadní zlom. Po jednom z posunů zemských pólů vyvolaném vesmírnými vlivy dochází k ochlazení a postupnému zalednění celého kontinentu. Období slávy hyperborejské civilizace končí a dochází k částečné emigraci směrem k jihu na jiné kontinenty.

Časové údaje o existenci Hyperborejské civilizace se v jednotlivých pramenech zásadně liší – zpravidla se píše pouze o tisících nebo desítkách tisíc let do minulosti. Z nadhledu Nové duchovní cesty však samotná planeta Země datuje období největšího rozmachu Hyperborejské civilizace do mnohem dávnějšího období před 250 – 500 tisíci lety. Poté následuje dlouhé období stagnace a nakonec dochází k postupnému zalednění celého kontinentu v době před 130 – 150 tisíci lety.

Rozšířený energetický systém Hyperborejců

Hyperborejci měli na dnešní poměry mimořádně efektivně fungující energetický systém, který automaticky přinášel vysokou harmonii fungování jak fyzické složky bytosti, tak i složky duchovní. Zmínil jsem se o tom již v článku 31. Vývoj soustavy čaker dnešního člověka.

Jejich harmonické fyzické fungování bylo pro ně po dlouhou dobu samozřejmé a automatické. Obývali kontinent v ideálním podnebním pásmu, jejich energetický systém po dlouhou dobu fungoval nad poměry. Měli výhodnější klimatické podmínky než tehdejší raná Atlantida. Tyto ideální podmínky však postupně ztratili, protože jich nevyužili ke svému komplexnímu hmotně-duchovnímu růstu. K dokonalému vzájemnému vyladění hmotné a duchovní stránky své bytosti.

Nevyužití mimořádné energetické výbavy Hyperborejců

Co nezvládli Hyperborejci, že v pozdějším období přišli o svoji vlast? Jednalo se přece o mimořádně duchovní národ ještě v době, kdy opouštěli svůj kontinent a jako emigranti dorazili do tehdejší Atlantidy. Susanne Moserová v knize Rainera Holbeho (My z Atlantidy) o nich dále uvádí:

„Hyperborejci byli nuceni emigrovat. Dorazili do Atlantidy a vnesli do našeho společenství další rasu. Ačkoliv to dnes bude znít podivně, měli modrou barvu kůže a vyznačovali se měkkou, velmi pružnou strukturou těla“.

Nadměrné zaměření na duchovní složku bytosti

Hyperborejci byli příliš zaměřeni na duchovní sféry a na duchovní složku svých bytostí. Naopak přehlíželi a podceňovali fyzickou složku své bytosti a svému spojení s hmotnou rovinou nevěnovali dostatečnou pozornost. Neměli proto pevné energetické spojení s Planetou. Dokladem toho je skutečnost, že ještě v době emigrace měli měkkou a pružnou strukturu fyzického těla, která byla typická pro lidstvo v období mnohem dávnější minulosti před hranicí jednoho milionu let, kdy veškerá hmota na Planetě ještě nebyla pevná a až postupně tvrdla. V období Hyperborejské civilizace však měkké a pružné tělo naznačovalo oslabené spojení s hmotným světem a přílišnou převahu duchovního zaměření.

V situaci, kdy původní úroveň vzájemného vyladění hmotné a duchovní části jejich bytostí přestala dostačovat, měli Hyperborejci posílit svoji hmotnou složku, která zaostávala za duchovní. Oni však hledali řešení v ještě výraznějším posílení silnější duchovní složky. Tím naopak nesoulad mezi hmotou a duchovnem ještě více zesílili a výsledkem bylo směřování k naprostému odpoutání se od hmoty. Začali přitom zcela ztrácet své oslabené spojení se Zemí.

Zajímavé je, že stejnou zásadní chybu dělá i většina duchovně probuzených bytostí současné civilizace – také dlouhodobě podceňují fyzickou složku své bytosti a dokonce i otevřeně naslouchají myšlenkám o tom, že vrcholem evoluce pro ně bude opustit hmotný svět a přesunout se do nehmotné 5. dimenze. Následující řádky by měly být poučením pro propagátory údajného odsunu ze hmoty i pro ty, co takovým teoriím otevřeně naslouchají a berou je vážně.

Ztráta své původní vlasti

To, čeho si dostatečně nevážíš a o co přiměřeně nepečuješ, však můžeš jednoho dne ztratit. Jako karmický následek přišel pro Hyperborejce zlom podnebí, který některé z nich pevně postavil na nohy. Jejich kontinent se začal posouvat do mírného a polárního pásu, výsledkem bylo postupující zalednění a věčný sníh. Najednou začali ztrácet to, co pro ně bylo až příliš samozřejmé - pevnou půdu pod nohama a pevné spojení s Planetou. Tvrdá realita je vrátila zpět a byli nuceni bojovat o holou existenci.

Jak jednoduché bylo za takové situace považovat svůj pád a ztrátu spojení s hmotou Planety za přechod do vyšší fáze evoluce. Hyperborejci se však ve srovnání například s Atlantidou nedopustili žádných větších etických prohřešků. A proto jejich civilizace nebyla zničena náhlou katastrofou stejně jako Atlantida. Jednotlivci stále ještě měli možnost volby z několika možností. A těch využili každý podle svého vědomí.

Byly to však pouze dílčí skupiny, které emigrovaly na jih, odhodlaně pokračovaly ve své evoluci ve hmotě a staly se základem nových národů v rámci další historie Planety. Většina Hyperborejců se naopak smířila s trvalým odchodem do duchovních sfér, protože takový osud stejně považovali za hlavní cíl evoluce člověka. Vlastně se tak smířili s trvalou prohrou a proto byli odsunuti do duchovního depozita, kde takové civilizace tráví celé věky, než jejich vybraní zástupci dostanou možnost nového zrození.

Zánik Hyperborejské civilizace a zbytky jejích stop na Zemi

Výsledek byl proto z historického pohledu jednoznačný. Hyperborejská civilizace jako celek zanikla a zanechala jen roztroušené zbytky po celém světě. Část emigrantů se stala příslušníky atlantské civilizace, která později převzala vůdčí roli ve světě. V době emigrace Hyperborejců byla raná Atlantida také jedním velkým kontinentem. Odtud se Hyperborejci později dostali i do dalších částí světa. Kde nacházíme jejich zřetelné stopy připomínkami na existenci duchovně vyspělých bytostí s modrou pletí.

Příslušníci modré rasy byli potomky výsadku hvězdného lidu ze sedmi planet tehdejšího Galaktického civilizačního okruhu, který se uskutečnil v době před zhruba 800 tisíci lety. Tehdy se k nám z Vesmíru dostaly lidské bytosti několika odlišných barev pleti - bílé, modré, žluté, bronzové, červenohnědé, černé. Některé z těchto ras ještě měly měkká a pružná těla, což v té době už na naší Planetě nebylo typické. Jednalo se přitom o jeden z výsadků, které byly řízeny a plánovány přímo samotnými Tvůrci tohoto Vesmíru (což byli Stvořitelé, Ilúvatár a jejich prodloužené ruce andělé Dhyané), kteří takovými kroky opravovali a vylepšovali své dosavadní dílo v osidlování Vesmíru civilizacemi. Modrá rasa ovlivnila výrazně kromě hyperborejské civilizace i další národy světa. A ještě dlouhé tisíce let jsou její zbytky patrné v různých oblastech Země.

Legendární Kniha Dhyanů, o které jsem se zmínil již v článku 45D. Proč právě Nová duchovní cesta? IV se zmiňuje o modré rase dlouholebých či dlouhouchých. V knize Františka Bardona (Frabato) se píše o modré rase Atlantis, ze které pochází skupina modrých mnichů v Šambale. Modrou rasu připomíná vládnoucí kasta mytických králů v Egyptě s modrou pletí - Osiris a jeho syn Hór, jehož vláda je historicky doložena. Hór, který je považován za posledního egyptského krále božského původu, přečkal zkázu Atlantidy 9564 před n.l. a stal se zakladatelem královské dynastie Sokolů. Rovněž indičtí bohové Šivu a Višnu bývají znázorňováni s modrou barvou pleti.

S modrou rasou je možná spjaté i jinak nelogické tvrzení, že šlechta a královské rody mají modrou krev v žilách. K tomu chci uvést ještě jednu poznámku. Modrá a fialová barva hvězd představují nejvyšší frekvence viditelného světla. Takové hvězdy pak mohou přinášet i duchovní energie nejvyšších frekvencí. Příkladem je namodralá hvězda Vega v souhvězdí Lyry nebo Achernar ze souhvězdí Eridanu.

Srovnání s dnešní civilizací

Všimněme si, že v případě dnešní civilizace by mohlo dojít k něčemu podobnému, i když na výrazně nižší duchovní úrovni. Stejně jako Hyperborejci, i my jsme měli před koncem 20. století ve srovnání se středověkem mimořádně vybavený energetický systém. Když jsme části výbavy převzali během 20. století právě od Hyperborejců i od jiných dávných civilizací – viz články 31. Vývoj soustavy čaker dnešního člověka, 32. Transformace lidstva - skutečně probíhá nebo ne?

Také dnešní civilizace zásadním způsobem nezvládala svůj vývoj, a to nejen z důvodu nedostatečného vzájemného vyladění hmotné a duchovní stránky své bytosti. U nás se přidružil ještě další zásadní problém. Vysoký stupeň ovládnutí celé civilizace i jejích špiček ze strany temných sil mnoha druhů.

Také my jsme se ocitli před podobnou volbou jako Hyperborejci. Buď zvládneme přiměřeným postupným způsobem odstranění už ne pouze jediného, ale v našem případě již dvou zásadních kritických nedostatků, nebo budeme karmicky vytlačeni mimo hmotnou rovinu Planety do duchovního depozita.

Podstatné je, že ti, co si hrají na duchovní vedení civilizace, mají tendenci opakovat tutéž chybu, jakou udělali Hyperborejci. A začnou za této situace prohlašovat, jak je část lidstva vyspělá, duchovně pokročilá a jak je na spadnutí opuštění hmoty a přechod do vyšší formy evoluce, do nehmotné 5. dimenze.

Člověk na vzestupné světelné cestě chápe, že tímto způsobem si tito lidé vlastně říkají o to, aby je konečně vesmírné síly odsunuly, vytlačily ze hmoty do duchovního depozita. Oni to však stejně jako většina Hyperborejců nebudou považovat za nezvládnutí evoluce, ale naopak za přechod do vysněné nehmotné 5. dimenze, kterou nám takto jako cíl naznačili Vesmírní lidé, viz články 48A. Jaké pojetí duchovních úrovní je všeobecně přijímáno?, 54A. Kristovo vědomí, neviditelnost a údajný přechod do 5. dimenze.

Vraťme se teď k tématu dnešního článku a pokračujme v objasnění významu astrálního ducha pro dnešního člověka.

Pro člověka 2. typu má astrální duch jiný význam

Příroda: „Bytost člověka 2. typu je koncipována jinak. Za hlavní sféru jeho existence je jednoznačně vyznačen hmotný svět. Tedy ta úroveň, ve které má nástroje a páky na to, aby evolučně rostl, aby se karmicky čistil, aby se jeho celková vnitřní čistota a harmonie zvyšovala. U člověka 2. typu je jasně a průzračně vysvětleno, k čemu pobyt ve hmotě slouží. Zároveň je také jasně vysvětlen význam astrálního ducha. Který se pro člověka 2. typu stává pouhou záložní schránkou jeho bytosti, zhuštěnou podobou jeho plně rozvinuté hmotné bytosti. Dočasný přechod do tohoto komprimovaného tvaru bytosti člověka je nezbytný k tomu, aby vůbec mohlo proběhnout přemístění z jednoho hmotného života do druhého. Od jedné plně rozvinuté hmotné identity bytosti k jiné identitě ve hmotě.

Takto chápaný vnitřní astrální duch jasně člověka 2. typu váže na dobu i na prostředí mimo evoluci. Na období přestávky mezi životy, během které dochází k základní údržbě a k přípravě na další hmotný život přijmutím nových životních úkolů a nového životního plánu.“

Dva zásadní rozdíly mezi astrálním duchem a Vnitřním Já

Příroda:  „Zásadní rozdíl mezi astrálním duchem a Vnitřním duchovním Já je tedy jednak z pohledu energií, ze kterých se skládají a dále ještě z pohledu celkového zařazení člověka v tomto světě. Astrální duch je tvořen živlovými energiemi, které znamenají pohled doslova do střev Přírody a Vesmíru, pohled do detailních ingrediencí, dílčích složek, ze kterých je tvořena hmota ve Vesmíru. Při tomto pohledu je člověk podle Staré duchovní cesty chápán jako bytost podřízená vyšším hierarchickým řídícím strukturám, od jednotlivých duchovních mistrů, přes struktury Duchovních hierarchií, až po nejvyšší uměle vytvořené božské bytosti – umělého Stvořitele, umělého Prvotního Stvořitele, umělého Stvořitele všeho a všech.“

V článku 43H. O božských bytostech uměle vytvořených lidmi  jsem podrobně vysvětlil, že tyto božské majestáty či funkce uměle vytvořené Vesmírnými lidmi a strukturami Duchovních hierarchií nemají nic společného se skutečnými Stvořiteli tohoto Vesmíru, ani s anděly Dhyany, kteří zakládali lidskou civilizaci na Zemi.

Příroda: „Naproti tomu pohled na bázi bioenergií je pohledem zvnějšku na celkovou vnitřní i vnější harmonii člověka. Zároveň i pohledem na postavení, ve kterém se člověk v rámci hmoty a duchovních obalů hmoty nachází. Stává se pohledem na svéprávnou bytost člověka z hlediska jeho místa v rámci Planety, Přírody a jejích řídících struktur. Na bytost, která při správné volbě duchovní cesty směřuje ke spolupráci a jednotě s Přírodou a Planetou a tím se stává nedílnou součástí Planety, Přírody i jejich řídících a rozhodovacích struktur. V žádném případě však tento pohled nechápe člověka jako bytost, jejíž povinností je pokorně se sklánět před uměle vytvořenými modlami na různých stupních magického umělého žebříčku duchovních funkcí vytvořených magií, Duchovními hierarchiemi a Vesmírnými lidmi.“

Poznámka: Více o problematice astrálního ducha člověka bylo v článcích 7. První a Druhý plán Stvořitelů, lidstvo 1. a 2. typu, 8. Druhý plán Stvořitelů - dnešní lidstvo, 14. Důsledky nepochopení rozdílů dvojího lidstva, 16. Magie z pohledu historie, 17. Srovnání cesty čistého vzestupu s cestou magie, 44A. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu I, 44B. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu II, 44C. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu III, 47C. Rozdíly v pojmech astrální duch a Vnitřní duchovní Já.

Aura není vyzařováním astrálního ducha

Připomínám, že s tímto vším ještě souvisí problematika tak zvané aury. V knihách s duchovní tématikou bývá často prezentován názor, že aura člověka, za kterou je považován systém jeho vnějších energetických těl, je ve skutečnosti pouhým vyzařováním vnitřního astrálního ducha člověka. V článcích 7. První a Druhý plán Stvořitelů, lidstvo 1. a 2. typu, 11. Uvolnit nebo nadále tajit informace o duchovním pozadí světa?, 40E. Jaká je skutečná duchovní situace konzervativců?, 44A. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu I  jsem uvedl celou řadu argumentů prokazujících, že tomu tak není. Že systém vnějších energetických těl s astrálním duchem člověka nijak nesouvisí.

Astrální duch - analogie s počítačovým programem

V počítači je program plně rozvinut do své provozuschopné formy tak, aby mohl plnit všechny funkce, pro které byl určen. A aby se navíc případně mohl i nadále vyvíjet a být opravován, zlepšován, vylaďován. Pokud jej chci převést do prostředí jiného počítače nebo od výrobce k počítači, obvykle se v případě velmi rozsáhlých programů postupuje takto. Nejprve se program energeticky zhustí, zabalí, zapakuje, do úsporného tvaru pomocí vhodného pakovacího programu. Tím se zmenší jeho rozsah a takto úsporně zmenšený se okopíruje na disketu, CD nebo DVD disk, flashku (USB flash disk) či přenosný pevný disk. A každé takové paměťové médium mívá pro účely přepravy určitý ochranný obal.

Kopii zapakovaného počítačového programu v přenosné paměti je pak možné kamkoliv přemístit a v prostředí kteréhokoliv jiného počítače lze program opačným postupem opět rozbalit a znovu nainstalovat do své plné účinnosti. Přitom zhuštěný program na disku není uzpůsoben k plné provozuschopnosti. Je to pouze úsporná forma určená pro snadný přesun nebo uschování ve skladu jako záložní kopie. Dojde-li z nějakých důvodů k havárii a poškození rozvinutého programu v počítači, program je možné znovuobnovit ze záložní kopie uchované v přenosné paměti.

Astrální duch jako záložní forma bytosti

Právě takovým médiem se zhuštěným kompletním programem bytosti člověka schopným přenosu z jedné identity do jiné je pro člověka 2. typu jeho astrální duch. Právě astrální duch je paměťovou formou, která umožňuje přesun bytosti člověka po smrti do jiných sfér, jiných úrovní existence.

Když totiž člověk fyzicky zemře, lze to považovat za určitou formu havárie jeho kompletní rozvinuté bytosti. V takovém případě lze originál nové bytosti člověka ve hmotné úrovni obnovit z této záložní kopie, kterou je astrální duch. Přichází-li čas dalšího nového zrození, pak astrální duch přechází zpět do prostředí hmotného světa, a zde se postupně rozbalí v novou identitu člověka.

Z hlediska tvaru vypadá astrální duch jako o málo zmenšená kopie fyzického těla člověka. Pokud astrální duch opustí fyzické tělo, někteří lidé jej dokážou vnímat jako průhledné šedomodré kouřové tělo s mlhavými obrysy.

Z energetického pohledu je astrální duch vytvořen z nejjemnějších živlových energií a může být opatřen astrálním obalem tvořeným hrubšími živlovými energiemi. A živlové energie pak také potřebuje k tomu, aby mohl po smrti člověka fungovat samostatně. Už z toho vyplývá, že astrální duch existuje a funguje na jiném energetickém základě, než plně rozvinutá bytost člověka ve hmotném světě, která je odkázána na pravotočivé nebo levotočivé bioenergie, podle toho zda patří ke Světlu nebo k Temnotě.

Pozemský astrální svět

Uvolněný astrální duch člověka se stává součástí pozemského astrálního světa. Ten je tvořen živlovými energiemi, které člověk za běžných okolností nemá možnost přijímat. Protože jeho čakry jsou vybaveny pro přijímání jiných typů energií. Proto je tento svět mimo dosah našich běžných smyslů, ačkoliv je všude kolem nás. A proto ani člověk běžně nedostává informace týkající se astrálního světa a jeho způsobu fungování. Astrální svět však může více nebo méně ovlivňovat každého člověka žijícího ve hmotě.

Přes to všechno dnes řada lidí na Planetě dokáže zřetelně vnímat energie i bytosti astrálního světa, pokud na ně zaměří svoji pozornost. To však samo o sobě ještě nemusí být příznakem duchovní světelné pokročilosti, protože mnoho jednotlivců s těmito schopnostmi je v hlubokém pádu směrem k Temnu (více o tom bylo v článku 39C. Prokazuje dobré duchovní vnímání karmickou čistotu?).  Aby možnost takového vnímání měla význam pro vývoj jednotlivce nebo i z širšího pohledu pro vývoj světa, potřebuje se člověk využívající tyto možnosti nejprve dostat na vzestupnou světelnou cestu (viz např. duchovní komunikace Ivany Zámečníkové Přirozené zlepšování duchovního vnímání při světelném vzestupu).

Nevyrovnaný astrální duch přitahuje negativní energie z astrálního okolí

V astrálním světě čeká na astrálního ducha celá řada nebezpečí ze strany bytostí tohoto světa i ze strany energií, které bytosti tohoto světa produkují.

Má-li člověk v sobě zásadní neharmonie, jeho vnitřní energie může přitahovat negativní energie z astrálního okolí. Ve stavu mezi životy však člověk potřebuje klid a uvolnění, aby v tomto klidovém postavení, kdy je nejvíce ohrožen vnějšími vlivy, byl v naprostém bezpečí. To mu zajistí určitá vnější ochrana. Z toho důvodu v otevřeném pozemském astrálním světě zpravidla nezůstává dlouho a přesouvá se mezidimenzním tunelem do ochranného prostředí, kterým je nadzemská astrální rovina (v některých knihách též označována jako přípravná rovina).

Více o tom, jaká jsou pravidla a možnosti fungování v nadzemské posmrtné rovině, bude v pokračování 55C. Nadzemská posmrtná úroveň a její úloha v novém vývoji.

Obyvatelé pozemského astrálního světa

Pozemský astrální svět má své nehmotné obyvatele. Jsou nebo byli jimi například trpaslíci, skřítci, vodníci, víly, rusalky a další bytosti, které většina lidí zná pouze z pohádek. Ale také astrální duchové zemřelých, kteří se nedostali do nadzemského posmrtného světa (více o tom bude v následujícím pokračování 55B. Procesy probíhající během fyzické smrti člověka). Nebo i pouhé energetické tvary označované jako larvy, které jsou při životě udržovány vášněmi a silnými závislostmi člověka. Nebo dokonce umělé bytosti či struktury vytvářené mágy a nazvané elementál či elementár - podrobněji o nich píše např. František Bardon (Brána k opravdovému zasvěcení).

Jak už jsem uvedl výše, člověk není běžně schopen tyto bytosti astrálního světa vnímat. Za určitých podmínek však může působení astrálního světa pociťovat jako neurčité tušení, nebo pocit přítomnosti něčeho neobvyklého, co na něj působí. Pouze někteří jednotlivci jsou schopni vnímat bytosti astrálního světa detailně a dokonce i s nimi komunikovat.

Oddělenost hmotného a astrálního světa je však jednostranná. Bytosti astrálního světa jsou naopak schopny vnímat hmotný svět a mohou i do jisté míry působit na bytosti ve hmotě.

Duchovní komunikace s astrální sférou a jejími bytostmi

Dobře komunikovat s určitou sférou mimo tento hmotný svět mohou všichni lidé, kteří jsou na stabilním světelném vzestupu a pravidelně duchovní komunikaci procvičují (se všemi možnými světelnými bytostmi či institucemi, které jsou frekvenčně na stejné nebo nižší úrovni).

Komunikovat třeba s astrálem, přírodními bytostmi nebo s určitými úseky Přírody však mohou i lidé v pádu. Předpokladem k tomu je u nich obvykle používání magie. A také se může jednat o jedince, kteří z této sféry přímo pocházejí, nebo v této sféře (v tomto případě mezi těmito astrálními bytostmi) nedávno prožili jednu ze svých existencí. Rozdíl je však v přesnosti přenosu a v míře pravdivosti přenesených sdělení.

Lidé v pádu pak často vydávají sdělení určitých vychýlených přírodních bytostí za informace od samotné Přírody. A na základě takových informací pak dokonce podnikají kroky, které ve skutečnosti Přírodě škodí. Nesrovnatelně lepší možnosti v tomto směru poskytuje duchovní komunikace z pozice nadhledu na Nové duchovní cestě. Zatímco sdělení přenášená lidmi v duchovním pádu jsou mnohdy naprosto vzdálena skutečné realitě. Často se nechávají oklamat astrálními bytostmi a nedokážou to ze své pozice rozpoznat. Více o tom všem je v článku 34B. Komunikace na Nové duchovní cestě.

Pokud je komunikující člověk na světelném vzestupu a navíc ještě v minulosti byl přírodní bytostí, pak mu jde komunikace s astrálními přírodními bytostmi, například vílami, skřítky apod., logicky ještě lépe. Protože k nim má blízko a komunikační spojení se za takové situace lépe navodí.

Příběhy některých z těchto bytostí, které zažily při pobytu v Přírodě i duchovní komunikace s bytostmi Přírody najdete v textech 39C. Prokazuje dobré duchovní vnímání karmickou čistotu?, A10. Sestup Nové Karmy do hmoty právě probíhá, Z5. Neuhýbejte ze svojí čisté cesty na žádné z úrovní, Z8. Nový vývoj umožňuje také návrat přírodních bytostí ke Světlu a také na jednotlivých stránkách sekce Galerie fotografií.

Negativní i pozitivní vlivy plynoucí z astrální roviny

Například larvy mohou negativně ovlivňovat životy i dosud žijících osob. Pud sebezáchovy těchto larev je vhání do blízkosti takových lidí, u kterých je předpoklad dřímající vášeň probudit a udržovat, aby takto uspokojovali energetické potřeby těchto entit.  Podobně i duchové zemřelých mohou do jisté míry ovlivňovat hmotný svět, k tomu se vrátím podrobněji v dalších pokračováních tohoto tématu 55.

Ne všechny vlivy přicházející z astrálu jsou však pro člověka špatné. Špatné vlivy přitahuje z astrálu obvykle člověk ve hmotě se zásadními vnitřními vychýlenostmi z optima, který bývá z pohledu světelné evoluce v pádu. Naopak člověk na světelné vzestupné cestě může využívat kontaktů s astrální rovinou Planety k přenosu důležitých informací i energií. Příběhy o tom jsou uveřejněny v oddíle našich webových stránek nazvaném Zážitky v přírodě. Například další texty Z4. Návštěva Srdce Přírody, Z7. Prožitek souznění s Přírodou a živými tvory, Z10. Otevření dalšího zřídla čistých energií Přírody, Z11. Příležitost k rozvázání dalšího úseku své minulosti.

Magické možnosti v ovlivnění astrálního světa

Jak už jsem uvedl, součástí astrálního světa mohou být také uměle vytvořené bytosti různých typů, které stvořili mágové nebo temné síly. Cituji Františka Bardona (Brána k opravdovému zasvěcení), str. 113, kde píše o vědomém tvoření umělých myšlenkových forem neboli elementálů:

„Oproti myšlenkám… jsou elementálové bytosti, které mág utvořil vědomě a vybavil je určitým stupněm inteligence. Tito elementálové vyplní na mentální úrovni určité úlohy a slouží tedy mágovi jako poslušní sluhové… Tvořením elementárů na podkladě elementální magie může mág na mentální úrovni všeho dosáhnout, bez ohledu na to, zda se jedná o jeho vlastní sféru nebo sféru cizí… Pomocí elementálů může mág libovolně ovlivnit myšlenky jiné osoby… Může přátelství proměnit v nepřátelství a naopak… Může si podmanit každého lidského ducha, který není vyvinut a který má slabší vůli… Praxe tvoření elementárů je velmi jednoduchá a je vlastně věcí mágovy schopnosti imaginace.“

Na straně 132 pak píše o tom, že pokročilejší mág je schopen vytvářet také složitější a dokonalejší umělé bytosti nazvané elementár:

„Ovládá-li mág projekci živlů…, může dle libosti pro sebe i jiné tvořit elementáry a používat je. Je schopen stvořit bytosti, které mu věrně slouží nejen na mentální, ale i na astrální úrovni a rovněž i na hmotném světě… Elementár naproti tomu je ve své účinnosti mnohem pronikavější a subtilnější, protože ho mág může utvořit z jednoho nebo i více živlů…“

Jednou z metod popsaných v citované knize je nejprve vytvořit, uhníst figurku v podobě, kterou má elementár mít. Jedním z dalších kroků je pak magické oživení této figurky životní silou. Každý si už v tomto popisu jistě uvědomuje, jaké nebezpečí v sobě skrývá vědomé i nevědomé používání magie, i když to třeba nejprve bylo s dobrým úmyslem. Temné síly však vždy dokázaly magické metody vytvořené původně bytostmi Světla ještě více zdokonalit. Například právě prostřednictvím zneužívání figurek k ovládání druhých bytostí pracuje jedna z hrozivých temných technik nazvaná woodoo.

Lidské vášně a závislosti

Vyrovnaný člověk není ovlivňován bytostmi astrálního světa. Naopak na vnitřně nevyrovnaného člověka, který se vychýlil ze základní živlové rovnováhy, může astrální svět působit velmi nepříznivě. A tento vliv se projevuje prostřednictvím vášní a různých forem závislostí, kterých se člověk nedokáže zbavit.

Cosi vás podněcuje k tomu, abyste opakovaně pili alkohol? Nemusí jít jen o běžnou alkoholickou závislost. Můžete mít ke svému energetickému systému přisátu nehmotnou larvu, která vás k této činnosti vytrvale podněcuje. Protože její potravou je právě energie, kterou produkujete v alkoholickém opojení. Není to samozřejmě pro vás žádná omluva, je to naopak důrazné varování. Dopustili jste, aby vás řídil a ovládal někdo jiný. Stali jste se hříčkou v pomyslných chapadlech jiné bytosti nebo pouhého energetického tvaru. Hodláte v tom pokračovat i nadále? Nebo raději vyhledáte pomoc a zaměříte svoji vůli na to, aby se situace nemohla opakovat?

Jednoznačně nejsilnější závislostí člověka s destrukčními následky pro celou jeho bytost je závislost na drogách. A co takhle kouření? To je přece také drogová závislost. I tentokrát však může živit nejen člověka, ale často také další energetickou larvu.

Řada lidí si s každou vášní, která škodí jejich fyzickému i psychickému zdraví, která ale také ubližuje i všem blízkým osobám, rodině a často celému okolí, na svá bedra naložila podivného neviditelného tvora. Raději slouží jemu, i když nevědomě, než by vyslyšeli prosby svých blízkých. Od něj však na oplátku kromě chvilkového pocitu uspokojení nebo určitého opojení nemohou nic dobrého čekat, za své služby nic nedostávají.

Astrální cestování jako přežitek z minulosti

Někteří lidé se dokážou nebo dříve dokázali odpoutávat od svého fyzického těla i během života a se svým astrálním duchem se pak dostávají do pozemského astrálního světa. Mohou astrálně cestovat i v době spánku. Jejich astrální duch přitom zůstává spojen s fyzickým tělem astrální páskou, aby se do něj mohl navrátit, a linie pozemského života nebyla přerušena. Jakmile by se tato páska přerušila, znamená to překročení hranice mezi životem a smrtí a člověk se již zpravidla nemůže vrátit zpět.

Zážitky astrálního cestování prožívaly i mnohé známé osobnosti minulosti - například Johann Wolfgang von Goethe, německý básník, spisovatel a vědec, autor dramatu „Faust“, Carl Gustav Jung, švýcarský psychiatr a psycholog, i američtí spisovatelé Jack London a Ernest Hemingway. Posledně jmenovaný takový zážitek popsal ve svém románu Sbohem, armádo.

Samozřejmě, astrální cestování má určité výhody. Ten, kdo astrálně cestuje, vnímá hmotu, ta však pro něj nepředstavuje žádnou překážku a může skrze ni volně procházet. V této podobě dokáže překonat zdi domů i jakékoliv jiné hmotné zábrany. Člověk takto může kamkoliv v našem světě cestovat pouhou silou myšlenky. Může nepozorován sám nahlížet tam, kam fyzicky nemá přístup.

V řadě knih jsou dokonce uváděny návody na astrální cestování. A ti, kteří to umějí, bývají považováni za duchovně pokročilé. Je to logické - když je zvolen cíl trvalého odpoutání se od hmoty, pak schopnost odpoutávat se i během fyzického života se stává znakem mistrovství. Jak ošidné je takové uvažování.

Zneužívání astrálního cestování k vojenským účelům

Řízené astrální cestování podporované zvláštními elektronickými přístroji je nebo bylo i v novém věku používáno jako jeden z nástrojů špionáže, jak naznačuje Ivo Wiesner („Tajné projekty USA“, Skryté skutečnosti 18/2000):

„Dnes je tato technologie známá jako PSI technologie dálkového průzkumu… Tímto způsobem byly v období studené války získávány informace o nových a vyvíjených zbraních SSSR… Na objednávku OSN byla snímána situace v Iráku, zejména místa výroby a skladování biologických a chemických zbraní… V nedávné době se zaměřila na anomální úkazy na povrchu Marsu a Měsíce.“

Rizika astrálního cestování

Člověk v dnešní době naopak potřebuje posilovat celistvost a jednotu své rozvinuté bytosti ve fyzické rovině, místo aby směřoval ke spojení s astrálním světem, se světem přechodné existence. Schopnost astrálního cestování mohla být běžná pro některé civilizace 1. typu. Na naší Planetě je však v dnešní době pro lidstvo 2. typu anomálií a určitým, navíc rizikovým, přežitkem z minulosti. Přežitkem, který může mít na člověka řadu nepříznivých vlivů.

Tato schopnost má navíc vztah k metodám magie. Tedy k umělé tvořivé síle, jejíž používání i přijímání tlačí dnešního člověka jednoznačně do duchovního pádu. Navíc, nevyrovnaný člověk v duchovním pádu se může v astrálním světě karmicky zaplést, může být částečně nebo úplně ovládnut jinou bytostí tohoto světa, může se někde v místě vrcholně nepříznivých energií zadrhnout. Může dokonce zapadnout a nebude schopen se sám uvolnit, podobně jako zajatci Planety, o kterých bude řeč v dalším pokračování. V krajním případě se mu může narušit astrální páska a již se do života nevrátí. Vše to se může stát proto, že dnešní člověk jde astrálním cestováním jednoznačně proti vesmírnému řádu a nemá tak přirozené ochrany, které jinak člověku na světelném vzestupu poskytuje Příroda a Vesmír.

Každá anomálie, každá neobvyklá schopnost navíc, která do tohoto světa již nepatří, znamená určitou neharmonii bytosti. Například v případě astrálního cestování jde o oslabené spojení s hmotným světem a zvýšenou tendenci k pobytu v nehmotných sférách. A místo ke světelnému vzestupu bývá jejím důsledkem ztráta evoluce, ztráta duchovní cesty nebo dokonce duchovní pád směrem k temné straně světa. Znovu v tomto směru připomínám, že právě oslabené spojení s hmotou dovedlo do pádu dávnou, a z našeho pohledu duchovně velmi vyspělou, Hyperborejskou civilizaci.

Astrální duch jako schránka pro zasunutí vědomí

Astrální duch je navíc schránkou, do které se může dočasně přemístit a uschovat vědomí člověka, aby v těle nepřekáželo. To se stává v době spánku, kdy se jakoby vypíná vědomá existence člověka a jeho vědomí je dočasně vysunuto do prostředí astrálního ducha. A totéž v minulosti pozorovala léčitelka Barbara Ann Brennan při své energetické léčbě. Když se astrální duch i s vědomím vysunoval z těla, aby vědomí při léčbě nepřekáželo a nemohlo silou své energie výsledek léčby ovlivňovat (více o tom jsem uvedl v článku 44A. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu I). Při svých léčbách po roce 2000 v rámci nového vývoje jsem však nic takového nepozoroval.

Živlové prostředí totiž uvolňuje a usnadňuje relaxaci, odpoutává vědomí od jeho hmotné existence. Právě tohoto faktu pak využívají některé formy meditací na Staré duchovní cestě, při kterých se člověk dostává do změněných stavů vědomí. Jak jsem již vícekrát uvedl, nejen vědomá orientace na živly, ale také různé formy meditací a dosahování změněných stavů vědomí však působí proti světelnému vzestupu člověka. Detailnější informace o tom jsou v následující duchovní komunikaci s Přírodou.

Proč živlové prostředí usnadňuje relaxaci

JN: Přírodo, prosím, můžeš vysvětlit, proč živlové prostředí usnadňuje relaxaci tím, že odpoutává vědomí člověka od hmoty? A jak je to s vhodností některých forem meditací pro člověka 2. typu (například meditace na duchovní srdce, meditace na určitou věc, předmět)? (Duchovní komunikace ze 2. a 7.10.2012)

Příroda: „Ano, důvodem pro takové působení živlového prostředí na člověka 2. typu je zásadní záměr Tvůrců, aby astrální prostředí, do kterého se člověk v podobě astrálního světa přesouvá po překročení prahu fyzické smrti, působilo na dnešního člověka formou určitého uvolnění, relaxace. Proto je namístě přirovnání dočasného pobytu člověka v astrální úrovni a nadzemské posmrtném astrálním světě k lázním. Ve kterých má člověk po průchodu smrtí možnost se uvolnit, stabilizovat,  ale běžný normální život, ani další vývoj, zde neprobíhá.“

Jak je to s vhodností meditací pro člověka 2. typu?

Příroda: „Jenže někteří jednotlivci objevili, že těchto výhod astrálního světa lze využít i ve hmotě. Zjistili totiž, že přesunem vědomí do astrální úrovně, např. do duchovního srdce, se usnadní relaxace, zjednoduší se uvolnění a podpoří se nasměrování zájmu a úsilí jedním směrem. A právě přesun vědomí do duchovního srdce je jedna z běžných technik meditace, která vychází přímo z magie.

Cílem této i jiných technik meditace je dosáhnout koncentrace na prožitek čistého vědomí, při kterém se člověk dokáže oprostit od všech rušivých vnějších vlivů (děje probíhající kolem něj) i vnitřních vlivů (vlastní myšlenky, které se snaží odvádět pozornost jinam). Meditace neznamená žádnou konkrétní hmotnou činnost, ale především změnu vnitřního postoje. Navození jiného stavu vnímání. A to poté lidem umožňuje uvědomit si to, co za běžného stavu nelze vnímat a registrovat. Doslova poznat do té doby „nepoznatelné“. Základní techniky meditací začínají koncentrací mysli, vědomí, na určitý předmět nebo například vlastní dech. Přitom se vědomí člověka jakoby pohrouží do předmětu, na který člověk medituje.

Už to vše naznačuje, že každá meditace do jisté míry souvisí se snahou cvičit vlastní vědomí, naučit se je plně koncentrovat na určitý předmět, jev, případně na nějakého člověka. A potupně dospět k tomu, že budu vědomí plně nebo alespoň částečně ovládat. A budu mít možnost zjišťovat další informace, které jsou v běžném stavu vědomí nedostupné. To vše však patří k základním technikám magie.

Každá snaha pohroužit vědomí do předmětu, na který se člověk koncentruje, totiž do jisté míry vyjadřuje snahu podívat se na tuto věc pohledem živlů. To znamená vnímat předmět v celé jeho celistvosti. Ze všech stran zároveň, zevnitř i zvnějšku a proniknout tak do samotné vnitřní struktury a povahy tohoto předmětu či děje, události. Z toho vyplývá, že i dobře provedená meditace člověka na určitou věc jej částečně váže na astrální živlové prostředí a na živlový pohled na svět.

Důsledek toho všeho je jednoznačný. Možnost napojovat se na astrální prostředí totiž k duchovní ani hmotné výbavě člověka 2. typu nepatří. Přesouvání vědomí do astrálního prostředí je dokonce jednou ze základních technik magie. V dnešní době je však již známo, že vše, co souvisí s technikami magie, a do této skupiny činností patří i různé formy meditací, má na světelný vzestup člověka nepříznivé účinky, i když je to prováděno v nedokonalé amatérské podobě.

Cílem světelné cesty není přesouvat se do jiných stavů vědomí

Závěr je tedy následující. Zde uvedené způsoby meditace nepodporují u člověka 2. typu světelný vzestup. A to přesto, že některými nezávislými výzkumy byla potvrzena pozitivní účinnost meditací na zdraví člověka, na jeho schopnost soustředění, apod. Všechny tyto účinky meditace na hmotné tělo člověka i jeho psychiku, na dočasné rozšíření jeho vnímání, nemusejí být průvodním znakem toho, že člověk zároveň i duchovně stoupá ve Světle.

Cílem světelné cesty je nikoliv přesouvat se do jiných stavů vědomí (alfa – snové vědomí, theta – trans) a získávat přístup k dalším informacím nejrůznějšími technikami týkající se vědomí. Cílem světelné cesty je dosažení světelného vzestupu, postupné dopracování se k vysoké hladině vnitřní čistoty. A takto dosáhnout možnosti získávat další informace při plném vědomí prostřednictvím duchovní komunikace.“

Další podrobný rozklad týkající se vhodnosti různých forem meditací pro podporu světelného vzestupu člověka 2. typu je uveden v textu Marie Mejdrové A21. Zhodnocení meditací z nadhledu Nové duchovní cesty.